Co mám proti ČRK? [2000]

Co mám proti ČRK? [2001]

OK1RR

Tuto otázku lze často slyšet jak vyslovenou přímo, tak ještě častěji nepřímo, včetně útočných výpadů „co se otíráš o ČRK?“. Odpovídám na ni proto, že ČRK vyvíjí činnost, která přesahuje rámec jeho členské základny a přímo se týká všech radioamatérů u nás, tedy i mne.

Proti ČRK mám tedy následující:

1. V jeho radě stojí lidé naprosto nepřijatelní svou minulostí a rada ČRK se snaží upevňovat svůj vliv

Z 27 lidí v radě ČRK, revizní komisi a mezi dalšími koordinátory a vedoucími pracovních skupin bylo po všech kooptacích (k únoru 2000) 8 spolupracovníků bývalé StB (to je téměř 1/3 !). Kromě nich tam sedí komunisté, bývalí funkcionáři ÚRRa/ČÚRRa, Mistři a Zasloužilí mistři sportu, „šedé eminence“, které v dobách nedávno minulých tajily své číslo do práce a další exponenti Svazarmu (např. OK1XU byl výkonným zástupcem politickovýchovné komise Ústředního radioklubu Svazarmu), jejichž minulost se ovšem dokazuje obtížně, protože nejsou uvedeni na žádných seznamech. Bohužel ani sjezd ČRK v roce 2000 v podstatě nic nezměnil. "Tvrdé jádro" ČRK (OK1MP, OK1XU, OK1VJV, OK1VEY) zůstalo, odešlo pár členů z méně významných pozic a přibylo pár nových mladých členů, opět na méně významné pozice. Revizní komise a pracovní skupiny prodělaly jen pár kosmetických úprav. Příliš se nezměnil ani "organizační řád" a nepřestal existovat ani "výkonný výbor", tedy skupina uvnitř rady, která má větší pravomoci, než její ostatní členové.

Ptejme se:

- To se opravdu tito lidé nestydí svojí přítomností kompromitovat organizaci radioamatérů, jejímž posláním je mj. reprezentovat české radioamatéry doma i v zahraničí?

- Jak veřejnost vnímá organizaci, v jejímž čele stojí estébáci?

- Jaká je organizace a jací jsou její členové, když si nedokážou najít vhodnější zástupce?

Stav by bylo možné do jisté míry napravit díky kooptacím, které jsou v ČRK obvyklé. Je-li v radě a dalších orgánech X členů, nechť je kooptováno X nových lidí a staří ať odejdou. Kompletní výměna je podmínkou reformovatelnosti ČRK a získání jeho dobrého jména v očích veřejnosti. Bohužel však chybí vůle k uskutečnění takových změn, což dokazují mj. i výsledky posledního sjezdu. V možnost, že by podobnou „očistu“ provedl sjezd ČRK, prakticky nikdo nedoufal. Delegáty sjezdu bývají z valné části zástupci radioklubů, které jsou závislé na podpoře ČRK. Výměna starých tváří za nové by byla možná jedině v případě, kdy by si tito zástupci slibovali od nového vedení ještě masivnější podporu, než jaké se těmto radioklubům dosud dostává.

Během uplynulých 10 let získala koncesi řada mladých radioamatérů, kteří nic nevědí o KSČ, StB ani Svazarmu a nyní mohou být již zkušenými radioamatéry, schopnými důstojně reprezentovat značku OK. Mezi nimi by se jistě našli vhodní zástupci, i když by takové hledání bylo velmi pracné a zdlouhavé a jistě ne vždy úspěšné. Domnívám se však, že kdyby stávající funkcionáři rady místo licoměrných argumentů „vzal jsem funkci, protože to nikdo jiný nechtěl“ skutečně hned na počátku svého funkčního období oznámili, že dál kandidovat nebudou a začali s pomocí svého sekretariátu a svých odborných rádců hledat nové zástupce (jejich funkční období na to bylo dost dlouhé), nebylo by vůbec nutné o těchto problémech psát.

