TROPO podmínky v OK 1959-1967

Konečně Velké Troposférické Podmínky na VKV nad střední Evropou -

tak lze snad stručně nazvat vše, co se u nás odehrává v těchto dnech, ti. od 20. do 24.11. 1959 na pásmu 145 MHz. Pro většinu našich VKV amatérů jsou to opravdu první Velké podmínky, velké s velkým V, které sami prožívají u svých zařízení. První po několikaleté přestávce, kdy je u nás možno od krbu navazovat na 145 MHz spojení na stovky kilometrů. (Jaké by to asi bylo, kdyby všechny ty stanice byly QRV také na 435 MHz?!) Dny, kdy k takovým podmínkám dochází nad členitým středoevropským zemským povrchem, a s takřka vnitrozemskými klimatickými poměry, jsou opravdu velmi vzácné v porovnání s rovinatými krajinami přímořských zemí okrajové Evropy. Bylo to např. 1. až 3. března 1953, kdy OK1AA utvořil svůj QDX s DL3VJP QRB 430 km, který byl déle jak dva roky čs. rekordem a jako ODX, tj. nejdelší spojení od krbu, byl překonán až teprve 21.1. 1957 stanicí OK1EH výkonem 450 km. Tehdy, v březnu 1953, byla také jen o vlas promarněna příležitost k prvnímu spojení ČSR-Anglie.

Po druhé, resp. po třetí od roku 1953, to bylo 4. a 5. srpna 1957 během III. subregionální soutěže kdy OK1VR zvýšil počet kilometrů nejlepšího ODXu na 530 km. Do velkých podmínek v říjnu a listopadu minulého roku bylo u nás možno úspěšně zasáhnout jen s vhodných výše položených stanovišť, takže o příznivých podmínkách zde vlastně hovořit nelze.

Až konečně teď, po dalších dvou letech, je znovu dosaženo delších spojení využitím příznivých troposférických podmínek. Tentokráte to však není jednotlivec, ale celá řada československých stanic, jejichž signály se ozývají z přijímačů velmi vzdálených zahraničních amatérských stanic. A to považujeme za podstatnější úspěch než počet pře klenutých kilometrů.

Neúprosný termín redakční uzávěrky - právě uprostřed těchto výjimečných podmínek - nám nedovoluje, abychom se již v tomto lednovém čísle roku 1960 seznámili se vším, co se v těchto dnech na našich amatérských VKV pásmech odehrálo nebo snad ještě odehraje. Proto tedy jen stručně o zatím známých zkušenostech:

Pátek, 20. 11. 59. ráno. Celková povětrnostní situace: Mohutná tlaková výše nad SSSR se začíná rozšiřovat k jihozápadu. Do střední Evropy proudí ve výšce teplý vzduch od jihovýchodu. Tlaková tendence - dopoledne vzestup, odpoledne stálý tlak. Zesilující inverze mezi 800 a 1000 metry. Výška, teplota, teplota rosného bodu (v Praze): 374 m; 4,2°; 4,2° - 790 m; 1,5°; 1,5° - 1040 m; 7,2; 1,5° - 1548 m; 5,5°; - 2,5°.

V pátek večer byla uskutečněna celá řada dálkových spojení. Velmi dobře si vedly stanice moravské. Nejdelší spojení OK2VAJ - DJ3ENA QTH Hodonín - Feldberg v pohoří Schwarzwald nedaleko francouzských a švýcarských hranic. QRB 685 km. Bylo pracováno telefonicky, oboustranně S9+. Zdá se, že je to dnes zatím nejlepší náš ODX troposférou na 145 MHz. Blahopřejeme Vaškovi, OK2VAJ srdečně k tomuto pěknému spojení. OK2VCG (Brno) - DL6WUA (Darmstadt) QRB 585 km. OK2VCG - DM2ABK S9+, QRB 420 km. OK2AE (Gottwaldov) - DL6WUA 660 km. OK2BJH (Gottwaldov) - DM2ABK (Sonneberg) QRB 490 km, oboustranně S9+‚ fonicky. OK2VCG dále slyšel DJ4KC, DL1EI, DL3TCA, DJ3ENA. Měl také první spojení s Č. Budějovicemi - OK1VBN, a s Domažlicemi OK1VDM.

Z OK1 stanic si nejúspěšněji počínal OK1AZ. Měl spojení s DJ5CK, DJ3ENA, DL6WUA, DJ4KG, DJ2RJ. Většinou v západní části NSR. Rovněž OK1VDM v Domažlicích pracoval s celou řadou DL stanic. OK1AMS si vyzkoušel novou anténu (2 X 5 prvků Yagi na 12 m stožáru) během spojení s DJ3ENA a DL9OI/P a DM2ABK.

Sobota, 21.11. 59 ráno: Celková povětrnostní situace: Výběžek vysokého tlaku se rozšiřuje z Ukrajiny přes střední Evropu do Francie. V Čechách zataženo, na Moravě a Slovensku protrhaná oblačnost. Nízká oblačnost se bude zvedat. Tlaková tendence - slabý pokles. Inverze nad 1000 m. Výška, teplota, teplota rosného bodu (v Praze): 374 m; 6,5°; 4,5° - 1040 m; 1,2°; -1750m; 6,0°; - 3,5° - 2260 m; 6,2°; - 3,5° - 5750 m; - 17,7°; - 27,5°. Takový byl tedy průběh teploty a rosného bodu v závislosti na výšce v noci z 20. na 21. listopad, tj. v době dálkových spojení.

Během soboty se charakter inverze pozměnil tak, že večer již nebylo možno spojení z předchozí noci opakovat. Stanice, pracující se stálých QTH, spolu navazovaly spojení jen do 200 až 300 km. Avšak díky výraznému výškovému duktu mezi 1300 a 2800 m pracovali spolu během noci se soboty na neděli několikrát OK1VR/P na Sněžce (1603m) a DJ3ENA na Feldbergu (1495m) QRB 654 km. Síla signálu na obou stranách, S9+, byla prakticky srovnatelná se signály místních stanic, pracujících ze stálých QTH. Jak OK1VR/P, tak DJ3ENA však nemohli ve větších vzdálenostech k těmto níže položeným stanicím proniknout, resp. tyto stanice neslyšeli. V neděli dopoledne se tento jev projevil velmi nepříznivě i mezi OK1VR a OK2VCG, kdy bylo těžké dorozumět se telefonicky na 186 km. Relace stanice OK2VCG byly na Sněžce přijímány stále slaběji, chvílemi byla čitelnost sotva 50%. Současně byl OK2VCG přijímán v Praze i ve Vrchlabí naprosto 100% v síle S8/9. To vše jen znovu potvrdilo zkušenosti získané stanicí OK1VR na Sněžce během celé řady pokusů za různých podmínek, že totiž značná výška není vždy výhodou. Vysoko položené kóty jsou výhodné jen za normálních podmínek, při tzv. standartní atmosféře bez inverzních vrstev, kdy platí: „čím větší výška, tím větší dosah“; nebo za těch podmínek, kdy vrcholky těchto vysoko položených kót zasahují do duktů (vlnovodů), tvořících se za určitých meteorologických podmínek vysoko nad zemským povrchem, a kdy je možno „posílat“ elmag. vlny těmito dukty na značné vzdálenosti. To však zase jen v těch případech, kdy dukty nevedou „pánubohu do oken“, resp. když se nakonec může signál dostat tam, kde jej lze přijímat. Nebýt stanice DJ3ENA, která na vrcholku Feldbergu zasáhla do stejného vlnovodu společně s OK1VR, nebylo by možno učinit z těchto sobotních a nedělních pokusů se Sněžky žádné podstatné závěry.

Ve většině případů se tedy uplatňují mnohem lépe kóty asi do výšky 1200 m (spíše méně).

Pro úplnost ještě meteorologická situace v neděli ráno 22.11. 59.: Tlaková výše nad moskevskou oblastí se rozšířila přes Evropu do Francie. Oblačno, ráno mlhy, teplota přes den 10° až 12°. Tlaková tendence mírný vzestup. Výška, teplota, teplota rosného bodu: 374 m, 5,5°, 4,5°, - 700 m, 5,5°, 3,5° - 1330 m, 0,2°, - 3,5°, 2800m, 0,2°, -10,2° - 4150 m, -7,2°, -11,8°. Z neděle večer zatím žádné zprávy s pásma k dispozici nemáme.

Pondělí, 23.11. 59 ráno. Celková povětrnostní situace: Střední Evropa zůstává v oblasti vysokého tlaku se středem nad Ukrajinou, která se bude v příštích dnech jen velmi zvolna přesouvat ze střední Evropy k jihu. Na naše území bude proudit poněkud teplejší vzduch od západu.

Pondělí večer na 145 MHz pásmu: Několik západoněmeckých stanic, většinou v západní části NSR, pracovalo s celou řadou OK1 stanic. Nejlépe si vedl DJ3ENA na Feldbergu (QRG 145,353 MHz) Měl spojení s OK1PM (539), OK1AI, OK1VMK (59), OK1ABY, OK1BP, OK1VAW a OK1GV. Mezi nejzajímavější patří spojení s 1GV ve Vrchlabí. OK1GV má totiž velmi nepříznivé podmínky ve směru na jihozápad a spojení s DJ3ENA uskutečnil s anténou na opačnou stranu, odrazem od krkonošského masivu. Rovněž pro OK1VMK v Jablonci n. N. je ODX s DJ3ENA - 606 km pěkným úspěchem (s 18 W příkonu).

Tentýž večer byl v Praze po delší době opět slyšet OK2OS, se kterým pracoval OK1VCW. OK2OS pak měl ještě spojení s DM2ABK. QRB 515 km. Rovněž OE1WJ ulovil ten večer dva další Pražáky, OK1VCW a OK1VAM (6 W). Ve směru na západ byl se nucen OK1VCW spokojit s DM2ABK, když DJ3ENA na veškeré volání „nezabíral“. Společně OK1VCW pracovaly totiž na kmitočtu 145,00 dvě další DL stanice, které tak znesnadňovaly operátoru stanice na Feldbergu příjem na tomto kmitočtu.

Největší senzací večera však bylo první spojení Československo—Luxemburg mezi OK1EH (Bor u Tachova) a LX1SI Luxaiport. O chvíli později pracoval s LX1SI i OK1AZ z Říčan. QRB 615 km. LX1SI odpověděl Emilovi, OK1AZ na jeho CQ. RST pro OK1AZ bylo 559, report pro LX1SI také 559. Je to nejen pěkné spojení s touto vzácnou zemí, ale také pěkný ODX pro OK1AZ. LX1SI pracuje na kmitočtu 144,378 MHz. Je to toho času jediná aktivní VKV stanice v této malé zemi mezi Belgií, Francií a NSR.

Jménem všech našich VKV amatérů blahopřejeme Jendovi k tomuto pěknému úspěchu na 145 MHz a děkujeme jemu i Emilovi (OK1AZ) za úspěšnou reprezentaci značky OK v zahraničí.

Dalším „exotem“, který byl večer v OK1 slyšen a volán, byl HB9RG ze svého stálého QTH v Zürichu. Pracoval na kmitočtu 144,288 MHz. Volali ho OK1AZ, OK1VBB a OK1BP. Avšak marně. Je to pochopitelné, neboť na naší straně nebyl k dispozici odpovídající vysílač. HB9RG totiž jezdí s 1 kW.

Tak bychom mohli jistě pokračovat ve výčtu zajímavých novinek dále, kdybychom o nich věděli. Vrátíme se k nim v příštích číslech spolu s naší oblíbenou tabulkou „Na VKV od krbu“, kterou bude nutné značně poopravit.

Nakonec ještě pro úplnost zpráva o počasí z úterý ráno, tj. 24.11. 59., ze které je velmi dobře vidět, jak mimořádně výrazná byla inverze nad naším územím. Celková povětrnostní situace: Nad střední Evropou se udržuje rozsáhlá oblast vysokého tlaku se středem nad východními Karpaty. Ráno mlhy, přes den oblačno. Slabý až mírný vítr východních směrů. Tlaková tendence - slabý pokles. Výška, teplota, teplota rosného bodu. 374 m, - 2,2°; -2,5° - 900m, 1,8°; -4,2° - 1280 m, 4,8°; -6,5 - 1750m, 4,8°; -6,5° - 2570 m, 3,2°; -11,2V.

OK1VDQ  AR 1/1960

Anténní farma HB9RG: 144, 435 a 1296 MHz [1960]

Švýcarsko. V HB je v současné době zaváděna zajímavá provozní novinka, která má usnadnit zejména místní provoz na pásmu 145 MHz. Víme z praxe, kolik času mnohdy ztrácíme neustálým přehlížením pásma ve snaze navázat spojení. V HB to řeší tak, že stanovili tzv. volací kmitočet. Každá stanice má teď dva kmitočty. Svůj původní pracovní kmitočet a volací kmitočet - 145,95 MHz. Každá stanice, která má zájem o spojení, zavolá výzvu na volacím kmitočtu. Není tedy třeba sledovat celé pásmo, ale stačí, když přijímač zůstane naladěn na tento volací kmitočet, takže operátor stanice se může současně věnovat jiné práci a nemusí ztrácet čas neustálým prohlížením pásma. Výhodné je to zejména v době, kdy ještě na pásmu nikdo není, brzo ráno (v neděli) nebo odpoledne. Na výzvu se odpovídá také na tomto volacím kmitočtu, načež se obě stanice přeladí na své pracovní kmitočty. Je to jistě velmi zajímavý nápad. Nakonec jde ovšem o xtaly na 145,95 MHz. Ty však v HB jsou, a dodává je ihned všem zájemcům VKV odbor švýcarské amatérské organizace.

HB9RG a DJ3ENA uskutečnili 8. prosince 1959 první spojení HB/DL na pásmu 1250 MHz. Bylo použito xtalem řízených vysílačů, jejich kmitočet byl odvozen z původního vysílače na 145 MHz dvojím ztrojením, takže výsledný kmitočet byl mezi 1296-1300 MHz. Oba měli na posledním ztrojovači majákovou elektronku 2C39A. Vf výkon do antény byl 6 W. Překlenutá vzdálenost činila 64 km.

