Historie prvních družic Oscar I. až Oscar V. 1961-1971

DRUŽICE ZEMĚ S VYSÍLAČEM NA 144,000 MHz

Jak jsme již před časem oznámili, má být letos vypuštěna na oběžnou dráhu kolem Země malá družice, která ponese tranzistorový vysílač pracující na kmitočtu 144,000 MHz. Má jméno OSCAR I. Jsou to zkratky anglického názvu „Orbital Satellite Carrying Amateur Radio“ (oběžný satelit nesoucí amatérské rádio). Družice o váze menší než 1 kg bude vynesena na oběžnou dráhu spolu s některou jinou družicí. Projekt OSCAR je totiž dílem amerických amatérů, kteří pracují v institucích zabývajících se výzkumem kosmického prostoru. Aby celá záležitost dostala širší základnu byla utvořena tzv. „Projekt Oscar Association“. Členy této společnosti jsou nebo se mohou stát jednotlivé americké nebo zahraniční amatérské kluby. Výkon vysílače instalovaného na této první amatérské družici, bude 20 mW, předpokládaný dosah přes 800 km. Vysílač - tranzistorový oscilátor, zdvojovač a koncový stupeň - bude napájen se sluneční křemíkové baterie. Bude umístěn v kovovém válci o průměru 9 cm a délce 15 cm. Anténa — dva zkřížené půlvlnné dipóly. Počítá se, že amatéři vykonají pozorováním této velmi jednoduše vybavené družice velmi cennou práci. Očekává se značné množství zpráv o po zorování v porovnání se sledováním jiných družic, jejichž pozorováním se pochopitelně zabývají jen vědecké nebo vojenské instituce, jichž je určitě méně než stanic amatérských. Podle posledních zpráv byl již OSCAR I vyzkoušen v letadle a v polovině června má být vynesen na oběžnou dráhu.

Dalším projektem společnosti je OSCAR II, který bude pracovat jako převáděč. Bude přijímat signály na kmitočtu 52,00 MHz, převádět je na 144,000 MHz a vysílat zpět na Zem. Dosah je dán především vybavením „pozemních“ amatérských stanic. Přijímač na 52 MHz má šířku pásma 10 kHz, citlivost 0,5 MV/m pro 1 V výstupního napětí. Vysílač na 144,000 má mít výkon 50 mW. Dosah tedy bude teoreticky přes 1600 km při užití 100 W vysílače a anténě 12,5 dB u pozemního vysílače 52 MHz při užití přijímací antény 16 dB na 144 MHz. Celé zařízení má být umístěno ve válci o průměru 15 cm, délce asi 40 cm a váze pod 5 kg. Napájení obstarají akumulátorové baterie. Zařízení má vydržet v nepřetržitém chodu asi půl roku.

Je vidět, že náplň amatérské práce na VKV pásmech se stává stále rozmanitější a od VKV amatérů se opět očekává zájem o spolupráci při zkoumání takových problémů, kterými se zabývají ostatní vědecké instituce.

AR 6/1961

Ing. Igor Doležal, OK1FY

Při příležitosti X. valného zasedání CCIR uspořádal Mezinárodní radioamatérský klub IARC v budově ITU v Ženevě konferenci o výsledcích získaných vypuštěním dvou družic pojmenovaných Oscar I a Oscar II (Orbital Satellite Carrying Amateur Radio). Obě družice byly zhotoveny radioamatéry a určeny opět výhradně pro radioamatéry. Jediná profesionální pomoc byla poskytnuta po dlouhém jednání při vyslání družic na oběžnou dráhu zkušebními raketami typu Agena B. Vy puštěné družice byly zcela totožné a třetí, zhotovená jako náhradní pro případ nehody při vypouštění, zůstala nepoužita a tak se objevila na výstavce, již zmíněné konference.

Základní Částí družice Oscar byl vysílač 100 mW, pracující na kmitočtu 144,983 MHz do čtvercové pruhované antény, jejíž protiváhu tvořilo hliníkové pouzdro o rozměrech asi 29x25x19crn. Vysílač obsahoval  dva tranzistory a jednu diodu. První tranzistor pracoval jako krystalem řízený oscilátor na kmitočtu  72,5 MHz (5.harm), druhý jako zesilovač výkonu na témže kmitočtu napájel přes π článek zdvojovač. Vzhledem k tomu, že bylo obtížné získat potřebný výkon na kmitočtu 145 MHZ z tranzistoru, bylo v koncovém obvodu využito nelineární charakteristiky diody pro zvýšení úrovně harmonického kmitočtu.

Zapojení vysílače amatérsky zhotovené družice Oscar I.

L₁ - 9 závitů, odbočka na 3. a 6 1/2. záv., L₂ - 9 závitů, odbočka ve středu, L₃ - 31 závitů, odbočka ve středu, L₄ - 7 závitů, odbočka na 2 3/4.záv. Vinuto vesměs na nylonové kostře Ø 5mm, hustota vynutí 8 záv./ 1cm, drát Ø 0,7 mm.

Poněkud složitější než vysílač byla elektronická klíčovací jednotka, vysílající trvale kód Hl (.... ..). V podstatě šlo o tranzistorový multivibrátor s počítačovým logickým obvodem, obsahující 14 tranzistorů a 18 diod. Opakovací kmitočet kódu byl závislý na teplotě uvnitř družice a tak se na Zemi předával i telemetrický údaj (v průměru + 50º C). Napájení obstarávaly tři rtuťové baterie 18 V, spojené paralelně přes ochranné diody, vylučující zpětný proud v případě poškození některé z nich. Tyto tři baterie udržely vysílač Oscara I v provozu po 427 hodin.

Konstrukčně byla družice tvořena pouzdrem z hliníkového plechu, jehož tvar byl přizpůsoben volnému prostoru v raketě (tento prostor normálně slouží pro umístění vyvažovací zátěže 5 kg). Na spodní základně pouzdra byly čepy pro usazení a přichycení v raketě, dále válcové pouzdro obsahující pružinu, která po uvolnění družice od rakety na radiový signál ze Země obstarala její vzdálení od nosné rakety a konečně táhlo pro uvolnění prutové antény, složené během výstupu.

Jednoduché základní šasi z hliníkového plechu neslo tři subšasi a 3 pouzdra s bateriemi. Všechna subšasi (1 vysílač; 2 klíčovací jednotka) byla vyrobena technikou plošných spojů s použitím miniaturních a subminiaturních součástek. Miniaturizace byla použita vzhledem ke snížení mechanického namáhání vlivem vysokého gravitačního zrychlení při startu, jehož účinek musel být obzvláště značný na poměrně těžké zdroje. Tím si lze vysvětlit až zdánlivě zbytečně solidní způsob jejich upevnění k základnímu šasi.

Po důkladném odzkoušení provozu schopnosti v tepelném rozmezí od -35º C do +65° C, odolnosti proti nárazu 50 g, zrychlení 15 g, vibracím 15 g a nízkému tlaku byl celý volný vnitřní prostor v pouzdře družice vyplněn epoxydovou pěnou, která ještě poněkud zlepšila mechanickou odolnost a tepelné poměry.

K vysláni Oscara I na oběžnou dráhu došlo 12. prosince 1961 a během 427 provozních hodin proletěl dráhu přibližně 32 miliónů kilometrů. Oběžná dráha měla apogeum 431,1 km, perigeum 245,3 km a sklon k rovníku 81,2°. Doba jednoho oběhu byla 92 89 minut. Kmitočtový posun vlivem Dopplerova jevu činil 7,5 kHz. Vysílač pracoval na kmitočtu 144,983 MHz s výkonem 100 mW. Maximální doba slyšitelnosti signálů byla 8 minut během jednoho přeletu nadhlavníkem. Pás slyšitelnosti byl široký 2400 km. Rozměry družice 29x25x19 cm, váha 5kg.

MP3 nahrávka Oscaru 1 - http://www.dd1us.de/sounds/OSCAR1.mp3

Druhá amatérská družice Oscar II se prakticky nelišila od prvé a byla v provozu od 2. do 20. června 1962.

Smyslem pokusů bylo, aby v souladu se současným vývojem vědy a techniky při dobývání kosmického prostoru nezůstávali radioamatéři pozadu a měli tak více možností k pokusnictví a odkrývání tajů přírody, o které v tomto oboru jeví od doby vypuštění 1. sovětského Sputnika tak hluboký zájem. Sice z tohoto hlediska nebylo dosaženo žádných významných výsledků, které by znamenaly převrat ve vývoji telekomunikací, jako tomu bylo v roce 1921, kdy radioamatéři při prvém spojení přes Atlantik objevili užitečnost krátkých vln, přesto je možno považovat za určitý úspěch již tu skutečnost, že přes značnou skepsi profesionálních odborníků, vycházejících z malého výkonu stanice a poměrně nevhodného tvaru oběžné dráhy, byly signály Hl dobře slyšitelny prakticky po celém povrchu Země. Celkem došlo více než 5200 poslechových zpráv od 570 radioamatérů z 27 zemí, potvrzujících v průměru, že úroveň signálu byla při přímém přeletu okolo 40 dB nad šumem. Mezi nejzajímavější QSL lístky patří např. KC4USB z Antarktidy, KL7DMB z Aljašky, UR2BU z Estonska a JA1EC z Japonska.

Na tyto první dva krůčky v amatérském využívání kosmického prostoru pro telekomunikační účely v mezinárodním měřítku má v letošním létě navazovat třetí, poněkud ještě smělejší než předchozí dva. Připravuje se vypuštění širokopásmového převáděče, umožňujícího radioamatérům mezikontinentální spojení na 145 MHz. Na rozdíl od prvních dvou Oscarů, vyslaných vojenskými raketami, bude Oscar III dopraven na oběžnou dráhu v rámci pokusů pořádaných organizací NASA a podle předběžných zpráv má to být dráha obdobná dráze Telstaru, tedy z telekomunikačního hlediska mnohem výhodnější.

Podle technických údajů přednesených na zmíněné konferenci G. Jacobsem, W3ASK, bude Oscar III širokopásmovým (50 kHz) lineárním převaděčem s kapacitou 5 až 10 současných spojení v pásmu 145 MHz. Ke spojení via Oscar III bude možno použít všech druhů úzkopásmové modulace CW, ICW, AM (A3), SSB (A3J).

Blokové schéma Oscara III. vypracované W6VMH a W6VKP.