Situaci ještě zhoršují snahy rady o hlubší proorganizovanost v systému regionálních odboček ČRK. Je zcela zřejmé, že by se prohloubila závislost těchto regionálních odboček na „centru“, což by znamenalo jednak posílení vlivu rady, jednak znepřehlednění hospodaření a činnosti. Část článku OK1XU „Čas regionů dozrál!“, uveřejněná ve druhém čísle časopisu Radioamatér, vůbec nevysvětluje, jakým způsobem by mělo regionální uspořádání ČRK zkvalitnit radioamatérskou činnost. Je zde však naprosto zřetelná snaha o posílení vlivu rady ČRK a o hlubší proorganizovanost. Vznik regionů znamená vznik (lépe znovuobjevení) regionálních funkcionářů, u kterých lze předpokládat hlubokou oddanost „centru“, umocněnou navíc ještě výše zmíněnou podporou radioklubů. I dnes, kdy ČRK své regionální odbočky (ještě) nemá, mohu jmenovat nejméně dva velké radiokluby, jejichž servilita vůči radě ČRK hraničí až s patolízalstvím. (Pro pobavení – jeden z nich je sdružen s automotoklubem, CB klubem, zvukaři a kdoví s kým ještě. Mají společné vedení, radioamatéři se tam pracovně nazývají „radisté“ a funkcionáři se v mnoha směrech chovají, jako za Svazarmu). Pouhá představa, že by v každém okrese či kraji byl podobný radioklub, mi připadá naprosto děsivá. „Král je mrtev, ať žije král“ se sice nevolalo u nás, ovšem praxe (aspoň u nás) učí, že slůvko „král“ lze nahradit čímkoli…

Nebojme se přiznat si dvě věci:

1. Radioamatéřina je činnost individualistická. Samostatný radioamatér potřebuje pouze QSL službu a jistou míru zastání před úřady, zbytek si musí zajistit sám. Nesamostatný radioamatér (tj. odkázaný na radioklub či radioamatérskou organizaci) pak nemá šanci na dosažení dobrých výsledků v jakékoli oblasti radioamatérské činnosti.

2. Radiokluby dosahují svých výsledků většinou díky výrazným individualitám. Praxe ukazuje, že za výsledky v závodech stojí většinou 2-3 operátoři, zbytek je buď „do počtu“, nebo se stává součástí „podpůrného týmu“. Pokud jde např. o stavbu antén, zprovoznění počítačové sítě, paketového nódu a nebo přivezení vlastního zařízení na klubový závod, jde opět o 2-3 lidi a zpravidla tytéž, kteří vybojují výsledky. Většina radioklubů, dosahujících špičkové výsledky, se neobejde bez pomoci „najatých střelců“. Radioklub, který dlouhodobě dosahuje špičkových výsledků a přitom nikdy nevyužil „přátelské výpomoci“ radioamatérů, kteří nejsou jeho členy, prakticky neexistuje.

Není cílem šmahem odmítat veškeré věci, byť jen vzdáleně připomínající dobu bývalého Svazarmu. Platí to také pro regionální odbočky radioamatérské organizace. Známe např. branches novozélandského NZART či divisions ARRL, které dokážou zajistit mnoho užitečného pro rozvoj radioamatérství v oblasti své působnosti. Vše záleží na tom, kým a jak jsou vedeny. Lze pochybovat, že by se u nás v každém kraji našel radioamatér, sdružující v jedné osobě dobrého organizátora a vynikajícího aktivního operátora/technika, který by byl ochotný věnovat se nepříliš vděčné „bafuňářské“ činnosti. Zavádění systému regionů v našich podmínkách by znamenalo, že se do organizování zapojí zcela neschopní jedinci s velmi povrchními znalostmi radioamatérské problematiky, kteří se nemohou mezi radioamatéry zviditelnit jinak, než „bafuňařením“. Pro příklady není nutné chodit daleko, jsou uvnitř rady ČRK. Vždyť kdo z radioamatérů by věděl, kdo je OK*****, nebýt jeho dlouholetého „náčelníkování“…

Obavy jsou plně na místě, neboť i v částech světa, kde je koncentrace jedinců s gubernátorskými sklony podstatně menší, než u nás, se občas něco nezdaří a přeskočí jiskřička.