Během výborných troposférických podmínek nad střední Evropou ve dnech 20. až 25.11. min. roku [1959] pracovaly mnohé švýcarské stanice ze svých nevýhodných stálých QTH na značné vzdálenosti. V mnoha případech byla spojení uskutečněna odrazem od alpských masivů, kdy byly signály oboustranně silnější než v přímém směru. Z našich stanic byl v HB velmi dobře přijímán OK1EH, který pracoval s HB9BZ a HB9RG. Bylo to první QSO OK/HB od krbu ke krbu. Vyvrcholením byl poslední den, resp. noc z 24. na 25. 11., kdy bylo pracováno s celou řadou severoněmeckých stanic. HB9RG a DL3YBA se po spojení na 145 přeladili na 435 MHz a tam se jim ihned podařilo spojení také, QRB přes 600 km. Sérii pěkných spojení zakončil HB9RG spojením s SM7BCX. Stojí za to uvést předané reporty - 539 a 439. S ohledem na použité příkony na obou stranách (1 kW a 300 W) to bylo zřejmě „na doraz“. Operátoři švýcarských stanic se shodují v tom, že podobné troposférické podmínky se vyskytly naposled před šesti lety. Od té doby totiž nebyly v HB severoněmecké stanice poslouchány.

Němec. spolk. republika. V NSR má být během roku uveden do chodu maják, který by pracoval nepřetržitě na kmitočtu 434,9 MHz pod značkou DL0UK (Ultra Kurz). Bude umístěn na Köterbergu, ti. na témže místě, kde byla během MGR a MGS v činnosti stanice DL0IGY resp. DL0IK. Tato stanice, určená původně ke sledování podmínek při výskytu polární záře, se velmi dobře osvědčila i při sledování troposférických podmínek a při seřizování přijímačů na 145 MHz. Jako DL0IK přestala vysílat 31.12. 59.

DL3YBA měl v dobrých listopadových podmínkách několik pěkných spojení na vzdálenost 400-600 km na 70cm. Kromě HB9RG pracoval s DJ3ENA, DL9GU a SM7BAE.

DL3FM navrhuje, aby se uvažovalo o koordinaci jednotlivých národních polních dnů v I. oblasti. K tomu bychom chtěli poznamenat, že jsme obdobný návrh začlenili do našich připomínek ke konferenci VKV pracovníků v roce 1957 v Paříži.

5. prosince byla velmi silná polární záře, která se u nás zřejmě nijak neprojevila. Stanice v DL však pracovaly s SM, OZ, LA a GM. Byl slyšen GI3GXP a OH1NL, který pracoval jen s SM stanicemi a OZ7BR.

OK1VDQ  AR 3/1960

Polní den 1961

Dosud málokterý Polní den se nám vydařil tak, jako ten letošní - již třináctý. Snad právě proto, že byl třináctý. Byl to úplný opak studených a zmoklých Polních dnů z let 1954 či 1960. Snad ještě nikdy se nestalo, aby během PD nespadla na celém území republiky ani jedna dešťová kapka, aby na celém území svítilo slunce nejméně celých 12 hodin a aby třicetistupňové teplo zpříjemňoval na vrcholcích kót sotva znatelný příjemný vánek. Zkrátka, počasí bylo ukázkové nejen po celou dobu PD, ale i před PD, takže ti, co odjeli na kóty již o několik dní dříve měli navíc pěknou dovolenou. Podmínky šíření zcela odpovídaly této meteorologické situaci. Lze je označit za průměrné, či poněkud lepší než průměrné, které umožňovaly překlenout poměrně snadno vzdálenosti 350 až 500 km.

Příznivé počasí pochopitelně ovlivnilo i účast. A tak jen několik málo z 200 přihlášených kót zůstalo neobsazeno. Zejména pásmo 145 MHz bylo doslova nabito. Na 435MHz bylo stanic pochopitelně méně, ale i tam, podobně jako na 2 m dosáhnou vítězné stanice největšího počtu bodů jakého kdy bylo během PD ve dvou etapách dosaženo. Zpracování deníků - jak výsledků, tak černých připomínek i návrhů si pochopitelně vyžádá delšího času. Zmiňme se proto v této první zprávě z PD 1961 o nejzajímavějších výkonech sportovních, o nejzajímavějších spojeních.

Předně je to konečně po pěti letech nový čs. rekord na 435 MHz mezi OK2VCG/p a OK1KKD/p utvořený v sobotu dopoledne před PD, dne 1.7. 1961 v 1120 SEČ. QRB 395 km. Bylo pracováno CW, report oboustranně 579 QSB. OK2VCG pracoval z Lysé hory v moravskoslezských Beskydech, OK1KKD/p z Měděnce u Karlových Varů. V obou případech. jsou to tedy kóty poměrně málo obsazované, odkud zatím nebylo dosaženo žádných větších úspěchů. Čs. rekord na 435 MHz byl vlastně překonán již o den dříve, 30. VI., kdy OK2VCG/p měl spojení s OK1KCU/p na Bouřňáku v Krušných horách. QRB 360 km. Rovněž v tomto případě bylo pracováno CW. Reporty 589 oboustranně. Během vlastního PD bylo spojení mezi Lysou horou (OK2KBR) a Měděncem (OK1KKD) opakováno v obou etapách. Těchto 6 spojení na vzdálenost větší než 350 km, uskutečněných v různou dobu, je nejpřesvědčivějším dokladem toho, co znamená na 435 MHz moderní zařízení a provoz nemodulovanou telegrafií. Je velmi potěšitelné, že počet stabilních vysílačů a citlivých přijímačů na 70 cm stále stoupá. Podobných spojení by bylo navázáno jistě mnohem více, kdyby se na pásmu nevyskytovaly „šroťáky“ typu OK1KPR, či OK2KZP, které dokázaly zamořit celé pásmo na desítky kilometrů. Reporty vyměněné mezi OK2KBR a OK1KKD během soutěžních spojení, 589 až 599, ukazují, že 395 km rozhodně nebylo maximem a že při užití stejné techniky, jaká je dnes běžná na 145 MHz je možno i na 435 MHz dosahovat téměř stejných vzdáleností. Jakého bylo použito zařízení : OK2VCG-TX ztrojovač a koncový stupeň s REE30B za vysílačem 145 MHz, RX - xtalem řízený konvertor s EC86+ Lambda, případně superreakční detektor jako laditelná mezifrekvence kolem 30 MHz. ANT-sedmiprvková Yagi s úhlovým reflektorem. Stanice OK1KKD byla vybavena obdobným zařízením, jen konvertor byl na vstupu osazen elektronkou 5794. Celá řada dalších stanic, téměř polovina všech soutěžících, používala na 435 MHz stabilních zařízení.

 Na fotografii je zařízení 435 MHz na přechodném QTH Bouřňák v Krušných horách v době příprav na PD 1961, a to v okamžiku, kdy bylo uskutečněno spojení OK1KCU/P - OK2VCG/P. Toto spojení, Jak jistě víte, znamenalo nový čs. rekord na tomto pásmu (QRB 364 km). Tento rekord vydržel jenom dva dny a byl překonán stanicí pracující jen několik desítek km jihozápadně od nás. Za námi je hranice s NDR, ovšem způsob a podmínky za jakých byt rekord vytvořen, prokazuji, že s naším zařízením by se dalo navázat spojení na mnohem větší vzdálenost. Vždyť OK2VCG jsme poslouchali na reproduktor v síle 589 a dostali jsme report rovněž 589. O tom všem jsme psali v článku „Polní den na Bouřňáku‘, který byl otisknut v AR 9/1961. K tomu článku patřila fotografie, obsah článku dokumentující. Ta se však tam tehdy neobjevila a byla použita až nyní při příležitosti daleko méně vhodné. Zasíláme proto fotografie téhož zařízení na tomtéž místě, ovšem v takovém stavu, jak bylo použito o vlastním PD a Jak je používáno ve všech závodech na VKV.

K fotografii č. 1: Pohled shora na zařízení. Detail ztrojovače a koncového stupně - výkon 30 W (možnost regulace výkonu od 15-30 W). Ztrojovač a koncový stupeň byl v té době na pokusném šasi. Nyní se uvažuje o jeho zabudování do panelové jednotky.

K fotografii č. 2: Pracoviště 430 MHz. Zprava: Fuge 16 - EK 10 - Fuge 16 - budič 145 MHz (E180F, 6L41, QQE03/12, REE30B), v levé části připraveny otvory pro modulátor, který v té době nebyl ještě v chodu, - za budičem část ztrojovače a koncového stupně (2x REE30B) na Fuge 16 konvertor 435 MHz - na desce stolu zdířky pro sluchátka a přepínač na reproduktor. Na zařízení pracují současně dva operatéři.               Náčelník a PO OK1KCU Josef Kadlec

Cesta ke konečnému zlepšení na 435 MHz je v odstranění zbytku nestabilních vysílačů vybudováním byť i méně výkonných ztrojovačů, tak, aby byly vytvořeny předpoklady k úspěšnému využití xtalem řízených konvertorů, schopných příjmu slabých nemodulovaných signálů. Vysílače typu OK1KPR či OK2KZP (sólooscilátor s LD2 a 20 W příkonu) by se na 70 cm pásmu v příštím roce již neměly vyskytovat.

Další významnou událostí PD byly první zdařilé pokusy na pásmu 10 000 MHz provedené stanicemi OK1KAD a OK1LU. Bylo použito amatérsky zhotoveného zařízení.

Na 1296 MHz byla znovu prověřena spolehlivost tras dlouhých téměř 200 km Krkonoše (OK1KTV) - Krušné hory (OK1KKD a OK1KAD - Šumava (OK1KDO, OK1KJD) s jednoduchými transceivery či sólooscilátory a superreakčními přijímači. Byla však připravena i velmi kvalitní zařízení. Kladenští věřili, že se jím podaří spojení s OK2KBR na 395 km. V OK2KBR však zařízení i přes reklamu v AR nestačili včas dokončit. Výborně byl na 1296 MHz připraven i OK3CCX (ex OK3VCO), který měl kromě jednoduchého transceiveru s tužkovou 5794 ještě náročnější zařízení, xtalem řízený vysílač s LD7 jako ztrojovačem (QRG 1295,991 MHz) a konvertor k FUG16. Anténa o průměru 1,5m tu domácí výroby. OK3CCX píše: „Na 1296 MHz som celkom pohorel, žiadná protistanica poblíž, prestože účasť na PD slubily Neviem na čo sa potom prihlasovaly na toto pasmo, keď zariadenie zo sebou nebraly. A tak som len počúval harmonické niektorých naších staníc, inak tam nikoho nebolo.“ Ano, je to tak. Více jak 15 stanic ohlásilo, že budou pracovat na 24 cm, ale nakonec s sebou většina zařízení ani neměla nebo se PD nezúčastnily vůbec. Za tohoto stavu pochopitelně nemá význam vydávat zvláštní seznam sta-nic přihlášených na 1296 MHz. Totéž se stalo i v minulých letech. Bylo-li na 24 cm pusto a prázdno, bylo zato na 2 m doslova „nabito“. VynikajÍcím způsobem zvládli provoz na tomto pásmu hradečtí - OK1KKS. Za 24 hodin nepřetržitého provozu navázali operatéři této stanice 282 spojení. Bylo posloucháno současně na dva přijímače . (MWEc) (a ještě to prý bylo málo), třetí operatér obsluhoval vysílač. Max. QRB 390 km a jen 5 dalších spojení přes 300 km. Králický Sněžník - stanoviště OK1KKS - byl totiž prakticky uprostřed oblasti, kde se soutěžilo o body Polního dne. Na jednu stranu tu bylo k dispozici poměrně dosti stanic, na druhé straně oddělila clona těchto silných stanic stanice vzdálenější. Kvalitu spojení bylo nutno za těchto okolností nahradit kvantitou, mělo-li být dosaženo úspěchu. A to se hradeckým dokonale podařilo. Nebyl to úspěch lehký, ale těžce a poctivě vydřený, připočteme-li k tomu i vlastní zdolání Králického Sněžníku - velmi nepřístupné, ale krásné kóty, odkud vlastně pořádně dosud nikdo nepracoval. OK1NG O tom píše : „Králický Sněžník je velmi dobrá kóta, ale hrozná je cesta tam (a co zpátky!!). I po předběžném průzkumu v květnu t. r kdy naše Tatra 805 byla první, která vůbec kdy na Králický Sněžník vyjela, jsme museli cestu upravovat a někde i Tatru podpírat. Jsou úseky, kde GAZ, který jsme měli s sebou, byl vyřízen. Tatra je vůz, který to zmůže, i když občas jen na dvou kolech. Je třeba použít vše, co tam je. Oba náhony, redukce, a na mnoha místech i uzávěrku diferenciálu. Prostě není to rekreace, ale dobrodružná dřina, která se dá zvládnout jedině s dobrým kolektivem“...

OK1VDQ  AR 9/1961

V druhé polovině roku, zejména pak v podzimních měsících, bývají zpravidla příznivější podmínky pro šíření VKV než v první polovině. V této části roku se také nejpravděpodobněji mohou vyskytnout velmi příznivé podmínky pro šíření na velké vzdálenosti. Jistě se mnozí pamatují na výborné podmínky v srpnu 1957, v říjnu a listopadu 1958 a opět v listopadu 1959. Rok loňský byl naproti tomu po této stránce zklamáním, dobrých podmínek bylo opravdu velmi poskrovnu. Ostatně byl to rok z hlediska meteorologických vlivů po všech stránkách mimořádně nepříznivý. Letošní podzim nám však v porovnání s loňským nezačal špatně. Vlivem rozsáhlé tlakové výše, která od 27. 8.1961 příznivě ovlivňovala počasí u nás, se po stupně vytvořily příznivé podmínky šíření VKV (zejména ve směru SZ, S a SV) v době od 17. do 27. 9. Bylo to v době, kdy se střed rozsáhlé tlakové výše přesunul nad evropskou část SSSR a výrazně ovlivnil počasí nad celou střední a zčásti i severní Evropou. Výhodný vlnovodový charakter šíření byl zejména v nočních hodinách (kdy výrazná přízemní radiační inverze ztížila navazování dálkových spojení níže položených stanic) pro stanice umístěné ve výškách 600 až 1200 m n. m. Proto dosáhli největších úspěchů liberečtí na Ještědu a soudruzi z OK3KEE/p na Velké Javorině, kteří tam jinak obsluhují TV retranslační stanici. Nebýt zcela bezoblačné, takřka letní počasí, které způsobilo ve večerních a nočních hodinách silnou radiaci z ohřátého zemského povrchu, která dala vznik výrazné inverzi v nižších vrstvách atmosféry, byly by se lépe uplatnily i níže položené, ze stálých QTH pracující stanice. Za stávající situace bylo proto nutno průběh příznivých podmínek hlídat a využít některých příhodných okamžiků, aby se dostaly ke slovu i stanice ze stálých QTH. Po noci z 19. na 20. září 1961 to byla zejména druhá část týdne, zvláště noc na 24. 9., kdy se otevřel směr na SZ. Tímto směrem se podařilo mnohým OK1 stanicím překlenout vzdálenosti 400 až 500 km. Mezi ty úspěšné patří např. OK1BP, 1VCW, 1VDR, 1KDC, 1VCJ, 1VFJ, 1GW a patrně i mnozí další. Nejčastějšími protistanicemi byly DL3YBA a DL9AR z okolí Hannoveru. OK1PG a OK1VCX se podařilo QSO s DL3YBA jen na dipól. „Smůlu“ měli ti, kteří shodou okolností v té době honili lišku v Harrachově (1EH, 2BBS, 1VAB a další).

