|
BILANCE A VÝHLED ČINNOSTI NA VKV V ČSSR [1960] Z úvodního referátu s. Jindry Macouna, OK1VR, na IV. besedě VKV amatérů 10. prosince 1960 ve VÚST A. S. Popova. Zařazujeme referát s. Macouna, OK1VR, vzhledem k omezené tiskové ploše s těžkým srdcem; vzhledem k podnětům v něm obsaženým však přece jen s radostí a v podstatě bez značnějšího zkrácení. Očekáváme, že jej nebudou číst jen vékávisté. A byli bychom rádi, kdyby otevřené mínění jednoho z horoucích radioamatérů se stalo předmětem k široké diskusi o cílech a dalším zaměření nejen už hotových amatérů, ale také o směrech vedení a metodách v nových zájemců. Používáme referátu J. Macouna jako onoho příslovečného „slova do pranice“. Otvíráme diskusi!
Sešlo se nás, účastníků na této druhé besedě ve VÚST A. S. Popova, tentokrát ještě více než loni. 180 přítomných a zájem mnoha dalších, kteří se přihlásili bohužel pozdě, dokazuje nejlépe, že by se podobná shromáždění měla pořádat pravidelně i pro zájemce o jiné druhy amatérské činnosti - úspěchem by se jistě setkal i celostátní sraz čs. amatérů. Naše besedy, myslím, nejlépe ukazují, že nestačí jen styk na pásmech, ale že je nutné se setkávat a poznávat osobně. Že kolektivní práce není jen práce v kolektivkách, ale především ve velkém kolektivu všech čs. amatérů. V takovém kolektivu lze také společně vyřešit mnohé problémy, se kterými si často nevíme rady. Není jistě náhodou, že k sobě máme nejblíže my, kteří pracujeme převážně nebo výlučně na velmi krátkých vlnách, v tom oboru elektroniky a šíření elektromagnetických vln, kde takřka denně dochází k novým a novým objevům. VKV amatéři zde nejsou zcela určitě vedoucí silou, ale amatérské nadšení, technická dovednost a stále větší znalosti teoretické na straně jedné - a množství otevřených problémů na straně druhé činí práci na VKV nejen nesmírně zajímavou, ale také užitečnou. Přitom je to práce mnohotvárná, která má i v amatérském pojetí své další specializované obory. Obecně je v dnešní době podmínkou úspěchu specializace. Specializací není dnes již „činnost jen na VKV“, ale konkrétně jen na „některém z VKV pásem“. A jen taková činnost přináší optimální výsledky. Ukazuje se např. stále více, že právě VKV amatéři mohou přispět k objasnění některých problémů, kterými se zabývají vědecké instituce. Jsou to zejména otázky šíření velmi krátkých vln na velké vzdálenosti, včetně šíření mezihvězdným prostorem, dále problémy spojené se zaváděním a aplikací nové techniky polovodičů a mnohé další. Byli to amatéři, kteří poprvé využili ionizovaných meteorických stop k odrazům velmi krátkých vln a překlenuli tak velké vzdálenosti. Dnes pracuje na světě řada profesionálních spojů, které využívají této cesty k přenosu zpráv na velké vzdálenosti. Byli to amatéři, kteří přispěli a přispívají podstatným způsobem k poznání zatím nevysvětlitelných nebo nejasných okolností, spojených se vznikem polárních září. Nedávno o tom referoval ředitel ústavu pro výzkum ionosféry v Harz-Lindau v NSR. Statistickým zpracováním amatérských pozorování byly získány takové poznatky, jaké by normálním způsobem vůbec nemohly být zjištěny, protože není možné vybudovat tak širokou síť pozorovacích stanic, jakou tvoří desítky stanic