Srovnáme-li vulgaritu paketových výpadů OK amatérů s anglosaskou noblesou, s jakou svůj spor vyřešili Ron Notarius WN3VAW (funkcionář ARRL) a Paul M. Dunphy, VE1DX, pochopí snad P.T. čtenář důvod mých obav:

At 11:54 AM 4/1/00

-0500, Ron Notarius WN3VAW wrote, in part:

>I am SICK & TIRED of this sort of stuff being blamed on the ARRL, it's members, it's staff, and it's various committees.
--------

And I'm sick and tired of these "God Bless the ARRL" types who feel they can do no wrong. Those who banish us to everlasting damnation if we do not hold our hands over our hearts and salute toward Newington without question.

The ARRL does a lot of good things and I'm sure most of their members/administrative staff mean well. But they are just a radio club and they make mistakes like everyone else.

Wake up and smell the roses, Ron. The DXAC/DXCC do a good job most of the time, but are they above criticism? Please stop equating criticism of the ARRL to being anti-US, and stop directing mean and nasty connotations at those of us who don't drop to our knees and worship every move they make.

73/DX Paul VE1DX

Možná by se hodil překlad, takže:

>Jsem už nemocný a unavený z tohoto typu zpráv, jejichž smyslem je šířit blamáž o ARRL, jeho členech, jeho vedení a jeho nejrůznějších výborech.
----
A já už jsem nemocný a unavený z těch všech zpráv typu "Bůh ochraňuj ARRL", jehož (ARRL) lidé jsou neomylní a nemohou udělat nic špatně. Těch lidí, kteří nás vykazují (z řad poctivých amatérů), pokud s rukou na srdci nesalutujeme (to je pozdrav vlasti, např. při americké hymně - pozn. OK1RR) směrem k Newingtonu (sídlo ARRL) bez jakékoli otázky.

ARRL dělá spoustu dobrých věcí a jsem si jistý, že většina jeho členů i administrativy to myslí dobře. Ale nejsou nic víc, než radioklub a mohou tedy dělat chyby jako kdokoli jiný.

Probuď se a přivoň k růžím, Rone. DXAC/DXCC dělá dobrou práci, ale jsou (proto) nekritizovatelní? Přestaň, prosím, srovnávat kritiku ARRL s protiamerickými postoji a přestaň psát poznámky urážlivého významu všem, kteří nepadnou na kolena a neuctívají každý pohyb, který (ARRL) udělá.

Kdo nepochopil – bojím se možného devastačního působení rady ČRK mnohem méně, než zabedněných, avšak o to důležitějších funkcionářů okresního formátu, jejichž radioamatérské znalosti jim neumožňují poznat naprosto nic z toho, co se na pásmech děje a co toto dění vyžaduje. Ze zkušenosti většina z nás ví, že podobní zabedněnci bývají „papežštější než sám papež“ a budou neúnavně vymýšlet další a další metody, jak upevnit vliv ČRK (a potažmo svůj), přitáhnout lidi k organizaci atd. Neumím si představit, že bych jim řekl „probuď se a přivoň k růžím“ – považovali by to za výsměch Jejich Nejvyšší Nedotknutelnosti a kdyby byla možnost, dopadl bych velmi špatně. A že by se takové možnosti nenašly v prostředí, kde jsou patrné snahy o zvýšení míry proorganizovanosti a vidina tolik slibované občanské společnosti se rozpadla v prach?

2. ČRK působí jako přerozdělovatel prostředků ze státního rozpočtu

Provozovat jakoukoli zájmovou činnost s podporou státu nelze a není to obvyklé v žádné vyspělé zemi. Mnohá zájmová činnost se může díky ekonomické situaci stát nedostupnou „širokým masám“ a radioamatérství mezi takové činnosti patří. Snaha změkčovat ekonomický dopad tržní nápravy cen je charakteristická pro většinu českých institucí, na druhé straně si tímto způsobem představitelé těchto institucí (často bývalí estébáci, komunisté a lidé, za socialismu obdaření mnohými výhodami) upevňují svůj vliv.

