NA 2 m ZE SNĚŽKY ( historie prvního spojení s Anglií a Severním Irskem na 2 m )

S laskavým svolením Jindry OK1VR zde uveřejňujeme přepis jeho článku, poprvé zveřejněného již v roce 1959

....když jsem se rozhodl k několika pokusům na 145 MHz ze Sněžky, vedly mě k tomu mimo jiné tyto okolnosti: Chtěl jsem si jednak ověřit některé poznatky o troposférickém šíření VKV, které jsem získal při sledování meteorologických situací v souvislosti s šířením VKV během posledních dvou let, a za druhé dosáhnout v případe výskytu předpokládaných podmínek několik spojení na vetší vzdálenosti. Ze svého stálého QTH v Praze nemám nepříznivé podmínky ve směrech od východu přes jih až na jihozápad. Ostatní směry jsou však již z hlediska šíření VKV značně nepříznivé pro příliš blízký obzor a poměrně značný úhel od horizontální roviny. Proto také nemůžu využívat těchto směrů v případě příznivých podmínek pro dálková spojení. A jsou to právě ty směry, kam je zatím za dnešní situace možno dálková spojení uskutečnit, tj. jedině v těchto směrech se ve větších vzdálenostech (800 až 1200 km) vyskytují stanice připravené a schopné navázat dálková spojení. Tím nechci říci, že by ve Francii, Itálii, Jugoslávii nebo Maďarsku vůbec žádné stanice nepracovaly, není však známo, do jaké míry je tam provoz ze stálých QTH rozšířen, resp. zatím není možné se na stanice těchto zemí spoléhat. Ve Francii se sice na VKV pracuje velmi intensivně, zejména na 72 MHz ale mezinárodní spojení na 145 MHz zvláště směrem na východ jsou méně častá a uskutečňují se většinou jen o soutěžích. Po uvážení těchto skutečností jsem usoudil, že za současné situace a s použitým zařízením nemohu očekávat, že se mi z mého stálého QTH podaří v dohledné době delší spojení než na těch 530 km, kterých jsem dosáhl směrem na jihozápad, prakticky na francouzské hranice.

Další okolnosti, které rozhodly pro Sněžku, sice s VKV přímo nesouvisí, ale také jim nijak neodporují zvláště při vysílání z přechodného QTH někde na horách. Říkám neodporují, i když jsem někdy opravdu nevěděl co dříve ?... Zda sedět doma u přijímače a s napětím sledovat podmínky na pásmu a nosné kmitočty vzdálených stanic, nebo se raději úplně oddat nádhernému okolí krásné podzimní horské přírody a rád zapomenout na všechno ostatní - i na vysílání. Na štěstí to jde dobře spojit.

Tím jsem vlastně prozradil to druhé, proč jsem se rozhodl pro Sněžku, nebo lépe pro Krkonoše. Je škoda , že tento zájem není vlastní alespoň několika dalším VKV amatérům. Pak by jistě stoupl zájem o vysílání z mnoha dalších výhodných míst, umístěných většinou v krásných horských oblastech naší vlasti, a značka OK by se ozývala v přijímačích vzdálených zahraničních amatérů častěji.

Budiž mi proto prominuto toto malé odbočení. Vynasnažím se, abych se v dalším pokud možno vyhnul líčení přírody a věnoval pozornost našemu společnému zájmu. Je totiž málo pravděpodobné, že by se tím zájem o mimosoutěžní vysílání z přechodných QTH zvýšil, když ani ti, kteří mají výhodné a ,,olanovkované" kopce za humny, je nenavštěvují.

Poprvé, a skutečně poprvé jsem uvedl své zařízení na Sněžce (na patnáctém přechodném QTH od roku 1948) do chodu 12. X. 1958 krátce po poledni. Den předtím jsme totiž přijeli do Pece pod Sněžkou ústavním vozidlem na brigádu do naší chaty, kterou jsme měli připravit na zimu. Původně jsem neměl v úmyslu vysílat již v sobotu, ale své rozhodnutí jsem změnil, když jsem zjistil, že jede na delší čas poslední lanovka, neboť končí rekreace ROH a tím i provoz na lanovce. Ve spěchu jsem se nalodil s celou výzbrojí na jednu sedačku a za chvíli jsem své rekvizity skládal na konečné stanici ve výši 1602 m. Spokojil jsem se tím, že jsem se přesvědčil, zda zařízení přestálo cestu z Prahy bez pohromy a vrátil se tentokrát již pešky zpět do Pece pro ty věci, které jsem nepobral nebo spíše ve spěchu zapomněl. Nazpět jsem se vracel, obtížen plným batohem, až večer. I když jsem tento první zájezd spojil s týdenní dovolenou, (byl jsem totiž rád, že jsem ji konečně dostal) nepočítal jsem celkem s žádnými zvláštními podmínkami směrem na západ, severozápad nebo na sever. Tam bylo v té době počasí ovlivněno řídící tlakovou níží, která nedávala naděje na dobré podmínky.

Podstatně nadějnější byl směr na východ, kam pomalu ustupovala tlaková výše, která např. vytvořila podmínky pro šíření VKV v předcházejícím týdnu. Kdo si nevzpomíná, může se přesvědčit v deníku, že podmínky špatné nebyly. OK2VCG (nyní ZS6AXT, pozn.red) byl v tomto týdnu v Čechách slyšen nejsilněji po dobu své činnosti. Proto jsem také prostřednictvím stanice OK1WR zaslal stanici UB5KAA do Lvova upozornění pro všechny lvovské VKVisty, jedny z nejaktivnějších v SSSR, aby věnovali pozornost směru na OK1 a kmitočtu 144,00 MHz. A proto jsem také v sobotu ve 22:00 SEC zahájil své vysílání s anténou otočenou směrem na východ. První spojení ve 22:20 s SP5PRG (144,91) ve Varšavě potvrdilo domněnku o dobrých podmínkách tímto směrem. Byl jsem dosti překvapen, když jsem dostal report 579002, s vysvětlením, že se koná tradiční podzimní ,,SP9 - Contest". odeslal jsem tedy 579001 a již mě volala další varšavská stanice SP5AU (144,65). To byly také jediné varšavské a taky nejvzdálenější stanice, které toho večera byly na pásmu. Zajímavé je, že byly obě stanice stejně silné, i když stanice SP5AU udávala, že má inpt 500 W. Následovala další dvě spojení s SP6EG (144,46) a SP3PD (144,09). Bylo zaslechnuto několik dalších SP stanic, které nebylo možno identifikovat pro velmi nestabilní vysílání. Byly to většinou SP9 - stanice. Po 24:00 hodině skončila prvá část SP9 - Contestu a pásmo utichlo. Marně jsem se snažil o zaslechnutí několik dalších stanic z východního směru. Abych měl klidné svědomí, že jsem nic nepropásl, otočil jsem směrovkou ještě na opačnou stranu a po půl hodině udělal QRT a šel spát, aniž bych vůbec něco zaslechl. Druhý den dopoledne jsem si zopakoval ještě jednou spojení se včerejšími partnery a dalšími novými SP stanicemi kromě celé řady OK1 a OK2 stanic.

