|
40 let polského radioamatérského hnutí [1969]
Za počátek činnosti radioamatérů v předválečném Polsku lze pokládat rok 1922, kdy bydhošťští radioamatéři Trembinski a Morzycki uskutečnili historická první spojení, tehdy ještě s jiskrovými vysílači. Platné zákony však nedovolovaly žádné soukromé vysílání, proto policie brzy jejich zařízení zabavila. Až v roce 1924 došlo ke změně zákona, připouštějící I radioamatérskou činnost. V témž roce se objevily první výtisky měsíčníku „Radio Amator", který soustředil jádro průkopníků amatérského vysílání, výměnu prvních QSL-lístků i přidělování neoficiálních volacích značek - první byly TPAA, TPAC, TPAF, TPAI, TPAJ, TPAL, TPAS, TPAX a TPAZ. Na první konferenci IARU v Paříži v roce 1925 byla již přítomna polská delegace. V následujícím roce vznikají kluby ve Varšavě a Lvově. Rok 1929 se stal prvním rokem vydávání časopisu „Krótkofalowiec Polski“, později oficiálního orgánu PZK a rovněž rokem prvního diplomu WAC v Polsku, získaného dnešním SP3KX, tehdy ještě TPKX.
Po přepadení a okupaci Polska fašistickými vojsky [a rudou armádou] došlo ihned k zatýkání radioamatérů a konfiskaci jejich zařízení. Přesto se mnozí z nich stávají příslušníky podzemního hnutí odboje a uplatňují své zkušenosti jako radiotechnici, mezi nimi SP5FD, SP5QC, SP5RP, SP7LA, SP9CU. Nejeden za to zaplatí i svým životem. Jiní zase utíkají za hranice a vstupují do polských jednotek jako spojaři. Zřizují také stanici varšavského povstání „Blyskawica“ v roce 1944. Po osvobození Sovětskou armádou věnují se zkušení polští radioamatéři, kteří válku přežili, obnově své zničené země. Jsou na čelních místech u obnovy rozhlasové a radiokomunikační sítě. Činnost PZK se obnovuje v roce 1947 a první poválečná povolení se začínají vydávat v roce 1948. V roce 1950 se zřizuje "Liga přátel vojáka“ a členové PZK jsou zařazeni do této branné organizace, provádějící také radioamatérskou činnost. Po sedmi letech činnosti, které jsou ve znamení služeb pro brannou výchovu i technický pokrok polského lidu, polští radioamatéři opět obnovují v lednu 1957 organizaci PZK a do jejího četa volí zasloužilého amatéra SP5CM. Obnovený orgán PZK "Krótkofalowiec Polski“ se v roce 1961 slučuje s časopisem "Radioamater“, ve kterém vychází dosud jako samostatná část pod redakcí vedení PZK. V roce 1963 čeká PZK oficiální uznání polské vlády jako jediné radioamatérské organizace v zemi a představitele polských radioamatérů v mezinárodním měřítku; významné je i prohlášení PZK za organizaci vysoké společenské užitkovosti, které se projevuje ve zvýšené státní podpoře. Ještě v roce 1958 vstupuje PZK opět do IARU jako první představitel socialistických zemí. Dnešní organizace sdružuje přes 6000 členů, z toho více než polovina jsou amatéři vysilači. Sportovní činnost PZK má stejné zaměřeni jako u nás: pořádá vnitrostátní i mezinárodní KV a VKV závody, polní dny, vydává několik diplomů, pořádá závody v „honu na lišku“. Technickému pokroku napomáhá zřizováním oblastních radioamatérských laboratoří, výzkumem a realizací pokrokových konstrukci s moderními součástkami a zosobováním členů zlevněným a výprodejním materiálem. Vědomosti svých členů rozšiřuje v kursech, které také připravují frekventanty na úřední zkoušky amatérů vysílačů. Vydává knihy příručky, zpravodaje, seznamuje veřejnost s prací radioamatérů v tisku, rozhlase a televizi. V mezinárodní sféře aktivně spolupracuje se zahraničními organizacemi radioamatérů, zejména v bratrských socialistických zemích a zúčastňuje se činnosti IARU. Rovněž spolupracuje se systémem civilní obrany země a ve spojovacích sítích při živelných pohromách. Pozoruhodná je také spolupráce se státními úřady, zejména s ministerstvem pošt a telekomunikací, které podporuje zájmy radioamatérů nejen doma, ale také na mezinárodním fóru - v Mezinárodní telekomunikační unii, čímž nepřímo přispívá také k podpoře IARU. Podle nařízení ministerstva se QSL-lístky v Polsku přepravují poštou zdarma, bez poštovného. Rovněž na budování oblastních radioamatérských laboratoří se finančně i materiálem podílí ministerstvo. PZK vyřizuje také část agendy povolování radioamatérských stanic pro povolovací orgán - Státní rádiovou inspekci. Dočasná povolení pro cizí státní příslušníky se vydávají bezplatně a bez požadavku reciprocity. Úzká součinnost existuje mezi PZK a brannou organizací LOK, která má rovněž radiokluby, stejně jako mládežnická organizace ZHP. Pro členy těchto radioklubů je přístupná bezplatná QSL služba PZK. Organizaci řídí ústřední výbor - Zarzad Glówny PZK, volený na tříleté období, který má předsedu a 30 členů. Jeho předsednictvo má 11 členů. Současným předsedou PZK je generál L. Kolatkowski, SP5PZ, náčelník spojovacího vojska polské armády, generálním tajemníkem je K. Slomczynski, SP5HS. Organizace se člení na 18 oddílů (podle krajů - vojvodství), ve kterých je sdruženo přes 120 klubů PZK, LOK a ZHP. Kromě toho jsou zřízeny dva specializované kluby s celostátní působností - SP DX Klub a SP VKV Klub - a plánují zřízení dalších dvou klubů „liškařů“ a amatérské televize. Vysílací povolení jsou vydávány ve dvou základních třídách - I. třída na všechna pásma (s kategoriemi: mládež od 15 do 18 let, 20W - 50W od 18 let - 250 W po šestileté činnosti - 750 W po 10 letech činnosti) a II. třída jen pro VKV bez zkoušky telegrafie (kategorie: 10 W pro začátečníky a všechny do 18 let - 50 W po třech letech - 250 W po 6 letech a 750 W po 10 letech). Volací značky mají prefixy podle distriktů (vojvodství) od SP1 do SP9, příležitostné a speciální stanice používají prefix SP0. Klubovní stanice mají třípísmenové značky, začínající písmenem K (LOK), P (PZK) nebo Z (ZHP). No počest 25. výročí osvobození Polska používaly polské stanice od 22. 7. 1969 do 22. 7. 1970 také prefixy 3Z místo SP. Letos slaví. své 40. výročí i organizace. PZK. Vydává knihu „Historie radioamatérství v Polsku. Ministerstvo post a telekomunikaci vydalo zvláštní příležitostní dopisnici. V říjnu 1970 oslavy výročí vyvrcholily slavnostním zasedáním PZK. (Podle článku SP5HS
v „Region I News") pro web OK2KKW přepsal a upravil Matěj, OK1TEH PS: více zde: http://www.potpzk.org.pl/downloads/krotkofalowiec_polski/kp_2010_02.pdf |
