|
Již před lety jsme na našich webových stránkách začali uveřejňovat články z historie radioamatérského DX VKV provozu (viz např. tady a tady). Nyní jsme přepsali článek, týkající se začátků MS provozu nejen v OK, ale i v celé Evropě. Přestože řada věcí uvedených v článku již nyní v porovnání s rokem 1959 není příliš aktuální (provoz MS se dnes již většinou odehrává digitálním provozem WSJT), bude pro dnešní mladší VKV operátory jistě zajímavé se na chvilku opět ponořit do dávné minulosti...
+ první MS QSO v OK Ing. Ivo Chládek, OK2VCG
Jedním ze zcela zvláštních způsobů šíření na VKV je odraz od ionizovaných stop meteoritů (MS). Tento způsob spojení se začíná pomalu uplatňovat i v Evropě. Má několik zvláštností, výhod i nevýhod ve srovnání s jinými druhy šíření a je opomíjen jako složitý a neznámý, i když ve skutečnosti, uvážíme-li dosažené i dosažitelné výsledky, je vidět, že jeho pomocí lze dosáhnout výtečných VKV-DX spojení. Do zemského ovzduší vniká neustále ohromné množství meteoritů, které lze vyjádřit číslem asi 12 miliónů za 24 hodin. Těch největších, viditelných pouhým okem - ovšem v noci - a tvořících svítící ionizované stopy, které vy užíváme pro MS, je bohužel nejméně, průměrně asi dva za hodinu. To jsou tzv. „sporadické“ meteority. Jsou ovšem údobí, kdy počet „větších“ meteoritů stoupá až na 50 i více za hodinu. To je v době, kdy se dráha Země kříží s dráhou nějaké komety. A toto je právě nejvhodnější doba pro MS. Jak taková meteorická stopa vůbec vznikne? Meteor letí rychlostí 10 až 80 km/s. Jakmile vletí do atmosféry, která je v tak velkých výškách velmi řídká (několik molekul plynů v 1 m3), třením částečky vzduchu nejen ohřeje na vysokou teplotu, ale i ionizuje a tato „koncentrovaná“ stopa se velkou rychlostí rozptyluje a vytvoří ohromný reflektor, který má tu vlastnost, že odráží VKV. Tento jev se děje ve výši asi 100 km nad zemským povrchem, čili lze pomocí tohoto přírodního reflektoru navázat spojení na vzdálenost 1000 až 2500 km. Poněvadž se meteority pohybují tak značnou rychlostí, dochází při MS spojení k tomu, že se zde již uplatňuje značnou měrou Dopplerův jev, ti. že kmitočet „ujíždí“ až o několik set Hz. Největší zrněna kmitočtu vlivem tohoto jevu se projeví v případě, pohybuje-Ii se meteor ve směru přijímač - vysílač, či obráceně. Prakticky nulová je v případě, že je směr letu meteoritu kolmý na spojnici přijímač-vysílač.
Meteorické roje, „použitelné“ pro spojení, jsou uvedeny v tabulce: počet/hod. četnost název datum doba --------------------------------------- Quadrantidy 3. leden 35 noční ?-Aquaridy 6. květen 12 noční ?-Perseidy 3. červen 40 denní Arietidy 8. červen 60 denní ß-Tauridy 2. červenec 30 denní ?-Aquaridy 28. červenec 10 noční Perseidy 10.-14. srpen 50 noční Orionidy 20.-23. říjen 15 noční Tauridy 3.-10. listopad 10 noční Leonidy 16.-17. listopad 12 noční Geminidy 13.