Sněžka z letadla v roce 1958, kde zde pracoval SP6CT

V pondělí pozdě odpoledne jsem stoupal na Sněžku, kterou jsem v neděli opustil, abych splnil povinnosti brigádníka. Počasí a podmínky byly už značně nepříznivé a jediným DXem byl OK3VCH z Trenčína, který měl ze spojení velkou radost. Říkal, že je na pásmu pravidelně každé pondělí a zatím se mu podařilo od krbu spojení jen s OK3VCO, OK2GY, OK2VCG a OK2VAJ. OK3KYY, ani ostatní bratislavské stanice zatím neslyšel. Pondělní vysílání jsem skončil s SP6CL, který je populární se ,,svou" 180 prvkovou anténou. Není to totiž jeho anténa, ale širokopásmová anténa wroclavského TV vysílače pracujícího na posledním kanálu III. TV pásma. SP6CL je na vysílači zaměstnán a po skončení vysílání je vždy na pásmu. Zatím však stále užívá jako jediného zařízení obyčejný transceivr s elektronkou 6N3P/ekv. ECC85. S tímto zařízením dosáhl ,,od krbu" spojení se stanicí HG5KE v Budapešti. I když je tato anténa mimo pásmo 2 m, jistě má i zde podstatně vetší zisk, než jakákoliv jiná amatérská anténa a kdyby SP6CL používal dobrého zařízení, byl by asi překvapen, co všechno by udělal. Jde ovšem o to, zda by bylo možno toto vysílání nazvat amatérským v pravém slova smyslu. SP6CL byl také poslední stanicí, se kterou jsem při svém posledním vysíláním 14. X. ze Sněžky pracoval. Sníh, déšť a zase sníh a zase déšť ukončily předčasně tuto moji ,,dovolenou".

V té době však se již pomalu, ale jistě začaly vytvářet podmínky pro trvalý obrat jak v počasí tak v šíření VKV. Nad východní částí Atlantického oceánu se vytvořila mohutná tlaková výše, která se velmi pomalu začínala přesunovat nad evropský kontinent. Frontální poruchy přecházely vysoko nad severní Skandinávií k východu. Sledoval jsem denně v 07:50 SEČ podrobnou zprávu o povětrnostní situaci vysílanou stanicí Praha II. V sobotu ráno 25. X začala tlaková výše velmi zvolna slábnout. Její střed se začal přesouvat z britských ostrovů nad pevninu. Z podrobnějšího rozboru celé meteorologické situace jsem usoudil, že v příštích třech dnech bude pravděpodobnost dálkových spojení největší. Proto jsem se rozhodl k novému zájezdu na Sněžku, tentokrát už s úmyslem ,,něco udělat". Obtížen mohutným baťohem s potřebnými zásobami a některými díly svého 145 MHz zařízení jsem ve 13 hod. dne 25. X. tj. v sobotu, startoval na svém starém ,,péráku" ke 170 km dlouhé cestě do Pece, kam jsem po pěkné jízdě dorazil v 16:30. Poslední překážka, vlastní výstup na Sněžku, byl značně ztížen vrstvou rozmoklého sněhu a náhlou změnou počasí, která mě zastihla asi v polovině cesty. Hvězdná obloha s přibývajícím srpkem měsíce se během několika okamžiků zatáhla a stále sílící vítr spolu s hustou mlhou mraků mi značně cestu ztížily. Byl jsem rád, když jsem v 19. hod. konečně stál za dveřmi čs. boudy na Sněžce. Vítr byl stále prudší a prudší a tak na DXy nebylo ani pomyšlení, jednak proto, že bylo zhola nemožné postavit jakoukoliv anténu, natož 6,5 m dlouhou, a jednak ani nebylo naděje na vhodné podmínky v této době. Naše severní pohraničí zřejmě zasáhl jižní cíp nějaké frontální poruchy, která v nižších polohách patrně nebyla ani pozorovatelná, ale zde ve výši 1600 m byla provázena nárazovým větrem o rychlosti 120 km za hodinu. Když jsem tedy nemohl postavit venku anténu celou, sestavil jsem pod střechou alespoň polovinu a po několikerém CQ směrem na OK1 jsem ve 20:50 navázal první QSO s OK1AZ. Následoval OK1QG, OK2VCG , OK1VMK (také Mirek stále vysílá), OK1KCG a ve 23:30 OK1VBB, Stanice DL7FU jsem se dovolat nemohl. Druhý den, v neděli, se počasí začalo uklidňovat, ale stále ještě nebylo možno umístit anténu ven. Největšími DXy této neděle byl OK2AE a večer po 22 hodině konečně DL7FU. Nadešlo netrpělivě očekávané pondělí, kdy se dle mého předpokladu mělo již rozbouřené ovzduší našeho severočeského pohraničí uklidnit tak, aby bylo možno využít příznivých podmínek, vytvořených existencí neobvykle mohutné a velmi pomalu se pohybující tlakové výše. Ranní pohled z okna mi celkem nic příznivého neprozradil. Bylo jako v neděli. Hustá mlha mraků snižovala viditelnost na nějakých 20 m a vítr, i když již podstatně slabší, vanul dál. Nedočkavě jsem očekával před osmou hodinou ranní pravidelné hlášení Prahy II o meteorologické situaci. Bylo více než dobré. Tlaková výše se posunula jen velmi nepatrně. Jižní cíp právě přešlé frontální poruchy se vzdaloval dále na východ, další výběžky frontálních poruch do směru plánovaných a předpokládaných spojení nezasahovaly a navíc poměrně vysoko položená inverzní vrstva se stala ještě výraznější. I když stále ještě vanul nepříjemný vítr, dal jsem se ve spolupráci s SP6CT/P do stavby směrovky.

