Je ČRK reformovatelný? [2000]

Taková otázka může vypadat jako předčasně položená, je především nutné se ptát, jestli je nutné reformovat a co je cílem takové reformy.

Pozoruhodný je nezájem OK amatérů o organizaci. Podle dostupných zpráv byla na posledním sjezdu zastoupena přibližně čtvrtina členů ČRK, zbylé tři čtvrtiny sjezd zajímal tak málo, že ani nevyslali svého zástupce (divím se, že takový stav nechává radu ČRK v klidu a že si sama nepoloží otázku, proč jsou takoví lidé vůbec členy). Můžeme se tedy domnívat, že tyto 3/4 členů ČRK naprosto nezajímá, co se kolem jejich organizace děje a lze proto předpokládat, že jim je naprosto jedno, jestli se bude reformovat nebo vše zůstane při starém. Případnou reformu by ani nijak zvlášť nepodporovali, ani by jí nebránili.

V roce 1990 vznikla řada radioamatérských organizací, z nichž pouze ČSRK (Československý radioklub, ČRK byl jeho českou částí) se přímo přihlásil k nástupnictví Svazarmu a neskrýval snahu vést radioamatéry prakticky ve stejném stylu - řeč je samozřejmě o "materiálně technickém zabezpečení" a dalším rozvoji této činnosti s orientací na radiokluby, nikoli o politickém stylu. Dvě z nově vzniklých organizací - SČR a CLC - se chtěly k problematice radioamatérské činnosti postavit jinak. Nešlo jim o majetek a jeho přerozdělování, ale o obhajobu zájmů radioamatérů. Tato myšlenka však přišla příliš brzy. Technicky uvažující radioamatéři byli do značné míry orientováni materialisticky, byli "vyhladovělí" po továrně vyráběných zařízeních a součástkách, bylo třeba finančních prostředků na vybudování paketové sítě. Zcela automaticky se předpokládalo, že radiokluby se udrží a budou i nadále centry radioamatérské činnosti. Tehdejší radioamatérští bossové veřejnost uklidňovali s poukazy na majetek bývalého Svazarmu a na to, že tento majetek bude při vhodném spravování vynášet potřebný zisk. Organizace, které si daly do vínku obhajobu zájmů radioamatérů, nenabízely v tomto směru nic. Jejich existence však mnoha radioamatérským náčelníkům vadila, následkem byla i cíleně vedená kampaň, která vyústila buď v pohlcení "separatistických" organizací Českým radioklubem, nebo jejich odsun na okraj zájmu. Tuto situaci bylo třeba pochopit - v té době se vracely koncese, vyšly nové, mnohem liberálnější povolovací podmínky, minulostí kompromitovaní pracovníci tehdejších Inspektorátů radiokomunikací byli přesunováni na jiné funkce a později Inspektoráty zanikly. Nastalo období volnosti hraničící s anarchií (např. chování na FM převáděčích) a málokomu se proto zdálo nutné podporovat organizace, zaměřené na obhajobu zájmů radioamatérů. Akutně však byl pociťován materiální nedostatek a organizace, nabízející materiální výhody, byly zákonitě v kurzu.

K určitému obratu dochází až nyní. Kartami zamíchal nový zákon o telekomunikacích, ČTÚ a příslovečný český legislativní zmatek. Začalo se zpoplatňovat (ejhle, zas ty statky hmotné...), papírovat, a na obzoru jsou další omezování. Po delším období klidu se tedy opět ozvali nejen tradiční rebelové, ale i nespokojenci z řad ČRK, a začali poukazovat na to, že ČRK je před úřady v roli lokaje a pro radioamatéry nedělá nic. Situace začala eskalovat v souvislosti s děním v sousedním Německu a téměř každý si začal uvědomovat, co hrozí. Téměř ze dne na den vyvstala potřeba organizace, schopné hájit zájmy radioamatérů. Ti však najednou zjišťují, že ČRK neumí na vzniklou situaci reagovat a jiné organizace fakticky nejsou. Lze proto konstatovat, že reforma radioamatérské organizace je potřebná.

Cílem takové reformy je, jak již bylo uvedeno, organizace, schopná hájit zájmy radioamatérů. Reforma není možná především díky současným vztahům mezi radioamatéry. Rozhádanost, vzájemné potyčky, napadání na všech frontách, zmatené nekvalifikované názory - to vše brání jakékoli změně. Kdokoli by jen v náznacích začal něco dělat, je okamžitě eliminován a jeho myšlenky zpochybněny a vyvráceny. V plné míře platí "když se dva perou, třetí se směje". Čím více hádek, tím více si mohou mnout ruce ti, kteří si žádnou změnu nepřejí. Česká radioamatérská obec se stala jakýmsi kotlem, kde drtivá většina přihlíží, jak se rozhořely vzájemné spory. Stačí jen přilévat olej do ohně a je záruka, že veškeré tendence ke změnám jsou potlačeny v zárodku. Situace je opravdu vážná, když si uvědomíme, že argumentem, kterým německý RegTP zdůvodnil zavedení drastických zásahů proti paketové síti byly písemné stížnosti několika DL amatérů a následné zkoumání obsahu BBS. Výsledek byl stejný, jako by byl nepochybně i u nás - velké množství hrubých urážlivých výpadů a obecná vulgarita, obrovské množství zpráv, nesouvisejících s radioamatérskou činností (včetně porno obrázků, nelegálního software apod.) a zprávy komerčního charakteru, zejména prodej výpočetní techniky a CB. Pokud by tedy chtěl zasáhnout náš ČTÚ ve stylu německého RegTP, nebylo by divu. A že je to možné, snad nikdo nepochybuje - skloňování Evropské unie ve všech pádech je věcí dostatečně známou, stejně jako skutečnost, že Německo je jedním z jejích nejvýznamnějších členů. Inspirace našich úřadů jejich německými protějšky je tedy nabíledni.

