Historie prvních QSO odrazem od polární záře &

historie prvních AU qso v OK v letech 1959-1991

Do našeho volného cyklu článků o historii DX provozu na VKV zařazujeme další rozsáhlý příspěvek, tentokrát věnovaný počátkům provozu využívající odraz od polární záře v OK. Při sestavování tohoto příspěvku OK1TEH opět čerpal z VKV rubriky v historických ročnících časopisu Amatérské radio, kterou tehdy redigoval OK1VR a ve které svým nezaměnitelným rukopisem vtahoval čtenáře do tajů jediného opravdového DXingu - tedy DXingu na VKV. Připomeňme si, že právě OK1VR těmito (a dalšími) podobnými úžasnými články způsobil zcela nevšední situaci, kdy příkladem svým a příkladem dalších špičkových radioamatérů té doby (připomeňme OK2VCG, OK1AHO, OK1AZ, později OK1AIY a mnoho dalších) strhnul většinu tehdejší československé a především české radioamatérské komunity, aby odložili pouhé standardní navazování spojení na vlnách středních a krátkých a začali se věnovat věcem sice  mnohem více složitějším a pracnějším, ale zato o to krásným - DX provozu na VKV. A protože pochopitelně s DX provozem kráčí ruku v ruce také účast v závodech, je dodnes patrným výsledkem tohoto téměř 50-ti letého československého zapálení pro věc VKV stále velmi dobrá účast  OK a OM stanic ve všech větších mezinárodních závodech v oblasti I. Regionu IARU. A i když nyní již možná nedosahujeme vždy tak mimořádných výsledků v mezinárodním pořadí soutěží, vyhlašovaných IARU, jako to bylo v počátcích, stále ještě jsme v počtu aktivních stanic, účastnících se VKV závodů, v poměru k počtu obyvatel, pravděpodobně ve světovém měřítku nepřekonáni. Nezapomínejme na tuto čestnou tradici a pokusme se rozvoj ryzího radioamatérského pokusnictví posunout zase o něco dál. Na VKV je totiž stále co objevovat - vždyť kolik z vás si již splnilo takové sny, jako je WAC, či DXCC na 144 a 432 MHz, kolik z vás má zařízení, schopné provozu Rainscatter, či EME na 10 a 24 GHz ? Kolik z vás se zapsalo do mezinárodního seznamu VKV DX rekordů? Kdo z vás byl svědkem naprosto neobvyklých, možná dosud ne zcela objasněných VKV DX QSO? Doba je ovšem jiná, život je mnohdy složitější a z toho důvodu, že na koníčky často nezbývá tolik času, jako v minulosti, nám přibývá ještě jedna povinnost - položit si zásadní otázku: kolik mladých radioamatérů jste získali pro špičkovou práci na VKV?  A protože v situaci, kdy se stále zvyšuje tlak profesionálních služeb na vytlačení radioamatérského provozu z VKV, chtěli bychom proto alespoň tímto připomenutím vzrušujících začátků DXingu opět vzbudit v našich myslích tu touhu po překonávání zdánlivě nepřekonatelného, touhu, která je motorem nejenom radioamatérského vysílání, ale motorem lidského pokroku obecně.  Poodhalme tedy roušku dávno zaprášené historie a zase jednou na chvíli nahlédněme do doby, ve které to všechno vzrušující na VKV vlastně teprve začínalo:

První spojení na světě odrazem od polární záře.

Z VKV rubriky Jindry Macouna, OK1VR, Amatérské Rádio 1957 - 1961
 

Pomalu, ale nezadržitelně nás míjí další, ve vesmírném koloběhu již n-té maximum sluneční činnosti, provázené všemi těmi průvodními jevy, které s každým maximem sluneční činnosti souvisejí. Na Slunci samém jsou to neustále vznikající a opět se rozpadající početné skupiny skvrn spolu s dalšími jevy jako erupcemi a protuberancemi, provázenými emisí různých druhů záření. A na Zemi jsou to pak jevy, které jsou s touto sluneční činností v přímé souvislosti, nebo lépe, jsou jejími přímými následky. Jako radioamatéry, resp. amatéry-vysilače, nás pochopitelně zajímají hlavně ty úkazy, které ovlivňují šíření elektromagnetických vln, jako výška a kritické kmitočty ionosférických vrstev, výskyt vrstev mimořádných, Dellingerův effekt, ionosférické bouře atd. Teď by snad mnozí chtěli namítnout, že nás, kteří se zajímáme převážně o kratší vlnové délky, označované VKV, zajímaly tyto úkazy ještě při minulém maximu sluneční činnosti, kdy jsme měli k disposici pásma 56 resp. 50 MHz, na nichž jsme právě díky příznivým podmínkám, touto zvýšenou sluneční činností způsobeným, mnohdy bez obtíží navazovali spojení prakticky se všemi evropskými zeměmi s poměrně jednoduchým zařízením. Dnes, kdy používáme VKV od 86 MHz výše, nás zajímá sluneční činnost většinou jen potud, pokud ovlivňuje prostředí, které má hlavní vliv na dálkové šíření těchto kmitočtů, t. j. pokud ovlivňuje poměry v nejspodnější části ovzduší, v troposféře. Zajímáme se o tlakové výše a níže, o teplé a studené fronty, o všechny druhy inversí, posloucháme zprávy pro plachtaře, kreslíme si synoptické mapy a zajímá nás, jak se mění tlak, teplota a vlhkost vzduchu s výškou a to vše jen proto, abychom se lépe seznámili s podmínkami šíření na VKV, a abychom nakonec dovedli lépe odhadnout dobu, vhodnou k pokusům o dálková spojení. S tímto druhem šíření VKV na větší vzdálenosti, t. j. šíření troposférou, jsme se ve větší nebo menší míře již setkali. Jsou však ještě jiné „cesty“, kterými se na větší vzdálenosti VKV šíří. Je to na př. šíření rozptylem na jistých nehomogenních útvarech v troposféře a stratosféře, dále šíření odrazem od ionisovaných meteorických stop ve stratosféře a šíření odrazem od polární záře. O těchto druzích šíření jsme se dočetli v různé literatuře, ale prakticky jsme se s nimi dosud nesetkali.

Sluneční činnost však způsobila, že se 21. 1. 1957 po prvé podařilo v Evropě dosáhnout na 144 MHz pásmu několika dálkových spojení odrazem od polární záře. Tento druh šíření je v literatuře nazýván aurora-efekt. Vznik polárních září jev přímé souvislosti s poruchami ve sluneční činnosti. Slunce vysílá ze svých aktivních oblastí kromě ultrafialového ještě korpuskulární záření, což jsou jakési malé částečky, které asi za den do letí na Zemi a způsobí obvykle ionosférickou a magnetickou bouři a někdy i jasnou polární záři. V době maxima sluneční činnosti jsou aktivní oblasti slunečního povrchu větší a četnější, polární záře se vyskytuje častěji a je patrná i v našich zeměpisných šířkách. Je více než pravděpodobné, že se v letošním i příštím roce vyskytne polární záře ještě vícekrát, takže tu bude příležitost, abychom se i my pokusili o dálková spojení po mocí tohoto aurora-effektu.

A teď několik podrobností. Ve dnech 17. 25. ledna se nad Evropou rozkládala rozsáhlá tlaková výše, která vytvořila příznivé podmínky pro dálková spojení na VKV. Mohutná inversní vrstva ve výši 1200 - 1400 m (v těchto 200 m stoupla teplota z -7 °C na +3 °C) dosáhla optimálních hodnot v sobotu a v neděli 20. 1., kdy byla navázána celá řada dálkových spojení. Stanici OK1EH se podařilo v neděli dopoledne QSO s DJ3ENP, QTH Feldberg ve Schwarzwaldu, QRB 450 km. Bylo pracováno telefonicky při RS 58/56. DJ3ENP byl slyšen celé dopoledne na kmitočtu 145,4 MHz. Antena jen pětiprvková, TX 80W.

Den nato, t. j v neděli 21. 1., byly již podmínky horší. Večer byly na pásmu stanice DL6MH, DL9WL, DJ2MU OK1EH a OK1VR. Bylo konstatováno, že se podmínky podstatně zhoršili, i když byl DL9WL z Kelheimu (232 km) v Praze přijímán RS 56. V tuto dobu se nad severním obzorem objevila jasná polární záře, o které však žádná ze stanic nevěděla. Před 23.00 hod. zaslechl DL6MH stanici DL3YBA od Hannoveru (440 km), jak volá CQ DX, a vzápětí se na pásmu objevil DL3SP z Erlangen, který oznámil, že slyší anglické stanice. Kroužek stanic se rychle rozpadl, směrovky byly otočeny na SZ a pásmo bylo pečlivě prohledáváno. DL3SP slyšel stanice G3HRA, G3CIW G3ABA a další dvě neidentifikované stanice. DL6MH zaslechl slabě jen jednu G-stanici, ale velice dobře poslouchal stanici DL3YBA, která se stanicemi britskými pracovala. CW-signály této stanice měly zvláštní charakter, jako by byly modulovány jakýmsi brumem, a chvílemi byly i při značné síle těžko čitelné.

DL3YBA, který si včas uvědomil možnost využití odrazu od polární záře, měl v té době za sebou již několik spojení s G-stanicemi. Používal CW, když telefonie byla i při značných silách naprosto nečitelná. Také on pozoroval, že signály protistanic byly modulovány jakýmsi brumovitým tremolem a někdy se dokonce měnily v jakýsi šum. Nejdelší spojení měl s GW8UH, QRB 897 km. Jaká však byla vlastní dráha elektromagnetických vln, je těžko říci. Anténa byla nasměrována na SZ, odkud byly signály G-stanic nejsilnější. Britské stanice musily směřovat na sever. DL3YBA pracoval s G-stanicemi již mnohokrát, ale vždy to bylo jen za příznivých troposférických podmínek, tedy „klasickým“ způsobem. DL3YBA je jedna z nejlépe vybavených stanic pro práci na VKV resp. na 144 MHz. Nadmořská výška jeho QTH je sice jen 99 m, ale 48 prvkovou anténu má umístěnu na 37 m vysokém stožáru. DL6MH se s ním pokouší dosáhnout spojení již po několik měsíci vždy v úterý a ve čtvrtek v 21,30, ale zatím bezvýsledně; a teď byl DL3YBA slyšen S9+20 dB s odvrácenou anténou (viz foto).

Tak nastaly během dvou dnů dvakrát příznivé podmínky pro dálkové šíření VKV, avšak v každém případě šlo o jiný druh šíření. A snad je to možno považovat opět za jeden z dokladů toho, jak zajímavá je práce na VKV. Neomezuje se jen na provozní praxi, Jak se nyní vlastně děje na běžných KV pásmech, ale klade podstatně větší nároky na technickou vyspělost a odborné znalosti, a lze říci, že na VKV lze dosud mluvit o amatérském experimentování v pravém slova smyslu.

AR 5/1957

Německo. DL3YBA, se kterým jsme se seznámili v předminulém Čísle AR, zasílá všem našim VKV-amatérům srdečné pozdravy a žádá všechny naše stanice, aby své anteny nasměrovaly občas také směrem na Hannover a pokusily se s ním o spojení. Hlavně během PD se bude DL3YBA snažit o spojení s OK-stanicemi. Při loňském VKV Contestu přijímal trvale OK1KPH, OK1KAD a několik dalších neidentifikovaných stanic. DL3YBA má skutečně velmi dokonalé zařízení. Pozornost budí hlavně jeho antény, upevněné na téměř 40 m vysokém stožáru. Vysilač na kmitočtu 145,5 MHz má při CW příkon 200W, při fonii 120W. Konvertor s E88CC na vstupu je připojen k E52 (,‚Forbes“). DL3YBA dokončil nedávno zařízení na 70 cm, takže je i na tomto pásmu QRV. Antena je opět 48 prvková, umístěná pod dvoumetrovou (viz foto), vysilač řízený xtalcm pracuje na kmitočtu 435,00 1 MHz s příkonem 80 W. Konvertor má na vstupu elektronku EC56, směšovač je koaxiální s krystalovou diodou 1N21B. DL3YBA je na pásmu pravidelně v úterý, čtvrtek, sobotu a neděli, v případě příznivých podmínek denně. OK1VR s nim pracoval s Ještědu již několikrát i za méně příznivých podmínek.

(Celkový pohled na tyto anteny už znáte z předminulého čísla AR. Toto je detail soufázového sustému DL3YBA u Hannoveru)
 

Dánsko. OZ7IGY, vysilač pracující na 2 m a pomáhající při výzkumu polární záře, vysílá na kmitočtu 144,05 tímto způsobem: „OZ7IGY . . . . . . . .(osm teček) OZ7IGY . . . . . . . . (osm teček) OZ7IGY . . . . . . . . (osm teček) _____ (15tivteřinová čárka) . . . . . . . (sedm teček)“. 15tivteřinová čárka má sloužit k eventuálnímu cejchování. Vysílací program vypadá takto: 15. 31. III. 1730 až 1930 SEČ, 1. 14. IV. 1800 až 2000 SEČ, 15. 30. IV. 1830 až 2030 SEČ, 1. V. 1900 až 2100 SEČ, 15. až 31. V. 1925 až 2125 SEČ, 1. 14. VI. 1945 až 2145 SEČ, 15. 30.VI. 1955až 2155 SEČ. Vysílač byl uveden do chodu 23. III. t. r. a pracuje v Kodani. Anténa je dvanáctiprvková dlouhá Yagiho směrovka, otočená na sever. Touto zprávou převzatou z DL-QTC se tedy mění původní údaje uveřejněné ‚ 5. Č. AR.  A nakonec přejeme všem našim i zahraničním stanicím pěkné počasí, dobré podmínky a hodně úspěchů v IX. PD.
OK1VR
 

AR 7/1957

145 MHz: Od doby, kdy DL3YBA uskutečnil jako prvý v Evropě (21. 1. 57) spojení na 2 m odrazem od polární záře (aurora effekt), uplynulo již několik měsíců, během kterých se občas vyskytly podobné podmínky. Těch však mohly s úspěchem využít jen stanice umístěné v severních částech Evropy, neboť polární záře nedosáhla v těchto případech nikdy nějakých mimořádných výšek, které jsou nutné, má-li být odráženo el mag. vlnění, přicházející z „menších“ zeměpisných šířek. 29. X. m. r. však vyvrcholily tyto menší, u nás prakticky těžko pozorovatelné polární záře velkou polární září, která vytvořila zatím nejlepší podmínky pro dálková spojení i pro stanice ve střední Evropě. G5YV, QTH Leeds, jeden z nejúspěšnějších britských VKV-istů, navázal 12 spojení se stanicemi v 7 zemích. Největšími DXy byly HB9BZ a HB9RG z Curichu. Vzdálenost Leeds-Curich je asi 1000 km. Vlastní dráha elektromagnetických vln však byla delší než 8000 km. Po prvé tedy bylo aurora effektu využito stanicemi v tak „malých“ zeměpisných šířkách. Curich leží asi na 47°20‘ sev. šířky, tedy ještě jižněji než na př. Praha. Z toho je vidět, v jak velkých výškách musilo docházet k odrazům. Navíc pak je Curich od severu stíněn pohořím, takže úhel dopadajících vln byl ještě větší. Jak je vidět, není ani u nás vyloučena možnost uskutečnit spojení tímto způsobem, a to i z těch míst, která nejsou pro DX spojení na VKV nijak příznivá. Podobně jako v předchozím případě při mezikontinentálních spojeních na 50 MHz bude i zde těch vhodných příležitostí pomalu ubývat, neboť podle tvrzení astronomů je maximum sluneční činnosti vlastně už za námi a sluneční činnost pomalu klesá. Překvapení však nejsou vyloučena a tak se rozhodně vyplatí sluneční činnost sledovat a případných příznivých podmínek využít. V několika příštích letech před dalším slunečním maximem bude docházet k dálkovým spojením na tomto pásmu opět jen za příznivých troposférických podmínek při výskytu různých inversních vrstev.

AR 1/1958

Ve čtvrtek 4. 9. 58, tj. dva dny před loňským EVHFC, byla silná polární záře. Největší a nejkrásnější za posledních 20 let, jak to říká LA9T. Během tohoto večera se podařilo uskutečnit mnoho spojení a na pásmu byly slyšet prakticky všechny západoevropské a severoevropské země. My jsme ji však u nás všichni „zaspali“. SP5AU z Varšavy pracoval s 16 stanicemi z SM4, 5, 6, 7 a DL. SP3PD z Poznaně dělal také SM5, 6, 7, OZ, DM a DL a slyšel LA4 a GM. DL stanice pracovaly s LA, OZ, SM, G, GM, GI, ON.

V této době také bylo uskutečněno první spojení G/DM mezi G5YV a DM2ABK. G5YV také slyšel HB1RG z Chasseralu.

Rovněž DL7FU v Berlíně si přišel na své a udělal řadu švédských a německých stanic. Kromě toho slyšel OZ, SP, ON a DM. Všechny odrazem od polární záře. Uvádíme schválně jen ty stanice, které jsou nám nejblíže, aby bylo vidět, že i my jsme mohli využít této patrně již poslední příležitosti k navázání dálkových spojení a k dosažení nových zemí na 145 MHz odrazem od polární záře. Snad se ještě během ustupujícího maxima sluneční činnosti vyskytne podobná příležitost. Proto pozor na kařdodenní hlášení celosvětového centra MGR před zprávami v 19 kod. Vyhlášení světového pozorovacího intervalu může být zpravidla předpovědí výskytu polární záře, která se objeví obvykle druhý den po vyhlášení. Kromě toho může být v tomto hlášení oznámeno pozorování polární záře.

(Rothammel DM2ABK na kolektivce DM3KBK v Sonnebergu)

AR 1/1959

První spojení v ČSR odrazem od polární záře.
 

Na 145 MHz pásmu uskutečnil dne 15. 7. 1959 ve 2335 SEČ OK2VCG, inž. Ivo Chládek první spojení v ČSR odrazem od polární záře. Pracoval ze svého stálého QTH v Brně se švédskou stanici SM7BYB, QTH Nybro, 30 km záp. od Kalmaru. RST oboustranně 58A. QRB 840 km. Jménem všech našich amatérů vysílačů blahopřejeme Ivovi, OK2VCG, k tomuto pěknému úspěchu. Velmi pěkně byly v Brně slyšeny ten večer ještě stanice DL3YBA (59+ +A), SP5PRG a několik dalších neidentifikovaných stanic. OK2VCG na hrál celé spojeni s ostatní zajímavé úkazy na magnetofonový pásek, který bude přehráván na prosincové besedě čs. VKV amatérů v Praze.

Je škoda, že této vzácné příležitosti nevyužily další naše stanice, zejména když na výskyt polární záře bylo včas upozorněno v rozhlasovém vysílání a v tisku. Tyto zprávy byly zajímavé tím, že v nich bylo hovořeno o tom, „že se objeví polární záře“, na rozdíl od obdobných dřívějších zpráv tohoto druhu, kde byl pouze předpokládán pravděpodobný výskyt polární záře. Důvodem pro takovou formulaci byla intenzita sluneční erupce, která byla označena za nejmohutnější v tomto slunečním cyklu.

Jistého úspěchu dosáhl o 3 dny později, v sobotu v 0045 SEČ OK1VJG ing. Jano Grečner, když zaslechl stanice SM7YO, RST 58/9A a SM6PU RST 57A. Charakteristický bručivý tón prozradil, že se opět jednalo o odraz od polární záře.

(OK2VCG inž. Ivo Chládek u svého zařízení)

Další rekordy na VKV pásmech.

Na 435 MHz pásmu byl dne 17. 5. 1959 utvořen nový světový rekord mezi SM6ANR a G2XV. QRB asi 960 km (přesná vzdálenost ještě není určena). O týden později, 24. 5. bylo uskutečněno několik dalších spojení na 70 cm mezi Švédskem s Anglií. K této zprávě se, ještě vrátíme již proto, že zatím nevíme, jakým způsobem byla spojení uskutečněna. V současné době jsou k dispozici jen stručné informace, které se neshodují v tom, že se na jedné straně hovoří o šířeni troposférickém a na straně druhé o odrazu od polární záře. (Bylo by to prvé využití polární záře na tak vysokém kmitočtu).

Stejně neúplné informace sníme zatím k dispozici o dalších rekordních spojeních na 145 MHz pásmu, kde byl dne 14. 5. 1959 několikráte překonán evropský rekord mezi stanicemi italskými a anglickými. QRB 1500 až 2000 km. Podle jedněch zpráv byla spojení uskutečněna odrazem od sporadické vrstvy E, tedy ionosférou, jiné zprávy hovoří o šíření troposférickém. Vysvětlení těchto rozporů je třeba spatřovat v tom, že v uvedený den byly mimořádné podmínky troposférické i ionosférické.

Bez ohledu na způsob šíření v obou případech jsou navázaná spojení dalším důkazem bouřlivého rozvoje provozu s techniky na VKV pásmech, který nám takřka denně přináší nejen nová a nová překvapení, ale š četné nové poznatky přispívající k poznání dosud nepoznaného a neznámého šířeni VKV.

AR 9/1959

REKORDY REKORDY REKORDY

Nový světový rekord na 10 000 MHz

(3 cm) utvořili HB1FU a HB1JP dne 18. července na trase Säntis—Chasseral, QRB 224 km. Spojení trvalo přes 3/4 hodiny při oboustranném RS 59 +. Zpráva o rekordu neuvádí žádné další podrobnosti o použitém zařízení.

Evropský rekord na 145 MHz

mezi Itálií a Anglií byl utvořen 14. června odrazem od sporadické vrstvy E. V době mezi 1200 a 1300 SEČ bylo možno pracovat díky vysoké ionizaci této vrstvy mezi I a G. Bylo uskutečněno několik spojení. Max QRB 1741 km mezi I1KDB, QTH Neapol a G5NF QTH Farnham/ Surrey. Bylo to současně první spojení Itálie - Anglie. Další italská stanice, I1SVS, měla v té době spojení s G5NF, G3MEV, G4PS, G6ZP, G6OU, G3NR a G3HAZ. V těchto případech jde tedy zřejmě o prvé (a možná i poslední) využití sporadické v E na 145MHz pásmu. V tomto smyslu tedy doplňujeme stručnou informaci z minulého čísla AR.

Současně uvádíme nové, i když opět velmi stručné údaje o novém světovém rekordu na 435 MHz. Tento rekord byl utvořen stanicemi SM6ANR a G3KEQ, QRB 1047 km. Opět však chybí ostatní informace o použitém zařízení a způsobu šíření. Na tomtéž pásmu byl dne 5. července utvořen nový italský národní rekord, jen o málo horší světového. I1WAL navázal spojení s alžírskou stanicí FA9UP, QRB 985 km.

Byl-li červenec u nás v Československu bohatý událostmi na VKV pásmech pak to platí o srpnu ještě více. Přízniví troposférické podmínky, opětný výskyt polární záře a srpnový meteorický roj Perseid byly příležitosti, kdy bylo možno třemi různými druhy šíření překonat velké vzdálenosti na VKV pásmech. A bylo-li úspěšně využito všech těchto příležitostí, můžeme považovat srpen nejen za velmi příznivý, ale za jeden z nejúspěšnějších měsíců v celé historii čs. amatérského pokusnictví na VKV pásmech vůbec.

Ze všech srpnových událostí považujeme za nejvýznamnější prvé využiti meteorických stop k dálkové komunikaci v ČSR. - OK2VCG uskutečnil po dvoudenních vyčerpávajících pokusech v noci ze 14. na 15. srpna prvé spojení odrazem od meteorických stop (MS) Perseid. Pracoval se švýcarskou stanicí HB9RG v Curychu. Po spojeních HB9RG/ SM6BTT a OE1WJ/SM6BTT je to patrně třetí spojeni v Evropě, provedené tímto způsobem šíření, a pravděpodobně prvé spojení vůbec, kdy bylo použito k tomuto účelu zařízení, resp. vysílače o tak malém příkonu, jakého použil OK2VCG - totiž 25 W. Tato událost je svým způsobem tak, významná, že by bylo nesprávné odbýt ji jen touto krátkou informativní zprávou. Proto se k ní v některém z nejbližších čísel AR vrátíme v podrobném a vyčerpávajícím článku. Blahopřejeme Inž. Ivo Chládkovi OK2VCG k tomuto opravdu vynikajícímu úspěchu, a děkujeme mu za velmi úspěšnou reprezentaci značky OK. V porovnání s jeho prvým spojením odrazem od polární záře je třeba považovat toto spojení za úspěch podstatně větší, třebaže při tomto způsobu komunikace ( odrazem od meteorických stop, meteor scatter, MS) lze o spojeni ve vlastním slova smyslu, tak jak je provádíme při šíření troposférickém nebo, odrazem od PZ, těžko hovořit. Tento způsob šíření a jeho úspěšné využití klade opravdu největší požadavky na jakost technického vybavení stanice a na provozní zručnost operátora. A právě v tom je třeba vidět jeho hodnotu.
 