Ještěd - kóta 1010 - oblíbené stanoviště libereckých radioamatérů - rok 1958

V podobné situaci jako stanice ze stálých QTH byl do jisté míry i OK1VR/p na Sněžce (QRV v době od 23. do 25. 9.), ovšem z opačné strany. Vrcholek 1603 m n. m. byl totiž již příliš vysoko. Zejména první den, resp. večer 23. 9. nebylo možno převážnou většinu SM, OZ i DL stanic, se kterými v té době pracovali z Ještědu (většinou S 8/9), vůbec zaslechnout. V sobotu se situace zlepšila zejména ve směru na SM a pak i na jihozápad tak, že bylo možno s některými stanicemi v uvedených směrech dohodnout pokusy na pásmu 70 cm. Výsledkem těchto pokusů bylo několik pěkných spojení na 435 MHz na větší vzdálenost, první spojení Československo-Švédsko a současně nový čs. rekosrd na tomto pásmu, QRB = 640 km se stanici SM7AED, QTH 80 km severně od Malmö, dne 24. 9. 1961 ve 2216 SEČ. Reporty: 55/88, pro 1VR 53/69. Další spojení na 70 cm - SM7BAE, 589/589, 560 km - SM7BE, 569/569, 575 km - DJ5LZ, 559/559, 432 km - DL3SPA 589/589 380 km - a DL3YBA v neděli dopoledne v 1145, 559/559, 445 km. Spojení s DL9AR, 57/56, 455 km, se uskutečnilo již v pátek večer, a to fonicky, když v téže době bylo možno na 145 MHz pracovat s toutéž stanicí pouze telegraficky RST sotva 449.

Celkový obraz o podmínkách šíření a závěry z toho vyplývající by byly úplnější a cennější, kdy bychom měli k dispozici alespoň nejnutnější údaje a nejzajímavější pozorování od ostatních. Zatím víme, že s Javoriny (OK3KEE, OK3CBN/p) bylo pracováno se stanicemi v SZ části Německa, max. QRB s DL1FF západně od Kielu - asi 900 km.

Na Ještědu byly a jsou dosud od 16. 9. denně QRV střídavě stanice OK1VDQ, 1KLC, 1VBG a 1KAM se svými zařízeními, připojovanými na společnými silami vybudovanou anténu. V době příznivých podmínek, tj. od 16. do 25. 9. pracovaly tyto stanice celkem 112 x s DL/DM, 16 X s SM, 30x s OZ, 11 x s SP a 1 x s HG. Většinou se pracovalo morse a mnohé velmi vzdálené stanice byly dosaženy až v pozdních nočních či lépe časných ranních hodinách. Slyšitelnost u většiny stanic S 8 až 9 oboustranně. Max. QRB kolem 900 km s SM stanicemi v okolí Góteborgu.

Je třeba dodat, že první spojení stanice OK1VDQ s Dánskem bylo prvním spojením OK-OZ na 145 MHz troposférou. Přesto, že Dánsko není od nás tak daleko, nebylo u nás do této doby s dánskými stanicemi na 145 MHz navázáno spojení jinak, než odrazem od PZ. Tolik tedy alespoň to nejzajímavější o příznivých podmínkách, které se u nás projevily od 17. do 25. září 1961.

Září 1961 na Ještědu (JO70LR)

Pohled z Ještědu, kopec se stožárem je Javorník nad Hodkovicemi nad Mohelkou rok 2006 - zdroj http://ok1teb.nagano.cz/jested28012006.html

Do jisté míry jsem byl už unaven provozem na dvou metrech z Liberce a v dobré víře, že si zlepším chuť z Ještědu, jsem celé svoje zařízení včetně antény (náhradní) odstěhoval na věž hotelu na Ještědu. To bylo přede Dnem rekordů. Potom tam celých čtrnáct dní odpočívalo a vypravil jsem se tam až 16. září večer. Přijímač se ihned po zapnutí opravdu hemžil stanicemi, které odpovídaly většinou na první krátké zavolání. A od 2030 SEČ do druhého dne (17. 9.) 0235 hod. to bylo 34 QSO, všechna fonická a poměrně každé dost dlouhé - popisování zařízení atd. Nevím, zda by bylo zajímavé vyjmenovat všecky stanice, tedy snad jen některé: v Berlíně DL7FU, DM2AIO, DM2AWD, DL7HK, DL7HU, DL7GX - který mluví česky - a další. Potom k půlnoci, kdy už OK spaly, další stn DJ a DM s QRB do 300 km. V 0135 hod. kdy jsem už opravdu myslel, že tam nic nebude, jsem jen tak pro jistotu cékvil na různé směry a ozval se HG5KBP RST 579 (589 v Budapešti) 500 km a potom ještě zase dalších několik DM. Mezi tím byla trvalá slyšitelnost OZ7IGY S6-8. Také jsem tam slyšel pravděpodobně OK2BDO, jak to zkouší odrazem od nějakých meteoritů (nevím to tak jistě, protože to bylo tempo hodně nad sto a to už zdaleka neberu - tak jen podle kmitočtu). Potom jsem také slyšel ještě dva takové slabé rychlotelegraflsty, ale nerozluštil.

Ráno to začalo znovu a hlavně přibývalo DL a DJ sen, stále však jen na kratší vzdálenost do 400 km (např. Mnichov DJ5LZ a další). Do 1230 hod., kdy jsem Ještěd nerad opouštěl, dalších 26 QSO. Není se co divit, že jsem tam v úterý 19. 9. jel znovu a tehdy to vlastně začalo být zajímavější: na první výzvu 2236 hod. OZ3M QRB 620 km, DL1FF Rendsburg u Kielu (555 km), OZ7TW 23 km sev. od Flensburgu,... a anténa zůstala už (možná bohužel) celý večer skoro stejným směrem. Když jsem uzavřel vysílač, bylo v deníku 9 OZ a 15 D sen, průměrná vzdálenost na spojení 560 km. Ještě k tomu pozn.: OZ2AF Kopenhagen name Kaj pozdravuje stn. OK1KKD, a DL6JG Lübeck RS 58-9/58 udával příkon 3 W, aer desetiprvková dlouhá Yagi. Všechna QSO fone RS 58-9 oboustranně. Po celou dobu slyšena OZ7IGY 599 + + +‚ v jednu chvíli GB3VHF S6-7, bohužel z tohoto směru žádné QSO.

Další den (vlastně noc) začínám 2045 a podmínky trochu horší než před 24 hod., přesto však si lze vybrat. Dělám QSO až od holandských hranic, např. DL6SS (rs 59/58) záp. od Oldenburgu, který mi pomáhá spojení s PA, žel marně, oboustranně žádná slyšitelnost. A tak i tato noc ve 0215 (to již 21. 9.) jako všechny předchozí končí několika spojeními s DM okolo Dráždan (ti vždycky vyjíždějí tak pozdě resp. brzo): výsledek 27 QSO, z toho jen 4 OK. Na pásmu byl déle jen OK3CBN/P na Velké Javorině, který dělal velice pěkná dálková spojení. 22. 9. v pátek jsem na Ještědu zas. Ve 2140 hod. maják OZ7IGY je tu S9 + + a první spojení s SM7BJN - Stig QTH Malmoe RST 589/599 a dalších 6 SM QSO, nejdelší SM5BAF 90 km SSZ od Gotenburgu 569/579, QRB asi 910 km. Dále opakovaná spojení s OZ, a další s D, z nichž mnohá byla jejich první s OK. Na pásmu se už vyskytovalo několik stn OK (kupodivu až dlouho do noci) a OK1VR na Sněžce, který také, jak mi říkal jeden Švéd později, dělal s SM QSO na 430 MHz. Také jsem měl zájem, ovšem bez výsledku. Snažil jsem se ohlašovat při spojeních kmitočty, aby se mohly ostatní OK lépe orientovat, bohužel myslím, že to nemělo příliš velký význam, protože (samozřejmě kromě 1VR, který si počínal velmi čile) většinou - jak jsem poslouchal - dlouze a úpěnlivě cékvili, tj. pravděpodobně protějšky neslyšeli a nevěděli, kde je hledat. Dodatečně jsem se dověděl, že lépe si počínal OK2BBS, dokonce slyšel některé moje protějšky, volal mě, abych mu QSO zprostředkoval - a to mě velice mrzí - nedovolal se mě; neslyšel jsem ho.

Teprve až 27. 9. jsem opět na Ještědu a podmínky jsou již velmi kolísavé. Spojení s OZ a SM několik, avšak již s kratším či delším únikem. Započato např. OZ7LX Kopenhagen (2225) fone oboustranně 59 a dokončeno CW 5-6. Přesto se dala dělat stále dosti pěkná spojení.

A i některé OK stn si z vlastních QTH přišly na své (např. OK1KJA v Jablonci, op. Ruda, OK1KMP a další).

Noc z 30/9. na 1./10. jsem byl na Ještědu (zítra tam jedu zas to již byly podmínky docela špatné. Přesto zde byl OK7IGY S6 a chvílemi až 8. Přibývala tedy spojení s dalšími OK a D stn. 1/10. dopoledne bylo na pásmu dost stn vzhledem k dvoumetrovému maratónu. A odpoledne jsem z ničeho nic udělal SM7BAI Malmoe v krátkých relacích 579/589; v druhé relaci již jen 349 a nakonec zanikl v šumu a již se neobjevil.

Při pozorování OZ7IGY (http://www.oz7igy.dk) to vypadalo takto

čas        RST
1430      579
1500      589
1520      599
1545      567

s krátkými hlubokými úniky. Po chvíli zanikl úplně a objevil se 1552 S4 a při anténě natočené na SSV to vypadalo jako auroraefekt. Přejíždím pásmo a slyším (ovšem troposféricky) DL0SZ 144,415 (asi), jak dává „test a“. Bohužel jiné signály kromě dánského majáku jsem s podobným charakterem tónu na pásmu již neslyšel a v 1600 hod. jsem jel domů. Tak za těchto několik večerů to vyneslo 151 QSO a 6 zemí.

Mezitím, co jsem na Ještědu nebyl, pracovali zde i operatéři OK1KLC a OK1KAM, kteří navázali také řadu pěkných spojení. Také sem přivezl své zařízení OK1VBG a pracoval před týdnem ze soboty na neděli rovněž s velíce pěknými výsledky. Samozřejmě žádný rekord překonán odtud nebyl - ale ještě jsme své pokusy z Ještědu neukončili!! (To je troufalost, - co?!).

OK1VDQ  AR 11/1961

Dobré zářijové podmínky troposférického šíření, jak jsme se o nich zmínili již v AR 11/61, skončily definitivně až v druhé polovině října. Po přechodném zhoršení koncem září se v druhém říjnovém týdnu znovu vytvořily příznivé podmínky šíření nad západní Evropou, které koncem období zasáhly i západní části naší republiky. Pokud víme, využil jich pěkně OK1EH. Dne 10. 10. 1961 ve 2116 měl ze svého stálého QTH v Boru u Tachova pěkné QSO s DJ3ENA na 70 cm. Reporty 569 oboustranně. QRB = 405 km, což je nejdelší spojení v ČSSR na 435 MHz od krbu. Je třeba dodat, že DJ3ENA neměl k pokusům na 70 cm valné chuti. Signály na pásmu 145 MHz byly totiž oboustranně poměrně slabé, což budilo již předem dojem neúspěchu na 435 MHz. V tomto případě se tedy znovu potvrdilo, že podmínky šíření na 145 a 435 MHz nemusí být shodné.

Vyvrcholení příznivých podmínek troposférického šíření přichází zpravidla těsně před definitivní změnou povětrnostní situace. Tak tomu bylo i tentokráte. Jak píše OK1EH: „Nejlepší podmínky byly 13. 10., kdy jsem po 23. hod. slyšel doma stanice G6HR, G3HEZ, G3NR a další, které jely telefonicky, takže jsem značky nemohl dobře zjistit. Nejsilnější byl G3OX, kterého jsem slyšel od 23 až do 03 ráno, někdy až 57. Dovolat jsem se však nemohl ani jedné stanice, i když jsem věděl, že většině z nich dávají DM2ABK a DM2ADJ můj kmitočet. Zájem s jejich strany tedy byl. Právě tak se mi vedlo s OZ7TW. Rovněž OK1VDM se nemohl dovolat. Z charakteru meteorologické situace bylo možno usuzovat, že podmínky vydrží ještě druhý den - v sobotu. Během dne jsem proto postavil lineární zesilovač se dvěma GU29 a netrpělivě čekal na večer, zda se G stanice objeví znovu. Objevily se skutečně. Signály byly však již poněkud slabší. Opět Jsem však marně volal G2DQ, G2TL, G3AIW, G6OX s G6EZA. Na konec jsem se musel spokojit alespoň s DJ4UA na 70 cm. QRB 300 km.

V neděli ráno jsem již na nic nečekal, naložil zařízení do auta a odjel na Přimdu. Podmínky se již rapidně zhoršovaly. Ve 2028 na moje CQ odpověděl G3BSU 569/569. Další QSO s G2DQ 559/559 v 2115 a ve 2241 mi DL3-SPA „dohodil“ G3LTF 569/579 QTH 30 mil záp. od Londýna, QRB asi 1000 km. Pak mě volal ještě G3DP, ale spojení již nebylo dokončeno. Podmínky na G byly pryč. Kolem jedné hodiny po půlnoci jsem chtěl stanici uzavřít. Tak si říkám - poslední CQ, a balím. Po CQ jdu na poslech, opatrně prohlížím pásmo a v tom slyším slabě OK1EH/P DE ON4BZ. Měl jsem na směrováno na sever. Po natočení ve směru na ON jej přijímám RST 579. Vyměněné reporty 579/589. Radostně jsem si zapálil cigaretu. Nová země (14), která mi dala nejvíce práce a přišla ve chvíli, kdy jsem to ani nečekal. A hned po ON4BZ mě volal ON4CP 559/579. Ve dvě v noci jsem spokojeně odjížděl domů.“

Zatím co u nás bylo možno využít těchto dobrých podmínek až v závěru, jako tomu bylo ostatně už vícekrát, svědčí zprávy z tisku i z pásem o tom, že na západě bylo celé období příznivých podmínek (s občasným zhoršením) podstatně delší; prakticky od 27. 9. až do 16. 10. Výborné podmínky nad západní Evropou během EVHFC budou mít nepochybně vliv na celkové výsledky.