O kontraproduktivním působení různých „polštářů“, zmírňujících dopady tržního hospodářství na bývalé státní podniky se můžeme přesvědčit na každém kroku a je nutné tyto „polštáře“ odstranit i ze zájmové činnosti. Změkčující vlivy s sebou nesou i ochranu (podporu) průměrnosti a věčného začátečnictví a za změkčení platí bez rozdílu všichni, zejména zvýšenou měrou státních zásahů (regulace) vlastní činnosti. Tím dochází k omezování individualit a začínajícím chybí jak motivace, tak vhodné příklady.

Nezávislost a oproštění se od těchto vlivů může být drahé a tím i nepopulární. Je to však krok naprosto nutný, aby mohlo dojít k zásadní kvalitativní změně radioamatérské činnosti.

3. ČRK podporuje kvantitu na úkor kvality

Pod záminkou podpory začínajících radioamatérů ČRK změkčuje náročnost zkoušek, které nepůsobí jako filtr, omezující nápor nově příchozích, kteří nemají dostatečné technické, provozní a jazykové znalosti. Hlavním cílem ČRK je zvyšování počtu členů bez ohledu na jejich kvalitu. Prudce stoupá počet „radioamatérů“, kteří neovládají ani provoz, ani techniku, a nejsou vybaveni ani základními provozními, technickými a jazykovými znalostmi.

„Převážná většina nových držitelů povolení jsou operátoři třídy D. Je to zřejmě důsledek vývoje, od CB po amatérské rádio. Poznatky z kurzů od roku 1989 pořádaných Radioklubem Zlín o této skutečnosti hovoří přesvědčivě. První seznámení se s rádiovým vysíláním se ve velké většině děje na pásmu CB. To je neměnný fakt.“, uvádí první číslo časopisu Radioamatér v rubrice „Začínajícím“. Tyto čtyři věty nejen naprosto přesně popisují současný problém českých radioamatérů, ale pokud uvedený stav považuje ČRK za „neměnný fakt“, tj. stav, který nelze změnit, budeme pravděpodobně velmi brzy pasivně přihlížet tomu, jak se z kvalifikovaných radioamatérů stává bezvýznamná menšina, která postupem času buď ztratí rozsah oprávnění svých koncesních tříd, nebo bude přinejmenším vystavena různým omezujícím opatřením ze strany ČTÚ včetně různých typů kontrol, omezujících nejen vlastní radioamatérskou činnost, ale i soukromí a lidská práva jejich i jejich rodinných příslušníků.

ČRK naprosto ignoruje nutnost zvyšování kvalifikace stávajících držitelů koncesí. Naprostá menšina držitelů třídy D a C má možnost zvýšit si svoji kvalifikaci – chybí dostatek studijních materiálů, kvalitní radioamatérský časopis, přednášky, semináře, kurzy na zvýšení tříd apod. Držitelé nejnižších koncesních tříd nejsou nijak motivováni ke zvyšování kvalifikace, neboť se zabývají buď převáděčovým FM provozem na VKV, nebo provozem Packet Radio, kde nerozhoduje ani koncesní třída, ani provozní či technické zkušenosti a dovednosti. Vytvořilo se rovnostářské prostředí a pokud se s tím kdokoli odmítá smířit, je napadán a obviňován z mazáctví, elitářství a arogantního pohrdání ostatními radioamatéry. Chtěl bych zde zdůraznit jednu naprosto opomíjenou skutečnost – k „radioamatéření“ potřebujeme jak řadu věcí, které lze (a bývá také nutné) koupit, tak i řadu dovedností a znalostí, které koupit nelze. Možná díky zbytkům materialistického učení, možná díky současné době, která až nesmyslně akcentuje peníze, jsou věci hmotné povahy neúměrně nadhodnocovány a naopak věci nehmotné povahy, za kterými jsou léta dřiny (převážně duševní) a snad i kus talentu, jako kdyby neexistovaly. Přitom každý, kdo na to má, si dnes může koupit jakékoli rádio, lineár, antény, QTH a zaplatit si třeba i cestu na nějakou exotickou expedici. To z něj ještě radioamatéra nedělá, říkat to ale nahlas je považováno za cosi téměř kacířského.

