|
VYSÍLAČ PRO 70 cm [1961] Rozvoj techniky velmi krátkých vln jde mílovými kroky. Je nutno, abychom i my, českoslovenští amatéři, sledovali tento rozvoj a neustále modernizovali svá zařízení. Lze říci, že na pásmu 145 MHz má velká většina našich amatérů dobrá zařízení. Toto bohužel nemůžeme říci o zařízeních na pásmo 70cm. Věřím, že mnoha našim amatérům pomůže tento popis vysílače na 432 MHz, který se osvědčil na Polním dnu 1960 a 1961. Již v AR 10/58 byl popsán ztrojovač kmitočtu 144-432 MHz s elektronkou REE30B od OK1AKA. Byl to značný pokrok, takový ztrojovač, ve srovnání s „osvědčenými“ a „stabilními“ sólo oscilátory. Stabilní vysílač nám dovoluje použít úzkopásmových superhetů a CW provozu, čímž se podstatně zvýší dosah. Ostatně výhody takového stabilního vysílače jsou na první pohled zřetelné a nebudu se jimi tedy dále zabývat. Zmíním se pouze o několika DX spojeních na pásmu 70 cm: Již v roce 1953 byl DL3FM zaslechnut stanicí GW2AGZ na vzdálenost 800km, přičemž DL3FM používal pouze ztrojovač s elektronkou 832 (= GU32), čili asi 2 W vf výkonu!! Světové rekordy na pásmu 70 cm, jak byly vytvořeny v Evropě: DL3YBA-G3HAZ QRB 800 km, SM6ANR-G2XV QRB 980 km, G3HBW-SM7BAE QRB 991 km, G6NB-SM7BAE QRB 1021 km, G3HBW- SM6ANR QRB 1035 km, a G3KEQ- SM6ANR QRB 1041 km jako současný evropský a světový rekord. Pouze G3HBW používá koncový stupeň 150 W se speciální triodou, jinak všichni ostatní buď jen TR, nebo TR/PA s elektronkami QQEO3/20 nebo QQEO6/40! Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že i na pásmu 70 cm lze dosáhnout za příznivých podmínek s X-talem řízeným vysílačem a superhetem pěkných spojení.
Existuje však několik metod, jak nepříjemnou skutečnost nízké vlastní resonance obejít. Nejstarší z nich je od Phillipsů: dva trimry C jsou přímo na vývodech objímky a spolu s indukčností L tvoří sériový obvod (obr. 1). Stejnosměrný obvod je uzavřen přes tlumivky Tl. Další zapojení - Gratama a de Leeuw - je v podstatě symetrický π-článek. Je to často používané zapojení v záp. Evropě (obr. 2). Amatéři USA často používají zapojení obr. 3, kde na každém mřížkovém vývodu je kousek měděného pásku asi 75 mm dlouhého. Tyto pásky obstarávají vazbu s anodovým obvodem ztrojovače.
Poněvadž jsou u všech těchto druhů vazby potíže s dostatečným vybuzením, resp. přenosem výkonu z anodového obvodu ztrojovače do mřížkového obvodu koncového stupně, zabývali jsme se tímto problémem spolu s OK2EC. OK2EC přitom objevil nový způsob vazby, daleko nejúčinnější a nejjednodušší, který si dal patentovat. Princip je patrný z celkového schématu na obr. 4. Jsou to v podstatě dva půlvlnné obvody (nebo jeden celovlnný), laděné kondenzátorem uprostřed. Kondenzátory v mřížkách koncové elektronky jsou výprodejní, libovolné hodnoty, v rozmezí asi 5-50 pF. Oddělují mřížky od anodového napětí ztrojovače a musí byt proto alespoň na 2-3 kV I Jsou s co nejkratšími přívody, připojeny mezi oba konce anodového obvodu ztrojovače a mřížky koncového stupně. Pokud by někdo takové kondenzátory nesehnal, je nejvýhodnější si je vyrobit jako slídové a vyzkoušet vysokým napětím. Tato zkouška jistě stojí za to probije-li se totiž některý z nich, zničí se koncová elektronka! V zapojení jsem nenašel žádné záludnosti, vysílač „chodil“ na první zapnutí. Je ovšem nutno důkladně odstínit mřížkový obvod od anodového u koncového stupně a raději i u ztrojovače. Že je nutno dodržet přísně zásady pro stavbu přístrojů na VKV, to