-14. prosinec 60 nočnÍ Ursidy 22. prosinec 13 noční Tabulka byla sestavena pro rok 1959 a v jiných letech je nutno brát opravu na rozdíl mezi astronomickým a občanským rokem, jenž narůstá na jeden den rok před přestupným rokem. Nejvýhodnější jsou noční roje. Z nich nejjistější spojení bude při Quadrantidách, Perseidách a Geminidách. Co vše je k takovému MS spojení potřeba a jak se dělá? V prvé řadě je domluva nutná předem se stanicí, s kterou budu pokusy dělat. Je nutno se domluvit přesně o čase vysílání a příjmu a o pracovních kmitočtech, pokud možno s přesností alespoň na 1kHz, na obou stranách. Dále je třeba mít výkonný a stabilní (krystalem řízený) vysílač a přijímač, který mimoto musí být co nejlépe ocejchován a co nejcitlivější. Vhodné je mít dobrou anténu s pokud možno největším ziskem, přičemž dobrá poloha není (!) podmínkou. Je nutno umět vyslat a přijmout aspoň 100zn./min., mít velmi operativní zařízení, tj. jedním ovládacím prvkem přepínat příjem - vysílání (tedy žádné přestrkávání antény!). Samozřejmostí jsou hodinky, jdoucí naprosto přesně a mající vteřinovou ručičku. Je vhodné mít magnetofon a naprosto nutné je mít ohromnou trpělivost a vytrvalost! Proč toto vše? Není pravděpodobné, že mne někdo uslyší, když v době některého meteorického roje zavolám výzvu, zavolá mne a že já zase uslyším jej, neboť průměrná délka odraženého signálu je několik málo vteřin, většina jsou však jen krátké „pingy“, z kterých se nedá nic vyčíst. Proto ta přesná domluva. Poněvadž MS neodrážejí 100 % vyslaného výkonu, nýbrž jen zlomek, je nutno mít výkonný vysílač, citlivý přijímač, dobrou anténu a vysílat A1. Poněvadž doba trvání odrazu je tak krátká, je nutno vysílat co nejrychleji, aby se přeneslo co nejvíc značek za tuto krátkou dobu. K rozluštění a potvrzení pomůže magnetofonový záznam. A proč trpělivost a vytrvalost? Protože třeba dnes a zítra po několika hodinách provozu neudělám nic a povede se to až pozítří (jako mně).
Anténu směrujeme na protistanici. Samotný provoz vypadá takto: 0000-0001 OK1XX volá SM6YY stále dokola, celou minutu. 0001-0002 SM6YY volá OK1XX atd., až jeden zachytí signály druhého, začne dávat „report“ třeba „rs25“, zase dokola, celou minutu, podle klíče:
První číslice udává délku trvání signálu. 1 - odraz kratší než jedna značka (nedává žádnou informaci, a proto se nepotvrzuje!). 2 - odraz trvající až 5 vteřin. 3 - odraz trvající 5 až 15 vteřin. 4 - odraz trvající 15 vteřin až dvě minuty. 5 - odraz delší než dvě minuty.
Druhá číslice udává sílu signálu v stupních „S“. Když protistanice zachytí tento report (předtím samozřejmě zachytila obě značky), začne dávat „rrr rrr„ ‚ čímž potvrzuje celé spojení! V případě, ze něco nezachytila, dává značky podle klíče:
all all all - opakujte vše. bc bc bc - opakujte obě značky ys ys ys - opakujte vaši značku a report ms ms ms - opakujte moji značku a report sss sss sss - opakujte jen report
Prostě: spojeni je platné tehdy, jsou-li na obou stranách přijaty obě značky, report a rrr. Chybí-li něco na jedné straně, je nutné si to vyžádat a tak dlouho opakovat tento „kolotoč“, až je vše v pořádku přijato na obou stranách. Čili spojení je složeno z jednotlivých útržků zachycených relací protistanice. Pro informaci: takové spojení může trvat 10 minut, ale i 3hodiny! Skedy se domlouvají se stanicemi za okruhem 800 km a do 2000 km a jsou 1 - 2 hodiny dlouhé. Z tohoto krátkého návodu je vidět, že je to vskutku zajímavé a stojí za to se spojením odrazem o meteorické stopy věnovat. Když jsem došel k takovému závěru, naplánoval jsem si, že to také zkusím, až se trochu zařídím. Když jsem se pak v „Práci“ dočetl, že se očekávají mohutné roje meteoritů kolem 13. srpna, hnulo to se mnou opravdu. Byl však již konec července a mně mnoho času nezbývalo. Ihned jsem se dal do