Mé první CQ se všemi jedenácti prvky na 6,5m dlouhé nosné tyči nad vrcholkem nejvyšší české hory patřilo směru na jihovýchod. Chtěl jsem se pokusit o spojení s Bratislavou, odkud jsem po mém prvním vysílání ze Sněžky dostal velmi pěkný report. Na kmitočtech bratislavských stanic se však ozýval jen šum. Na druhé CQ mi odpověděl OK3VCH z Trenčína reportem 589. To mě jen utvrdilo v tom, že je možné Bratislavu udělat. Po kratším spojení s OK1KLR v 17:35 jsem znovu několikrát volal CQ OK3. Bylo dost těžké udržet rychle omrzající anténu v žádaném směru. Vítr ji neustále vychyloval a otáčel. Po kratším přerušení kolem 19 hod. jsem znovu volal CQ OK3, a nic. ještě jednou, znovu přecházím na příjem, přelaďuji po pásmu - - a tu - - náhle na kmitočtu 144,24 slyším velmi slabou telegrafii. Poměrně rychlým tempem se ozývá OK1VR OK1VR de G5YV G5YV +k. V prvních okamžicích se mi zdálo, že to není možné, ale pak už anténa letěla na druhou stranu. Rychle odpovídá, a v zápětí dostávám report 559. QTH Leeds 300 km severně od Londýna operátor Harold, a první spojení Československo - Anglie na 145 MHz pásmu se stává skutečností. 27. X 1958 v 19:40 SEČ (QRB = 1220 km). Byl to skutečně Harold Baumont, G5YV, jeden z nejúspěšnějších VKVistů, který v poslední době uskutečnil celou řadu spojení s amatéry jiných vzdálených zemí, týž G5YV, kterému jsem také před svým odjezdem na Sněžku zaslal MSG prostřednictvím OK1KPR a OK1UK. Rozhodně jsem nedoufal, že by se mohlo spojení uskutečnit tak brzo z večera. Ne snad proto, že by  ještě nebyly vhodné podmínky, ale věděl jsem, že se zahraniční stanice objevují na 2 m pásmu většinou až po 22 hod. G5YV zřejmě dostal mou správu a tak si pochopitelně nedal toto své další spojení ujít a číhal na mém kmitočtu mnohem dříve, než jsem očekával a než jsem ve svém MSG udal. A právě tak, jak rychle a neočekávaně se objevil, tak také zmizel. Směrovka pochopitelně už zůstala natočená na severozápad, a zůstala tak otočená , i když jsem zledovatělý anténní stožár pustil. Slábnoucí severozápadní vítr ji v tomto směru velmi dobře udržoval. Nikdy mi nebyl ten vítr tak milý jako v tomto okamžiku.

ČESKÁ BOUDA NA VRCHOLU SNĚŽKY - němý svědek mnoha rekordních spojení na VKV

Začal jsem pečlivě prohlížet pásmo ve snaze zachytit nějaké další vzdálené stanice. Velmi pečlivě a pomalu jsem přelaďoval od začátku na konec pásma a zase zpět. Bylo to obtížné a únavné laděním zejména pro silné rušení desítkami záznějů s postranními kmitočty drážďanské televize (která tehdy vysílala na 145 MHz, pozn.red.), které v blízkosti nosného kmitočtu obrazu způsobovaly ve sluchátkách nepřetržité vrčení. ,,Širokopásmová" mezifrekvence  Emila zde už nestačila oddělit jednotlivé stále silnější kmitočty postranních pásem, následující po 15 kHz za sebou. Také periodicky kolísající výchylka S - metru se v blízkosti nosné neustále zvyšovala a mezi jednotlivými zázněji poklesávala jen velmi nepatrně. Nedalo se však nic dělat. Další přijímač se skutečně ,,úzkou" mezifrekvencí, který připojuji za Emila doma, jsem z váhových důvodů pochopitelně vzít nemohl. Nezbývalo proto, než se smířit se situací a řešit ji dosažitelnými prostředky. Při spojení s G5YV jsem se přesvědčil, zda mám správně nasměrováno - vychýlením antény na jednu i druhou stranu. Signál v obou případech rychle slábnul, což bylo při malé šířce laloku ( 25 stupňů ) pochopitelné. Napadlo mě, že by se nepříjemné rušení DR TV dalo poněkud zmírnit, kdybych směrovku natočil tak, aby mi Drážďany padly do prvního minima mezi hlavním a prvním levým postranním lalokem. Představoval jsem si totiž, že směr na Drážďany musí být od směru na Anglii poněkud vlevo ( mapu jsem neměl ). Vychýlením směrovky na obě strany při naladěném přijímači na nosný kmitočet obrazu DR TV mi však výchylka S - metru vždy rychle stoupala, což znamenalo, že Drážďany už v tomto minimu vyzařovacího diagramu antény byly. Nedalo se totiž nic zlepšit, situace nakonec byla příznivější, než se zdálo. Utěšoval jsem se také nadějí, že po 22.hodině televize umlkne. Stále jsem však nebyl přesvědčen o tom, zda jsou skutečně stálé a příznivé podmínky, či zda spojení s G5YV bylo dílem jejich náhodného a krátkodobého zlepšení, i když toto druhé vysvětlení se mi zdálo nepravděpodobné vzhledem k celkovému charakteru povětrnostní situace nad Evropou. Při těchto a podobných úvahách a dohadech jsem stále přelaďoval po pásmu resp. v jeho první a poslední třetině, kde TV rušení neznemožňovalo ještě takovou měrou příjem. Periodicky se opakující sled hvizdů TV postranních pásem byl porušován jen zázněji na známých nosných kmitočtech našich stanic. Několikrát jsem dal CQ, ale marně. Když jsem se přesvědčil, že zatím není nic jiného slyšet, odpověděl jsem na netrpělivé volání stanice. Nevěděl jsem ovšem dobře, co si mám myslet, když mi operátor této stanice odpověděl těmito slovy: ,, To jsi mu nemohl říci, že su na pásmu!?! Myslím, že by mě byl musel určitě slyšet"!! - - A na můj návrh, aby poslouchal na mém kmitočtu, že mu sdělím další kmitočty stanic v případě, že je uslyším, odpověděl, že bude na pásmu už jen půl hodiny.

