|
Kontrola emise elektronek GS35, GS31 apod. Pokud kupujete některou z ruských keramických planárních triod (GI14, GS1, GS31, GS35), - potom, zejména pokud je kupujete tzv. z "druhé ruky", doporučuji alespoň orientačně nejprve ověřit jejich stav - vakuum a emisi katody. Připojíte elektronku podle obrázku a necháte ji cca 5 minut(důležité, nezkracovat) žhavit. Nemáte-li stabilizovaný zdroj, poslouží i nabitá autobaterie. Potom připojíte miliampérmetr (20mA) mezi katodu a mřížku (kladný pól na katodu). Elektronkou by měl téci proud cca 4 - 5 mA. Pokud je proud do 2mA, katoda již nemá emisi a elektronka je za mezí životnosti. V případě, že elektronkou neteče takřka žádný mřížkový proud, elektronka nemá vakuum. U dobré elektronky nezaniká mřížkový proud okamžitě po vypnutí žhavení, ale několik vteřin postupně klesá. Ke vzniku tohoto "klidového" mřížkového proudu dochází tak, že v případě dobré katody z ní vylétající (emitované) elektrony někdy dorazí až k mřížce. Katoda v tomto stavu má deficit elektronů a tedy získá kladný potenciál, u mřížky je to naopak. Proto má miliampérmetr na první pohled při měření opačnou polaritu. Mezi mřížkou a katodou přitom vznikne naprázdno napětí cca 4-5V. Pokud má katoda malou emisi, na mřížku dopadne méně elektronů. Pokud je vakuum v elektronce špatné, blokuje pohyb elektronů mezi katodou a mřížkou. Vzduch v elektronce ovšem také ochlazuje katodu a to vede ke zvýšení žhavicího proudu elektronky. Viz zde. V případě, že na anodu přivedete anodové napětí, elektronka s odpojenou katodou (katoda není přes zdroj předpětí připojena k zápornému pólu anodového zdroje) si samočinně nastaví předpětí mezi katodou a mřížkou na cca 50V - resp. na takové napětí, kdy se elektronka uzavře. V takovém případě (s připojeným anodovým napětím) už nelze měřit proud miliampérmetrem, protože byste zkratovali předpětí elektronky a došlo by k výboji mezi anodou a uzemněnou mřížkou.
Pozor na kapacity: obvykle je mezi katodou a obvodem předpětí elektronky zapojen kontakt relé - které se sepne při přechodu na TX, aby mohla elektronka pracovat. Tím se sníží napětí na katodě z uvedených cca 50V na takové napětí, aby elektronkou mohl téct příslušný klidový proud. Slouží k tomu zdroj předpětí, popsaný v tomto odkazu. Pro popisované elektronky to bývá mezi 18 až 26V pro klidový proud cca 60mA. Pokud ovšem je přímo z katody k zemi (a de facto tedy na mřížku, která je uzemněná) připojen kondenzátor řádu 0,1 až několik jednotek µF, tak při rozepnutí relé (a tedy přechodu z TX na RX) trvá několik (např. desítek) milisekund, než se tento kondenzátor nabije na uvedených cca 50V a elektronka se tak zavře. Přitom může dojít k výboji mezi anodou a mřížkou. Pro zablokování katody přitom stačí na VKV kmitočtech kapacita jednotek nF! Radioamatéři to nebezpečí velkých kapacit znají a proto se na katodu obvykle připojuje při příjmu měkký zdroj o napětí 50 až 150V, který elektronku rychle zavře (viz zde) a teprve při vysílání je tento zdroj přetažen dolů na napětí 18 až 26V obvodem pro předpětí. Při přechodu z TX na RX elektronka dostane relativně rychle napětí, které ji uzavře a nemůže dojít k výboji. Proto doporučuji na tento zdroj předpětí pro RX nezapomínat. Pochopitelně obvody předpětí musí být schopny pracovat při napětí, které tento zdroj RX předpětí poskytuje. Výboje v planární triodě mezi anodou a mřížkou jsou vážná věc - pokud má anodový (VN) zdroj dost veliké filtrační kapacity (obvykle ano) má náboj z takového zdroje dostatečnou energii, aby v mřížce vypálil dírku. Materiál mřížky, který ve vzniklém oblouku je rozprášen po vnitřku elektronky potom může způsobovat další výboje e elektronku je nutno vyřadit. Ale i v tom případě, že elektronka s poškozenou mřížkou dále pracuje, změní se výrazně (zvětší se) kapacita mezi anodou a katodou a elektronka může začít kmitat. Takové elektronky se potom hodí už jen na KV (včetně 6m), kde je tato parazitní kapacita příliš malá na to, aby se elektronka rozkmitala. Ale na 2m a 70cm už umí kmitat pěkně a to s výkonem, omezeným jen vnitřním odporem VN zdroje, takže takovou elektronku je nutno vyřadit. Možná znáte triodu GI6b, která v historických radarových aplikacích pracovala jako samokmitající vysílač právě díky tomu, že měla v mřížce úmyslně udělanou dírku... I tyto elektronky je možno použít pro KV aplikace, ale na VKV s nimi nechoďte... Ten pomocný zdroj předpětí pro přechod TX-> RX (pokud ho v PA už nemáte) lze jednoduše vyřešit pomocí obvodu SIM12424S, což je měnič napětí z 24 na 24V, když výstupní svorky měniče zapojíte do série se vstupním napětím. Dostanete tak zdroj cca 49V, který dá proud okolo 30mA - což je i při seriově zapojeném odporu 2k7 (omezuje proud tím měničem) dost k udržení katody triody na potenciálu, který elektronku udrží uzavřenou. Nu a nakonec nezapomínejte, že každé zařízení s těmito elektronkami obsahuje VN zdroj, který neopatrného radioamatéra umí spolehlivě zabít, tak si dejte pozor! Radioamatérů je málo :-) 73! de ok1vpz |