(OK2VCG přehrává záznamy svých spojení odrazem od polární záře a meteorických stop na pražském VKV setkání)

Bouřlivá místa slunečního povrchu, která způsobila v minulém měsíci ve dnech 15. až 18. několikrát vznik polární záře a tím dala i příležitost k dálkovým spojením, se po další otáčce Slunce dostala opět do středu slunečního kotouče - nejblíže zemi. A protože jim po této době na intensitě neubylo, objevila se polární záře znovu, i když jsme ji vlastně neviděli, protože to bylo hned odpoledne, v neděli 16. srpna. Neviděli, ale ze 145 MHz přijímačů s anténami otočenými směrem na SSV až SV se v době od 14,30 do 18,00 SEČ ozývaly desítky vzdálených, zejména severských stanic s charakteristicky modulovaným signálem. „Modulaci“ tohoto signálu způsobila jedna z nejdelších polárních září, jejíž krásu sice nebylo možno obdivovat očima, ale která i tak způsobila mnoho radosti několika málo našim stanicím, a mnoha zahraničním stanicím, které využily jejího vzniku a téměř pětihodinového výskytu k navázání četných dálkových spojení. A protože štěstí, náhoda, i shoda okolností hraje i v našem druhu činnosti svou velkou roli, bylo opravdu šťastnou náhodou, že tato polární záře padla do letošního II. skandinávského VKV contestu. Snad proto tam bylo těch stanic tolik, a jistě i proto bylo uskutečněno tolik spojení odrazem od PZ. I když jsme i u nás o tomto skandinávském VKV contestu věděli, byla tu pranepatrná naděje na navázání spojení se severskými stanicemi (která nakonec byla uskutečněna odrazem od PZ), normálním troposférickým   šířením vzhledem k tomu, že meteorologická situace byla opravdu mimořádně nepříznivá. Jistě si i nyní v říjnu vzpomínáme na týdenní deště, které u nás vyvrcholily při přechodu brázdy nízkého tlaku právě ve dnech 15. a 16. srpna. Za takové situace pochopitelně není takřka žádná naděje ani na normální podmínky, a proto bylo v té době na pásmu tak málo našich stanic. A i když tu ještě byla jakás takás naděje na výskyt polární záře, přec s ní již nikdo nepočítal vzhledem k tomu, že aktivní oblast slunečního povrchu, která způsobila PZ v červenci, „teoreticky" přešla střed slunečního kotouče již před nedělí. Tím větší překvapení tedy zažili ti, kteří na 145 MHz v neděli odpoledne pracovali a nebo poslouchali.

Hned první spojení ve 14,30 SEČ bylo svým způsobem mimořádné. Kladenským OK1KKD se podařilo navázat první spojení Československo - Dánsko na 145 MHz, a na několik minut se dokonce ujali vedení v naší tabulce „Na VKV od krbu“, když spojením s dánskou stanicí OZ2AF/9, QTH Hirtshals, překonali vzdálenost 880 km. O několik minut později ve 14,50 je však předstihl OK2VCG, který měl QSO s další dánskou stanicí, s OZ3NH, QTH near Arthus, QRB 890 km. O chvíli později pak registroval Ivo další spojení: s SM7BZX, QRB 760 km. Report byl pro OK2VCG 55A, pro SM7BZX 58A. V době od 1430 do 1615 poslouchal OK2VCG ještě tyto stanice: DL6QS, DL3YBA, SM5LZ, OZ2AF, OZ7BR, SM7PQ a hodně dalších neidentifikovaných, kteří jeli asi fone. Kromě uvedených dvou stanic se však žádné další nedovolal.

OK2BJH se na 145 MHz objevil až před 18 hod., prakticky teprve v době, kdy se stanice už začaly ztrácet. Slyšel ještě velmi dobře SM7BZX a SM7BCX. Volal, ale nedovolal se, i když OK1GW v Libochovicích slyšel, jak SM7BZX odpovídá stanici OK2BJH (To je smůla Jožko - 1VR). Bylo to však v době, kdy PZ pomalu mizela a proto není divu, že 2BJH nic neslyšel. Podmínky v té době silně kolísaly a je možné, že to, co bylo slyšet v Libochovicích, nebylo již slyšet v Gottwaldově. Podle OK2VCG např. skončila PZ již v 1615. Zajímavé je, že jak OK1GW tak OK1KKD slyšeli stanici OK2BJH odrazem od PZ. De facto to byl tedy podstatně větší DX než všechny ostatní zahraniční stánice - hi -.

OK1GW začal poslouchat asi v 1530. Velmi dobře slyšel OZ3CA, SM7BZX, SM7BCX, OZ9??, ON4BZ, a mnoho dalších neidentifikovaných PA, SM, OZ a DL - stanic. Vysílat bohužel nemohl, protože v té době právě „překopával“ svůj vysílač. Kromě OZ2AF pracovali kladenští s SM7BZX. A i když byli voláni ještě celou řadou dalších severských stanic, tak se jim nepodařilo žádné další spojení navázat. Ne proto, že by neměli v pořádku svůj přijímač, ale proto, že ten, kdo v té době obsluhoval zařízení, byl na štíru s telegrafií. A ta je při PZ spojeních naprosto nezbytná. OK1AMS, také z Kladna, se dostal ke svému za řízení až v 1730, a tak ulovil jen SM7BCX, QTH Malmö, RST 56A, QRB 616 km. V závěru podmínek bohužel nedokončil spojení s OZ7BR, od kterého nepřijal report. Kromě těchto dvou stanic slyšel OK1AMS dobře ještě SM6BSW, OZ3GK a OZ3NH.

OK1VDM, QTH Domažlice, zasáhl do podmínek také dosti pozdě a tak byl nucen spokojit se jen s jedním spojením s SM7BZX. QRB 690 km. Slyšel však také několik dalších stanic a přijal relaci od OZ7BR pro OK1AMS, kterou Miloš, OK1AMS, nepřijal.

Je zajímavé, že tentokráte bylo třeba nasměrovat antény téměř na SV, odkud byly signály přijímány nejsilněji. A tento směr se po dobu trvání PZ téměř neměni1. Tak OK2BJH směroval přímo na Varšavu. OK1AMS směroval ve směru na Sněžku, OK1GW také ve směru na Krkonoše.

Nejlépe byly přijímány obě jihošvédské stanice SM7BZX a SM7BCX. Není divu, když obě udávaly input 500 W!! Zajímavé je jistě i to zjištění, že většina zaslechnutých stanic se vyskytovala na počátku pásma.

Závěrem bychom rádi připomněli, že se dobře splnila naše předpověď, kdy jsme ve vysílání OK1CRA u příležitosti prvého spojení odrazem od PZ v červenci upozorňovali na pravděpodobné doznívání této mohutné poruchy ve sluneční činnosti během dalších návrat této aktivní oblasti slunečního povrchu do středu slunečního kotouče. Proto bude velmi zajímavé, zda se při dalším návratu, v době mezi 12. až 15. 9., budou tyto příznivé podmínky opakovat.

AR 10/1959

5. prosince byla velmi silná polární záře, která se u nás zřejmě nijak neprojevila. Stanice v DL však pracovaly s SM, OZ, LA a GM. Byl slyšen GI3GXP a OH1NL, který pracoval jen s SM stanicemi a OZ7BR.

AR 3/1960

Klesající křivka právě uplynulého maxima sluneční činnosti byla v posledním březnovém týdnu ostře přerušena, i když jen na krátko. Na slunečním kotouči se objevila veliká skupina slunečních skvrn, takže relativní číslo, kterým se vyjadřuje „zaskvrnění“ slunečního kotouče, rychle stouplo na hodnotu R = 209, zatím co jeho průměrná hodnota v předchozím měsíci v únoru, byla R = 103,5. (Porovnání s únorem 1959 a 1958 ukazuje názorně klesající tendenci sluneční činnosti. V roce 1959 bylo v únoru průměrné R = 139,6 a v únoru 1958 - 151,6).

V úterý 29. III. v dopoledních hodinách byla registrována mohutná erupce, jedna z největších tohoto maxima sluneční činnosti a největší od roku 1955 vůbec. S velkou určitosti byla předpověděna polární záře. A tak již od středy bylo některými našimi amatéry pečlivě střeženo pásmo 145 MHz.

Ve čtvrtek 31. III. po 1700 hod. jsou od severu registrovány první signály amatérských stanic na pásmu 145 MHz - signály, které nedávají čistý krystalový zázněj, ale jen charakteristický zvuk, nebo lépe ostrý a výrazný šum částečně modulovaný podivným brumem. Je navázáno několik málo spojení a kolem 1900 hod. jen radiově pozorovaná PZ končí. Od 2330 téhož večera až do 0130 jsou opět slyšet signály vzdálených amatérských stanic a v místech s nepřezářenou oblohou je pozorována polární záře už od setmění, která trvá i ve 2 hod. ráno. Je velmi zajímavé, že během prvého ani druhého intervalu nebyl odrazem od PZ přijímán signál drážďanské TV. Během druhého, večerního intervalu, se žádné naší stanici nepodařilo spojeni odrazem od PZ.

V pátek 1. IV. začíná PZ již před 1400 hod. a trvá až do 1815. Je navázána řada pěkných spojeni i z velmi nevýhodných QTH (Vrchlabí). Po setmění se opět objevuje PZ nad severním obzorem, která s pokračující noci velmi zvolna slábne. Signály amatérských stanic jsou slyšet jen v době od 2130 do 2300. Také v této večerní době (4. interval) nebylo uskutečněno našimi stanicemi žádné spojeni odrazem od PZ.

Jak to vypadalo u jednotlivých stanic, jaká byla navázána spojení, co bylo slyšet a další zajímavá pozorování:

OK2VCG (Brno) vyzbrojený vlastními zkušenostmi z minulého roku hlídal pásmo velmi pečlivě a současně sledoval situaci poslechem stanice WWV. 30. III - den po erupci - hlásí WW - W6 - (lze očekávat dost velkou poruchu) - PZ však nepozorována.

31. III. pozorována PZ od 1740 do 1900 hod. SEČ. Pracováno s SM7YO, 144,8 QTH Kalmar, RST 59A/58A, OZ7BR, 144,24 QTH Kodaň, RST 58A/46A.

Byly slyšeny tyto stanice: SM1BSA, SM7BYB, SM7ZN, SM7BAE, SM6PU, SM6ANR, SP3GZ, DL1SN, DL1RX a DL7FU.

Během druhého intervalu, večer téhož dne, poslouchal OK2VCG mezi 2330 až 0145 stanice: DL7FU, DL7HM, DL9ARA, DL1PS, OH1OZ, LA4VC, SM7ZN, SM7BZX, SM7YO, SM1BSA, SM7BAE, SM3AKW, SM7CUF, SM3AST? Během obou intervalů nebyl slyšet odraz DR TV!

1. IV. - apríl, jaký prý Ivo dosud nezažil. WWV není nikde slyšet. Krátké vlny „vygumovány“. 1320 začátek PZ, velmi silný odraz DR TV od PZ. Pracováno s těmito stanicemi: SM7BYB, 144,495 - 58A/57A (s toutéž stanicí pracoval Ivo při svém prvém spojení s SM v minulém roce), SM7BAE, 144,4 - 59A/59A, DL1RX, 144,76 - 59A/59Aufb, OK2OS - 58A/57A, přímo není slyšet, DJ3FX, 144,605 - 58A/56A, DL1PS, 144,757 58A/57A, PE1PL, 144,015 59A/54A a nová, desátá země. SP3GZ 144,152 59A/57A, SM6PU 144,362 QTH near Boras, QRB asi 980 km a nový ODX. Dále DJ2YF, 144,45 59A/57A. Nedokončeno QSO s DL9QS a SM1BSA. Pro BCI uzavřel Ivo v 1850 vysílač. PZ pokračuje podle DR TV až do 2000. Dále byly slyšeny v této části tyto stanice: OZ7BK, 144,392 OZ7BR, DL3YBA 144,745, SM6ANR, DL1SN, DM2ADJ, SM5AAS?, PA0PR, PA0FB, OK1GV, OK1AMS OE1WJ, SP5PRG, SM7BR? a jako zlatý hřeb stanice GW2HIY - 144,415 QTH Holyhead(?) a GM3BDA?

(SM3AKW s nímž OK2VCG prováděl úspěšné MS pokusy)

Od 2250 do 2350 se objevuje znovu slabší PZ. Slyšeni pouze SM7BCX 144,472 a SM7BYB. OK2VCG udává u mnohých stanic QRG, s přesností 2 kHz, jak říká. Pro informaci ostatním tyto kmitočty uvádíme také. Reporty jsou udány - „vyslaný/přijatý“. (Doporučujeme, abyste tímto stručným způsobem psali své zprávy pro VKV rubriku - tedy nejprve vyslaný report a pak přijatý). Děkujeme Ivovi za velmi podrobnou zprávu.

OK1VDR (Velim u Kolína) hlídal pásmo ve středu v noci, kdy se nechal dvakrát vzbudit. Čtvrteční PZ však nevyužil, protože neposlouchal. Teprve v pátek odpoledne od 1700 byl QRV na 145 MHz. Slyšel SP5PRG 59A, SM7BYB 57A ve spojení s OK1EH. Dále DL3YBA 56A, DL1RZ, DM2ADJ, DL6QS, OZ5MK 56A, DL3VJ, DJ2YF, a SM6ANR. S SM6ANR udělal Standa své první QSO odrazem od PZ a součastně svůj nový ODX - QRB asi 890 km. SM6ANR přišel zpět na Standovo CQ. Reporty 58A/56A. Poslední stanice, která byla volána, byl OZ5MK v 1800, kdy však PZ již končila. Zařízení OK1VDR je GU32 na s 25 W příkonu, RX s 6AK5 na vstupu + FUg16 a Jalta. Anténa šestnáctiprvková soufázová.

OK1VBN (Č. Budějovice). Poslouchal jen v pozdě odpoledne. Slyšel: DJ3FX 55A, SP3GZ 58A, DJ2YF 57A, OK1AMS 54A, PA0FB 55A, SM3BDA 58A, OZ7BR 58A, a PE1PL 55A. Spojení se mu nepodařilo žádné.

OK2OS (Ostrava). Sledoval pásmo takřka nepřetržitě. Ve čtvrtek odpoledne slyšel, jak SP3GZ volá stanici SM7BYD, ale sám nic neslyšel. V pátek ve 1400 je slyšet v Ostravě odraz DR TV a ve 1410 první stanici SM7BAE. Na první zavolání odpovídá 58A/57A. Ve 1430 QSO s OK2VCG odrazem od PZ. Dále 1445 DL1RX, 1550 PE1PL a 1700 SM7BYB. Slyšeni: DL1PS SM1BSA, DJ3FX, DM2ADJ, SP3GZ, PA0PB, OK1AMI a SM6PU. U OK2OS končila PZ v 1815. OK2OS pozoroval, že nejprve bylo slyšet stanice položené severněji, pak zmizely a objevily se stanice jižnější a ke konci bylo slyšet opět jen SM stanice, které nakonec slábly, až zanikly v šumu.

OK1EH (Bor u Tachova) tentokráte PZ nepropásl a od 1650 v pátek byl QRV. Slyšel PE1PL 59A+ +‚ OZ7BR 59A, řadu SM stanic, několik SP, OK1VR/P) a OK1AMS. První QSO se podařilo v 1702, kdy na Jendovo CQ odpověděl SM6PU 55A/55A, QRB 895 km, nový ODX a nová země. Další QSO s DL6SS, DL6QS a v 1740 poslední SM7BYB. Během posledního intervalu v pátek večer od 2200 do 2300 slyšel 1EH jen SM7BCX a OZ7BR ve spojení s SP stanicemi.

OK1AMS (Kladno) byl QRV v pátek od 1630, kdy bylo pásmo už plné signálů. QSO s DL1RX, SP3GZ, DJ2YF, PA0FB a OZ7BR. PA0FB přišel zpět na CQ. Dále slyšel: PE1PL, OK2VCG, OK1GV, DM2ADJ, DL7FU, SP5SRG, DL3YBA, DL6QS a DJ5RZ. Je velmi zajímavé, že OK1AMS neslyšel žádnou SM stanici. Poslední byla slyšet SP5PRG v 1815.

OK1VDM (Domažlice) poslouchaly v pátek odpoledne celou řadu zahraničních, zejména švédských stanic, ale nemohl se vůbec dovolat. Kromě SM1, SM6 a SM7 stanic slyšel odrazem od PZ i stanice mnichovské. Od 2200 do 2230 slyšel velmi dobře SM7BCX.

OK1GV (Vrchlabí) měl v pátek odpoledne QSO s SM7BAE, PE1PL, PA0FB, DL1PS, DL1RX, OZ7BR a DL7FU. Kromě SM7BAE neslyšel OK1GV žádné další SM stanice. Souvisí to patrně s polohou jeho QTH, které je směrem na sever blízko za obzorem Krkonoš. Rovněž OK1AMS má na sever velmi nepříznivé podmínky. Přesto však obě stanice během všech spojení směrovali na sever - švédské stanice však slyšet nebyly.

Poměrně zajímavé poznatky získal OK1VR, který měl dovolenou a trávil poslední březnový týden na Krkonoších. Během PZ pracoval se Sněžky. PZ byla pozorována během všech čtyř intervalů a to jak radiově, tak večer opticky.

31. III. - čtvrtek v době od 1800 do 1905 slyšeny tyto stanice: LA3AA, SM1BSA, SM7BYB, SM6ANR, OZ7BR SM6PU, SM7ZN SM6BTT Jediné QSQ s SM7BAEv 1830, 56A/57A. Optimální směr několik málo stupňů východně.

Ihned po setmění je pozorována opticky PZ nad severním obzorem. Je rozdělena symetricky na obě strany od severu asi ± 15°. Z jakési základní záře, poměrně dobře ohraničené, vyšlehují po 2300 zřetelně nepříliš kontrastní paprsky nebo lépe světelné sloupy až 50° nad obzor. Objevují se náhle na různých místech ozářeného severního obzoru. Ve 2200 jsou slyšet stanice DL7FU a SP3GZ, jak volají CQ jejich signály však jsou přijímány normálně, tedy ne odrazem, přesto, že PZ plane jasně nad obzorem. Ve 2333 jsou slyšet první signály odrazem. DL1RX, DL7FU (částečně přímo, částečně odrazem), SM7ZN, SP5PRG, DL7HM, SM6CJI, SM1BJY SM7CUF. V době kolem 2400 je PZ nejmohutnější, odrazem jsou však slyšet jen nejbližší stanice jako DL7FU a DL1RX. SM stanice v této době zmizely, jako by je PZ „pohltila“. Po 0100 hod světelné sloupy slábnou a objevuji se znovu SM stanice buď ve spojení s SP, DL nebo jak volají CQ (viz podrobné pozorování OK2OS). Během tohoto druhého intervalu se nepodařilo ani jedno QSO. Poslední signály odrazem od PZ mizí krátce před 0200 hod., i když je PZ na obloze stále, ovšem již slabší.

1. IV. - pátek. Od 1400 do 1810 byly přijímány odrazem stanice: DL1RX, OK2VCG, SM1BSA, SM6BTT, PA0FB, DJ3FX, OK2OS, SM6CJI, DL1PS, PE1PL, DM2ADJ, SM5CN, OZ7BR, OZ5MK, DL3YBA, OK1AMS, SP5PRG a četné další s neúplně přijatými značkami nebo pracující A3. Spojení se podařilo s DL1RX, SM7BAE, SM6ANR a SM7BYB. Optimální směr byl přímo na sever pro všechny přijímané stanice. Nasměrování antény velice kritické. Příjem bližších stanic bylo něco silnější, byla-li anténa směrována poněkud nad horizont cca 10 - 15°. Při otáčení antény v horizontální rovině výrazně stoupla celková hladina šumu ve směru na oblast severu. Toto stoupnutí šumu bylo rovnoměrné po celém rozsahu pásma. Přestože je na Sněžce i při nasměrování na sever přímý signál DR TV velmi silný, byl v pátek pozorován odraz od PZ, zatím co den předtím nebylo možno říci, zda se nosný kmitočet DR TV od PZ odráží rcsp. zda je přijímán odrazem.

Tentýž den večer plane po západu slunce opět PZ nad obzorem. Je poněkud slabší než ve čtvrtek a místo zřetelně ohraničených sloupů se chvílemi objevují jen nevýrazné a nerovné vertikální cáry. Barva PZ je mléčně bílá, podobně jako den předchozí. Nezdá se, že by se barva měnila nebo že by měla barevný odstín. V 2120 se objevuji na pásmu signály stanic OZ7BR, SM7ZN, DL1RX a nakonec nejsilněji SM7BCX. Konec asi ve 23 hod.

Některé další poznatky, získané pozorováním na Sněžce, jsou částečně potvrzeny jinými stanicemi. Pro úspěšné využití PZ není ani tak důležitá poloha s ohledem k nejbližšímu okolí (výška horizontu) jako zeměpisná šířka. Stanice v jižních Čechách, Rakousku a Bavorsku slyšely celou řadu SM stanic. Spojení však bylo velmi málo. OE1WJ pracoval pouze DL1RX

Je slyšet vždy podstatně více stanic, než kolik spojení je možno dosáhnout.

Výhodný je zcela určitě vyšší příkon. Stanice s vyšším příkonem se snáze prosazovaly. Stanice s menším příkonem měly úspěch, pokud volaly CQ. Čím byla stanice slabší, tím měla vysílat pomaleji a volat déle. Naopak stanice velmi silné mohly volit tempo podstatně větší.

Severněji položené stanice využívaly PZ časově dříve a pochopitelně i později.

Nelze říci, že by opticky pozorovaná PZ byla v přímém vztahu k výskytu odražených signálů na pásmu.

Zdá se že signály „bližších“ stanic, nebo lépe signály stanic, nacházejících se zhruba v téže zeměpisné šířce, byť i značně vzdálených, dopadají po odrazu na zem pod větším úhlem, než odražené signály stanic ležících severněji, takže jsou velmi dobře přijímány v nevýhodných místech, tj. v těch místech, kde obzor leží několik stupňů nad horizontem (případ OK1GV, 1AMS a směrování „nahoru“, které zkoušel OK1VR). Signály severněji položených stanic, dopadající po odrazu zpět pod malým úhlem, nebyly patrně proto v těchto místech s větším úhlem k severnímu obzoru přijímány.

Byli bychom rádi, kdybychom mohli získané poznatky ověřit nebo jich využít v případě výskytu dalších PZ. Pravděpodobnost dalších PZ se sice stále zmenšuje, nicméně můžeme sluneční činnosti věnovat stále pozornost. Přinese to nové poznatky nejen nám, ale pečlivým pozorováním všech okolností při zvýšené sluneční činnosti, v našem případě zejména při pozorováni polární záře, můžeme přispět k objasnění některých problémů, které dosud nejsou zcela jasné. Cena takových pozorování není v kvalitě, ale zejména v kvantitě. Čím více jich dojde a čím budou podrobnější, tím kvalitnější závěry je z nich možno učinit. Dokladem toho je např. úzká a úspěšné spolupráce mezi VKV amatéry a vědeckými ústavy NSR i NDR, která se rozvinula během MGR a která trvá nadále.

Na závěr ještě několik prvních zpráv o této PZ ze zahraničí: DL7FU v Berlíně měl celou řadu spojení s jinými stanicemi v ostatních zemích. Byl na pásmu během všech čtyř intervalů. V pátek odpoledne však jen od 1715. Kromě osmi nových stanic se mu podařilo pěkné spojeni s novou - devátou zemí. Odrazem od PZ pracoval s GM2FHH! První zprávy z Anglie potvrzují, že i tam si amatéři při této příležitosti přišli na své. První interval tam také končil před večerem v 1915 GMT. G3HBW poslouchal řadu skotských stanic. Během druhého intervalu pracoval s GM3FGJ, GM3BDA, GM2FHH, G4LX a PA0FB. Byli slyšeni DL6SS a DL1RX. V této době bylo také uskutečněno první QSO SP/LZ odrazem od PZ mezi LA3AA a SP5PRG.

Podobné podmínky byly druhý den. Tak např. známý G5LK (QTH Mitcham) slyšel PE1PL, DM2ADJ, několik PA stanic, dvě GM, a neúplně přijaté značky DL2, OK1, SM6 a SP1 stanic. PA0FB pracoval s GM3BDA, DJ3FX, SM7BAE, DL1SN, GW2HIY, OK1GV, SP3GZ a OK1AMS. Jak je vidět, bylo na pásmu opravdu velké množství stanic a pokud se dovíme o dalších zajímavých událostech, neopomeneme o tom příště čtenáře informovat.

AR 6/1960

Není náhodou, že se v dnešním čísle znovu zmiňujeme o příznivých podmínkách šíření VKV, způsobených další polární záři dne 30. V., která se objevila čtyři neděle a jeden den po minulé, o níž jsme referovali v předešlém čísle. Za tyto čtyři týdny se k nám opět přivrátila ta část neklidné sluneční atmosféry, která byla příčinou geomagnetické bouře a polární záře na přelomu března a dubna. Intenzita chromosférické erupce, která předcházela minulou polární záři, a polární záře vlastní, naznačovaly až příliš zřetelně, že do 28 dnů se Slunce sotva uklidní, a že tu bude patrně nová příležitost pozorovat a využít PZ znovu. Tato „tutovka“ vyšla opravdu podle všech předpokladů.