Známý britský amatér, G3LTF, se domnívá, že to byly zatím nejlepší podmínky od října 1958. Platí to zejména o dnech 12-16. října. Z jeho četných spojení vybíráme: GI3FJA, EI2A, DM2ABK, HB1QQ, LX1SI, GD3UB, SM6ANR, HB9KM a četné stanice francouzské. 15. 10., v neděli ráno již v 0700 SEČ měl QSO s SM7BAE, kterého slyšel podstatně lépe než předchozí večer, kdy pracoval ještě s jinými SM stanicemi. Vyvrcholením byla spojení OE9IM, OK1EH/p a znovu DM2ABK v neděli večer, kdy začaly podmínky definitivně slábnout. Podobně se na 2 m dařilo celé řadě dalších britských stanic. Živo bylo i na 70 cm, kde měl G3LTF QSO s DJ3ENA - 599 - 14. 10. O den později SM6ANR fone 58/59 a DL6EZA. Signály byly na 70 cm v průměru o 2-3 S slabší než na 2 m. Vracíme se ještě k maximu podmínek zářijových, o nichž byla zmínka v AR 11/61, informací o prvním Spojení DL-OH0!!! na 145 MHz. Podařilo se 23. 9. po 22. hod. operatéru stanice DL1LB (QTH Weener nedaleko holandských hranic), kterému na jeho CQ odpověděl OH0FJ - RST 549.

Zatím co dříve bylo zbytečné připojovat k údajům o DX spojeních kmitočtové pásmo, je to dnes nezbytné vzhledem k četným překvapením, která s sebou přináší rychle pokračující rozvoj na pásmu 435 MHz, kde jsou navazována stále častěji několikasetkilometrová spojeni.

OK1VR  AR 1/1962

Po uzávěrce:

Příznivých troposférických podmínek ve dnech 8.-11.10. 1962 využily četné čs. stanice k navázáni dálkových spojení s OZ, SM, DL, UP, a UA1 stanicemi na pásmu 145 MHz. Byly, to zejména stanice OK2KOV/p, OK3HO/p, OK3CAJ/p, QK3KSI/p, OK1QI/p, OK1KSO/p, OK1VBG/p a OK1VR/p, pracující z přechodných QTH u příležitosti SP9-Contestu, a OK1DE/p, který v závěru podmínek, v noci z 10. na 11. 10., obsadil Ještěd.

Podrobnější informace přineseme příště. Dnes jen telegraficky nejzajímavější zprávy:

První QSO na 145 MHz ČSSR - Litevská SSR, OK1VR/p - UP2ABA, 9.10 1962 0055 SEČ, QRB = 768 km. QTH UP2ABA = Vilnius.

První QSO na 145 MHz ČSSR - RSFSR, OK1VR/p - UA1DZ, 9.10. 1962, 2100 SEČ, QRB = 1370 km, QTH UA1DZ = Leningrad.

První QSQ na 145 MHz troposférou ČSSR - Estonská SSR, OK1VR/p - UR2BU, 9. 10. 1962. QRB = 1095 km. QTH UR2BU = Tartu.

Je pravděpodobné, že spojení UA1DZ-OK1VR/p je nyní všesvazovým sovětským rekordem.

Po spojeních OK1VR/p - GI3GXP (QRB = 1510 km) a SM5BDQ - DL6EZA (QRB = 1400 km), uskutečněných v roce 1958, je to tedy patrně též třetí nejdelší troposférické spojení v Evropě na pásmu 145 MHz.

Redakce AR blahopřeje operatérům stanic UA1DZ, UR2BU, UP2ABA a OK1VR/p k tomuto pěknému úspěchu.

OK1VR  AR 11/1962

OK-PA-SM na 435 MHz

SSB vysílač pro 145 MHz stanice OK1AHO z Ústí n. Labem. Ve vysílači je směšován 14 MHz SSB signál s kmitočtem 130 MHz. Výsledný kmitočet, na kterém stanice OK1AHO pracuje, je 144,217 MHz.

Velmi dobré podmínky, které vytvořila inverze ve výši 800-1100 m v noci z 22. na 23. října 1962, zastihly stanici OK1KCU s operatéry OK1AHO a OK1VFT na kótě Bouřňák v Krušných horách. Vzhledem k velkému rušení od DR TV dávala stanice OK1KCU/p telegrafickou výzvu na 145 MHz spolu se žádostí o zavolání na 435 MHz. První úspěch se dostavil kolem 20. hodiny, kdy bylo zaslechnuto volání na 435 MHz od stanice SM6PU. Smůla byla ovšem v tom, že SM6PU, jehož QTH je 60 km východně od Göteborgu, neměl QRV přijímač pro 435 MHz a tak spojení bylo pouze cross-band. Další a největší úspěch nenechal na sebe dlouho čekat. Ve 2035 dochází k oboustranné spojení na 435 MHz. mezi OK1KCU/p a SM6ANR v Göteborgu (GR11f) při vzájemných reportech 569. Překlenutá vzdálenost 810 km je novým československým rekordem na 435 MHz. O dvacet minut později je navázáno spojení s SM7BZO. Report pro OK1KCU 599 a pro SM7BZQ 579. Ve 2320 odpovídá na výzvu v pásmu 145 MHz holandská stanice PA0LWJ a po výměně reportů přecházejí obě stanice na pásmo 435 MHz. 10 minut nato, tj. ve 2330, dochází k prvnímu spojení OK-PA na 435 MHz. Reporty pro obě stanice 579. PA0LWJ pracoval ve čtverci CM26, 20 km od hranic NSR a jeho příkon byl 30 W QRG PA0LWJ 433,020 MHz. 23. X. 1962 přesně v 0000 hodin navazuje OK1AHO/p telefonické spojení se stanicí SM7BAE. QTH Malmö,QRG 433,2 MHz. Reporty vzájemně 59+. Času mezi těmito spojeními bylo využito k navázání spojení se stanicemi DJ/DL/DM, OZ, PA a SM na 145 MHz. Byly to stanice: PA0ASO, PA0MHS, OZ3JD a velmi známá švédská stanice SM7ZN, se kterou pracovala řada našich stanic odrazem od PZ. Stanice OK1KCU/p používala na pásmu 435 MHz toto zařízení: vysílač s REE30B o příkonu 50 W, který byl též jako jeden z exponátů na výstavě u příležitosti. I. letního setkání VKV amatérů v Libochovicích, anténu podle OK1VR (AR 6/62) a přijímač s EC86 na vstupu. Těmito spojeními dosáhla stanice OK1KCU počtu 9 zemí na 145 MHz a 6 zemi na 435 MHz.

OK1VCW

Jedním z mála zcela zákonitých jevů v celoročním koloběhu různých meteorologických situací jsou takové, resp. takový ráz počasí, který je v přímém vztahu k určitému ročnímu období. Z hlediska šíření velmi krátkých vln troposférou (tj. prostředím, kde se odehrávají všechny meteorologické jevy) to znamená, že je tedy určitým způsobem zákonité s rozložení dnů s výskytem podmínek příznivých pro dálkové šíření VKV.

Klidné a vyrovnané počasí první poloviny podzimu a v menší míře i druhé poloviny zimních měsíců, charakterizované často dlouhotrvajícími anticyklonálními situacemi nad Evropou, vytváří zpravidla velmi dobré podmínky pro vznik poměrně vysokopoložených inverzních vrstev a vlnovodů, které umožňují šíření velmi krátkých vln na značné vzdálenosti. Zkušenosti, získané VKV amatéry za posledních 10 let, tento poznatek plně potvrzují, jak ostatně dokládají zprávy ve VKV rubrikách podzimních čísel mnoha evropských radioamatérských časopisů. A tak nikoliv Polním Dnem či Evropským VHF Contestem vrcholí každá VKV sezóna, ale teprve těmito podzimními podmínkami. S výjimkou velmi nepříznivého roku 1960 jimi od roku 1957 vývrcholila dosud každá VKV sezóna. I letos nás tyto podzimní podmínky nezklamaly.

Celkový vývoj zářijové a říjnové meteorologické situace, a s ním související průběh příznivých podmínek, měl do značně míry obdobný charakter jako v minulém roce (viz AR č. 11/61). Rozdíl byl zvláště v tom, že jejich vyvrcholení nastalo letos o málo později a mělo dvě maxima, 8.-10. X. a 22.-24. X. Vzhledem k tomu, že naše území zůstalo tentokráte na jižním okraji oblasti dobrých podmínek, a též pro převládající vlnovodový charakter šíření, využily dobrých podmínek především stanice, pracující z přechodných QTH podél severních hranic republiky. V porovnání s lety minulými bylo letos těchto stanic hodně, zvláště v prvním maximu podmínek. Zcela nepochybně k tomu však přispěl SP9-Contest, již osmnáctý, jehož jedna kategorie pro všechny soutěžící je dnes handicapem pro stanice pracující ze stálých QTH. Většina stanic proto vyjela na kóty ne kvůli podmínkám, ale spíše pro větší naděje na dobré umístění v SP9-Contestu. To se nakonec potvrdilo, když po skončení soutěže zůstaly opuštěny takové kóty, jako Lomnický štít, Chopok, Vysoká hole u Pradědu a Lázek, i když podmínky šíření pro nás v OK, teprve vrcholily. Je ovšem možné, že OK3HO na Chopku, OK3KSI a OK3CAJ na Lomnickém štítě, OK2KOV, OK1KNV spolu s OK1QI, OK1VCS a OK1ACO na Vysoké holi i OK2BBS na Lázku „si přišli na své“ již v noci z 8. na 9. X. tj. v druhé etapě SP9-Contestu,. kdy i u nás již bylo možno pracovat s OZ, SM6, SM7, SM5 (!!)‚ vzdálenými DL stanicemi, včetně UP2 a snad i OH. Je opravdu škoda, že nám operatéři výše uvedených stanic o svých úspěších či neúspěších zatím nic nenapsali. Tutéž výtku můžeme adresovat OK1KSO, kteří byli po celou dobu QRV na svém přechodném QTH v Krušných horách, dále OK3CAD/p na Javorině a OK1VBG na Ještědu. Na druhé straně zde máme celou řadu zpráv velmi podrobných od četných stanic zahraničních, zejména polských. Naproti tomu zase OK1DE, který pracoval po celou dobu se svého stálého QTH, neodolal, a zvláště když poznal, že převládá vlnovodový charakter šíření, naložil své zařízeni a odejel na Ještěd, odkud v závěru podmínek, tj. v noci z 10. na 11. X., udělal celou řadu OZ, SM6 SM7 a DL stanic včetně UP2ABA a UP2NMO. OK1RX se rozhodoval trochu déle, a tak se na Komáří Vížce v Krušných horách objevil až „po podmínkách“.

Druhé a zatím poslední vyvrcholení příznivých podmínek zasáhlo naše území v noci z 22. na 23. X. (opět pondělí, a po kolikáté už!!!). Ostře vyhraněný vlnovod mezi 880 m a 1100 m „dovolil“ pěkná spojení jen stanicím pracujícím z tak vysoko položených míst. Byly to OK1KCU a OK1AHO na Bouřňáku a OK1VBG na Ještědu - 1010 m. Nový československý rekord na 435 MHz pásmu mezi OK1KCU/p a SM6ANR, QRB 810 km a první spojení Československo-Holandsko mezi OK1KCU/p a PA0LWJ je operatérům stanice OK1KCU a hlavně pak Pribinovi, OK1AHO, pěknou odměnou za jeho úsilí při výstavbě skvělého zařízení na toto pásmo a za pečlivé sledování podmínek. Jménem všech čs. VKV amatérů blahopřejeme OK1AHO i ostatním operatérům stanice OK1KCU k tomuto bezvadnému úspěchu. Velmi pěkný úspěch zaznamenal i OK2BDK. 10. X. večer uskutečnil se svého stálého QTH nedaleko Nového Jičína (350 m. n. m.) spojení s SM7ANE, QTH Lyckheby, QRB 760 km. Jak je vidět, šlo to v tomto případě i ze stálého QTH. Jistě stojí za zmínku, že to bylo patrně první spojení OK/SM ze stálých QTH. Kromě dalších SM stanic slyšel OK2BDK i stanici UP2NV. OK2BDK používá 30W TX s REE30B na PA, QRG je 144,060 MHz, konvertor má na vstupu PC86 a anténa je pětiprvková. (Díky za dopis, Jendo!)

Na doplnění přehledu o průběhu těchto podmínek uvádíme ještě některé zprávy ze zahraničí. Jak již víme, začalo letos z hlediska podmínek příznivé období již koncem srpna, resp. začátkem září, kdy jsme si nemohli naříkat na nedostatek pěkných spojení již během Dne rekordů. Z minulého čísla AR rovněž víme, že těžiště provozu, ovlivněné jádrem oblasti dobrých podmínek, bylo v přímořských zemích západní Evropy. Stanice ON4AB/p zde získala za svých 266 QSO 75 051 bodů. Původní odhad - 60 000, uvedený v minulém čísle, byl tedy příliš skrovný. Nejúspěšnější britská stanice G2JF, má ze stálého QTH 52 584 bodů (79 G, 61 DL, 51 PA, 26 F, 16 ON4, 4 GW, 3 SM a 1 OZ). Na tomto úspěchu se podílejí 3 operatéři - G2QT, G8RK a G2JF. Po krátkodobém zhoršení se podmínky znovu zlepšily v druhé polovině září tak, že např. CT1 byl slyšen ve Francii a EI2W pracoval 24.9. s 3W vysílačem na 435 MHz s F8MX/p. Bylo to první QSO El/F na 70 cm. Jádro oblasti velmi dobrých podmínek se pak začalo, podobně jako minulý rok, přesouvat nad severní Evropu, kde byla již 6. a 7. 10. navázána četná DX spojení. Naše stanice a rovněž i většina stanic polských se dostala ke slovu až v noci z 8. na 9. 10. Pro zajímavost otiskujeme výpis z deníků několika polských stanic:

SP3GZ 8. 10. SM5CPD, SM5LE, SM5AII, SM7CCX, SM5CJF, SM5DIC. 9. 10. DL1FF, SM5BSZ, SM5DIA, SM7BLO, OZ5CE, UR2CB, SM7YO, DL3YBA, DL1RX, DL9AR, UA1DZ a UR2BU. 10. 10 OZ9CR, UP2ABA, UP2NMO, OK1VR/p, DL1CK, DM4ZSH, OZ7LX a DM3CE.

