Zkoušky s odrazem radiolokačních signálů od Slunce [1960]

V září 1958, v dubnu a v září 1959 byly v USA prováděny zkoušky s odrazem radiolokačních signálů od Slunce. Provedení těchto zkoušek bylo umožněno vývojem nových velkých antén, mohutných vysílačů a přijímačů s velmi nízkou úrovní šumu. Výsledky byly zpracovávány elektronickým počítacím strojem a potvrdily, že v dubnu 1959 byl navázán radiolokační kontakt se Sluncem. Radiolokační technika a zařízení, kterého bylo použito, se podstatně liší od zařízení, které se používá pro výzkum nejbližších planet V tomto případě bylo nutno používat poměrně nízkých kmitočtů, aby byl zmenšen útlum radiových vln sluneční koronou. Optimální kmitočet byl kolem 30 MHz. Tyto zvláštnosti měly za následek některé velké těžkosti při provádění těchto prací. Při zkouškách, prováděných v dubnu 1959, se používalo vysílače se středním výkonem 40 kW, pracujícího na kmitočtu 25,6 MHz. Vysílač se zapínal na dobu 15 minut, během kterých vysílal impulsy o délce 30 vteřin s přestávkami o stejné délce. Anténní systém pro vysílání a příjem byl tvořen čtyřmi rombickými anténami, které zaujímaly plochu 240 x 240 m² a měly zisk 25 dB. Hlavní anténní lalok byl směrován na východ pod úhlem 10°. Slunce se v něm pohybovalo asi 30 minut. Doba proběhu impulsů ke Slunci a zpět (vzdálenost asi 300 x 10⁶ km) byla 1000 vteřin. Na konci 900. vteřiny se vysílač vypojil a anténa se připojila k přijímacímu zařízení. Šířka mf pásma přijímače byla 2 kHz. Přijímač byl naladěn na kmitočet vysílače, protože vypočtený Dopplerův posuv nosného kmitočtu byl menší než 25 Hz. Signály z přijímače se zapisovaly na pásek pro další zpracování. Rozbor údajů byl prováděn elektronickým počítačem IBM-797.

Více http://www.df5ai.net/ArticlesDL/SolarRadar/SolarRadar.html

Science 1960, 131, N 3397. MAR

Výzkum radiového záření Slunce a jiných nebeských těles dává velmi zajímavé údaje o vlastnostech ‚těchto těles a přírodních procesů, které procházejí na jejich povrchu. Kromě tohoto radiového záření mnohých nebeských těles možno využít jako měrných signálů pro experImentální sejmutí směrových diagramů radiolokačních antén. Jestliže se porovnávají směrové diagramy radiolokačních antén, zjištěné obyčejným způsobem a využitím radiového záření Slunce, dochází se k závěru, že druhá metoda zkresluje tvar postranních laloků, ale v mezích hlavního laloku anténního diagramu jsou výsledky obou metod skoro stejné. Metoda pomocí radiového záření Slunce je velmi jednoduchá, spolehlivá a hospodárná.

Marconi Rev. 1960, 23 N 136 MAR

AR 12/1960

Radiové signály potřebují 6,5 minuty k překonání vzdálenosti Země / Venuše a zpět.

V Kalifornii byly konány pokusy o spojení odrazem od Venuše. Bylo použito vysílače pracujícího na kmitočtu 2388 MHz. Jako přijímače bylo použito maseru, jehož rubínový krystal byl udržován na teplotě tekutého helia tj. na teplotě -269° C. Vysílaný radiový signál byl velmi úzce směrován - úhel vrcholu vysílaného kužele byl pouhé 4 desetiny stupně. Vlastní anténní systém měl délku 26 m.

MU.

AR 8/1962

V roce 2007 přepsal a upravil pro web OK2KKW Matěj OK1TEH