|
WHITE MOUNTAIN RADIO CLUB OK1KRA 2m EME 1983-1990
BÍLÁ HORA (HK72a) Vojevůdce kdysi sliboval dobrý kopec úspěch v bitvě. Fridrich Falcký, který velel v roce 1620 stavovským vojskům, se však ve čtverci HK72a příliš nevyznamenal, a tak se stala Bílá hora v našem obecném povědomí téměř symbolem neúspěchu. Radioamatérům tentýž kopec dnes slouží mnohem lépe. Prakticky přímo na památném bojišti má sídlo 606. ZO Svazarmu z Prahy, radioklub OK1KRA. V posledních několika letech přinesla Bílá hora tomuto kolektivu celou řadu vítězství v soutěžích na VKV, o čemž se můžete dočíst uvnitř tohoto čísla. Na Bílé hoře... OK1KRA [1983] Sice se to nerýmuje, avšak Bílá hora a volací značka OK1KRA k sobě nerozlučně patří. Bílá hora (HK72a) je stálým stanovištěm 606.ZO Svazarmu v Praze 6- kolektivu OK1KRA. Kolektivní stanice dostala při svém vzniku začátkem padesátých let volací značku OK1KEC, ale díky menšímu smyslu pro humor tehdejšího vedení byla v roce 1958 „přejmenována“ na OK1KRA. I stanoviště OK1KRA byla v minulosti jiná než dnes - ve Střešovicích, na Kajetánce, na Větrníku (to jsou názvy různých částí Prahy 6). To vše však už patří radioamatérské historii. .. Dnešní stanoviště na Bílé hoře už zdálky poznáte podle čtyř spražených antén F9FT pro pásmo 145 MHz a jedné F9FT pro pásmo 432 MHz na dvacetimetrovém stožáru. V obytné buňce pod stožárem se pravidelně schází dvacetičlenný kolektiv, vedený předsedou ZO Zdeňkem Lakomým, OK1TM, a vedoucím operátorem ing. Václavem Vitoušem, OK1GO. Z tohoto místa dosáhl kolektiv OK1KRA v soutěžích na VKV (v kategorii „stálé OTH -145 MHz“) v posledních letech mj.těchto výsledků: 1980 až 1982: 1.místo v obou subregionálních závodech; 1981:1. místo v A1 contestu. A kromě toho z přechodného QTH 1. místo v Polním dnu a v závodě Den rekordů 1982 a v kategorii UHF/SHF 3. místo PD 1981 a 3. místo UHF/SHF contest 1980. Za všemi těmito výsledky je práce, vynaložená na stavbu QTH, na konstrukci technického zařízení (OK1KRA používá od telegrafního klíče až po antény téměř veškeré zařízení „homebrew“), na výchovu mladých operátorů samozřejmě většina volného času většiny členů kolektivu. Šéfkonstruktérem kolektivu je ing. Stanislav Slabý, CSc., OK1VSS. Diky jemu nebyla OK1KRA v posledních letech odkázána na tovární zařízení, u nás víceméně nedostupná. Transceiver FT221R - jediný tovární výrobek v zařízení OK1KRA - vyhrála OK1KRA v soutěži Měsíce Československo-sovětského přátelství v roce 1978, kterou absolvovala s transceiverem HM OK1VSS, postaveným v roce 1972 a již tehdy vybaveným digitální stupnicí. Transceiver sice slouží dobře podnes, od roku 1978 však k němu přibyl další, rovněž pro pásmo 145 MHz, vybavený opět digitální stupnicí, s prvním oscilátorem na dutinovém rezonátoru, s BFT66 na vstupu přijímače a s výkonem 10W. Pro speciální druhy provozu, jimiž se OK1KRA zabývá, slouží 600 W koncový zesilovací stupeň s dvěma elektronkami GI7B. Autorem transvertoru pro pásmo 432 MHz k transceiveru FT221R je ing. Vladimír Petržílka, OK1VPZ, a ing. Rudolf Bálek, CSc., OK1AQP, programovatelný telegrafní poloautomatický klíč vyrobil ing. Ladislav Valenta, OK1DIX. Výzkum, vývoj a výrobu (využití už ne) anténních systémů a všeho, cos nimi souvisí, zajišťuje v rámci kolektivu OK1KRA tzv. VÚR - „výzkumný Ústav rotátorový" tvořený ing. Jaroslavem Jarešem a ing. Jaroslavem Bukovnickým. Díky VÚR je anténami stejně dobře jako stálé QTH vybaveno i přechodné QTH stanice OK1KRA na kótě Spáleniště (GK45f) v Krušných horách. O kvalitě antén stanice OK1KRA po elektrické i mechanické stránce svědčí dotaz jedné německé stanice během spojení s OK1KRA v neděli 4. července 1982 dopoledne (pro mnoho stanic osudný Polní den): „Co se stalo v Československu? Jste jedinou OK stanicí na pásmu ...“ Anténa pro pásmo 432 MHz je na stožáru umístěna „uvnitř“ čtyř F9FT pro 145 MHz a přesto - jak můžete slyšet - pracuje OK1KRA bez problémů souběžně v obou pásmech. Stanice OK1KRA je v soutěžích charakteristická pěkným signálem. Někomu se to snad bude zdát neuvěřitelné, ale její operátoři s sebou i na přechodné stanoviště vozí osciloskop, jímž během závodu kontrolují kvalitu vysílaného signálu.