V sobotu, 30. IV. v době od 1700 do 1850 SEČ bylo 145 MHz pásmo plné signálů stanic takřka všech evropských zemí. Dobře ilustrujícím příkladem těchto podmínek jsou např. spojeni stanice DL6MH ze Straubingu, prvá spojení, která Sepp odrazem od PZ uskutečnil. V 1737 pracoval s SM7BJ, a v 1810 s G3HBW!! Byla slyšet ještě celá řada dalších stanic z SM, OZ, SP, HB, DL, PA a ON. SM a G jsou také pro DL6MH dvě nové země.

Naše stanice se tentokráte uplatnily méně. Z těch několika, které byly v době PZ na pásmu, se podařilo spojení jen OK1KKR a OK2VCG. OK1KKR měli spojení s DJ1CK (Mnichov) a HB9RG (Zurich)!! OK2VCG dělal SM7BJ a DJ3FX. Slyšel ale celou řadu dalších stanic, z nichž uvádíme nejzajímavější: LA8MC, PA0QHB, G3EHY, G3HBW a další SM a DL stanice. Zůstalo však jen u těch dvou spojeni, protože Ivo ztrávil většinu času voláním stanice G3HBW. Bohužel se nedovolal. Podle OK2VCG začala PZ v 1600, první stanice se objevily až kolem 17 hod., maximum bylo v době od 18 do 1830 a konec kolem 19 hod. To se shoduje i s jinými zprávami. (Při této příležitosti poznamenáváme, že nejen Angličané jsou slyšet v ČSR, ale i naši byli zaslechnuti na britských ostrovech. 1. IV. - OK1AMS, OK1GV a OK2VCG!)

Malou účast našich stanic lze snad vysvětlit tím, že tentokráte nebyla PZ ohlášena rozhlasem a tiskem, jako tomu bylo minule. Chtěli bychom k tomu poznamenat, že zprávy tohoto druhu jsou dodávány našemu zpravodajství naší sluneční observatoři v Ondřejově nyní, po ukončení MGR a MGS, jen tehdy, jsou-li erupce v Ondřejově pozorovány. To je možné jen ve dne. Dojde-li k erupci v noci, nemohou být pochopitelně u nás registrovány a není o nich tedy ani hovořeno. A to je právě případ PZ z 30. IV., která byla zřejmě vyprovokována poruchou z časných hodin ranních v pátek 29. IV., kdy u nás nebylo možno její průběh pozorovat. Registrační přistroj přijímače ondřejovského radioteleskopu, zapisující sluneční záření na 130 cm, registroval po ranním zapnuti už jen doznívající poruchy. Proto učiní naši amatéři lépe, když nebudou čekat na rozhlasové zpravodajství a spolehnou se více na vlastní pozorování, na zkušenosti druhých a na zprávy v rubrice, kde jsme již nejednou připomínali, že PZ se mohou zhruba po 28 dnech opakovat. Vhodným a velmi poučným doplněním zkušeností a pozorováni z pásem je optické pozorování slunečního kotouče. Poměrně jednoduchými prostředky lze sledovat velmi zajímavý vývoj slunečních skvrn a tímto způsobem usuzovat na pravděpodobnost vzniku polárních záři. Tolik tedy na vysvětlenou těm, kteří PZ hlídají jen v rozhlasových novinách. Těžko ovšem radit takovým „operatérům“, kteří se dokázali během uplynulé PZ klidně na pásmu bavit a kromě konstatování, „že se tam dneska zase moc telegrafuje“ o polární záři nic nevěděli.

A jakoby se Slunci zželelo ubohých amatérů, rozbouřilo se o týden později znovu a zpestřilo novou polární září závěr II. subregionální soutěže. V době oč 1600 do 1730 poslouchala celá řada operatérů, kteří, ač po probdělé noci ospalí, vydrželi až do této odpolední doby na pásmu, četné severské stanice. Pro mnohé to byl první poslech odrazem od PZ, a pro OK1KVR/p, OK1KKL/P a OK2BJH i prvá spojení odrazem. Operátoři těchto stanic spolu OK1VDR byli také jediní, kteří při této, podstatně slabší PZ, úspěšně „scorovali“ a v závěru soutěže získali cenné body. Co tedy kdo dělal a slyšel:

OK1KKL/p: QSO s SM6PU v 1641,s SM6CSI v 1646 a SM7ZN v 1652. Zaslechnuty stanice: SM6ANR, SM3AKW!!, OZ3NH.

OK1KVR/p: QSO s SM7ZN, SM6PU, SM7BAE a DL1RX.

OK2BJH konečně protrhl smůlu a spojením SM7BAE překonal hranici 700 km. Dále slyšel SM7BE, SP2RO, DL3LU/p, DL1RX a OZ3NH.

OK1VDR z Velimi ulovil DL3LU/p.

A další, kteří už se nedovolali: OK1AAB - SM7ZN, 7BE, 6PU, 6CSI, DL1RX, SP2RO, OZ3NH. OK2VDC - SM7ZN, 7BE, DL5ZF, 3SP, 3LU, 1RX. OK1KKR - SM7ZN, DL7FU, DJ3EAP. DM2ADJ/p, SP2RO. OK1AAP poslouchal v Praze jen na dipól SM6PU a OZ3NH. OK1AZ - OZ8JG, SP2RO, SM7ZN, DL1RX. OK1VBN v 1729 OZ3NH. OK3YY - SM7ZN, 7BAE, 7BE, OZ3NH.

OK1VR, který pracoval během této subregionální soutěže opět ze Sněžky, uzavřel sice stanici ve 14 hod., ale již po 13 hod. opět pozoroval směrem od severu zvýšenou hladinu šumu (S3 - 4), která byla patrně předzvěstí odpolední PZ. V minulém čísle AR byla zmínka o podobném pozorování stanice OK1VR během PZ z 1. IV. Tehdy ovšem byla zvýšená hladina šumu (S5 - 6) „objevena“ až během vlastní PZ, kdy bylo na pásmu dosti stanic. To ovšem neznamená, že zvýšený šum tam nebyl již dříve. Snad by bylo zajímavé věnovat tomuto jevu více pozornosti, objeví-li se další sluneční poruchy a bude-li předpokládána možnost výskytu dalších PZ. Je možné. že zvýšená hladina šumu z oblasti severu provází, resp. předchází každou, nebo většinu PZ. Přesto, že v zahraničních amatérských časopisech bylo v posledních letech uveřejněno velké množství zpráv o PZ, nebylo o tomto jevu dosud referováno. Je třeba poznamenat, že zvýšená intenzita šumu unikne snadno pozornosti, zejména je-li anténa trvale otočena k severu, což činí většina stanic při očekávané PZ. Zvýšenou Intenzitu šumu lze dobře zjistit poslechem, nebo na S-metru při současném přetáčení antény od západu nebo východu přes sever na opačnou stranu. Věnujte takovému pozorování více pozornosti zejména ve dnech zvýšené sluneční činnosti, v době, kdy se ve středu slunečního kotouče objeví větší skupiny slunečních skvrn!

AR 7/1960

Anglie. První fonické spojení odrazem od polární záře bylo uskutečněno 8. 5. 1960 mezi G3CCH a G3ILD. Je známo, že jedině pomocí CW lze komunikovat odrazem od PZ. Normální telefonie je zcela nesrozumitelná. G3CCH a G3ILD však pracovali SSB. Reporty byly oboustraně 58/9. Relace byly na obou stranách nahrávány na pásek. Z nahrávek je slyšet zcela zvláštní charakter zachycených signálů. Nedostatek hlubokých tónů způsobil, že hlasy prý zněly „strašidelně“ (“ghostly“ voiced).

AR 8/1960

Právě tak jako v životě, tak i v naší činnosti na VKV pásmech jsou okamžiky a období, na něž se dlouho vzpomíná a radostí; jsou však i takové, na které se vzpomíná při nejmenším nerado. Neradi budeme vzpomínat na letošní VKV soutěže, které se těšily opravdu velmi malé přízni počasí i podmínek. Platí nejen a zejména o PD s EVHFC, sic i o ostatních soutěžích subregionálních. V tomto názoru se shodujeme i s většinou ostatních VKV amatérů ve střední Evropě. Nicméně i za těchto okolnosti byla naše činnost úspěšná. Nebudeme se zde zabývat výčtem úspěchů či neúspěchů. Jistě se nám k tomu naskytne příležitost jindy. Připomeňme si raději některé zajímavé události z poslední doby.

Zatímco první tři čtvrtiny roku byla příroda skoupá na příznivé troposférické podmínky, nelze to říci o prvních měsících podzimních. Poměrně pomalý pohyb front prodloužil obvykle velmi krátkodobé příznivé podmínky šířeni, vytvořené frontálními inverzemi na několik hodin, takže jich mohlo být a úspěchem několikrát využito. Stačilo jen hlídat pásmo a sledovat podmínky. 3. 10. byly např. tak dobré podmínky, že byla slyšet celá řada západoněmeckých i jiných stanic, jako DJ3ENA, DL6WUA, DL3SP, DL9GU, dále DM2ABK i HB9RG. Byla navázána řada pěkných spojení. OK3VCO si zlepšil svůj ODX spojením s DM2ABK, QRB 540 km. (Congrats Stano.) A jako byl DM2ABK pěkným DXem pro mnohé stanice moravské, byly to zase pro jihočeské stanice OK1VBN a OK1VDM amatéři z Berlína, se kterými bylo několikráte navázáno spojení. Takové podmínky se vyskytly během září a října několikrát (vliv na změny v tabulkách však budou mít jen potud, pokud nás o nich alespoň stručně zpravíte).

Podstatně větši rozruch způsobila velká polární záře 6. X. odpoledne a znovu v noci téhož dne. Byla vyvrcholením mohutné poruchy v ionosféře, která znemožnila na několik dní profesionální i amatérská spojení na KV mezi kontinenty. A zase musíme napsat, že to byla zatím největší polární záře, „pozorovaná na VKV“ v tomto cyklu sluneční činnosti, resp. pozorovaná na VKV vůbec. Vždyť první spojení odrazem od PZ bylo uskutečněno teprve 21. 1. 1957 mezi DL3YBA a anglickými stanicemi (Viz AR č. 5/57).

Rozsah poruchy byl zřejmý již z údajů stanic WWVH a JJY několik dní předem. OK2VCG si zaznamenal tato hlášení: 2. X. 1319 SEČ hlásí WWV W5. 1849 U4; 3. X. 0019 W4, 0649 W4, 1849 N6; 4. X. 1449 W8!, 1619 W6, 1849 N6; 5. X. 1449 W5, 1849 N6; 6. X. 1449 W5. Téhož dne večer nebylo možno na KV žádnou stanici nalézt. Uvedené stanice byly poslouchány buď na 10 nebo 15 MHz. Je možné je ovšem hledat na 2,5, 5, 20, 25, 30 a 35 MHz. Informace o charakteru podmínek se vysílají ICW každou 19. a 49. minutu.

Na schůzce VKV amatérů si o problémech své práce pohovořili OK2VCG, Dawe Axe W7AGJ, který se o besedě dověděl ve Vídni sa odskočil si do Prahy, OK1VR a OK3YY

První signály odrazem od PZ se objevily 6. X. odpoledne: 1450 silný odraz DR TV do 1510. Pak zmizel. V 1526 se objevil znovu a trval až do 1715. Další od 1745 do 1810 a v 1830 znovu asi do 1900. Tak skončil první interval. Během této doby udělal OK2VCG tato spojeni: DL1PS 144,680 58/57, SM7ANB 144,367 45/55 a těsně před koncem prvého intervalu v 1855 GW2HIY - první spojení OK/GW a nový evropský rekord 1540km na 145 MHz odrazem od PZ. Srdečně gratulujeme, Ivo! Zaslechnuty byly tyto stanice: DL1RX 144,755, OZ7IGY 146,00, DJ5HG 144,37, DL7SS 144,173, OZ8ME 144,550, dále DL6MH, DJ3ENA, OK1GV, OK2LG a po skončení OK1DE. Je zajímavé, že GW2HIY přišel zpět na Ivovo CQ. Druhý - večerní interval začal ve 2245. QSO SM7ASN 144,830 56/55. Slyšení OZ3NH 144,85, SM7PQ 144,947, SM7ZN 144,695 a další. Následovala další spojení. Po krátkém přerušení se konečně ozývají G stanice. SM6PU 144,353 56/55, G3HBW 144,462 58/56 - 12. země !! G3KEQ 144,590 56/55. Slyšení SM7YO, DJ5HG, SM1JA, DL8ARA, PA0CML. Po dalším přerušení spojení pokračují (na KV v tu dobu stále není nic slyšet, WWV není možné nikde zaslechnout) SM7ZN 59/57 a říká, že dělal UR2BU na 145,03. Čas 0146, jsou slyšet SM5LZ, DL3SPA, SM6QP, GI3GXP 145,81!!! GW2HIY znovu. Čas 0220, spojení s G6NB 145,100 58/57, 0225 G6ZP 144,41 56/55, 0230 G5YV 144,42 45/44 a je slyšet SM2CFG. Konec ve 0250 SEČ.

OK2LG byl večer také QRV, slyšel SM7PQ 56A, DL7CRI?? 56A, SM7ASN 57A, SM7ZN 59A. DL7SS 56A, GW2HIY 58A a G3HBW 58A. Nedovolal se však ani jedné stanice. Jeho QTH je o 50 km jižněji než OK2VCG a měl jen 50 W.

OK1VBN (Č. Budějovice) hlídal pásmo až večer a první signály registroval ve 2255. Zprvu byly velmi těžko čitelné. V době od 2342 do 0230 dělal OK1VBN tyto stanice: 2332 OZ3NH 58/58, 0140 OZ8ME (?) 56/55, dále SM7ZN 59/56 - nový ODX QRB 915 km. A nakonec DL1FF. Je zajímavé, že všechny stanice přišly zpět na výzvu, zatím co řada dalších, které byly volány, neodpověděli : SM7CO (?)‚ SM7ASM, OZ7BR, SM7PQ po půlnoci pak SM7BYB, ON4CP. Pak byl slyšen GM2FHH 57A, jak marně volá OK2VCG. V 0235 byl slyšen GM3BDA.

OK1EH (Bor u Tachova) zjistil odraz DR TV ve 2150, jinak bylo pásmo prázdné. Ve 2240 se objevily první SM stanice SM7ZN a SM7BYB. První QSO ve 2258 s OZ7BR 56/56. Uvedené stanice byly slyšet až do 2340, avšak slabě a QSB. Pak však signály zesílily a na Jendovo CQ odpověděl G6NB 56/56. V 0035 stanice zeslábly, ale šum ze severu zůstal. Proto Jenda hlídal pásmo déle. V 0135 následovalo zlepšení a další spojení s OZ3NH a SM6PU. V té době s podmínky výrazně zlepšily, alespoň prý poslechově na G. OK1EH slyšel G5YV, GM2FHH, znovu G několik SM stanic, OZ, SP, DL a ON4CP. PZ končila v 0310. Spojením s G6NB si OK1EH zvýšil celkové score na 12 zemí (OK, OE, DL, HB, SP, SM, OZ, F, HB/FL, I, LX a G). Na pásmu však byly ještě další stanice, některé i úspěšně PZ využily, ale podrobné zprávy od nich nemáme.

Tak např. OK1VDM prý měl QSO s SM6PU, SM7ZN, SM7BYB, G6NB, OZ8ME a GM3EGW 55/55, což by bylo prvé QSO OK/GM na 145 MHz. Dále slyšel OZ3NH, SM5BQZ, SM1CNM, GM3BDA, GM2FHH, PA0CMK, SM7YO, SM1WA??, SM7PJ, SM6CSE.

OK1DE pracoval s SM7ZN, DL1RX, DJ5HG a slyšel ON4PEO? a LA4RV??.

OK2TU dělal OZ7BR, SM7BYB a SM7ZN.

Již několikrát jsme zde zdůrazňovali, že amatérská pozorování odrazů od PZ na VKV mají pro vědecké instituce značný význam. Ovšem jen potud, pokud obsahují zprávy o pozorování (tj. o poslechu nebo spojeních) alespoň některé základní údaje.

Velmi důležitý je čas, kdy začíná nebo konči PZ, případně i kratší charakteristické okamžiky, jako objevení se stanic z určitého směru apod. V souvislosti s tím je třeba si všimnout, jaké je optimální směrování antény a zda se v průběhu PZ nebo pro určité stanice nemění. Je třeba věnovat pozornost charakteristickému šumu a stanovit směr maxima. Kmitočet slyšených stanic není sice důležitý pro vlastní zpracování celého pozorování, ale je dobré jej poznamenat. Jeho znalost se nám nebo ostatním může časem hodit. Je pochopitelné, že na všechna tato pozorování obvykle zbývá málo času. Každý se snaží udělat co nejvíce spojeni a tak mnohé důležité věci zůstanou nepovšimnuty nebo nezaznamenány. Je to škoda. Každé dobré pozorováni může přispět malým dílem k objasnění některých dosud nejasných problémů. Věnujte proto při příštích PZ - pokud se ovšem vyskytnou - pozornost uvedeným úkazům, zaznamenejte je a odešlete redakci. Je to dobrá příležitost i pro RP.

AR 12/1960

Nejprve několik zpráv z pásma. Netrpělivě očekávané opakování mohutné PZ z 6. a 7. 10. se nedostavilo. Aktivní oblast slunečního povrchu se zřejmě během uplynulých čtyř týdnů rozpadla. Na severní části slunečního kotouče se však objevil nový zdroj neklidu - velká, pouhým okem viditelná skvrna, která ještě před průchodem středním poledníkem dala vznik ohromné erupci, podle zpráv z Ondřejova „největší za několik posledních let‘. Byla předpověděna geomagnetická bouře a polární záře, která se měla dostavit 12. nebo 13. 11. Byla to právě sobota a neděle, takže pásmo bylo střeženo značným množstvím stanic „v sladkém očekávání věcí příštích“. Optimistická předpověď se vlak nenaplnila tak, jak se očekávalo. Jen těm nejvytrvalejším se podařilo zaslechnout vždy na chvíli odraz DR TV, nebo některé vzdálené stanice, a jen OK2TU a OK2VCG byli za svoji námahu odměněni jedním spojením. OK2VCG nám též poslal nejúplnější pozorování. Srdečně díky, Ivo.

V sobotu 12. 11. bylo na pásmu dosti stanic. Mezi 1940 a 1945 slyšel OK1EH stanice SM6CSI 45A a GM3GUI 55A. Po pěti minutách odraz zmizel a objevil se znovu na krátkou chvíli ve 2240, kdy byla znovu zaslechnuta SM6CSI. V téže době pozoroval odraz i OK2VCG a OK2TU, kterému se podařilo QSO s SM7BYB. Trvalo to Od 2240 do 2310.

Nedělní (13. 11.) průběh u OK2VCG v Brně: První interval už od 1115 do 1210. QSO s DL6QS 56/56 144,720. Zaslechnuty: OZ7BR, OZ7WA, DJ1WP. Odraz DR TV velmi silný, max. směr na SSV a odraz měnil charakter při otáčení antény v oblasti severu. QSO s DL6QS bylo ztíženo silnými úniky. Další intervaly: 1310 - 1400 jen DR TV, 1541 - 1546 DR TV, poslední interval 1618 - 1705, slyšeni G3?? 144,375, SM7ZN, SP3GZ, SM7YO, SM7BAE, SM7CLC, SM4AMM, DL1RX a OZ7WA. Nepodařilo se žádné QSO.

(OK2TU Oldřich Kalandra)

I přes optimistické předpovědí byla PZ tentokráte málo výrazná. Příčinu je možno nejpravděpodobněji hledat v méně vhodné poloze ohniska neklidu, poměrně značně vzdáleného od středu slunečního kotouče. Během dřívějších PZ byly skvrny vždy prakticky ve středu kotouče.

Lze říci, že se ve VKV rubrice zabýváme dosti podrobně tímto úkazem. To proto, abychom jednak zvýšili zájem o sledování těchto jevů a současně informovali o různých okolnostech a variantách projevů PZ, a jednak shromáždili pokud možno všechny informace cenné pro zpracování. Nechci zde znovu zdůrazňovat důležitost takových pozorování, ale cenu má skutečně každá zpráva o poslechu či spojení, pokud obsahuje nejnutnější informace. Při nedávném UKW Weinheimer Tagung v NSR referoval dr. Lange-Hesse, DJ2BC, ředitel ústavu pro výzkum ionosféry v HarzLindau, o prvních vědeckých poznatcích získaných zpracováním amatérských pozorování PZ na VKV. Byla zjištěna celá řada zajímavých závislostí a odhaleny některé zajímavé, nebo lépe překvapující skutečnosti, které by nebylo možno zjistit obvyklými metodami, protože prakticky není možné provést tak početná pozorováni na tak velké rozloze. To lze skutečně provést jen zpracováním mnoha amatérských pozorování, která shromažďuje pro výše uvedený ústav náš dobrý známý, DJ1SB Edgar Brockmann z Wiesbadenu. Pozorování z ČSSR jsou pokládána za zvláště cenná, protože jsme nejodlehlejší oblastí, kde se PZ pozoruje. S poznatky, které byly zatím činnosti amatérů na VKV v tomto oboru získány, se seznámíme později.

AR 1/1961

28. října 1961 bylo opět možno, i když jen krátce, pracovat s řadou vzdálených stanic odrazem od polární záře. Maximum její prvé části proběhlo v době od 1825 do 1905. Tuto první část s úspěchem využily tyto naše stanice: OK1QI pracoval se stanicemi SM7ZN a SM7AED. OK2BDO pracoval s G2CIW a G3ILD a marně volal GI3GXP a GI3OFT. Slyšel dále spoustu OZ a SM, OK1DE slyšel několik OZ a SM stanic a uskutečnil spojení s ON4CP. OK1VDQ/p na Ještědu pracoval s SM7ZN a slyšel OZ8ME, DL1RX, OZ7IGY, ON4BQ, SM5AAS a několik SP stanic. V 1844 uskutečnil OK1RX spojení s SM7ZN a slyšel stanice DL7HR a OZ7BR. OK1AZ pracoval s SM7ZN.

Dále již jen ti, kteří pouze slyšeli: V OK1KPR poslouchali DL6SS, DL7HR, G3ILD a SP5SM. OK1VCW slyšel OZ8ME, OZ9AG, SM7AED, SM7BAE a SM7ZN. Operatér stanice OK1KDC slyšel DL7HR ve spojení s G3ILD, OZ8ME a SM7ZN. OK2BBS kromě mnoha jiných stanic marně volal i GI3GXP. Nejlépe slyšitelnou stanicí byla švédská stanice SM7ZN, která během prvé části slyšet až 59A. Stanice, které byly na pásmu a poslouchaly ze svého stálého QTH při druhé části, která proběhla asi od 2300 do 2400 SEČ, neslyšely vůbec nic nebo jen několik málo nezřetelných značek. Byly to na příklad stanice OK1RX a 1DE. Pouze OK1VDQ/p slyšel, kromě několika OZ a SM, stanicí SM5BIU při spojení se stanicí UR2BU. Ve 2400 zaslechl LA4RD. 15 minut po půlnoci přijímal stanici SP3GZ současně odrazem od PZ i šířením troposférou. Je možno říci, že řada našich stanic úspěšně zasáhla při této po dlouhé době se opět vyskytnuvší polární záři. Pouze ti, kteří si vybírali nové země, úplně uspokojeni nebyli. Snad tedy až příště.

OK1VR  AR 12/1961

Dobový článek OK1KW (UI8ABD) o Polární záři : http://www.ok2kkw.com/next/ok1kw1962.htm

Podobně, jako při těchto příznivých podmínkách troposférických, jsme mohli zasáhnout zase jen krátce do podmínek způsobených jednou z posledních polárních září - 28. 10. Čs. stanicím se tehdy podařila spojení jen v době od 1830 do 1905 hod. (Viz minulé číslo AR.)

V zahraničí resp. jen o něco severněji, na tom byli podstatně lépe. Tak např. SP5SM (Varšava) měl tato spojení: 1602 - SM5AKP, 1615 -  SM5CAY, 1626 - UR2BU - nová země pro SP5SM a současně první QSO SP - UR2 na 145 MHz (Congrats!!), 1640 - SM6QP, 1650 - SM6PU, 1742 - SM5BFK a 1810 SM5AAS. Dále slyšel další stanice SM5. SM7ZN, OZ7IGY, OK1DE a DM2ADJ.

O něco dále na západ pracoval ON4CP s GM3FND již v 1530, GM3HLH/A - 1610, GI3ONF - 1630, GM4HR - 1655, GM6XW - 1752, GM3BDA - 1800, OK1DE - 1858, SP3GZ - 1900 a GM3FGJ - 1950.

Při této příležitosti je třeba dodat, že Belgie byla jednou z posledních poměrně blízkých, zemí, se kterou jame stále neměli QSO na 2 m. Až teď na jednou v poměrně krátké době se podařilo spojení odrazem od MS (OK2BDO), troposférou (OK1EH/p) i vlivem PZ (OK1DE). K opětnému oživení činnosti na VKV pásmech došlo v poslední době v Belgii zřejmě úsilím nového VKV managera - ON4TQ, který se chopil iniciativy a v časopise CQ - QSO založil VKV-rubriku.

