Z GALERIE našich amatérů

Karel Kamínek, OK1CX

Ptáte se, jak jsem začínal. Je to už hodně dlouho, někdy na počátku rozhlasu u nás, kdy se ještě vysílalo ze Kbel, mne (s napros to netechnickými školami) zajímalo vše technické. Tak jsem se začal zajímat i o tehdy nový senzační vynález - jak se tehdy vše obecně říkalo - o rádio. V tomto zájmu jsem měl znamenitou oporu v profesoru Josefu Skupovi, tvůrci Spejbla Hurvínka. I on měl značný zájem o technický pokrok, a tak jsme v radiovém vynálezu viděli značné možnosti pro využití zejména v oblasti hudby. První sluchátka, válec s namotaným drátem, krystalový detektor a první koncert ze stanu ve Kbelích, první hlášení nepřekonatelného tehdejšího hlasatele Dobrovolného.. nu a bylo to. Tehdy jsem netušil, že tyto první pokusy zůstanou mou láskou po celý život - dnes už téměř čtyřicet let. Tak jsem prodělal onen vývoj, který mne po stavbě všech těch allkoncertů, neutrodynů, megadynů a přístrojů s neuvěřitelně „senzačními“ názvy, které jim tehdejší obchodníci dávali, přivedl až k vysílání. Zaujalo mě, že lze s malými příkony a celkem jednoduchými přístroji navazovat spojení třeba s protinožci. Tak jsem se dostal někdy v třicátých letech mezi amatéry-vysílače. Dlouho, dlouho jsem se věnoval poslechu na pásmech, sem tam si u známých zavysílal, až jsem získal vlastní koncesi.

Z těchto dob vděčně vzpomínám na Ottu Batličku, OK1CB, později popraveného v Mauthausenu. Byl to on, který nejen ve mně, ale i u dalších členů tehdejšího nuselského radioklubu dovedl vzbudit nejen neutuchující zájem o radioamatérský sport, ale i o jeho praktické využití při pomoci lidem v dolech, dopravních prostředcích apod.

Nu, a pak přišla okupace a válka. Staniční zápisy, QSL. lístky, fotografie a památky zmizely při prohlídkách a co nevzali Němci, o to jsem přišel při bombardování Prahy 14. února 1945. Tak se po válce začínalo znovu, opravdu od piky. Základem byl přijímač Mw.E.c. To je také jediný přístroj v mém staničním vybavení, který nebyl postaven amatérsky - doma. Stanice neustále narůstala, jednotlivé její části se postupně modernizovaly, doplňovaly se i měřicí přístroje atd. Tak vzniklo dnešní zařízení: přijímač Mw.E.c s konvertorem, vysílač: vfox, zdvojovače s pásmovými filtry, koncový stupeň 2 X 5C110, příkon cca 0,5 kW, anténa laděný dipól. V poslední době vznikl nový koncový stupeň s moderní elektronkou RE 400 F naší výroby, pásmové filtry na zdvojovačích s elektronkami 6L41 a v plánu je i nový oscilátor, zdroje i anténa. Tím ze stanice budou odstraněny poslední zbytky inkurantu a nahrazeny naším, v ČSSR vyrobeným materiálem.

A sportovní výsledky? Již před válkou, v samotných začátcích mne zaujala značná možnost soutěženi u radioamatérského spor tu, zejména pokud jde o dálkový provoz při světových závodech. Těch jsem se pravidelně zúčastňoval se střídavými úspěchy, ale nikdy jsem se nevzdal. Získal jsem již tehdy několik cenných diplomů a po válce jsem zůstal provozu na krátkých vlnách věren. Můj zájem se soustřeďoval na získávání obtížných diplomů vypsaných radioamatérskými organizacemi většinou odměnou za dálková spojení. To také vyhovuje mým možnostem jak po stránce zdravotní, tak i pracovní. Tak jsem již v roce 1949 získal WAZ, myslím, že jeden z nejobtížnějších diplomů (náš P75P je ovšem těžší), obnovil si DXCC, WAC a další. Zatím jich mám doma asi čtyřicet. Za ta léta jsem navázal kolem 20 000 spojení, lístků mám něco přes 4000 (po válce).

