Novoroční zamyšlení OK1VR o dění na VKV - 1964

Když jsme před osmi lety začínali tisknout v AR VKV rubriku, byl u nás celkový stav radioamatérského dění na VKV v porovnání se zahraničím značně neutěšený. Zatímco u nás byl v roce 1955 krystalem řízený vysílač na 145 MHz výjimkou a pravidelný provoz od krbu v úplných začátcích, dosahovali VKV amatéři sousední NSR, v Holandsku, Anglii a dalších evropských zemích na tomto poli již pronikavých a na tehdejší dobu neobvyklých úspěchů. Tyto úspěchy se však dostavily až po předchozím zvládnutí techniky v minulosti na VKV pásmech nezvyklé a neužívané. Lze říci, že jsme se úspěšně a v poměrně velmi krátké době vypořádali s problémy, spojenými s přechodem na tehdy novou techniku na VKV, a že jsme se zhruba za tři roky zařadili po bok našim zahraničním partnerům co do technické úrovně používaných zařízení i co do úspěchů provozních resp. sportovních. Na této úrovní se také zdánlivě držíme i v současné době.

Držíme se tam, je-li srovnávacím měřítkem počet zemí, překlenuté vzdálenosti, zvládnutí některých nových druhů provozu, využívání a sledování vhodných. podmínek šíření, účast a úspěchy v mezinárodních soutěžích. VKV amatér však byl a je především technikem, pro něhož je provoz na pásmech v prvé řadě ověřením technického stavu jeho zařízení, budovaného i za skromnějších amatérských možností v souhlase s nejmodernější současnou technikou profesionální. Podíváme-li se z tohoto hlediska na současný „poměr sil“ mezi čs. a ostatními zahraničními VKV amatéry z technicky vyspělých zemí, ocitáme se náhle, tj. asi během 2 let, v podobné situaci jako před 8 lety. Rozdíl je v tom, že tehdy jsme o možnostech a novém způsobu pojetí práce na VKV pásmech nevěděli vůbec nic, díky naprostému nedostatku informací o situaci v zahraničí. Dnes si na nedostatek informací stěžovat nemůžeme. Značná potíž je však vtom, že za současných a stále stejných poměrů je třeba počítat jen s další stagnací úrovně čs. VKV-techniky v porovnání s VKV technikou zahraniční. Její úroveň je totiž dnes charakterizována snahou o úplnou tranzistorizaci. Přesněji - o úplnou tranzistorizaci přijímacích zařízení na všechna pásma na straně jedné a intenzívním rozvojem konstrukcí malých a přenosných tranzistorových pojítek pro pásmo 145 MHz na straně druhé. Technická přitažlivost samotného zvládnutí zajímavých problémů spojených s tranzistorizací VKV zařízení je tu dále násobena mnoha aspekty praktickými - jednoduchostí, malou váhou - žádné těžké zdroje - a hlavně mechanicky jednoduchou konstrukcí. A to vše při rovnocenných či lepších parametrech elektrických (a většinou za stejné peníze), než jakých lze dosáhnout se stejnými přístroji v „klasickém“, tj. elektronkovém provedení. Příkladem může být např. DL3SP, který se svým tranzistorovým konvertorem na 433 MHz, (na vstupu AF139) dovršil celkový počet zemí, s kterými na tomto pásmu pracoval, na 12. Šumové vlastnosti tohoto konvertoru jsou lepší než nejlepšího amatérského konvertoru elektronkového. Dojde-li v příštích letech konečně k trvalému oživení pásma 70 cm, bude to zcela jistě zásluhou tranzistorizace přijímačů na těchto kmitočtech. Ostatně již dnes převládají v za hraničních radioamatérských časopisech konstrukce tranzistorových konvertorů na 433 MHz nad elektronkovými.

Proč se o tom zmiňujeme v novoročním čísle, kde bychom spíše měli hodnotit naši uplynulou činnost? Domníváme se, že nejde především o to, co bylo, ale o to, co bude. Lépe co by mělo být,o další směr, kterým by se mělo ubírat naše snažení na VKV, aby nezůstávalo jen u provozu pro provoz s technicky ustrnulým zařízením. K modernizaci VKV zařízeni pochopitelně nestačí jen chuť, které je jistě dostatek, ale především součástky a transistory, které k dispozici nemáme. Čím déle bude tento stav trvat, tím více se bude prohlubovat rozdíl mezí naší a zahraniční technikou na VKV.