Zmínili jsme se o tom, že se OK1KRA zabývá zvláštními nebo méně rozšířenými druhy provozu na VKV. K těm nejzajímavějším patři navazování spojení odrazem vln od meteorických stop. Začínali v roce 1975 jen ve dvojici OK1VSS a OK1GO nejprve s Oscary, pak přešli na meteority. Je kuriózní, že jejich první úspěšný pokus o navázání spojeni odrazem od meteorických stop v roce 1977 byl současně i novým čs. rekordem v tomto druhu provozu (stanice UA3TCF, 2150 km). Pro čtenáře, kteří se dosud s tímto druhem provozu nesetkali, jej stručně popíšeme: Využívá k odrazu vysílaných elektromagnetických vln ionizované stopy, která vzniká v atmosféře asi ve výši 100km při průletu meteorických rojů. Ty se vyskytují poměrně pravidelně, jejich průlet je předem znám. K navazování spojení se používá většinou telegrafie A1, vysílaná rychlostí 600 až 1000 znaků za minutu. Antény jsou směrovány na předpokládané místo průletu. Vysílá se v pěti minutových relacích na kmitočtu „random“ 144,100 MHz nebo na předem dohodnutých jiných kmitočtech. Stanice 5 minut vysílá (např. CQ). potom 5 minut poslouchá a signály z přijímače nahrává na magnetofonový pásek. Vysílané signály je nutno vzhledem k jejich rychlosti na přijímací straně zpomalit, aby byly čitelné. Přímo pomaleji vysílat nelze, vzhledem k velmi krátké době trvání ionizovaných stop. Tímto pracným a napínavým způsobem navázali operátoři OK1KRA spojení s většinou evropských zemí. V OK1KRA využívají a pěstují také další druhy provozu - odrazem od sporadické vrstvy E i odrazem od aurory. O těchto druzích však se můžete v AR dočíst častěji. Bude vás však zajímat, že v OK1KRA již vyzkoumali, jak je možno výskyt sporadIcké vrstvy E regulovat. Es vrstva se vytvoří vždy, jakmile sundají kvůli opravám nebo údržbě anténní systémy. Pokud máte o cokoli z toho, čím se zabývají v OK1KRA., zájem, můžete se na členy této kolektivní stanice obrátit. Rádi nejen poradí nebo pomohou, ale také rádi uvítají mezi sebou nové tváře. -dva- s.204 AR 6/1983
OK1KRA/p - JO60JJ
- další fotky
najdete v Galerii.
Část jejich technického vybavení. Zleva: TRX 145 MHz
č. 1, TRX 145 MHz č. 2, PA, transvertor 432 MHz a na něm skřínka ovládání
antén. Hlavní konstruktér - OK1VSS.
Aktivní operátor OK1KRA - OK1AUT. Předzesilovač OK1KRA made by OK1VPZ
s
BF981 z roku 1983?
používaný pro 144 MHz EME (cca 0,9
dB NF)
ZC4 STORY - VHF CONTEST 1985
PD
1963
Na fotografii rovinka, ve skutečnosti Luční hora, 1555m, jen o málo nižší než Sněžka v pozadí...