amatérských. Stanic, vybavených dnes již většinou technicky dokonalými přístroji, jejichž parametry jsou dány moderní součástkovou základnou. Proto také byly první sovětské družice vybaveny vysílači, pracujícími na kmitočtu 40 MHz, který ještě donedávna byl obsažen v sovětském amatérském pásmu. Požadované informace o letu družic pak poskytly nejen pozorovací stanice vědecké, ale i mnoho operatérů-amatérů ze všech částí Sovětského svazu. Proto mají být také v USA vypuštěny v příštím roce družice s vysílači na kmitočtu rovných 144,00 MHz. Stojí-li za to organizovat takovým způsobem spolupráci s VKV amatéry, musí být předem jistá záruka, že se to vyplatí. Tou zárukou jsou zřejmě dosavadní zkušenosti získané z takové spolupráce. Donedávna bylo možno říci, že v této spolupráci nahrazovali amatéři kvalitu několika vědeckých pozorovacích stanic kvantitou. Dnes se již kvalita mnoha amatérských zařízení přibližuje kvalitě za řízení profesionálních a někdy je i předčí. Proto lze amatérskou spoluprací na VKV počítat i při takových problémech, jaké jsou zkoumány družicemi Země. Technická zdatnost, vysoký technický standard používaných zařízení, značné znalosti teoretické, - a pak teprve provozní zkušenosti a zručnost, tím je charakterizován dnešní styl práce na VKV, zatímco na KV amatérských pásmech jde dnes převážně jen o vlastní provoz. Technickou stránkou se tam amatéři zabývají méně, mnohdy vůbec ne. Není to proto, že by tam byly technické problémy vyřešeny, že by neexistovaly, že tam vývoj techniky nepokračuje. Je to tím, že se tam celý styl práce změnil a ustrnul. Většinou ustrnul na pouhém navazování spojení, na sbírání QSL lístků a diplomů. Změnil se v rybaření, při kterém se loví signály vysílané z nepatrných ostrůvků, spíše hromad kamení, sotva vyčnívajících nad hladinu různých oceánů, z korálových útesů, kterým se říká „nové a vzácné země“. Svoji sportovní hodnotu si zachovaly některé krátkovlnné soutěže, zdá se však, že i tam se počet stanic zmenšuje díky přemíře a nekoordinovanosti závodů. Navíc pak tu vzniká dojem, že pokud je činnost na KV pásmech organizovaná, klade si soutěže krátkodobé i dlouhodobé, umístění v žebříčcích za cíl všeho snažení, za vyvrcholení činnosti. My však pokládáme soutěže jen za prostředek, k dosažení cílů vyšších, za prostředek k vzájemnému porovnání zejména technické úrovně v národním i mezinárodním měřítku. Vlastnosti VKV jsou totiž takové, že překlenuté vzdálenosti jsou při všech druzích šíření přímo úměrné hodnotě používaného zařízení. Porovnáme-li např. tabulky dosažených vzdáleností, zjistíme, že na pásmu 2 m je většina našich stanic na současné úrovni, ale že na pásmu 70 cm jame stále ještě pozadu. Vzrůstající počet stanic v našich tabulkách ukazuje také nejnázorněji růst zájmu o VKV. Porovnával jsem např. údaje v tabulkách v říjnovém čísle AR z roku 1958 se stavem v říjnu letošního roku, tedy jen za poslední dva roky. V tabulce „na VKV od krbu“ se počet stanic zvýšil ze 6 na 39. Ve stejné době od října 1958 do října 1960 poklesl počet stanic v KV DX kroužku z 56 na 39. Přitom je třeba vzít v úvahu, že se za tu dobu nezměnil požadovaný limit pro zařazení (50 zemí), že podstatně stoupl počet vydaných povolení a že