Škoda, možná by byl také zaslechl stanici G6LI, jako se to podařilo OK1YV, který nemaje ještě hotový vysílač, vydržel poslouchat až do 2 hodin.

Dal jsem se znovu do systematického prohlížení pásma. ve 21:30 slyším na kmitočtu 144,31 tj. na kmitočtu, který nebyl obsazen žádnou OK stanicí slabé CQ, CQ CQ - RST 549. Ještě několikrát CQ CQ CQ, a již slyším . . . de G6LI G6LI. Opakuje ještě jednou své volání a přechází na příjem. Volám poměrně krátce, přecházím na příjem . . . a již odpovídá G6LI. RST 559 Grimsby (1150 km ) inpt         300 W, a další slova radosti nad pěkným spojením a novou zemí na 145 MHZ. Nálada mi stoupla o 100%. Podmínky tedy jsou, ale Angličané ještě nejsou na pásmu, je to na ně zřejmě ještě brzo. V dalším prohlížení pásma pokračuji již mnohem optimističtěji. Několikrát volám CQ, ale nikdo neodpovídá. S pokračujícím časem moje nálada opět klesá.  Podobně jako G5YV, zmizel i G6LI a kromě našich stanic a TV hvizdů není nic jiného slyšet. O hodinu později slyším, jak na kmitočtu 144,65 někdo volá dlouze a pomalu mou značku. Signály jsou velmi slabé. Netrpělivě čekám na značku. Konečně se z neznámé stanice vyklubal SP5AU z Varšavy. Otáčím proto svou směrovku a v krátkém spojení ho informuji o novinkách na pásmu. Po spojení pouštím zmrzlý a zledovatělý stožár antény, která se opět poslušně otáčí do původního směru. Vítr je již velmi slabý, ale přesto stačí směrovkou otáčet tak, aby mu kladla co nejmenší odpor. A ten vane tak, že je to přesně na severozápad. Aniž bych se podíval v tomto směru na pásmo, začínám volat CQ. Vracím se velmi pomalu z kmitočtu SP5AU na počátek pásma. Na 144,2 někdo volá německy, byl to DL3YBA, který mě upozorňuje, že na 144,14 mě volá G3HBW. Přeladím ještě o těch 60 kHz níže a tam skutečně slyším G3HBW v síle 559. Spojení navazuji ve 22:45, dostávám report 569 ufb = QTH Bushey ( 1250 km ) = name Arnold . . . a pochopitelně opět nadšená i když stručná slova radosti nad spojením. Jsem zvědav na další okamžiky. Angličané se zřejmě ,, probudili ".

Ve 23:00 slyším  CQ de G8MW, RST 569, na 144,46. Také on odpovídá na mé první zavolání. Slyší mě RST 569 fb, QTH Chesterfield ( 1200 km ). Následuje G3DVK, 144,32, QTH Rotherham - G6XM, RST 559, 144,48 MHz, QTH Nottingham - G3JWQ, RST 549, 144,49 MHz, QTH Derby, - G3GFD, RST 569, 144,3 MHz, QTH Bradford - G3CCH, RST 439, 144,6 ( ? ), QTH Scunthorpe. QRB většinou mezi 1100 až 1250 km. To jsem si ale změřil až doma. Posledních 7 spojení jsem navázal během jedné hodiny. Nezdálo se však, že to bylo proto, že by se nějak výrazně zlepšily podmínky, ty se mi zdály stále stejné, ale zřejmě proto, že se teprve mezi 23. a 24. hodinou objevilo na pásmu více stanic. Spojení jsem navazoval střídavě. Buď jsem volal CQ já, nebo jsem odpovídal na volání protistanice, která dávala CQ. Byla to skutečně pěkná hodina. Po 23. hodině konečně umlkla drážďanská televize a tak mi nic nebránilo tomu, aby všechna spojení byla 100 %, i při silách S 3 nebo 4. Zajímavé bylo. že jsem ani v jednom případě nepozoroval nejmenší známky úniku, který obvykle provází příjem velmi vzdálených stanic. Každou stanici jsem přijímal po celou dobu spojení ve stejné síle. Připadalo mi to skoro jako na 80 m v zimě časně ráno, kdy je na pásmu jen několik stanic z okrajové Evropy nebo Severní Ameriky.

Po spojení s G3CHH ve 23:41 jsem už CQ nevolal, ale jen prohlížel vytrvale celé pásmo. Zdálo se mi, že by se kromě Angličanů dalo udělat ještě něco jiného. V té době jsem si teprve uvědomil, že kromě G - stanic neslyším žádné kontinentální stanice. Neslyšel jsem ani jednu z těch DL - stanic, se kterými Angličané pracovali. Jedinou DL - stanicí byl DL3YBA, a to bylo jen v té době, kdy otočil anténu na východ, aby mě zavolal. Ve své dosavadní praxi na VKV pásmech jsem se s podobným úkazem ještě nesetkal. Vypadalo to tak, jako by celá západní kontinentální Evropa ležela v nějakém ,, pásmu ticha ", podobně jako se stává na KV pásmech. Několikrát jsem otočil anténu na sever, ale odtamtud také nebylo slyšet vůbec nic. Sledoval jsem tedy pásmo v původním směru. Slyšel jsem však stále již jen ty G-stanice, se kterými jsem už pracoval. Některé z nich pracovaly telefonicky při RS až 57. V průměru tedy síla všech G-stanic poněkud stoupla, ale ne o mnoho. Marně jsem pátral po nějaké GM nebo GW stanici.