Přijímač pracuje v pásmu 144,075 - 144,125 (střed pásma 144,1 MHz), Vysílač pracuje v pásmu 144,875 - 145,925 MHz (střed pásma 145,9 MHz) s výkonem 1 W

Technický popis Oscara III:

Signál přijatý čtvrtvlnnou anténou projde nejdříve útlumovým článkem, potlačujícím o 70 dB vliv vysílače na vstup přijímače a dále pokračuje řetězem 3 směšovačů a 5 zesilovačů. Uvažujeme-li kmitočet 144,1 MHz (= střed 50 kHz pásma přijímače), potom směšováním se postupně změní na 30 MHz, 3 MHz a 145,9 MHz. Kmitočet 145,9MHz (= střed 50 kHz pásma vysílače) po odfiltrování nežádoucích produktů směšování a po dvoustupňovém zesílení se s výkonem 1 W přivádí do antény společné s přijímačem. Mezi prvním a druhým směšovačem je blokovací obvod, kterým lze na kódovaný signál ze Země ovládat zapínání a vypínání opakovače. Jak vyplývá z blokového schématu, pracují všechny tři směšovače s rozdílovým výsledným kmitočtem a proto např. pozemní vysílač s kmitočtem 144,105 MHz (tedy s kmitočtem o 5 kHz vyšším nežli je střed pásma přijímače Oscara III) bude převeden a opětně vysílán na kmitočtu 145,895 MHz, tj. na kmitočtu o 5 kHz nižším než je střed pásma družicového vysílače 145,9 MHz. Uvedený inverzní převod kmitočtů je třeba mít na paměti např. při vyhledávání volného kmitočtu, kde ještě přistupuje další komplikující vliv Dopplerova jevu, či při SSB provozu, kdy vysílané horní postranní pásmo se družicí převádí na dolní postranní pásmo. Kromě toho je si třeba uvědomit, že převáděč bude vysílat jen tehdy, dostane-li se na vstup jeho přijímače signál, který by mohl být převeden. Aby bylo usnadněno nalezení družice v prostoru a nasměrování antény pozemní stanice, bude Oscar III vybaven ještě dalším vysílačem na kmitočtu 145,85 MHz s výkonem 30 mW trvale a nezávisle pracujícím na převáděči.

Přestože pozemní zkoušky popsaného převáděče dopadly úspěšně, zbývá stále nedořešený problém napájení, který by mohl způsobit odložení pokusu. Pro napájení převáděče je třeba zdroj, trvale dodávající příkon 5 W (4 W bez signálu, 5 W se signálem). Požaduje-li se provoz po několik týdnů, vážila by rtuťová baterie asi 50 kg. Situaci však neřeší ani sluneční baterie, neboť její plocha by 6krát převyšovala povrch družice. Doufá se, že po vyřešení stínění bude možno použít atomovou baterii.

Závěrem několik dat pro vyhlídky na spojení prostřednictvím Oscara III. W. I. Orr, W6SAI, uvedl, že šumové číslo přijímače Oscara III je 20. Tedy s pozemním vysílačem 0,5 kW, pracujícím A3 do antény se ziskem 13 dB, bude signál na vstupu přijímače Oscara III asi 40 dB nad 1,78 μV, tj. 20 dB nad úrovní šumu přijímače při vzdálenosti kolem 1000 km. Vysílač družice 1W A3 dodá pozemnímu přijímači na vzdálenost 1000 km signál s úrovní asi 1,8 μV. Za předpokladu, že přijímač má šumové číslo 0 (1,78 μV), šíři pásma 10 kHz a anténu se ziskem 10 dB, je možno počítat s poměrem signál/šum 26 dB.

I když tyto hodnoty se nezdají moc slibné pro spojení přes Atlantik vzhledem k malému úhlu družice nad horizontem, provádí se již dnes dalekosáhlé přípravy.

AR 6/1963

Oscar III — technický popis

Oscar III, který má být první aktivní sdělovací družicí zhotovenou radioamatéry, je nyní v době psaní tohoto článku v poslední fázi zkoušek před vypuštěním. Vyslání Oscara III na oběžnou dráhu se očekává na sklonku léta či počátkem podzimu tr. Oscar III, jeho zapojení i pracovní kmitočty byly již uveřejněny v AR 6/63 v článku Minulost a budoucnost Oscarů. V uplynulém roce došlo však na základě výsledků zkoušek s prototypy k některým úpravám a změnám, takže konečná verze Oscara III má následující vlastnosti [1]:

Oscar III je aktivním širokopásmovým lineárním převáděčem s šíří segmentů 50 kHz v pásmu 145MHz. Přijaté spektrum signálů segmentu široké ho 50 kHz se převádí v pásmu 145 MHz o 1,8 MHz výše a op se vysílá. Převod se provádí lineárně v mezifrekvenčních obvodech, tedy bez demodulace. Původní spektrum přijímacího sektoru rozsahu od 144,075 do 144,125 MHz se zrcadlově přenáší do vysílacího sektoru v rozsahu od 145,875 do 145,925 MHz (viz obr. 1).

Pro snazší naladění přijímače pozemní stanice, hodlající uskutečnit spojení prostřednictvím Oscara III, jsou na jeho palubě navíc ještě dva trvale pracující značkovací vysílače. Jeden je telemetrický vysílač na kmitočtu 145,850 MHz a druhý majákový vysílač pro zaměřovací účely na kmitočtu 145,950 MHz. Kmitočty značkovacích vysílačů se nacházejí symetricky po obou stranách vysílací ho sektoru ve vzdálenosti 25 kHz od jeho okrajů, viz obr. 1.

Zrcadlový převod spektra je třeba mít na paměti při vyhledávání vhodného kmitočtu pro pozemní vysílač a dále při SSB provozu, kdy družice, vlivem jejího směšovacího systému způsobí změnu polohy postranních pásem. Nicméně zrcadlový převod přináší i jednu výhodu v částečném vykompenzování Dopplerova posunu. Stupeň kompenzace bude záležet na okamžité vzájemné poloze družice a pozemních stanic. V nejnepříznivější situaci bude posun menší než ±8 kHz od kmitočtu vysílače pozemní stanice. Tato zdánlivě malá hodnota však může za jistých okolností způsobit nepříjemnou interferenci mezi dvěma blízkými sousedními kanály.

Pouzdro Oscara III o rozměrech přibližně 45 x 30 x 17 cm a o váze 15 kg. obsahuje převáděč, telemetrický vysílač, rtuťovou baterii po napájení uvedených přístrojů. majákový vysílač napájený z baterie slunečních článků. dodávajících 18 V/150 až 250 mA, Ni-Ag akumulátor s kapacitou 1 Ah pro provoz majákového vysílače ve stínu Země a čtyři prutové antény.

Na obr.2 je blokové schéma Oscara III. Signál, přijatý samostatnou anténou, projde flitrem, potlačujícím zahlceni vstupních obvodů přijímače vlastními vysílači družice. Utlum filtru v pásmu přijímače je 10 dB, pro kmitočty v pásmu 145,9 MHz ± 50 kHz je kolem 70 dB. Dalších 10 dB izolace mezi vysílačem a přijímačem se získává odlišnou polarizací antén. Pro dosažení poměru signál/šum lepšího než 1 v rozsahu 50 kHz je třeba, aby anténa dodala na vstup přijímače alespoň 2 mikrovolty. Za filtrem následuje první směšovač. Krystalem řízený oscilátor s kmitočtem 114,1 MHz převede v 1. směšovači přijímané pásmo se středem na 144,1 MHz na pásmo se středem na 30 MHz při zachování původní šíře pásma (29,975 až 30.025 MHz).

Za prvním směšovačem následuje selektivní krystalový filtr, potlačující o 80 až 90 dB nežádoucí signály mimo zmíněné pásmo a tím určuje i šíři pásma převáděče. Za selektivním filtrem po zesílení v šestistupňovém zesilovači je signál 30 MHz přiveden na vstup druhého směšovače. Krystalem řízený oscilátor s kmitočtem 87,95 MHz po zdvojení na 175,9 MHz vytvoří v druhém směšovači z pásma 29,975 až 30,025 MHz výstupní kmitočet převáděče 145, 875, až 154,925 MHz. Za druhým směšovačem následuje ještě jako poslední stupeň lineární zesilovač se špičkovým výkonem 1 W v pásmu 50 kHz. Životnost převáděče, která je dána kapacitou rtuťové baterie, nebyla dosud uveřejněna. Podle dřívějších informací lze očekávat dobu několika týdnů. Současně s provozem převáděče bude telemetrický vysílač předávat data naměřená na palubě družice. Po vyčerpání rtuťové baterie budou sluneční články zajišťovat nepřetržitý provoz majákového vysílače teoreticky až do shoření družice ve vysokých vrstvách atmosféry.

Další důležitou částí Oscara III je samočinné řízení úrovně signálu, které zabraňuje přetížení lineárního zesilovače. V podstatě je to zpětnovazební obvod, jenž nejdříve detekuje úroveň vf signálu na výstupu za lineárním zesilovačem a podle jeho špičkové a průměrné hodnoty dohromady a po náležitém zpoždění posléze reguluje zisk mezifrekvenčního stupně 30 MHz, Popsané zařízení zaručuje sice na jedné straně minimální intermodulaci mezi signály jednotlivých stanic, používajících Oscara III, současně však, na druhé straně staví do nevýhody stanice pracující s relativně malým výkonem nebo na větší vzdálenost. Samočinné řízení úrovně se nastavuje podle nejsilnějšího signálu na vstupu převáděče. Nastane-li např. případ, že na vstup družice přijde jen jediný signál desetiwattového pozemního vysílače, samočinné řízení úrovně za jistí, že bude znovu vysílán s maximálně možným špičkovým výkonem 1 W. Přijme-li však Oscar III za jinak stejných podmínek (vzdálenost, antény, atd.) současně signál desetiwattového a kilowattové ho pozemního vysílače, samočinné řízení úrovně nastaví zisk tak, že 990 mW výstupního výkonu bude odpovídat kilowattovému vysílači a na signál desetiwattového pozemního vysílače zůstane pouhých 10 mW.

Z uvedeného je zřejmé, že i za předpokladu nezvykle vysoké úrovně hamspiritu u všech provozovatelů spojení přes Oscara III, lze nejpravděpodobněji očekávat nejdelší spojení v době, kdy dráha družice bude půlit její vzdálenost mezi pevninami. V případě, kdy družice bude relativně např. blíže Evropě, lze jen s velmi malou pravděpodobností počítat se spojením mimo oblast Evropy a to právě v důsledku nebezpečí přítomnosti některého velmi silného signálu na vstupu Oscara III. Pro vnitroevpropské spojení je možno považovat za dostatečný výkon 10 wattů, přivedený do tříprvkové směrovky. Není třeba vždy usilovat o tisícikilometrové rekordy, pro začátek pokusů o amatérské spojení prostřednictvím amatérské sdělovací družice bude úspěchem skutečnost, že spojení bylo vůbec navázáno i bez ohledu na překlenutou vzdálenost.

