REPORTÁŽE, KRITIKY A ÚVAHY O „POLNÍM DNU" 1950

Z OK1APN

Polní den po stránce účasti naprosto nezklamal. Účast byla velmi dobrá a hlavně pásmo 50 Mc si jistě přišlo na své, a bylo časem potřeba velkého uměni, aby se v té „tlačenici“ operátor vyznal. Bylo jistě dbáno všech předpisů a pravidel směrnic o tomto závodě, ale v jistých bodech s tím nemohu souhlasiti. Jistě jest, soudruzi, velký rozdíl mezi 1 Watem a 50 Watts asi takový jako mezi obrem a trpaslíkem. Je jistě velmi uspokojující ten fakt, že jsou mezi námi kolektivy a operátoři, kteří umějí sestrojiti takováto „tornáda“ se všemi technickými přednostmi; čest jejich práci, horší jest to, že ten jejich výkon též pustí do éteru. Představte si, soudruzi, že já se svým „pípadlem“ 1 Watt mám držeti krok s podobným kolektivem, kde jsou sice soudruzi jako já, ale jejich zařízeni se musí dopravovati autobusem, hi! zatím co já to musím „vyštrachati“ po kapsách. Chápu čtenáři, že řekneš, tak si to pořiď také a nerýpej, ano, máš pravdu, ale myslíš, že jest to nějaké umění pracovati s Tvým 70 Watts? Já chápu, s tím se již „trefíš“ do čeho potřebuješ a jistě, že máš již reporty až z Papuanie a Šalamounových ostrovů. To Vám, soudruzi, vyčítati nechci, ale uvažte, co úsilí se musí vyvinouti, abych obstál vedle takového „bouráku“, když při příjmu bez antény na ta moje citlivá zařízení ho slyším S 50 na vzdálenost 90 km. Snad řekneš, tak si pořiď super s 10 elektronkami jako já, nebo hledej zlepšení, ale já nejsem „vozíbl“, ale „chodíbl“ a jít přes dvě hodiny a nésti to všechno na hřbetě po konečném doražení na kotu bys spíše potřeboval první pomoc, než ihned vysílati. Tomu ovšem, soudruzi, neříkám umění, ale pracovati s malým příkonem dva Watts za použití směrovek, to jest již něco jiného. Že tento příkon od 50 Watts výše nemusí býti, toho je důkazem takt, že jsem dělal Javorinu QRB 193 km na pouhý 1 Watt!! celkového příkonu oboustranně RS 580, což jistě slouží ke cti operátoru OK3DG. To je již jiná práce, soudruzi, a jistě za těchto podmínek bychom mohli pracovati všichni a ne abych při příjmu musil míti u sebe „Minimax“ á dávat pozor až najedu na nějaké to „tornádo“ ‚ abych nelehl popelem. Další bolest jest, že některé stanice si neuvědomily, že ohlášením svojí značky do éteru, se též veřejnosti představují a že každý poslouchá, jak který kolektiv to má „vyšolíchané“. Soudruzi, stálo by Vám jistě za to, abyste patřičnou chvilku věnovali úpravě tónu, aby byl odlišný od hrubého tónu tovární houkačky, kdy při vysílání jisté stanice icw jsem se maně otáčel, v které že továrně „padla“. Dále by jistě stálo za uváženou, že nosná vlna a modulace na sobě závisí, ale jest velmi rozdílné, když na sílu nosné vlny dám S 50, ale na čitelnost sri R 3. Pásma, která máme vymezená, jsou velmi široká, ale nechápu, že operátor marně volá na 160 Mc CQPD a za chvíli zase na 130 Mc a veleli se diví, že „tam nikdo není“. Tedy vám, soudruzi, kterých se tato poznámka týká, něco poradím: prý kdysi nějaký pan Lecher měl jistou methodu pro měření vlnové délky. Prý to byl nějaký kus klacku a na tom dva dráty vedle sebe a po tom prý se jezdilo běžcem a v kmitnách prý to vysazovalo a v tom se to právě měřilo. Ač dnes máme daleko lepší technické pomůcky, toto primitivní měřidlo plně obstojí v požadovaných na nás věcech. Celkový uzávěr polního dne jest pro nás jistě uspokojující, ale fakt ten, že jde s 1 Wattem dělati to samé co s 50 Watts, by jistě stál za uváženou a přál bych si, aby příští soutěž byla povolena jen s příkonem 3 Watts, aby se mohla skutečně ukázati schopnost kolektivu tak i jednotlivců, neboť lze na tento QRPP dělati též OK2 a OK3, a aby tento „souboj“ vyspělosti nebyl v milosti několika jednotlivců s LS50kami, jež nás ve velmi stísněném čase nechati pracovati.
    OK1APN „Čest práci.“

