|
Vážení
čtenáři, opět vás vítám u pravidelného vydání DX okna věnovanému EME. Toto
prázdninové vydání vznikalo opět narychlo a místo vašich reportů se budu
s dovolením tentokrát věnovat téměř výhradně tématu 2m EME expedic. Prvním předpokladem úspěšné expedice je 100% spolehlivost veškeré techniky. Zatímco větší KV expedice si mohou dovolit zaplatit kargo v lodním kontejneru, malé VKV expedice musí šetřit doslova s každým gramem zařízení, které se jí podaří dostat na palubu letadla a při počtu účastníků expedice (cca 2 až 4 lidí) toho na palubu opravdu moc dostat nelze. Není tak ani místo na rezervní TRX nebo PA a to už nemluvě o ceně za přepravu těžkého rotátoru. Velký otazník je také jak velkou anténu je možné použít. V případě 2m, pokud na expedici vezmete pouze single Yagi, je téměř jisté, že budete dělat pouze větší stanice, které mají 4xLY. Pokud ale vezmete čtyřče delších antén, je opět problém, jakým způsobem smontovat „háčko“, jak antény upevnit, jak vysoký použít stožár a to ani nemluvě jak je to s elevací, polarizací a s přesností směrování. Je už například docela známá věc, že při vysílání z Afriky je třeba používat XP (cross pol), antény, protože nad magnetickým rovníkem je zvýšená ionizace, která způsobuje, že se Faradayova rotace stáčí rychle a zcela nevyzpytatelně. Skupina PE1L po několika letech rozsáhlého experimentování tento problém vyřešila takto: Na 2m koupila dvě 8el XP antény (8*8JXX2) od I0JXX. Tyto antény jsou sice hodně „křehké“, jelikož mají velmi tenké ráhno o Ø 25-30mm a prvky o Ø 5mm, takže věru nic moc pro stálou instalaci, ale jsou zároveň velmi lehké a skladné a tedy vhodné pro expedice. Délka ráhna je 4,75m, váha jedné 8el XP je 4kg, zisk 12,2 dBd (což je ale v případě expedičních antén umístěných blízko země hodnota opravdu jen přibližná) a horizontální šířka hlavního laloku je 34,54° pro -3dB, což dává optimální „spacing“ podle rovnice d= 2079 / [2 sin (34,54°/2)] = 3,55m. Na webu I0JXX je ovšem uvedena nižší hodnota 3,48m z důvodů potlačení šumu z bočních laloků. V praxi to tedy znamená brát s sebou dlouhý kus sklolaminátu, protože při XP nelze pro antény použít vodivé ráhno. Ráhno lze rozdělit do 3 částí o délce 1x2m a 2x1,5m. Prodejní cena antény je 180 EUR včetně DPH.
Antény 7Q7EME pro 2m EME Teoretický zisk celé anténní soustavy je tak kolem 14,8 dBd, což není pro EME mnoho a tak je tento handicap nutno vyvážit pokud možno co nejlepším RXem. PE1L používá LNA od WA2ODO s přídavným BPF na výstupu, který opravdu není vhodný pro použití v městské zástavbě, ale o to více se hodí do Africké buše, kde je radiový klid. No a WA2ODO ho hlavně pro EME expedice dotuje hi. Mám zprávy, že při příjmu René kombinuje příjem z obou polarizačních rovin přes SDR IQ+, pro vysílání jde plný výkon buď do jedné, nebo druhé polarizační roviny, což lze přepínat (obvykle se při CQ přepíná polarizace každou další minutovou periodu). Vysílat s polovičním výkonem do obou polarizací současně se v praxi ukázalo jako nepříliš výhodné. Pro vysílání je použit osvědčený 1kW SSPA od firmy ITB, který je relativně lehký a vejde se do palubního zavazadla. Pro TX stačí malý FT-857d s TCXO pro maximální stabilitu kmitočtu. Samozřejmostí je pak použít sekvencer nainstalovaný UVNITŘ PA, anténní relé přepnuté do polohy TX, pokud je přerušeno napájení relé a