na světě přibyla řada nových zemí. Mohl bych uvést ještě jiné číselné údaje, které ukazují, že činnost na KV amatérských pásmech přestává být přitažlivou. Vysvětlení stagnace je třeba mimo jiné hledat v používání hotových přijímačů a vysílačů, které dnes tvoří značnou část zařízení po užívaných KV amatéry nejen v zahraničí, ale i u nás. Zlepšení této situace netkví ve vyhlašování nových a nových soutěží, v organizování a propagování takových soutěží jako „Remy v éteru“ (česky žolíky v éteru) nebo v uveřejňování senzačních zpráv typu: „známý DX-man ZL2AV byl zatčen a odsouzen k pokutě 500 dolarů, protože ukradl Danny Weilovi košili“. Zlepšení je třeba hledat v propagaci nových technických směrů na KV amatérských pásmech. Není jistě náhodou, že jedinou besedou KV amatérů, která byla uspořádána a která byla úspěšná, byla beseda s technickým zaměřením, beseda o SSB. Nechci, aby mi bylo špatně rozuměno, zejména se strany KV amatérů. Nejsme proti činnosti na KV pásmech nijak zaujati. Uvádím pouze, jaká činnost většinou je a v čem se od ní práce na VKV pásmech liší. Říkám to také proto, že nemohu souhlasit s názory některých soudruhů, že činnost jen na VKV je prý nezdravý jev. Rozdílný přístup k vlastní činnosti na KV a k činnosti na VKV vede logicky i k méně nebo více odlišným názorům na její organizační zajišťování. Proto se nám osvědčilo, když si svoji činnost na VKV pásmech a podle možností i záležitosti organizační zajišťujeme sami - aktivisticky, a to takovým způsobem, jaký odpovídá způsobu a přístupu k činnosti na VKV pásmech. Chtěl bych zdůraznit, že tak děláme s nejlepšími úmysly v zájmu zlepšení naší práce a v zájmu nejlepší propagace ČSSR v zahraničí. Rozdíl ve stylu práce na KV a VKV pásmech se bude zvětšovat, pokud potrvá stagnace na KV pásmech na straně jedné a pokud se nezpomalí tempo vývoje a rozsah nových objevů v oblasti VKV na straně druhé. K tomu určitě nedojde na prahu éry družic, mezi planetárních letů, na prahu éry dobývání kosmického prostoru. Vraťme se však z kosmického prostoru zpět k naší činnosti v uplynulém roce, k našim úspěchům či neúspěchům. Jako v jiných druzích sportu a nejen sportu, ale i techniky a kultury, je soutěž především jednou z forem propagace naší činnosti, jednou z forem propagace ČSSR. Nejradostnějším rysem letošních soutěží byla značná účast našich stanic. Přesto, že jsme si nestanovili žádná „směrná čísla“, ani jsme se jinak nesnažili přesvědčovat amatéry o povinnosti zúčastňovat se soutěží, přesto nám počet soutěžících stanic stále vzrůstá. Vzrůstá proto, že se nám je podařilo získat cestou zájmu, že sou těže pořádáme pravidelně, podle podmínek všem a včas známých, že je také včas a pravidelně vyhodnocujeme a výsledky publikujeme. Díky dobré mezinárodní spolupráci - i když neoficiální - k tomu ještě přistupuje ta okolnost, že pořádáme soutěže koordinovaně - ve shodných termínech a za stejných podmínek. Po vyhodnocení letošních soutěží lze říci, že počet stanic v závodech se rovná počtu stanic činných pravidelně na VKV vůbec. Na KV tomu tak rozhodně není. Závodů se zúčastňuje poměrně malá část všech činných stanic a nedá se říci, že by se množství stanic zvětšovalo úměrně k počtu vydaných koncesí.