studia literatury a do psaní Jindrovl, OK1VR, abych se dověděl, „jak se to vlastně dělá“. (Veškerá moje literatura byl VHF Handbook ARRL a zde jsem zjistil, že jde o srpnový roj Perseid, který je jeden z nejsilnějších v roce.) Mimo to jsem dostal od Jindry obratem (!) odpověď s informacemi o provozu a adresami G3HBW a HB9RG. Mezitím jsem připravoval své zařízení. Přijímač s PCC88 na vstupu, F pouze 2 kTo, vysílač s GI30 na PPA s 300 V na anodě a příkonem 25 W, anténa 11 prvků Yagi a nahrávač „Sonet“. Tento není dost vhodný pro poměrně krátkou dobu záznamu. Mnoho naději jsem si nedělal a zvláště po přečteni části o potřebném příkonu v Handbooku - „600 W nebo více“ - jsem spojení považoval za nemožné. Poněvadž již začínalo období Perseid, poslouchal jsem každý večer do půlnoci na pásmu, ale kromě obvyklých stanic jsem nic neslyšel. Netrpělivě jsem čekal odpovědi na dopisy, které jsem 7. srpna poslal G3HBW a HB9RG. 12. srpna jsem večer dostal odpověď - telegram: TNX OSL TEST TODAY 2200 - 2400 THURSDAY FRIDAY AND SATURDAY SAME TIME ORG 144,288-HB9RG. A to byla již určitá naděje! Ve 22 hodin jsem seděl u zařízení, připraven na provoz. Nedůvěra v úspěch ze mně dosud nevyprchala. První a třetí minutu jsem kolem udaného kmitočtu nic neslyšel. V páté minutě se objevil prví „ping“ v síle S19 (!) to jsem však ještě nevěděl, zda je to on. Když se to však v další minutě opakovalo dvakrát, tak jsem nechal již přijímač naladěný jak byl a jen jsem poslouchal a vysílal. Ve 22 h 36m a 30 vt jsem zaslechl první „burst" ...H... v síle S28. Ve 22 h 50 m 30 vt jsem přijal ...OK2VCG DE HB9.. a pak již stoupal počet „pingů“ a „burstů. To jsem již vysílal report „S 28“. Bohužel - značky jsem přijal několikrát, ale nic jiného, čili - mne neslyší!! Tato domněnka byla vyvrácena ve 00 h 04 m a 15 vt, kdy jsem přijal patnáctivteřinovou sérii ...RRRR RRRR.. v síle S9 plus! Marně jsem žádal report, kolem 01 hodiny „pingy“ a „bursty“ utichly. Tak jsem šel spát. Ráno jsem si přivstal a do Curychu, šel telegram: BOTH SIGS OK RPRT NIL- HOPE TODAY OK ALL-OK2VCG. Když jsem přišel z práce, měl jsem doma telegram: BOTH SIGS AND RPRT OK TRANSMIT SIGS AND RPRT STOP HOPE RECEIVE AGAIN SIGS AND RPRT - HB9RG. Celé odpoledne pak jsem prospal a ve 22 hodin jsem začal znovu. Tentokrát se situace opakovala a ve 23 h 52 m 40 vt jsem přijal OK2VCG DE HB9RG v síle S 39! Ale před mou značkou jsem něco zaslechl, nedalo mi to a okamžitě jsem si to místo přehrál z magnetofonu znovu - a bylo tam S 25!! Čili report přijat! Ihned vysílám RRR, ale opakují se stále odrazy jako ...OK2... CG..,.. .EH... a tak jsem šel zas spát s prázdnou. V dalším telegramu Jsem žádal o prodloužení doby skedu na čtyři hodiny. Odpověď přišla odpoledne: YOUR RPRT OKAY MINE 27? YESTERDAY HERE CONDITIONS POOR NEW TIMES OKAY-HB9RG čili - nepřijal můj report (39). Vyspal jsem se a večer jsem šel do třetího kola. Předtím jsem ovšem udělal ohromnou chybu - najedl jsem se smažených hříbků, což se mně, respektivě mému spojení málem stalo osudné, neboť jsem z nich dostal takové bolesti žaludku a zvracení, že jen s vypětím vůle jsem zůstat u zařízení. Při tomto svém stavu jsem ovšem v úspěšné dokončení pokusů nevěřil. Ale nemožné se stává možným: Již ve 23 h 04 m 30 vt přijímám obě značky a vysílám report „S 28“ a ve 00 h 42 m 55 vt přijímám v síle S9 