Egypťané nedatovali. Židé datovali velmi přesně na základě velmi nepřesného data dne, kdy byl stvořen svět. Křesťané začali datovat ode dne legendárního zrození Krista a za opěrný bod zvolili jeden den uprostřed zimy. Slované, opřeni svým způsobem života o dění v přírodě, lomili pak rok v den slunovratu. Sekta radioamatérů měří čas na Polní dny. Jejich hedžra je pak kladena do června 1949. Abychom byli přesní, skutečně „jejich“, neboť v terminologii Krátkých vln, ročník 1949 šlo o „Polní dny“ v době od 17.00 hod. 4. června do 17.00 hod 6. června. Polní den se stal skutečně přelomem našeho sportovního roku, neboť jej dělí na dvě části: období příprav na příští Polní den a období čekání, jak to dopadlo. Tyto části nejsou zdaleka stejně dlouhé. Zatímco u starších, ostřílených stanic se jeví tendence k progresivnímu zkracování doby přípravné, a to až na několik málo dnů těsně před termínem, mladší stanice, ty, které PD dosud nejely, nebo se ho zúčastnily jen několikrát, se na něj těší už od července a připravují se na příští červenec s vervou, která stěží snese srovnání s umístěním v tabulce, ba je přímo úměrná pořadovému číslu. A to je jeden z nejradostnějších rysů Polního dne - neustálé omlazování čerstvou krví, odhodlanou bojovat a netrpící strachem z polnodňových „šedých vlků“. Když jsme tak letos prohlíželi tábořiště OK1KKT nad Tanvaldem, s trávou zdupanou již týden před PD keckami učňů s Elektropragy Tanvald, s nikoliv výborně chodivým zařízením, a přesto s náročnou, dokonale provedenou dutinou na 435 MHz, neubránili jsme se vzpomínce na jinou krkonošskou stanici na výborné kótě, vybavené prvotřídní boudou s prvotřídní kavárnou. Tenkrát tam na střeše sekala kvesa také mládež; šedí vlci pelichali u kávy. A tady jsme u dalšího radostného rysu Polního dne: tahle ta vzpomínka nemá dvojníka. Je výjimkou. Pravého polnodňového, duchem mladého vékávistu totiž Polní den ještě víc omladí a neznat se, podle hlasu bychom operatérům OK1KRA nehádali blízkost pátého křížku, když svou stanici vehementně inzerovali pár minut před koncem vyčerpávajících 24 hodin jako „nejlepší stanici v Krkonoších“. Věnujme však svou pozornost i tomu druhému údobí, které následuje po PD - období čekání. Zdá se, že zde se jednoznačně projevuje tendence k prodlužování. Vraťme se jen ke „Kraťasům“ roč. 1949. Tu se s podivem dovídáme, že výsledky toho ročního PD byly otištěny již ve dvojčísle 8-9. Čímpak to je? Vysvětlení je nasnadě. Tenkrát se závodu zúčastnilo celkem 102 stanic, z nichž deník zaslalo 69 účastníků, a vítěz OK1CZ navázal na 3 pásmech celkem 71 spojení (během 48 hodin!). Neupíráme nijak zásluhu pořadatele OK2OZL (Gottwaldov), který na hodnocení vrhl 16 svých členů, jenže dnes je taková rychlost naprosto vyloučena. Srovnejme s tím třebas jen tu skutečnost, že např. OK1KRA narobila v roce 1963 během 24 hodin skoro 25 000 bodů na pásmu 145 MHz a přes 10 000 bodů na 435 MHz! Kdo to jen trochu zná, dovede si představit, kolik se za tím skrývá spojení, počtářské a vyhodnocovací práce, i když nám tu práci nesmírně ulehčuje již vžitá síť QRA čtverců! Kromě toho se v roce 1949 pracovalo jen mezi stanicemi OK; letos však seděli naši partneři i v SP, U, HA/G, I, F, HB, DL/J, DM, SM, YU, YO, PA a OE - to jen podle předběžných informací. Kolik zemí se udělalo opravdu, to bude zřejmé až z vyhodnocení deníků. - K mnohým výtkám na adresu VKV odboru a Amatérského radia pak připomínám: v propozicích loňského PD bylo řečeno, že vyhodnocení provede společná čs.