Několik čísel: v uplynulém roce jsme, absolvovali 3 soutěže subreqionální XII. PD, Den rekordů a současně s ním Evropský VHF Contest. Několik stanic se dále zúčastnilo BBT a I. 70 cm závodu v listopadu. Celoroční mimořádně nepříznivé počasí se nezměnilo ani během soutěží. Naopak, nepřízeň počasí vyvrcholila podivnou shodou okolností při nejdůležitějších závodech, takže jsme si zejména o PD a EVHFC myslím přišli všichni na své. Nicméně i za těchto okolností se PD a EVHFC zúčastnil největší počet stanic vůbec: I. subregionální Contest, pořádaný v březnu jako A1-Contest, měl 46 účastníků, II. subregionální Contest v květnu 69 stanic, lIL subregionální Contest (pořádaný v původním termínu Polního dne) byl obsazen 77 stanicemi a z XII. PD 1960 došlo celkem 283 deníků. Jako při všech soutěžích, tak i o PD bylo těžiště provozu na 145 MHz. Tam bylo v činnosti celkem 326 stanic. Myslím, že je to největší počet stanic, jaký se vůbec kdy PD zúčastnil. Drtivá většina těchto stanic byla vybavena stabilními vysílači a dobrými přijímači. Pokud někde došlo k nějakému rušení, bylo to spíše přemodulováním, nebo pro špatně seřízený koncový stupeň. Stanice vybavené nestabilními sólooscilátory se prakticky nevyskytovaly. XII. PD byl vpravdě historický. Zúčastnili se jej poprvé sovětští amatéři. Chtěl bych při této příležitosti poděkovat za skvělou iniciativu redakci AR, která včas rozeslala přeložené podmínky PD spolu s dalšími informacemi přímo na jednotlivé radiokluby DOSAAF na Ukrajině, a dopisem požádala o spolupráci s. Inž. Kolesnikova, RI8ABD (ex OK1KW), v Taškentu. Lexa zapůsobil opravdu účinně. O tom jsme všichni informováni z AR. Nemenší zásluhu o účast sovětských stanic na PD má s. Palienko, RB5ATQ, který se za svého dvouměsíčního pobytu v ČSSR dokonale seznámil se současnou situací a životem na VKV pásmech, a jistě s velkým nadšením zagitoval početný kolektiv lvovských amatérů pro účast o PD. A zase bych chtěl při této příležitosti poděkovat s. Skopalíkovi, OK1SO, za mimořádnou péči, s jakou se Nikitovi věnoval. Minulý týden jsem od Nikity obdržel dopis, ve kterém nás mimo jiné všechny pozdravuje a jménem mnoha ukrajinských VKV amatérů nám děkuje za spolupráci a za velký přínos k oživení činnosti na VKV na Ukrajině, který spatřuje zejména v rozsahu, jakým jsme se v Amatérském radiu zabývali účastí sovětských stanic o PD, a jak jsme referovali o prvních spojeních mezi OK a RB na 145 MHz a 435 MHz. AR je tam totiž časopisem velmi populárním a oblíbeným.
Vraťme se však zpět k soutěžím. Náš druhý největší VKV závod, Den rekordů (v posledních čtyřech letech pořádaný současně s Evropským VHF Contestem), byl letos pořádán již po sedmé. Prvního ročníku v roce 1954 se zúčastnilo 36 stanic, letos jich bylo 133. Jistě stojí za zmínku, že většina stanic pracovala tentokrát od krbu - bylo jich 94. Zavinilo to do značné míry velmi nepříznivé počasí. Další příčinou je však i otázka finanční. Neříkám to zde proto, že