O něco ‘méně podobných spojeni má i SP3PJ

SP6CT 9. 10. UP2ABA, OZ5CE, DL1RX, OZ7BR, DL1FF, DL6IG. 10. 10.UP2NMO, UP2NV, UP2NBA, OZ9CR, DJ2DN, SM7ZN, SM7YO, SM7ANE a SM7CJZ. 11. 10.OZ8ME a HG5AM, který vysílal z letadla.

Ve Varšavě bylo možno pracovat s OH a OH0!! stanicemi:

SP5SM
9. 10. UP2ABA, SM7BLO, OK2OJ, OH3RG (první SP/OH), UA1DZ, OH2QH, OH2DV, OH3TE, OH4OM, SM7ZN, SM7BYB, DL1FF, DL6IG. Zaslechnuty ještě SM5CAY, OH0NB, UA1LL a SM1CNM. 10. 10. OZ5CE, OK2LG, DM2ACM, UP2NBA, OK2BDK, UP2NMI, DL1CK, DL9CR, DM2AFO, DM2BGB a‘ DL9AR.

SP5FM
8. 10. UP2NMO, DM2BML/p, DM2AIO, DL7FU, SM5CAY, SM5BDQ, OH0RJ (první SP/OH0), DL1FF a OZ6AF. 9. 10. SM1CMN, SM1CUI, OH0NB, OH2DV, SM7BYB, SM7ZN, UR2BU, UA1DZ, DM2AWD a DM2AIO

Podobná spojení měli i SP5QU/5 a SP5ADZ, kterému se navíc podařilo první QSO SP/UA1. Stanice v SP9, s výjimkou SP9AFI, se dostaly ke spojením s UP, OZ, SM6, SM7a DL/DM až 10. 10. Byli to SP9AFI, 9ADQ, 9ANI, 9DR, 9DW, 9DU, 9QZ a 9ANH. (Děkuji za zprávy, Jašku).

Ze sovětských stanic zde máme zatím velmi podrobnou zprávu od UR2BU, který mimo jiného píše, že za své činnosti na VKV dosud tak dobré podmínky nezažil. Jeho troposférické ODX byly až dosud 415 km s UP2ABA, a 440 km s OH1NL. Velmi zajímavá je ta část dopisu, kde popisuje vlastní průběh podmínek: „Již v sobotu, 6. 10. bylo slyšet velmi dobře OH stanice. V neděli, 7. 10. dosahovala síla signálů z OH S9. Bylo slyšet, že OH stanice pracují s SM. Avšak my jsme zde, ve východní části Estonska, žádnou SM stanici neslyšeli, zatímco UR2CB (QTH - ostrov Muhumaa) navazoval již pěkná spojení s SM5 stanicemi ve Stockholmu a okolí. Přesto, že jsem poslouchal velmi pozorně, jsem první DX stanice zaslechl až v pondělí večer - 8. 10. Byl to nejprve SM7BDO, dále SP5ADZ a pak již mnoho dalších polských stanic.“

Z více jak 25 zaslechnutých vzdálených stanic pracoval UR2BU s těmito (čas v SEČ): 8. 10. 2242 SM6CNP, 2356 SM7BYB. 9. 10. 1900 SM5CAY, 1927 OH0AZ, 2004 SM7YO, 2048 SP5FM, 2055 OK1VR/p, 2110 SP5QU/5, 2250 SP3PJ, 2337 SP3GZ,. a 2352 UA1DZ. 10. 10. večer bylo slyšet již jen OH stanice ve spojení s SM. Jiné OK stanice UR2BU nezaslechl.

UR2BU touto cestou zdraví všechny čs. VKV amatéry a v nejbližší době nám zašle další zprávy o činnosti sovětských VKV amatérů v pobaltských republikách. (Many thanks for your nice letter, dear Karl!).

Závěrem dnešního přehledu o záříjových a říjnových podmínkách je třeba konstatovat znovu, že zeměpisné i klimatické podmínky nejsou v oblasti naší republiky zdaleka tak příznivé pro vzniklou dlouhodobých podmínek šíření jako v rovinatých a přímořských zemích jižní, západní a severní Evropy. V tomto jsme tedy, zvláště při práci ze stálých QTH v určité nevýhodě proti VKV amatérům ve výše zmíněných zemích. Za těchto okolností je proto zvláště nutné podmínky pečlivě sledovat nejen poslechem na pásmech, ale mít neustále přehled o celkové meteorologické situaci nad celou Evropou. Velmi dobrou pomůckou je nám zde pravidelný pondělní a páteční pořad v televizi „Jaké bude počasí“, který vysílá střídavě bratislavské a pražské studio vždy v 1850 SEČ. Vážnější zájemci jistě nezapomínají na denní poslech „Zprávy o počasí“ v 0800 na stanici Československo, odkud se dozvíme nejen o celkové situaci, ale i o případném výskytu inverzí.

OK1VR  AR 12/1962

[1963]

Ing. T. Dvořák, OK1DE

Podobně jako předminulý rok v době přibližně od poloviny do konce září (viz též zprávy ve VKV rubrice AR 11/61), objevily se i loni ve dnech 8. až 11. a 22. až 24.10. výjimečně příznivé podmínky šíření, které byly - jako již tradičně - využity hlavně ve směru na sever a severozápad. Ač proti roku 1961 trvaly jen poměrně krátkou dobu, zachytila je celá řada stanic (OK1KCU/p, OK1VR/p, OK1VBG/p, OK1KSO/p, OK1DE/p a další) patrně díky propagaci, kterou v předcházejícím roce zajistil po řadu večerů se opakující poslech OK1VDQ/p, OK1VBG/p a dalších libereckých stanic z Ještědu i OK1VR/p ze Sněžky, kteří dělali jednu švédskou a dánskou stanici za druhou. Pomohla i senzační noc, ve které OK1EH/p udělal několik Angličanů a první spojení ON/OK.

Uvážíme-li však, že i za letošních kratších troposférických podmínek bylo možno, asi týden s každého kopce na severu republiky, vyššího než 800 až 900 m, pracovat s SM, OZ, UP2, UA1, UR2 a jinými možná ještě vzácnějšími DX stanicemi, jež jsou jinak na dvoumetrovém pásmu nedosažitelné, bylo by přece jen mohlo být těch OK stanic a tím i propagace naší dobré práce na VKV ještě víc.

Nelze předpokládat, že by opravdový amatér nebyl ochoten obětovat volný čas i osobní pohodlí za příležitost slyšet, jak na jediné krátké CQ volá celé dvoumetrové pásmo a žádná stanice není „kratší“ než dobrých 600 km. Pak lze hledat vysvětlení jen v tom, že existence mimořádných podmínek nebyla včas zpozorována. Možná, že i stanice, které sledovaly provoz, pochybovaly, že podmínky vydrží do příštího večera, kdy by mohly být na kótě.

A přece lze podmínky nejen včas rozpoznat, ale i s poměrně dobrou vyhlídkou na úspěch předpovědět na potřebných 24 hodin dopředu, vyznáme-li se trochu ve spojitosti mezi počasím a šířením VKV v troposféře.

Bohužel nejsou zatím tyto znalosti zvláště mezi novými koncesionáři příliš rozšířeny. Protože na stránkách AR již delší dobu nebylo o tomto námětu nic napsáno, bude snad na místě krátká rekapitulace základních vědomostí, do plněná některými praktickými poznatky.

Kdyby byla atmosféra naprosto homogenní (tj. kdyby při výstupu teplota a tlak klesaly rovnoměrně s výškou), nešířily by se VKV v podstatě dále než k tzv. radiovému obzoru. Ten je poněkud větší než optická dohlednost a to v důsledku větší schopnosti ohybu radiových vln proti světelným. Platí tu zásada, že čím větší délka vlny, tím snáze dochází k ohybu. Překonat vzdálenosti ke stanicím za radiovým obzorem není tedy přímým šířením možné - musí dojít k nějakému jevu, který dovolí prodloužit radiovou dohlednost. Tímto jevem je odraz vln, jehož mechanismus vysvitne nejlépe z jednoduchého optického příkladu.

Z pohledu na obr. 1 a je zřejmé, že pan A může díky odrazu světelných vln v důmyslném zařízení, sestávajícím ze zrcadla na tyči, pozorovat, co dělá za zdí jeho dcera přesto, že je jinak zcela mimo dohled. Zcela stejným způsobem může dojít i k radiovému spojení mezi dvěma místy X a Y (viz obr. 1b), oddělenými vzájemně horským hřebenem. Úlohu zrcadla v tomto případě zastane jakákoliv nehomogennost atmosféry, např. rozhraní teplého a chladnějšího vzduchu pod bouřkovým mrakem. Je zároveň patrno, že v čím větší výšce dojde k odrazu, tím větší by mohla být i překlenutá vzdálenost.

Ze zkušenosti ovšem víme, že zvětšování vzdálenosti tímto způsobem je nemožné. Hlavním omezujícím faktorem je skutečnost, že k překonání 600 až 700 km, které by již bylo možno považovat za slušnou vzdálenost, by musela být výška odrazného prostředí asi 10 km (pozn. OK1TEH: viz dnes běžná RS QSO). V celé dráze signálu vzhůru od vysílače k rozhraní a dolů k přijímači by už přitom nesměla být žádná jiná nehomogennost, jež by signál vychýlila ze žádaného směru. Prakticky vzato by musela být po celé trase signálu, ti. v délce asi 700 km, ohromná jednolitá výška s inverzí nebo izotermií (viz obr. 2) ve výši kolem 10 km. Takové počasí se však nad střední Evropou prakticky nevyskytuje a není tedy naděje, že bychom tímto způsobem dosáhli nějakých významnějších DX spojení.

Jak je tedy možné, že se přesto téměř každý rok vyskytne řada dnů, během nichž je možno za splnění určitých předpokladů pracovat se SM, OZ, ON, PA, eventuálně i G jako s místními stanicemi?

Odpověď na tuto otázku poskytuje podrobnější průzkum meteorologické situace z těchto dní. Spolu s přehledem dosažených spojení prakticky téměř vždy ukáže, že k dálkovému šíření došlo vniknutím signálu do tzv. duktu, tvořeného dvěma odraznými rovinami nad sebou. V nich se pak elektromagnetické vlny šiří vícenásobným odrazem (obr. 3).

Dukty se mohou vytvářet buď mezi dvěma inverzemi. (dukt A), nebo mezi inverzí a zemí (dukt B). Proti šíření naznačenému na obr. 1b mají dukty ohromnou výhodu v tom, že zakřivení Země u nich nijak neovlivňuje dosah signálu, který závisí jen na výsledném útlumu šíření.

Z obou typů vlnovodů, naznačených na obr. 3, bude mít dukt B menší útlum a to proto, že země je lepší odraznou plochou než rozhraní vzduchu různých teplot. Předpokladem ovšem je, aby v místech, kde dochází k odrazu, byl pokud možno volný rovný terén bez lesů, měst a jiných překážek, které snižují účinnost odrazu. Tento požadavek zřejmě velmi dobře splňují širé roviny východního NDR, Polska i pobaltských sovětských republik. Jsou nadto protkány velkými vodními plochami, které tvoří ideální odrazná zrcadla. Naproti tomu nelze dobře počítat s tím, že by duktů typu B mohlo být využito např. směrem přes Šumavu a Alpy, kde se signál již při prvém návratu k zemi musí doslova utlouci v členitém terénu.

V těchto směrech je zřejmě nutno počítat spíše s využitím duktu typu A, který však má proti duktu typu B mimo již dříve zmíněný zvýšený útlum závažnou nevýhodu v tom, že obě stanice musí být nad jeho spodní rovinou tj. na kopcích, převyšujících úroveň dolní inverze. (Pravděpodobnost vzniku takové meteorologické situace, při které by se spodní hladina na obou koncích duktu sklonila až na zem a tak umožnila pozemním stanicím vniknout do duktu, je jen nepatrná). Dukt typu A tedy poskytuje jen malý výběr stanic a možnost spojení jeho prostřednictvím je tím značně omezena.

Uvažujeme-li dále o předpokladech, jež musí dukty pro DX provoz splňovat, je zřejmé, ze významnou roli hraje i velikost rozdílu výšek obou odrazných rovin. Budou-li příliš těsně u sebe, zeslabí se signál velkým počtem odrazů, nutných k překonání dané vzdálenosti. Navíc ještě roste nebezpečí, že některý z odrazů padne do místa, kde je v jedné z odrazných rovin náhodná „díra“. Budou-li naopak roviny vlnovodu příliš vzdáleny, prodlouží se neúměrně dráha signálu a sníží účinnost odrazů, která závisí na úhlu dopadu. Např. od země se při nepatrných úhlech dopadu odráží prakticky beze ztrát veškera přivedená energie, se zvětšováním úhlu však ztráty rostou. Jsou největší při kolmém dopadu, kde mohou podle druhu půdy dosáhnout až 70 - 80 %.

Existuje tedy určitá optimální hodnota rozdílu výšek obou vlnovodových ploch, která se podle odhadu autora pohybuje kolem 700 až 1000 m.

Na velikost útlumu signálu během jeho šíření v duktu má mimo rozměry vlnovodu samozřejmě vliv i celá řada dalších faktorů, z nichž uveďme především jakost odrazného rozhraní. Čím ostřejší bude přechod mezi oběma prostředími, tím lepší bude i odrazná účinnost! Právě tak jako u země musí být přitom odrazná plocha spojitá a pokud možno rovná. V této souvislosti je třeba podotknout, že nejsouvislejší a nejvýraznější bývají právě přízemní inverze, což dále podporuje teorii o lepší účinnosti duktů typu B proti typu A, kde bývá horní hladina vlnovodu, tvořená výškovou inverzi, často rozrušená větrem.

Shrneme-Ii vše, co zde bylo až dosud řečeno, lze již formulovat několik základních požadavků, jež musí být splněny, má-li dojít ke vzniku dálkového vlnovodu.