Nakonec dospíváme k závěru, který je třeba zdůraznit. Klimatické poměry i geografická poloha naší republiky přispívají značným dílem k speciálnímu charakteru mimořádných, ale u nás zpravidla poměrně krátkodobých podmínek pro šířeni na VKV, a to jak troposférou, tak i odrazem od PZ. Úspěšné využití těchto podmínek je zejména v našem případě podmíněno dobrými znalostmi v oborech, které s výskytem příznivých podmínek souvisejí, tj. meteorologie, geofysika i astronomie a astrofyzika v oboru šíření odrazem od MS či při komunikaci meziplanetární (EME). A toto vše, spolu se stále se modernizující technikou používaných zařízení, činí práci na VKV nesmírně zajímavou a zároveň prospěšnou, uvážíme-li cenné vědecké poznatky, které byly získány právě činností amatérů na VKV pásmech.

OK1VR  AR 1/1962

Dne 17. 12. 1962 využili severští amatéři po delší době opět možnosti komunikovat na 145 MHz od razem od polární záře. LA4EF navázal kromě několika spojení s SM4 a SM5 stanicemi prvé spojení LA-UR, a to se stanicí UR2KAC.
 

OK1VR  AR 1963

IQSY

Roky 1964 a 1965 budou opět dobou rozsáhlé a dokonale koordinované mezinárodní spolupráce v mnoha vědních oborech, zvláště v geofyzice, astro fyzice, astronomii a v některých dalších vědních oborech.

IQSY (International Quiet Sun Year, česky MRKS - Mezinárodní rok klidného Slunce) se stává symbolem velkého úsilí mnoha vědců za další poznání vzájemných vztahů a vlivů mezi Sluncem, Zemí a kosmickým prostorem. IQSY je organizován v době od 1.1. 1964 do 31.12. 1965. Tato léta spadají do minima jedenáctiletého slunečního cyklu. Podobně jako během IGY (International Geophysical Year) půjde o to, shromáždit během IQSY co největší množství takového pozorovacího materiálu, který by po zpracování přispěl k dalšímu obohacení vědeckých poznatků o vzájemných vlivech mezi Sluncem, Zemí a kosmickým prostorem. Stejně jako při IGY, který probíhal během právě uplynulého maxima sluneční činnosti, se při této příležitosti počítá s radioamatéry, kteří mohou účinně pomoci při výzkumu některých problémů. Jde zvláště o pozorování vlivů sluneční činnosti na změny v ionosféře a v zemském magnetismu, které mají podstatný vliv na šíření elektromagnetických vln.

Není zde třeba zdůrazňovat, že radioamatér - vysílač či posluchač je při výzkumu některých problémů ideálním spolupracovníkem vědců. Toto konstatování je podloženo výbornými zkušenostmi, získanými po šestileté spolupráci radioamatérů s některými vědeckými institucemi, zabývajícími se zejména šířením elektromagnetických vln. Tato spolu práce přinesla četné cenné poznatky právě díky velkému množství hodnotných pozorování, které shromáždili radioamatéři. Radioamatérům se za tuto činnost dostalo mnoha uznání z úst předních odborníků a jejich pomoc a spolupráce je kladně hodnocena i v některých vědeckých pojednáních. Jejich práce byla plodná především v těch zemích, kde byla organizována. Bylo to zejména v NSR, NDR, Anglii a USA. U nás v tomto směru bohužel nikdo nevyvinul ani malou iniciativu, ať již jde o ČSAV či jiné ústavy. A tak např. zpráv čs. stanic o šíření odrazem od polárních září na 145 MHz, publikovaných ve VKV rubrice AR, bylo využito některými věd. pracovišti v zahraničí. O praktických výsledcích pokusů s. Chládka se zmiňuje pouze Slaboproudý obzor č. 11/1963, a to pouze o jediném pokusu z r. 1961 - ač spolupráce mohla přinést jen kladné výsledky. Při té příležitosti bychom chtěli připomenout, že v SSSR se radioamatéři význačnou měrou podíleli při určování vodivosti půdy takřka na celém území Svazu. To bylo ostatně zveřejněno i v časopise RADIO. Za těchto okolností tedy ne překvapuje, má-li věda zájem o spolupráci s radioamatéry nadále a zvláště nyní, během IQSY. Tato žádost o další spolupráci je vlastně pro radioamatéry nejlepším uznáním jejich činnosti. Takové uznání zavazuje k tomu, aby navázaná spolupráce pokračovala dále, aby radioamatéři spolupracovali s vědci i nadále. Nepomáhají tím jen vědě, ale také sobě, zvyšují tak prestiž a vážnost radioamatérského hnutí na celém světě a tím i nároky na trvalé zachování našich pásem.

Byli bychom rádi, kdyby se i čs. radioamatéři, pracující jak na KV tak VKV pásmech, připojili k ostatním a spolupracovali při výzkumu některých problémů. Jde o práci, která prakticky nezabírá aktivním amatérům další čas, resp. jí každý může věnovat jen tolik času, kolik sám chce. Jedinou nutnou podmínkou je jen pravidelnost a vytrvalost. Pravidelně a vytrvale prováděná pozorování, byť i velmi jednoduchá, jsou vlastně nedílnou částí téměř každé vědecké práce. Jaké jsou tedy konkrétní úkoly, na kterých mohou radioamatéři účinně spolupracovat:

1. Pozorování polárních září

Jde o „radiová“ pozorování na radioamatérských pásmech 21, 28 a 145 MHz, případně i na dalších mezilehlých kmitočtech či rozhlasových pásmech. S výskytem a pozorováním PZ na 145 MHz mají zejména naši VKV amat. četné zkušenosti z minulých let z období klesajícího maxima sluneční činnosti. Ukazuje se však, že odrazem od PZ lze na 145 MHz pracovat i teď, v nastávajícím minimu. V právě uplynulém podzimu byla navázána řada spojení odrazem od PZ i z nižších zeměpisných šířek. Tak např. DL3YBA pracoval 14. 9. se stanicemi SM, LA, OZ a mnohé další slyšel. Síla všech signálů byla značná. Další větší PZ byla v noci z 29. na 30. X., tedy těsně po závěru výborných podmínek troposférických, během kterých čs. stanice pracovaly se stanicemi holandskými. PA0FAS měl při uvedené PZ QSO s LA8MC, G45AJ, G3ILD a slyšel LA6GG, GM3GUI, SM5BSZ, SM7BZO, EI2A, GI3GXP, LA9T, SM7ZN GM2FHH, LA9OD LA1OE a další stanice z těchto zemí. Jak patrno, stojí zato věnovat z hlediska výskytu PZ pásmu 145 MHz pozornost i nadále. Zájemce o tento druh komunikace, zvláště začátečníky, upozorňujeme na minulé ročníky AR, kde jsou shrnuty četné praktické poznatky z provozu na 145 MHz odrazem od PZ.

Vědu však nezajímá jen šíření odrazem od PZ na 145 MHz, ale nyní zejména na 21 a 28 MHz, resp. i na kmitočtech mezilehlých. Za tím účelem byl nedávno vybudován a je v trvalém provozu majákový vysílač DL0AR, pracující na kmitočtu 29,00 MHz. Vysílač je automaticky klíčován (6 vteřin značka, 15 vteřin trvale zakličováno, 6 vteřin značka... atd.). Výkon vysílače je 170 W (na PA QB 3/300). Tříprvková anténa je trvale nasměrována na sever. Vysílá se z věže rozhlasového a TV vysílače v Teutoburském lese. Za pozorování PZ na 21 a 28 MHz byl vydán zvláštní diplom „Aurora - HF -10", o kterém se zmíníme později.

K usnadnění pozorování PZ je v zahraničí pro amatéry organizována tzv. varovací služba, která upozorní přihlášené pozorovatele na pravděpodobnost výskytu PZ. V NSR jsou např. téměř všichni přihlášení pozorovatelé informováni včas telefonicky, takže mají možnost takto získané informace rozšířit dále na pásmech. K rozšiřování informací je využíváno jak 2 m, tak 80 m. Předávání informací obstarávají i četné skupinky „fonistů“ (známé „kroužky“), které se na pásmu vyskytují zcela pravidelně.

OK1VR  AR 1/1964

AURORA 1966.

Se stoupající sluneční činností v prvních měsících roku 1966 se zlepšují i podmínky pro výskyt polárních září a tím i dálkových spojení odrazem od PZ na KV a VKV pásmech. 23.3. 1966 zaslechl OZ3GW signály těchto stanic: Na 28 MHz GB3LER a DM3IGY v době mezi 16.45÷17.17 GMT. Na 145 MHz byly slyšeny stanice: SM6PU, LA6CG, SM5CFB. SM5DAN, SM6BEI, DL0AR, LA4YG a další. SM6PU měl QSQ s OH5PV, OH2RK a UA1DZ. SM5CAY pracoval s LA9T, SM5CFS, UA1DZ, LA5UG a LA4YG.

V souvislosti se vzrůstem možných spojení odrazem od PZ připomínáme HF - AURORA -10 - DIPLOM, který na návrh Institutu Maxe Plancka uděluje DARC za 10 potvrzených spojení A1 odrazem od PZ se stanicemi ve 3 různých zemích (vlastni země se počítá) na 21 nebo 28 MHz pásmu. Lze tedy také získat dva diplomy za obě pásma. Kromě 10 QSL lístků je nutno předložit záznam o poslechu signálů dalších 10 stanic odrazem od PZ na tom kterém pásmu. Max. QRB však nesmí být větší než 2000 km.

Tento diplom tedy nepotvrzuje Jen úspěch sportovní, ale je především dokladem zájmu o pomoc při výzkumu geofyzikálních problémů. Z čs. stanic zatím žádná tento diplom nezískala.

Četné zkušenosti našich VKV amatérů s komunikací odrazem od PZ v letech minulého maxima slunečni činnosti najdou noví zájemci ve starších ročnících AR. Vřele jim doporučujeme, aby se s nimi na počátku nové sezóny polárních září seznámíli; usnadní jim to práci na pásmu.

OK1VR  AR 7/1966

Nejpozoruhodnější událostí zářijového Dne rekordů, resp. Evropského VHF Contestu 1966 byla nepochybně polární záře v době od 00.00 do 05,30 GMT s maximem kolem 02.00 GMT v neděli, kdy se stanicím OK1DE/p, 1KSO/p, 1VDQ/p, 1PG/p, 2KOG/p, 3KO/p, 2TU, 1KPU a 1VBK podařila spojení s LA, SM a OZ stanicemi. Spojení se zdařila především diky tomu, že operátoři dobře poslouchali, většinou měli výhodná přechodná nebo „téměř“ přechodná QTH (1KPU, 2TU) v severní polovině našeho území a navíc v těchto podmínkách disponovali dostatečným výkonem. Ze skutečného stálého QTH to by jedině OK1VEK, který si odrazem od PZ udělal OZ9AC/p. Polární záře byla tentokrát tak silná, že ji „radiově“ zaregistrovali i daleko na jihu u OK1KTL a v OE. Je to vlastně poprvé, kdy polární záře zpestřila průběh Evropského VHF Contestu tolika stanicím ve střední Evropě a stala se tak příslibem dalších příjemných překvapení v pomalu se blížícím maximu sluneční činnosti. Četné zkušenosti našich i zahraničních stanic s tímto druhem provozu jsou shromážděny v minulých ročnících AR. Vyplatí se znovu si je pročíst.

Největší bodový přírůstek přinesla polární záře stanici OK1DE/p. V době od 01.27 do 03.23 GMT to bylo 7 QSQ s LA a SM stanicemi (6792 bodů). Ani troposférické podmínky šířeni nebyly tak špatné, takže kromě OZ, LA a SM byla ještě na pásmu 145 MHz navázána spojení i F, PA, YU YO, UB5 a samozřejmě se sousedními SP, HG, OE a DL/DJ/DM stanicemi. I letos se potvrdil již několikráte prověřený poznatek, že pro Evropský VHF Contest jsou strategicky nejvýhodnější přechodná QTH v Krušných horách, které letos byly opravdu maximálně obsazeny. Z 8 stanic, které dosáhly přes 22 000 bodů, jich 6 pracovalo ze čtverce GK, OK1KTL ze čtverce GJ a OK3KKN ze čtverce JI. Pěkná spojení po republice a značné množství HG a YU stanic dávali i středoslovenským stanicím předpoklady k pěknému umístění v této soutěži. Naproti tomu na pásmu 433 MHz, kde se zahraniční partneři prakticky nevyskytují, zůstává optimální oblastí severní Morava (IK), odkud lze i za méně příznivých podmínek udělat vše, co se na pásmu 70 cm vyskytuje. Stejný počet spojení několika prvních stanic na tamto pásmu ostatně ukazuje na nevyužité možnosti a rezervy zařízení (při nedostatku vzdálenějších zahraničních stanic), takže se nakonec udělali všichni se všemi - rozhodující bylo větší průměrné QRB.

K provozním poznatkům a nedostatkům se ještě vrátíme. V mnohém však platí to, co bylo řečeno o PD. Nerovnoměrné obsazení pásma - tj. shluk stanic na začátku spodní poloviny pásma a volné, bohužel i nesledované kmitočty v polovině horní. Tam nebylo možné dovolat to u prvních hodinách závodu, téměř nikoho z OK stanic, v pozdějších hodinách, kdy se zlepšily podmínky pro DX provoz, tam bylo možné identifikovat dost vzdálených zahraničních stanic; právě diky jim tam panovat i poměrně čilý ruch.

Podrobnější informace a vzájemné porovnání umožňuje dála uvedený soupis stanic, které zaslaly deníky k hodnocení. Stanice jsou zařazeny v jednotlivých kategoriích podle „nahlášeného“ počtu bodů. Nejde tedy o konečné pořadí, ale o informativní přehled, který rozhodně konečnému pořadí neodpovídá. Přinášíme jej zatím místo konečných výsledků, které letos poprvé v listopadovém čísle přinést nemůžeme.

Závěrem můžeme konstatovat, ta i letos jsme počtem čs. účastníků opět překonali léta minulá. Ve stanoveném termínu došlo 200 deníků: 169 z pásma 145 MHz, ) 26 z 433 MHz a 5 z pásma 1296 MHz.

OK1VR  AR 11/1966

VKV maratón 1967

3. etapa - Deník zaslalo jen 49 stanic, tedy o 27 měně než v první etapě, přestože podmínky šíření byly podstatně lepší. Nejlepšího výsledku dosáhl OK1VMS, který jako jediný OK využil polání záře, která se vytvořila brzy ráno 23. 5 1967. Navázal při ní celkem 7 spojení na vzdálenost přes 500 km: 00.15 SM6CMHK 59A/59A (odeslaný / přijatý) FR30b, 01.02 OZ6OL 56A/55A GP21e 01.12 SM7BZX 59A/58A GP26c, 01.20 SM7ENS 57A/58A HR12b, 01.35 UR2CQ 55A/56A MS44f, 01.44 SM6PU 55A/56A GR26f a v 03.58 SP2RO 59A/59A JO53b. Největší překonaná vzdálenost je 1180 km s UR2CQ. Další zajímavá spojení navázal OK1VMS 18. 6. s DL3BJ a PA0LH přes západoněmecký retranslační balón ARTOB.

AR 3/1968

ŘÍJEN 1968 NA VKV

OK1AIB (HK71j) - DK1SB (FJ46a), 0LF (FI65e), DL0NOA (FJ59e), OE3LI/3 a 3WLB/3 (HH10b). V noci z 1. na 2. listopadu 1968 pracoval odrazem od PZ s OZ9OR (FP59d) a dále slyšel DJ9AR, DL1RX, SP1JX.

RZ 9-10/1968

VKV zajímavosti od nás i ze zahraničí

Během PZ počátkem listopadu, kterou z našich stanic využil jen OK1AIB bylo možno v severní Evropě pracovat s GI5AJ, GW2HIY, UR2CQ, F9FT, LA8WF, LA4ND, LA4YG a větším počtem OZ a SM stanic. Na rozdíl od nás, kde bylo možno pracovat odrazem od PZ pouze v noci z 1 na 2.11, v severní Evropě tyto mimořádné podmínky pro spojení odrazem od PZ byly několikrát od 31.10 do 3.11 1968.

RZ 3/1969

VKV ZAJÍMAVOSTI OD NÁS I ZE ZAHRANIČÍ.

..Druhou pozoruhodnou událostí v březnu byla polární záře v noci z 23. na 24. 3. 1969. Její mimořádnost spočívala především v době jejího trvání, kdy naše stanice ji mohly využít po dobu asi 6 hodin. Nehledě již na to, že jen výjimečně zasahuje svým vlivem do našich zeměpisných šířek a že tedy pro nás je daleko vzácnější než pro VKV amatéry ve státech severně od nás. V těchto státech je narozdíl od nás rozšířen jeden velmi dobrý zvyk, že ti, kteří její existenci zjistí, informují o ní ostatní amatéry všemi dostupnými prostředky. Ale takové počínání je ovšem dáno vzájemnými lidskými vztahy. Z našich stanic úspěšně zasáhly během této PZ:

OK1VAM  pracoval s SM1CIO a slyšel EI6AS, GW2HIY, OH2DEW, OZ6OL, 9PZ, SM5DSZ, 6CYZ, 6DTT, 6PU, 7BZX, 7DKY, 7YO, SP1JX, 2LU a 2RO.

OK1VIF  pracoval s SM7BZX.

OK1AWL  pracoval s OZ6OL, SM7DKY a slyšel EI6AS, G3DAG, SM7BCX a SP2RO.

Během této PZ vysílal též OK2TU, bohužel se nepodařilo zjistit, jaké spojení navázal a které stanice slyšel. Počet uskutečněných spojení není tok malý, jak se zdá na první pohled, protože v oblastech, kde se účinky PZ projevují silněji, bývá počet navázaných spojení asi desetina z počtu celkově zaslechnutých stanic. O tom, že při PZ OK stanice skutečně jen paběrkují (díky své zeměpisné poloze), svědčí i další informace, že při této polární záři v době od 2235 do 0310 se stanici PA0FAS podařilo navázat 14 OSO a to s u nás slyšeným EI6AS, dále s EI5BH, G3DAH, GM2DRD a GM2TFY. PA0KWY pracoval v této době s SM5BSZ, G3CCH, GM2DRD, SM7BLO, GM2TFY a G3GZJ. Slyšel též OSO mezi F9FT a SM5BSZ. PA0EZ pracoval s 5 SM stanicemi, OZ7CX, G3LTF a DJ7RI.

Kmitočty některých severoevropských stanic, které aktivně pracují při polárních zářích:

UR2AO 144,042 MHz, UR2BU 144,175 MHz, UR2CQ 144,042 MHz, UR2DZ 144,144 MHz, OH9NV 144,005 a 144,130 MHz, OH0AA 144,034 MHz, OH0NI 144,076 a 144,237 MHz.                      OK1VCW             RZ 5/1969

Polární záře

V neděli 8. 3. večer a v noci měly možnost OK stanice pracovat na 145 MHz odrazem od PZ. Tento druh šíření opakující se ve skandinávských zemích i několikrát měsíčně je v našich zeměpisných šířkách daleko vzácnější. Tentokrát se PZ objevila u nás ve třech intervalech, z nichž první zasáhl ještě do průběhu I. subregionálního závodu před jeho koncem a pomohl těm nejvytrvalejším stanicím zlepšit si celkový bodový výsledek v závodě, který jinak probíhá za velmi špatných tropo podmínek. Některé úspěšné stanice nejen že pracovaly s pro ně novými zeměmi, ale též si i zlepšily v některých případech své ODXy. Nyní již kdo a co:

OK1IJ pracoval s OZ7LX, OZ8SL, OZ9NI, PA0EZ, SK6AB a SM6ENG. Nedokončil spojení s GW2HIY!

OK1AQT pracoval s EI6AS a F6IS. Nedokončil spojení s SK6AB. OK1DKM pracoval s SK6AB o slyšel SM7AED.

OK1VAM pracoval s .G3CCH a OZ9OR. Slyšel ještě OZ9NI.

OK1AWL navázal též nějaká spojení, ale do uzávěrky tohoto čísla RZ (25. 3. 1970) se však nepodařilo zjistit jaká.

Zajímavé je to, že před rokem, ve dnech 23. a 24. 3. 1969 byla též polární záře (viz RZ 5/69), při které byly úspěšné naše stanice OK1VAM, OK1VIF o OK1AWL.

OK1VCW

RZ 4/1970

LETOŠNÍ PODZIMNÍ PODMÍNKY

Dodatečně se dozvídám, že dne 28. 8. (v sobotu!) po 23 hodině se objevila polární záře až v našich zeměpisných šířkách. SP9AI pracoval s několika SM5, SM0 a LA4 stanicemi. Nevím o žádné OK stanici, která by této polární záře využila. Škoda, s LA stanicemi dosud pracovalo velmi málo OK stanic..

OK1PG

RZ 11-12/1971

Z POLSKA:

— s OH0LMA (Market Reef) pracovaly stanice SP2DX, SP2EFO dne 29.X. 1971

— při RZ 15. 1. 1972 pracovaly stanice SP2LU a SP1JX se stanicemi: OH1TY OH1YY OH3SH OH3SE OH5NW LA2VC LA4YG LA5HE LA8WF OH3AAZS SM4CMG SM4AMM SM5DEE SM5DWF SM5LE DK1KO DL3YBA DL9AR SP1CLY OH2AZX OH3AZW OZ6OL UA1DZ.

— nakonec zpráva velmi smutná, kterou mnozí již jistě víte, a sice že ve asi 35 lek zemřel jeden z nejlepších polských VKV amatérů SP2RO.

OK1PG

RZ 4/1972

VKV DOMA

Dne 18. června 1972 mezi 15. a 17. hodinou proběhla další PZ, tentokrát zasahující i do našich zeměpisných šířek. OK1MG pracoval s OZ6OL slyšel 2x OZ, 2x PA0, 7x SM. OK1VIF pracoval s OZ8SL. Velmi mnoho spojení na vázala stanice DK1KO — několik i s G stanicemi.

OK1PG

RZ 9/1972

SRPNOVÁ AURORA

V den tisku a rozhlasu předpovídaná PZ na začátku srpna se skutečně projevila i v našich zeměpisných šířkách. Nejsilnější signály byly v její první části 5.8 1972 mezi 0030—0300 SEČ. Z našich stanic byly úspěšné: OK1BMW/p — OSO s OZ9OR, SM6DXX, SM6EOC, SL6AL, OZ7OL a slyšel ještě SM5CNF a SM6ENG. OK1ASL/p — OSO s OZ6OL, OZ9OR, SM6EOC a slyšel SM5CNF o SM6ENG. OK1MG — QSO s OZ9OR, SM6ENG, SM6EOC, slyšel SM6 o 7 stanice morně volal LA8XC (ET78b), který však dělal dlouhá spojení a na Tondu „se nedostalo". Dále byli na pásmu OK1AWL a OK2KUM. Slabší repríza přišlo po třinácti hodinách mezi 1530 a 1800 SEČ, avšak signály byly podstatně slabší. OK1BMW/p — OSO s DK1KO, DL3YBA, SM5EJN/7, SP2AOZ o slyšel SM7DWF a SM0DRV/5. OK1PG — OSO s DL3YBA, OZ8SL, SM6EOC a slyšel DL7QY, SP2AOZ a asi 30 vt. UR2BU. OK1VCW — QSO s SM5EJN/7 a slyšel DL3YBA, DL7QY a SM0DRV/5. OK1MG se marně snažil zaslechnout vzácnější stanice. Směr maximálně silných signálů se tentokrát neměnil. V odpolední části, kdy navazoval spojení DM2BYE/A nebyl vůbec slyšet odrazem od PZ na rozdíl od DL7OY, který byl slyšet jen odrazem. Tropo byl slyšet HB9QO (599!) jak volá UR2BU. OK1VCW i OK1PG pozorovali při PZ též MS „pingy“ blížícího se roje Perseid. Bohužel nikdo u nás neslyšel žádné SM nízkých čísel, OH a UR2 stanice, které byly též na pásmu.

OK1PG

RZ 10/1972

Polární záře

Další polární záře, od které bylo možno odrazem navazovat spojení i v našich zeměpisných šířkách, byla v neděli 1. dubna. 1973 OK1FDG/p ji registroval již mezi 17. až 19. hodinou, kdy navázal ne zcela stoprocentní spojení s LA7BI a několika SM stanicemi. K opakování došlo mezi 2130—0115. Z našich stanic v této době zasáh OK1FDG/p, OK1MG, OK1VIF, OK1QI, OK1DAP a OK1PG. Prvé dvě stanice začaly navazovat spojení již v 2130. Ostatní zatím v tuto dobu ještě nic neslyšely a prvá spojení navázaly až po 23. hodině. Spojení se navazovala obtížně, protože stanice z Pobaltí dávaly přednost vzdálenějším stanicím jako G, GM a PA. OK1FDG/p:

LA7BI, UR2BU, UA1WW, GM2DRD, 3x OZ a 5x SM. Slyšel GC2QW a GM3AUG. OK1MG: UR2CO, UA1WW a 6x SM. Slyšel UR2, GM2DRD ci GM3UAG. PZ „objevil“ tím způsobem, že čekal kdo odpoví na SSB výzvu stanice OE1XXA a s obtížemi přečetl odraz od PZ stanice SM7DLK, které spolu spojení navázaly. Slyšel též jak UR2CQ dává některým britským stanicím report až 58A! OK1VIF: OZ1OF, SM6ENG o navázal zřejmě prvé SSB OSO odrazem od PZ mezi OK a SM spojením s SM7DLX. Slyšel LA7BI, OH2RG a UR2EO. OK1PG: UA1WW, UR2CO a 4x SM. Slyšel další UR2, UQ2OCK, OZ a SM.