-polská komise. To se ovšem nemohlo stát dřív, než přijeli polští partneři. A tak třebaže vyčíslení výsledků bylo hotovo již v dubnu t. r., mohly být uveřejněny teprve po schválení, což se stalo v AR6/63. Nicméně nic nebrání tomu, aby ne oficiální předběžné výsledky nemohly být známy mnohem, mnohem dříve. Nedá se nic dělat, ale ta myšlenka se vtírá úplně neodbytně: neroste nám to rádio tak trochu nakřivo? Nezvrtlo se nám pod palcem trochu jiným směrem, než bylo v původním záměru? Neprovozujeme i my takovou výrobu pro výrobu, jak se o tom hovoří v hospodářských článcích našich novin? Zdá se, že jaksi upadlo v zapomenutí, že vládneme nejrychlejším spojovacím prostředkem - tři sta tisíc kilometrů za vteřinu, to je málo? Ze by se spojení nenavazovala, to se navazují: do diplomů, do maratónu, do lig, do závodů - ale jenom ne proto, aby člověk člověku něco pověděl. Když si pak něco sdělujeme, používáme k tomu lejstra: dopisy, fermany, bulletiny, oběžníky, hlášení, deníky a nakonec i časopis. Je snad styk mezi amatéry natolik oficiálního charakteru, aby bylo dáno jen to, co je psáno? Připomeňme si jen, že už i na dráze (a to byl odjakživa vedle pošt podnik slynoucí konservatismem) vyhodili psací morze a spokojí se telefonem, ba leckde i radiem (viz OK1JQ). Mně vždycky radostně zatrne okolo srdce, když čtu: „UB5KKA oznamuje via OK1ADP - SSB.. .“ Sláva, lidé si potřebují něco důležitého rychle povědět a říkají to radiem! Abychom však neodbočili příliš od toho PD: v OK1KRA, totiž na hromadě kamení, kterou na mapě nazývají Luční horou, putoval každý popsaný list deníku okamžitě k vyhodnocení. Průběžně byly zjišťovány narobené kilometry a v neděli byla v plném proudu soutěž: překročit klubový rekord a na 2m udělat aspoň 22 000 bodů, na 435 MHz aspoň 10 000 bodů. A jestliže se na pásmech pracuje i mimo Polní den, pak není překážek, aby výsledky nebyly známy ještě týž týden. Známy aspoň do té míry, aby bylo možno si udělat obrázek o celkové situaci, o výkonnosti zařízení mého a mých konkurentů, o tom, co bude třeba zlepšit technicky i ve výchově operatérů a jak se osvědčila kóta. A tím se zkrátí období čekání a prodlouží doba, která je k dispozici pro lepší přípravu na příští závod (a nemusí to být až příští PD). Poněkud méně radostný obrázek poskytuje PD, pokud jde o progresivitu práce na vyšších pásmech. Ne bez sentimentálního povzdechu O „starých zlatých časech“ kdy jsme měli doma rekord na 1296 MHz, si tu a tam prohlížíme zařízení na toto pásmo, ba i na 2300 MHz. Bývá vystrčené kdesi na periférii kóty, aby nepřekáželo živému meziměstskému provozu na dvou metrech. Vozí se ven, aby vyvětrala zatuchlina celoročního skladování, ale na spojení se už ani vážně nemyslí. Cožpak je možné vážně předpokládat, že se naváže spojení, nevím-li, který protějšek toto za řízení bude také mít, bude-li vůbec v dohledu, neznám-li přesnou polohu potřebnou pro stanovení azimutu, a nevěřím-li dokonce cejchování ladicího knoflíku? A tak se zdá, že pro tato pásma ani není o PD vhodná atmosféra a počet vytrvalců soustavně klesá.... OK1VR AR 9/1963
Bez měření nelze stavět a tak s. Slabý pořídil elektronkový voltmetr. .
Základem
vysílací činnosti musí být opět vysílač pro céčkaře. Ten si vzal na starost s.
Bukovnický.
Při
uvádění vysílače pro 145 MHz do chodu se kolem Slováčka nutně rozpředla porada
mladších se zkušenějšími staršími kozáky;
Na první samostatnou konstrukci v oboru VKV to není špatné, že?