snad ani nemusím připomínat. Obvyklé keramické objímky pro REE30B nejsou nejvhodnější proto jsem použil jinak řešených objímek z mycalexu (obr .5.). Upozorňuji na nutnost dobrého vysokofrekvenčního uzemnění katod a žhavení elektronek. Nejlépe se to provede tak, že nosný pásek, na němž je upevněna objímka elektronky, je současně zemnicím spojem. Napájecí přívody a ostatnÍ spoje je nejlépe provést stíněným drátem, který je každých 5-10 cm uzemněn na kostru. Je to lepší než blokovací kondenzátor a vyhneme se tím různým vazbám. Na ztrojovači jsem použil REE30B staršího provedení, s kulatou baňkou nahoře, na koncovém stupni pak nové provedení REE30B s horní částí baňky z lisovaného skla. U nového provedení vyjdou anodové obvody asi o 2 cm delší než u starého, indukčnost anodových vývodů je totiž menší. Rozměry všech ladicích obvodů jsou v tabulce. Všechny obvody jsou stříbřeny a vyleštěny. Ladící kondenzátor je split-stator z výprodeje (Feld-Fu). Ladění anodového obvodu koncového stupně je dvojí: hrubé, zkratovací spojkou a jemné, kotoučkem na šroubu s jemným závitem (vzdůchový trimr z EK10), jehož přibližováním a oddalováním se mění indukčnost obvodu. Anténní vazební obvod je obvyklého provedení. Mechanické provedení je nejlepší na podlouhlé kostře ze železného kadmiovaného plechu 1-1,5 mm, co nejpevnější. První elektronka je v stojaté, druhá v ležaté poloze. Obě jsou úplně uzavřeny plechovém stínicím krytu, aby se snížily ztráty vyzařováním (a nepodceňujte je stíněním se zvýší výkon v anténě až o 1/3!). Obě elektronky jsou chlazeny proudem vzduchu, nejlépe směrem od koncového stupně. Mně to tak nevyšlo, a tak „foukám“ obě elektronky zezadu přes kryt z perforovaného plechu. Mechanické schéma (obr. 7) nejlépe objasní celé konstrukční řešení s návrhem chlazení při dostatku prostoru na délku. Buzení 145 MHz dodává malý vysílač s GU32 a 15 W příkonu. Stačila by i QQE 03/12, nebo snad i jedna 6L41. Hodnoty buzení a maximálních napětí a proudů elektronek jsou v tabulce. Aby nebyla překročená dovolená anodová ztráta obou elektronek při odpojeném buzení, jsou v mřížkách obou elektronek ochranné diody, které v takovém případě zavedou na mřížky pevné předpětí, jehož velikost nastavíme tak, aby elektronka byla v klidu uzavřena. Dovoluje nám to klíčovat budič 145 MHz. Modulace je anodová a pomocí dvou přístrojů DHR3 „hlídáme“ mřížkové i anodové proudy obou elektronek.
REE3OB vydrží až 80 W příkonu na koncovém stupni, ale to je
již hranice. Vhodnější je provozovat elektronku s 60 W maximálně, prodlouží se
životnost a pokles výkonu není tak podstatný.
Literatura:
Schweitzer: Dezimeterwellen-Praxis přepsal a upravil pro web OK2KKW Matěj, OK1TEH |
Ztrojovač kmitočtu, popsaný OK1AKA, však nevyužívá plně
možností, které REE30B dává. Vždyť přidáním další REE30B, jako koncový stupeň,
se výkon nejméně čtyřikrát zvýší, čili protistanice nás slyší o dvě S lépe! A to
jistě stojí za to! Potíž je v tom, jak uvádí i OK1AKA, že REE30B má vlastní
rezonanční kmitočet mřížkového okruhu uvnitř elektronky daleko nižší než 432
MHz, obvykle 300 MHz. Rozumí se tím čtvrtvlnné vedení zkratované mřížkové nožky
REE30B. O tom ovšem mnozí konstruktéři nevědí a tak si stěžují, že „přidal jsem
k tomu ztrojovači koncový stupeň a ono mi to dává stejný výkon“. Nevěřil jsem
tomu, až jsem u jednoho známého OK objevil příčinu - měl totiž mřížkový obvod
koncového stupně za ztrojovačem - naladěn opět na 144 MHz místo na 432 MHz!
