|
VKV ZÁVOD ("DEN REKORDŮ") A EVROPSKÝ VHF CONTEST [ z KN09CE - 1956]
Přestože z Lomnického štítu (2634 m) ve Vysokých Tatrách, naší téměř nejvyšší a poměrně snadno přístupné kóty, bylo již na VKV během našich PD několikrát pracováno, nebylo nikdy dosaženo žádných lepších výsledků. Je otázkou, zda tato skutečnost byla způsobena nepříznivými. podmínkami či nedokonalým zařízením těch stanic, které z Lomnického štítu během minulých soutěží vysílaly. Aby byly v tomto směru získány určité zkušenosti, bylo využito letošního VKV Contestu jako vhodné příležitosti k obsazení této vysoko položené kóty dobře vybavenou stanicí. Akce se ujal sám Ústřední radioklub a tak již 5.9.56 vyjížděla z Prahy směrem na Slovensko Tatra 805 s příslušným zařízením. Posádku tvořili OK1JQ, OK1VR, OK1-1307 s. W. Schön a z OK1KAA s. Ing. E. Müller. Cesta byla rozdělena na dvě etapy. První den, t.j. ve středu, se dojelo do Rožnova a ve čtvrtek po poledni stála naše Tatra s posádkou i nákladem u konečné stanice lanovky v Tatranské Lomnici. Tam na nás čekal OK3RD, který si jednak přijel pro materiál pro košický radioklub a jednak nám pomohl při obstarávání noclehů a při dopravě materiálu nahoru. Byl pěkný slunečný den, lanovka stále plná jezdila nepřetržité sem a tam, a tak se na nás dostala řada teprve k večeru, kdy jsme vyjeli na Skalnaté pleso. Protože nebylo možno ubytovat všechny účastníky přímo na Lomnickém štítě, odjeli tam ještě večer s celým zařízením jen OK1VR a OK1-1307. Na Skalnatém plese je totiž nutno přestoupit do druhé menší lanovky, kterou se dostaneme teprve na vlastní Lomnický štít. Jezdi zde jen jedna kabina, která za 10 min. dopraví nahoru 15 lidí a překoná přitom výškový rozdíl přes 900m. Je to nejodvážněji řešená lanovka v Evropě, neboť překonává tento výškový rozdíl jen s jedním podpěrným stožárem, který je však umístěn až těsně pod vrcholkem. Nahoře jsme byli přijati velice přátelsky s. A. Mrkosem, vedoucím tamní meteorologické observatoře. S. Mrkos, kterého mnozí známe jako úspěšného objevitele komet, nám po celou, dobu našeho pobytu na štítě vycházel vstříc, a pokud jsme dosáhli určitých úspěchů, má o to on nemalou zásluhu. Čtvrteční večer byl zakončen přátelskou besedou o televisi u televisního přijímače, kde jsme sledovali program budapeštské televise. Na Lomnickém Štítě mají totiž nový televisor Tesla 4202, takže mohou sledovat program na různých kanálech. Je zajímavé, že příjem Prahy, kterou zde bylo možno častěji sledovat dříve než začala vysílat Ostrava, je ovlivňován hlavně počasím. Během dvouletého pozorování bylo zjištěno, že výskyt pražské televise předcházel pěknému počasí. I teď při sledování ostravského vysílání se někdy stává, že toto je rušeno vysíláním pražským. Ostatní zahraniční stanice se také vždy neobjevují jen v souvislosti s poruchami ve sluneční činnosti, i když tyto ovlivňují příjem vzdálených TV vysilačů v hlavní míře. „Zajímavá“ situace nastane, a to nejen na Lomnickém štítě, ale hlavně na jižním Slovensku - kde je budapeštská televise dobře „slyšet“ a bude „slyšet“ ještě lépe až se bude vysílat s plným výkonem 30 kW - až bude uveden do provozu také vysilač bratislavský, který má pracovat na tomtéž kmitočtu. V patek bylo započato s přípravou vlastního zařízení, neboť jsme se večer chtěli pokusit již o nějaké to QSO. Dříve než popíšeme naše zařízení, uvedeme ještě, co bylo v plánu této naší výpravy:
1. Absolvovat Evropský VKV-Contest na 144 a 435 MHz současné s naším VKV
závodem. Z další ho uvidíme, že se podařilo splnit celkem malou část tohoto úkolu. Jaké zařízení bylo k disposici? Základ tvořilo zařízení stanice OK1VR na 144 MHz, t. j. jako přijímač krystalem řízený konvertor s přijímačem Emil jako mezifrekvencí; vysílač pětistupňový, krystalem řízený, pracující na kmitočtu 144,1 MHz, osazený na koncovém stupni elektronkou 829B. Příkon koncového stupně při CW 50 W. Anténa 2 x 5-ti prvková Yagi nad sebou. Na 432 MHz bylo k dispozici jednak jednoduché zařízení, supergenerační přijímač a tyčový oscilátor jako vysilač, jednak konvertor s krystalovou diodou ve směšovači, který mohl být připojen ke konvertoru na 144 MHz jako k I. mezifrekvenci; a ztrojovač s elektronkou 832 o příkonu 15 W jako vysílač, který byl připojován za vysílač na 144 MHz. Anténa byla dlouhá, 23 prvková Yagiho směrovka. A nakonec tu byl ještě koncový stupeň stanice OK1KSR, osazený dvěma elektronkami Tesla RE125.