Inž. Igor Doležel, OK1FY

[1] Walters, A. M., W6DKH, QST Červen 1964, Oscar III- Technical Description

AR 4/1965

OSCAR IIl na oběžné dráze

Dlouho očekávaný OSCAR, v pořadí již třetí, byl konečně dne 9. 3. 1965 vynesen na oběžnou dráhu spolu s dalšími čtyřmi družicemi raketou amerického letectva. V rámci celého kosmického programu jde o družice, označené 1965 - 16A až E. Která z nich je identická s OSCARem, není zatím známo. Pohybují se zhruba po kruhové dráze ve výši přes 900 km. Doba oběhu je něco přes 103 minut, takže po každém oběhu se dráha nad zemským povrchem posune o 26º západně.

Zdůrazněme hned na počátku, že i když nesplnil všechna očekávání, je možno považovat 20denní činnost OSCARa III - první radioamatérské réleové družice - za úspěšnou. Pro úplné zhodnocení její činnosti nejsou dosud pochopitelně k dispozici potřebné podklady. Nicméně je známo, že prostřednictvím OSCARAa III byla navázána četná spojení - i mezikontinentální (HB9RG - W1BU, DL3YBA - W1BU). Celá řada našich stanic zaregistrovala réleované signály z mnoha evropských zemí od Španělska až po SSSR. Zahraniční stanice naopak zachytily signály z Československa. V západní Evropě pak byly přijímány i stanice americké (W1, W2 a W3). Praxe ukázala, že pro 100% spojení přes OSCARa byl nutný poměrně výkonný vysílač, a tak se spolehlivá spojení podařila jen těm, kteří měli k dispozici několik set wattů v anténě. Jistě se časem vysvětlí, proč proti původním předpokladům (ověřeným v USA při praktických zkouškách na Zemi) nestačilo ke spojení 100 W vyzářených, (což je např. při 10 W na vysílači a 10 dB anténě). V tomto smyslu bylo ostatně na všechny stanice předem apelováno, aby na tuto hodnotu svůj výkon zredukovaly, protože příliš silnými signály měl být převáděč OSCARa blokován. OSCAR III byl s menšími změnami zhotoven po dle popisu v AR č. 6/63. Z obou majákových vysílačů byl velmi dobře slyšet vysílač na kmitočtu 145,850 MHz, jehož signály předávaly na Zemi informace o teplotě tranzistorů v lineárním koncovém stupni, o teplotě stříbrozinkových akumulátorů a o napětí baterie. Baterie měla kapacitu 1,5 kWh a měla vydržet na 21 dní nepřetržitého provozu. OSCAR III je opatřen ještě sluneční baterií, která má napájet druhý majákový vysílač na kmitočtu 145,950 MHz. Předpokládalo se, že tento vysílač zůstane v činnosti i poté, až družice po vybití stříbrozinkové baterie ukončí svou činnost jako převáděč. Signály na tomto kmitočtu však zatím zachyceny nebyly.

K OSCARu III se jistě ještě několikrát vrátíme, abychom při předpokládaných dalších startech podobných družic byli lépe připraveni a informováni, než tomu bylo tentokrát. Při této příležitosti bychom rádi poděkovali Jirkovi Mrázkovi, OK1GM, který iniciativně informoval naše amatéry o nejnovějších zprávách prostřednictvím vysílače OK1CRA v prvních dnech činnosti OSCARa III.

První zprávy o Oscaru III od OK2WCG

Anténa OK1AHO podle OK1DE, upravená pro kruhovou polarizaci. Je dálkově otáčená á naklápěná pro komunikaci přes Oscara III

Stejně jako mnoho dalších VKV amatérů na celém světě i já jsem se těšil, až bude obíhat kolem Země další amatérský satelit - OSCAR III, který měl být aktivní retranslační stanicí v pásmu 145 MHz. Jeho vynesení na oběžnou dráhu bylo stále odkládáno. 9. března jsem dostal RSGB Bulletin, kde VKV rubrika začínala nadpisem „OSCAR III bude obíhat 12. března“. To vypadalo již nadějně. Večer jsem na to upozornil OK2LG a dal jsem se do úpravy záznějového oscilátoru v přijímači. Přitom jsem zaslechl na 80m SSB rozhovor dvou DL stanic o nějakém sputniku. Když však přehrál jeden z nich záznam se známými „HI“, uvědomil jsem si, že hovoří o OSCARu III. Poněvadž jsem se takto dověděl vlastně všechny základní údaje o oběžné dráze, začal jsem se připravovat na příští průlet - druhý průlet nad Evropou a třetí vůbec. OSCAR III byl odpálen z Mysu Kennedy 9. III. v 18.30 GMT, oběžná dráha 103,6 minuty, úhel k rovníku cca 68‘, z čehož plyne výška oběžné dráhy asi 600 mil a maximální dosažitelná délka spojení 5500 km.

V 00.09 SEČ se na kmitočtu o 6 kHz vyšším než 145,850 MHz objevuje telemetrický vysílač z JV. Horní maják na 145,950 není slyšet. Zato síla „Hl“ jež až 599 +. Jenže v pásmu 50 kHz, určeném pro přenos přijatých signálů, není kromě silného šumu vysílače vůbec nic. Mezitím se kmitočet Hl-vysílače snižuje až pod 145,850 MHz a posléze se ztrácí na S v 00.23 SEČ. Délka průletu dosti dlouhá na 3-5 spojení, uvažuji v duchu.

Nepočítal jsem s tím, že někoho uslyším již při prvním průletu, přesto mne to mrzelo. Jenže jeden a tři čtvrti hodiny uběhlo a již je tu další průlet. A slyším někoho volat - CQ. Je to HB9RG. Velmi špatně se jeho značka čte - OSCAR III není stabilizován a otáčí se. Signál kolísá od S9 do 0, a to poměrně rychle. Otáčením se totiž mění poloha antén jak přijímací, tak vysílací a tak má signál prakticky těžko definovatelný průběh síly. Několikrát jej volám, ale bezvýsledně. Stejně se to opakuje i při dalších průletech. Přibližně každých 103 minut se OSCAR znovu objevuje, při čemž každý další průlet se posouvá na Z. Sedmý průlet (od vypuštění) však začíná na S a končí na JV. Z toho usuzuji, že nás zasahuje nejdříve vzestupná část dráhy a pak sestupná část. A opravdu tomu tak bylo. Abych mohl přesně vysledovat, jak vypadají průlety, beru si dovolenou. Mimo HB9RG a zvýšeného šumu v kanálu převáděče jsem však nezaslechl nic. Poslední průlet toho dne začíná v 10.51 SEC na SZZ a končí v 11.05 na JJZ. Mezitím jsem upozornil všechny dosažitelné VKV amatéry na to, že OSCAR III létá kolem Země.

11. III. jsem začal opět se sledováním. Zjistil jsem, že za den se posunou časy asi o 10 minut dozadu. Tentokrát byl poslech úspěšnější. Mimo HB9RU se objevují SM7OSC, DL3YBA, G3FZL a další neidentifikované stanice. Spojení se mně opět žádné nepodařilo. HB9RG byl slyšet, jak volá W1BU. Vnoci 12./13. III. jsem slyšel HB9RG, DL3YBA, OH2BAA, SM7CZ, DL9?? a nějakou SSB stanici, která mne volala německy. Celý průběh letu jsem vždy nahrával na pásek a po průletu jsem si jej opět přehrál. Výsledky poslechu si srovnávám po každém průletu s OK2LG, OK2VHI, OK2VDZ, OK2VCK a OK2BX. Někteří z nich se pokoušejí i volat, ale marně, stejně jako já.

V noci 13./14. III. se mi podařilo konečně spojení s HB9RG ve 23.07 s reporty 569 (vyslaný) a 559 (přijatý). Spojení je to však problematické, bylo na konci průletu a potvrzení příjmu od HB9RG se mi nepodařilo již zaslechnout, protože OSCAR III mezitím zmizel za obzorem. Potvrzují se předpoklady anglických stanic: pokud je OSCAR blízko obzoru, je slyšitelnost stanic na antény s lineární polarizací dobrá. Jakmile se však přibližuje OSCAR k zenit je lepší poslouchat na anténu kruhovou polarizací. Tuto noc jsem zaslechl ještě OZ9AC a G2HCG. OK2VHI se podařilo zaslechnout a nahrát na pásek (myslím, že to bylo tuto noc) SSB výzvu OK1AHO (česky!). Stejně tak zaslechl i moje volání přes OSCARa.

Další noc 14. III. jsem zase já zaslechl volání OK2TU při prvním průletu. V noci 15./16. III. jsem slyšel mimo již uvedené stanice G3LTF, EA4AO, OZ6TU, DJ3EN. Odpoledne dostávám zprávu z Hodonína, že mne F9EA poslouchá 599! Urychleně stavím nový PPA s 2 X RE125A na 145 MHz. Mezitím jsem v noci 16./17. III. slyšel SM6CSO, v noci 17./18. III. G3CCH, G6AG, SM5BSZ a DL3BJ (?). 18.119. III. ON4FG, OZ5LC (?). Na další noc jsem jíž připraven s dvojnásobným příkonem, ale bez účinku. V noci 20./21. III. jsem poslouchal LA8WF, I1HC a ráno se mi podařilo udělat spojení s SM7OSC (449 oboustranně). Večer 22. III. pak další spojení s DL9SHA (559 oboustranně), ovšem zase bez potvrzení na konci. V předchozím uvádím pouze nové zaslechnuté stanice. Slyšitelnost stanic se velmi mění a je od.599 do 0.

V dalších dnech slábnul šum v retranslačním kanále, stanice byly stále slyšet, ale spojení se mi již žádné nepodařilo. 25. III. umlká telemetrický vysílač, retranslace však stále pracuje. A tím také končí sledování OSCARu III.