Především je nutno, aby nad celou oblasti, jež má byt signálem překlenuta, byla co možná mohutná přízemní inverze. Bez ni totiž nemůže vzniknout účinný dukt žádného z obou typů (spodní hranice duktu typu A vytvořená hladinou přízemní inverze bývá totiž většinou tak vysoko, že by do duktu mohlo vniknout jen několik málo nejvyšších vrcholků.) Nejintenzivněji se přízemní inverze vytvářejí za jasného bezoblačného počasí v přechodných obdobích roku s velkými rozdíly mezi denní a noční teplotou. Je to zejména období podzimních a někdy i jarních jasných dní, kdy odpolední slunce vyhřívá povrch Země, od něhož se zahřejí i vrstvy vzduchu, které s nim přicházejí do styku (viz čárkovanou křivku na obr. 2). Jakmile slunce zapadne, tenká prohřátá vrstva rychle vysálá a ochladí se na poměrně nízkou stálou teplotu, již si země pod povrchem udržuje. Od ní se pak celou noc ochlazuji i vrstvy okolního vzduchu a dochází k inverzi charakterizované tím, že se tvoří husté ranní mlhy, které brání často až do poledních hodin opětnému zahřátí země a tím i rozpuštění vzniklé inverze.

Jelikož je k výše popsanému prohřívání velkých ploch země nezbytně nutné jasné slunečné počasí, je samozřejmé, že nad územím, kde má dojít ke vzniku přízemní inverze, musí být výrazná tlaková výše, která je tedy druhým základním předpokladem pro vznik obou typů duktů.

Pro vznik duktu A musí být ještě navíc splněn požadavek, aby ve výši asi 700 až 1000 m nad hladinou přízemní inverze byla druhá výšková inverze nebo izotermie. Pro typ B není druhá inverze potřeba, zato však celý dukt musí, jak již bylo vysvětleno dříve, probíhat nad co možná rovnou a holou krajinou.

K využití obou typů duktů je u nás nutno být na kopci. Proč je to nutné u duktu A, vyplývá dostatečně jasně z pohledu na obr. 3. Poněkud složitější je vysvětlení u duktu B.

Na obr. 4 je schématicky naznačena situace, odpovídající zhruba stavu ve dnech, kdy bylo u nás loňského roku během říjnových podmínek pracováno se Skandinávií. Nad celou trasou Mnichov—Praha—Berlín—Kodaň byla jednolitá přízemní inverze ve výšce kolem 800 m, jež vytvořila nad rovinami Polska a NDR směrem od Krkonoš na Kodaň a Stockholm ideální vlnovod. Přímý vstup do něho však byl v Čechách a na Slovensku uzavřen pohraničními horami, takže např. pražské stanice se do něho mohly dostat jen dvojím průchodem přízemní inverzí a jedním odrazem od nevýrazné izotermie, která ležela ve výši kolem 2000 m (viz obr. 4.) Utlum této cesty nebyl sice tak velký, aby zabránil pracovat se stanicemi na Krkonoších, případně i s polskými stanicemi za horami, postačil však úplně na vyřízení signálů skandinávských stanic, jež zůstávaly hluboko pod úrovní šumu. Výjimkou přitom byly některé oblasti na Moravě, kde bylo v určitých směrech — patrně těch, které nebyly zakryty pohraničními horami — možno vstoupit do duktu i od krbu.

Daleko lépe však na tom byly všechny stanice ležící za hradbou Krkonoš, Jeseníků a Tater jako SP, DM, DJ/DL a PA, které mohly vzniklého duktu využívat ve směru na východ, sever a západ do vzdáleností až kolem 1000 km a to zcela pohodlně ze svých stálých QTH. Naproti tomu u nás byla jen jediná možnost jak podmínek využít, a to zaujmout pozici na některém vhodném okrajovém kopci Krušných hor, Krkonoš, Jeseníků atd., který by měl volný výhled do rovin, nad nimiž se vytvořil dukt.

Jakým způsobem z těchto kopců, převyšujících úroveň přízemní inverze, signál do vlnovodu vniká, není zcela jasné. Celkem přijatelná se zdá být teorie, že signál, dopadající shora na inverzi, se jen částečně odráží vzhůru, zatímco zbytek inverzí proniká a dostává se tak do vlnovodu. Jelikož tu jde na rozdíl od např. pražských stanic (srovnej obr. 4) pouze o jediný průchod, je signál vniklý do vlnovodu ještě dostatečně ‘silný, aby překonal vzdálenosti řádově až 1000 km. Vydatně k tomu zřejmě přispívá i velká účinná výška stanic na kopcích, jež mnohonásobně zvýší intenzitu pole vysílaného i přijímaného signálu a tak bohatě vyrovná vzniklé ztráty.

Tím bychom prakticky skončili rekapitulaci základních vědomostí a můžeme se vrátit k již dříve položené otázce, jak vývoj duktů včas rozpoznat, popř. předpovědět.

Nejjednodušším a velmi osvědčeným prostředkem je přímé pozorování, které podle možnosti doplníme sledováním barometru. Víme již, které hlavní požadavky musí být splněny:

1. Musí být slunečné, alespoň odpoledne a večer naprosto bezmračné počasí s jasnými, chladnými nocemi, trvající již několik dní.

2. Barometr má stoupat, popř. setrvávat na vysokém tlaku.

3. Musí se tvořit husté ranní mlhy.

4. Ve výšce i při zemi nemá být silný vítr, večer má nastávat úplné utišení.

Jsou-li tyto požadavky splněny, jsou nad územím, které pozorujeme, dány všechny předpoklady pro vznik duktů typu B. Je ovšem otázka, zda je pod vlivem pozorovaného počasí dostatečně velké území ve správném směru. (Řekli jsme již dříve, že dukty typu B nám nebudou ve směrech přes horské oblasti nic platny.) Z optického pozorování také nelze říci, zda se v atmosféře vytvořila výšková inverze, popř. jak rychle a jakým směrem se tlaková výše pohybuje.

Částečnou odpověď na tyto otázky poskytuje běžná rozhlasová zpráva o počasí, v níž bývá uvedeno stručné zhodnocení situace i předpověď na příští den. Pro přesnou informaci je však nutno zachytit podrobnou zprávu pro plachtaře, jíž československý rozhlas vysílá každý den v 0800 SEC na stanici Československo (Praha II), na kmitočtu 1286 kHz. Zpráva obsahuje všechny dosud postrádané informace, mj. údaje o inverzích nebo izotermiích, o přízemním a výškovém větru a popisuje rozložení počasí nad Evropou a bezprostředním okolím. Pokud není zvláště uvedeno jinak, zachycuje zpráva stav v 0100 hodin SEČ ráno běžného dne.

Vysvětleme si vyhodnocení obsahu zprávy na praktickém příkladu ze dne 10. října 1962, kdy bylo možno u nás pracovat se SM, OZ, UP2, DM a DJ resp. DL stanicemi:

Část 1. zprávy obsahuje šifrovanou analýzu povětrnostní situace a to údaje o středu tlakových útvarů (V — výše, N — níže, O — okluze) o poloze teplých (T), studených (S) front a okluzí (O) a konečně mapu izobar. Zeměpisnou polohu jednotlivých bodů hlášených útvarů udává pětimístná číselná skupina. Začíná nulou, jde-li o západní, trojkou, jde-li o východní délku. Další dvě číslice značí severní šířku a poslední dvě zeměpisnou délku. (Např. 06208 značí 62 s. š. a 08 záp. délky) Nákres situace podle části 1 zprávy je na obr. 5.

Části 2. a 3. obsahují údaje o průběhu tlaku, teploty a rosného bodu v závislosti na výšce nad mořem a to pro Prahu a Poprad. Pro zjednodušení byly z tabulky vypuštěny údaje rosného bodu (jejich znalost je sice pro předpověď dalšího vývoje užitečná, vyžaduje však další výklad. Zájemce odkazujeme na článek [1] v pramenech).

Graficky jsou údaje odstavce 2. zachyceny v diagramu na obr. 6. Popradský výstup je zde nahražen zajímavějšími výstupy z Berlína, Kodaně a Stockholmu, které poskytují přibližný obraz o teplotním průřezu trasy Praha—Stockholm (viz též obr. 4). Je patrno, že se z Prahy až do Stockholmu táhla skutečně ohromná přízemní inverze, jež se jako obyčejně při průchodu nad mořem snížila a tak prakticky uzavřela vytvořivší se vlnovod. (Nejvzdálenější stanice nimiž bylo pracováno, ležely toho dne v okolí švédského Borasu, Stockholm byl již uzavřen). Další údaje zprávy jsou slovní a nepotřebují komentáře. Směr větru se udává ve stupních: 0° je severní, 90° východní vítr atd. Z údajů vyplývá, že lze počítat s tím, že příznivý ráz počasí ještě vytrvá, část 6. potvrzuje, že se v noci vyvinou dukty (velké rozdíly ranních a denních teplot, mlhy a jen slabý vítr, který nepromísí příliš vzduchové vrstvy). V noci z 10. na 11. 10. skutečně ještě byly výborné podmínky!

V období, kdy je naděje na DX podmínky, se mimoto doporučuje sledovat situaci ze dne na den, protože ze srovnání s předchozími situacemi zřetelně vyplyne směr a rychlost přesunu jednotlivých útvarů, jež poskytuje časové měřítko pro posouzení dalšího vývoje. Synoptickou mapu a výstupy přitom kreslíme nejlépe tak, že na silnější čtvrtku vytáhneme tuší ve zvětšeném měřítku rastry z obr. 5 a 6. Na takto připravený podklad pak každý den připevníme čistý průsvitný papír, na který zakreslíme hlášenou situaci a výstupy.

Podrobněji o zhodnocení zprávy o počasí pojednává již dříve zmíněný pramen [1]. Tištěné denní přehledy počasí s rozšířenými údaji zprávy o počasí je možno objednat písemně od Hydrometeorologického ústavu, Praha 5, Holečková 8 (předplatné 12.- Kčs měsíčně, nebo 40 hal kus) - dostaneme je ovšem až o několik dní pozadu, takže se hodí spíše pro dokumentaci.

Závěrem bych rád poděkoval operatérům stanic OK1KSO a OK1VBG za cenné informace, jež spolu se zprávami OK1VR a meteorologickými situacemi z Mnichova, Prahy, Berlína, Varšavy, Kodaně, Stockholmu a Oslo poskytly materiál k tomuto článku. Praktické ověření umožnil pisateli OK1VBG, který v noci z 10. na 11.10. 62 ochotně uvolnil věž na Ještědu i se svou směrovkou a obětavě pomohl vynést těžká zařízení až na půdu věže, která se nám při poslední cestě zdála víc než 1010 m vysoko!

[1] Dr. J. Förchtgott: „Rozhlasová zpráva o počasí“. Meteorologické zprávy 1956, č. 9.

AR 5/1963

Nad čím se dnes zamýšlí, po čem touží nepokojný rod sovětských amatérů? Vyčerpávající odpověď můžeme dostat jen tehdy, projdeme-li radiokluby, zúčastníme-li se schůzí aktivních amatérů, sledujeme-li průběh závodů.

Bylo to na konferenci v Minsku. Sešli se zde krátkovlnní vysílači, VKV amatéři, liškaři, radiotechnici. Přijeli do Minsku z mnoha měst a okresů republiky, aby si vyměnili zkušenosti z činnosti soběstačných radioklubů, kroužků,aby posoudili práci Federace a sekcí radiosportu, pohovořilio sportovních výsledcích, načrtli plány do budoucna, diskutovali a pohovořili o svých přáních.

Známý VHF DXman UA1DZ  QTC-64 tnx OK1VR

Když předseda výboru Federace radiosportu Běloruska oznámil, že slovo má Valentin Benzar na téma „Ovládnutí velmi krátkých vln“, myslili mnozí, že se bude mluvit o obyčejných amatérských VKV spojeních.

K tabuli přistoupil hubený mladý člověk se zelenou jmenovkou na klopě - UC2AA. Křídou nakreslil Zeměkouli a nad ní Měsíc. Pak táhl přímku od povrchu Země na Měsíc a další zpět, k jinému bodu na Zemi. „Můžeme my amatéři navázat spojení na VKV mezi dvěma body na Zemi odrazem od Měsíce? Ne s továrním zařízením, jako to dělají američtí amatéři, ale se zařízením vlastní konstrukce! Není to fantazie? Výpočet ukazuje, že můžeme a tedy to není fantazie, ale realita“.

Posluchači nezůstali pasivní. Podle toho, jak si dělali poznámky, jak sledovali odvozování vzorců, jak zahrnovali referujícího všetečnými otázkami, vyplynulo přesvědčení, že mnozí z přítomných budou aktivními účastníky těchto smělých pokusů.

Sovětští amatéři hovoří dnes na svých konferencích jako o běžné záležitosti o kosmických spojeních, o spojeních odrazem o meteorické stopy nebo o polární záři. Nezůstává jen u řečí - probíhá i nemálo úspěšných pokusů.

Sovětští amatéři se dnes velmi vehementně vrhli na pásma VKV. Během minulých pěti let vzrostl počet VKV stanic v pásmu 2 m více než 10krát. Operatéři navazují spojení na 1000 - 1 500 km s využitím duktů a odrazem o polární záři a meteorické stopy v troposféře. Mnohým z československých přátel je dobře známa volačka UA1DZ. Patří leningradskému mistru sportu a mistru Evropy v honu na lišku, Georgii Rumjancevovi. Je to jeden ze zanícených propagátorů dálkových spojení na 2 m. Podařilo se mu v říjnu loňského roku navázat spojení na vzdálenost 1370 km s OK1VR a v prosinci další spojení s ČSSR na vzdálenost 1500 km, tentokrát s OK2WCG. Dnes má na 2 m 11 zemí.

Dalším z význačných propagátorů VKV je estonský amatér UR2BU, držitel desítek diplomů, Karl Kallemaa. Mistrovsky ovládá techniku spojení odrazem o polární záři, úspěšně využívá troposférického rozptylu a odrazů o meteorické stopy. Má uděláno 13 zemí. Pravidelně pracuje s OK, SP, SM OH. Jeho osobní rekord činí 1805 km. K. Kallemaa dokázal svým nadšením strhnout mnohé estonské amatéry. Dnes pracuje v této poměrně malé republice přes 200 stanic. Radiový sport se zde provozuje nejen ve městech, ale i na vesnicích. Na venkově jsou velmi aktivní např. UR2CB, UR2GZ a UR2GK. Počet stanic pracujících na 145 a 433 kHz roste i ve střední Asii, jmenovitě v Uzbekistánu. V Taškentu, Čirčiku, Jangi Jule, Samarkandu jsou známy volačky UI8AAD, UI8ADU, UI8ADA a další.