Leccos bylo jiné než je v něm dnes - někdy o něco lepší, a opět někdy o něco horší. Jak jinak, sportovní družstva, kolektivky, radiokluby jsou přece živé organismy a život, jak známo, nejde vždy hladce, po rovince. Důležité je, aby při všech těch změnách a proměnách měla vždy stoupající tendenci jeho kultura. A tak nebyl to vždy obvodní radioklub Prahy 6 se značkou stanice OK1KRA. Bývala to značka OK1KEC [první PD 1955 na Suchém Vrchu] v začátcích tohoto kolektivu, která se objevovala na krátkovlnných pásmech. Značka ne příliš reprezentační, zvlášť když označovala docela úzký kolektiv, sražený do kruhové obrany proti vnikání nových lidí. A neoznačovala ani příliš reprezentační budovu, spíš promočený barák na svahu k Vokovicům, ve kterém vinou proražené izolace v Lambdě, prodřeného anténního napáječe a oplechovaných dveří na mokré stěně málem došlo k smrtelnému úrazu. A změna k lepšímu nenastala rázem ani tenkrát, když došlo k organizačním změnám, po nichž se vyměnilo vedení, značka za novou (v roce 1958), místnosti za lepší v suché dřevěné budově na kopečku na začátku Petřin, když provoz přesedlal z krátkých vln na velmi krátké a počet členů stoupl k šedesáti. Řeklo by se - koukejme, šedesát! Jenže kolik jich opravdu žilo a kolik jich zůstávalo mrtvými dušemi! Přišli, pravda, jen na papíře nebyli, ale na papíře zůstávala jejich činnost. A tak si OK1KRA i pří slušný okresní výbor Svazarmu, nyní již pro sloučené obvody býv. Prahy 5 a 6, draze koupily zkušenost, že trvalá cesta vzhůru je úkolem dlouhodobým, kdy je třeba novým členům organizačně a materiálně zajišťovat zdárné podmínky pro zájmovou činnost, která je zachytí na trvalo. Dnes je klub opět slabší, má 18 členů. Zato jsou to členové, kteří již v klubu vyrostli a kteří si ho také sami vedou. Podívejme na soudruha Slováčka. Přišel z vojny a „nechtěl bys zřídit výcvikové středisko?" Telefonní mechanik Slováček kývl, ač viděl, že středisko se teprve musí doslova postavit v krámu, kde se vršily hromady uhlí a neřádstva, počínaje úklidem a stavebními pracemi a konče výkladem základů radiotechniky mladým lidem, často bujným a roztěkaným. Zahryzl se do VKV techniky a na fotografii podívejte, jak se rodí pěkný dvoumetrový vysílač! A z Jarmilky Slámové bude základ ženské polovice klubu. Nebo takový s. Bukovnický, nedávno ještě student jedenáctiletky, jak se postaral o vzorně zkonstruovaný vysílač tř. C, základ krátkovlnné výbavy klubu. A vedle už cvičí elektronkový voltmetr s. Slabého, také nedávno absolventa jedenáctiletky. Však také na rok 1962 je v plánu nejprve uvést do chodu všechny měřicí přístroje, které se v dílně během doby objevily a nejsou schopné provozu, rozvíjet soustavnou práci na VKV a rozeběhnout i provoz na KV, tj. především zhotovit i příslušná zařízení. Dalším významným bodem plánu je součinnost se střešovickou nemocnicí. Radioklub potřebuje pevný týl a tím je zde silná základní organizace téměř za plotem, v nemocnici. A tak ihned po II. sjezdu Svazarmu bylo zahájeno jednání o začlenění do této organizace, která může pomoci klubu a klub opět jí, zvlášť pokud jde o výcvik zdravotního personálu v oboru elektroniky, aplikované v medicíně. A tady by měla zapůsobit jednou i Jarmilka jako krystalizační jádro radistek z ženského personálu nemocnice. Konečně s. MUDr. Funk se obírá i myšlenkou, zda by nešlo podpořit zlepšovatelské hnutí založením odborného klubu měřicích přístrojů pro medicínu. Mládí, plné elánu, by však na všechno samo nestačilo, kdyby se mu nedostalo podpory. A tu čeká od obvodního výboru Svazarmu v Praze 6 - především v tom, aby konečně se všemi silami zasadil o zřízení radiosekce a nenechal ladem ležet takovou iniciativu, jako bylo svolání aktivu radioamatérů, z něhož měla sekce vyjít. Pak, po založení sekce, aby udělal pořádek v přidělování finančních prostředků, které dostává od krajského výboru pro činnost radioamatérů. Jestliže až do konce roku si nemohli vybrat přidělených Kčs 4500,-, nemusilo by snad být problémem za platit aspoň diety řidičům, kteří zajeli zdarma zapůjčeným autem na kótu Polního dne. Ale to už jsme řekli, že život
nejde vždy po rovince. Důležité je, aby při všech proměnách měla vždy stoupající
tendenci jeho kultura. A té se dostane i pro radioklub OK1KRA v míře, jaká mu
náleží, v budoucím novém kulturním a osvětovém domě na Petřinách. Už se na tom
pracuje. |
OK1KRA JO70EC - 
...Podle toho vypadal i vítr, který lomcoval vyhodnocovací „kanceláři“
OK1KRA ve voze.