4. Hospodaření ČRK je neprůhledné

Bilance příjmů a výdajů radioamatérské organizace bývá v civilizovaném světě pravidelně zveřejňována a bývá přístupná zcela veřejně, tedy i nečlenům organizace. Bilanci ČRK lze však najít velmi těžko, bývá totiž zastrčená kdesi na jeho internetových stránkách zpravidla pod odkazem na zápis z jednání rady, které proběhlo v některém měsíci. Najde ji tak pouze čtenář, který buď tyto zápisy pravidelně sleduje, nebo pečlivě hledá tím, že projde veškeré tyto zápisy. Jsem toho názoru, že tak důležitá věc by si zasloužila tučný odkaz v záhlaví titulní stránky. Podobně by měla být účetní uzávěrka publikována v nezkráceném znění i v časopise.

Když jsem se veřejně tázal na původ příjmů ČRK, dostalo se mi lapidární odpovědi, že kromě členských příspěvků jsou to dotace (zmiňováno bylo min. školství, samozřejmě s průvodním komentářem o účelovosti dotací, vázaných na práci s mládeží) a zisky z „hospodaření s majetkem“. Nemám zde v úmyslu obviňovat radu ČRK z machinací či jiných podivných praktik. Chci však poukázat na to, že ČRK nedbá na úplné a přehledné zveřejňování svých finančních záležitostí.

Není mi známo, zda má rada ČRK personální a hmotné předpoklady k nakládání např. s nemovitostmi. Pokud rada vykonává svá vlastnická práva prostřednictvím další firmy (agentury, realitní kanceláře apod. – podezření vyvolává například profesionální pracovní činnosti OK1XU), lze se právem ptát, zda nemalá část zisku možná nejde ve prospěch radioamatérské činnosti, ale stává se ziskem zprostředkovatele. Aby se předešlo dohadům a případným podezřením, bylo by vhodné, aby rada ČRK naprosto podrobně, jednoznačně a srozumitelně vysvětlila, jakým majetkem disponuje a jaký zisk vznikl z provozu jednotlivých částí tohoto majetku.

5. ČRK nevyvíjí téměř žádnou snahu hájit zájmy radioamatérů

Ačkoli ČRK vyvinul maximální snahu, aby se stal zpočátku majoritní, později jedinou organizací, zastupující radioamatéry, nenaložil s odpovědností, jaká z takového zastupování vyplývá, tak, jak je nutné.

Především je třeba připomenout, že zájmy úřadů (zejména ČTÚ) a radioamatérů jsou v mnoha případech protichůdné. Z toho vyplývá, že v těchto případech by měl ČRK vystupovat jako protivník úřadů, který si uvědomuje základní skutečnost – že tato protichůdnost zájmů je zákonitá, že obhajoba zájmů radioamatérů je legitimní a že řešení v mnoha případech není možné hledat v kompromisu.

Místo, aby ČRK stál jednoznačně na straně radioamatérů (třeba i proti ČTÚ či dalším institucím), respektuje bez výhrad vůli úřadů a radioamatérům pouze tuto vůli tlumočí nebo ji někdy dokonce i zesiluje. Důkazem toho je mimo jiné např. webová stránka ČRK, kde je tento postoj na mnoha místech patrný. Nejvýmluvnějším příkladem je však stav předpisů po 1.7. 2000 – ČTÚ naprosto nerespektoval stanovisko radioamatérů (tedy ani ČRK). Dostupné informace naznačují, že komunikace ČRK – ČTÚ nefungovala, neboť se ČRK o výsledcích legislativního postupu dozvěděl cestou ministerstva školství.

ČRK neuznal za vhodné informovat radioamatérskou veřejnost o tom, jaké kroky podnikl v zájmu radioamatérů. Uvítali bychom i zápornou odpověď v tom smyslu, že ČRK veškeré požadavky předložil, avšak ty byly ze strany ČTÚ ignorovány. ČRK se však nechal beze slova vysvětlení hrubě odbýt a ani nenaznačil svůj postoj ke vzniklé situaci.

Pokud se zmíněná skutečnost vezme v úvahu s faktem, že od roku 1991 nedošlo k žádnému zvětšení rozsahu oprávnění držitelů koncesí (s výjimkou uvolnění pásem 136 kHz, 50 MHz, a 3400 MHz, což lze vzhledem k významu pásem 136 kHz a 3400 MHz, resp. k omezením v pásmu 50 MHz považovat za okrajovou záležitost), lze současný stav považovat za fatální neúspěch rady ČRK a faktický důvod k jejímu odstoupení.