Předchozí řádky nemají být lámáním hole nad poměry na VKV, ale otevřeným konstatováním současného stavu a snad i jedním z impulsů k zlepšení situace v tomto směru.

Tranzistorizace ovšem není jediná záležitost, kde zůstáváme hodně dlužni současnému dění na VKV. Je tu ještě několik naléhavých úkolů a problémů. s nimiž jsme neměli chuť se až dosud v dostatečné míře zabývat. Připomínáme je na závěr úvodního odstavce dnešní VKV rubriky a na počátku nového roku, během něhož bychom se měli věnovat ve větší míře pravidelnému provozu na 433 MHz, technice SSB na 145 MHz, konstrukci zařízeni na pásma vyšší a aktivní účasti v Mezinárodním roku klidného Slunce.

IQSY

Roky 1964 a 1965 budou opět dobou rozsáhlé a dokonale koordinované mezinárodní spolupráce v mnoha vědních oborech, zvláště v geofyzice, astro fyzice, astronomii a v některých dalších vědních oborech.

IQSY (International Quiet Sun Year, česky MRKS - Mezinárodní rok klidného Slunce) se stává symbolem velkého úsilí mnoha vědců za další poznání vzájemných vztahů a vlivů mezi Sluncem, Zemí a kosmickým prostorem. IQSY je organizován v době od 1.1. 1964 do 31.12. 1965. Tato léta spadají do minima jedenáctiletého slunečního cyklu. Podobně jako během IGY (International Geophysical Year) půjde o to, shromáždit během IQSY co největší množství takového pozorovacího materiálu, který by po zpracování přispěl k dalšímu obohacení vědeckých poznatků o vzájemných vlivech mezi Sluncem, Zemí a kosmickým prostorem. Stejně jako při IGY, který probíhal během právě uplynulého maxima sluneční činnosti, se při této příležitosti počítá s radioamatéry, kteří mohou účinně pomoci při výzkumu některých problémů. Jde zvláště o pozorování vlivů sluneční činnosti na změny v ionosféře a v zemském magnetismu, které mají podstatný vliv na šíření elektromagnetických vln.

Není zde třeba zdůrazňovat, že radioamatér - vysílač či posluchač je při výzkumu některých problémů ideálním spolupracovníkem vědců. Toto konstatování je podloženo výbornými zkušenostmi, získanými po šestileté spolupráci radioamatérů s některými vědeckými institucemi, zabývajícími se zejména šířením elektromagnetických vln. Tato spolu práce přinesla četné cenné poznatky právě díky velkému množství hodnotných pozorování, které shromáždili radioamatéři. Radioamatérům se za tuto činnost dostalo mnoha uznání z úst předních odborníků a jejich pomoc a spolupráce je kladně hodnocena i v některých vědeckých pojednáních. Jejich práce byla plodná především v těch zemích, kde byla organizována. Bylo to zejména v NSR, NDR, Anglii a USA. U nás v tomto směru bohužel nikdo nevyvinul ani malou iniciativu, ať již jde o ČSAV či jiné ústavy. A tak např. zpráv čs. stanic o šíření odrazem od polárních září na 145 MHz, publikovaných ve VKV rubrice AR, bylo využito některými věd. pracovišti v zahraničí. O praktických výsledcích pokusů s. Chládka se zmiňuje pouze Slaboproudý obzor č. 11/1963, a to pouze o jediném pokusu z r. 1961 - ač spolupráce mohla přinést jen kladné výsledky. Při té příležitosti bychom chtěli připomenout, že v SSSR se radioamatéři význačnou měrou podíleli při určování vodivosti půdy takřka na celém území Svazu. To bylo ostatně zveřejněno i v časopise RADIO. Za těchto okolností tedy ne překvapuje, má-li věda zájem o spolupráci s radioamatéry nadále a zvláště nyní, během IQSY. Tato žádost o další spolupráci je vlastně pro radioamatéry nejlepším uznáním jejich činnosti. Takové uznání zavazuje k tomu, aby navázaná spolupráce pokračovala dále, aby radioamatéři spolupracovali s vědci i nadále. Nepomáhají tím jen vědě, ale také sobě, zvyšují tak prestiž a vážnost radioamatérského hnutí na celém světě a tím i nároky na trvalé zachování našich pásem.

