Po týdnu se konečně dostávám k reportáži z UHF Contestu. Letošní UHF Contest IARU pro nás začal vlastně už hned po VHF Contestu, protože jsme pojali úmysl zase tak trochu polepšit zařízení na 23 cm, a to využitím nového transceiveru YAESU OK1BAF, který je vybaven DSP a telegrafním filtrem. OK1TEH se na závod právě z tohoto důvodu velice těšil, a tak ani nevnímal, že jsem mu říkal, jaká je špatná předpověď počasí: - déšť, déšť a déšť, který ustane až v neděli, a to tak, že se změní na sníh...

A tak jsme vyjeli. Tentokrát jsem si nemohl vzít na pátek dovolenou a přijet na kopec už ve čtvrtek večer. Když jsem ráno přišel k autu - ouha - první problém - auto bylo vykradené, zámek ve dveřích rozlomený a rádio s CD již mezitím pochopitelně změnilo majitele. Tedy v pátek jsem toho moc nenapracoval... Kdybych byl radši už na kopci !

A tak konečně po menší, téměř celodenní anabázi (pro karavan do východních Čech - návrat do Prahy - naložit zařízení - odjezd do hor krušných) a po asi 320 km jsme stanuli na kopci - nicméně až za tmy. V baráčku již bylo příjemně a celá posádka na místě.

Ráno jsme se dali do stavění - ale protože pršelo poměrně hustě a přitom meteorologický radar sliboval brzké ustávání deště, počkali jsme asi na desátou. Na obrázku vedle si David právě nasazuje trofejní čepici do špatného počasí. Meteorologové nelhali a po desáté se skutečně déšť změnil jen na mrholení a my se pustili do stavby antén. V oblasti anténní techniky to nebylo nic nového a stále stejné fotky našich antén můžete vidět třeba tady. Když jsme začali stavět zařízení, objevila se chybka - Láďa DIX zjistil, že doma zapomněl do kompu síťovou kartu, takže naše představa o možnosti "on - line" sledování DX Clusteru rázem vzala za své. Hekticky jsme zařízení dostavěli prakticky až 5 minut po začátku závodu. K 70 cm si sednul Láďa, k 23 cm Matěj.

Ale stačilo jen pár minut a Matěj již hlásí: "něco se stalo, nic neslyším, nikdo mě nevolá". Rychlá kontrola přijímače s pomocí majáku DB0KI byla fatální. Nejdříve jsme maják, který na kopci normálně hraje 59+40 ani nemohli najít a zaslechli jsme ho až po nasměrování antény tak 539. Tady něco není v pořádku - rychlá kontrola vyloučila vše opravitelné a už jsme věděli, že letos si na 23 cm moc nezazávodíme - RX cesta transvertoru byla poměrně dokonale odkouřená.... Samozřejmě jsme pátrali, co se stalo - a zjištění nebylo vůbec příjemné: nový TRX Yaesu má totiž regulaci výkonu pomocí ALC a protože se dá stáhnout na ne méně, než 5W, udělal k němu Honza BAF koaxiální přepínač s útlumem na požadované buzení cca 1W. Ovšem obvod ALC v TRX pravděpodobně zapříčiňuje, že TRX dává na začátku nějakou výkonovou špičku, která se na výstupu objeví právě v okamžiku přepínání útlumového článku. Ergo kladívko - pravděpodobně jedna z takových (možná až 50W) výkonových špiček utrhla všechny šipky v přijímacím traktu transvertoru. Jen maně jsme si vzpomněl, jak jsem se zachoval ke své FT847, když byla před léty nová - chvíli jsem ji převracel v ruce, pak jsem vzal vrtačku a do zadního panelu udělal 4 díry na konektory SMC a udělal z ní "dvouvýfuk", tedy vyvedl RX i TX na 2m i 70 cm zvlášť... U takového uspořádání by k takové nehodě dojít nemohlo.