Z OK1ORC

Teprve počátkem června, kdy už se pro slýchalo, že Polní den bude v prvních červencových dnech, bylo na schůzce členů radioamatérského kroužku Tesla-Elektronik ve Strašnicích rozhodnuto, že kolektivní stanice OK1ORC se závodu zúčastni. OK1RW pověřuje RP-1133, který je technickým referentem kroužku, aby ihned započal s přípravami a s výstavbou zařízení. A již se rozjíždí kolektiv nadšených technických pracovníků, zhotovuje UKV přijímače, vysílače, směrové antény, obstarává měniče proudu a pomocná zařízení, neb bylo rozhodnuto, že se pojede na všech pásmech. Nadšení je skutečně obrovské, někteří soudruzi zůstávají skoro denně přes čas dlouho do noci, jen aby vše bylo hotovo, v pořádku a dobré.

A tak se přiblížil den odjezdu. Jede nás celkem šestnáct - no to se určitě nedá dělat vlakem, hlavně s celou tou přítěží. Autobus, ve kterém vezeme také „konkurenci“ OK1GL se svým věrným s. Švajdou (který je však členem OK1ORC) - vyjíždí a po zastávce v Jičíně, vykládáme v Nové Pace naší milou konkurenční dvojici i s jejím polním zařízením a večer se ocitáme na Zlatém návrší v Krkonoších, kde je naše polní QTH.

Ač se již stmívá a je chladno, bylo rozhodnuto rozbít stan a hned zařízení vyzkoušet. Z vozu byly vyloženy lavice a všechna zařízení, směrovky upevněny v zemi a za půl hodiny již RP-1133 navazuje několik spojení na 50 Mc/s. Ta jsou dobrá, říká, neplatí sice do Polního dne, ale do UKV-marathonu, vždyť v něm také pojedeme. Tak to chodí - a ještě 144 Mc/s. Tam teď nikdo není, ale to nevadí, běží to skvěle, vždyť jsem to v Praze zkoušel. Přehlížíme ovoce naší práce. Je to na 28 Mc/s 30 W vysilač a 16 elektronkový super, anténa půlvlnná, na 50 Mc/s 20 W vysilač a 12 elektronkový super, anténa vertikální, rukávový dipol, na 144 Mc/s 5 W vysílač a dvouelektronkový přijímač, anténa vertikální, čtyřelementová směrovka, na 220 Mc/s 5 W vysilač a dvouelektronkový přijímač, anténa 22 elementová, směrovka typu Corner, na 440 Mc/s 10 W vysílač a dvouelektronkový přijímač, anténa 22elementová, směrovka typu Corner, řada akumulátorů, měničů, měřící přístroje, nástroje, kolo drátu atd. Je už tma a zima, dva ze soudruhů se hlásí, že budou držeti noční hlídací službu.

Je ráno, 7 hodin - první zavolání: Výzva Polní den. A již se sypou, jedno spojeni za druhým na 50 Mc/s. Vytvořily se dvě ,,party", jedna má na starosti 28,50 a 144 Mc/s a druhá 220 a 440 Mc/s. Ta druhá sice nerobí spojení za spojením, neboť účast na těchto pásmech není tak hojná, ale zato se tam soudruzi, vycvičili ve volání a tak trochu v operátorství. Vždyť každý z nich po prvé v životě vysílá a obsluhuje stanici, je to radost vidět to nadšení našich mladých pro amatérské vysílání, jak v rozechvění se op i  občas přeřekne ve fonetickém hláskováni značky, přesto, že mu odpovědný operátor znovu ukazuje, jak se spojení provádí. Nedivme se, vzpomeňme jen každý na naše vlastni začátky, a to jsme tehdy byli u klíče neb mikrofonu sami, nikdo nad námi nestál a přece jsme měli trému, A již je tu první spojeni na 440 Mc/s. VzrušenI vyvrcholuje - on nás volá, říká s. Sobotka, to je úžasně, hned si nařiď směrovku, ať jsme tam S9 - ano, dostáváme report S8 kdesi od Kolína a pak S9 od OK1GL. Na 220 Mc/s je to již lepší, tam je jich víc, říká s. Datlov, a již máme spojení OK1DB, OK1NE, OK1HT atd.