V 00:43 jsem zavolal znovu G5YV, slyšel jsem ho nyní 579. On mě dal 589 ufb. Vyměnili jsem si nějaké informace o podmínkách.Sdělil jsem mu, že večer bude na pásmu SP6CT/P, a zeptal jsem se, zda jsou na pásmu některé GM nebo GW-stanice, zejména GM2FHH a GM3HLH, o kterých jsem věděl, že jsou velmi aktivní. Herold, G5YV mi sdělil, že slyšel během večera GM3HLH na 144,140 MHz, GD3UB ( !!! ) na 144,030 a GI3GX? na 144,025. Po spojení s G5YV jsem znovu pátral po pásmu, zejména v jeho první třetině. Se všemi G-stanicemi jsem se totiž zatím setkal nejvýše do 144,6. CQ jsem už nevolal.

Bylo sice už dost pozdě, něco po jedné hodině, ale spát se mi vůbec nechtělo. Naopak, nikdy jsem snad neladil tak pečlivě a neposlouchal tak pozorně. Se zavřenýma očima jsem se snažil ,,vylovit" z monotóního šumu i ten sebeslabší hvizd. Krátce po jedné hodině jsem zaslechl na začátku pásma, asi na 144,03, slabounký hvizd, který se jen tak tak vynořoval ze šumu. Vypadalo to jako nosná přímo na pásmu. Dokonale stabilní xtalový zázněj, sotva patrný nad šumem nebo lépe mezi šumem, ve kterém občas zmizel, takže jsem jej spíše tušil než slyšel. Několik minut jsem jej napjatě poslouchal. Byla-li to nějaká amatérská stanice, tak zřejmě pracovala telefonicky. Slabounké hvízdání se však ozývalo s velmi pomalým únikem stále a stále - nepřetržitě. Zdálo se mi to už trochu dlouhé na jednu relaci. Snad je to nějaká harmonická, které jsem si dříve nevšiml. Anténa byla nasměrována optimálně. Při jejím vychýlení střídavě na obě strany signál rychle zmizel. Ladil jsem prozatím dále. Nic, nic jen šum a několik posledních a ojedinělých hvizdů na známých kmitočtech G-stanic. Znovu se vracím na 144,03 . . . jen šum. Signál již tam není. Byla to tedy stanice. Ladím tedy už jen na počátku pásma a přitom se dívám do deníku na zápis spojení s G5YV. Teprve teď jsem si uvědomil, že by to mohl být GD3UB na 144,030 nebo GI3GX? na 144,025. Skoro se mi zatajil dech, když jsem si to uvědomil. Na 144,03 (s větší přesností to na Emilu neodečtu) je však již několik minut jen šum. Chvílemi se mi zdá, že slyším hvizd, ale ono se mi to opravdu jen zdá. Sundávám sluchátka, abych si trochu odpočinul. - - - Je úplné ticho, takové jsem na Sněžce ještě ,,neslyšel". Vítr úplně ustal. Ticho a klid. Měsíc označuje hřebeny Krkonoš, po kterých se pomalu, téměř  neznatelně převalují chuchvalce mlh. Nejbližší z nich se pomalu plouží na Pomezním hřebenu. Dole v Karpači na polské straně probleskuje několik světel. Můj pohled klouže vzhůru po zledovatělém stožáru antény. Nosná tyč se na koncích neznatelně prohýbá pod nezvyklou tíhou námrazy a celá anténa, trochu tlustší, ale stále elegantní a vzpřímená, bílá a jiskřící jinovatkou stojí bez nejmenšího pohybu v měsíčním světle.

Nádherná chvíle, o které by se dalo napsat mnoho nadšených vět, ale žádná by nevystihla skutečnost. . . . Ještě jeden pohled na Pomezí hřebene a vracím se k přijímači. Zářící obdelníček stupnice, načervenalé světýlko stabilizátoru, rudě žhnoucí katody elektronek ve vysílači, slabé hučení síťového transformátoru a šumící sluchátka mě vrací ,,nad původní kmitočet". 30 kHz nad začátek pásma se opět ozývá slabounké hvízdání. Intervaly jsou již kratší. V přestávkách hvízdání se dívám po pásmu. Je už půl druhé pryč a na pásmu jsou slyšet již jen dvě G-stanice. Opět, již po několikáté se vracím zpět na 144,03 a . . . v šumu se ozývá slabounké pípání . . . . G3DVK G3DVK de GI3 - - GI3G?? + k. Je to tedy GI. Myslím, že mě zamrazilo v zádech. Přelaďuji rychle na kmitočet 144,32 kde jsem ve 23:08 pracoval s G3DVK. Ale tam po něm neslyším ten nejmenší náznak. Má zřejmě nasměrováno jinam. Vracím se tedy zpět a čekám, až GI3 ozve znovu. Netrpělivě ladím několik málo kHz kolem jeho kmitočtu . . . a již slyším, jak se vynořuje z šumu tichounké pípání - - - so nw qru = tks abt OK1VR = hi hi = i look on his freq = hi = so 73 es gb dr G3DVK de GI3 - - + sk. G3DVK ho zřejmě informoval o spojení se mnou a GI3GX? (to poslední písmenko mi stále,,uniká") značkami  -hi- dával najevo, že to pokládá za dobrý vtip, nebo lépe, že nepředpokládá za pravděpodobné, že by se mě zaslechl. V každém případě to teď vypadalo velmi nadějně. Věděl jsem, že přišla nejvýhodnější chvíle, a tak jsem ho po tom +sk několikrát zavolal. Neumím vyjádřit  pocity, které mnou proběhly v několika příštích vteřinách. 144,025 . . . jen šum . . . ne, velmi slabé pípání . . . jen tak tak plave nad nezbytném šumu . . nejde to přečíst, je to velmi slabé . . . škoda, že tu nemám druhou mezifrekvenci. Zachycuji sem tam nějaký útržek, několik písmen. Je to zřejmě nepříznivý okamžik, kdy i ten nepatrný únik utápí sotva patrné signály beznadějně v šumu. Stále ještě není jisté, zda je to pro mne, i když jsem o tom přesvědčen. Konečně značka sílí, je to však již konec - zapisuji GI3GXG + k. Odpovídám poměrně rychle a krátce, abych jeho odpověď zachytil v dostatečné síle, v takové, jaký byl konec jeho relace. Přecházím na příjem . . . a GI3GXP odpovídá naprosto jasně a čitelně . . . most ok om es tks fer fb rprt = ur rst 549fb = qth Kilkeel nr Belfast = call hr is GI3GXP GI3GXP = hw ? + .. odpovídám report pro něj 539, QTH Sněžka 120 km NE Praha . . . a ostatní nutné údaje. Jeho poslední relace . . . = rfb Jindra solid - ur rst 549fb = name Bill = hw qru so tnx fer fb qso best 73 es gb + sk. Konec . . . skoro ve dvě hodiny ráno 28.X 1958.