OK1PG

RZ 5/1973

O PZ kolem 1.4 1973 se píše ve většině časopisů jako radiově nejlepší vůbec. UR2BU navázal celkem 35 spojení s 12 zeměmi, nejdelší vzdálenost 1850 km. UA1WW 82 spojení s 13 zeměmi a slyšel i OY2 stanici. UR2EQ 20 spojení, nejlepší s GW3. Několik spojení se podařilo též stanici UA3SAR z Rjazaně a stanicím RK2CKF a RC2AIA z Bělorusi.

OK1PG

RZ 4/1974

POLÁRNÍ ZÁŘE.

V neděli 13. října bylo možno v našich zeměpisných šířkách opět navazovat spojeni odrazem od polární záře. Nejjižnější stanici u nás, které se podařilo spojení, byl OK3CDI z Košic. Poslouchal dokonce A9BBZ. Lze se oprávněně domnívat, že to byla stanice UA9 nebo RA9. První spojení byla navázána kolem 15. hodiny SEČ. Nejdříve byly registrovány stanice od Baltického moře. Ve středních Cechách šlo navazovat spojení směrem na sever pouze do FR a GR čtverců. Severněji se snad nikdo nedovolal. Pouze OK1FBI/p ze Sněžky navázal spojení severněji, a to s dvě ma LA stanicemi v FT čtverci a s SM4DHN v GU čtverci. Celkem Jirka navázal asi 12 OSO. Stejný počet QSO navázal i Karel OK1BMW/p s SM 6, 7 a OZ. Jinak několik našich stanic marně volalo GM stanici. Severské stanice navazovaly spojení s těmito zeměmi nebo prefixy: G GM GI F PA0 DL DM OK SP UA1 UA3 UC UP UQ UR a snad i s jinými. Signály byly tentokrát v průměru asi o 1—2 S slabší než při PZ 15. září t r.

OK1PG

RZ 11-12/1974

BUDEME MÍT PZ NA OBJEDNÁVKU?

Před časem byl v SSSR uskutečněn pokus s vytvořením umělé polární záře. K jeho uskutečnění došlo pomocí meteorologické rakety MR-12 ve výšce 100 až 180 km nad zemským povrchem. Raketa vynesla urychlovač elektronů vyrobený AV USSR. Pří vstupu rakety do horních vrstev atmosféry vystřelilo „elektronické dělo“ proud nabitých částic do okolního prostoru. Energie proudících elektronů byla od 7,5 do 10 tisíc eV při celkovém výkonu asi 400 kW. Výšku 163 km dosáhla raketa 200 vteřin po startu. Pokus trval 232 vteřin a byl uskutečněn ve vzestupné i sestupné části dráhy rakety a bylo při něm dosaženo světélkovaní oblohy podobné polární záři. Pokus byl proveden za bezměsíčné a bezoblačné noci. Pomocí detektorů byly registrovány elektrony odražené od zemské atmosféry. Úkaz sledovala optický mi a radiovými přístroji řada pozemních stantic. Pokus umožnil studium zvláštností při průchodu elektronového svazku jemnou strukturou polární záře a zkoumání problémů, které souvisejí s vniknutím elektronů do horních vrstev atmosféry. Projekt s názvem Zarnica byl první svého druhu a byl přípravou na budoucí společný sovětsko-francouzský pokus s názvem Arax plánovaný na období zimy 74/75 v jižní části Indického Oceánu. Celý komplex sovětských a francouzských přístrojů při pokusu Arax je určen pro zkoumání ionosféry. Počítá se s optickým a radiovým měřením této umělé polární záře, která se vytvoří v oblasti nad Archangelskem a která přispěje k vysvětlení mechanismu vzniku polární záře.

OK1QI

RZ 2/1975

POLÁRNÍ ZÁŘE

Po delší době bylo možné pracovat odrazem od PZ v našich zeměpisných šířkách. PZ ve dnech 10. a 11. 1. měla trochu neobvyklý průběh a příroda nám znovu dokázala svou nekonečnou rozmanitost. Na aurorální situaci mě upozornil především neobvyklý charakter signálů přes převáděč AO7/B při 5275. oběhu 10.1., kolem 1920 SEČ. Většina signálů měla vrčivé zabarvení, popřípadě s lehkým chirpem. Nejmarkantnější byl ale prudký nepravidelný únik. Tyto úkazy byly patrné jen na převáděných signálech, zatímco signál telemetrického majáku na 145,972 MHz byl normální. V 1920 SEČ přišel první závan aurory a zaslechl jsem část spojení DK0CO (?) s SM7 (?) a CQ SP2AOZ. Přímo (tropo) bez sebemenšího auorálního zabarvení byli později slyšet SP3PD o DM2BYE, jak pracují s SM5, SM0 a LA. Další závan PZ přišel kolem 2045 (SM7WT, SM7BPM). Následující přelety OSCARa kolem 21. a 23. hodiny SEČ již ale nevěstily nic neobvyklého, ale opět ve 2213 a 2253 SEČ přišlý krátké bursty SM7BPM a SM7CRO se značnou silou (57A). Vydržel jsem tedy u stanice v HK52b dále a teprve 11.1. v 01 SEČ PZ spustila na delší dobu. Během 20 minut jsem pracoval s SK6AB (FR30c), SM6FYJ (GR41b) SK7CE (GP27a) a SM7BPM (GP10c). Včetně SM7WT to byly jediné stanice, které bylo slyšet odrazem od PZ a poslední aurorální signál v abnormální síle S8 byl zaznamenán ještě v 0228 SEČ, což je skutečně neobvykle pozdě. Zajímavý byl i v jednom případě velmi rychlý pohyb odrazového media, kdy pří spojení s SM7BPM se během 5 minut optimální směrování antény změnilo z 25° na 0°.

Vznik této PZ nepředcházela žádná sluneční aktivita, celý předcházející týden bylo Slunce dokonale klidné, beze skvrn a aktivních oblastí, bez zvýšení toku na 10 cm atd. PZ byla zřejmě způsobena podobně jako v březnu 1975 teplotní anomálií ve střední stratosféře nad SZ Sibiří. Lovce DX pomocí PZ bude asi zajímat, že kromě sledování signálů OSCARa je ještě další predikční zdroj. V časopisu Svět motorů je jednou za měsíc rubrika „Pokus pro všechny“, v niž dr. B. Valníček předpovídá geomagnetickou aktivitu a varování pro řidiče na následující měsíc. Pro leden předpovědět období od 10. do 14. a od 22. do 25. První termín se dobře shoduje s PZ, a níž jsem referoval. OK1BMW

RZ 3/1976

DROBNOSTI Z VKV

V pátek 26. března t r. navázalo několik našich stanic zajímavá spojení odrazem od polární záře. Na našem území byly zaslechnuty stanice téměř z celé západní, severní i východní Evropy. Z našich stanic byl zřejmě nejúspěšnější OK1AGI, který kromě spojení se Skandinávií pracoval i 2krát s GM, 2krát GW, PA aj. Několik spojení navázal i Ondrej OK3CDI z Košic. Ze zahraničních časopisů se dozvídáme nejen kdo všechno byl od nás úspěšný, ale i to, že několik spojení navázal i I4XCC z GD čtverce a že byla navázána spojení odrazem od polární záře v pásmu 433 MHz. Např. SM7BAE pracoval s SM5LE (57A—58A), SM6GKV, G3LQR a SK6AB. Škoda, že se o podobná spojení nepokusil někdo od nás. Zdá se, že to byla snad jedna z nejsilnějších polárních září.

OK1PG

RZ 7-8/1976

• DL7OV navázal při „Super Auroře“, jak nazývá PZ dne 26. března tato zajímavá pojení: OK3CDI - KI, UQ2GDR - NR, UQ2GEN - NP, UA3PBV — SN, UK3AAC — SP, UR3RQT — MS, UQ2AP - MS, UA3BB - SP, UA3PCK - TO, UK3YAJ — RN, UA3SAR - TO, UA3ACY - SP, GM3JFG — XR, UR2HD - LS, I4XCC - GD Všechna spojení byla CW. Na 433 MHz pracoval s: SK6AB — FR a SM6CKU — GR.

OK1PG

RZ 9/1976

• První spojení z Itálie na 145 MHz odrazem od PZ navázal dne 26. března I4XCC ve čtverci GD03d. Pracoval s PA0RDY, DL7QY, PA0MS, PA0LSC, DM2BYE a slyšel G4CDP, GW3NNF, DL7FQ a více DJ stanic. Ve stejný den pracoval OK3CDI odrazem od PZ s DL7OV, SM7WT, DJ7SW, DM2BHA, SM7FJE, OZ8SL, SK6AB a slyšel např. UC2CEK, UK3AAC, RA3DCI a další. Spojení ve stejný den s OK1FRA uvádí v časopisu DUBUS 2/76 stanice UP2BBC.

OK1PG  RZ 10/1976

• UA9GL z Permu (CR02hE — to E dává proto, že už je to východní opakování písmen) navázaL 10. ledna t. r. řadu zajímavých spojení I do Evropy odrazem od polární záře. Z jeho zajímavých spojení UA9FAI, RA9AGF, UA4NM (yS Kirov), UA3TCF (WQ), UA3TBB (WR), UA3BS (SP), UK3AAC (SP), RA1ASA (PT) a UR2EQ (NT). Zkuste proto pří silných PZ otočit anténou více na východ, kdož ví...

OK1PG

RZ 11-12/1976

Koncem září minulého roku navázala stanice UR2EQ spojení odrazem od PZ v pásmu 433 MHz se stanicí SM3AKW.

RZ 5/1977

Spojení 2x FM odrazem od PZ bylo navázáno na kmitočtu 145,550 MHz mezi stanicemi G4FNF a GM8FFX.

Za nejlepší letošní PZ se zatím považuje ze 6.dubna 1977. G3IPV při ní pracoval s ON6QW, PA0HID, OZ8SL, DM2BYE, DL7QY a SP2AOZ. GM4XCP měl mimo jiné spojení s LA8YB, SM0FOB, SM7FJE, SM0DRV/5 a k nejdelším patřila spojení se sovětskými stanicemi UQ2IV a UP2BBC. Vedoucí VKV rubriky časopisu Radio communication je GM8FFX a při zmíněné PZ uspěl spojeními s DC1AX, ON6AT, F1RAC, DM2HRA a větším počtem LA a SM.

OK1VCW

RZ 9/1977

VKV U NÁS I V ZAHRANIČÍ

• 1 a 3 května bylo možno z našich zeměpisných šířek navazovat spojení odrazem signálů od polární záře. Po oba dny byla dvě maxima. Prvé kolem 17 hodiny a druhé kolem 23 hodiny. Na pásmu z našich stanic byly OK1MG, OK1OA, OK1PG, OK1BMW, OK1KKD, OK1KKH, OK1DAP, OK2EH, OK2BFH, OK2LG aj. Zprávu jsem obdržel pouze od prvních dvou, protože sám sobě psát nemusím. Tak tedy

OK1MG: UP2BAE, OZ3GW, SM6CJK, GM4COK, SM7GWU, SM7BEP, UR2RQT;

OK1OA: SM5EBG, SM6CJK, OZ8QD, GM4COK, SM6DGP, SM6CTQ, SM6EHV, SM5CNF, SM7GWU, UR2RO;

OK1PG: SM7BPW, OZ3GW a SK6AB

Většinu času jsem věnoval volání stanic GI4GIM a GM4COK. 60 W vf a 4Y bylo však málo Pokoušel jsem se i o spojení s SK6AB na 433, ale na toto pásmo jsme však přešli v době, kdy signály zeslábly i na 145 MHz, o tak pokusy vyšly naprázdno.

• V prosinci minulého roku pracoval na 433 MHz UA3MBJ s UA1MC, RA1AKS, OH5NR a SM3AKW odrazem signálů od polární záře. UA3LBO též na 433 MHz: UA1WW, UA1MC, UR2EQ, SM2CKR, SM2AUD, OH5NR, SM2DXH, RA1ASA, RA1AKS, OH4OB, OF2HK, SM2EZT, SM2CFG, OH3XU, OH3NA, UQ2GFZ a UA1ABS. UA3LBO pracoval pouze na 433 MHz během PZ 11.12 1977 a je vidět, že se mu to vyplatilo. Kdo u nás naváže první spojení via PZ na 433 MHz?

OK1PG

RZ 7-8/1978

ZAJÍMAVOSTI ZE ZAHRANIČÍ

• 16. ledna L r. navázal pomoci odrazu signálů od polární záře operátor stanice UR2HD z Estonské SSR spojení i na 433 MHz s těmi to prefixy: SM4, SM5, SM0 a OH3. Tím dosáhl počtu 17 zemí, a to je zatím nejvíce v této svazové republice. Jeho ODX je 960 km

spojením s RA3VCR. Na 145 MHz pracoval jíž se 132 velkými QTH čtverci a se 112 prefixy.

OK1PG

RZ 9/1978

28. srpna byl překonán nejstarší československý rekord na VKV ze dne 6.10 1960. OK2LG z Vatic navázal spojení odrazem od polární záře spojením v pásmu 145 MHz se stanicí GM3OUR/p ve čtverci XO26b. Congrats! Kromě tohoto rekordního spojení Jarda pracoval ještě s OZ1CLL, UP2BDZ, UP2BEA, DK1FX, UP2BFR, DK5LA, OZ1OF a SM7WT. Všechna spojení byla navázána mezi 1347 až 1536 GMT. Spojení jistě uskutečnila i řada dalších stanic, ale svými úspěchy se nepochlubily.

OK1PG

RZ 11-12/1978

Při polární záři 25. listopadu minulého roku navázal HB9QQ ze čtverce EH 12 spojení a dokonce I4EAT (FE!) 13 spojení.

RZ 2/1980

Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

Velmi zajímavý o svým obsahem hodnotný dopis jsem těsni před uzávěrkou dostal od Fronty OK1AOJ z něhož uvodím následující výňatky.

Předpovědi šíření na KV i výskytu polární záře (PZ aurory) mně celkem vycházejí, dokonce lépe než jsem předpokládal, když odhad, která PZ zasáhne až k nám, bude ještě dlouho značně nepřesný. V každém případě však Ti budu předpovědi posílat. Veškeré předpovědi bodu ještě aktualizovat a přesnější údaje dodávat do svých předpovědi v kroužku OK-DX (v neděli dopoledne) a pro vysílání OK3KAB (SSB i RTTY).

Ze sítě VKV na 14 MHz mám řadu zajímavých informaci. 1. ledna t. r. byla velmi silná magnetická bouře, při niž nastalo několik výjimečných jevů. Po dlouhou řadu hodin protékal ionosférou ve výšce okolo 100 km značně silný o stabilní proud, což dokazuji registrace horizontální složky geomagnetického pole. V oblasti severního pólu se vytvořil (při absenci vrstvy D) vlnovod napájený pravděpodobně rozptylem na nehomogenitách v auroralním pásu a tak OK1AWZ pracoval mezi 18 až 20 GMT s Filipínami na 14 MHz při směrováni od nás na sever. Okolo 2140 GMT se vytvořila vrstva Es. Spojení mezi UA3LBO o HA1YI trvalo jen 2 minuty a zase bylo pryč. Aurora bylo velmi silná a dlouhá, ale daleko na Severu. Nejjižnější stanice byly na spojnici Leningrad-Amsterodam a PZ trvala od 1515 do 2100 GMT a maximem v 1835. Na 433 MHz pracoval OH3TH s řadou stanic UA3 a OZ9FW. Další slabší výskyt jen ve Skandinávii byl 4. ledna a o den později se objevilo první letošní vrstva Es. V pásmu 145 MHz se navazovala spojeni F-I, F-FC, F-UA3, ON-UA3, HG-OZ a HG-LA. Bylo to mezi 1000 až 1020 GMT a oblast se pohybovala pravděpodobně směrem k severovýchodu. Potom následovala řada výskytů PZ ve Skandinávii.

Silná erupce 25. ledna večer měla za následek PZ 27. ledna okolo 1900 GMT. Nejsilnější byla 28.1. po velmi silně erupci 27.1. OK1BMW poslouchal švédské stanice a OK2EH snad udělal nějaké spojení. Auroro měla řadu výskytů a přerušeni odpoledne i večer. Maximum bylo asi okolo 1715 GMT. UA3LBO pracoval dokonce s UA9DL. Další slabší výskyty byly 31.1., 9.2., 16.2. a silnější 6. února.

Podle OH3TH je práce při spojeních přes PZ ztížena značným množstvím stanic ve střední a západní Evropě v prvních 100 kHz pásmo 145 MHz o proto on sám používá kmitočty 144,100 až 144,150 MHz. Jsem si jist (15. II. 1980), že během letošního jara k nám nějaká PZ zasáhne. Analýzy slunečních map vedou k závěru, že v minulých týdnech proběhla rekonfigurace do počtu čtyř sektorů. Podle mně by se zmíněná situace mělo udržet a tím i v příštích týdnech zlepšit předpovědi ustálit průběhy zásahů denně slunečním větrem.

Dosavadní výsledky mne utvrzuji v tom, že platí následující pravidlo: pokud UA3LBO pracuje např. s OH3TH s využitím PZ na 433 MHz, plyne z toho velmi vysoká (více než 90 procentní) pravděpodobnost, že PZ bude na 145 MHz během několika desítek minut (nejpozději několika hodin) i u nás. UA3LBO i OH3TH jsou na pásmech téměř při každém výskytu PZ. Pokud se povede nějaké operativní napojeni na UA3LB‘O, bude to nejlepší řešeni.

Tolik Z dopisu od OK1AOJ a kromě dopisu od něho jsem žádný jiný nedostal. Pište proto více a na adresu: ing. Zdeněk Prošek, pošt. schr. 36, 111 21 Prahu 1.

OK1PG

RZ 4/1980

První OK spojení od Polární záře na 432 MHz

První spojení u nás odrazem signálů od polární záře v pásmu 433 MHz uskutečnil OK1BMW/p, který 25. července t r. pracoval s DL, OZ, PA a v 1610 s SM6FHZ ze čtverce GQ02c (743 km).

POLÁRNÍ ZÁŘE 25. 7. 1981

Podle všeho se jednalo o zcela výjimečný a silný jev způsobený značnou úrovní sluneční aktivity, silnými slunečními erupcemi v nízkých heliografických šířkách a pravděpodobně i vhodným tvarem a hustotou siločar meziplanetárního magnetického pole. Vzhledem k poměrně značnému klidu zemské magnetosféry před poruchou, vyvinula se kladná fáze s báječnými podmínkami šíření v pásmech KV od 80 do 10 metrů a zvláště 25. července ráno. Pravděpodobnost opakování tak silného efektu je malá, nejspíše menší než jednou za jedenáctiletý sluneční cyklus.

Polární záře byla z našeho území pozorována i vizuálně. Ve 2055 UTC se jevila jako nenápadný cirrový oblak nad severním obzorem, který o tři minuty později dosáhl maximálního rozměru a jasu. Sestával ze tři sloupů, z nichž největší měl šířku asi 10° a výšku asi 20°, barva byla nachově zelená. Difúzní polární záře asi 5° dlouhá se objevila pod oji Velkého vozu ve 2305 UTC.

Pásmo 145 MHz se v té době podobalo pásmu 14 MHz a snad jen s tím rozdílem, že tóny byly modulovány charakteristickým vrčením. U nás byly zaslechnuty téměř všechny země položené severně od nás dále pro uvedený způsob šíření neobvyklé stanice jugoslávské, italské, bulharské, rumunské i jiná. Raritním spojením u nás pro PZ jistě bude spojeni mezi OK a I6WJB ve čtverci HC. Na 433 MHz by navázána naše první spojení odrazem od polární záře. Zasloužil se o to OK1BMW - viz RZ 9/1981 a nejsou prý vyloučena ani podobná spojení i ze severu OK2.

OK1PG s použitím informací. od OK1AOJ

RZ 9/1981 & RZ 11-12/1981

VKV V ZAHRANIČÍ

Polární záře ve dnech 21. až 26. července 1981, která předcházela mimořádným troposférickým podmínkám v závěru stejného měsíce přinesla např. první spojení. odrazem od PZ Bulharska-Británie, na němž se podílely stanice LZ2KBI/1 ve čtverci LD a G3CHN v Devonu. Další první spojení odrazem signálů od PZ navázal EI9Q s Itálií a ve stejné době pracoval G3PO s UA3LBO u Moskvy na vzdálenost 2154 km.

RZ 1/1982

POLÁRNÍ ZÁŘE

První polovina letošního dubna přinesla dvě magnetické bouře doprovázené polárními zářemi. Co do příčin vzniku se od sebe lišily. První z nich předcházela zvýšená sluneční erupční aktivita a naopak před druhou docházelo pouze ke drobným efektům takže příčinu lze nalézt v končící aktivitě všech aktivních oblostí v nichž vznikaly větší erupce mezi 6. až 20. 2. 1982. Geomagnetická poruchu začala již 1. 4. v 1305 UTC, což by bývalo pro vznik polární záře příznivé, kdyby se byla dále vyvíjela. K tomu ale došlo až v noci z 1. na 2. 4., takže se pouze zvýšily hodnoty útlumu v šíření KV. Anomální bylo otevření pásma 80 m pro provoz DX 2. dubna až do 0600 UTC.

Vývoj poruchy naštěstí (pro VKV) pokračoval, aurora konečně začala 2. 4. ve 1415 u GM4CXM a v 1530 u nás. Nejvíce protistanic bylo v SM5, 6, 7 a OZ, nejvzdálenější byly UA3LAW a GM4CXM, signály přicházely od OZ a aurora skončila v 1745 UTC. Porucha pokračovala až do 4. dubna, což umožnilo vznik možnosti spojení „via aurora“ ještě 3. 4. od 1555 UTC s možností spojení s LA a OZ, síly signálů byly ale menší. Druhá porucha začala 10. dubna v 0900 UTC a způsobila velmi zajímavou anomálii v polární ionosféře - při spojeních Evropy s USA v pásmu 10 m směrovaly všechny stanice k severu, potom se signály (zvláště z JA na 15 m) začaly třepetat a na 20 m byly vyloženě aurorálně zkreslené. Aurora na 2 m v OK1 začala v 1520 UTC a trvala v odpolední fázi do 1840 UTC. Signály přicházely ze severu až severovýchodu od stanic UP, UQ až GM a GW, nejsilnější byly mezi 1430 až 1715, kdy byly čitelné i stanice pracující SSB z PA a SM. Nejvzdálenější spojení bylo asi mezi GM a UQ. Druhá fáze aurory proběhla mezi 2230 až 2300, signály přicházely od severozápadu, nejsilnější byl LA8AK 59A, QTF. LA8AK 060°, OK1DIG 340°. Současně byla pozorována velmi intenzívní polární záře v severovýchodních oblastech USA.

K přehledu byly použity informace od OK1DIG, OK1DPB, OK1GA, OK1GW, OK1IDK, OK1MGW, OK1OA, OK1VPZ, OK2VMD, 0K2-18728, OK3AU, OK3JW a W1AW.

OK1AOJ

RZ 6/1982

Útvar na první straně obálky je dosud nejvzdálenějším objektem na tamto místě uveřejněným - plných 8 světelných minut. Vidíte na něm skupinu slunečních skvrn 12. 7. 1982 v poloze 11°N a 37°E. vlevo v 1035 UTC a vpravo ve 1432 UTC. Obrázek je ve spektrální čáře vodíku H-alfa a pořídil jej RNDr. Jan Suda, CSc. na observatoři AsÚ ČSAV v Ondřejově při velké sluneční erupci. O jejích důsledcích se dočtete uvnitř čísla ve článku OK1HH.

DĚJE NA SLUNCI A JEJICH DŮSLEDKY V IONOSFÉŘE ZEMĚ V ČERVENCI 1982

Července 1982 byl jak z hlediska dějů na Slunci, tak z hlediska změn ionosférického šíření radiových vln více než zajímavý a v lecčems i názorný. To byl důvod, proč vznikl následující článek, který popisuje některé přírodní jevy mající přímý vztah k radioamatérské činnosti a využívá je k výkladu některých významnějších souvislostí. Pro přehlednost jsou potřebné údaje soustředěny ve dvou tabulkách a do tří grafů zahrnujících podstatné části vývoje sledovaných parametrů. Zatímco údaje v tabulkách pocházejí převážně z pozemských pozorování a měření, grafy byly nakresleny podle údajů z družic GOES-2, NOAA-6 a NOAA-7.

