Českou VKV radioamatérskou veřejnost celá léta irritují údaje některých stanic na předních místech pořadí VKV závodů v kategorii Multi o tom, jaký byl VF výkon, který tihle chlapci použili v závodě, když je obecně známým tajemstvím, že tyto stanice používají 5 a více PA s elektronkami GS35, GS31 a pod. A tak se do výsledkové listiny dostávají údaje o zařízení, které sdělují veřejnosti například zavádějící údaj 1000W a 412el. Yagi, namísto očekávaného (například) 6kW a 6x18+4x22+4x16+8x8+2x18+4x9+1x16 Yagi. To vše v situaci, kdy Všeobecné podmínky závodů na VKV ve svém bodě 25 hovoří o tom, že úmyslné uvádění nesprávných údajů v deníku ze závodu bude důvodem k nehodnocení stanice. Jak je tedy možné, že se v EDI logu ze závodu objevují takové údaje a stanice tak riskují diskvalifikaci?


Odpověď na výše položenou otázku je prostá. Žádná diskvalifikace se konat nebude, protože a) kapři si rybník nevypustí, b) údaj, uvedený v kolonce EDI logu, označený jako PWR, může být v podstatě správný. Jak je to možné?
Ponechám dnes stranou bod a) a zaměřím se na otázku správnosti údaje o výkonu ve výsledkové listině VKV závodů. Pokud se totiž podíváme na předpis IARU, který hovoří o tom, co se má napsat do kolonky PWR EDI logu, dočteme se:

"SPowe: Argument describes the transmitting power used during the contest, unit is Watt."

tedy hezky česky: "Hodnota udává vysílaný výkon použitý během závodu ve Wattech".     Co to ovšem je ten vysílaný výkon?
 

Dnes probíhá většina soutěžních QSO v módu SSB. Okamžitý vysílaný výkon je v takovém případě úměrný (pokud předpokládáme lineární zesílení v celém TX řetězci) modulační obálce řečové modulace. Pokud tedy bude například maximální (špičkový) výkon PA při zanedbatelné kompresi například 1kW, tak bude skutečný vysílaný výkon během TX relace při SSB úměrný tomu, jak hodně je promodulován SSB vysílač, tedy jak hodně do mikrofonu křičíme, jaké hlásky používáme (větší výkon je při sykavkách), jaký má operátor hlas (jistě si pamatujeme na to, jak někteří úspěšní rozhlasoví reportéři měli "nakliprovaný hlas" už od přírody), jak daleko držíme mikrofon od úst a samozřejmě také jakou míru audio komprese nám zajistí "speech processor", neboli sofistikovaný audio kompresor v našem transceiveru. Skutečný výsledný výkon takového kW vysílače se podle těchto atributů potom může pohybovat někde od 100 do 350 Wattů.

Pokud ale píšu "skutečný výkon", musíme si ještě říci, co to je: pro účely tohoto srovnání budu za "skutečný" považovat takový výkon, který by, pokud by byl spotřebován v zatěžovacím odporu (například ponořeném do nádoby s vodou), vygeneroval takové teplo, které by zátěž (nádobu s vodou) ohřál o stejnou teplotu, jako pokud bychom do takové zátěže zavedli nemodulovaný, po dobu měření nepřetržitý VF signál o stejném výkonu. Pochopitelně za předpokladu, že časové úseky působení modulovaného a nemodulovaného signálu budou stejné. Zkrátka teprve tehdy, pokud modulovaný VF signál po definovanou dobu provede nějakou měřitelnou práci (ohřátí vody), můžeme hovořit o "skutečném výkonu".

Poznámka: Aby to ještě bylo více humorné, tak si neodpustím podotknout, že takový nemodulovaný, nepřetržitý VF signál o daném  výkonu se označuje v elektrotechnické praxi jako CW, neboli "continuous wave" tedy "trvalá vlna" a nemá to moc společného se zkratkou pro telegrafický radioamatérský provoz, protože amatérská zkratka CW není "trvalá vlna", ale ve skutečnosti přerušovaná vlna, tedy "interrupted continuous wave" neboli správně "ICW".
 

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že s měřením výkonu amplitudově modulovaného vysílače (což je i případ SSB) to ve skutečnosti není tak jednoduché. Pokud jsem už ovšem narazil na termín "skutečný výkon" a "ohřátí vody", čili na "práci", kterou ten testovaný modulovaný VF signál vykonal, nelze nevzpomenout na učivo 8.třídy základní školy. Práce se totiž rovná výkon x čas (a proto se měří spotřebovaná elektrická energie v kilowatthodinách, neboli kWh), tedy čím delší čas během kterého bychom tím naším modulovaným VF signálem ohřívali tu vodu, tím se voda pochopitelně ohřeje více, protože bylo vykonáno více práce. Pokud ovšem ten vzorec otočíme, můžeme napsat že výkon rovná se práce lomeno časem. To je důležité - protože pokud například máme jednokilowattový PA, který při SSB modulaci lidským hlasem odevzdá "skutečný", tedy "tepelný" výkon například 250W, tak, za předpokladu, že během nějaké časové jednotky VKV závodu chvíli vysíláme a chvíli přijímáme, se průměrný "tepelný" výkon dále snižuje. Pokud budeme  na příjmu (teoreticky) stejnou dobu, jako když vysíláme, bude "skutečný", neboli "tepelný" výkon už jen 125W...