Z pásem na nižších kmitočtech, kde byly umluveny skedy na vyšší pásma, se musí od první party dostat zpráva o skedu partě druhé. K vůli pořádku a přesnosti děje se to písemně, třebaže obě skupiny jsou od sebe vzdáleny jen asi 10 metrů. Tak píše RP-1133: v 15.00 hod SEČ sked s OK1KW na 220 Mc/s dolní konec, čeká na naše zavolání. Ale byla to práce! Zvlášť s naším milým 1KW, ne a ne ho najít, jako kdyby byl zmizel, nebo se mu vybila baterie? Ne, to není možné, vždyť přece říkal, že tam bude v tuto dobu! Slunce pálí jako výheň, těla rudnou, v ústech sucho - to je hrozné, kde je ten Karel Wiliam? A tu je: Haló, OK1ORC, OK1ORC, zde tě volá ó ká jedna karel wiliam, prosím, zavolej - měl jsem tady malou porušičku. No a už je to dobré, další body na obzoru. Je večer a díváme se, co je na desítce. Málo. Skoro to bylo zbytečné, tahat to všechno s sebou. Ale co se dá dělat, vždyť se usneslo, že se pojede na všech pásmech. Dvě spojení na deseti metrech, to je všechno - ale je to násobič.

Druhý den se pracovalo hlavně na vyšších kmitočtech, protože na nižších již nebylo koho „dělat“ - všechno to už máme, říká s. Luňák a jeho široký úsměv prozrazuje, že je spokojen. Vždyť on si to na 50 Mc/s „udělal“ skoro všechno sám, hi! Zodpovědný operátor si skoro ani nezavysílal a poněvadž je současně také redaktorem Krátkých vln, říká, že toho krásného počasí musí využít a udělat z tohoto Polního dne několik fotek pro časopis - a už ho vidí kolektiv, jak s větve foto grafuje směrovku. Ostřit, clonit zrcadlovku a zároveň držet rovnováhu, to je však na něj trochu mnoho - a tak je z toho pád a pořádná odřenina. Ale je to hotovo a v K. V. jsou snímky, to je to hlavní.

A závod pokračuje. V dáli se rýsuje Sněžka, s které vysílá OK1JQ a již s nim navazujeme spojení. Je to asi 20 km, milý 1JQ nám podává report a doplňuje: Vidím vaše QTH, něco tam je, ale to asi vy nebudete, hi. Odpoledne jsou dobré condx na 50 Mc/s. Pracujeme se dvěma slovenskými stanicemi na Javořině a tak počet bodů pomalu, ale stále narůstá O páté hodině odpolední je již zřejmo, že spojení již mnoho neuděláme a že je čas vykliditi návrší, které nám po dva dny poskytovalo svou výbornou polohou dobré možnosti spojení. Přes 80 spojení na pěti pásmech je náš výsledek po dvou dnech práce.

A jak je to s množstvím zařízení? Jistě byli závodníci, kteří neměli možnost přenésti do přírody přijímače, vysílače, antény a příslušenství pro několik pásem, neboť nebylo ani dopravních prostředků ani možností finančních. Snad si postěžovali, že jsou ve značné nevýhodě proti ostatním, nebo alespoň těm, kteří tyto možnosti mají. Snad viděli i vyřešení této nevýhody pro sebe v tom, že by mělo být v závodních podmínkách na ně pamatováno, na př. omezením použitého příkonu vysilače na třeba jenom jeden nebo dva Watty. Je to správné? Myslím, že nikoli. Vždyť pro takové účely se vypisují, a u nás snad k tomu také dojde, QRPP závody a takovým závodem Čs. polní den rozhodně není a nikdy nebude. Je to závod, kde se má osvědčiti operátorská zdatnost v poli za obtížný provoz. podmínek bez použití obytných objektů jako záchytných bodů. Vždyť rozdíl v příkonu třeba jedna ku deseti není ještě takový, aby znemožnil operátorovi slabšího vysilače dobré umístění, když je amatér dobrým provozářem v poli. A nezapomeňme - není účelem, aby byl každý první, to ani není možno. Jde o to, zlepšiti provozní úroveň při velké účasti závodníků.