bychom považovali účast 94 stanic ze stálých QTH za záporný jev, naopak, je to důkaz správné orientace činnosti na VKV. Domnívám se však, že by bylo záhodno neomezovat finanční podporu z OV a KV Svazarmu. Vcelku je možno soutěžní provoz na pásmu 2 m hodnotit kladně. Tak např. vítěz v kategorii stanic pracujících na pásmu 2 m ze stálého QTH - OK2RO - uskutečnil všech svých 80 spojení A1 - nemodulovanou telegrafií. Rovněž mnohé další stanice pracovaly převážně CW nejen v této soutěži, ale i během subregionálních závodů. Jsem přesvědčen, že v případě odděleného hodnocení CW a fone provozu by se OK2RO umístil na I. místě v Evropě. Není to tak dávno, kdy jsme s CW provozem na VKV pásmech teprve začínali, kdy jsme byli v porovnání se zahraničím hodně pozadu. Dnes je situace zcela jiná, sotva kde jezdí tolik stanic CW jako u nás. Rovněž s technickou úrovní zařízení používaných na 2 m nemusíme být nespokojeni. Dostupným možnostem materiálovým odpovídá v průměru technická úroveň našich přístrojů. Jistě je v možnostech našich techniků, aby formou technických článků upozornili na nedostatky a na nová lepší řešení. Platí to zejména v oboru přijímačů, kde dosud neJsou vyčerpány všechny dostupné možnosti a kde se mnohdy snaha o zlepšení parametrů ubírá nesprávným směrem. S tím souvisí i otázka účelné modulace. Zcela zvláštní situace vznikla v roce 1960 na pásmu 70 cm. Podstatně se tam totiž zmenšil počet soutěžících stánic. Tento na první pohled závažný nedostatek je však po dlouhé době technické stagnace konečně předzvěstí změny ve způsobu práce na tomto pásmu. Vysvětlil bych to asi takto: předpokladem pro vybudování moderního zařízení na pásmu 70 cm je nejprve výstavba dokonalého zařízení na 145 MHz. Dále alespoň nejnutnější součástková základna, nutná k modernímu zvládnutí decimetrové techniky. Zatím co první předpoklad, - dokonalé zařízení na 2 m, je. většinou plněn, neplatí to o potřebných součástkách na decimetry. Tím nechci říci, že bychom měli dostatek součástek na stavbu zařízení na 145 MHz. Zdaleka ne. A přesto je dnes většina stanic vybavena dobře. Přátelské vztahy mezi námi a upřímná snaha si navzájem vypomoci překonaly mnohé potíže, spojené s opatřením méně běžných součástek. Podobně je třeba řešit tutéž situaci na pásmu 70 cm, i když to tam bude podstatně obtížnější. Určitě je to ale schůdnější a účinnější cesta, než čekat, až bude potřebný materiál běžně v prodeji. Téměř na každém amatérském
shromáždění se dostává otázka materiálu na přetřes. Na žádném se ji však
nepodařilo vyřešit. Nepokládám proto za účelné, abychom na toto téma
diskutovali, ale vřele se přimlouvám za vzájemnou a nezištnou výpomoc. Pro
úplnost poznamenávám, že otázkou materiálu, otázkou zásobování amatérské
prodejny se velmi soustavně a iniciativně zabývala redakce AR, zejména s.
Smolík, který ve spolupráci se s. Krbcem podnikl a podniká celou řadu akcí,
které časem jistě přivedou ke zlepšení této neradostné situace.