Ještě několikrát po pásmu sem a tam, zda někdo nevolá, ale už jsem nezaslechl ani jedno hvízdnutí. Vypínám celé zařízení. Svítící obdelníček stupnice ztemněl, hučení transformátoru ustalo, neonka zhasíná, pomalu, jako by se jí nechtělo a katody elektronek mění barvu na temně rudou, tmavou a černají. Vysílač i přijímač v těchto okamžicích vyzařují už jen infračervené paprsky a já si hřeji prokřehlé ruce na příjemné teplé skřínce mého dobrého Emila, který má za sebou velkou zkoušku. Vstávám a ještě jedou se dívám ven, abych se rozhlédl, po spících hřebenech a údolích Krkonoš, poslední pohled na tichou anténu a v půl třetí se konečně zavrtávám do dek celý promrzlý, ale s hřejivým pocitem uspokojení z dobře vykonané práce. Byl jsem v těchto okamžicích spokojen sám se sebou, měl jsem radost z dosaženého spojení. Ta radost byla o to větší, že to všechno nebylo snadné, ale zasloužené a poctivě vydřené od začátku až do konce.

Těchto dojmů bylo tolik, že se mi už do rána vůbec nepodařilo usnout. Ranní hlášení meteorologické situace pro plachtaře jsem tentokráte zapisoval zvláště pečlivě. Potřeboval jsem je znát, abych měl představu o podmínkách minulé noci úplnou. Odpovídalo skutečně mým předpokladům a navíc - podmínky měly být tento den ještě lepší. Nedalo se však nic dělat. Dovolenou jsem sice ještě měl, schovával jsem si ji právě pro tuto příležitost, ale vybrat jsem si ji teď nemohl. Popřál jsem tedy Leškovi SP6CT mnoho zdaru na pásmu a šťasten i nešťasten jsem se vracel do Prahy. Kdybych byl mohl zůstat na Sněžce alespoň o ten jeden den déle! Věděl jsem, že bych delší spojení už těžko navázal, ale byla tu jedinečná příležitost ke spojení s některou další zemí. Co se tedy nepodařilo mě, podařilo se uskutečnit Leškovi, operátoru stanice SP6CT/P na Sněžce ten den večer. Podmínky byly skutečně nádherné. I s pětiprvkovou anténou po střechou pracoval SP6CT s G, SM, a LA stanicemi. Byla to až na SM prvá spojení s Polskem. Já jsem dostával z Anglie v průměru RST 55/69. SP6CT boural v Anglii po několik hodin 599 plus. Představoval jsem si, co bych byl asi musel udělat se svou dlouhou anténou.

Věděl jsem, že se na Sněžku musím vrátit. Ne sice hned, ale opět při vhodných podmínkách. Jednak proto, abych se pokusil o spojení s dalšími, ale hlavně proto, abych si potvrdil správnost mých předpokladů o souvislosti určitého charakteru počasí s podmínkami šíření. Bylo to podstatně sníženo tím, že to mohlo být jedině v sobotu, protože dovolenou jsem si na to bohužel opět vzít nemohl. A tou sobotou se měl podle mého předpokladu stát 22.listopad 1958.

NA 2 m ZE SNĚŽKY ( historie prvního spojení s Anglií a Severním Irskem na 2 m ) - ( dokončení )