Vše je připraveno k odjezdu. Vůz se rozjíždí - v Nové Pace opět přibíráme oba soudruhy, pracující z OK1GL, a ujišťujeme hrubým srovnáním, že jsme bodově nedopadli špatně a že jsme proti „konkurenci“ obstáli dokonce výborně.

Přijíždíme do Prahy, unavení, ale šťastni po vykonané dobré práci.
    OK1RW.

Z OK3

Mesiac jún bol v znamení veľkých príprav na Polný deň 1950. V odbočke Nové Mesto nad Váhom vytahovaly sa, už skoro rok odpočívajúce UKV zariadenia a uvádzaly sa do chodu. Skupina amatérov OK3NZ, OK3DG a OK3GI s rozhodla, že sa Polného dňa zúčastní i tento rok a vzhľadom na tažké sútažné podmienky pre OK3 musela si svoju krátkovlnnú výzbroj čo najpečlivejšie pripravit.

Boll sme si vedomi toho, že popri vysielačoch s priemernou moduláclou, bude na pásmo aj mnoho transceiverov, ktorých modulovaná nosná vlna tažko prejde medzifrekvenčnými filtrami našich superhetov a preto chtiac - nechtiac, museli sme omele zvačšit šírku pásma a utlumiť MF obvody našich prijímačov. Toto sa ukázalo ako správne až v prevádzke. Konečne dňa 1. 7. o 18. hodine boli sme hotoví a duo 3NZ plus 3DG i s rodinami naložili sa na nákladné auto, ktoré ich za krásneho neskorého mesačného večera doviezlo na Javorinu. Až vtedy sme verili, že sa budúceho dila závodu predsa len zúčastníme.

Budíček sme si stanovili na 5,30 hod. a tento sme i dodržali. Po prevoze k trianglu a postavení t. zv, vačšieho zariadenia (vysielače 25 W, 15 W a 10 W s modulátorom a dvomi superhetmi), začali nám starosti. Cestou a prevozom nastaly vo vys. zariadení dva zkraty, čo sme po krátkej dobe spoznali úctihodnými iskrami a horúcim prívodným káblom od akkumulátorov. Spojenými silami boly poruchy odstránené a zariadenie uvedené do chodu.

OK3NZ sbalil si zariadenie č. 2, pred odchodom napísknul si krajové frekvencie na jednotlivých pásmach a odobral sa niekoľko sto metrov smerom na západ, aby to vraj mal do tých Čiech bližšie. OK3GI pomocou RP poslucháča dopravil svoj transcseiver na Čachtický hrad, kde ako amatér i výletník urobil niekol‘ko spojení.

O 8,56 hod. bolo nadviazané prvé spojenie na 50 Mc pásme so stanicou OK2BMK s obojstranným reportom 59, mod fb. Po tom sme obaja urobili hladko skoro všetky moravské stanice. Po týchto spojeniach sme spoznali, že súdrúhovia z OK2 správne predvídali za dejište závodu územie Čiech a preto sa odstahovali na západ až k hraničnej čiare česko-moravskej. Tým nám sice hola daná možnost urobit spojenie na vačšiu vzdialenost, avšak boly nám stažané podmienky spojenia na vyšších frekvenciach. Dňa 2. 7. boly podmienky zlé. Stanice priehádzaly s únikom a po 15. hodine nastalo na pásme 50 Mc skoro ticho. K večeru sme očakávali vzdialenejšie stanice na 28 Mc, ale tieto sa nedostavily. Bole počuť pracovať 2 stanice z OK1 s cudzinou a OK2BDV volal CQ DX.

Zlé podmienky príjmové toho dňa prejavovaly sa aj na príjme so smerovými anténami. Stanica, ktorá hola od nás na západ, bola v maximálnej počutelnosti pri vytočení smerovky skoro na sever. Iné stanice zas nemaly maxima pri točení antény až o 180 stupňov. Tieto zvláštnosti nemohly byť pozorované pri príjmu stanic z východu, keďže súdruhovia z Banskej Bystrice sa pravdepodobne Polného dňa nezúčastnili (aspoň ich značky neboly počuteľné) a jediným volajúcim na púšti bol OK1ZI/3 zo Sitna u Banskej Štiavnice, s ktorým sme spojenie urobili.

