Špionáž radiem jako součást příprav k válce [1960]

Inž. Karl-Heinz Schubert, vedoucí redaktor časopisu Funkamateur (NDR)

Imperialističtí nepřátelé se neštítí žádných prostředků,jimiž by si získali - zatím ve válce ideologií - možnosti k provádění sabotáží, diverzí, provokací a pokusů o puče. Proto také nepřátelé míru a socialismu staví do popředí taktiku kliček a rozkladu, aby tím ideologicky připravili půdu pro své zločiny. Používají k tomu speciálních organizací jako je např. „Obrana svobody“, „Evropské pracovní společenství pohraničí“ nebo pověstné krajanské spolky, „Landsmannschaften“ - které úzce spolupracují s různými špionážními ústřednami. Tyto organizace se zabývají vedle štvaní, pomlouvání a rozkladné činnosti také problémy podzemní činnosti. Ve službách těchto organizací stojí západní rozhlasové stanice a tisk, které se všemi prostředky pokoušejí nejprve obyvatelstvo socialistických zemí učinit pasivním, aby je později tím snáze mohly přimět k aktivnímu boji proti jejich stranám a vládám. Jednou z takových rozhlasových stanic je například emigrantský vysílač „Radio Free Europe“ (Svobodná Evropa), který má na své systematické štvaní proti Sovětskému svazu a socialistickým zemím k dispozici roční rozpočet přes 12 miliónů dolarů.

Ve špinavé práci imperialistů hraje důležitou úlohu špionáž pomocí radia. V minulosti byli nejrůznějšími špionážními ústřednami vycvičeni špióni - radisté, kteří byli okamžitě po vycvičení nasazeni. Měli za úkol získávat a odesílat podklady o stavu výroby, o výzbroji a rozmístění branných sil a samozřejmě také o náladě obyvatelstva. Avšak orgány bezpečnosti zajistily velký počet těchto radiem vyzbrojených agentů a ochromily tím špionážní službu imperialistů. Proto nyní provádějí imperialisté poněkud jinou taktiku. Vyškolený agent naváže se svou ústřednou pouze jedno zkušební spojení a už se neobjevuje. Zůstává připraven pro „případ E“ - vypuknutí války. Jenže imperialisté potřebují

Radiový agent vybírá z mrtvé schránky radiozařízení amerického původu, které tam pro něj uložil jiný agent. Vpravo: Agentka Gebhardtová navazovala spojení ze svého bytu, který ležel poblíž sektorové hranice v demokratickém sektoru Berlína, s proti- stanicí v západním sektoru pomocí zařízení pracujícího s infračervenými paprsky. Zařízení je amerického původu.

informace stále; mají však pro tento špinavý obchod příliš málo lidí a tak přece jenom jsou nuceni nasazovat i radisty určené pro „případ E“. To pak vede k tomu, že ti jsou při své špionážní činnosti bezpečnostními orgány dopadeni.

Zřetelně vystoupila role, přiřčená radistům pro „případ E“, při pokusu o kontrarevoluční puč na podzim roku 1956 v Maďarské lidové republice. Americký štvavý vysílač „Radio Free Europe“ vydal povel, aby již po léta v záloze připravení radisté pro „případ E“ vstoupili do akce, a pověřil navíc k tomu západoněmecké radioamatéry, aby navazovali s kontrarevolučními radioamatéry spojení. Situační zprávy, které se tímto způsobem dostaly do rukou západoněmeckých radioamatérů, byly předávány stanici „Radio Free Europe“ a vyhodnocovány v ústřednách špionážní služby. Když západoněmečtí radioamatéři, kteří jsou si vědomi své amatérské odpovědnosti a cti, poukazovali na to, že bylo radiového spojení zneužíváno proti ustanovení mezinárodních předpisů, bylo řečeno, že jde o tísňovou síť, nařízenou důstojníky okupační americké armády. Tak např. HA5BY požadoval v jednom spojení s DJ2HC naléhavě zbraně a střelivo a žádal o QSP na vysílač „Radio Free Europe“. Toto hlášení bylo asi o 30 minut později vysíláno tímto vysílačem.

Radiostanice, kódy, mini nahrávač a jiný důkazní materiál přivedl agenta Keimlinga v roce 1959 před nejvyšší soud NDR.

Je tedy jasné, že imperialistická rozvědka má velký zájem na práci radioamatérů. Za prvé je poměrně lehké navazovat spojení s amatéry socialistických zemí pomocí amatérů ze západního Německa. Za druhé se mohou amatéři, kteří pracují jako špionážní agenti, velmi dobře maskovat pomocí mezinárodního amatérského kódu. Za třetí si mohou vysílače stavět sami a nepotřebují intenzívní radistický výcvik a teprve získávat technickou kvalifikaci od orgánů tajné služby, neboť již mají sami výborné znalosti z oboru. Tak např. Američan „Benz“ pověřil sedmnáctiletého Kurta Seiferta (pod krycím jménem Thom. Rothenberg), z Berlína-Pankowa 18.května 1956, aby vstoupil do radistické skupiny GST a tam se vyučil radiovému provozu. Později měl vstoupit do lidové armády NDR, stát se tam důstojníkem a potom radiem vysílat špionážní zprávy na MlD (anglická vojenská rozvědka). Tento výpočet však díky bdělosti radioamatérů nevyšel.

Proto se musí také radioamatéři postavit důrazně proti nepříteli, aby se mu nepodařilo zneužít amatérského vysílání pro jeho zájmy. Jestliže se zjistí věci, které odporují pravidlům amatérského vysílání a ukazují na důvodné podezření ze špionážní činnosti, je takové skutečnosti nutno okamžitě hlásit orgánům bezpečnosti. Velkou pomocí při bdělém střežení amatérského provozu před vniknutím nepřátelských zájmů je znalost metod, kterých nepřítel používá. Bezstarostnost, důvěřivost a nepořádky se nesnášejí s bdělostí. Tam, kde panují, není spřežencům nepřítele těžké opatřit si důležité údaje. Takoví amatéři pak nahrávají do rukou politiků studené války, válečných paktů a pracují proti politice míru.

AR 11/1960

(Převod do htm OK1TEH 2007)