A nyní k vlastnímu provozu. Začněme koncovým stupněm 1 kW, který však nebylo možno vyzkoušet. Na Lomnickém štítě je totiž síťová napětí 220 V, které lze zatížit max 1,8 kW, aniž toto podstatně klesne. To by bývalo nebylo ještě tak zlé. Horší bylo, že na štítě v této době prováděli pracovnici Fys. ústavu polské akademie věd nepřetržitá některá dosti náročná měření. Tím byla síť zatížena tak, že nebylo možno připojit nějaký další větší zdroj, aniž by bylo toto měření ohroženo. Proto bylo rozhodnuto používat jen vysílače 50 W. V pátek večer mezi 20.00 a 23.00 jsme se pokoušeli po prvé o nějaké spojení, ale marně, na pásmu byl klid, přesto že podmínky se zdály být dobré. V sobotu jsme přenesli zařízení až nahoru do omezeného prostoru vlastní meteorologické observatoře, odkud jsme v 16.20 navázali první spojení s OK2KOS na Lysé Hoře. Následovala ještě 3 další spojení na 144 MHz, která nám potvrdila, že zařízení je v pořádku. Na 435 MHz navázáno první spojení v 17.25 také s OK2KOS. Byly zaslechnuty ještě některé polské stanice. Protože jsme nechtěli rušit posádku Lomnického štítu v poslechu televise, bylo první spojení do VKV Contestu navázáno až před 22.00 hod. Byla to stanice HG5KBA u Komárna, QRB 230 km. Následovaly další maďarské, moravské, slovenské a polské stanice. Ve 23.13 byla zaslechnuta v síle 575 velice pěkně OK1KRC, jak volá výzvu. Poznali jsme po hlase operátora s. Veselého. Avšak veškerá naše snaha o navázání spojení ať FONE, ICW nebo CW byla marná. Poměrně značná síla, s jakou byla OK1KRC přijímána, dávala naději, že podmínky se pro směr na OK1 lepší. A skutečně, ve 23.30 bylo na vázáno spojení s SP5FM/EL/P na Sněžce. Překlenutá vzdálenost 364 km znamenala nový polský rekord na 144 MHz, který však neměl dlouhého trvání, neboť SP5FM/EL/P jej o několik hodin později zlepšil spojením s YU3EN/EU na vzdálenost 465 km. Dále následovalo spojení s SP5KAB na Kralickém Sněžníku. Bylo pátráno po dalších českých stanicích, když byla zaslechnuta jugoslávská YU3EN/EU, jak volá fonicky výzvu. Na naše, také telefonické zavolání bylo ihned odpověděno, a tak se nám podařilo naše první QSO s YU a naše nejdelší spojení v tomto závodě vůbec. QRB 460 km. YU3EN/EU nám sdělil, že z OK pracoval zatím jen s OK3DG a OK3KLM. Podařilo se mu však navázat pojení s republikou San Marino, odkud pracoval I1AJV/M1. Překlenutá vzdálenost, z části přes Jaderské moře, asi 385 km. Zdá se, že to bylo jedno z prvních spojení s M1 vůbec. YU3EN/EU pátral hlavně po SP5FM. Proto jsme ho dlouho nezdržovali a zajímali se o další spojení. Spojením s OE1WJ ve Vídni, QRB 308 km, v 01.36 hod. byl zvětšen celkový počet zemí, se kterými bylo na 144 MHz pracováno, na konečné číslo 5. Velice slabě byly sice zaslechnuty také telefonicky pracující DL stanice, spojení s nimi však uskutečněno nebylo. Škoda, že se na VKV i v zahraničí stála méně a méně užívá CW provozu. Ve 03.00 jsme přebudovali naše zařízení připojením ztrojovače na 435 MHz, abychom se podle dohody ze 144 MHz pásma pokusili o spojení s SP5GM a SP5KAB. Na tomto pásmu však bylo pusto u prázdno. Nebyly zaslechnuty ani nejbližší stanice. Ukázalo se, že bylo chybou, že jsme se o toto spojení nepokusili ihned po spojeních na 144 MHz. Přeladili jsme