Jak je to s výkonem funkcí? Mám-li na sebe vše povědět, narazím i na tuto stránku amatérské činnosti. Vždy s výčitkou těm, kteří se funkcím vyhýbají. Již od své posluchačské činnosti jsem se nikdy výkonu funkce nebál. Už proto ne, že jsem se vždy snažil, aby ti druzí, mladší, měli snazší úlohu ve svých začátcích, než jsem měl sám. Proto jsem se věnoval hlavně „erpířům“, začátečníkům-posluchačům. To tenkrát, před válkou. Pak jsem postupně prošel všemi možnými funkcemi a snažil se co nejlépe pracovat všude, kde to bylo třeba. Na přechodnou dobu jsem byl pověřen funkci předsedy ústřední sekce radia - tato přechodná doba se protáhla téměř na sedm let. Kromě toho jsem vedl provozní odbor ústřední sekce radia. Za tu dobu jsem poznal, jak se obtížně pracuje, není-li dostatek ochotných rukou a hlav, které by měly pomáhat řídit a vést, pracovat pro vlastní spokojenost i pro druhé. Jsem rozhodčím v domácích i zahraničních závodech, při honu na lišku a víceboji, v rychlotelegrafních závodech apod. Při této „zpovědi“ si teprve uvědomuji, jak čas letí. Neboť letos je to právě 10 let, co kontroluji všechny žádosti a lístky o naše diplomy. A víte, kolik jich za tu dobu bylo? Přes pět tisíc...

AR 1962

25. listopadu 1970 zemřel neočekávaně ve věku 67 let Karel Kamínek, OK1CX

Od samých začátků rozhlasu se systematicky zajímal o radiotechniku a o všechno, co s ní souviselo. Již v roce 1926 spolu s prof. Josefem Skupou použili mikrofony, zesilovače a reproduktory v divadélku Spejbla a Hurvínka. Brzy potom se začal zajímat o vysílací techniku a jako jeden z prvních obdržel před 40 lety oprávněni ke konstrukci a obsluze amatérské vysílací stanice. Této činnosti zůstal věrný do posledního okamžiku. Jeho rubriku, kterou si přečtete v tomto čísle, nám odevzdal 23. 11. 1970. Jeho volací značku znají amatéři-vysílači na celém světě. Zúčastnil se nesčetného množství mezinárodních závodů a soutěži - mnoho jich i vyhrál. Diplomů má desítky - a to mu jich ještě mnoho zabavilo gestapo. Znají ho nejen z pásem, ale i z československých diplomů, jichž vyřídil tisíce; na všech je jeho podpis. Naši amatéři-vysílači ho znají z našich soutěží a závodů, jichž většinu vymyslel, léta organizoval, hodnotil a rozesílal diplomy. Žádné funkce se nezříkal, vykonával je vždy svědomitě; a nebylo jich za ta léta málo. Za svoji dlouholetou činnost získal mnoho uznání a vyznamenání, mezi nimi i čestný titul Zasloužilý mistr sportu. Na návrh Svazarmu mu bylo uděleno státní vyznamenáni „Za vynikající práci“. Je to jediné státní vyznamenání udělené za radioamatérskou činnost. Za jeho přátelské rady a upřímné kamarádství ho měli všichni rádi. Budeme na něho vždy vzpomínat. Čest jeho památce.                                                              OK1ASF

AR 1/1971

Víz také první 3cm qso v OK v roce 1961 - http://www.ok2kkw.com/10g_61/3cm61.htm

http://zs6ez.za.org/lists/aaa.txt

V roce 2007 přepsal a upravil pro web OK2KKW Matěj OK1TEH