Význam jednotlivých údajů je následující: SF je výkonový tok slunečního radiového šumu na kmitočtu 2800 MHz měřený denně ve 1200 místního času (1703 UTC) v Ottawě v jednotkách 10^-22 W m^-2 Hz^-1, E je celkový počet pozorovaných slunečních erupcí, z nichž významné jsou označeny písmenem M pokud jimi produkované měkké Rentgenovo záření v rozsahu 10^-10 až 8.10^-10 dosáhlo intenzity mezi 10^-5 až 10^-4 W.m^-2 nebo X, pokud dosáhlo 10^-4 W. m^-2 (pak se často jedná o erupce protonové). Níže jsou hodnoty indexu narušenosti magnetického pole Země Ak z observatoří Hurbanovo, Moskva, Wingst (DL) a Boulder (W4), dále hodnoty rozptylu radiovln v polární oblasti měřené ve stupních (0 až 3) stanicí Družnaja v Zemi Františka Josefa (D-UA1P), hodnoty útlumu v pásmu polárních září taktéž ve stupních (v ruštině balech) ze stanice Murmaňsk (P-UA1Z), nejvyšší a nejnižší denní hodnoty kritického kmitočtu oblasti F2 (fOF2 max., fOF2 min.) z ionosférické stanice v Dourbes v Belgii - přirozeně v MHz a na konec hodnocení podmínek šíření z Japonska, severovýchodu USA a Íránu do Evropy podle údajů DBP - stupnice je 0,0 až 9,9; údaj je logaritmický a stanoví se z poměru průměrné síly za 24 hodin a za 27 předcházejících dnů. Znamená: 0,0 až 1,0 podmínky velmi špatné, 1,1 až 3,0 špatné, 3,1 až 5,0 ucházející, 5,1 až 7,0 průměrné, 7,4 až 9,0 dobré a 9,1 až 9,9 velmi dobré.

Tabulka 2 podrobněji popisuje vývoj intenzity poruchy magnetického pole Země pomocí tříhodinových indexů K, tj. osmi pro každý den z jedné observatoře. Index K je logaritmický a nabývá hodnoty O až 9. Odvozuje se z chodu nejvíce porušené složky geomagnetického pole, jež se považuje za klidné do K = 2, ne ustálené do K = 3, aktivní při několika hodnotách K = 4, při menší bouři je K většinou 4 a 5 několik K 6 nebo více již znamená velkou bouři. Obdobně se dělí i hodnoty indexu Ak, jsou-li do 7, mezi 7 až 15, 15 až 30, 30 až 50 a nad 50. Hodnota K = O znamená, že pole je velmi klidné, K = 9 extrémně narušené.

Grafy na obr. 1 až 3 zobrazují vlastně příčiny jevů v ionosféře. Měkké Rentgenovo záření je pohlcováno hlavně ionosférou (nejvíce oblastí D) a zvyšuje její ionizaci, protony a elektrony jsou zachycovány do radiačních pásů a magnetosférou a jimi indukované cirkumpolární proudy zvyšují geomagnetickou aktivitu a opustí-li radiační pás, stane se to většinou v subpolární oblasti s následným vzrůstem útlumu

Tab. 2 Průběh tříhodinových indexů K geomagnetické aktivity měřených uvedených stanicemi

a rozptylu, případně ve značné míře i ionizace. Na hladině měkkého Rentgenova záření na obr. 1 jsou dobře vidět zejména záblesky od velkých erupcí 12. 7. a 17. 7. uvedené též v řádku X tab 1, počet příchozích energetických protonů na obr. 2 zpŮsobil extrémní hodnoty rozptylu a útlumu (D-UA1P a P-UA1Z) a s pří slušným zpožděním (po naplnění radiačních pásů) vzestup Ak v tab. 1 a K v tab. 2, samozřejmě s poklesem všech parametrů v posledních pěti řádkách tabulky 1.

Tab. 1. Průběh nejdůležitějšich údajů osluneční geomagnetické aktivitě a podminkách ionosférického šiřeni od 2 do 17. července 1982

Předpokládaný příkon od nabitých částic slunečního větru pro polokouli Země vypočtený z měření sond družic NOAA-6 a 7 dokumentuje jak celkový vývoj, tak i extrémní intenzitu jevu. Při měření byl překonán dosavadní rekord z 13. 4. 1981 (99,5 GW) hodnotou 104 GW (gigawatty) dne 13. 7. 1982. Vyšší hodnoty měření NOAA-6 proti NOAA-7 lze vysvětlit i tím, že v okamžiku maxima (2330 až 2400 UTC) se NOAA-6 nacházela v oblasti jižního pólu. Rozdíly musejí být značné už proto, že obě družice nelétají blízko sebe — bylo by to v případě meteorologických družic nevýhodné. Obr. 1 — hladina měkkého Rentgenova záření registrovaná družicí GEOS-2; obr. 2 — počet protonů s energií větší než 10 MeV zaznamenaný družicí GEOS-2; obr. 3 — odhadovaný příkon jedné polokoule Země nabitými částicemi slunečního větru podle měření družic NOAA-6 a NOAA-7.

Nyní můžeme začít od začátku měsíce. Po poměrně vysokých hodnotách sluneční aktivity v červnu se očekávalo, že i červenec bude velmi živý. Začátek sice mnoho nesliboval, hodnoty SF byly relativně nízké a slunečních erupcí bylo málo, magnetosféra byla poměrně klidná, polární oblasti čisté, chody parametrů ionosféry pravidelné a celek více připomínal blížící se sluneční minimum; jedinou významnější událostí v ionosféře byl výskyt sporadické vrstvy E (na sluneční aktivitě nezávislý) 7. července mezi 14 až 17 UTC, který např. umožnil spojení 0K2-UA6 v pásmu 145 MHz. Že se budou dít velké věci bylo jasné hned 8. července ráno podle dvou mohutných Dellingerových jevů s maximy v. 0510 a 0654 UTC, ačkoliv na slunečním disku erupce vidět nebyla. Příčina pocházela z erupčních smyček, jež vykukovaly přes východní okraj slunečního disku z aktivních oblastí, které ještě nezačaly vycházet. V dalších dnech, kdy se příslušná aktivní skupina slunečních skvrn po svém východu na disk stále více natáčela k Zemí a tedy bylo možno zkoumat její konfiguraci i usuzovat na značné množství energie prozatím skryté ve formě magnetického pole, stoupal I radiový šum a počty erupcí střední mohutnosti (SF a M).

I když se skupina nacházela ve východní polovině slunečního disku, odkud je příchod částic k Zemi méně pravděpodobný, čekalo se, že jejich příliv bude značný, jakmile bude vymrštěno velké kvantum částic při protonové erupci. K té došlo 12. 7. od 0916 UTC, trvala 98 minut a doprovázející radiový šum v širokém rozsahu vlnových délek byl velmi intenzívní, na kmitočtu 2800 MHz dosáhl 1,2. 1019 W. m- Hz při délce vzplanutí 156 minut. Měkké Rentgenovo záření o intenzitě 7,1 . 10 W. m způsobilo Dellingerův jev / úplné vymizení prostorové vlny všech stanic na osvětlené polokouli Země v rozsahu 3 až 22 MHz a útlum byl znát i v pásmu 28 MHz. Zotavení po poruše bylo podstatně zpomaleno následujícími erupcemi střední mohutnosti, takže až téměř do večera byla komunikace na nižších kmitočtech KV silně omezena až znemožněna. Podle struk tury slunečního radiového šumu v širokém kmitočtovém rozmezí bylo možno usoudit na vymrštění oblaku plazmy a pak již jen čekat, zda dorazí k Zemi. Pravděpodobnost příchodu byla znásobena už tím, že od 0700 UTC 11. července byly v okolí Země registrovány protony z předcházejících erupcí, které způsobily geomagnetickou poruchu od 0954 UTC, jež v dalším vývoji přinesla polární záři (PZ) 12. 7. vrcholící okolo 1555 UTC. Na západ od aktivní oblasti se na Slunci pravdě podobně nacházely dvě koronální proluky, jižnější z nich dokonce v týchž hellografických šířkách, zasahujíce od oblasti centrálního meridiánu daleko na západ ní polokouli Slunce. Uvedená konfigurace nejspíše podstatně přispěla k tomu, že oblak plazmy Zemi zasáhl, způsobil extrémní vzrůst útlúmu a rozptylu v polárních oblastech i počátek magnetické bouře velké intenzity 13. 7. v 1617 UTC.

Observatoř v Thule, měřící intenzitu radiového kosmického záření na kmitočtu 18 MHz, zjistila jeho zeslabení o 12,5 dB od 1600 UTC (pro srovnání: při středních až větších geomagnetických poruchách bývá zjištěn pokles o 1 až 2 dB, při velkých poruchách asi o 4 dB). Poté se logicky rozvinula maximální fáze geomagnetické poruchy o radiovou a optickou PZ. Optickou formu PZ pozoroval Jarek OK2BTI od autobusové zastávky u QTH OK2KAU v 1923 UTC jako nachovou záři, sytější než západ Slunce, mezi severoseverozápadem a severovýchodem ve výši 30 až 45º, pod ní byla vidět modrá obloha a nad ní se nachová barva zvolna ztrácela. Radiová PZ v uvedenou dobu byla již déle v chodu. Po večerní fázi PZ se čekala i noční, ale ta dlouho nepřicházela, přesto (nebo snad právě protože) se porucha velmi intenzívně rozvíjela (viz tab. 2). Další a ještě větší výkyvy se objevily v záznamech magnetometrů před 2400 UTC, jejich vyhodnocením byl stanoven index K buď 8 nebo 9 a příkon proudu nabitých částic do hemisféry přesáhl poprvé v historii jeho registrace hodnotu 100 GW.

V dalších hodinách se pak logicky rozvíjela jedna z největších PZ vůbec. Při takovém všestranném a intenzívním útoku na ionosféru se ovšem podmínky šíření dekametrových vln zhoršily přímo katastrofálně, mezikontinentální spojení byly schopné udržovat jen výjimečně vybavené stanice pevné služby, a to ještě ne kvalitně a přerušovaně, dokonce např. spojení Evropa-Japonsko dne 13. 7. o Evropa-Írán 14. 7. neexistovala vůbec a ionosférické stanice po značnou část noci vůbec neregistrovaly vertikální odraz ionosféry v rozsahu krátkých vln.

Příliv protonů skončil podle registrací na umělých družicích až 15. 7. v 0115 UTC, nicméně zásoba částic zachycených do radiačních pásů byla značná a tak po ruchy pokračovaly nepřetržitě až do 20. července, shodou okolností stejně jako výskyty většího počtu významnějších slunečních erupcí, neboť 21. 7. stále ještě rozlehlá •a aktivní skupina slunečních skvrn zapadla. Erupce 12. 7. v ní byla největším jevem a její snímky pořízené RNDr. Janem Sudou, CSc. na observatoři AsÚ ČSAV v Ondřejově byly i díky příznivému počasí tak kvalitní, že mohly být vybrány na obálku tohoto čísla RZ. První ze snímků ukazuje erupci v okamžiku maxima emise v 1035 UTC, na druhém je vidět stav skupin skvrn po dohasnutí erupce v 1432 UTC. Zjasnění při erupci zpravidla není pozorovatelné, sledujeme-li celé viditelné spektrum (výjimky se nazývají „bílými“ erupcemi) a proto jsou snímky pořízeny s pomocí spektrálního filtru pro čáru vodíku H-alfa, kdo je zjasnění nejintenzivnější.

Účinky intenzivních dějů na Slunci nemusí být pro šíření KV zdaleka vždy negativní (období 12. až 14. 7. ukázalo to nejhorší, čeho je příroda v tomto směru schopna), existují i fáze poruch, kdy se podmínky výrazně zlepší, i když obvykle ne nadlouho; příkladem jsou třeba dny 5. a 6. 7. a ještě výrazněji 16. 7., kdy začala další geomagnetická porucha v 1519 UTC, načež se okolo 2030 v pásmu 14 MHz výtečně otevřel směr na Japonsko. Na vytvoření ionosférického vlnovodu, který měl jev na svědomí, se pravděpodobně podílela také sporadická vrstva E, soudě podle stanic z UM8 na vyšších kmitočtech. Klid v magnetosféře při do statečně vysoké sluneční aktivitě ale přece jen zabezpečí stabilnější a použitelnější podmínky šíření, jako např. 21. 7. v pásmech 14 a 21 MHz ve směrech na VK, W, PA i do Pacifiku. Je-li naopak sluneční aktivita zmenšená a navíc doznívá vliv poruchy, stanou se horní pásma KV velmi omezeně použitelná, jako např. 23. 7., ale mohou se vytvořit ionosférické vlnovody pro nízké kmitočty, jako to bylo znát 25. července ráno na 80 metrech otevřených až k VP8.

Posledním extrémem července byl malý počet slunečních skvrn pozorovaných 28. 7. (relativní číslo pouhých 19) i po řadě let nejnižší úroveň SF - jen 94. Pro srovnání měsíční maxima byla: SF 271 dne 16. 7. a relativní číslo bylo 272 dne 17. 7. Pokles byl předzvěstí snížené úrovně sluneční aktivity v srpnu jako celku, což se stalo. Při troše štěstí bychom se mohli dočkat dalšího (taktéž poměrně krátkodobého) vzrůstu sluneční aktivity koncem října a v listopadu 1982.

OK1HH

Zdroje informací:

[1] IUWDS (International Ursigram and World Days Service) a z ní zejména World Warning Agency (WWA) and RWC Boulder, Colorado, USA; Regional Warning Agency (RWC) Moskva, SSSR; RWC Paříž, RWC Darmstadt a RWC Praha (GFÚ ČSAV Praha).

[2] Sdělení od OK1ADM, OK1AWZ, OK1BMW, OK1DIG, OK1GW, OK1IQ, OK1JCW, OK1MF, OK1MG, OK1MGW, OK1PG, OK1VPZ, OK2BFH, OK2BTI, OK2QX, OK2-18728, OK2-19518, OK3AU, OK3JW a dalších, bez nichž by se celá mozaika jevů nesložila.

[3] Kresby fotosféry účastníků československé sítě Fotosferex vedené dr. L. Křivským, CSs.

[4] Přehled za červenec 1982 z GFÚ SAV, observatoř Hurbanovo.

RZ 10/1982

PODZIMNÍ POLÁRNÍ ZÁŘE

Kromě troposférických podmínek, o nichž bude zmínka později, zpestřilo loňský podzim několik polárních září, při kterých bylo možno navazovat spojení i od nás. První se přihlásila 6. září po závodě IARU Region I Contest. Stanice OK při ní mohly pracovat 4 až 5 hodin a např. OK1DKM z Prahy měl přes 20 spojeni se stanicemi PA, OZ, DL, SM, F, G, GW a UP2. V téže době byl překonán československý re kord uvedeným druhem šíření spojením mezi Lomnickým štítem a Velkou Británií. Sám jsem navázal několik spojení se zařízením QRP, anténou 4Y a při spojení s SM6AEK jsem měl výkon asi 2,5 W. To uvádím hlavně proto, že je dost OL i OK, kteří se domnívají, že pro spojení DX na VKV jsou zapotřebí stovky wattů.

Druhá výrazná polární záře byla v neděli 26 září. Od nás bylo možné během ní navazovat spojení od 14 do 20 hodin s maximem asi kolem 17. hodiny. Ze začátku přicházely nejsilnější signály ze směru asi 15° z DL, PA, SM, OZ, LIC, UR a později i z G, GD Gl, GM, El (např. EI6AS, EI2CA) ze směru 350°. Sám jsem navázal asi 20 spojení z auta s transceiverem při výkonu 10 W a s anténou 5Y ve výšce 5 m nad zemí.

Zatím nemám žádné informace o tom, že by někdo z OK využil podzimních polárních září í ke spojením na 433 MHz,

OK1PG

RZ 1/1983

K ČEMU SE HODÍ IONOSFÉRICKÁ PORUCHA

Pravidelným poslechem na pásmech získáme nejlépe cenné zkušenosti se šířením radiových vln. Sledujeme-li se stejným zájmem jako třeba údaje o počasí ze dne na den též sluneční činnost a geomagnetické pole, podaří se alespoň občas odhadnout příští vývoj, připravit se a využít zvláštností v ionosféře, o nichž se později říká „to byly podmínky!

Slunce, které se zvláště od druhé poloviny roku 1984 uklidnilo a přechází do údobí let kolem jedenáctiletého minima, však ani v této fázi cyklu trvale nespí a tu a tam připraví nějaké zpestření. Třebaže relativní číslo R v měsíčních průměrech kolísalo jen mezi nulou a 30, vzpomeňme na silné poruchy z 23. 9., 18-20. 10., 15-16. 11. 1984 nebo 28. 1. a 21. 4. 1985, většinou doprovázené využitelnou radiovou aurorou. Po průměrných měsíčních hodnotách R 18, 16 a 17 z konce minulého roku došlo v lednu k prudkému poklesu na pouhé 2. Celý měsíc proběhl na Slunci bez úkazů s výjimkou dnů mezi 13. a 16. 1, kdy se objevil shluk tmavých oblastí a došlo i k středně velkým erupcím, než zmizel za okrajem disku. Podle předpokladu se znovu ukázal na východní straně 30. 1., druhý den února už vyšla denní kalkulace R na číslo 50 a nápadně se zvyšovala i celková sluneční radiace. Podobná situace taky mnohdy skončí jako planý poplach, za poslední dobu se to stalo mnohokrát. Proto jsme zůstali v krátko dobrých předpovědích spíše „při zemi“.

Sluneční tok na 10 cm ale tvrdošíjně stoupal a 4. 2. už přesáhl 130 jednotek. Téhož dne pozoroval Aleš OK2-18728 na 27 MHz intervaly silného šumu, dosahující neobvyklé úrovně, zvláště úsek od 0737 do 0744 UTC byl ohromující. Zdroj nespočíval v žádném sršícím izolátoru ani jiném zdroji rušení, ale v protonové erupci s heliografickou pozicí 03S; 21E. Současně (přesně 0739 až 0805) proběhl též velmi silný Dellingerův jev, který zamezil prostorovému šíření KV až asi po 10 MHz. Podobné slabší jevy, signalizující velké erupce byly ještě registrovány v 1026-1050, později např. 6. 2. v 0621-0650 a 7. 2. v 1022-1130 UTC. 5. 2. viděl Dalibor OK2BVX a další náhodní i pravidelní nadšenci pouhým okem a bez filtru mohutnou skvrnovou skupinu na vycházejícím červeném slunci přes opar mrazivého rána. Jevila se jako zřetelná tmavá tečka zhruba uprostřed disku a opět se potvrdilo prosté, ale účinné pravidlo, že pokud zahlédneme zvláště v období slunečního minima takovýto úkaz, s vysokou pravděpodobností se na KV ihned nebo v následujících dnech něco neobvyklého odehraje. A nejen no krátkých vlnách. Geomagnetická aktivita, z větší části určující ráz KV podmínek šíření, zůstávala navzdory rekurentní předpovědi stále nízká, ale samotné podmínky se daly nejlépe vystihnout souslovím neslané-nemastné. Tato situace přetrvala až do pátku 7. 2., připomínaje známé zlověstné ticho před bouří. Mezitím 6. 2. od 0618 do 0649 UTC pozorovaly astronomické stanice na osvětlené zemské polokouli další protonovou erupci jako briliantově zářící plošku v oblasti černých trychtýřů skvrn téhož dne kolem deváté hodiny zachytily observující družice nápor urychlených nabitých částic ze Slunce s nábojem řádově 10 MeV. Samotná aktivita naší hvězdy již začala pozvolna klesat, ale tušení mohutné odezvy na zeměkouli přicházelo rychlostí mnohem menší než rychlost světla.

Vše začala vydařenou kladnou fází vývoje poruchy poté, co hmotné částice slunečního větru, zachycované magnetickým polem Země 7.2. již od ranních hodin vzbuzovaly nejvyšší ionosférický obal planety. Hodnoty kritický kmitočtů oblasti F2 znázorňuje horní křivka na obrázku, pro srovnání čárkovaná křivka představuje průměr denních hodinových měření za celý únor. Slyšeli jsme silné signály stanic na 20 a 15 m, odpoledne už i n.a desítce. Vrchol nastal asi mezi 15 a 16 hodinu UTC, kdy bylo pásmo 28 MHz otevřeno do karibské oblasti a pracovaly zde mj. stanice FM5WD 9Y4BA a J3ZAH Asi od 1645 již za další vývoj hovořily vrčivé signály mnoha OH a SM stanic v pásmech 15 a 10 m. Začala další fáze mohutné poruchy, kdy tuny rozprášené sluneční hmoty spadávaly do aurorálního věnce kolem magnetických pólů, aby jednak polárních oblastech spustily velkolepé přírodní divadlo barevných světélkujících závěsů polární záře a také ovšem odrážely k naší radosti radiové vlny. Ionosféra ovšem utrpěla ohromným rozkolísáním magnetického pole a rychle se stáhla do podoby hluboké noci, kdy nejvyšší použitelné kmitočty stěží překračují 10MHz. Rozhlasové pásmo 11 MHz zůstalo ještě omezeně použitelné, jinak všechny vyšší kmitočty oplývaly vrčivými tóny aurorálního odrazu, u AM charakteristickým roztřesením, podmalovaným hlubokým duněním. Později většina signálů zmizela a nezbývalo, než přejít s ostatními na VKV a otočit antény k severu. O využití rádiové polární záře z tohoto večera jsou jen kusé zprávy (spojení s řadou zemí od UQ po GM na 2 m), protože vše bylo zastíněno mnohem lepšími výsledky z následujícího dne. V 1907 seč oznamovala stanice Hvězda motoristům vysoký stav sluneční aktivity a druhá část zprávy tvrdila, že geomagnetické pole je klidné, což bohužel už několik hodin nebyla pravda, začátek geomagnetické bouře byl registrován již ve 1352 UTC. Nástup takovýchto náhlých zvýšení lze velmi těžko předpovídat, takže zpožděná informace neubírá použitelnosti relací pro radioamatéry. Naopak krátké a výstižné charakteristiky nahradí vlastní pozorování Slunce a upozorní na mimořádné události. Jsou vysílány denně na konci pořadu Zelené vlny pět minut po sedmé ráno i večer. Na KV zůstaly jen stanice z jihu, kterých se nic netýkalo a navíc je nic nerušilo. Největším omylem je totiž v podobném vývoji podmínek odejít od zařízení s přesvědčením málo stanic - špatné podmínky. Signály z rovníkových směrů překvapovaly na 20 m a níže svou sílou a dostupností. Libovali si též lovci rozhlasu v tropických pás mech 60 a 90 m, poslech místních afrických stanic, které běžně kvůli rušení z Evropy nejsou slyšet, nebyl této noci žádným problémem.

Dopolední podmínky 8. 2. vypadaly podle očekávání nelákavě (viz spodní křivku na obrázku), silný pokles nejvyšších použitelných kmitočtů omezoval většinu dálkových směrů, strop představovaly ojedinělé signály stanic ze 4X na 21 MHz, ani 14 MHz se nedařilo příliš dovolat dále, než na jeden skok s přetrvávající výjimkou jižního směru. Brzy odpoledne klidné zbytky ionosféry v malých zeměpisných šířkách ještě více ožily, ozvaly se desetimetrové majáky ZS1ANB a ZS6PW, na dvacítce překvapilo výrazné otevření do VK s maximem kolem 1420 UTC.