Dňa 3. 7. sa podmienky podstatne zlepšily. Hneď ráno nadviazali sme spojenie s OK2OZL na 50 MC pásme, kde operátor 2UD nevedel kedy má s poďakovaníni a chválou prestat. Pred 8. hodinou bol príjem na spomenutom pásme čistý a pásmo plné fonických stanIc. Po oznámení stanice OK2OBR, že značka OK3DG šarapatí na pásma, všímal som si hlavne stanic OK1 a tieto mňa taktiež na pásme našly. A tak za necelých 40 minút som mal zaznamenaných 5 spojení s OK1, zatiaľ čo 3NZ s menším príkonom urobil tiež 3. Je možné, že nás volalo i viac stanic, ktoré som pravda podobne prepásol, kéď som mal smerovku zapojenú trvale na vysielač a prijímal som na vertikálny vodič 6 m dlhý. Príjmový rozdiel medzi tymito dvomi anténami bol asi o 4 S. Za nejcennejšie považujem spojenie s OK1AFA, ktorý udával QTH kota 510 Šumava. Dalej boly počutelné na Javorine stanice OK1DB, OK1UY a na 144 Mc zo vzdialenejších OK2MSP, ktorého som niekoľkokrát volal a dával som mu report, avšak jeho odpoveď som nemohol identifiknvaf, lebo odpovedal vždy na inej trekvencii a nezistil sem či to patri mne alebo inej stanici (silné QRH).

Záverom nášho pozorovania chcel bych z nášho stanoviska posúdit uplynulý Polný deň asi takto:

1. Učast v OK3 bola velmi malá a v OK2 mohla byť tiež vačžia. Škoda, že neboly obsadené na Morave niektoré výškové body ako Radhošt, Praded a. t. ď., z ktorých mohlo byť dobré spojenie na všetky strany. Učast v OK1 bola snad primeraná, avšak málo staníc sa pripravilo a zameralo na ďiaľkové spojenia, ktoré okrem odbočiek mohly znamenat cenný bodový prínos. Na pokon sa nazdávam, že pásmo 28 Mc bIo málo použité, ačkoľvek s transceivrom o príkone 3 Watty dá sa pri viditelnosti urobit spojenie na 40 km.

No i pri týchto zdánlivých nedostatkoch sa nám priebeh Polného dňa páčil. Teší nás, že sme sa ho zúčastnili a sľubujeme, že sa ho zúčastníme i v budúcnosti.
OK3DG.

POLNÍ DEN VE VYSOKÉM MÝTĚ

Snad nebylo jedině odbočky v ČSR, která by se nějak nezúčastnila tohoto závodu. Také naše vysokomýtská odbočka se zúčastnila tohoto závodu a já chci povědět, proč nás při samotném závodě nebylo mnoho slyšet.

Přístroj na 50 Mc/s byl v naší odbočce připraven dosti dlouho před závodem, toho využil jeden náš OK a rozhodl se při jedné páteční schůzce na - Pražské věži - , kde má naše odbočka klubovnu, že se podívá na pásmo. Zapne přijímač a poslouchá, na bandu zjistí jenom superreakci nějakého přijímače. I spustí svůj mohutný hlas a vysílač přemodulovaně škytá mimo jiné - Franto, nech toho a pojď na věž. - Místo erpíře Františka se ozve kolega OK1AVM, QTH Deštná v Orlických horách.

V neděli odpoledne vyrazil z Vysokého Mýta hlouček kolařů na nedalekou kótu 372 na Vrchách. Pozornost občanstva budil tento zajímavý průvod s výzbrojí dosti podivnou. Kóta 372 jest opatřena pěknou dřevěnou věží, která se mocně vypíná nad okolním krajem. Ovšem zde byla první překážka pro naše účastníky. Věž, která jest na 20 m vysoká, časem trochu zestárla a to jsme shledali teprve tehdy, když vystupoval poslední náš pan předseda. On jest tak trochu hubený člověk a jeho váha se pohybuje kolem 100 kg, on to byl, který mocně zalomcoval věží a my erpíři jsme dostali strach a raději šli dolů.