Byli bychom rádi, kdyby se i čs. radioamatéři, pracující jak na KV tak VKV pásmech, připojili k ostatním a spolupracovali při výzkumu některých problémů. Jde o práci, která prakticky nezabírá aktivním amatérům další čas, resp. jí každý může věnovat jen tolik času, kolik sám chce. Jedinou nutnou podmínkou je jen pravidelnost a vytrvalost. Pravidelně a vytrvale prováděná pozorování, byť i velmi jednoduchá, jsou vlastně nedílnou částí téměř každé vědecké práce. Jaké jsou tedy konkrétní úkoly, na kterých mohou radioamatéři účinně spolupracovat:

1. Pozorování polárních září

Jde o „radiová“ pozorování na radioamatérských pásmech 21, 28 a 145 MHz, případně i na dalších mezilehlých kmitočtech či rozhlasových pásmech. S výskytem a pozorováním PZ na 145 MHz mají zejména naši VKV amat. četné zkušenosti z minulých let z období klesajícího maxima sluneční činnosti. Ukazuje se však, že odrazem od PZ lze na 145 MHz pracovat i teď, v nastávajícím minimu. V právě uplynulém podzimu byla navázána řada spojení odrazem od PZ i z nižších zeměpisných šířek. Tak např. DL3YBA pracoval 14. 9. se stanicemi SM, LA, OZ a mnohé další slyšel. Síla všech signálů byla značná. Další větší PZ byla v noci z 29. na 30. X., tedy těsně po závěru výborných podmínek troposférických, během kterých čs. stanice pracovaly se stanicemi holandskými. PA0FAS měl při uvedené PZ QSO s LA8MC, G45AJ, G3ILD a slyšel LA6GG, GM3GUI, SM5BSZ, SM7BZO, EI2A, GI3GXP, LA9T, SM7ZN GM2FHH, LA9OD LA1OE a další stanice z těchto zemí. Jak patrno, stojí zato věnovat z hlediska výskytu PZ pásmu 145 MHz pozornost i nadále. Zájemce o tento druh komunikace, zvláště začátečníky, upozorňujeme na minulé ročníky AR, kde jsou shrnuty četné praktické poznatky z provozu na 145 MHz odrazem od PZ.

Vědu však nezajímá jen šíření odrazem od PZ na 145 MHz, ale nyní zejména na 21 a 28 MHz, resp. i na kmitočtech mezilehlých. Za tím účelem byl nedávno vybudován a je v trvalém provozu majákový vysílač DL0AR, pracující na kmitočtu 29,00 MHz. Vysílač je automaticky klíčován (6 vteřin značka, 15 vteřin trvale zakličováno, 6 vteřin značka... atd.). Výkon vysílače je 170 W (na PA QB 3/300). Tříprvková anténa je trvale nasměrována na sever. Vysílá se z věže rozhlasového a TV vysílače v Teutoburském lese. Za pozorování PZ na 21 a 28 MHz byl vydán zvláštní diplom „Aurora - HF -10", o kterém se zmíníme později.

K usnadnění pozorování PZ je v zahraničí pro amatéry organizována tzv. varovací služba, která upozorní přihlášené pozorovatele na pravděpodobnost výskytu PZ. V NSR jsou např. téměř všichni přihlášení pozorovatelé informováni včas telefonicky, takže mají možnost takto získané informace rozšířit dále na pásmech. K rozšiřování informací je využíváno jak 2 m, tak 80 m. Předávání informací obstarávají i četné skupinky „fonistů“ (známé „kroužky“), které se na pásmu vyskytují zcela pravidelně.

OK1VR  AR 1/1964

V roce 2008 přepsal a upravil pro web OK2KKW Matěj OK1TEH