plus report ...25 S2... Pokud mám čas (mezi odbíháním), vysílám RRR a v 01 h 12 m 00 vt dostávám konečně odpověď - 25 vteřin dlouhý odraz ...RRRR RRRR... Uvažoval jsem nad tím a dospěl jsem k závěru, že HB9RG musel moji relaci RRR rovněž přijmout, a to v 01 h 11 m, neboť když jsem přešel z vysílání na příjem, tak hned se ozval, čili šlo o dlouhý odraz, na kterém se „poživil" napřed on a pak i já. Nechal jsem tedy vysílání, vypnul zařízení a tentokrát opravdu vyčerpaný jsem šel spát. Ráno mne čekal telegram z Curychu: CONGRATES IVO TNS FR QSO ND OF TESTS 73 - HANS. Čas odeslání: 01 h 40 m! Odeslal jsem podobný telegram do Curychu a tím moje první spojení odrazem od stop meteoritů skončilo. Nebylo to tak těžké a rozhodně to stálo za tu námahu. Věřím, že to nebylo moje poslední MS spojeni a v současné době to zkouším s dalšími VKV amatéry v Evropě. V říjnu se naskytla další výhodná příležitost. Tiskem a rozhlasem bylo upozorňováno na očekávaný „velký déšť létavic“ v době mezi 8. a 12. říjnem. Při této příležitosti bylo upozorňováno na možnost dálkového příjmu televize vlivem „vysoké ionizace“. Nejen vědečtí pracovníci astronomických ústavů a astronomové-amatéři, ale i mnozí amatéři vysílači na VKV byli připraveni pozorovat resp. využít ke spojením očekávaný meteorický roj Draconid, který byl v roce 1946 a zejména 1933 pro všechny pozorovatele jedinečným zážitkem. 9. října 1933 se kolem 21. hod. z oblohy sypaly meteory tak hustě jako sněhové vločky. Z jediného místa bylo možno pozorovat 26 000 meteorů za hodinu. O 13 let později, 10. října 1946 ráno se déšť opakoval, i když už u nás nebyl tak působivý vzhledem k pokročilé denní době. Kolem 10. října t. r. ti. 13 let po roce 1946 byl roj očekáván znovu. Je těžko říci, Jak by se byl tento déšť projevil na pásmu 145 MHz, kdyby se byl býval opakoval v tom rozsahu jako v letech 1933 a 1946, kdy byl sice pozorován opticky, ale ještě ne radiově, na VKV. G3HBW, Arnold L. Mynett, který je bezesporu jedním z nejlepších britských VKV amatérů a spolu s OE1WJ, HB9RG a SM6BTT propagátorem tohoto druhu provozu v Evropě, si pro očekávaný roj Draconid připravil rozsáhlý program. Měl dohodnuté skedy s těmito zájemci o meteoric scattering: 09.10: ZB1AJ, I1ACT, YU2QN, OE6AP/P, OK3YY, OK2VCG, OE1WJ, OH1NL, SM3AKW. 10.10: FA8BG, ZB1E, I1ACT, YU2QN, OE6AP/ P, OK2VCG, OE3SE, OE1WJ, SM3AKW, OH1NL Mimo to pak poslouchal v určitých hodinách, vždy každou sudou minutu, v určitých směrech na kmitočtech mezi 144,000 a 144,200 případné další stanice. Orientaci na 200 kHz širokém pásmu mu usnadnilo použiti panoramatického adaptoru, kterým těchto 200 kHz přehlížel. Vysílal každou lichou minutu na kmitočtu 144,892 MHz. Vysílač měl příkon 800 W. Veškerá snaha a námaha však vyzněla prakticky naprázdno. Očekávaný úkaz nenastal a tak zůstalo jen u zaslechnutí několika „pingů" stanic OK2VCG, I1ACT, OH1NL 9. 10. a OK2VCG 10. 10. Nejvíce přijal od OK2VCG:...G...GW.. (!) Těmito pings (navrhněme nějaký výstižný český výraz) jsou nazývány velmi kratičké okamžiky (zlomky vteřiny), kdy je zaslechnut signál protistanice, který však nedává vůbec žádnou informaci. Spolu s ostatními byl G3HBW průběhem Draconid velmi zklamán a je přesvědčen, že četnost meteorů nepřekročila 10/hod. proti očekávaným 400/min.