Jak by tedy měl ČRK hájit zájmy radioamatérů?

· Zlepšovat právní i společenské ovzduší k provozování radioamatérské činnosti, tedy zlepšení úrovně předpisů zejména tím, že z nich budou odstraněny nedemokratické prvky (nerespektování faktu, že radioamatérské zařízení je zpravidla umístěno v soukromých bytech), nelogické zpoplatňování (radioamatérská služba je jako jediná vysloveně nekomerční), smyslu postrádající snahy o kmitočtové plánování uvnitř radioamatérských pásem (tato pásma radioamatérské službě přiděluje radiokomunikační řád, ten také upravuje případné výjimky; kmitočty uvnitř radioamatérských pásem nejsou majetkem českého státu a není přípustné nad nimi vykonávat státní správu).

K tomuto účelu by měly být využívány veškeré dostupné legální prostředky, tj. jednání, soudy, tisk, politický lobbing apod., v radě ČRK by měli být především lidé, schopní tyto prostředky využívat.

· Zajišťovat právní pomoc radioamatérům, kteří se z jakéhokoli důvodu dostali do nesnází (např. stavba antény, spory plynoucí z TVI apod.), avšak nemají dostatek prostředků k tomu, aby si sami zajistil obhajobu.

Za tímto účelem by měla být navázána spolupráce s některou renomovanou advokátní kanceláří, která může prokázat konkrétní výsledky ve sféře občanskoprávních sporů. ČRK by měl hradit kompletní náklady spojené s touto obhajobou.

· Zlepšovat obraz radioamatérů v očích laické veřejnosti. Zde se jedná především o tzv. „promo“ akce, kde by měla být prezentována činnost radioamatérů před veřejností při příležitosti různých významných společenských akcí.

Různé pokusy v oblasti public relations, které se podnikaly v minulosti, se míjely účinkem a obraz radioamatérů v očích veřejnosti ještě zhoršovaly. Bylo to způsobeno zejména tím, že tyto akce měly sloužit především propagaci Svazarmu jako takového a jednotlivé „odbornosti“ byly prezentovány především jako branná činnost. ČRK však nehledal cestu, jak tyto nedostatky napravit a podobné akce ustaly, nebo jsou prováděny na úrovni radioklubů. Tomu však chybí celkový rámec, akce jsou mnohdy jednostranné a mnohdy prováděny zcela laicky a výsledkem často bývá směšný obraz radioamatéra podobného uživateli CB, „lovce“ lišek či degradovaný obraz radioamatérství coby činnosti vhodné pouze pro mládež školního věku.

Jinak jistě zapůsobí obraz radioamatérského pracoviště, které svým vybavením a výkonem operátora připomíná spíš komunikační centrum NASA při řízení letu Space Shuttle, než skromný stánek radioklubu, kde upocený mladík předvádí spojení na převáděči. Předpokladem je nejen špičkově vybavené pracoviště a operátor plynně hovořící anglicky, ale i komentátor, schopný cokoli poutavě vysvětlit přístupnou a srozumitelnou formou. Není přitom vhodné představovat radioamatérství v celé jeho šíři, ale zaměřit se na nejefektnější činnosti (DX provoz, spojení přes kosmické převáděče, SSTV) a ty dokonale vysvětlit.

Nutná je i spolupráce s hromadnými sdělovacími prostředky (televize, tisk, rozhlas). Ze zkušenosti mohu potvrdit, že o radioamatérská témata je zájem, chybí však autoři, schopní zpracovat téma tak, aby veřejnost nevnímala radioamatéra jako špióna s vysílačkou, sportovce, běhajícího s jakýmsi přístrojem po lese či domácího kutila s prsty popálenými pájkou, který svými „výtvory“ ruší televizi.

Obhajoba zájmů radioamatérů by měla být prioritou č. 1, což by prospělo zájmům všech radioamatérů. Namísto toho se zdá, že prioritou činnosti vysokých funkcionářů ČRK je lpění na majetku a moci. Tudy však cesta vpřed nepovede…

OK1RR

převedl OK1TEH