V éteru najdeme vždy i ukrajinské stanice. V Doněcké oblasti, v Donbassu, provádějí zajímavé pokusy UB5DBE, UB5BSE, UB5DFP.

Federace radiosportu SSSR organizuje každým rokem mnoho zajímavých závodů. Letos poprvé se konalo mistrovství SSSR na VKV, jehož se zúčastnili nejlepší sportovci svazových republik, Moskvy a Leningradu. Každý účastník si přivezl vlastní zařízení. V okolí Moskvy na okruhu o poloměru 70 až 85 km bylo v odstupech po 50 km umístěno 8 skupin stanic (po 4 ve skupině). Každý závodník dostal mapu okresu se zakreslenými stanovišti stanic. Pracovalo se na 2 m s výkonem 5W. V první etapě měli navázat během 6 hodin co největší počet spojení, ve druhé etapě, která trvala 3 hodiny, bylo dáno za úkol navázat co nejdelší spojení. V družstvech obsadila první místo Ukrajina, druhé Moskva, třetí Litva. Mistrem SSSR se stal mistr sportu SSSR M. Tiščenko z Dněpropetrovska.

Letošek se vyznačuje ještě jedním významným sportovním úspěchem na VKV. Z iniciativy moskevských amatérů se poprvé konal závod „Týden rekordů“. Na sedm dní osídlili VKV amatéři Karpaty, Kavkaz a Krymské pohoří i Pamir. Na vrcholech Karpat v oblasti Antalovecká poljana - Polono Runo - Berehovo pracovala družstva UB5KGZ, UB5DMJ, UB5DMH, UB5DC, UB5AOW. Podařilo se jim navázat řadu zajímavých spojení s Kyjevem, Lvovem, Drogobyčem a s Polskem (SP9KAD), Rumunskem (YO5KAI), Maďarskem (HG0KDA). Podařilo se i spojení s OK3VFF z Humenného. Mezi nejpěknější spojení z „Týdne rekordů“ lze počítat spojení UP2ABA s.OH2AA (610 km), UR2BU s OH3TH (460 km), UB5QS s SP9MM/p (355 km) a další.

Ná „Týden rekordů“ navazoval Polní den, který se letos konal ve stejném termínu jako PD československý a polský. Bylo to setkání na pásmu 2 m, které je právem považováno za pásmo neočekávaných překvapení. V denících sovětských amatérů je značný počet stanic s prefixem OK. Byla dále navázána spojení s SP, HA, YO. Např. kolektivka lvovského radioklubů UB5KBA měla spojení s HG5KAP/p na vzdálenost 385 km a v pásmu 433 MHz s YO5KAD na 185 km. Výborně se Polní den vydařil VKV amatérům Litvy, Lotyšska a Estonska. Federace radiosportu Uzbecké SSR postavila 22 družstev. Dobře si zde vedlo družstvo Almalykského soběstačného radioklubu UI8KOB. Na 145 MHz na vzdálenost až 242 km. V deníku taškentského amatéra Germana Ščadílova, UI8KDU, je 78 spojení na 2 m (např.UI8ADE 240 km) a 20 QSO na 433 MHz. V časopise RADIO se vede tabulka zemí na 145 MHz. Po všech závodech letošního roku jí opět vede K. Kallemaa UR2BU. Má 13 zemí. 12 zemí má UP2ABA, 11 zemí UA1DZ, 9 UR2CB a UP2NMO A každý z nich má na svém kontě spojení s OK, přáteli z bratrského Československa i přes potíže spojené s překlenutím velkých vzdáleností.

Trasy: SSSR - ČSSR a ČSSR - SSSR jsou jedny z nejživějších na amatérských pásmech. O tom, svědčí jednoznačně rostoucí počet navzájem vyměňovaných kveslí. Např za jediný rok prošlo QSL službou ústředního radioklubu SSSR na 100 000 lístků, potvrzujících spojenÍ mezi sovětskými a československými radioamatéry Vzrůstá i výměna diplomů mezi bratrskými amatérskými organizacemi. Kdo nahlédne dá říjnového čísla časopisu RADIO a pročte rubriku „Diplomy poIučiIi..."‚ uvidí tam i znáčky OK. Obtížný diplom P-150-C číslo 66 dostal OK3DG. A ještě větší pocty dosáhl náš přítel OK1MP. Byl mu vystaven diplom P-6-K SSB s číslem 1. Za rok bylo do OK odesláno na 200 sovětských diplomů.

Sovětští amatéři vlastní mnoho diplomů z celého světa. Svého druhu rekordmanem v této „disciplíně“ je Valentin Benzar z Minska, o němž jsem hovořil hned na začátku. Má přes 240 různých diplomů. Za 12 měsíců dostali naši amatéři přes 1000 dalšich zahraničních diplomů a nejvíc jich bylo opět z OK. Všechno to svědčí o růstu zdatnosti amatérů našich bratrských organizací a o utužování nerozborného přátelství mezi amatéry SSSR a ČSSR.

A. Grif, redaktor časopisu RÁDIO

AR 11/1963

149 stanic v maratónu 1963

Již z nadpisu je zřejmé, kolik našich VKV stanic se zúčastnilo VKV maratónu 1963 a jen pro informaci uvedu, že ve VKV maratónu 1961 soutěžilo 63 stanic, v roce 1962 125 stanic a číslo pro rok 1963 tvoří základ nadpisu tohoto komentáře. Stoupající popularita tohoto závodu je zřejmá a vliv soutěže na úroveň provozu na VKV u nás je nepopíratelný. V poslední etapě VKV maratónu 1963 se jako každoročně dalo pracovat s mnoha zahraničními stanicemi, a překlenuté vzdálenosti opravňují hovořit o skutečných DX spojeních. OK1VDM z Domažlic pracoval s HB1QQ (EK54 - 144,18 MHz) a HB9LE (nr Zürich 144,03 MHz). Ke všemu měl Josef i značnou smůlu, když po dva dny pouze poslouchal anglické stanice a 29.10. stanici F8VN 599/59, která by pro něj byla 10. zemí na 145 MHz. Je zajímavé, že OK1VGJ 35 km východně od OK1VDM tuto stanici vůbec neslyšel. Poměrně úspěšnější, ale z výhodnějšího QTH, byla stanice OK1KMU. 12.10. v 00.15 po rychlé opravě vysílače pracovala stanice OK1KMU se stanicí G3LTF, která byla v „exotickém“ QTH čtverci AL23 a QRB je větší než 1000 km. 16.10. navázala stanice OK1KMU spojení se stanicemi F3XB a PA0LX. Na stanici OK1KMU pracoval Jenda OK1EH, stanice G3LTF je dostatečně známa a tak vyměněné reporty 589/599 jsou důkazem výborných podmínek šíření a nikoliv jen vzájemnými lichotkami. S HB1QQ pracovat též OK1EH ze svého stálého QTH. Z přechodného QTH Přimda se OK1EH podařilo v době těchto dobrých podmínek navázat prvé QSO OK-HB na 433 MHz v časných ranních hodinách s HB9RG 21.X 1963.

Za dobrých podmínek v říjnu byly též dobře slyšet i další zahraniční stanice jako: DL3YBA, DL9UA HG2RD, HG5KBP, OE3EC, OE2KG/p atd. S těmito stanicemi též hodně našich stanic navázalo spojení a např. DL3YBA byl slyšet, jak volá stanici OK3VES. Spojení se bohužel neuskutečnilo. Velmi malá aktivita v této době byla u SP stanic, a to i tehdy, kdy bylo možno s nimi navazovat spojení jak se říká „na první zavolání“. Navazování spojeni ze stálých QTH se vzdálenými zahraničními stanicemi bylo opět jako v minulém roce ztíženo větším počtem našich stanic, které pracovaly z přechodných QTH, a tak tvořily dost vhodných a hlavně silných protistanic pro zahraniční stanice. V některých případech též zdržovaly provoz nevhodně dlouhými relacemi, zbytečným popisováním zařízení (které je stejně, nebo by mělo být na QSL a podobně..

OK1VCW

Skvělé troposférické podmínky koncem prosince

V uplynulém roce jsme si nemohli stěžovat na poměrně dobré podmínky šíření v druhé polovině roku. Jejich vyvrcholení ve dnech kolem 11.10. a 26.10. 63 však opět většinou využily opět jen stanice, pracující z přechodných QTH. Konec roku však plně odškodnil ty vytrvalce, kteří svědomitě sledovali zajímavý a poměrně neobvyklý vývoj meteorologické situace v prosinci. Dne 28. 12. se v časných večerních hodinách vytvořila nad střední ti západní Evropou mimořádně výrazná inverze, která umožnila mnoha stanicím, pracujícím ze stálých QTH i méně výhodných, navázat krásná spojení na vzdáleností 500 až 1000 km i s malými příkony. V místech s jasnou oblohou nad západním obzorem, byla existence této mimořádně výrazné inverze zřejmá již z neobvykle a silně deformovaného kotouče zapadajícího Slunce. Maximum dobrých podmínek pro nejvzdálenější stanice (F, HB a LX) bylo v době mezi 18.00 a 21.00 h.

Pokud zatím víme, byly to zejména stanice z HB, DJ8 (Sársko), LX, F (!!) a vzdálené DL/DJ, se kterými pracovali OK1ADY, 1ADW, 1VDU, 1VDM, 1GV, 1VFB, 1AHO a jistě i mnozí další. V mnoha případech bylo dosaženo nových ODX. OK1AIY, s. Šír, pracoval ze svého velmi nevýhodného stálého QTH se stanicemi HB9RG a HB9MX na své BBT zařízení o výkonu 0,5 W, opatřené jen dvouprvkovou anténou. Použitý tranzistorový přijímači vysílač byly popsány v AR. QRB přes 600km.

Při této příležitosti žádáme operatéry uvedených stanic, aby sdělili na adresu OK1VR podrobnosti o nových spojeních spolu s ostatními údaji, potřebnými pro doplnění našich tabulek.

AR 1/1964

Památný 29. X. 1964

První týden v říjnu nastalo, díky příznivé meteorologické situaci, zlepšení podmínek šíření, které byly různým způsobem našimi VKV stanicemi využity. Těchto velmi dobrých podmínek využila zvláště stanice OK1VHF na Bouřňáku a OK1QI, jehož QTH bylo Vysoká Hole u Pradědu.

Nejprve jak to vypadalo na Bouřňáku. 4. října večer slyšel OK1VHF několik bližších zahraničních stanic jako OE3WLW/p, OE5XXL, OE5JOL, OE3EC a DJ2ZL/p na Velkém Javoru. Poslední z nich pak byl slyšet, jak pracuje s HG a PA stanicemi. Bohužel zřejmě pro menší nadmořskou výšku Bouřňáku nebyly PA stanice slyšet. Později v noci pracoval OK1VHF s OZ7LX a OZ5AB a získal tak další novou zem na 145 MHz.

Druhý den ráno na nedaleké Komáří Vížce pracovala stanice OK1KUA/p s SM6CYZ/7 a SM7ZN. OK1AHO ráno pracoval ze svého stálého QTH v Ústí n. L. také s SM6CYZ/7 a hned po tom si toto spojení zopakoval i OK1AJU a také ze svého stálého QTH u Děčína. Dopoledne navázal OK1VHF ještě spojení s SM7ZN a SM6ANR. K večeru kolem 18.00 hod to byla další švédská stanice pro OK1VHF, a sice SM6CSO, se kterou potom na 70 cm pracovaly stanice OK1KCU/p a OK1AHO/p. Před 20.00 hod večerní bylo navázáno prvé spojení na 145 MHz mezí Československem a Norskem, stanicemi OK1VHF a LA8MC (144,13-FT53f). Congrats! Toto spojení mohlo být navázáno již v roce 1962, kdyby OK1VR nemusel odjet ze Sněžky o jeden den dříve. Spojení se tenkrát podařilo uskutečnit SP6CT z polského území na Sněžce a také to bylo se stanicí LA8MC. Další spojení ještě ten večer měl
OK1VHF s OZ4OL, OZ9AC, OZ9BR, SM6BSW a SM6PU.

Na Chopku byla úspěšná stanice OK3HO/p, která 4. října dopoledne navázala spojení s OZ4AU. OK1QI/p začal pracovat již 3. října večer, kdy těsně před půlnocí zaslechl SP1AAY na 144,07. Po 2. hodině ranní pracoval OK1QI/p s OZ7LX a OZ5AB. Bohužel pokusy na 433 MHz mezi OZ5AB a OK2TF/p skončily neúspěšně. 4. října po 20.00 hod pracoval OK1QI/p s UB5ATQ, OZ7BR, SM7ZNX, OZ9AC, SM6PU a SP1AAY. Marně volány jsou stanice SP1WY a SM3XO. O půlnoci je slyšet maják OH3VHF a o nějakou minutu později navazuje OK1QI/p také spojení s Norskem se stanicí LA2VC (145,2 - FT44h).

Po těchto podmínkách, kdy nastala opět v šíření normální situace, nikdo netušil, jaké překvapení nám uchystá konec měsíce. Tlaková výše nad Běloruskou SSR a za ní následující fronty, teplá nad Norskem a studená nad východním Finskem měly za následek opětné zlepšení podmínek šíření. OK1QI/p a OK2TF/p z Vysoké Hole pracovaly s UP2ABA, UP2NLI, UP2ON a SM7BYB. Slyšet byl též dobře švédský maják SM4UKV.

OK1VHF na Bouřňáku pracoval se stejnými UP2 stanicemi. Podstatně hůře dopadly ve svých stálých QTH stanice OK1DE a OK1GA. Obě tyto naše stanice marně litevské stanice volaly.

To bylo 28. října večera nikdo netušil, co se stane o den později a co nebude mít u nás a jinde asi také ne pamětníka. Dobré jméno Československa hájily v této VKV „bitvě“ stanice: OK1AJU, OK1AHO, OK1AZ, OK1RX, OK1VCX, OK1VCW, OK1KHI, OK1KLL, OK1ACF, OK1VCJ, OK1WDS, OK1BP, OK1VGW, OK1KPU, OK1AIG, OK2WCG a řada dalších. Výhodná QTH v pohraničních horách byla ten den nebo o den později obsazena stanicemi: OK1VHF, OK1DE/p, OK1VR/p, OK1VDQ/p, OK1VBG/p, OK2KWS/p, OK2TF/p, OK1NG/p a OK1KUA/ /p. Jejich partnery byly stanice v LA, OH, OH0, OZ, SM, UA1, UP2, UQ2 a UR2. Nyní již jak kdo byl úspěšný a jaká spojeni navázal:

Bouňák v Kušných horách - QTH OK1VHF - foto http://www.cbdx.cz/clanek1160-bournak-10-12.htm

OK1VHF: OH2RK, ON1NL, OH0RJ, OH2TE, OH2HK, OH2DV, OH2GY, OH3TH, LA8RP, LA5EF, LA8MC, UA1WW, UR2CB, UR2NMO, SM3CFW, SM4CDO, SM4COK, SM4PG, 15 stanic SM5, 4 stanice SM6 a 6 stanic SM7. Na 433 MHz SM6ANR a SM6CSO.