Neradi jsme pouštěli dolů naše fidlátka, která jsme předtím obtížně vytáhli po provaze na věž, nebylo by přece kolegiální nechati toho našeho OK dole pod věží. Po tomto stěhování jsme umístili stanici na žebřík a začali navazovati první spojení. Naše radost netrvala dlouho, příjem stále klesal a výkon našeho vysílače slábl. I začali se vysokomýtští amatéři domlouvati, jak jest toto možné, dospěli k názoru, že cestou na ten náš triangl se dotkla některá z antenních tyček aku a tím se stalo, že nás nebylo slyšet. Smutni jsme opouštěli triangl a řekli jsme si, že příští rok půjdeme zase.

Těch bodíků jsme moc neudělali, ale prosíme kutnohorskou odbočku, aby naše těžce získané body násobila vahou našeho kolegy předsedy a tím jej odčinila za namáhavý výstup na triangl. On jest dobrý člověk, má rád legraci a jistě se na mne nebude zlobit, že jsem na něho toto vyzradil.

OK1-1445.

Záběry z Polního dne liberecké odbočky.

Poznámky a poznatky pro příští PD:

Termín 2.-4. července velmi dobře vyhovuje, doporučujeme jej neměnit. Aby byl využitkován i noční provoz doporučujeme, aby bylo možno uskutečnit a opakovat spojení i v noci, které by bylo znovu bodováno. Účel: 1. zjištění podmínek pro UKV v noci, 2. podpora kolektivní práce amatérů (střídáni nočních služeb).

Všeobecně: Doprava materiálu a zařízenI na místo a zpět za obtížných podmínek, rozbití tábora instalace zařízení a provoz byl pro všechny zúčastněné amatéry odbočky, hlavně mladé RP členy, ideální školou pohotovosti, rychlosti a dovednosti. Skvělé počasí, jenom pro změnu vystřídané dvěma bouřkami vylákalo nejen četné známé a YL k prohlídce tábořiště, ale i k shlédnuti provozu. Večery byly vyplněny diskusemi, gramofonovou hudbou a předváděním hodnotných filmů pod širým nebem. Soudružský duch a kázeň, které vládly mezi všemi členy a kolektivní spolupráce všech přispěla k radostné náladě tábora. Napřesrok budeme vybaveni ještě lépe technicky a členové zavazuji se již nyní k zdokonaleni vysílacího í přijímacího zařízení na základě poznatků a zkušenosti z letošního roku.

Zdar Polnímu dni 1951!
OK1UQ

VÝSLEDKY ZÁVODU POLNÍ DEN 1950

Odbočka Kutná Hora

Závod Polní den 1950 měl velmi, zdařilý průběh. Zúčastnilo se jej celkem 91 stanic, z toho 19 kolektivních a odbočkových, klasifikováno bylo 78 soutěžících stanic, jelikož zbytek, t. j. 13 stanic nezaslalo soutěžní deník.

Závod ukázal osvědčenou připravenost a pohotovost čs. amatérů vysílačů i jejich vyspělost v jejich amatérské práci. Datum závodu všem zúčastněným vyhovovalo, jelikož většina z nich začínala svou letní dovolenou. Bude tedy dohře, pořádat příští závod Polní den v těchto dnech.

Většina stanic pracovala (cca 80%) výhradně z baterií a malými vibračními měniči napájenými zařízeními, vesměs s transceivery. Přijímače byly používány superregenerační, bylo jen několik speciálních továrních UKV-superhetú. Výsledky PD odhalují jeden důležitý fakt: bodový zisk stanic, vybavených aparaturami a zdroji, na jejichž dopravu bylo třeba nákladního auta, byl vcelku poměrně menší než těch stanic, které v závodě použily jen transceiverů, napájených z anodové baterie či vibračního měniče a NIFE akumulátoru. Již třetí stanice, OK1NE, použila tohoto prostého zařízení. Je též zajímavé konstatovat. že veliká většina stanic, které při PD použily k napájení agregátů a motorgenerátorů, měla nějakou mechanickou či elektrickou závadu během provozu. Na danou skutečnost použití nákladních aut poukazuje velká většina soutěžících a přeje si pro příště omezeni příkonu max. 5 Wattů.

V použitých anténách převládaly půlvlnné Fuchsky, na pásmech od 220 Me/s tří- až pětielementové směrovky. Bylo by velmi dobré upozornit na použití výhradně horizontální polarisace antén, která je rozhodně lepší k dosažení spojení hlavně na vyšších frekvencích na větší vzdálenosti.