(!) Nechceme, a ani zde nemůžeme podat správné a přesné vysvětleni této okolnosti. Chtěli bychom jen upozornit na zvláštní charakter roje Draconid v porovnáni s ostatními, lze říci „zaběhanými“ meteorickými roji, jako jsou na př. známé srpnové Perseidy. Víme, že meteorické roje vznikají rozpadem komet a že se jejich dráha shoduje do značné míry s drahou původní komety. Draconidy přísluší kometě Giacobini-Zinnerově, objevené roku 1900. Proto se jim také v cizině říká Giacobinidy, což ovšem není zcela správné neboť se opomíjí jméno druhého objevitele komety. U nás je zvykem označovat roje důsledně jménem souhvězdí, kde je jejich radiant, ti. odkud zdánlivě vyletuji. Byly předpověděny již v roce 1914, ale poprvé zjištěny v roce 1926 a překvapily jedinečným deštěm v roce 1933. Celý úkaz trval 4 hodiny s velmi výrazným ostrým maximem kolem 21. hodiny. Průměr roje byl v té době jen 234 000 km, což je opravdu velmi málo v porovnání se známými Perseidami, jejichž roj je široký několik desítek milionů km. Právě tak krátkou dobu trvalo maximum v roce 1946. Z toho je vidět, že jde o roj velmi mladý, kde je většina meteorů soustředěna do shluku o malém průměru, srovnatelném s drahou, kterou Země urazí za velmi krátkou dobu. Aby došlo k meteorickému dešti, je třeba, aby se na křižovatku dráhy Země a komety kolem Slunce dostala Země i shluk meteorů ve stejnou dobu. Doba oběhu komety a tedy i roje kolem Slunce je 6,6 roků, tzn., že se Země setkává se shlukem meteorů, které se dosud nerozptýlily po celé dráze, vždy jednou za 13 let, i když dráhu komety kříží každý rok. Proto také jiné roje, ovšem již rozptýlené podél celé dráhy, potkává Země pravidelně každý rok. Např. Perseidy jsou známy a pozorovány po několik staletí. Za tuto dobu se rozptýlily takřka rovnoměrně podél celé dráhy, i když doba oběhu komety (Tuttle 1862 III) je 121,5 roku. Mezi další vlivy, znesnadňující přesné určeni parametrů pohybu, nutno počítat působení ostatních velkých planet naši sluneční soustavy, které mohou dráhu i oběžnou dobu roje podstatně ovlivnit a změnit. Draconidy se na své eliptické dráze kolem Slunce dostávají v nejvzdálenějším místě právě mezi dvě největší planety, Jupitera a Saturna. Tolik tedy alespoň stručně na vysvětlenou k říjnovému roji Draconid, který nesplnil očekávání. Z uvedeného je vidět, že k tomu měl zcela nepochybně „důvody" - hi. Vraťme se však ještě krátce zpět na pásmo. V očekávání velkého výskytu meteorů a tím i rychle se opakujících příznivých podmínek vhodných k přenosu signálů na velké vzdálenosti dohodl GB3HBW s každou stanici jen hodinové skedy. Při četnosti 10/hod. pak pochopitelně k žádnému spojeni nedošlo. Dosud v Evropě uskutečněná spojeni byla realizována při rojích o četnosti několika desítek za hodinu a trvala vždy několik hodin, než je bylo možno považovat za ukončená. Během zatím nejčetnějšího letošního roje - srpnových Perseid - se podařilo v Evropě jen jedno MS spojeni mezi OK2VCG a HB9RG (bylo to čtvrté spojeni v Evropě vůbec), které bylo vlastně dokončeno až za tři dny. G3HBW měl dohodnuté skedy s I1ACT, SM3AKW, OE1WJ a YU2HK. 13. 8. zaslechl SM3AKW, 12./13. 8. I1ACT, v této době byl G3HBW zaslechnut stanicí YU2HK. Také OE1WJ v této době zaslechl část relace G3HBW v trvání 25 vteřin. 14. 