Za této situace tedy není třeba hovořit o letošním listopadovém 70cm Contestu jako o neúspěšném. Zúčastnilo se jej 25 stanic, z nichž 5 bylo zahraničních. Všechny stanice již pracovaly v doporučeném mezinárodním pásmu - mezi 432 a 434 MHz. Počet navázaných spojení nebyl sice velký, ale přesto, se všichni účastníci těší na další podobný závod. Bude jím 2. subregionální. závod v květnu 1961, který u nás vyhodnotíme jen na 70 cm v zájmu další popularizace činnosti na 435 MHz. S touto změnou seznámíme i VKV amatéry v sousedních zemích. Je velmi pravděpodobné, že můžeme počítat s dobrou zahraniční účastí. Ujmeme se tak iniciativy, která bude jistě uvítána a která nám pomůže k tomu, abychom v mezinárodním měřítku zaujali na pásmu 435 MHz přední místo. Na 1250 MHz se objevily další stanice. Během PD tam pracovalo celkem 9 stanic, a to není málo. Objevil se i první superhet v OK1KKD a osvědčil se. Byly s ním zaslechnuty harmonické stanic pracujících na 435 MHz. Nejvzdálenější téměř 100 km. Poslední úspěchy v zahraničí, ti. nový evropský rekord na vzdálenost 300 km a zejména možnost použití těchto kmitočtů pro spojeni odrazem od umělých družic nebo od Měsíce znovu naléhavě připomínají, že i zde je třeba postupně skoncovat s nestabilními vysílači a superreakčními přijímači, a soustředit provoz mezi 1296 a 1298 MHz. Tradičně, ale v malém počtu se zúčastňujeme BBT. Tato soutěž doznává díky dobré organizaci, účinné popularizaci a zajímavým podmínkám stále větší obliby. S naší strany tu však částečně připomíná současný stav na 70 cm. Přesto, že je mezi našimi amatéry nemálo přenosných transceivrů z let 1948-1952, raději jich neužíváme, ale připravujeme přenosná zařízení dokonalejší. Myslím, že již příští rok bude BBT z naší strany obsazen větším počtem stanic než dosud. Úast jistě příznivě ovlivní i rostoucí zájem o nový druh činnosti - o hon na lišku -‚ kterým jsme se začali letos poprvé zabývat. Zkušenosti ukazují, že zařízeni konstruované speciálně pro BBT se osvědčilo dobře na lišce a naopak. Konstrukce přijímačů pro tuto soutěž nám přinese nové a užitečné poznatky v použiti techniky tranzistorů a miniaturních součástek na VKV. Všeobecná miniaturizace je jedním z hlavních směrů současné sdělovací techniky, kterému budou musit věnovat pozornost i amatéři. Za nedlouhou dobu totiž nebude standardem výkonné a vysoce stabilní zařízení, ale miniaturní, výkonné a vysoce stabilní zařízení. Podobně jako ostatní krátkodobé a dlouhodobé soutěže, nebudeme považovat úspěšnou účast v honu na lišku za hlavní cíl činnosti, ale jen za prostředek k získání znalostí a praktických zkušeností pro konstrukci přenosných zařízení, za formu sportovního soutěžení a současně za dobrou a vítanou příležitost ke zvýšení tělesné zdatnosti. Výčet soutěží by nebyl úplný, kdybych nepři pomněl Vánoční soutěž Hradeckého kraje, jejíž rychlostní charakter v nepříznivých prosincových podmínkách sice neumožnil spojení na větší vzdá lenosti, která však byla úspěšná díky méně běžným soutěžním podmínkám, velmi dobrému organizačnímu zajištění a šťastně volenému termínu. Ani letos myslím Hradečtí s neúspěchem nepočítají. Ne pokládám však za správné, aby po vzoru Východočeského kraje byly organizovány soutěže další. Je jich počet plně vyhovuje a rozhodně není třeba jej zvětšovat. Všechny pořádané soutěže byly včas a řádně vyhodnoceny. Chtěl bych s tohoto místa vřele poděkovat všem, kteří se k této nepopulární a nesnadné práci dobrovolně zavázali a věnovali jí značnou část svého volného času. Je to zejména s. Franc, OK1VAM, který s kolektivem OK1KTL vyhodnotil pásmo 2 m letošního PD. Bylo to 253 deníků. Dále znovu s. Prošek, OK1AAP, se svou XYL vzorně zpracoval deníky z pásma 86 MHz. S. Ježdík, OK1VCW, se nabídl, že pomůže s hodnocením Dne rekordů a některých závodů subregionálních. Navíc vyhodnocuje pravidelně VKV maratón 1960. Velmi dobře a rychle vyhodnotil Východočeskou soutěž s. Hříbal se svým kolektivem. Hodnotícím jistě pomohlo i předběžné roztřídění deníků, seřazení podle pásem a abecedy, které bylo letos pečlivě prováděno na ÚRK. Náš dík za tuto pomoc patří především s. Šturcové a s. Měkynovi.