Spojení, navázána v posledním říjnovém týdnu minulého roku, zejména ve dnech 27., 28. a 29. stále ještě zaměstnávají autory VKV rubrik téměř všech evropských amatérských časopisů. Chtěl bych zde proto uvést alespoň ty nejzajímavější zprávy z oněch dnů, dříve než se zmíním (už stručně) o mém druhém zájezdu na Sněžku 22. XI. Okolnosti spojení s událostmi oněch dnů jsou totiž tak zajímavé, že jim to ani, 5 měsíců poté, neubírá na aktuálnosti. ve dnech 27. až 29. října 1958 by totiž poprvé dokázán výskyt tzv. ,,duktu". lze říci vlnovodů vysoko nad povrchem evropského kontinentu a poprvé jej bylo využito pro dálkové spojení spojením Sněžka - Anglie 27.10 v 19:40. Tyto ,,dukty" jsou známé z přímořských oblastí, kde vznikají těsně nad hladinou moře a umožňují šíření i těch nejkratších vln na stokilometrové vzdálenosti. Tím ovšem není řečeno, že jde o úplně stejný jev. Podmínky vzniku duktů nad mořem nejsou totožné s podmínkami jejich vzniku vysoko nad zemským povrchem. Stejné nejsou jistě ani jejich vlastnosti s ohledem na šíření elektromagnetických vln. Rozhodně jsou však do značné míry podobné. Signály, pohybující se v takovém vzdušném vlnovodu, omezeném dvěmi inverzními vrstvami, se šíří na značné vzdálenosti, a na zem dopadají zřejmě teprve v místech, kde spodní inverzní vrstva mizí. Tento jev byl v uvedených dnech několikrát velmi dobře pozorován. Existenci tohoto vzdušného vlnovodu jsem tušil již v těch okamžicích, kdy jsem kromě G stanic neslyšel žádnou jinou kontinentální stanici, se kterou G stanice pracovaly. Výjímkou byl DL3YBA a DL7FU, kterého jsem ovšem slyšel dosti slabě na tak krátkou vzdálenost. Neslyšel jsem vůbec stanice OK1EH, DL3SP. DL6MH a další, které bych musel za normálních podmínek slyšet. Tyto stanice zase naopak vůbec neslyšely ani jednu ze stanic anglických. Když ON4BZ, známí ,,lovec zemí" na 145 MHz, zjistil poslechem anglických stanic, že je na pásmu Československo, otočil svou anténu na východ, aby se pokusil o spojení se mnou. I když znal můj kmitočet, nezaslechl ani ten nejslabší signál. Podařilo se mu naopak uskutečnit spojení s DL7FU, pro kterého byl ON4BZ novou zemí. Já sám jsem sice věděl, že je ON4BZ na pásmu, ale občas jsem se na jeho kmitočet podíval (144,925). Ani já jsem ho však neslyšel. Spojení ON4/DL7 se uskutečnilo právě díky té spodní inverzní vrstvě, která znemožnila, abych byl v ON4 nebo PA slyšen. (Kromě ON4BZ se mě marně pokoušelo zaslechnout i několik PA - stanic.) První spojení ON/OK však bylo na dosah, neboť ON4BZ slyšel chvílemi velmi slabě stanici OK1EH, jak se teprve teď dozvídáme ze zahraničních časopisů. Tlaková výše zřejmě vytvořila příznivé podmínky pro vytvoření vysoko položené inverzní vrstvy (2200 m) nad celou Evropou, ale součastně se vytvořila díky této tlakové výši nad kontinentem inverze nižší, snad to byla přízemní radiační inverze, která se nad mořem nevytváří, a tak teprve nad okrajem západní Evropy dopadlo elektromagnetické vlnění, šířící se tímto duktem, omezeným oběma inverzemi, na zem. Signály anglických stanic naopak mohly stejně dobře vniknout jak pod vrstvu spodní, tak nad ni. V noci 27. na 28. října byla spojení Sněžka - Anglie jediná spojení, kdy byla překlenuta větší vzdálenost než 800 km. Jinak spolu pracovaly jen ON, PA, DL a G stanice.

Za den fantastických podmínek je však označován teprve den příští, resp. noc 28. na 29. října, tj. doba, kdy jsem na Sněžce bohužel už nebyl. Všichni, kteří se věnují pozorování podmínek již několik let, se shodují v tom, že takové podmínky se zatím vůbec nevyskytly. SP6CT/P na Sněžce i s pětiprvkovou anténou pod střechou boural po několik hodin v Anglii a ostatních zemích západní Evropy S 9 + + a kromě G stanic pracoval i s ON4BZ, s několika  PA a DL - stanicemi a s LA8MC. LA8MC při tom používal vlastně jen QRP vysílače o příkonu 8 W a tříprvkové antény. Všechny tyto stanice přijímal Lešek, SP6CT/P ve velkých silách a slyšel je dobře i bez antény - jen ,,na šroubovák". Ten den bylo také na evropské poměry dosaženo ohromných vzdáleností ze stálých QTH. byla to však zejména spojení uskutečnitelná z Anglie a z jižní části NSR se severskými stanicemi. Nejdelší z nich: G5MA - SM5ABA, 1440 km, DL6EZA (Rotteweil) - SM5BDQ (20 km seb. od Stockholmu) 1400 km, DJ3ENA (Feldberg) - SM7YO, 1138 km, G8MW byl slyšen, jak volá varšavskou stanici SP5AU - spojení se však neuskutečnilo. Všechna tato spojení byla uskutečněna v den optimálních podmínek, resp. v noci z 28. na 29. října. Zajímavá je ovšem skutečnost, že mnohé stanice opět vyšly naprázdno, i když se nacházely v dráze mnohých dálkových spojení. Tak např. DL3YBA nedaleko Hannoveru neslyšel ani jednu SM nebo LA stanici, přestože se signály SM stanic touto oblastí šířily při spojeních s PA, ON a DL stanicemi v jižní části Německa. Opět to bylo způsobeno existencí troposférického duktu vysoko nad zemským povrchem, kterým se šířily signály severských a jihoněmeckých stanic, aniž by z něho mohly proniknout k níže položeným stanicím. Podobně jako DL3YBA dopadl i DL7FU a nakonec také všechny naše stanice, pracující ze stálých QTH. V tento den promarnili svou velkou, ale jistě ne poslední příležitost OK3RD a OK3VCI na Lomnickém štítě, odkud bylo možno zcela určitě i s jednoduchým zařízením pracovat s G stanicemi, což by bylo znamenalo s největší pravděpodobností nový evropský rekord. Jeden to dosti dobře nechápe, jak může VKV amatér, zaměstnaný a také bydlící na tak výhodné a vším komfortem vybavené kótě, včetně prvotřídní meteorologické stanice, zanedbávat VKV pásma. Totéž platí o OK1XN na Klínovci a do jisté míry i o těch, kteří nevyužívají pro ně tak snadno přístupných kopců, jako je např. Ještěd.

POHLED Z  VRCHOLU LOMNICKÉHO ŠTÍTU NA ZÁPAD

22. listopadu 1958 se z hlediska šíření VKV opakovala podobná meteorologická situace jako koncem října. Byla to vhodná příležitost k ověření a potvrzení některých poznatků získaných při minulém vysílání ze Sněžky. Dostal jsem na sobotu volno a tak jsem do Pece dorazil dosti promrzlý již v poledne. S jistým potěšením jsem proto konstatoval, že lanovka ještě stále nejezdí. věděl jsem, že výškový rozdíl 800 m mi poskytne dostatek příležitosti k tomu, abych se, obtížen mohutným tlumokem, dostatečně zahřál.