Jak lze zhodnotit činnost OSCARa III? Jistě se shodnu s většinou VKV amatérů, kteří jej sledovali, že to byl zajímavý, originální, ale minimálně prakticky užitečný experiment. Pro stanici, vybavenou vysílačem několik kW (např. DL3YBA - 5 kW) a helix anténou s ovládáním v odměru i náměru to mohlo mít nějaký význam. Kolik takových stanic je však v Evropě? Jistě ale náklady neodpovídají výsledkům. Nejlépe to vystihuje G3LTF: ,,„Myslím, že MS je mnohem snazší!“

Při spojeních na 14 MHz SSB jsem se dověděl, že bylo navázáno 2 nebo více spojení Evropa - Amerika. Jedno z nich je HB9RG - W1BU. Na další výsledky si budeme muset ještě počkat. Ale jak jsem již uvedl - jsou opravdu hubené. Snad ten příští OSCAR - bude-li ještě nějaký - bude lepší.

AR 5/1965

OSCAR III stále vysílá

Jako převáděč skončil OSCAR III svoji činnost 203. oběhem dne 24. III., kdy mezi 08.34 a 08.35 GMT slyšel DL6EZA stanice ON4FG, G3EDD a DJ4ZC. Neidentifikované signály bylo možno zachytit ještě při 209. a 210. ob letu. Při dalších obletech zařízení již jako fungující převáděč nepracovalo, avšak majákový vysílač na kmitočtu 145,850 MHz zůstal v činnosti i nadále. 27. III. však umlkly i tyto signály, ovšem v dalších dnech až do 15. IV. se je občas podařilo zachytit. Avšak od 15. IV., tj. od 513. obletu pracuje vysílač na 145,850 MHz bez poruch nepřetržitě dále. Je tu určitá domněnka, že zařízení je teď dobíjeno ze sluneční baterie. Z doby mezi začátkem a koncem písmen Hl vychází napětí baterie 12 V proti 19 V v době po vypuštění. Koordinační středisko ve Wiesbadenu (DJ1SB) vydává proto dále pravidelné předpovědi průletů v evropské oblasti.

Jako reléová družice tedy OSCAR III již 3 měsíce nepracuje, a tak bylo možno shrnout zatím došlé zprávy a udělat předběžnou bilanci její činnosti. Vyjímáme některé zajímavé údaje.

První spojení se podařilo až při 13. obletu mezi K9AAJ a K2IEJ. 1. evropské spojení na vázali DL3YBA a SM6CSO při 18. obletu. 1. transatlantické spojení se podařilo DL3YBA s W1BU (61. oblet). 1. spojení nad Pacifikem uskutečnili při 64. obletu WA6MGZ a KH6AQP. A konečně první QSO mezi oběma Amerikami se podařilo stanicím W6QJW a LU3DCA během 69. obletu. I když počet všech navázaných spojení je poměrně značný, bylo se všech stran poukazováno na špatnou citlivost přijímače Oscara, takže se uplatnily převážně jen stanice se značným příkonem. Výjimkou byl zřejmě OH2BAA, který se svými 10 W měl QSO s DL3YBA. Pokud je známo, nebyl tento „rekord“ zatím překonán. Signály slabších stanic byly Oscarem přenášeny také, ovšem méně spolehlivě, resp. krátkodobě. Pozoruhodný je např. report Angličana G2DCG, který dne 17. III.poslouchal SSB signály stanice OK1AHO.

Signály mnoha evropských stanic pronikly až do USA, spojení spolu měli však jen W1BU s HB9RG a DL3YBA. Podle zpráv z americké strany prý, bylo převáděčové pásmo neustále přeplněno. DJ1SB se domnívá, že menší citlivost přijímače na družici byla sice jednou překážkou v navazování spojení. Skutečnost, že bylo zaslechnuto poměrně značné množství stanic pracujících s běžnými příkony, které však spojení nenavázaly (i když zde tedy jisté předpoklady byly), vysvětluje špatným postupem při pokusu o spojení. Jde tu totiž o úplně novou provozní techniku, která vyžaduje jistou teoretickou i praktickou přípravu. Již samo praktické sledování družice (technika směrování) je velmi obtížné v tak krátkém časovém intervalu, během kterého je spojení vůbec možné. jedině pomocí antény, kterou lze otáčet kolem svislé i vodorovné osy, je možné po celou dobu přeletu soustředit všechnu vysílanou energii optimálně. Ovládání takové antény je pochopitelně velmi obtížné a vyžaduje pro usnadnění sledování družice speciální konstrukci. Většina úspěšných stanic podobnou anténou vybavena byla. DJ1SB doporučuje získávat zkušenosti sledováním družicových vysílačů na kmitočtech kolem 136 MHz, kde je jedno z pásem, na kterém pracují vysílače mnoha družic. Prakticky tam lze velmi dobře nacvičit prostorové směrování. S ohledem na malý odstup mezi 136 a 145 MHz jde vlastně o stejnou provozní techniku.

Pro zajímavost ještě výčet spojení některých evropských stanic: DL3YBA - QSO s W1BU, ON4TQ, DL9GU, G3BA, DJ4SZ (SSB), HB9RG (SSB), DL3YBA měl 1kW vysílač a 48prvkovou anténu.

SM6CSO - QSO s DL3YBA, G3LTF, SM7OSC. Slyšel HB9RG, ON4TQ, G3BA, OZ9OR, W1BU, EA4AO, K2MWA/2, K2GUG, W1JDF, G6AG, DL1CK, SM5BSZ, ON4YG, DJ3ENA, DJ4ZC, DL1CK, DL9GU, G6AG, OH2BAA, SM5OSC, SM6PU. Jeho TX měl až 500 W, konvertor s tranzistory AF1O6.

SM7OSC - QSOs HB9RG, G3LTF, UP2ON, OK2WCG, SM6CSO, SM5BSZ. Slyšel DL3YBA, DJ3ENA, DL9GU, W1BU, G6AG, SM6PU, SM5OSC, SM7ZN, SM4CDO. 1X rovněž až s 500 W. Konvertory s 417A nebo s AF1O6. Anténa 4 X deset prvků Yagi.

EA4AO - QSO s DL3YBA, HB9RG, ON4FG, DJ3EN, W2AZL, DL9GU. Slyšel SM6CSO, W1BU, G3LTF, SM7OSC, G6AG, K2GUG, SM7ZN.

O zkušenostech amerických amatérů s Os carem napíšeme jindy.

AR 5/1965

ARBA 16 - úspěšný. Po několika odkladech byl dne 24. 9. v 10.00 SEČ v JZ části NSR vypuštěn již 16. balon ARBA, který byl tentokráte poprvé opatřen převáděčem, podobným OSCAR III. Tento první pokus v NSR byl opravdu úspěšný. Několik minut po startu bylo možno v OK1 zachytit na kmitočtech v pásmu 145,900 ± 25 kHz první DL a HB9 stanice. Jak balon stoupal, objevovaly se další a vzdálenější, jako např. DL7HR, OE5XXL, DL3SP, 4U1ITU, DM2BEL, PA0LX, F9TF, F9DO atd. Celkem bylo zaslechnuto asi 40 stanic, převážně ovšem z NSR, jak pracují CW a SSB. Byly navázány desítky spojení bez patrných potíží. Všechny stanice přicházely v silách S4 a S7, a i když jich byly na tomto malém úseku pásma desítky, vzájemné rušení bylo minimální právě proto, že všechny signály byly řádově stejně silné a v porovnání s běžným provozem na pásmu i poměrně slabé. Tento převáděč pracoval mnohem lépe než OSCAR III, i když je třeba vzít v úvahu rozdíl ve výškách 20 a 900 km. Bylo to zřejmé zvláště z toho, že se uplatnily i stanice s běžnými příkony a nejen s kW. Zdržení v konstrukci převáděče pro ARBA 16 stálo Němce prvenství. Dne 22. 8. 1965 totiž vypustili podobný balonový převáděč již Holanďané. S jeho pomocí např. navázal DL3SPA dvě spojení s G stanicemi.

V souvislosti s využíváním tohoto nového způsobu šíření VKV se naskýtá otázka, zda aa jak hodnotit překlenuté vzdálenosti a spojení s novými zeměmi. Do značné míry záleží na tom, jaké stanovisko zaujme v tomto směru stálý VKV komitét 1. oblasti IARU. Pro hodnocení překlenutých vzdáleností by jistě nečinilo potíže zařadit tato spojení do zvláštní kategorie, takže by ke kategoriím šíření troposférou (T), odrazem od polární záře (PZ), odrazem od meteorických stop (MS), odrazem od sporadické vrstvy (Es), odrazem od Měsíce (MB - moon bounce) přibyla kategorie šíření přes aktivní reléové stanice. Ve všech ostatních případech totiž jde o „reléové stanice“ pasívní. Do celkového počtu zemí by se však takto získané země započítávat neměly, protože vlastně nejde o přímé spojení, ale o spojení s převáděčem, který na jiném kmitočtu dopravuje signály dále. Tyto „problémy“ ovšem na chuti ke zkoušení a poznávání nové ho jistě žádnému VKV amatéru neuberou. Využití aktivních reléových stanic je věc nová, zajímavá a právě proto zvláště pro VKV amatéry přitažlivá.

AR 6/1965

OSCAR IV před vypuštěním

Podle posledních informací se v USA urychleně dokončují přípravy k vypuštěni OSCARu IV, ke kterému má dojít ještě v tomto roce. Půjde o zcela novou verzi v porovnání s předchozími. Hlavní novinkou je dráha nové družice. OSCAR IV se má stát téměř stacionární družicí ve výši cca 30000 km, takže odpadnou potíže spojené se směrováním antén. Za rychlých obletů prvých tří OSCARŮ kolem Země zbývalo ke sledování družice, resp. k navázání spojení vždy jen několik málo minut. Stacionární charakter dráhy OSCARa IV umožní realizovat nepřetržité mezikontinentální pokusy po celou dobu jeho činnosti, která se odhaduje na 1 rok. Veškerou energii mají totiž dodávat sluneční baterie.

K podstatným značném došlo i v použitých kmitočtech. OSCAR IV bude přijímat na kmitočtu 144,100 5 kHz a vysílat na kmitočtu 431,935 E 15 kHz. Na kmitočtu 431,920 MHz bude v Činnosti majákový vysílač. Vf výkon reléového vysílače má být 3 W!!!. Zdaří-li se pokus, tzn. vynese-li nosná raketa TITAN na plánovanou dráhu fungující družici OSCAR IV, budou mít VKV amatéři pro stálé mezi kontinentální spojení Evropa-Amerika na VKV k dispozici ve zjednodušenější formě za řízení typu RELAY nebo EARLY BIRD.