8. večer pak došlo k pokusu mezi G3HBW a OE1WJ, který probíhal velmi úspěšně. Na obou stranách byly přijaty všechny značky a reporty, G3HBW přijal RRR vysílané stanicí OE1WJ jako potvrzení celého spojení, jeho RRR však OE1WJ nezaregistroval a tak spojeni nelze považovat za platné. OE1WJ zaregistroval během čtrnácti hodin, kdy byl na poslechu, celkem 14 „burstů" a 30 „pingů" (Bursts jsou části relace trvající jednu i více vteřin, kdy zachycené signály dávají již určitou informaci.) Kdy bude příští vhodná příležitost alespoň něco zaslechnout? Budou to Geminidy s maximem činnosti kolem 14. prosince. Bývají po Perseidách nejčetnějším rojem roku, někdy jej i předčí. V roce 1925 byla jejich černost 120/hod. Roj je v činnosti asi 14 dnů. Normálně lze počítat s Četnosti 60/hod. Souřadnice zdánlivého radiantu 112°, + 32°. OK1VR / OK2VCG
AR 1959 Od napsání prvního článku o využití meteorických stop pro spojení na VKV jsem v praktickém provozu a studiem literatury získal řadu zkušeností, které blíže objasňují některé otázky, týkající se tohoto zajímavého šíření VKV. Nejvíce dotazů jsem obdržel na správné směrování antény. Amatérsky lze takovou poměrně složitou věc těžko sledovat. Přidržíme se tedy raději výsledků měření, provedených na profesionálních spojích, využívajících meteorických stop (MS). Při správném nasměrování antény se zvyšuje jak počet, tak i délka MS odrazů. Pozorováním bylo zjištěno, že meteority vnikají do atmosféry Země pod úhlem 30-60º vzhledem k zemskému povrchu. Pro zjednodušení uvažujeme tedy průměrnou hodnotu 45°. Pro tento úhel je odchylka směrování antény přibližně 7° od spojnice přijímač-vysílač. Rozumí se tím úhel v horizontální rovině. Z toho je vidět, že tak přesné směrování by mělo význam pouze pro ostré směrové anténní systémy. Pro toho, kdo chce mít vše přesné, je to však důležité. V tom případě však musí být obě antény - přijímací i vysílací - nasměrovány na stejnou stranu. Pro meteorické roje jsou uvedeny vhodné směry spolu s nejvýhodnějšími časy a směrováním antény v tabulce. Z příkladu u tabulky vyplývá, jak správně tabulky využívat. Pro sporadické, tj. nepravidelné meteority, situace není tak zcela jasná, protože tyto přilétají z různých směrů. Držíme se zde však zásady, že ve dne směrujeme od spojnice přijímač-vysílač na východ a v noci na západ, zase o přibližně 7°.
Pak počet odrazů ostře klesá asi na 1/10 této hodnoty. Proto je nejvhodnější doba pro směr na sever 0500-0700, pro směr na východ 0430-0630, na západ 0530-0730 SEČ. Stejně tak se mění množství SM v průběhu roku s maximem květen-říjen a se zeměpisnou šířkou. (maximum na rovníku, na pólech klesá asi na 2/3). Délka a intenzita MS odrazů závisejí na rozměrech meteoru přímo, na jeho rychlosti závisí délka odrazu nepřímo a intenzita přímo. Jak závisí délka a intenzita MS odrazu na vlnové délce, plyne z tabulky. Z tabulky také vyplývá, že mezi výkonem vysílače a množstvím a délkou odrazu je přímá závislost. Proto je snaha nás všech pracujících s MS dosáhnout co nejvyššího možného výkonu vysílače. Rozdíl přenosu mezi 50 a 144 MHz je asi 15 SB. Stejný, nebo spíše větší bude rozdíl mezi 144 a 435 MHz; proto je MS provoz na pásmu 70 cm amatérsky zatím neproveditelný. Z měření na profesionálních spojích typu „Janet“ vyplynulo, že pro různé vzdálenosti je různý tzv. „činitel za plnění“, tj. poměr délky přenesené zprávy k maximální možné délce přenesené zprávy. Optimum je okolo 1000 km. Situace plyne z obrázku.