Mezi úspěchy letošního roku je třeba připočítat prvá spojení s řadou nových zemí na 145 MHz. Jedním z nejvýznamnějších je prvé spojení mezi československými a sovětskými amatéry OK3MH a UB5WF, které se podařilo díky úsilí a obětavosti OK3MH i jeho kolektivu OK3KGX dne 13. 3. 1960. Málokdo očekával, že se spojení mezi OK a RB podaří opakovat během PD i na pásmu 70 cm. O toto překvapení se postaral kolektiv OK3KSI. Další novou zemi, Lichtenstein, připsal na naše konto s. Jaša, OK1EH. Mimořádným způsobem se o propagaci značky OK zasloužil s. inž. Ivo Chládek, OK2VCG. Dva evropské rekordy na pásmu 2 m, odrazem od MS a odrazem od PZ, jsou pro Ivu nejen pěknou odměnou za jeho vytrvalé úsilí, za spoustu volného času, který věnoval praktické i teoretické přípravě, ale jsou zejména vynikající propagací značky OK. Lze říci, že jimi dovršil nemalé úspěchy celého kolektivu československých VKV amatérů. Podobně je třeba hodnotit i s. Ondráčka, OK2LG, za jeho snahu v oblasti šíření VKV odrazem od meteorických stop. Jeho spojení s G3HBW s pouhými 50 W příkonu na vzdálenost 1270 km nemá obdoby. Výčet radostných úspěchů by nebyl úplný, kdy bych na této besedě znovu nepřipomněl evropský rekord v pásmu 2300 MHz mezi OK1KEP a OK1KAD. Zprávy o všech těchto rekordech byly publikovány v řadě zahraničních časopisů. Hovoříme-li již o našich úspěších, je třeba se znovu vrátit k honu na lišku. Je to jistě paradoxní, ale je to pravda - první zájezd do zahraničí, kterého se zúčastnili čs. VKV amatéři, byl uspořádán proto, abychom tam v mezinárodní konkurenci soutěžili v disciplině, která se u nás až dosud neprovozovala. Prvních závodů, kterých se naši liškaři na 2 m zúčastnili, byly tedy závody mezinárodní. Označujeme-li dnes jejich starty v Lipsku a Moskvě za úspěšné, je to především proto, že si soudruzi, kteří byli vybráni, aby nás reprezentovali, byli vědomi své odpovědnosti a vyřešili ve velmi krátkém čase problém vhodného zařízení s nadšením pravých VKV amatérů. První soutěž v Lipsku nedopadla nejlépe, nedopadla zní špatně; byl to nakonec první závod. V Lipsku však šlo ještě o účast na setkání evropských amatérů, o jakousi mezinárodní besedu, jejímž cílem bylo, utužit přátelské vztahy. A tohoto úkolu se naše delegace zhostila bezvadně. V Moskvě, kam vinou pracovníků mezinárodního oddělení dorazili jen několik málo hodin před vlastním závodem, byl úspěch podstatně větší. Nejen ve vlastní soutěži, ale zejména vysokým oceněním, jakého se jim dostalo za technické řešení použitých zařízení. Téměř všechny naše úspěchy, o
kterých jsem se zde zmínil, byly publikovány a příznivě komentovány v četných
zahraničních časopisech. Další zmínky o čs. stanicích se vyskytovaly zejména v
souvislosti s činností našich stanic během polární záře. Tento případ není prvý, kdy se na nás obracejí zahraniční amatéři o informace. Zprávy o naší loňské besedě byly převzaty řadou zahraničních časopisů. Následkem toho byl např. s. Glanc požádán, aby napsal článek o parametrických zesilovačích do holandského časopisu. Rovněž tak OK1VMK byl požádán o popis svého zařízení na 1250 MHz. Obsažnější článek než v QST je v současné době otiskován ve Funkamateuru (NDR). Doplněn mnoha