AR 12/1965

AR 1/1966

Budoucnost Oscarů

Zatímco Oscar IV je již čtvrt roku na oběžné dráze, pracují skupiny amerických, německých, australských a možná i jiných zahraničních amatérů na vývoji nových zařízení, vhodných k vybavení dalších radioamatérských družic. Je zajímavé, jak bylo vybráno zařízení pro posledního Oscara. S jeho vypuštěním se totiž původně pro rok 1965 ještě nepočítalo. Na různých typech zařízení, přicházejících v úvahu pro použití na družicích, pracovaly v USA četné skupiny amatérů. TRW-Radio Club pod vedením W6CYZ připravoval lineární převáděč, převádějící signály z 10 kHz širokého pásma na kmitočtu 144,1 MHz na 431,935 MHz o výkonu 3 W PEP. Kromě toho byl do zařízení vestavěn majákový vysílač na 431,920 MHz. Členové Rhododendron Swamp VHF Society v čele s W1FRR zkonstruovali vícepásmový majákový vysílač o výkonu 1 W na každém z kmitočtů 144,050—432,15—1296,45 MHz. W0LER připravoval se svou skupinou vysílač na 144,050 MHz, který by vysílal řadu údajů poskytovaných telemetrickým systé mem na palubě družice. KOVRL pracuje se svými spolupracovníky na dalším třípásmovém majákovém vysílači. K9CHU/6 konstruuje převaděč na 29,45 MHz. Volací kmitočet má být 144,1 MHz. Výhledově se počítá i s převáděčem 432129 MHz. K6GSJ se zabývá konstrukcí obalů pro různé typy převaděčů.

Když dala NASA amatérům k dispozici prostor v hlavici rakety Titan III C, která měla být vypuštěna ještě s několika dalšími družicemi v prosinci minulého roku, byli vyzváni konstruktéři všech zařízení, aby dali své konstrukce k dispozici pro tento účel. Po zkouškách bylo pak vybráno zařízení, které mělo nejlepší předpoklady pro správnou činnost na palubě Oscara IV.

Tato fakta do jisté míry vysvětlují, proč se mnohde do poslední chvíle nevědělo, jakým zařízením bude Oscar IV vybaven. Informace publikovaná v AR 12/65 (došla v poslední chvíli z USA DL7FU, odtud tentýž den na 145 MHz OK1VR a o den později již byla v redakci AR) se tedy ukázala jako správná. AR bylo jedním z mála časopisů, které ji včas a ve správné verzi otiskly. Na druhé straně nesprávné informace v AR 1/66 došly až později telefonicky od soudruha Doležela z 4U1ITU.

Ještě několik závěrečných informací k činnosti Oscara III. K 15. září 1965 došlo na 300 zpráv a pozorování. Celá jedna třetina byla z NSR. Celkem se podařilo navázat 176 oboustranných spojení, na nichž se podílelo 98 stanic (67 ze severní Ameriky a 31 z Evropy). Oboustranná spojení se podařila amatérům v D, OH, SM, F, EA, HB, ON, G, OK a UP. Transatlantická spojení navázaly při 61. oběhu DL3YBA a W1BU a při 157. oběhu EA4AO a W2AZL. Nejdelší transkontinentální spojení navázaly LK7CUH z Aljašky s K2IEJ v New Yorku. Pěti stanicím se podařila SSB spojení. Tato informace si ovšem nedělá nárok na úplnost, protože k uvedenému datu nebyly ještě k dispozici všechny podklady.

V uznání za zásluhy o celý projekt Oscar převzali 12. října 1965 W6SAI a W6UF v Benátkách Kolumbovu zlatou medaili. O rok dříve byl touto medailí vyznamenán DJ1SB za práci koordinátora a propagátora amatérských radiových pozorování.

OK1VR

AR 3/1966

Signály z Kosmu. Koncem minulého roku bylo možné zachytit v rozsahu kmitočtů 1,5 až 400 MHz celkem 108 vysílačů pracujících na několika desítkách družic, oblétávajících naši Zemi. Některé z nich jsou v činnosti již řadu let, např. TRANSIT 4A, vypuštěný 29. 6. 1961. Jeho oběžná doba je 104 minut a v uvedeném pásmu je slyšet na kmitočtech 54,0, 150,0, 324,0 a 400,0 MHz. Většina amerických družic vysílá v pásmu 136 až 137 MHz (53 vysílačů), 17 vysílačů družic Kosmos, Elektron a Proton pracovalo v té době v pásmech 18,430 až 20,083 a 89,1 až 90,378, Elektron I pak ještě na 30,008 MHz. Na nejnižších kmitočtech vysílal Explorer 20, vypuštěný 25. 8. 1964: 1,5, 2,0, 2,850, 3,750, 5,470, a 7,220 MHz. Většina z těchto 108 vysílačů bude zřejmě ještě v provozu kromě mnoha dalších, které byly od té doby vypuštěny.

Amatérské sledování signálů družic v pásmech 136 až 137 MHz a na kmitočtech 150,0, 162,0 MHz i výše je vhodnou průpravou před vypuštěním dalších družic typu OSCAR.

AR 4/1966

Ještě jednou - OSCAR IV

Tato amatérská družice převádějící signály z části pásma 145 MHz do pásma 433 MHz obíhá kolem Země ve vzdálenosti mezi 200 km až 33 500 km. Tvar její dráhy velmi připomíná počáteční fáze letu stacionární spojové družice Ranní ptáče, provozované společností Comsat. Maximální doba, kdy může být OSCAR IV nad naším obzorem je asi 9,5 hodiny a během této doby se Země otočí kolem své osy asi o 147º.

První spojení přes amatérskou družici OSCAR IV bylo v Evropě navázáno 23. prosince 1965 mezi stanicemi DL9AR a DL0VB. Stanice DL0VB patří astronomické observatoři v Bochumi, která je známa tím, že je vždy mezi evropskými observatořemi první při poslechu nově vypuštěných družic. V době tohoto spojení byl slyšen i HB9RG. Ke spojení mohlo dojít již 29. prosince 1965 mezi stanicemi G3LTFa SM7OSC, ale G3LTFpřijal od SM7OSC všechno mimo report. Stanice zabývající se poslechem, popřípadě možností spojení přes družici OSCAR IV shodně konstatují, že signály majáku této družice, popřípadě signály stanic z jeho převáděče jsou 10 ÷ 25 dB nad šumem. Přijímače na 433 MHz používané u těchto stanic mají šumové číslo mezi 4 až 5. Je pochopitelné, že při tomto druhu spojení je daleko více samotných poslechů a neúplných spojení než spojení, o nichž je možné prohlásit, že byla stoprocentní. Jistou zvláštností u tohoto druhu provozu je, že stanice mohou po slouchat své vlastní signály z dvoumetrového pásma přes převáděč družice na svých přijímačích v pásmu 70 cm. Z našich stanic to byly již OK1AHO a OK2WCG. Ze zahraničních stanic je to například stanice university v Delftu (Holandsko) PI1TH a známá anglická stanice G3LTF. Tento druh spojení, provozovaný přes aktivní relé, kterým je vlastně převáděč družice, klade samozřejmě velké nároky na technickou úroveň zařízeni. Jako příklad je možné uvést zařízení, několika stanic z různých zemí.

DL9AR používá vysílač s výkonem 120 ÷ 140 W a dvacetiprvkovou anténou. Anténa u přijímače má 44 prvků a během letošního jara bude ještě zdvojena. Přijímač má šumové číslo 4 kTo. Universitní stanice PI1TH má tranzistorový konvertor přímo u antény, kterou tvoří čtyři Yagiho antény po 14 prvcích s udávaným ziskem 19 dB a lineární polarizací. Mf přijímače jsou Racal 17 a CSF. Vysílač má výkon 70 W, který je přiváděn do antény tvořené osmi šestiprvkovými Yagiho anténami, z nichž čtyři jsou polarizovány horizontálně a čtyři vertikálně. Stanice SM7OSC používá vysílač s příkonem 500W a dvě antény. Jednu z nich tvoří soustava dvou dlouhých Yagiho desetiprvkových antén s vertikální polarizací, druhá je jednou z antén předcházející soustavy s horizontální polarizací. U přijímače je soustava čtyř patnáctiprvkových Yagiho antén s horizontální polarizací. Přijímač se skládá z vf zesilovače s AF139 přímo u antény a konvertoru opět AF139. Šumové číslo je 5 dB. G3LTF používá pro vytvoření kruhové polarizace dvě zkřížené desetiprvkové Yagiho antény. Tato anténa byla po stavena speciálně pro OSCAR IV a OSCAR V. Vysílač je s 4CX250B na PA. Přijímač tvoří parametrický zesilovač, za ním je tranzistorový konvertor. Šumové číslo přijímače je 4 ÷ 5 dB. K přijímači je možné připojit jednu z těchto antén: parabolu o průměru 5 m, čtyřiadvacetiprvkovou soufázovou nebo soufázovou anténu se 72 prvky.

Podle posledních informací má být družice OSCAR V stejného typu jako OSCAR III tj. převáděč signálů z jedné části pásma 145 MHz do druhé. Je pravděpodobná stejná dráha i stejné obletové časy.

OK1VCW

AR 4/1966

AUSTRALIS OSCAR 5

Obrázek zatím pslední úspěšné radioamatérské družice OSCAR 5 s jejími australskými tvůrci.

Radioamatérská družice Australis-Oscar 5 (AO-5) byla vypuštěna 23. ledna 1970 spolu s družicí ITOS raketou Thor-Delta ze západní zkušební oblasti Lompoc v Kalifornii jako přídavná zátěž k družici ITOS. AO-5 byl zkonstruován skupinou australských amatérů vysílačů a o přípravu k vypuštění se po starali členové Radio Amateur Satellite Corportion (AMSAT) ve Washingtonu. I když aktivní část života AO-5 skončila, stojí jistě za to, abychom se vzhdem k několika technickým zajímavostem a možná i prvenstvím zmínili o této družici blíže. Pro začátek je třeba zopakovat technickou charakteristiku AO-5. Dráha družice měla apogeum 1464 km, perigeum 1303 km či sklon dráhy byl 102°. Váha družice bylo 17,7 kg a družice měla dva rádiové majáky, z nichž první pracoval na kmitočtu 144,05 MHz s výkonem 50 mW a doba jeho života byla 23 dní (tj. 281 oběhů). Druhý maják pracoval v KV pásmu na kmitočtu 29,450 MHz s výkonem 180 mW a s životností 46 dní (562 oběhů). Anténa pro VKV maják byla čtvrtvlnný dipóI, pro KV maják to byl dipól. Napájení obstarávalo 28 chemických článků. Majáky přenášely údaje sedmikanálového amplitudově modulovaného telemetrického systému, který umožňoval měření napětí zdrojů, odebíraného proudu ze zdrojů, vnější u vnitřní teplotu a údaje tří polohových čidel.