Rychlosti předáváni té zpráv pomocí MS jsou profesionálně okolo 500 zn./min. (omezeno šíří propouštěného pásma přijímače - ta bývá i pod 500 Hz), amatérsky 120 až 200 zn./min. Větší rychlost než 200 zn./min. je nevýhodná, protože při slabším odrazu jsou značky uchem špatně čitelné. Při pokusech s SM3AKW jsme si domluvili nový, zkrácený způsob spojení, který v praxi používáme a který se osvědčil. Vyplynul z praktické potřeby co nejkratšího spojení. Začátek je stejný jako u „starého“ způsobů spojení. A volá B, B volá A atd. Změna je pouze v délce intervalů, které jsou nyní 5 minut, což umožňuje lépe se soustředit na příjem, sluch si přivykne na šum přijímače a zkrátí se ztrátové časy při přepínání asi na pětinu. Jakmile např. A zaslechne od B částečné nebo, celé značky, začne dávat značky a „S“- report (např. B de A S28). Jakmile z toho zaslechne B část, začne dávat rovněž značky a „S“ report. Zaslechne-li to však celé, tj. značky i „S“ report, začne dávat značky a „RS“ report (např. A de B RS 27). Tím „RS“ potvrzuje příjem celých značek a reportu. Zaslechne-li nyní A celé značky a RS report (nebo si doplní chyb část značek a report - musí ale slyšet to RS), tak ví, že protistanice má vše a začne vysílat RRR celých pět minut. Nemá-li vše, dává stále značky a „S“ report tak dlouho, až vše přijme. Přijme-li nyní B sérii RRR (nejméně dvě), vysílá RRR tak dlouho, až po alespoň dva až tři přijímací intervaly nezaslechne ani „ping“. To značí, že A zachytil jeho sérii RRR a přestal vysílat. Podle tohoto způsobu B již nemusí vysílat sérii. RRR, poněvadž toto je obsaženo již v RS reportu. Jde jen o to, aby toto vypuštění druhého RRR bylo mezinárodně uznáno. Zde by měly pomoci naše ústřední orgány. Na tento způsob jsme přišli s SM3AKW současně (!) asi po 4 marných pokusech. Ještě k začátku MS spojení: Jelikož je vždy určitá diference v cejchování
přijímačů a mimoto Dopplerův jev změní kmitočet protistanice i přes 3 kHz, je
nutno hledat signály partnera alespoň
± 5 kHz od udaného kmitočtu rychlým
přelaďováním sem a tam. Během 1-3 intervalů se tak určitě naladíte přesně na
jeho kmitočet a pak stačí jen dolaďovat případné změny. Nejlepším řešením je
samozřejmě panoramatický adaptor, jenže ten nemá každý, kdo chce dělat MS
pokusy. Při některých pokusech spolupracoval poslechem OK2LG a OK1GV. Těším se na další spolupracovníky, a to hlavně na aktivní, ti. takové, kteří budou provádět samostatné pokusy!
Literatura: Astapovič I. S.: Meteornyje javlenija v atmosfere Zemli. OK2VCG AR 10/1960 Pro webové stránky OK2KKW připravil OK1TEH r. 2004-2005 Poznámka: OK2VCG, později OK2WCG dnes pracuje pod značkou ZS6AXT a to i EME. Další starší, ale dosud hodnotný článek na téma MS pokusů najdete zde |
Desetiprvková anténa pro 145
MHz a osmiprvková anténa s rohovým reflektorem pro 435 MHz u OK2VCG.
Pokud se týče množství odrazů, nejvíce je jich samozřejmě v období zvýšené
meteorické činnosti, tj. v době, kdy jsou v činnosti meteorické roje. Uvažuji
stále jen „bursty“, ti. prakticky užitečné odrazy, delší jak 0,3 vteřiny. Nám
jde ovšem o praktické využití sporadických meteorů (SM), neboť meteorické roje
se nevyskytují každý den. I tyto mají svá určitá maxima a minima každý den a
každý rok. Pozorováním a pokusy, a potvrdily to i mé pokusy s SM3AKW, bylo
zjištěno, že maximum je okolo šesté hodiny ranní (místního času). Toto maximum
je poměrně ostré mezi 0530-0645 a vyskytuje se několik minut až s 10 „bursty“ za
minutu! V okolí tohoto maxima je hustota SM odrazů asi 1-3 bursty za pět minut.