fotografiemi vychází pod názvem „2000 km VKV rájem v ČSSR“. Autorem je vedoucí redaktor časopisu s. Schubert, který nás navštívil u příležitosti PD a v doprovodu s. Smolíka, který se mu velmi věnoval, navštívil celou řadu našich stanic na kótách i doma. Propagaci značky OK naopak rozhodně neprospěje, když vítězné stanici loňského PD na 145 MHz, Dr. Lauberovi, HB9RG, jsou zaslány ceny - několik knih - prostřednictvím vydavatelství Artis bez průvodního dopisu, bez věnování. HB9RG jistě dodnes neví, proč tyto knihy z Československa obdržel. Souhrnně lze říci, že prestiž a vážnost značky OK ve světě stále stoupá. Je to způsobeno i našim vy stupováním, našimi příspěvky k otázkám, které se např. dostávají na pořad pravidelných zasedáni stálého VKV komitétu. Za zmínku jistě stojí, že otázka údajného profesionalismu našich kolektivních stanic úplně zmizela se světa. Naše stanovisko, které jsme zaslali sekretáři VKV komitétu, bylo v plném znění uveřejněno v pravidelném oběžníku a více se o věci nehovoří. Je třeba připomenout, jak podstatným způsobem přispívá k popularizaci naší činnosti v zahraničí Amatérské rádio. O náš časopis je zájem nejen v zemích socialistického tábora (kam je zasílán ve stále ještě nedostatečném množství), ale i v ze mích západních. Lze, to dokázat řadou dopisů, ve kterých pisatelé nešetří slovy chvály zejména nad velkou úrovní a rozmanitosti technických článků. Mají zřejmě jiný názor, než někteří naši čtenáři, kteří mají mnohdy, právě k technickému zaměření výhrady. Tak např. se o AR zmiňují ve svých dopisech velmi pochvalně amatéři sovětští, jmenovitě inž. Kolesnikov nebo s. Palienko. Dr. Lickfeld, DL3FM, kterého známe jako dobrého odborníka, se pochvalně vyslovuje o technických článcích. Sekretář VKV komitétu p. Lambeth, G2AIW, by byl rád, kdybychom mu s každým číslem poslali stručný překlad nejdůležitějších informací. Četné výtisky od nás odcházejí výměnou do řady zemí. Zejména rakouští amatéři, kteří hovoří často dobře česky, mají o AR nesmírný zájem. Totéž platí o Maďarsku, Polsku. V Jugoslávii dokonce pravidelně z AR přetiskují nejzajímavější články zejména z oboru VKV. Nepěkná je na tom ovšem ta skutečnost, že se tyto články neotiskují jako překlad, ale jako články původní. Myslím, že bychom zde měli celému kolektivu redakce AR poděkovat za jejich dobrou práci, kterou dělají nejen pro nás VKV amatéry, ale pro všechny radioamatéry vůbec. V závěru bych rád poděkoval všem, kteří se podíleli na naši společné práci. Platí to vám, aktivním VKV amatérům, i všem pracovníkům našeho Ústředního radioklubu. Snažil jsem se říci několik slov k některým problémům, se kterými se jako vedoucí VKV odboru setkávám a na které se současně dívám jako jeden z Vás, jako aktivní VKV amatér. Jistě jsem zapomněl na mnoho věcí, o kterých bychom mohli hovořit. Proto je na Vás, abyste v diskusi můj příspěvek doplnili, případně opravili. AR 2/1961 v roce 2007 přepsal a pro web OK2KKW upravil Matěj OK1TEH |
Na výstavce byl předváděn
televizní převaděč vyvinutý ve VÚST 
Konver
Diplom za účast v EVHFC došlý pro
s. Čermáka, OK1CE, který na vedlejším obrázku prohlíží svoje zařízení
Vlevo: s.
Nešpor při měření konvertoru s. Votrub