Dvojnásobná pracovní doba KV majáku (AO-5 bylo první družice s vysílačem v KV amatérském pásmu) byla umožněna povelovým přijímačem, který zapínal na příkaz ze země KV maják pro oběhy v druhé polovině týdne, kdy bylo možnost získat pozorování od většího počtu amatérských stanic vzhledem k volným dnům koncem týdne. KV maják umožnil rozšíření poznatků o šíření přes horizont a šíření v severní polární anomáli.i Pozorování v době, kdy se AO-5 nacházel nad středem odvrácené strany země, umožnily získat další poznatky o šíření normálním ionosférickým skipem proti šíření rozptylem nebo ducty. Další poznatky byly získány pro šíření v době slunečního minima a pro šíření v noci, kdy MUF je podstatně nižší než kmitočet KV majáku. Příjem tohoto majáku byl možný I na vnitřní antény.

VKV maják kromě přenosu telemetrických údajů umožnil kontrolu zařízení a zlepšení sledovací techniky amatérským skupinám v Austrálii, Anglii a NSR. Tyto skupiny se ustavily pro sledování dalších družic OSCAR s převáděči.

Přenosem údajů o teplotách telemetrický systém rozšířil poznatky o střídání teplot v zemském stínu a mimo něj, rozdíly teplot vně a mimo AO-5 přinesly důležité údaje, potřebné pro konstrukci dalších amatérských družic. Údaje ze tří polohových čidel ukázaly dobrou funkci nového pasivního magnetického stabilizačního systému a jeho vhodnost pro družice s nízkou polární dráhou. Po vypuštění se AO-5 otáčel 4x za minutu a po šesti dnech se rychlost jeho otáčení snížila na 0,13 otáček za minutu. Telemetrické údaje zpracovával počítač university v Melbourne.

Hlášení o pozorování zaslalo mnoho amatérských stanic ze všech světadílů, dále university v Kentu, Essexu a Bangoru. V seznamu značek stanic, které se zúčastnily pozorování v Evropě, jsou značky stanic z 18 zemí, bohužel však ani jediná československá. Svoji úspěšnou existenci osvědčila i mezinárodní spolupráce různých amatérských skupin.

Do!ší amatérskou družicí ze série OSCAR připravuje AMSAT, jejíž označení bude před vypuštěním AMSAT-OSCAR B a po vypuštění bude nazývána OSCAR 6. Družice bude mít dloubou dobu života a kromě majáků ponese i mnohokanálový převaděčový systém. Doufejme, že se nám podaří zjistit termín startu a včas oznámit v RZ spolu s dalšími údaji (např. kam posílat hlášení o pozorováni).

Podle ,,Australis-Oscar 5 Summary Report“ volně přeložil R. Ježdík, OK1VCW

RZ 10/1970

NEJBLIŽŠÍ BUDOUCNOST RADIOAMATÉRSKÝCH DRUŽIC

Radio Amateur Satellite Corporation - AMSAT - plánuje v nejbližší době vy puštění radioamatérské družice Amsat-Oscar-B — A-O-B, jejíž název po vypuštění bude Oscar 6. A-O-B má být vypuštěn v tomto roce. Přesný termín není zatím znám, protože některé části instalovaného zařízení jsou teprve vyvíjeny. Dráha družice bude přibližně polární a je dána tím že A-O-B bude vypuštěn jako přídavná zátěž spolu s jinou družicí. Předpokládaná výška dráhy má být 1120 až 1440 km. A-O-B má být první radioamatérskou družicí s dlouhou životností. Předpokládaná doba setrvání na oběžné dráze je minimálně 1 rok. Družice smí vážit nejvýše 22,5 kg. Mechanická konstrukce vychází z koncepce malé geodetické družice SECOR.

A-O-B bude mít dva telemetrické vysílače, jeden v pásmu 145 MHz a druhý v pásmu 433 MHz. Kromě identifikačních písmen Hl budou vysílána data o stavu převaděčů, napětí baterií, jejich odbíjecím proudu ze slunečních baterií a teplotě NiCd baterií. Telemetrické údaje budou kódovány do dálnopisného kódu, aby každá stanice, mající možnost alespoň příjmu RTTY, mohla telemetrické signály dekódované. Výkon telemetrických vysílačů bude minimálně 200 mW.

Převaděče signálů amatérských stanic budou dva. Jeden bude čtyřkanálový pro převod FM signálů ze 145,9 MHz na 432,1 MHz, druhý lineární pro převod SSB a CW signálů ze 432,1 MHz na 145,9 MHz. Tyto kmitočtové údaje jsou zatím informativní a označují pouze polohu převaděčových kanálů. Citlivost přijímačů by měla být -100 dBm pro plný výkon převaděčů a měly by mít dynamický rozsah -50 až -100 dBm. Nežádoucí produkty by měly mít potlačení alespoň -50 dB mima amatérská pásma a alespoň -40 dB v mezinárodních amatérských pásmech.

Pro stabilisaci družice bude použit pasivní magnetický stabilizační systém, který se osvědčil u poslední družice série Oscar A-O-5. Použité antény budou unipóly nebo dipóly s maximálně možnou všesměrovou charakteristikou.

Vypuštění A-O-B je připravováno ke konferenci ITU o rádiové administrativě v kosmu v letošním roce. Pro zvýšení zájmu o provoz přes převaděče v družici, studuje ARRL možnost vydávání diplomu za spojení s USA amatéry, a v některém vybraném VKV závodě ARRL budou započitatelná spojení i přes A-O-B. Lze předpokládat, že s podobnou iniciativou přijdou i některé členské země 1. oblasti IARU. Podobně jako byly u A-O-5 všechny zprávy o pozorování potvrzovány speciálními QSL lístky z Wireless Institute of Australia, budou u A-O-B písemná hlášení o pozorování potvrzována AMSATem. K tomu nutno poznamenat, že nebývá zvykem v těchto hlášeních napsat jen datum, čas a ně jaký údaj v S stupních, ale maximální množství údajů, které lze na tom kterém přijímači objektivně získat. Doufejme, že na rozdíl od A-O-5 budou ve zprávách o poslechu A-O-B figurovat i značky OK stanic.

Podle ‚,AMSAT Newsletter 2/11“ volně přeložil OK1VCW.

RZ 10/1970

AMSAT - OSCAR B

Radioamatérská družice Amsat - Oscar B má být vypuštěna během letošního roku jako přidavná zátěž k jiné, družici, nebo jiným družicím, pomocí rakety Thor-Delta nebo Agena. Podle posledních informací má mít celkem tří převaděče. První z nich je konstruován členy Wireless Institute of Australia, kteří se podíleli na družici AO-5. Převaděč bude převádět 4 FM kanály z kmitočtu asi 145 MHz na kmitočet asi 432,1 MHz tak, že přijímaný signál demoduluje a demodulovaným signálem bude opět modulovat vysílač převaděče. Převaděč bude mít výkon 1 W pro každý kanál.

Druhý převaděč s šířkou pásma 50 kHz konstruuje skupina Euro-Oscar v Marbachu NSR. Kmitočty převaděče budou opačené a výkon vysílače bude 10 W. Lineární vysílač převaděče umožní přenášet SSB, CW, AM, FM, RTTY a SSTV signály a může ho použít tolik stanic, kolik se jich vejde do pásma o šířce 50 kHz. Je jisté, že dost důležitou úlohou pro úspěšné spojení bude hrát hamspirit a vzájemná ohleduplnost.

Poslední převaděč je konstruován členy Amsatu. Dobré zkušenosti s KV majákem v AO-5 byly inspirací konstrukci převaděče ze 145,9 MHz na kmitočet asi 29,6 MHz Výkon vysílače bude 2 W. Majáky konstruuje opět WIA a jejich telemetrické údaje budou zakódovány do dálnopisného kódu s klíčováním fázovým posuvem na nf kmitočtu 850 Hz. Uvazuje se o kódování  telemetrických údajů do značek morseovy abecedy potom by k získání příslušných informací stačil papír a tužka. Pro řízení činnosti celé družice bude sloužit povelové zařízení, které bude ovládat 35 funkcí družice a bude hlavně využíváno k maximálně možnému potlačení případných interferencí.

Napájení celé družice zajistí nikl-kadmiová baterie, kterou budou dobíjet sluneční články, používané, doposud u družic Essa. Tento energetický zdroj umožní činnost družice po dobu alespoň jednoho roku.

V souvislosti s touto družicovou tématikou ještě dvě zajímavosti. Amsat vypracoval a předal NASA návrh na dva radioamatérské pokusy pro družici ATS-G {Applications Technology Satellite - G), která by měla být stacionární družici. Prvním pokusem by byl převaděč signálů ze 145 na 433 MHz, druhým převaděč amatérské televize v pásmu 70 cm. Pro tento pokus by mělo být použito k vysílání ze Země paraboly o průměru 7m.

Druhá poznámka se týká první radioamatérské konference o družicích, která byla součástí národního setkání ARRL koncem minulého roku  v Bostonu Kromě obvyklých společenských akcí bylo možno shlédnut jednotlivé díly AO-5 i připravované díly pro A-O-B a vyslechnout přednášku W3GEY o K2QBN o kompletních výsledcích získaných pomocí AO-5, nebo přednášku W1ICP nazvanou „Nové dx pásmo se jmenuje Oscar“. Bohužel jen termínově neurčité informace byly poskytnuty o zajímavém projektu „Moonray“

Podle Amsat-Newsletter 4 (prosinec 70) volně přeložil OK1VCW

RZ 2/1971

Budoucnost kosmických radiokomunikací

Ve dnech 3. února až 3. března 1971 probíhalo v Ženevě zvláštní smíšené zasedání studijních komisí Mezinárodního radiokomunikačního sboru (C.C.I.R.), které bylo přípravou na Světovou správní radiokomunikační konferenci pro kosmické telekomunikace v Ženevě v červnu a červenci t. r.

Obr. 1. Pseudostacionární soustava synchronních družic s nakloněnou oběžnou dráhou se třemi soufázovými družicemi (A, B, C)

Mezi 385 účastníky jednání z 36 zemí byla řada radioamatérů, mezi nimi: DM2HGO, DL1XJ, EI4N, EP2KK, HB9AJI, JA1IF, K4BZF, OH2AZN, OH2WS, OK1WI, PA0WN, SM5BLC, VE3AVZ, VE3BLO, VE7BS, VU2FM, VU2GN, VU2IM, VU2ZR, W3JPT, W4RAE, W3ASK, W2NXX, W0LCT, W4TRJ, W4BW, W2QD a W3MR.