Kolem 1450 bylo možno registrovat prvé vrčivé signály stanic z PA v jejich závodě na 15 m. Čilý provoz s výměnou reportů, zakončených A ožil i na 10 m o po půlhodině osiřela horní KV pásma nejen proto, že se mnozí operátoři obrátili na kratší vlny. Aurora byla radiově využitelná od dm délek, včetně pásma 23 cm, na němž bylo navázáno spojení SM-PA, ale typické třepotavé signály se daly registrovat i třeba na 40 m pásmu. Na 2 m proběhla z hlediska našich QTH prvá vlna zhruba do 1700 UTC dosahem na stanice z F, G GM Z SM až UQ kratší večerní otevřeni po 2030 se týkalo hlavně OSO s pobaltským protistanicemi a nejbohatší noční fáze začala po 2130 s dosahem do Skandinávie až UA3 po půlnoci svět. času se směr orientoval zvláště na Britské ostrovy. Nejúčinnější podmínky většina stanic zaznamenala od 2215 do 0130 a po druhé hodině šance pozvolna klesaly. Intenzita aurory, daná rozsahem použitelných kmitočtů i polohou odrazných ploch, od nichž závisí dosah stanic směrem k jihu, byla této noci velká až výjimečná. Proto byly překonány četné rekordy v QRB (běžně přes 1600 km) i dosahu do jižních čtverců např. až v YO a UB, nezaručené zprávy hovoří o slyšených signálech z YU i EA. Podrobnosti zde ale nejsou účelem a budou určitě rozvedeny v příslušných rubrikách. Též na kratších pásmech se dařilo, na 70 cm pracovaly četné G stanice též SSB. V Severní Americe využi vlivem excentricity aurorálního oválu vzniklých condx VKV stanice až na Floridě a neméně zajímavé je i několikahodinové otevření 50 MHz pásma transequatoriálním směrem. Zůstaňme však ještě u aurorálních jevů, na 6 m slyšel SM6PA stanici K1TOL z Maine. V Massachusetts zaslechl zase K1JRW britský maják GB3SIX. Zprávy o vizuálních projevech se získávají hůře. Vysoko na severu kde záře považují za docela běžný úkaz, to však v těchto dnech prý hrála všemi barvami jak mi napsal přítel z Islandu, zatímco běžně bývají světelné závoje mdlé nebo zelené. Deformace magnetického pole Země během zmíněné noci z 8. na 9. 2. předčila běžné meze a dala se vystihnout až posledním, nejvyšším stupněm K-indexu 9 (silná bouře je již při 6) i v tak jižně postavených observatořích, jako je naše v Hurbanovu. Cely průběh poruchy z hlediska. geomagnetických měření pak . vystihuje tabulka 1. Celodenní A-index dosáhl strašidelné hodnoty 183 a ve Wingstu v NSR např. 196

TABULKA 

            3   6    9  12   15   18   21   24 UTC
7 .2.     3   3    4    6     5    7     6     8        
8. 2.     6   6    6    5     8    7     9     9        
9. 2.     8   6    5    4     5    5     6     3        

V neděli 9. 2. nabyla ionosférická porucha nejvyšší intenzity, s nezvykle nízkými použitelnými kmitočty. Značně problémy nastaly ráno při svolávání OK-DX kroužku na 80 m slyšely se jen blízké stanice povrchovou vlnou a pak fungovaly až větší vzdáleností jako OK1-OK3. Zklamáni byli rovněž účastníci čs. QRP závodu. Potíže však měly na VK i profesionální spoje, toho dne např. prakticky neexistovalo žádné normální KV spojení mezi Evropou a Severní Amerikou, nepomohly stovky kW výkonu ani výborné úzce směrové rhombické antény. Přesto se dalo odpoledne s uspokojením pracovat třeba na 20 m s řadou zajímavých stanic z VK a oblasti Indického oceánu, jižní Asie a Afriky s větši nadějí dovolat se než obvykle. Přicházely dokonce kuriózní signály jako v 1359 UTC W5ZR s roztřeseným tonem S5, dlouhou cestou.

Po 1600 UTC se na vyšších pásmech náhle vyrojilo mnoho OH a SM stanic se silnými shortskipovými signály. Výskyt sporadické vrstvy E jako by chtěl vynahradit, že za celý den nebylo ze severu nic slyšet i když MOF asi nepřesáhl 30 MHz. Dobře se poslouchalo např. vyprávění Jima SM2EKM o aurorálních zážitcích minulých dnů a o počasí za polárním kruhem.

Přestože si většino lidí na KV pásmech stěžovala na „ty hrozné podmínky", strávil jsem u přijímače jeden z nejzajímavějších weekendů, zapsal jsem celou řadu pěkných stanic v šesti pásmech, vedle pěkných zážitků z pestrých vzácných způsobů šíření na různých vlnových délkách. Přeji všem, kteří článek dočetli, aby se jim také dařilo využívat bohatých šancí, které pro naše experimentování anomálie v ionosféře nabízejí

OK2-19518

Druhý, obrázek představuje ionogram, pořízený 8. února 1986 v 16.15 UTC ionosférickou stanicí v Průhonicích. Ve výši okolo 100 km, kde bychom měli najít odrazy od oblasti E nebo vrstvy Es, není nic, zato jsou široké odrazy ve výškách 180 až 500 km, tedy z oblasti F, při kmitočtech 1,7 až 3 MHz. Na vyšších kmitočtech odraz nenastal, takže krátkovlnná pásmo nad 10 MHz byla většinou bez stanic. Podivný tvar a třásňovitá struktura odrazů jsou důsledky velké ionizace částicemi, pocházejícími ze slunečního větru, přičemž obvyklé průběhy, způsobené ionizaci slunečním ultrafialovým a rentgenovým zářením, zde nenajdeme. Následující ionogamy během soboty a neděle většinou nezaznamenaly téměř anebo vůbec žádné odrazy od ionosféry.

RZ 9/1986

OK2VWB: 12.09 1986 05.08 UTC Aurora, QTH near Havířov, WKD SM6CMU (JO57), HRD další SM, ale bez QSO. Poměrně nečekané otevření v době s malou aktivitou.

RZ 3/1987

1987 OK1KRA JO70EC au LOG


31.08 144

1640 SM6CMU  55A 57A  JO57XK
1644 SM6OPX  52A 54A  JO58RG
1646 SM1MUT  55A 55A  JO97EJ
1657 UR1RYY  57A 57A  KO28WA

1988 OK1KRA JO70EC AU LOG

27.03 144

0144 SM5FRH   59A 59A JO88BW
0148 OZ1FGP   55A 55A JO46RF
0151 LA3BO    58A 57A JO59CD
0157 SK7JD    59A 57A JO87HS
0200 RQ2GAG   59A 59A KO26AW
0202 SM5CBW   57A 56A JO78NH
0209 GM0FRT   57A 55A IO87WB
0210 UR2RN    55A 55A KO38IJ
0212 UR1RWE   55A 55A KO38JJ
0213 LA9UX    55A 55A JO59DF
0215 SM7FWZ   55A 55A JO87ND
0220 UR2MG    55A 59A KO38IJ


06.05 144

1418 UP1BWR   59A 59A KO24OQ
1426 OZ1FGP   59A 59A JO46RF
1435 RA3LE    59A 59A QO32H
1440 PE1EBN   59A 59A JO23SE SSB
1443 DG3HS    59A 59A JO53DT SSB
1445 PE1LDX   59A 59A JO23QE SSB
1450 SM1ALH   59A 59A JO97II
1455 SM5IDM   53A 54A JO79TA
1459 LA8OJ    59A 59A JO28VV
1502 SK5EU    59A 59A JO78SJ
1516 SP2BSF   57A 55A JO94GJ
1517 PA3APH   55A 55A CL03J
1517 OZ4D     57A 57A JO54SU
1520 DK3LL    59A 59A FO72L
1524 SM6AEK   59A 59A JO66LR
1530 SM1MUT   59A 59A JO97EJ
1550 LA9UX    57A 56A JO59DF
1558 RQ2GAG   57A 57A KO26AW
1605 OZ1EYL   59A 59A JO65GP
1606 OZ2ST    59A 59A JO45UN
1613 SM6RWY   55A 55A JO57XP
1615 SM0LCB/5 59A 59A JO78UG
1625 GM4UFD   55A 56A IO97CM Bob
1631 GW3KJW   57A 57A IO72PT
1634 EI5FK    59A 59A VL08E Charlie
1642 EI6BA    55A 52A IO51SU
1645 SP2JXN   55A 55A JO94GJ
1648 SM6MKH   57A 57A JO68SB
1705 SM6CMU   59A 58A JO57XK


06.05 432 MHz

1430 SM7LAD   59A 55A JO65MK Fred
1438 OZ1FYW   59A 55A JO75MC
1440 DJ9BV    55A 53A EN40C
1516 SK6AB    59A 55A JO57XQ 859km ODX

OP OK1AUT 

Neklidné Slunce

V odborných kruzích vznikl rozruch po zveřejnění alarmující zprávy Dr. P. McIntoshe z zkumného ústavu sluneční fyziky v Boulderu. Očekává se totiž, že maximum sluneční činnosti, které podle známého jedenáctiletého cyklu má připadnout na rok 1992, by mohlo přijít neuvěřitelně předčasně dokonce již koncem letošního roku! Tato hypotéza vznikla na podkladě pozorováni počtu slunečních skvrn, radiového šumu na 10cm a vývoje sluneční korony, přesněji řečeno, z rychlosti a trendu jejich změn. Podle toho by přicházející maximum mělo svými parametry překonat legendární maximum z roku 1957.

Jakákoliv predikce sluneční aktivity je ovšem velmi riskantní a momentální rychlý vzestup může být vystřídán náhlým poklesem. Přesto americká organizace NASA bere toto upozornění vážně, protože byla v minulosti tvrdě kritizována, že podcenila varování o silném a časném maximu sluneční aktivity v roce 1980 a neučinila nic pro záchranu kosmické stanice Spacelab. Ta následkem zhoustnutí ionosféry v roce 1979 rychle poklesla a pokropila svými zbytky Austrálii. NASA nyní uvažuje o tom jak zachránit nejzranitelnější družice (tj. ty na nízkých drahách). Ironickou shodou okolností patří mezi ně právě družice SMM pro výzkum slunečního maxima, obíhající ve výšce asi 470 km. Pokud nebude převedena na vyšší dráhu, zanikne asi za 11 měsíců. Také v SSSR údajně plánují akci k bezpečné likvidaci opuštěné kosmické stanice Saljut 7, která by při zániku v atmosféře vzhledem k své hmotnosti mohla být nebezpečná. Stanici MIR podobné nebezpečí nehrozí, protože je pravidelně doplňována palivem a její dráha je korigována. Enormní zvýšení sluneční aktivity může mít ovšem vliv na pilotované lety.

Předčasné sluneční maximum by se samozřejmě projevilo také u radioamatérských družic. Přispělo by především k rychlému zániku veterána UO9. Dále se zřejmě promítne do úvahy o dráze chystané družice UOSAT-C. Předpokládaný termín startu je konec roku 1988 a dráha ve výšce 500 km! Také bude zřejmě přehodnocen hypotetický start družice PACSAT odvržením ze sovětské stanice MIR (o tomto projektu se v NASA diskutuje již déle než rok). V období klidného Slunce by životnost PACSATu byla asi 12 .až 18 měsíců, ale během slunečního maxima by se zkrátila na méně než 6 měsíců. Dále se v období slunečního maxima projeví některé anomálie v šíření rádiových vln. Např. u družice RS1O/11 může být sestupná trasa v pásmu 29MHz často přerušena vlivem ionosférické vrstvy F2. Když se její MUF přiblíží hodnotě 29 MHz, signály z družice budou odráženy do kosmického prostoru a k Zemi neproniknou. Na druhé straně by se na sestupné trase mělo častěji projevovat zajímavé antipodiální šíření.
 

RZ 7-8/1988

OD VELKÉ ERUPCE K POŘADNĚ POLÁRNÍ ZÁŘI ANEB CO SE DĚLO OD 6. DO 14. BŘEZNA 1989

(http://www.ok2kkw.com/00000104/au1989)

Aktivita mohutné protonové oblasti ve vyšších severních šířkách se ohlásila záhy po východu na sluneční disk nejmohutnější erupcí 6.3. Ta začala v 13.13 a skončila až v 20.35 (všechny časy jsou pochopitelně v UTC). Bursty slunečního rádiového šumu s charakteristickým kmitočtovým posuvem (tzv. typ II a typ IV), dokazující mohutný výron protonů do meziplanetárního prostoru, byly registrovány v 14.03. Silný Dellingerův jev trval od 13.56 až do západu Slunce a v maximu intenzity vymazal z krátkovlnných pásem signály i nejsilnějších stanic, a to až po 30 MHz.

Kresba slunečního disku z 14.3., kterou si můžete prohlédnout, pochází od Františka Zlocha z observatoře Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově. Aktivní oblast, označenou zde čtyřkou, vidíme již po průchodu centrálním meridiánem a po sérii dalších protonových erupcí 7.9.-11. a 13.3. a před dalšími 14.3. v 16.50 a ještě 16.-1.3. Skupina skvrn byla viditelná i pouhým okem.

Z prvních erupcí příliš mnoho energetických částic k Zemi nedorazilo, na to jsme museli počkat až se k nám oblast příhodněji natočí. To se stalo a proto byly geoaktivní zejména protonové erupce 10.3 v 18.58, 11.3. v 15.33 a 19.33, 13.3. v 03.19 (rekordních 3500 protonů na cm za sekundu zaznamenala čidla na družicích GOES 13. 3. v 06.45 a příliv skončil až 14.3. v 11.35).

Silná magnetická bouře začala 13. 3. v 01.28 a její další velmi výrazný začátek byl registrován v 07.39. Tříhodinové indexy K z observatoře ve Wingstu za 3. a 14.3. byly tyto: 5 7 9 9 8 9 9 9 9 7 7 6 5 6 7 7. (Míra je logaritmická, nejvyšší možná a krajně neobvyklá číslice je devítka). Denní indexy-A za tyto dny - 284 a 146 - jsou též rekordem, za poruchu považujeme již stav od K 4 či nad A- 20, rádiová polární záře v našich šířkách se vyskytuje již od K - 5, silná bývá při K- 6. Raritou je též skutečnost, že se polární záře vyvinula, ač porucha začala ráno zpravidla znamená ranní počátek takové narušeni vývoje struktury polární ionosféry, že se v něm vhodná konfigurace pro auroru již nevytvoří. U nás jsme kvůli špatnému počasí polární záři neviděli, ale 13.3. od 21.15 do 01.00 ji mohli sledovat například ve Francii, Belgii a v jižní Anglii, díval se na ni i OK1DIG - ale ten byl právě v Hannoveru, takže si přes ni tentokrát nezavysílal. V úterý večer ji viděli ve formě oblouku sytě červené barvy obyvatelé různých míst Kuby.

Rádiové polární záře byla mimořádně dlouhá a silná. Umožnila spojení DX i s malými výkony, provozem SSB a v maximech vývoje i v pásmu 430 MHz. Trvala od 14.00 13.3. do rána 14.3. a znovu se vyvinula ještě týž den večer. První den byla uskutečněna rekordně dlouhá spojení přes 2000 km až do středního Povolží (UK4AL), slyšena byla až u nás dokonce stanice z Alžíru - 7X2BO. Pásmo 144 MHz připomínalo spíše průměrné podmínky na 14 MHz.

Podmínky šíření KV byly vynikající pouze v kladných fázích a na některých trasách. Například 13.3. po 07.00 UTC trvalo 30 minut v pásmu 14 MHz hezké otevření na ostrov Pitcairn, odkud pracovala VR6MW. Současně byly slyšet stanice z USA, zatímco jižní Evropa byla již od celé trasy odříznuta, takže temní temperamentní operátoři neměli obvyklou možnost kazit ostatním radost. Spoje, procházející nižšími šířkami hlavně na jih až východ, celkem fungovaly až na proměnlivý útlum a vrčivé až syčivé zkresleni signálu. Při silné poruše 13. 14. 3. poklesly použitelné kmitočty až o 70 % a dálkové trasy ve vyšších šířkách byly až na krátké intervaly a bez velkých výkonů téměř nepoužitelné. Situace se normalizovala od 15. 3., odkdy byly podmínky šíření KV lepší, než by odpovídalo stupni narušenosti magnetosféry Země. Zřejmě se zde projevoval příznivý vliv zvýšené celkové sluneční radiace na výstavbu ionosféry. Od 16. 3. již procházely polární oblasti i signály z Tichomoří. Porovnáním erupce z 6.3. s těmi, jež způsobily polární záře 13 14. 3., docházíme k závěru; že se můžeme těšit I na ještě větší auroru. Zpozdil-li by se vývoj protonové oblasti o týden, mohlo možná dojít k pozorováni polární záře z míst podstatně jižnějších, což se již v minulosti stalo a ostatně to popisují i historické materiály ze severního pobřeží Afriky a z Palestiny. Druhým závěrem je korekce předpovědi průběhu 22. cyklu, jehož maximum bude pravděpodobně ještě vyšší a nastane poněkud později jak jsme ostatně správně předpokládali již po polární záři v únoru 1986.  

OK1HH

RADIOVÁ POLÁRNÍ ZÁŘE 13. a 14. BŘEZNA 1989

Ve dnech 13. a 14. března 1989 jsme mohli být svědky silné rádiové polární záře - AURORY. Pokud jsme měli již to štěstí a „byli při tom“, mohli jsme navázat mnoho hezkých spojení. By to prakticky nejsilnější rádioaurora v posledních letech. Byla způsobena aktivitou mohutné protonové oblasti ve vyšších šířkách severní poloviny slunečního disku. 13. a 14. III. byla tato aktivní oblast natočena směrem k Zemi Energie částic vyvržených erupcemi směrem k Zemi byla ohromná a dosáhla maxima v 06.45 UTC. Příliv skončil až 14. III. v 11.35 UTC. Silná magnetická bouře začala 11 III. v 01.28 UTC. Tříhodinové indexy „K“ ze 13. a 14. III. byly tyto 5, 7, 9, 9, 8, 9, 9, 9, 9, 7, 7, 6, 5, 6, 7, 7. Pro porovnání uvádím indexy „K“ ze dne 8. a 9. II. 1986, kdy radioaurora byla způsobena přeletem Halleyovy komety v blízkosti Slunce, s maximem magnetické bouře v 21.00 UTC. „K“ - 6, 7, 6, 5, 8, 8, 9, 9, 9, 7, 5, 4, 5,6, 6, 4. Index K 9 je maximálně možný údaj. Rádiová polární záře byla mimořádně dlouhá a silná. Umožnila mnoho pěkných spojení jak na SSB, tak na CW v pásmu 2 m i 70cm. Trvala od 13. III. 14.00 UTC do 14. III. 02.00 UTC. 14. III. se znovu objevila mezi 19.45 a 21.00 UTC. Byla již značně slabší. Měl jsem to štěstí a „byl při tom“ V 16.00 UTC 13.III. navazuji první spojení na 2 m s SM7. Zpočátku jsem se pokoušel o SSB OSO se vzácnými čtverci z EI. Ale provoz SSB přes auroru je dost náročný a mně, spíše telegrafistovi, činil značné obtíže. Ono charakteristické syčivé chrchlání se mi nedařilo rozlišovat a tak jsem raději přešel na provoz cw, abych neztrácel drahocenný čas. Celé dvoumetrové pásmo bylo stanicemi doslova přecpáno. Z počátku jsem chtěl vybírat jen ty nejvzácnější čtverce, ale zjistil jsem, že bych tak tratil mnoho času a proto jsem volal téměř vše, vyjma stanic volajících směrovou výzvu OK se netýkající. Po 23.00 UTC jsem měl již asi 70 QSO s dvouhodinovou pauzou.Po 23.00 jsem to zkusil na pásmu 70 cm. Slyšel jsem několik pro mne nových zemi a mnoho nových čtverců. Ale PA, jako naschvál, vypověděl službu. Po odstraněni závady jsem navázal 5 QSO na 70 cm a protože jsme měl před sebou „perný den“, s velkým sebezapřením jsem se odhodlal v 00.35 UTC jít spát. Potom jsem litoval, protože jsem vzrušením stejně již neusnul. Polární, záře byla velice silná a umožňovala navazovat spojení jak s velkým úhlem odrazu, tak hluboko na jih. I2FAK zde doslova „bouřil“. Byl slyšet dobře i TROPO. Ale přes auroru se mi s ním OSO navázat nepodařilo. I na 70 cm byly slyšet stanice jako I4LCK a G3UVR. Marné však bylo moje volání. Na pásmu 2 m šlo dobře navazovat spojení s PA, G, GM, OK, DJ, Y, YU, F, HB, HG, UB5, UC2, UP1, UQ2, SP, SM, ON i s LA a UA3. Snad nejsilnější stanici a nejstabilnější po celou dobu aurory byly signály RQ2GAG. Hůře se již dovolávalo tam, kde úhel odrazu byl větši, nebo na stanice hluboko na jihu. Ty byly slyšet sice dobře, ale pravděpodobně jen díky tomu, že pracovaly s extrémně velkými výkony. Zaslechl jsem i signály z velkých čtverců LO a LN. S průměrným zařízením ze stálého nízko položeného QTH se na ně dovolat bylo obtížné (QTH 200m ASL, ant. PA0MS, PA 150 až 200 W vf, RX BF981 podle OK1FM). Výhodu měli ti, kteří byli právě portable a tak se třeba podařilo navázat OK1DFC/p asi 170 QSO i do UA4, přes 2000 km. Congrats! Byly dokonce zaslechnuty signály 7X2OK, ale není mi známo, že by s ním z našich hamů někdo pracoval.

Se svým výsledkem jsem by spokojen, i když jsem zas mnoho dalších vzácných stanic, se kterými se mi spojení nepodařilo. Pracoval jsem s: 12x PA, 12x SM, 10x DJ, 10x G, 9x OZ, 3x ON, 3x SP, 3x UB5, 2x GM, 2x UQ2, F, HB, HG, LA, ON, UA3, UC2, Y a YU, nejdelší spojení okolo 1500 km a průměr necelých 800 km na OSO. Uléhal jsem se spokojeným vzrušením, i když jsme již neusnul, měl jsem radost zz svého hezkého zážitku.

Veškeré odborné informace byly čerpány ze zpráv OK1HH; Díky Františku!        OK1SC

Ještě k Auroře 13.3. a 14.3. 1989

Milan, OK2PFN (JN89QH), pracoval via aurora s těmito stanicemi (příp. je slyšel): množství OZ, DL, G, ON, PA, SM a dále např. RQ2GAG (KO26), RP2PED, UC2AAB, RB5PA, UB5KY, I4BXN, GM3WTV (IO87) a F9FT (JN29). Celkem to bylo 34 QSO via aurora, Použité zařízení 10W QRP.

Zdeněk, OK2BZM (JN89PG), pracoval  se zařízením 40 W se 32 stanicemi. Opět to bylo množství PA, DL, OZ, Y, SM, G a dále např. RB5AL (KO61), SP2JYR (JO92), GM3WTA(IO87), SP2MSL (JO92). Dále Zdeněk slyšel mj., že stanice volaly I2FAK!, sám HRD UB5YAR (KN28), HG9PH (KH08k), I4BXN, SP5CCC, UC2LAI, UP18WR, RA3LE, UO5OXO, GM0BQM/p, a opět mnoho G, OZ, SM, DL.

Polární záře využil i Petr, OK1IPF z Plzně. Píše: „Byl jsem QRV až v 19.30UTC, kdy jsem udělat RQ2GAG (KO26) s OZ2ST (JO45). Poté byly signály slabší. Opět jsem byl QRV až od 23.00 do 02.45 UTC. Pracoval jsem celkem s těmito zeměmi: 11x G, 11x PA, 8x OZ, 1x F, ON, SM, GM, SP, HB9, DL. QSO byla do lokátorů IO83, 85, 91-93, JO01, 02, 11, 20-22, 30-32, 40, 42-46, 65, 74, JN19, 47, KO26. MDX byl GM0BQM/p, 1304 km (IO85CE). Pro mne to byly 2 nové země (RQ, GM) a 13 nových čtverců.