Dole bylo - 1° a mlhavo. Mezi 1000 až 1300 m - 3°  a hustá mlha, ze které se jako přízraky vynořovaly siluety nádherných ojíněný horských smrků. V 1350 m hranice mraků ostře končila a s pokračující výškou přibývalo rychle teploty a slunečního svitu. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů, jaký jsem kdy na Krkonoších zažil. Nahoře temně modrá obloha a zářící slunce, které rozehřívalo poslední zbytky předčasně napadaného říjnového sněhu a dole nekonečné moře mlhy, ze které vystupoval nezvyklými tvary jen ostrov hlavního krkonošského hřebene. Jinak úplné ticho, naprosté bezvětří a krásné nelistopadové teplo. Opět, již po několikáté jsem se přesvědčil, že podzim je na horách skutečně nejkrásněji. A jaké zde bylo počasí, takové byly i podmínky.

V 18:45 jsem zapnul přijímač a v síle S9 jsem přes hodinu poslouchal a marně volal 3 holandské stanice, které se v družném kroužku bavily o harmonických oscilátorech konvertorů. Na mé několikáté CQ PA mi odpověděl G6XX v 19:45 a dal mi report 56/79. Ve 20:10 jsem byl konečně vyslyšen a PA0LQ z Leidenu na pobřeží mi odpověděl - RST 569. Těch prvních tří PA stanic jsem se ovšem nedovolal. Po skončení diskuse udělaly CL, aniž se podívaly po pásmu. Ve 20:25 slyším znovu Herolda, G5YV, jak mě volá fonicky. Bylo to S9+. Report pro mě byl 58/99. Následují: G3HA, G3GFD, G3FJR, G6LI, DJ1EY, G3FFV, DL7FU, DL3LR, DJ3NN. Síla signálů neustále stoupala, takže jsem se rozhodl k fonickému vysílání, i když jsem věděl, že moje fonie je dosti slabá a nevalné kvality. Report od DL3VJ však byl S9 i za tu fonii. Posledním spojením s PA0HRX v 00:28 jsem skončil toto sobotní, resp. časné nedělní vysílání. Hans, PA0HRX, měl z telefonického spojení se mnou náramnou radost a říkal, že ho ani ve snu nenapadlo, že by mohl tento den uskutečnit tak pěkné fonické spojení s Československem. Radost neměl však jen on, ale i já.

V neděli dopoledne jsem zahájil s OK2AE v 08:52. Na OK1 jsem musil delší dobu čekat, a i tak se na pásmu objevili jen OK1SO a OK1VAE. V 10:43 mě na CQ odpověděl znovu G5YV, report pro mě 559 fb, pro něho 549. Stěžoval si, že na pásmu nejsou žádné stanice, přestože podmínky nejsou špatné, i když už značně horší než včera, kdy slyšel DR TV S9+, zatím co dnes ji slyší pouze S6. Musel jsem mu dát za pravdu, zvláště když jsem ho pak slyšel až do 12. hod. marně volat CQ. Ani já jsem ze svým CQ DX neuspěl. A tak kromě mých spojení s G stanicemi to byl jedině DL3NQ. který spojením s GM překonal v sobotu vzdálenost 1090 km. I v zahraničí se zřejmě amatéři ukládají k zimnímu spánku. V 11:12 jsem toto vysílání ze Sněžky zakončil spojením s OK2AE.

Závěry vyplývající ze všech uvedených skutečností lze shrnout asi takto:

Kromě celé řady drobných a praktických zkušeností byly při pokusném vysílání ze Sněžky získány četné zajímavé zkušenosti s troposférickým šířením VKV, které vhodně doplňují poznatky získané při sledování podmínek ze stálého QTH. I když nelze z těchto několika pokusů činit nějaké rozhodující a podrobné závěry, lze říci, že existence duktů v určitých výškách nad zemí umožňuje za určitých meteorologických situací uskutečnit z výhodných kót spojení na značné vzdálenosti s použitím běžné amatérské techniky a s poměrně malými příkony. Těchto možností může být s výhodou využito amatéry hornatých zemí střední Evropy, kde dochází velmi zřídka k příznivým podmínkám pro troposférické šíření VKV na velké vzdálenosti pro odlišný charakter klimatických podmínek v porovnání s rovinatými a přímořskými zeměmi okrajové Evropy, ale kde je k dispozici celá řada vhodných kót, které svými vrcholky zasahují do výšek, kde se tvoří dukty a inverzní vrstvy. Platí to zejména pro ČSR, Rakousko, Švýcarsko a v některých směrech i pro Jugoslávii. V těchto zemích se maximální délka spojení uskutečněných troposférou ze stálých QTH zatím pohybuje stále jen kolem 400 až 500 km, i když u nás v tomto případě jistě nebylo řečeno poslední slovo, zejména ve směru na sever. Úspěchu pochopitelně dosáhnou jedině ti, kteří nebudou pohodlní vyrazit na nějakou vhodnou kótu i mimo soutěže, v době příznivých podmínek pro dálková spojení, z těchto výše položených kót.

Značky OK, OE, HB a YU se pak jistě budou ozývat z přijímačů vzdálených severských zemí nebo západoevropských VKV amatérů častěji a těch 1518 km nebude evropským rekordem na dlouho. V některých evropských amatérských časopisech byla říjnová DX spojení označována jako významný mezník v celé historii amatérského VKV pokusnictví v Evropě. Nás na tom může těšit ta skutečnost, že tento mezník byl překročen s československou asistencí.

Závěrem bych chtěl touto cestou poděkovat vedoucím a všem ostatním zaměstnancům čs. chaty na Sněžce za přátelské přijetí a za veškerou podporu, s jakou mi vyšli vstříc.

Všem našim VKV amatérům pak přeji mnoho zdaru při DX spojeních jak od krbu, tak z vrcholků hor naší vlasti.

OK1VR   1959

Pro webové stránky OK2KKW připravil OK1TEH se souhlasem Jindry, OK1VR r. 2001

Linky:

OK1HWU http://george.o106.com

OK1VEI http://www.snezka.net

Historické obrázky Sněžky http://www.22.oblast.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=126137

Další články (nejen) o tropo DXingu na VKV najdete na webu OK2KKW - http://www.ok2kkw.com/dx_cz.htm