Kostky tedy byly vrženy - letos se na 23 cm žádné to QSO bohužel neudělalo. Zatím však pokračoval závod na 70 cm - stařičký, 14 let starý PA se činil statečně a dokonce jsme časem zjistili, že máme i více spojení než KIMáci. To ovšem nebylo tím, že bychom byli tak dobří (ostatně na rozdíl od nich vlastníme těch konců o hodně méně - celkem jen 1...), ale proto, že se těmto našim lépe vybaveným soupeřům něco na zařízení pochrulo a asi hodinu nevysílali. Získaný náskok asi 60 QSO jsme statečně udržovali až do nedělních ranních hodin, kdy se postup dalšího frontálního systému zastavil právě nad našimi hlavami - a lilo a lilo... Kimáci tak stáhli náskok na 40, potom před polednem na 20 a po obědě se již naplno projevila naše zásadní "komparativní" nevýhoda - jen jedna anténa, která směruje na PA skrz vodou nacucaný les, se stromy vyššími, než anténa... Oproti KIM, jejichž kóta je otevřená na všechny strany a navíc řádně anténově vybavená, jsme neměli šanci. Navíc ještě proto, že v neděli před polednem, právě, když se to trochu rozchodilo, nám odešla klávesnice na počítači - a přinést na 70 cm pracoviště za deště náhradní, nainstalovat jej, natáhnout data ze závodu atd, si asi tak půl hodku vzalo taky.

Skončili jsme tedy nakonec o 17 QSO pozadu za KIMáky, ale s ohledem na to, jak vypadá naše kóta, která kolem dokola prudce zarůstá lesem, ani nebylo divu a necítíme se z tohoto výsledku nikterak smutní. Horší to bylo s jinými záležitostmi - OK1XNG již v noci skončil v nemocnici s nějakými zažívacími problémy, odkouřený transvertor a vynechaný závod na 23 cm taky bolí - a navíc i po skončení závodu stále lilo a lilo. Skládali jsme tedy všichni dost promočení, promrzlí a mrzutí, protože teplota začala rapidně klesat - takže, když se již stmívalo, a my ještě neměli ani všechno složené, při teplotě + 1,5°C se déšť změnil na sníh...

Tedy řeknu vám - nic moc.

Z kopce jsme vyjeli asi v 8 večer na zpáteční 320km dlouhou cestu a domů jsme se dostali zase klasicky až okolo 3 ráno - a to, otevřeně řečeno, už jsem byl utahaný "na šrot". Budeme se musit zamyslit, zda opravdu i za takových podmínek budeme i nadále schopni odjet každý závod naplno na výsledek - naši rivalové, OL2R i OK1KIM mají na kopci antény více méně trvale postavené a mají to na kopec relativně jen "skok". My najezdíme dohromady na každý závod vždy téměř 2000km, všechno musíme tahat sebou - přivézt, postavit - sbourat, odvézt a uložit - a ráno do práce. Navíc, vzhledem k tomu, že počet zařízení a pásem roste, je to za posledních 10 let stále více a více "železa". Není potom divu, že se ptáme, zdali to máme vůbec zapotřebí.

Ovšem - znáte to. Uplyne pár týdnů a jdeme do toho zase. Ne nadarmo nám naše lepší polovičky občas říkají, že jsme tak trochu cvoci.

Tedy: naslyšenou příště - i když, co se týká Marconi memorial Contestu, to vůbec není jisté - počasí je v listopadu na 1050 m vysokém kopci přece jen zrádné - a nechtěli bychom se nechat nakonec odvážet rolbou Horské služby, jak se to stalo před lety na našem kopci jednomu z našich známých.

Namísto závěru ještě naše výsledky:

A ještě - jak to bylo letos s rušením - na 23 cm vzhledem k extrémně robustnímu vstupu žádné (hi), na 70 cm vyrazně dominovali (a to i nad OL7C, kteří vysílají ve stejném čtverci jako my)  DL0GTH, přestože jsou vzdálení 145 km (!). Ani domyslet, jaké rušení museli produkovat pro své bližší okolí !

 Log ze závodu vystavíme během několika dnů tady.

73! OK1VPZ