Z dopisů, které jsme dostali, je nutno si mnoho vzíti pro další UKV závody, jmenovitě pro PD 1951. Zdrcující většina stanic (99%) je pro odstranění 28 Me/s pásma z pásem soutěžních, jelikož toto je pásmem výhradně dx-ovým a mimo to není povoleno stanicím operátorské třídy C na něm pracovat! Bodováni bylo celkem dosti spravedlivé, až na nízký počet bodů za spojení na 440 Mc/s a překročení hranice 200 km. Násobitel 1. za spojení se stejnou stanicí na více než třech pásmech se všeobecně líbil a je žádáno jeho opakování při různých UKV závodech. Násobitel 2. byl podle uvedených a otištěných podmínek dosti nejasný, překvapilo nás, že skoro všlehni soutěžící pochopili význam předávané šifry, jakožto násobitele, i když vzor staničního deníku nesouhlasil s otištěnými podmínkami závodu. Toto vzniklo chybnou korrekcí soutěžních podmínek závodní komisí ČAV!

RP-4560. Cyril Petrla a mladý RP-6717, Borek David, kterému je 13 let, u kolektivní stanice OK1OCB na 50 Mc/s.    Kleť u Č. Krumlova - Hana Křivanová, RP-6436 u stanice OK1OCB, s transceiverem pro 50 Mc/s v provozu

Bohužel jeden z nejdůležitějších bodů soutěžních podmínek nebyl na sto procent většinou stanic splněn. Všechny soutěžící stanice byly povinny zaslat kritiku proposic závodu a hlavně stanoviště, které bylo v závodě použito. Mnozí soudruzi však nepochopili dalekosáhlý význam této kritiky a jejich „kritika‘ se omezila na vypisování příhod a nehod při závodě. Deníky byly celkem vedeny správně, překvapila však veliká nepřesnost zápisů (špatně zachycené RST, veliká časová diference, kolikrát až 5 hod.!), což mělo samozřejmě vliv na celkový zisk bodů. Těch, kteří nezaslali soutěžní deník vůbec, třebaže se závodu zúčastnili, bylo opět veliké procento (15%) a na jejich konto adresuje pořádající odbočka svůj návrh, aby pro příště všem těm, kdo se zúčastní některého z čs. závodů a nezašlou svůj soutěžní deník, byla dočasně KSR zastavena činnost.

O tom, že závod byl vskutku čilý, svědčí několik perliček: Tak OK1GM volá stanici OK1OKH na kótě 709 megacyklů u Světlé nad Sáz. ‚ OK2MSP navrhuje při spojení s OK1APN omezení příkonu nákladních aut pro příští Polní den atd. atd. Zajímavé muselo být také spojení OK1ZW se stanicí OK1ZW, uvedené v soutěžním deníku této stanice. A dokonce na dvou pásmech, hi!

Výsledky závodů a soutěžní deníky zpracovával 5členný kolektiv Polní den kutnohorské odbočky. ČAV, soudruzi: OK1VB, OK1-1957 OK1-4328, OK1-4500, OK1-5387. Stanovený časový plán, závazek k II. světovému sjezdu mládeže v Praze, byl splněn na 140%. Pracovní kolektiv byl veden QK1VB a OK1-1957. Věcnou cenu, věnovanou odbočkou ČAV Kutná Hora, a čestná uznání obdrží vítěz a v soutěžící operátoři (i RP-s) v nejbližších dnech (dovolená v tiskárně, hi!).

Děkujeme všem za zdárné přispění k úspěšnému provedení naší tradiční soutěže a přejeme všem mnoho zdaru v jejich amatérské práci k budování socialismu v naší vlasti.

OK1VB, OK1-1957.

JEŠTĚ POLNÍ DEN

O tom, jakému zájmu se těšil letošní závod „Československý polní den“ svědčí skutečnost, že stále ještě docházejí do redakce K. V. zprávy a snímky z provozu použitých zařízení. Tentokráte přinášíme dva snímky z činnosti kolektivní stanice OK1OCB, jejíž členové patří mezi naše mladé nadšence pro krátkovlnné pokusnictví a kteří, ač se neumístili mezi prvními
v soutěži, přece vykonali mnoho pro popularisaci amatérského vysíláni ve svém působišti. QTH stanice OK1OCB během závodu bylo Kleť u Č. Krumlova na kótě 1085 a stanice pracovala na 50 Mc/s.
 

KV 150/175/1950

pro web OK2KKW přepsal OK1TEH