(Jako příspěvek k naplnění této výzvy byl zřízen i tento server. Jeho provoz není regulován žádnými předpisy a za jeho obsah může být v krajním případě popotahován pouze jeho provozovatel, tedy OK1RR).

Druhým problémem jsou radiokluby (klikni zde). Jejich vedení i aktivní členové si dobře uvědomují svoji závislost na současné radě ČRK a na zachování jejího postoje k přerozdělování prostředků. Velké radiokluby, které, ačkoli mnohdy dělají velmi záslužnou činnost, fakticky nestojí na vlastních nohou. Jakákoli změna tedy není v jejich zájmu a lze bez nadsázky říci, že výsledek posledního sjezdu ČRK je jejich dílem. Bohužel, spoluzodpovědnost za současný stav si nikdo z vedení těchto radioklubů nepřipustí. Je pravděpodobné, že nadcházející období bude obdobím utahování opasků - značnou část existujících finančních prostředků bude nutné přesměrovat na právní pomoc. Promění se tedy v honoráře advokátních kanceláří a různých poradců, kteří nám (pokud nejde o podvodníky) mohou pomoci ven ze šlamastyky, ale nechají si dobře zaplatit. Na mnohé proto nezbude a pocítí to nejen radiokluby, ale i pracující s mládeží, paketová síť, KV a VKV závodníci a mnozí další. Paradoxně díky minimální podpoře některých činností nemusí být přechod na úsporný režim pro některé ani zvlášť bolestivý. Leckdo si ovšem bude muset zvyknout pěstovat si svého koníčka za své a každý, kdo se bude chtít věnovat organizování radioamatérské činnosti, si bude muset určitým způsobem srovnat priority.

Otázka radioklubů bude pravděpodobně nejtvrdším oříškem. Nejde přitom jen o tradici a způsob, jakým se našemu koníčku mnozí z nás věnují. Jde také o podivně deformovaný princip zastupitelské demokracie, kdy jeden člen může volit velkým počtem počtem hlasů a chybí zpětná vazba, potvrzující, že onen zástupce volil stejně, jako by volili všichni, které zastupuje. Velký radioklub může naprosto zvrátit výsledky sjezdu a ovlivnit tak podmínky, za kterých se budou moci věnovat svému koníčku všichni OK. Tím si takový radioklub ukousne z mocenského koláče daleko větší kus, než mu náleží. Proto je také značně naivní představa, že ten, kdo chce něco změnit, měl přijet na sjezd a "demokraticky" hlasovat. Podmínkou změn je tedy odebrání moci radioklubům - ty ať se věnují tomu, proč byly zřízeny, ale mocenská role jim nepřísluší. Organizace se musí opírat o důvěru a podporu každého jednotlivého člena a nikoli několika radioklubů, jejichž vedení lze umluvit, koupit a nebo spolehnout na stará přátelství ještě z doby Svazarmu.

Lze tedy konstatovat, že ČRK není organizací svých členů a nemá zájem hájit jejich zájmy. Je organizací několika větších radioklubů, které mu propůjčují legitimitu a jednotliví členové tvoří jen kompars, jehož důležitost je pouze v počtu.

Třetím problémem je samotná rada ČRK. Bývalí svazarmovští funkcionáři, zvyklí chovat se k úřadům jako lokajové, nejsou schopní hájit zájmy radioamatérů. Zcestné jsou i představy o tom, že by v radě měl sedět právník či obchodník - manažer. Tyto funkce sice organizace naprosto nezbytně potřebuje, ale je nutné je vykonávat profesionálně. Mezi radioamatéry však nikdo takový, navíc ochotný přijmout funkci, není znám. Rada by tedy měla být složena z lidí zkušených v problematice společenských organizací (není řeč o důchodcích ani o zkušenostech, získaných před rokem 1989!). Mělo by jít o lidi s přirozenou autoritou (k tomu je nutná i určitá radioamatérská kvalifikace) a s dostatkem sebereflexe (člen rady by neměl zasahovat do věcí, kterým nerozumí). Amatérismus (rozuměj diletantismus) může být velmi vážnou chybou. Právní otázky nemůže řešit člen rady - právník amatér, ale je třeba spolupracovat s renomovaným advokátem, kterému rada musí poskytnout nejen odpovídající odborné zázemí v radioamatérských otázkách, ale musí ho také umět zaplatit. Hospodářské otázky je třeba svěřit profesionálovi, který bude schopný maximalizovat zisk, aniž by bylo nebezpečí "malá domů". Pokud bude třeba, aby provoz určitého zařízení zajišťovali zaměstnanci, není možné, aby jim šéfovala rada, jmenovala je a odvolávala, apod. Na druhé straně je velmi riskantní svěřit tyto záležitosti firmě, která nadělá především svůj zisk a na organizaci pak zbudou drobky.

Ať se předcházející úvahy zdají jakkoli neprofesionální, odtržené od reality a idealizované, je třeba počítat s tím, že rámcově podobná situace nastane. Není cílem internetového článku podávat ve stylu marxleninsko-dialektické konstruktivní kritiky vyčerpávající řešení a detailní návody, co dělat. Na nebezpečí diletantismu jsme již jednou upozornili. Účelem článku je připomenout nejen nutnost reformy radioamatérské organizace, ale především nutnost vytvoření podmínek (tj. vyřešení problémů vztahy - radiokluby - rada), aby vůbec bylo možné reformu provést. Konečně se tedy dostáváme k otázce v nadpisu - za současných podmínek ČRK reformovatelný není.

OK1RR

převedl OK1TEH