Kromě asi 245 dokumentů zhruba na 1 500 stranách, které byly na zasedání projednávány, dostala se do rukou účastníků též velmi zajímavá literatura o kosmických radiokomunikacích, jejíž seznam je uveden na konci tohoto článku. Výsledkem jednání je zpráva asi o 450 stranách, jež bude předložena Světové konferenci pro kosmické telekomunikace. V důsledku úspěšného vypuštění první umělé družice Země v roce 1957 a pozdějšího vypuštění spojových družic, dále v důsledku vývoje stabilizovaných směrových řiditelných antén s úzkým svazkem, použitelných na družicích, dává tento druh spojení možnosti, jež by mohly zlepšit život velkých skupin lidstva. Jediná družice na geostacionární dráze může s překvapivě vysokou spolehlivostí přenášet telegrafní zprávy, údaje pro samočinné počítače, telefonní rozhovory, barevné obrázky a televizní programy v rozsahu, převyšujícím možnosti obvyklých spojových soustav. Na obr. 1 a 2 vidíme výsledky úvah o dalším využití geostacionární dráhy za pomoci družic, vykonávajících precesní pohyb v blízkosti této dráhy. Mezinárodní spoje, umožněné využitím družic, budou mít rozvětvení v mnoha zemích, a to by mohlo přispět k lepší spolupráci mezi jednotlivými zeměmi.

Budou-li včas vyřešeny příslušné právní a administrativní otázky (kmitočtový plán), dojde snad i k rozvoji družicového rozhlasu a bude pak umožněno využití této pokrokové technologie ke sdílení poznatků a k výchovným cílům.

Technologický vývoj ve vzdáleném kosmu dává podnět k fantaziím. Věda například vždy s nedočkavostí hleděla na okraj znalostí o vesmíru. Práce radioastronomů se stále rozšiřuje a dává nahlédnout do tajemství vzdáleného vesmíru. Přistání APOLLA a LUNOCHODU na Měsíci znamenají předzvěst hlubšího zkoumání. Kam nemůže do sáhnout člověk, může vyslat přístroje, jako je tomu u kosmických plavidel Veněra. To vše je logickým pokračováním lidského úsilí rozšířit hranice poznání, přičemž radiokomunikace jsou k tomu vždy základní pomůckou.

Stoupající hustota a složitost moderní společnosti vytvořily řadu problémů, jejichž řešení mohou kosmické radiokomunikace prospět (obr. 3, 4, 5 a 6). Jde například o řízení leteckého provozu, bezpečnost lidského života na moři, o účelné využití přírodních zdrojů a o porozumění problémům životního prostředí. Dobře je známo například použití kosmické technologie v oboru meteorologie. Úspěch meteorologických družic vedl již k vývoji provozní soustavy těchto družic. Další rozvoj kosmické technologie ještě rozšíří naše znalosti o zemské atmosféře.

Problémy radiového zaměřování a řízení leteckého provozu nabudou na významu, jakmile přijdou do pravidelného provozu nadzvuková letadla. Pro námořní plavidla stále ještě neexistuje jednotná soustava, jež by udala lodnímu kapitánovi přesnou polohu kdykoli a kdekoli ji potřebuje znát. Kosmická technika dává možnost vytvoření elektronické soustavy radiového zaměřování a řízení provozu, jež bude vyhovovat požadavkům letecké i námořní dopravy v celosvětovém měřítku.

Družice na zkoumání přírodních zdrojů mohou podstatně přispět lidskému úsilí používat a rozvíjet přírodní zdroje, jež lidstvo potřebuje. S rozvojem počtu obyvatelstva naší planety vzniká problém, jak rozumně využívat všech přírodních zdrojů. Družicová technologie umožní celkový přehled a katalogizaci zemědělských, lesních, nerostných, mořských a vodních zdrojů. Využití těchto zdrojů lidstvem bude pak moci být lépe perspektivně řízeno. Družice pro výzkum přírodních zdrojů by například mohly sledovat obilná pole v počátcích růstu obilí, zjistit jejich stav a předpovídat úrodu. Použitím elektronických prostředků by bylo možno zjistit nákazy a pokusit se o jejich od stranění.

Hydrologické aplikace družic pro výzkum přírodních zdrojů by mohly sloužit ke zjištění sněhových a ledových mas a k lepšímu posouzení vodního koloběhu. Takové zjištění by napomohlo ochraně proti povodním, udržování čistoty ovzduší a vyhodnocení hydrologického potenciálu.

Družicová geodézié umožní zřízení celosvětové geodetické referenční soustavy a zpřesnění definice zemského gravitačního pole. Obě tyto otázky mají význam pro mapovaní, orografii a na pomáhají vědám týkajícím se Země. Další výhody, jež bude možno získat z těchto aplikací družicové technologie, plynou ze zkušenosti, že bylo možno získat více poznatků za několik prvních měsíců družicové geodézie než za předchozí dvě století.

V souvislosti s rozvojem kosmických radiokomunikací se věnuje mnoho pozornosti spektru nad 40 GHz, jak o tom svědčí řada obrázků (obr. 7, 8 a 9), týkajících se šíření v této části spektra. Úvahy o tom vedly k závěru, že opatření v oboru kmitočtových přídělů napomohou rozvoji takových oborů, jako spojení kosmos - kosmos, družicovým spojům, pasivním radiometrickým měřením, radioastronomii a budoucím leteckým a námořním soustavám využívajícím kosmických technik v méně obsazené části spektra.

Zajištění mezinárodního přiznání pro vybrané části tohoto pásma vyšších kmitočtů podnítí výzkum a rozvoj. Bude pak možno snížit požadavky v pásmu pod 40 GHz.

V posledních letech začali i radioamatéři využívat kosmických technik v řadě družic OSCAR (Orbiting Satellite Carrying Amateur Radio = obíhající družice nesoucí amatérské radio). Družice pro amatérskou službu mají být zařízeny tak, aby mohly pracovat s jednoduchými a poměrně nenákladnými pozemskými stanicemi, vybavenými anténami malých rozměrů. To vede k využití poměrně velkého vyzářeného výkonu na jeden kanál. Tím mohou vznikat rušení jiným službám, pokud by pracovaly ve sdílených pásmech nebo v pásmech přidělených oblastně. Prozatím bylo vypuštěno pět družic OSCAR a pracuje se na konstrukci dalších družic pro amatéry. Všechny dosud vypuštěné družice byly navedeny na nesynchronní dráhy o malé výšce. Výkon vysílačů byl od 50 mW (pro telegrafní provoz) až do 1 W (špičkový výkon při modulaci). Nepočítá se s tím, že by budoucí družice měly příliš odlišné charakteristiky.

Při pokusech s amatérskými družicemi se ukázalo, že takové družice mohou být ovládány na dálku. Například u poslední družice OSCAR 5 byl povel k uvedení do provozu vysílán vždy v pátek večer a povel k zastavení v pondělí ráno, aby družice pracovala v době, kdy je aktivita radioamatérů největší. Nyní se pracuje na dalších zdokonaleních, která mají umožnit změnu kmitočtu, vysílaného výkonu a druhu provozu.

Na posledním obrázku (obr. 10) vidíme přibližný kalendář událostí v oboru kosmIckých spojů pro příští léta. Vidíme, že sedmdesátá a další léta budou vzrušujícím obdobím. Kosmické spoje v tom budou mít významnou úlohu. Správní radiokomunikační konference pro kosmické telekomunikace v roce 1971 přichází včas, aby napomohla rozvoji prostředků, umožňujících mezinárodní spolupráci a získání prospěchu z kosmické epochy pro lid všech zemí. Přitom je ovšem nesporné, že bez dokonalé pozemní spojové sítě by byl přínos kosmických spojů jen nepatrný. Práce na zdokonalování pozemní spojové sítě bude proto ještě po řadu let klíčem k využití kosmických technik.              M. J.

Obr. 7. Útlum radiových vln zemskou atmosférou

Obr. 8. Vypočtené hodnoty útlumu radiových vln deštěm

Obr. 9. Teplota šumu oblohy. Vzhledem k absorpci kyslíkem a vodními parami je u každé křivky uveden výškový úhel nad obzorem (tlak 760 mm Hg, teplota 20 °C).

Obr. 10. Přibližný kalendář událostí z oboru kosmických spojů

Literatura

Kalašnikov, N. I: Sistemy sviazi čerez ISZ (Spojové soustavy využívající umělých družic Země). Vydavatelství „Sviaz“: Moskva 1969, 383 str.

Kalašnikov, N. I: Osnovy rasčota elektromagnitnoj sovmestimosti sistem sviazi čerez ISZ (Základy výpočtu elektromagnetické slučitelnosti spojových soustav využívajících umělých družic Země). Vydavatelství „Sviaz“: Moskva 1970, 160 str.

J.T.A.C. : Radio spectrum utilisation in space (Využití spektra, radiových kmitočtů v kosmu). Zprava Spojeného technického poradního sboru (J.T.A.C.) New York, září 1970, 118 str.

Jacobs, G., Klein P. I.: Satellites in the amateur radio service (Družice v radioamatérské službě). Journal des Télécommunications, květen 1971.

Dunkerley, W. L, Klein, P. L: Amateur space communications - a status report (Amatérské kosmické spoje - zpráva o stavu věci). QST 1970.

Klein, P. L, Tynan, W. A.: AMSAT The radio amateur satellite corporation (Společnost pro radioamatérské družice AMSAT). QST, červen 1969.