vyhnout se situaci, že nějaký přerušený Cinch od sekvenceru způsobí odkouření LNA a tedy i ukončení expedice, protože nový LNA si člověk uprostřed africké savany z dřívka nevyřeže. Správná expediční stanice musí být zapojena tak, aby při přerušení libovolného kabelu mezi anténou, PA a TRX nedošlo k jakékoliv nehodě. Nemluvě pak o dostatečném hlídání anténním SWR a teploty na chladiči, při jejichž překročení dojde k zablokování PTT.. Samotnou kapitolou je stožár a rotátor. Stožár používaný PE1L je rovněž koupen v odlehčené verzi u I0JXX, výsuvný stožár PLT 7 (max 7m, min 1,65m) o váze 4,5kg a s 4,4kg trojnožkou pro celkovou fixaci o výšce 1,5m vyjde celkem na 190 EUR s daní. Jelikož Atletico team jezdí do Afriky blízko rovníku, kde Měsíc stoupá nad obzor téměř kolmo, není nutné příliš často měnit AZ, stačí anténu dotáčet jen v elevaci. Z těchto důvodů řadu let Atletico team používal pouze provázků k manuálnímu točení antény podle stupnice, což znamenalo sice každých 10min chodit v africkém podnebí k stožáru, ale zároveň to ušetřilo cenné kg do letadla. V poslední době je ale čím dál tím více populární vozit zařízení jak pro 2m, tak i pro vyšší pásma a na těchto pásmech si už s manuálním točením ostrých antén nevystačíte. Atletico team proto v současnosti používá malý ultralehký rotátor s ovládačem DRIACS-G3 od HB9DRI. Ale ještě krátce k EME expedici 7Q7EME. Ještě jsem se nezmínil, jakým způsobem transportovali všechny ty své hliníkové trubky. Způsob, který se osvědčil během expedice C5A je prý neupozorňovat africké úředníky na radioamatérské zařízení, ale prostě jim říct, že ty tyče jsou „fishing equipment“. PE1L proto prý vozí všechny antény a stožáry v obalech na golfové hole ;) Kromě zařízení je důležité i zvolit strategii kde, kdy a jak vysílat. EME podmínky na 2m jsou ovlivněny více faktory, ale ty nejdůležitější je vzdálenost Měsíce od Země, poloha Měsíce vůči šumového pozadí galaxie udávaná Tsky v K (k nejhorší situaci dochází, když je Měsíc v nízké deklinaci a pohybuje se poblíž souhvězdí Střelce, kde se nachází i střed Mléčné dráhy) a svůj vliv má pochopitelně i geomagnetická aktivita. Souhrnně se pro vyjádření podmínek používá pojem „Degradace“, který je na 2m v ideálním případě přidaný útlum trasy kolem 1dB, ale v době Měsíčního apogea až 15dB. Skupina Atletico tedy obvykle volí začátek expedice na dobu, kdy jsou pro EME podprůměrné podmínky, protože ze začátku expedici stejně volají ty nejsilnější stanice, které s příjmem slabých signálů nemají příliš velký problém a expedice končí v době, když EME podmínky vrcholí, aby byl při menším pileupu dostatek času na dělání těch nejmenších stanic, které používají pouze 1 Yagi anténu, jako jsem například i já (OK1TEH) hi. Ale pozor - tuto strategii volí zejména Atletico team a nemusí jí nutně zvolit jiné expedice! Ke správné strategii patří i volba místa, odkud vysílat. Ideální je, když v Africe Měsíc vychází nad velkou vodní plochou, protože pak se může uplatnit jev Ground-Gain. Nutné je ale také uvažovat o volbě QTH v závislosti na zeměpisné poloze. Například pro EME expedice, který vysílají z Pacifiku je důležité zvolit takové QTH, kde je vynikající Ground Gain při západu Měsíce, protože v té době Měsíc vychází v Evropě a přes 90 % stanic je během každé EME expedice děláno právě z Evropy. Možná že by