Nedosti tomu: VKV závod (obvykle) trvá 24 hodin. Ruku na srdce - opravdu celých 24 hodin vysíláte? Nebo si dáte v noci "šlofíčka"? Či si během závodu "odskočíte" vykonat jiné lidské potřeby? Pokud budeme VF výkon vysílače měřit v takovém případě "pravdivě", tedy zjišťovat, jakou práci náš VF výkon předal do antény během závodu, můžeme vyjít z předpokladu, že jedině správné měření výkonu musí být výkon = práce/čas, kde za čas budeme brát definovanou dobu trvání závodu, tedy 24 hodin. Každá přestávka vysílání tedy bude průměrný VF výkon dále snižovat. Pokud například budeme spát 6 hodin, bude "skutečný" průměrný výkon podle příkladu z předchozího odstavce v takovém závodě jen 125 x (18/24), tedy necelých 94W. Pokud bychom jeli závod jen 12 hodin, potom jen 62W..! A to je oproti kilowattovému špičkovému výkonu PA už docela rozdíl, nemyslíte?

Toto byl ovšem jen příklad pro jeden PA. Co když ta stanice má takových PA třeba 5? Z hlediska EDI logu se nestane nic, protože předpis IARU neříká, že by se měly (pro údaj v soutěžním deníku) výkony sčítat.

 

A tak se můžeme ve výsledkové listině VKV závodu dočíst, že stanice XYZ měla například výkon 1000W, jiná dokonce 2000W, nebo u nějaké špičkové DL stanice 750W - ale nic nám to neřekne o tom, jaký PA (a kolik takových PA) a jaký sumární špičkový výkon ta která stanice vlastně použila.

Ergo kladívko - žádné podvádění se podle všeho nekoná a hlavně nelze nikoho obvinit, že do deníku ze závodu uvedl nesprávné údaje! Pokud jsem to někdy napsal, myji si hlavu: "mea culpa, mea maxima culpa"!

===========================

Výše uvedený text myslím dostatečně jasně vysvětluje, že pokud chceme nějaké výkony poměřovat, musí být nejprve definováno, co vlastně měříme a pokud dokonce chceme někde naznačit, že se někdo nechová úplně v souladu s předpisy, tak si musíme být zatraceně pevní "v kramflecích" jak takový předpis vypadá a jakou měřicí metodu definuje. Výše uvedený příklad měření výkonu přes vykonanou práci je tedy vhodný spíše pro stanovení hygienického výpočtu, zjišťující, jakou expozici elektromagnetického záření absorbuje lidský organismus, vystavený provozu radioamatérské stanice (samozřejmě se přitom nesmí zapomenout na zisk antény) ale již například není vhodný pro poměřování odolnosti vzájemného rušení (neboli vzájemné elektromagnetické kompatibility - EMC) různých radiokomunikačních zařízení, kde je kritickým parametrem špičkový výkon (neboli PEP - peak envelope

power - špičkový výkon (modulační) obálky). To je hodnota, která se naštěstí i docela snadno měří, protože stačí mít měřicí přístroj (například spektrální analyzátor, či jen wattmetr) vybavený špičkovým detektorem a nemusíme měřit výkon přes práci, kterou VF signál vykonal. Proto jsem právě tuto definici navrhnul v roce 2004 v dopisu ČTÚ, tedy aby byl "špičkový výkon" (stejně, jako je tomu v ostatních zemích) zapracován do povolovacích podmínek pro provoz amatérské radiokomunikační služby namísto zcela neuchopitelného "efektivního výkonu", jak zněla definice předchozích povolovacích podmínek. A právě proto jsem byl na návrh OK2ZZ vyloučen z OK-VHF Clubu. Proč asi, to se můžete sami domyslet.

Poznámka:  už víte proč nejezdím na setkání, organizovaná OK-VHF Clubem?

===========================


 

Ale zpět k tematu: české právo tedy v případě radioamatérského provozu definuje, že výkon stanice se měří jako výkon špičkový (PEP) a v případě použití více PA se jejich výkony sčítají. A že, jak známo, výkonový limit je pro použití vysílače v extravilánu (mimo  zastavěnou oblast obce) 3kW. Naproti tomu například německé povolovací podmínky sice mají výkonový limit "jen" 750W PEP, ale (podobně jako ty české do roku 2005) neobsahují podmínku sčítání výkonu při použití více PA.

Z hlediska českého práva je tedy věc jasná (a kontroly výkonu jsou proveditelné, protože například pět PA s GS35b prakticky zcela jistě přesáhne český legální výkonový limit), ale protože regule IARU neobsahují nic víc, než co říká vysvětlivka u EDI formátu, uvedená výše,  můžete si do kolonky výkon v deníku ze závodu de facto napsat, co vám vyhovuje...

A právě proto, aby tato "šedá zóna", která některým "borcům" vyhovuje a jiným zbytečné vyvolává vysoký krevní tlak, byla konečně "zmapována", jsem napsal OE1MCU, který je evropským (region I.) VKV manažerem IARU, tento dopis.

Ale asi nikoho ze čtenářů nepřekvapí, když OK2ZI společně s OK1RI jistě udělají vše proto, aby se můj návrh do programu dubnové vídeňské schůzky IARU vůbec nedostal nebo alespoň nebyl přijat. Neboť všichni jsme si rovni, jen někteří (ti kamarádi z ČRK, co spolu mluví, hi) si mohou být poněkud rovnější. Demokracie a měření výkonu může být někdy v docela ostrém protikladu zájmů. Ale to už by bylo úplně jiné povídání...

73! OK1VPZ