RZ 7/1971

HISTORIE A BUDOUCNOST RADIOAMATÉRSKÝCH DRUŽIC

Samotná historie vztahů mezi kosmickým prostorem a amatéry vysílači má tři základní data. První z nich je 4. říjen 1957, kdy tisíce radioamatérů naslouchalo radiovým signálům na 20 MHz družice SPUTNIK 1. Druhé datum je o něco rozměrnější a je to rok 1960, během něhož bylo v Kalifornii založena organizace nazvaná Project OSCAR Association. Slovo OSCAR je poměrně libozvučná zkratka anglického názvu Orbiting Satellites Carrying Amateur Radio, česky řečeno družice s radioamatérským zařízením. A konečně třetím datem je 12. prosinec 1961, kdy byl jako přídavná zátěž k jiné družici vypuštěn OSCAR-1. Po něm následovaly další až do pořadového čísla 5 a vypuštěni dalšího s číslem 6 je plánováno na začátku roku 1972. Tak, jak stoupala pořadová čísla OSCARŮ, zvětšovala se i jejich technická dokonalost, váha a lze to zhruba prohlásit i o době jejich aktivní činnosti. Všechny dosud vypuštěné radioamatérské družice jsou ještě zajímavé tím, že nejsou provozovány na obchodním základu, ale může jich využívat každý, kdo má příslušné zařízení a v případě převáděčů i povolení k obsluze amatérského vysílače. Druhá zajímavost je způsob vyhodnocování údajů vysílaných telemetrickými majáky družic. Kromě několika málo amatérských stanic se zařízením skoro profesionální úrovně je k dispozici vždy několik tisíc hlášení s pozorováními o poslechu nebo sledování, a takovéto množství i když méně kvalitních hlášení je možno zpracovat statisticky. K tornu ještě přispívá stále větší počet vysokých škol s dobrým technickým vybavením, které různými způsoby spolupracuji na projektech OSCAR a zároveň jich používají k výuce. Jednou z těchto universit je i budapešťská universita, o jejíž činnosti při letu OSCAR-5 napsal článek do Radio Communication dr. A. Gschwindt HA8WH. Jako zvláštní separát byl vydán jeho článek i vedením I. oblasti IARU. Spotu s australskou konstrukcí u OSCAR-5 a německo-australsko-americkou konstrukcí u OSCAR-6 jsou to jen některé příklady mezinárodní radioamatérské spolupráce. Pro pokračování v tradici OSCARŮ byla ve Washingtonu v roce 1969 založena celosvětová radioamatérská organizace AMSAT (Radio Amateur SateIlite Corporation), jejímiž členy se mohou stát radioamatéři nebo radioamatérské organizace z každého státu. Veškeré informace je možno získat, případně se do AMSATU přihlásit na adrese: AMSAT, P.O.Box 27, Washington, D. C. 20044, USA. AMSAT sdružuje své členy individuální i korporativní zatím z 27 zemí na celém světě.

Mimo činnost související s amatérskými družicemi se postupně stále více rozmáhá mezi zahraničními radioamatéry i sledování povětrnostních družic NOAA-1 ESSA-8 a ITOS-1. Zde se již nevystačí s poslechem jejich signálů a je potřeba vlastnit i zařízení k reprodukci obrázků momentální meteorologické situace, vysílaných těmito družicemi s polárními dráhami. U nás se příjmem těchto signálů zabýval jeden čas i OK1MBS. Některé časopisy publikují dopředu časy jednotlivých průletů nad některými státy. Obrázky z těchto družic lze vidět též v meteorologických pořadech naší TV.

ESSA-8 137,62 MHz, 114m 42s/1 oblet, výška 1450 km, směr od S k J
ITOS-1  137,50 MHz, 115m 06s/1 oblet, výška 1460 km, směr od J k S
NOAA-1 137,62 MHz, 114m 55s/1 oblet, výška 1460 km, směr od J k S

Následující přehled uvádí stručné údaje o dosud vypuštěných družicích OSCAR a jimi dosažené výsledky.

OSCAR-1: V činnosti v době od 12. XII. 1961 do 1. I. 1962. Sklon dráhy k rovníku 81,2° a apogeum 450 km. Telemetrický maják 100 mW na kmitočtu 144,98 MHz s jednoduchou unipólovou anténou. O jeho činnosti došlo více než 5000 hlášení s údaji o telemetrii majáku a sledování z 28 zemí.

OSCAR-2: Činný v době od 2. do 20. VI. 1962. Sklon dráhy 73° k rovníku a apogeum 417 km. Telemetrický maják s výkonem 140 mW do jedné unipólové antény pracoval na kmitočtu 144,99 MHz. 700 stanic na celém světě zaslalo více než 6000 hlášení o telemetrii, poslechu a sledování družice

OSCAR-3: Pracoval v době od 2. do 24. lIl. 1965. Měl přibližně polární dráhu s apogeem 975 km. Jeho převáděč pracoval s šířkou pásma 50 kHz na středním kmitočtu 144.1 MHz a vysílal se stejnou šířkou na středním kmitočtu 145,9 MHz. Zisk převaděře byl 130 dB a výkon vysílače byl pro jeden signál 1 W. Telemetrický maják s výkonem 50 mW pracoval na kmitočtu 145,85 MHz. Obě zařízení používala čtyři nezávislé unipólové antény. Družice byla prvním radiovým převaděčem v kosmickém prostoru s neomezujícími činitelem pro uživatele a s její pomocí bylo navázána spojení mezi 100 stanicemi v 16 zemích a prvá dvě spojení přes Atlantik mezi stanicemi DL3YBA-W1BU a EA4AO-W2AZL. Kromě toho stojí za zmínku, že družice pracovala o měsíc dříve než komunikační družice EARLY BIRD organizace Intelsat

OSCAR-4: Byl v činnosti od 21 XII. 1965 do poloviny března 1966. Měl dráhu se sklonem 26° k rovníku s eliptickým průběhem mezi 200 až 35.000 km od zemského povrchu, která odpovídá počáteční dráze pro stabilizované družice. Vstupní kanál o šířce 10 kHz měl střední kmitočet 144,1 MHz a střední výstupní kmitočet byl 431,938 MHz. Výkon vysílače převáděče byl 3 W PEP. Telemetrický maják pracoval na kmitočtu 431,928 MHz. Obě zařízení používala čtyři nezávislé unipólové antény. Kromě mnoha dalších spojení bylo přes tuto družici navázáno první spojení na VKV mezi SSSR a USA stanicemi UP2ON a K2GUN.

OSCAR-5: Pracoval mezi 23. Iednem až polovinou března 1970. Jeho dráha mela sklon 102° k rovníku a počáteční apogeum 1500 km. VKV telemetrický maják měl výkon 50 mW a unipólovou anténu a pracoval na kmitočtu 144,05 MHz. KV maják pracoval s výkonem 180 mW na kmitočtu 29,45 MHz do dipólové antény. Družice neměla převáděč, ale byla první amatérskou družicí s vysílačem v KV pásmu a první amatérskou družicí s povelovým zařízením řízeným ze země a ovládajícím tento maják. Družice bylo též první amatérskou družicí s vícekanálovou telemetrií a pasivní stabilizací na principu magnetické s kompasu. Sledovaní KV majáku přineslo další poznatky o anomáliích šíření, o přijmu za radiovým horizontem a o jevech souvisejících s PZ. O jeho činnosti bylo získáno několik stovek poslechových hlášení od mnoha set stanic ve 27 zemích.

A jaká je budoucnost radioamatérských družic? Počátkem roku 1972 bude vypuštěn OSCAR-6, jehož pracovní název je AMSAT-OSCAR-B a na jehož konstrukci se podílejí amatéři vysílači v NSR, Austrálii a USA. Družice jako celek je ve stadiu těsně před dokončením a na příklad australský převáděč 145/29 MHz byl již vyzkoušen při provozu v balónu a bylo přes něj navázáno mnoho spojení i mezi jednotlivými VK distrikty. Větší množství technických informací o této družici bylo již otištěno na stránkách RZ v roce 1971. Ve Velké Británii pracuje skupino amatérů vysílačů na takzvaném projektu TRIDENT, což by by lineární převáděč 145/433 MHz s výkonem 3 W. Zatím není jisté, jak a kde by byla toto družice vypuštěna, protože na příklad třístupňová evropská raketa s díly BIue Streak (G), Coralie (F) a Astris (DL), nepracuje zatím jak by měla. Skupiny amatérů v Austrálii a v USA pracuji na telemetrickém kódu, k jehož dešifrování by postačil dálnopis za přijímač a na telemetrickém kódu s použitím normální telegrafní abecedy. Do poměrně blízké budoucnosti patří projekt MOONRAY, což není měsíční paprsek, ale zkratka ze slov MOON amateur RELAY. Tento projekt sice není vysloveně družicového charakteru, ale zmínka o něm jistě neuškodí. Vysílač pře by měl mít výkon 5 W a pracovat v pásmu 433 MHz. Kromě toho by měl být v tísni použitelný pro astronauty na Měsíci. Je ovšem otázka, zda při zredukovaném počtu měsíčních misí projektu Apollo a programovaném „nabití“ zbývajících, dojde k jeho realizaci. Pochopitelně do všech dalších plánovaných projektů budou ještě hovořit různé konference a pracovní skupiny a komise ITU při jednáních o rozdělování kmitočtů pro rádiová spojení v kosmu. Na druhé straně není zanedbatelný vliv 450.000 amatérských stanic na světě, převážně soustředěných v Evropě a Severní Americe a postoj telekomunikačních správ států v těchto světadílech.

Na ženevské konferenci o rádiovém spojení v kosmu, která skonči 17. 7. tr byla schválena pro amatérskou službu v kosmickém prostoru následující kmitočtová pásma (směr shora dolů):

7.00-7.10,  14.00-14.25,   21.00-21.45,   28.0-29.70,  144.00-146.00,   435.00-438.00 MHz a 24.00-24.05 GHz.

Bohužel nebyly schváleny zajímavé návrhy anglické a italské, které předpokládaly na omatérských družicích použití kmit. pásem 420-450, 1215-1230, 5650-5670 a 10.350-10.400 MHz. Nebylo též schváleno použití pásem 50-54, 146-148 a 220-225 MHz. Na schválení pásma 435-438 MHz pro amatérské družice má hlavní podíl anglická delegace o osobní iniciativa jejího vedoucího M. E. Baptista. Naštěstí, nebyl po diskusi schválen švédský návrh, aby pásmo 432,00-434,25 bylo přiděleno výlučně pro družice, zajišťující námořní pohyblivou službu. Poměrně příznivé rozhodnutí pro amatéry vysílače bylo schváleno 63 hlasy, 14 delegací se zdrželo hlasování a proti hlasovala Indonésie Irák a Irán.

Příští konference I. oblasti !ARU bude zahájena v neděli 15. 5. 1972 v Scheveningenu v Holandsku v hotelu Kurhaus. Základní dokument ke konferenci SC1 byl rozeslán všem členským organizacím I. oblasti.

Použitá literatura:
1. Sotellites in the the Amateur Radio Service - vydala I. obIast IARU
2. Receiving .OSCAR-5 - vydala 1. obiast IARU
3. Jednotlivá čísla časopisů: Radio Communication, Radio Rivesta, Electronics Austria a letectví c kosmonautika. ‘

Raymond Ježdík, OK1VCW

RZ 9-10/1971 

V roce 2007 přepsal a upravil pro web OK2KKW Matěj OK1TEH

PS o pojektu Moonray viz článek: http://www.ok2kkw.com/next/moonray1970.htm