OK1FM

RZ 6/1989

AURORA 13-14.03 1989 - 2m & 70cm  OK1VPZ

1989 2m OK1VPZ JO70FD - FT290r + PA 20W + 40m cable + 9el Y
-------------------------------------------------------------------------------
Date  | UTC | QRG | Call  | Sent |  Rcvd      | km  | Comment (all qso SSB)
-------------------------------------------------------------------------------
13.03  14:41  144  SM7RZF   49A   49A  JO65UO   610   Mike, Au began at 14:00 qtf 15
13.03  14:55  144  OZ1IEP   49A   55A  JO65ER   637   * 
13.03  15:02  144  DG6BM    59A   59A  JO43LD   506
13.03  15:12  144  ON1BLY   55A   59A  JO10VX   761   15:11 qtf 45
13.03  15:24  144  DG5FO    59A   55A  JO40HG   417   qtf 40
13.03  15:41  144  DC2XK    59A   58A  JO44MM   611  
13.03  15:46  144  PE1KDV   55A   55A  JO21EW   734   qtf 40
13.03  16:29  144  ON1CAK   55A   55A  JO20BU   737   16:25 qtf 30, 1635 qtf 45
13.03  16:45  144  DK9HN    59A   59A  JO43XH   470   17:04 qtf 30    
13.03  19:10  144  ?GM??    HRD   NIL  JO54FV     -   19:50 qtf 10 end 20:10
13.03  22:56  144  GW4UWR   55A   55A  IO81LP  1240   qtf 0 -320 330 ODX
13.03  22:23  144  G1EMX    55A   NIL  IO82PM     -   0:00 qtf 10
13.03  23:16  144  OZ1IEP   59A   59A  JO65ER   637   my qtf 30
13.03  23:51  144  SM7SCJ   59A   59A  JO65QJ   589   
13.03  23:55  144  SM6LIF   58A   55A  JO67RT   856   

14.03  00:04  144  SM7FMX   59A   59A  JO65KN   612   his qtf 65
14.03  00:08  144  PA2CHR   59A   59A  JO21WX   635   Chris
14.03  00:15  144  SM7BHM   55A   55A  JO76BA   654   *
14.03  00:28  144  G4XDZ    55A   52A  JO01NI   950
14.03  00:35  144  G1DXI    59A   47A  IO93ST  1101
14.03  00:52  144  DK3BU    59A   59A  JO33NO   635
14.03  01:02  144  DC6KI    59A   59A  JO30IL   553
14.03  01:05  144  DK5IE    59A   56A  JN49EB   456
14.03  01:36  144  OZ1BJF   59A   55A  JO75LB   548
14.03  02:01  144  DG9YN    59A   59A  JO41EV   469
14.03  02:30  144  SM7SPG   55A   57A  JO66MD   674

hrd I1CPN jn34vh 52a 821km

 

1989 70cm OK1VPZ JO70FD - FT290r + transvertor 10w + pa ht232 70W + 22el K1FO
-------------------------------------------------------------------------------
Date  | UTC | QRG | Call  | Sent |  Rcvd      | km  | Comment (all qso SSB)
-------------------------------------------------------------------------------
13.03  15:05  432  DG6BM    55A   53A  JO43LD   506   rr 73! qtf 30
13.03  15:30  432  DA9IFS   45A   55A  JO52OJ   338   ??IFJ qtf 30 doppler 2kHz
14.03  00:55  432  DK3BU    58A   43A  JO33NO   635   ODX
14.03  01:55  432  OZ1BJF   55A   55A  JO75LB   548    
14.03  02:05  432  DG9YN    55A   57A  JO41EV   469   qtf 40

ZPRACOVÁNO PODLE DUBUSU:

OK1KT (HK66g) wkd via Aurora on 144MHz

890313 1524-2258

ON1BLY BK09b  20
PA3BLX CM35d  20
PA3BLZ CM73c  30
SM6CMU FR50b  30
SM6DWF FR30c  30
G4YHF  ZM39c 310
EI3GE  WN60d 300
SP8AOV LL53d 300
Y41NK  FK34e  20
F6DWG  BJ41j  20
DG6BM  EN65d  30
SM7ALC GP48h  30
OZ1GEH GP23b  30
EI5FK  VL08f 310
G1ECY  ZL48c 300
G4WFR  AL07f 300
UA4UK  VO76f  20 1898km
SM7RZF GP39a  30
OZ1IEP GP22b  30
OZ1BUR EQ54h  30
PA0OOS DN54f  30
UB5KY  NL73d 310
G4ZTR  AL05d 300
PA3DCO CM76a  20
ON1CAK CK01e  30
DK9HN  EN60c  30
SM6JMZ GQ29b  30
G4RRA  ZL67h 310
G4ASR  YL06g 310
G4RGK  ZL37g 300

090314 0141-0218

DG6BM  EN65d 330
G0CUZ  YM40d 330
G3VIP  ZN40j 330
G4OUT  ZM11g 330
DL6IC  EN61d 330
IK2HDF EF47h 330
EI5FK  VL08f 330


OK1KT (HK66g) wkd via Aurora on 432 MHz

890314 1559-2358

DF5LQ  EO50j  20
DL8QS  EN55j  30
OZ1GMP FQ62g  30
DJ9BV  EN40c  20
DJ9NX  EL12j  30
DJ9RX  EN65g  30
DF7VX  EL24c  30
PA3CSG CL70f  30
PA3AEF CL34e  30

890314 0017-0134

DL7APV GM47c  30
OZ7LX  FP49j  30
SP1JX  IO35g  30
G3LQR  AM67b  14
DL8QS  EN55j  15
DK5AI  FL33g  15
DL6WU  EJ14h  22
DL7QY  FJ61e  42

890313-090314
PA0EEM CM63g wkd na 432 MHz OK1GW  HK41f

DJ7MB  DK16c wkd na 432 MHz OK2KZR IJ32j  63

DJ9BV  EN40c wkd na 432 MHz:

OK2EH   JJ32c, 
OK1BW   HK, 
OK2BDH  JJ41g 
OK3YCM  JJ62a 
OK3LQ   II46a 
OK3PV   II54h
OK1KT   HK66g 
OK2KZR  IJ27a 50 
OK1SC   HK77g 
OK2JK/P IK32F


DJ9RX   RN65a wkd na 432 MHz:

OK2EH   JJ33c
OK1KT   HK66g
OK2KZR  IJ32j
OK3LQ   II46g
OK3YCM  DG61c
OK1GW   HK41f


DL7APV  GM47c wkd na 432 MHz:

OK1GW   HK41f  60
OK3PV   II53h  75
OK3LQ   II46g  75
OK1KT   HK66g  60
OK1GW   HK41f  72
OK2KZR  IJ32j  67




DL7QY   FJ61e wkd na 432 MHz:

OK1KT   HK70g  20
OK1GW   HK41f  20


DL8QS   EN55j wkd na 432 MHz:

OK1KT   HK66g
OK3CMK  KJ
OK3YCM  JI62a
OK1SC   HK77g



G4RGK   ZL37g wkd na 432 MHz: OK3PV II53h 55






OK1DFC/P JO60RN (GK39f)
http://www.ok1dfc.com/tropo/aurora/13-03-89/130389.htm 


Date       UTC    CALL     Loc    RST  RCVD      QRB
----------------------------------------------------
13/03/1989 15:56  SM7BHH  JO65UU  55a  55a  CW   593
13/03/1989 16:02  G3IMV   IO91OX  59a  57a  CW  1095
13/03/1989 16:03  SM7AED  JO65HI  59a  57a  CW   616
13/03/1989 16:04  SM7ALC  JO65LC  59a  55a  CW   584
13/03/1989 16:21  DH0LAG          59a  59a  CW     0
13/03/1989 16:26  G4YHF   IO92VN  59a  57a  CW  1065
13/03/1989 16:28  F6DWG   JO00XA  55a  52a  CW   898
13/03/1989 16:33  PA2ECU          55a  55a  CW     0
13/03/1989 16:37  OZ1GEH  JO65GR  57a  55a  CW   658
13/03/1989 16:49  ON4AL   JO11OD  59a  59a  CW   811
13/03/1989 16:52  OZ2ST   JO45UN  59a  59a  CW   704
13/03/1989 17:01  G4VYH   JO00DT  55a  51a  CW  1013
13/03/1989 17:05  SM6HBI  JO57XQ  55a  52a  CW   878
13/03/1989 17:08  SM6DWF  JO57XQ  59a  55a  CW   878
13/03/1989 17:14  DJ6OL   JO42AO  59a  59a  CW   540
13/03/1989 17:15  DJ5KB   JO43AS  59a  59a  CW   617
13/03/1989 17:16  SP2JXN  JO94GJ  59a  59a  CW   565
13/03/1989 17:18  DK3IK   JN39KF  53a  53a  CW   558
13/03/1989 17:28  G4XBY   IO92DG  53a  57a  CW  1161
13/03/1989 17:37  SP4MPB  KO03HQ  53a  55a  CW   590
13/03/1989 17:39  G4SWX   JO02PB  59a  55a  CW   955
13/03/1989 17:47  SM7RFZ  JO65UO  59a  59a  SSB  632
13/03/1989 17:51  SM7SPG  JO66MD  59a  59a  SSB  697
13/03/1989 18:00  PA3DY   JO21JN  59a  57a  CW   709
13/03/1989 18:12  RQ2GAG  KO26AW  59   57   CW   991
13/03/1989 18:20  GM4ENN  IO75VV  53   53   CW  1312
13/03/1989 18:35  G4WFR   JO01OV  59a  57   CW   958
13/03/1989 18:37  PA3BZL  JO22HA  59   55   CW   731
13/03/1989 18:39  ON4AAI  JO11HX  59   54   CW   864
13/03/1989 18:44  PA0OOS  JO33HG  59   55   CW   660
13/03/1989 19:20  GM4ENN  IO75VV  59   55   CW  1414
13/03/1989 19:22  SM6RWY  JO57XP  59   55   CW   873
13/03/1989 19:35  OZ1BMR  JO46HI  59   56   CW   814
13/03/1989 19:42  UC1ICU  KO24    51   52   CW +-876
13/03/1989 21:32  YO2IS   KN16CF  53   53   CW   805
13/03/1989 21:32  DL8EBW  JO31NF  51   57   CW   543
13/03/1989 21:41  PA3AUC  JO21RK  53   53   CW   661
13/03/1989 22:09  RB5AL   KO61WP  55   59   CW  1425
13/03/1989 22:13  OZ4D    JO54SU  57   57   CW   583
13/03/1989 22:16  DL4DAM  JO31UJ  55   56   CW   508
13/03/1989 22:17  DJ4IT   JO31PB  59   57   CW   527
13/03/1989 22:21  PA3EUI  JO21CW  57   55   CW   756
13/03/1989 22:28  OZ7LX   JO55UK  57   55   CW   640
13/03/1989 22:50  G3IMV   IO91OX  57   57   CW  1095
13/03/1989 22:55  G4YHF   IO83AX  55   53   CW  1340
13/03/1989 22:57  DF9CY   JO62FB  55   55   CW   278
13/03/1989 22:57  G3NOH   IO91UO  57   56   CW  1057
13/03/1989 22:59  DF8JZ   JO31BS  59   59   CW   624
13/03/1989 23:01  PA0HIP  JO21JO  59   59   CW   709
13/03/1989 23:03  PA3AGN  JO22    59   59   CW +-720
13/03/1989 23:06  G4EZP   JO01GN  59   53   CW   999
13/03/1989 23:07  DJ0IA   JO30MR  59   57   CW   539
13/03/1989 23:15  G4PIQ   JO01MA  55   55   CW   961
13/03/1989 23:22  UQ2GAJ  KO16OX  55   55   CW   957
13/03/1989 23:25  GM4GUF  IO85JU  55   55   CW  1251
13/03/1989 23:31  GM0HBK  IO77BC  51   51   CW  1455
13/03/1989 23:37  G0JUR   IO92WC  59   59   CW  1051
13/03/1989 23:46  GM3WTA  IO87TF  55   57   CW  1270
13/03/1989 23:52  SP1KGU  JO74XA  55   55   CW   464
13/03/1989 23:55  G4RRA   IO91OF  55   55   CW  1090
14/03/1989 00:01  G4XEN   IO92HB  53   56   CW  1136
14/03/1989 00:03  G4SFY   JO02QT  57   59   CW   966
14/03/1989 00:05  G3LXP   JO03QQ  53   57   CW   994
14/03/1989 00:07  GM3ZXE  IO86LL  55   56   CW  1269
14/03/1989 00:07  GM3ZXE  IO86LL  55   56   CW  1372
14/03/1989 00:13  OZ8TU   JO65GX  59   59   CW   685
14/03/1989 00:21  HB9DBM  JN47CD  55   55   CW   560
14/03/1989 00:23  G4BXN   IO93XE  55   56   CW  1068
14/03/1989 00:24  GM4AFF  IO87VA  59   54   CW  1354
14/03/1989 00:26  DL8HBE  JO43XN  58   59   CW   512
14/03/1989 00:30  DF1BN   JO31IE  59   57   CW   570
14/03/1989 00:32  OK3AU   KN08OR  57   57   CW   594
14/03/1989 00:32  OK3AU   KN08OR  57   57   CW   501
14/03/1989 00:35  G3WSN   JO03IS  59   59   CW  1039
14/03/1989 00:39  G0JBQ   JO01DJ  59   56   CW  1015
14/03/1989 00:40  G3COJ   IO91AE  59   59   CW  1171
14/03/1989 00:41  SP7BCA  KO01BW  59   59   CW   450
14/03/1989 00:45  OK1QI   JO70WE  59   59   CW    99
14/03/1989 00:47  G4VWI   IO92LQ  55   57   CW  1123
14/03/1989 00:49  G4ZNZ   IO94UE  55   55   CW  1116
14/03/1989 00:52  G4YPC   IO91RG  55   55   CW  1072
14/03/1989 00:54  G3ZVR   IO91VC  55   55   CW  1049
14/03/1989 00:59  G3DTF   IO91RB  55   55   CW  1072
14/03/1989 01:00  G3ZDM   IO83KK  59   57   CW  1274
14/03/1989 01:03  GW0EWY  IO81JK  55   55   CW  1258
14/03/1989 01:06  G0KII   IO82XD  55   53   CW  1182
14/03/1989 01:14  EI5FK   IO51RV  59   59   CW  1533
14/03/1989 01:14  EI5FK   IO51RV  59   59   CW  1625
14/03/1989 01:16  GW8JLY  IO81JM  59   59   CW  1258
14/03/1989 01:17  G6CLX   IO83UN  57   55   CW  1223
14/03/1989 01:21  GW4SMW  IO81LP  59   55   CW  1247
14/03/1989 01:27  DL1JF   JO54CF  59   59   CW   561
14/03/1989 01:27  G3WGV   IO91NJ  59   57   CW  1096
14/03/1989 01:30  G3WZT   IO90UX  59   56   CW  1054
14/03/1989 01:31  DL1OM   JO31KK  53   57   CW   565
14/03/1989 01:36  DJ4IT   JO31PB  59   59   CW   527
14/03/1989 01:42  G4XDZ   JO01NI  59   57   SSB  957
14/03/1989 01:49  ON1BLY  JO10VX  59   59   SSB  769
14/03/1989 01:55  HB9SJV  JN36BK  53   53   SSB  734
14/03/1989 02:06  UO5OX   KN46KW  55   57   CW  1197
14/03/1989 02:06  UO5OX   KN46KW  55   57   SSB 1106
14/03/1989 02:09  UB5RCP  KO51OM  59   59   CW  1242
14/03/1989 02:09  UB5RCP  KO51OM  59   59   SSB 1183
14/03/1989 02:12  UA4UK   LO14MA  52   52   CW  2032
14/03/1989 02:15  UA4AL   LO26BD  52   52   CW  2107
14/03/1989 02:18  SP6FMY  JO81LB  58   59   SSB  212
14/03/1989 02:25  UA4NM   LO48SM  55   55   CW  2453 - ODX
14/03/1989 02:32  HB9BZA  JN36BE  53   53   SSB  751

Při poslední mohutné Auroře 13.3./14.3. 1989 byl QRV i Peter OK3PV(ex OK3TBY). Píše: „Z Trnavy sme vysielali traja: OK3CNW, OK3TCH a ja. Protože QRB je asi 2km, keď jeden vysielal, ostatný mali čas oddychovať. Proto som sa zameril na 70 cm, čo sa mi v podstate oplatilo. Spravil som tu 11 QSO, z toho 5xG, 3xDL 2xPA a 1xOZ. Nejzaujímavejší G4RGK (IO91ON-QRB1356 km!) a G3COJ (IO91PO). Som zvedavý, či to bude nový čs.  rekord via aurora? Na 145 MHz iba 15 QSO, pretože prakticky celú dobu som sedel na 432 MHz a čakal, až niečo poriadne z toho šumu vylezle. Ale aj tak som na 2m spravil 4 nové lokátory (napr. IO51-EI4DQ - 1867 km).

 Toľko k aurore. Cez dobré CONDX v januári 1989 som bol tiež QRV, ale nič robil. Iba na 432 MHz sem si konečně z domu spravil Varšavu - SP5CCC. V zime som trápil trochu OSCARa 13 a cez mód B som spravil asi 350 QSO. A cez jesenné CONDX zase nejaké F a jeden nový lokátor, ktorý mi v F chábal. Ono mi ich tam eště chába viac, ale tie snád nabudúce. Aby som nedopadol ako Ruda, OK2KZR, OK2ZZ, ktorý si stažuje, že nemá čo nové robiť.

No a v letě, konkrétne 8.7. 1988 som spravil pod starou značkou OK3TBY via ES o 15.22 UTC UF6VBC zo Sukhumi. Nová zem pre OK na 145 MHz. Robil som ho CW aj SSB, žial lokátor nevedel. Bolo ho počuť asi 15 minút. Robil ho aj OK3AU, ale o trochu neskor. V tom čase sa vraj bavil s UG6AD. Okrem UF6VBC som robil ešte 7 UA6 stn (KN84, 94, LN04, 05, 14). 3:6. 1988 a 7.6. 1988 som robil via Es 40 stn EA, 8x9H1, 5xF, 2xCT, a 2xEA6. Žial ZB2, ktorá v tom čase tiež chodila, som nerobil. Písal som to od konca, ale snáď to nevadí.. Od 1.8. 1988 mám novú značku, a tak OK3TBY zmĺkla. Moj RIG je celý home made:

2m: TCVR CW, SSB, FM, DIGI-stupnica, 4 W OUT, PA: SRS4451 a 2xGI7B 500W, ant 1xF9FT a predzosilovač KF907.

70cm: Transvertor BFR91/KT610 do 145 MHz, ale za týžden už bude do 28 MHz. PA HT311 + 2xGI7B - 150 W, ant. 4x15 el. Yagi AZ-EL. Do mesiaca pribude aj predzosilovač (mam 25 m koaxu).“

Dr Peter, mnoho díků za dopis a info! OK1FM

Z VAŠICH DOPISŮ

• Vašek, OK1IBL pilně hlídal v roce 1987 nejenom sporadickou vrstvu, ale věnoval se TROPO i AUROŘE: píše: 25. 9. 87se objevila polární záře; Přes tuto AURORU HRD od 15.35 LA9UX - JO59, S5, OSO bylo s LA3BO - JO59 S9 + v 16.02. Byla to nejsilnější stn na pásmu - měl 300 W a 16 EL. Přede mnou s ním pracoval OK2VIL a OK2BFH z Lysé hory. Dále jsem slyšel LA8OJ, OZ4VV (JO28, 46). Aurora doznívala slabými signály S2 RQ2GAG (KO26) v 16.20 UTC.

RZ 7-8/1988

Velice pilným a svědomitým hlídačem condx je neúnavný Ondra, OK3AU. V roce 1988 WKD či HRD následující FB DXy: ..Polární záře byla na začátku května 1988: 6. 5. 1988 WKD DK3LL, OZ1CLL-HRD, DK1KR (J053), DF8LC (J053), UP1BWR, DL3LBK (J054) a DK1KO. Ondra používá RIG FT221 a PA 200 W, anténa 2X1OEL yagi.  Děkuji Ondrovi za hodnotný příspěvek

Drahoš, OK2BXE, (QTH Přerov) pracuje ze svého trvalého QTH, které je na nejvyšším místě v Přerově s TCVR Kentaur 10W a anténou 16EL F9FT. Dobré QTH mu umožňuje úspěšnou práci na VKV. Píše: „Dne 6. 5. 1988 jsem poslouchal via aurora řadu stanic z OZ, SM, DL a PA. WKD s DF8LC, SM6AEK, OZ1CLL, PA0OOS, DK1KO, DF2ZC. MDX byl s OZ1FGP (925 km)..."

Drahoši, TNX za dopis! ‘ 73!OK1FM

RZ 5/1989

Z VAŠICH DOPISŮ

Zvýšená sluneční aktivita bude umožňovat v příštích létech stále častější využití polární záře - aurory. Ohlédnutí zpět na rok 1988:

OK1AYK, Míra z Prahy hodnotí CONDX při auroře 22. 2. 1988: „Po CQ ve 14.20 UTC mě upozornil OK1TN, že mě někdo volá. Byl to OZ1ABE s reportem 54A. Potom to již pokračovalo dál spojeními s SM5, 6, 7 (7x), 2x OZ, 5x LA, 1x RQ2, 2x UR; dohromady 20 QSO via aurora. S některými stanicemi LA a dále RQ2 a UR1 a UR2 byly oboustranně reporty 59A. Poslední QSO s UR1RYY bylo v 18.10 UTC. Pak všechno během několika minut utichlo. Během aurory jsem ještě slyšel stanice z GM, SM, PA, OZ, DK, G. Ty jsem ale nevolal (QSO dříve). Z našich stanic jsem slyšel v Praze OK1TN, OK1OA a OK1DJW. Přínos pro mne: 10 nových čtverců a 3 nové země. Rig: FT726R + PA 80 W, ant. 16EL, F9FT. Jsem přesvědčen, že kdybych v té době měl anténu pro 70 cm na střeše, bylo by možné pracovat i na 432 MHz..

RZ 6/1989

RZ 4/1990

Relativně neklidná hvězda zvaná SLUNCE

Slunce začíná být zase aktivní. Začátkem letošního roku vstoupilo do období zvětšené sluneční aktivity. Naše planeta je pod silným vlivem kosmických částic a ultrafialovým záře ním. Výsledek: poruchy v rádiovém příjmu, polární záře. A jednoho dne možná dojde i k poruše v zásobování elektrickým proudem, jaká ve dnech 13. a 14. července 1977 ponořila New York na více než čtyřiadvacet hodin do tmy. Astronomy to nepřekvapilo, dávno už vědí ze takové úkazy se opakuji zhruba každých jedenáct let Slunce takto zvětšuje čtyři roky svoji aktivitu, potom se zase na sedm let umoudří a takto to jde pořád dál.

Změny na Sluncí byly pozorovány už ve starověku. Číňané objevili sluneční skvrny ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem. Lidé však úkazu porozuměli teprve nedávno a je třeba přiznat, že o mnoha věcech nemají stále jasno. Při posledním maximu sluneční aktivity byly uvedeny na oběžnou dráhu specializované družíce a to zásluhou NASA družice SMM (Solar Maximum Mission) a Japonců (družice Hinotori). Japonsko se chystá letos vypustit další družice, Solara a Geotail. Nejzajímavější informace snad poskytne sonda Ulysses, která má přeletět nad jižním pólem Slunce za jeho aktivity. Poslední maximum nastalo v roce 1979 a rychle nastoupil 22. cyklus, jenž podle odhadů dosáhne maxima v první polovině 1990 (březen) a bude podle G. Browna rekordní. (Dosavadní rekord nese 19. cyklus s číslem 201 maximální střední hodnoty). Průměrný interval mezi maximy je 11,2 roku - viz graf na obr. 1. Samotné cykly se však přes sebe zčásti překrývají, takže úhrnná délka jednotlivého cyklu dosahuje 18 až 22 let. Podle názoru vědců byly na Slunci již zaznamenány příznaky příštího 23. cyklu, který se začne projevovat skvrnami v roce 1997. Kromě toho se na Slunci objevují příznaky dalších cyklů. Rozborem materiálu T. Baie z let 1955 až 1985 na Slunci přetrvávají horké skvrny v nichž se po celý rok až 30 let přednostně vyskytují erupce. Studium arménských kronik z 11. až 12. století n. I., ve kterých jsou záznamy o polárních zářích jako nepřímých indikátorech sluneční aktivity, potvrzuje existenci dlouhodobých maxima minim. Údaje o slunečních skvrnách viditelných pouhým okem v letech 165 až 1918 odhadují, že viditelné jsou skvrny s úhlovým rozměrem na 1“, tj. 0,5 promile slunečního povrchu. Za 18 století bylo pozorováno 150 skvrn (jedna skvrna za cyklus). V současné době 22. cyklu je to několik případů.

Přestože spolehlivost teorií nepříznivě ovlivňuje krátká doba, po kterou lidstvo systematicky sleduje sluneční skvrny a krátká doba od začátku využívání rádia, není možno jejich předpovědi odbýt pouhým mávnutím ruky. Příznivá prognóza 22. cyklu dává předpoklad dobrých podmínek na vyšších krátkovlnných pásmech, včetně pásma 50 MHz.

Statistika slunečních cyklů

   19. cyklus                                               20. cyklus
Začátek minima: duben 1954 R = 3           Začátek minima: říjen 1964 R = 10   
Maximum: březen 1958         R = 201       Maximum: listopad 1968     R = 111
Konec minima: říjen 1964      R = 10         Konec minima: červen 1976 R =12   
Délka cyklu: 10,5 roku                             Délka cyklu: 11,7 roku                    

  21. cyklus
Začátek minima: červen 1976 R = 12   
Maximum: prosinec 1979       R = 165
Konec minima: červen 1986    R = 8    
Délka cyklu: 10,5 roku                        
(R relativní číslo slunečních skvrn)        

Jaký vlastně byl minulý rok z hlediska rádiového spojení? Průběh průměrných měsíčních hodnot indexu geomagnetické aktivity, Ak, slunečního radiového šumu, Sf za rok 1989 ukazuje graf na obr. 2. Hodnocením spolehlivosti rádiového spoje se pravidelně zabývá radiokomunikační služba v NSR (stanice Norddeich), která pravidelně každý den hodnotí indexem šíření rádiové trasy: Tokyo, New York, Teheran, Canberra, Johannesburg a Fort Collins. Průměrné hodnoty uváděné v ursigramech po celý rok v těchto trasách jsou hodnoceny jako průměrné (měsíční průměr) s postupným zlepšením ke konci roku. Dobré podmínky odpovídají červenci loňského roku, kdy spolehlivost rádiových směrů dosahuje nadprůměru. V té době je hodnota Ak indexu nejnižší (viz graf na obr. 2). Otevření pásma 50 MHz pro DX spojení dokazují z té doby i hodnoty kritických kmitočtů 13 až 15,3 MHz od září do prosince 1989.

Co nám chystá laskavé Slunce na krátkých vlnách v letošním roce? Maximum, které dosáhlo vrcholu v březnu až dubnu letošního roku, se dostává do sestupných sedmi let aktivity. Potom se do konce století již ionosféra nevzpamatuje, protože potvrdí-Ii příroda závěry vědeckých pozorování, další maximum se objeví až v roce 2001.

OK1AYQ

RZ 9/1990

Pro webové stránky OK2KKW připravil OK1TEH r. 2004 & 2007

Úvodník napsal OK1VPZ

Zdroj: Amatérské Rádio 1957, 58,  59, 60, 61 (se souhlasem OK1VR) & Radioamatérský zpravodaj 1968-1990

Zdroj obrázků: http://science.nasa.gov/spaceweather/aurora/gallery_01feb04.htm a http://www.spaceweather.com/

Některé další zajímavé odkazy na články související s  tematem DX provozu: http://www.ok2kkw.com/dx_cz.htm