se zpět na 144 MHz, zatímco na 435 MHz zůstalo v provozu náhradní superreakční zařízení. I na 144 MHz však v této době nebyly valné podmínky. V době od 0400 do 0900 bylo pracováno jen s SP a OK3, t j. se stanicemi poměrně blízkými. Po rozednění jsme zjistili pravděpodobnou příčinu těchto špatných podmínek. Na západě se totiž objevila hradba vysokých mraků, která se vytvořila v prostoru jz až sz, a byla patrně příčinou špatných podmínek na obou pásmech. Proto jsme obrátili svoji pozornost i antény na východ, kde se ve vzdálenosti 200km rýsovalo v jasném ranním vzduchu pohoří Poloninských Karpat, ve snaze pokusit se o spojení s UA nebo UB stanicemi. Avšak ani zde nebyla naše snaha korunována úspěchem přesto, že jsme tomuto směru věnovali mnoho času i pozornosti. Těsně před desátou hodinou se podmínky na 144 MHz začaly zlepšovat; objevily se moravské stanice o konečně .i české OK1KST, OK1KRC, OK1KKR a nejvzdálenější z nich OK1KKD (Kladno, QRB 450 km) většinou FONE a ICW v síle S5 až 7. Je také říci, proč nás tyto stanice neslyšely. Domníváme se, že příčinou bylo asi opět velké rušení na pásmu nestabilními vysílači (typu OK1KPZ pozn. red.). Na 435 MHz bylo však v této době stále klid. Teprve před 12 hod se objevily stanice OK2KOS, OK3KZA, SP9DR a SP9DW, se kterými bylo navázáno spojení. Jiné stanice zaslechnuty nebyly. Poslední spojení na 144 MHZ bylo uskutečněno v 13.07 s HG9OZ. Přestože se na pásmu již žádné nové stanice neobjevovaly, byla stanice v 1530 uzavřena a přikročeno k přípravám na zpáteční cestu, která byla ukončena v pondělí v 18.00 v Praze. Celková bilance zájezdu tedy je: 28 spojení na 144 MHZ a 4 spojení na 432 MHz s 30 různými stanicemi z pěti zemí (8 HG, 8 SP, 6 OK2, 6 OK3, 1OE a 1 UU). Za zmínku ještě stojí zajímavá zkušenost, kterou jsme získali. Po celou dobu nás silně rušila nestabilním vysíláním většina maďarských stanic, z nichž zvláště vynikala HG5KBK, která byla slyšet prakticky po celém pásmu. Toto rušení se však nezmenšilo ani tehdy, když bylo směrováno na sz, t j. o 90° severněji od maďarských stanic. V tomto případě totiž měla síla těchto stanic podstatně poklesnout, protože vyzařovací diagram naší směrovky má v tomto místě minimum. Příčina, proč se tak nestalo, je v tom, že maďarské stanice byly v tomto případě přijímány odrazem od skalních masivů tatranských štítů, které se nacházejí ve své většině západně od Lomnického Štítu a jsou řádově stejně vysoké jako Lomnický štít. Tohoto jevu využívají na př. švýcarští amatéři při vysíláni ze svých QTH v hlubokých horských údolích, kdy dosahují spojení na větší vzdálenosti a „za roh“, odrazem od skalních alpských masivů. Takž YU3CW navázal tímto způsobem celou řadu spojení za svého trvalého QTH a Mesiézké dolině. V našem případě pak tyto skalní překážky byly patrně také příčinou toho, že se nám nepodařilo navázat na 435 MHz více spojení s dalšími slovenskými stanicemi, zejména však s OK3DG. Většina těchto stanic byla stíněna mohutným a poměrně blízkým skalním masivem Gerlachu (2663 m).
OK1VR - AR 11/1956 Obrázky http://www.goski.sk/zima/lomnicke_sedlo/lomnicky_stit.htm (Převod do htm OK1TEH 2005) |
Budova lanovky s mateorologickou observatoří na Lomnickém štítě -
stanoviště OK1VR během VH