byla na místě otázka, proč EME expedice v Pacifiku nepoužívají rozměrných antén typu rhombic? Problém bude asi v tom, že každý den Měsíc zapadá o cca 8 stupňů jinde a to by bylo pro fyzickou realizaci takové antény problém. Nyní pár slov na téma, jestli spojit KV a VKV expedici dohromady. Z praxe je známo, že pokud KV expedice používá QRO PA např. typu Jánošík, tak pásmo 2m bývá velmi silně zarušeno. Daleko výhodnější je vzít si na podobnou KV expedici ručku, která umí na VKV SSB a podívat před začátkem expedice, jak pásmo vypadá, zjistit místní zvyklosti a potřebné informace a VKV EME expedici pak realizovat zvlášť v jiném termínu. Poměrně málo se také mluví o způsobu, jak se EME expedice vypořádá s pileupem. Většinou to funguje tak, že expedice již několik dní předem oznámí, že bude jezdit například na 144.130 v první periodě. I když by se mohlo zdát, že šířka 2,4 kHz SSB filtru je pro volající stanice v JT65 dostatečná, většina se jich „nabalí“ co nejblíže středu v chumlu širokém ne víc jak 1kHz a volá hlava nehlava i přesto, že EME expedici nedekódují. Pokud už musíte být za každou cenu první, kdo se dovolá, je výhodnější volat každých 30min o cca 700Hz nad nebo pod kmitočtem expedice. Problém ovšem je, že expedice, když vidí desítky stop, tak některé se mohou jakoby schovat za stopy jiných stanic a vytvořit tak situaci falešných ST (single tone) signálů, které fungují jen jako tóny bez udání obou značek. Bohužel, v WSJT není příliš volného místa pro MSG jako na KV, kdy expedice dávají, že poslouchají např. 5 UP. Některé expedice provoz urychlují tak, že některé specifické SingleTone signály jako RRR a RO rozpoznají již přímo ve vodopádu a nečekají, až se tyto ST podaří zdekódovat, ale hned volají další stanici. Existuje ještě řada podobných „fíglů“. Obecně by ale člověk, který jede na EME expedici měl mít dostatečné zkušenosti s provozem via EME, protože je vysloveně neštěstí, když si k ovládání programu sedne někdo z KV s přesvědčením, že není třeba o JT65 provozu nic znát, protože on to stejně už zná z RTTY a z KV… Občas se například stane, že když „zkušený KV op“, ale jinak nováček na EME, uvidí dávat EME expedici například CQ 7Q7EME, tak jí začne volat už rovnou s reportem ve tvaru 7Q7EME OK1XYZ JN79 OOO. Z hlediska mezinárodní definice spojení na VKV uvedené IARU VHF handbooku se na rozdíl od KV musí pro platné QSO vyměnit obě značky. Pokud expedice na nesprávné volání stanice OK1XYZ odpoví jenom „RO“ ve standardizovaném tvaru bez obou značek, tak není jasné, pro koho to RO je a spojení není kompletní, protože oboustranně nedošlo k výměně obou značek... Potom se například stane, že si jinak zkušený KV operátor sedne do hamshacku EME expedice a spojení se zadrhnou na neustálém QRZ.. Proto na EME na CQ odpovídáme zásadně bez reportu a při provozu Meteor Scatter zásadně s reportem (tam se ST nepoužívají) hi. Na závěr ještě jedna čerstvá zpráva, Standa OK1MS překonal na 2m senzační hranici 1000 initial stanic dělaných via EME pouze CW, na což mimochodem potřeboval dlouhých 35 let, gratulujeme!!! A to je pro tentokrát bohužel již vše. Na shledanou v dalším vydání EME okna se těší Matěj, OK1TEH – ok1teh@seznam.cz Napsáno pro Radiožurnál SZR 4/2015. Většinu starších "EME oken" OK1TEH, napsaných pro RŽ, si můžete přečíst tady. |
EME
okno OK1TEH (červen