OK1DE/p: LA6CG, LA8KB, LA8MC, LA8RB, OH2OK, OH2DV, OH2RK, OH1NL, OH0RJ, OH1SM, OH3TE, OH3TH, UQ2KGV, UR2AO, UR2CQ, UR2CB, UR2KAT, SM4CDO, 10 stanic SM5, S stanic SM7 a 5 stanic OZ.

OK1VR/p: LA2VC, OH1NL, OH1SM, OH2RK, OH2A, OH2RG, OH3TE, OH3TH, OH0RJ, UA1MC, UA1NA, UP2KAB, UQ2KGV,
UQ2KAA, UR2CB, UR2CQ, UR2RLI a několik stanic SM5 a SM6.

Tentokrát si přišly na své také stanice ve stálých QTH a není možné říci, že by byly méně úspěšné než stanice v přechodných QTH. OK1VHF jistě promine, že byl srovnáván se stanicemi z přechodných QTH, ale bylo by dost neseriózní porovnávat jeho výsledky s výsledky stanic ze skutečně stálých QTH.

OK1AJU: OZ2OR, OZ5AB, OZ7BR, OZ7LX, SM5BCD, SM6PU, SM6CSO, SM7ZN, SM7CYP, SM7AFV a SM7AED.

OK1AHO: OH2HK, OH2GY, OH0RY, OZ4EM, OZ5AB, OZ7BR (2 x SSB), UR2CB, SM5BSZ, SM6PU, SM6PF, SM6CSO, SM6CNP, SM7COS.

OK1VCX: OH0RJ, SM6PU a UR2CB.

OK1VCW: OH0RJ, SM5BDQ, SM5BSZ, SM6ANR, SM6CNP a SM6PIJ.

OK1AZ: OH0RJ, SM6ARN, SM6CYZ a SM5BSZ.

OK1HJ: OH2GY, OH2HK, OH0RJ, SM5BSZ a UR2CB.

OK1RX: OH2HK, OH0RJ, OZ7LX a UR2CB.

OK1KPU: SM6ARN a SM6CNP.

OK1KHI: OH0RJ, OZ7LX, UR2CB, SM5BSZ, SM7COS a SM7ZN.

OK2WCG: OH0RJ a několik SM5 a SM6 stanic.

Ve výčtu stanic, které se vysílání zúčastnily, i v přehledu kdo co dělal, jistě hodně stanic schází a u některých jsou výsledky neúplné. Krátký termín do uzávěrky AR nedovolil získat informace od všech stanic a o některých mohlo být napsáno jen to, co bylo slyšet na pásmu.  OK1VCW

Stojí za to vrátit se znovu k podzimním DX podmínkám právě uplynulého roku. Jednak proto, abychom zde zaznamenali alespoň některá z celé té řady neobvyklých spojení, a jednak pro samu výjimečnost vlastních podmínek šíření. Není, nadsázkou, když tyto podmínky zařadíme mezi nejvýznamnější za posledních 10 let, resp. za dobu, od kdy se pravidelné činnosti na pásmech věnujeme. Ze stálých QTH pak taková spojení vlastně ještě troposférou nebyla nikdy navázána. Ostatně první spojení s Alandskými ostrovy (OH0RJ), které se podařilo stanici OK1ACF (Hradec Králové) a po něm i jiným stanicím se stálých QTH (IHJ, 1AZ, 1VCW, 2WCG, 1GA, 1AMS a dalším) to nejlépe dokazuje. OK1ACF byla též patrně první z našich stanic, které se podařilo první spojení s Finskem troposférou. Protistanici byl OH2RK, dne 29. 10. 1964 v 17.28 SEČ.

Vyvrcholení těchto podzimních podmínek bylo normální co do termínu (říjen, resp. jeho poslední třetina), ale výjimečné co do charakteru a rozlohy inverze, která vznikla po přesunu zvolna slábnoucí tlakové výše z jižní Skandinávie nad Běloruskou SSR. Tato inverze totiž v kritických dnech 29. a 30. 10. nad naše území vůbec nezasahovala. To potvrzovala jednak aerologická měření na letišti v Ruzyni (tzv. výstup) a dále to bylo velmi dobře patrné při pohledu s vrcholků Krkonoš a patrně též s jiných kopců v severním pohraničí Čech a Moravy. Tak se stalo, že se „do inverze“ nad Polskem, patrně vlnovodového charakteru a poměrně vysoko položené „dostaly“ tentokráte i signály stanic z QTH stálých, ležících zhruba na sever od hranice Praha - Brno - Budapešť. Stanice, ležící na jih od této čáry, byly z účasti vyloučeny. Zkrátka podmínky „končily“ zhruba asi uprostřed našeho území, takže maximální QRB (1200-1350 km) byla překlenuta mezi OH, UA1 a OK1 stanicemi. Nejvzdálenějšími byly OH3TH, UA1NA a UA1MC. Maximem je však zřejmě QSO mezi HG2RD a OH0RJ, 1450 km, jedno z nejdelších spojení troposférou v Evropě až dosud vůbec.

Celé období podzimních podmínek začalo již koncem září. UB5ATQ (Lvov) pronikl při této příležitosti, 26. 9., poprvé až do Čech a pracoval tehdy s OK1VR/p a OK1DE/p. Později, začátkem října, to však byly především skandinávské stanice, jejichž signály pronikly zatím jen do severního po hraničí. Spojeni se dařila zvláště na Severu (OK1VHF, OK1AHO, OK1DE/p, OK1AJU, OK3HO/p, OK1QI/p a další). Prvá spojení OK-LA mezi OK1VHF a LA8MC dne 4. 10., a o něco později i mezi LA2VC a OK1QI/p byla událostí sama o sobě. Vždyť Norsko zůstávalo dlouhá léta mimo dosah OK stanic při šíření troposférickém i při výskytu polárních záři. A odrazy od meteorických stop se v Norsku zatím nikdo nezabývá. Dvacátou osmou zemí, kterou zapíšeme do přehledu prvých spojení na 145 MHz, je Lotyšská SSR. O prvá spojení s československými stanicemi se zasloužily dne 30. 10. stanice UQ2RGV a UQ2KAA. Z našich byl prvním OK1VDQ/p s UQ2KGV. Srdečně blahopřejeme. Pět sovětských republik (UA1, UB5, UR2, UP2 a UQ2) a přes dvacet různých stanic, nepočítáme-li desítky stanic ukrajinských při PD, to jsou pro některé OK stanice reálné předpoklady pro některý ze tří sovětských diplomů - „KOSMOS“, které vydává za práci na VKV Federace radiosportu v SSSR.

Vyvrcholením a největším zážitkem byl bezesporu 29. říjen. Nejdelší spojení však byla navázána o den později. Definitivní konec podzimních DX podmínek i pro stanice z přechodných QTH byl 8. 11., kdy si OK1DE/p z Kozákova a OK1VHF z Bouřňáku vyměnily reporty s několika stanicemi v Holandsku.

I když se o těchto opravdu mimořádných podmínkách již hodně debatovalo a jistě na ně dlouho nezapomeneme, nebude neužitečné, když si na závěr shrneme několik provozních zkušeností, které nám za podobných okolností mohou příště prospět.

Nejprve již mnohokrát opakovaná a znovu po tvrzená zkušenost:
Méně volat a mnohem více poslouchat a pozorně poslouchat. To platí především pro lovce nových Zemí.

Stanice se stálých QTH mají větší úspěch, když méně cékví a více volají stanice, dávající CQ nebo QRZ.

Při podmínkách tohoto druhu bývají zahraniční stanice na pásmu po celý (i všední) den. V pátek (30.10) i v sobotu (31.10) se dalo ráno i dopoledne pracovat s UR a OH stanicemi. Zejména v pátek ráno i dopoledne byly stále ještě vynikající podmínky i pro práci ze stálých QTH.

Vyplatí se zaznamenávat kmitočty zaslechnutých stanic, popřípadě jen „dílky“ na vlastním příjímači. Značně to usnadňuje orientaci na pásmu při příštích podmínkách.

Mnozí operatéři západoevropských a švédských stanic dobře reagují na značky QLH, QHL apod., zařazované za konec všeobecné výzvy. Při přeplněném pásmu, tzn. vlastně jeho první polovině, se vyplatí ladit od horního konce - QHL!! Některé stanice se tam přeladí.

Téměř všechny sovětské stanice byly na kmitočtech mezi 144,00 až 144,10 MHz. Všechny finské stanice byly na kmitočtech mezi 144,00 až 144,20 MHz; většina jich však seděla kolem kmitočtu 144,1 MHz. Ve stejné době pracovalo na prvních 100 kHz pásma 13 československých stanic!!! Velmi dobrými indikátory podmínek byly severské majáky SM4UKW na 145,00 MHz a OH3VHF na 144,912 MHz.

Za podobných podmínek je žádoucí omezit se při spojení na výměnu nejnutnějších informací a nezdržovat sebe i ostatní zdlouhavým popisem zařízení. Místo toho se protistanici stručně omluvíme a případně sdělíme kmitočty jiných stanic. Závěrem pak jako informaci pro ostatní uvedeme kmitočet protistanice. Tyto zásady by měly respektovat především stanice na přechodných QTH.

Do staničního deníku patří i záznam o vývoji a stavu meteorologické situace v době podmínek, doplněný synoptickou mapou, zhotovenou podle zprávy o počasí (okruh Československo, denně v 08.00 SEČ). Archivování těchto záznamů nám příště usnadní odhadnout předpokládaný vývoj podmínek šíření za podobných meteorologických situací.

Na závěr tedy ještě pokračování přehledu navázaných spojení, tak jak je sestavil OK1VCW:

Začínáme opět stanicemi z přechodných QTH:

OK1VBG/p: OZ1NT, 2FN, 3EP 3TS 4EM, 7JN, 7HF OH2GY SM4AOV 5BKI, 5CWV, 5BDQ, 5CLK, 6CSO, 5DJH, 6ABE a 7CWS.

OK1VDQ/p: 2 x OH, 1 x OH0, 14 x OZ, 23 x SM, 1x UA1, 1x UQ2, 3x UR2. Prvé qso OK-UQ2 na 145 MHz - congrats!

OK1KAM/p: OH2GY OH0RJ, OZ1NT, 2FN, 3TS, 4EM, 5HF, SM5AOV, 5CLK, 5DEE, 5BSZ, 5CXW, 5CWV, 5BDQ, 5AII, 6CYZ, 6DJH, 6CSO, 7BOR, 7CWS a UR2CQ.

Ze stálých QTH to byly stanice:

OK1BP: OH2HK, 2RK, OH0RJ, SM5BSZ, 5BDQ, 6PU, 7AED, 7ZN a OZ7BR.

OK1ADW: SM6PU

OK1ACF: OH2HK, 2RK, OH0RJ, LA2VC, SM5BDQ, 5CJF, 5BSZ, 5LZ, 6PU, 7AED, UP2ABA, 20N a UR2CQ. Prvé spojení OK-OH0 na 145 MHz a jediná stanice, která pracovala ze stálého QTH s LA. Congrats!

OK1WDS: OZ2GW

OK1GA: OH2HK, OH0RJ, SM5CNL, SM5BSZ, 5LZ, 5BDQ, 6CSQ, 6CYZ/7, 6PU, OZ7BR, UP2ABA, 2ON, UR2CQ.

OK1AMS: OH0RJ

OK1KLL: SM5BSZ a 6CNP.

OK1OJ: OZ5AB, 9OR a SM6PU - vše fone.

OK1KLE: OZ3EP, 4EM, 5AB, 7JN, 7FN, 9OR, SM5BDQ, 6PU, 6CSO, 6CLN, 7COS, 7BJ a 7BAE. Vše fone.

OK1VKA: OH0RJ, SM5BSZ a 5DAJ.

OK1KMU: OZ9OR, SM5CJF a 7ZN

OK1AFY: SM6PU

OK3HO: SM4AMM, 5BQZ, 5CNF, 5CRO, 5FJ, 5MN, 6PU, 7ZN a OH2HK

OK2KOS: OH1NL, 2BCB, 2DV a SM7ZN

Několik informací o zahraničních stanicích:

DM2BEL: OH3TH, 3RG, OH0RJ, OZ5AB, SM5BQZ, 5BDQ, 5FJ, 5CJF, 5AII, 5CNL, 6BCD, 6PU, 6CSQ, 7BAB, 7ZN, UA1DZ, UR2CB a 2IP.

DM3JL: OZ1GF, 2BN, 3EB, 4LA, 5AB, 5HF, SM5BDQ, 5CLN, 6CSO, 7AED, 7ZN a též SM6CSO na 433 MHz, což je asi nový rekord DM tomto pásmu.

HG2RD: 2 x SM5 a OH0RJ. HG2RD byla zřejmě nejjižnější stanice, která využila těchto podmínek.

Vzhledem k tornu, že naše stanice nemají bohužel ve zvyku pochlubit se svými úspěchy, bylo třeba k získání informací používat metod někdy až detektivních. Kromě primitivních způsobů, jako jsou dopisy nebo informace na pásmu, bylo nutno číst dosažitelné krajské časopisy jako „Severák“, nebo získávat informace z QSL-lístků odesílaných do zahraničí, jako v případě stanice OK1OJ. I když pestrost „špionážních“ způsobů byla velká, není opět přehled vyčerpávající a stanice, které se nenajdou v tomto ani v minulém čísle AR, mohou poděkovat pouze samy sobě. Týká se to hlavně těch stanic, které se domnívají, že je pod jejich úroveň pracovat s OK stanicí, respektive odpovědět na její volání. Bohužel se nepodařilo některé z dnes uváděných stanic připojit k seznamu v minulém čísle AR při jeho korektuře.

To vše se odehrávalo na 2 m. OK1VHF a OK1AHO se však pokoušeli o úspěchy i na 432 MHz. Stoprocentně to vyšlo se švédskými stanicemi SM6ANR (QTH GR11f) a SM6CSO/p (GR22a), QTH Göteborg. Spojení se podařila jak 4. 10. tak 29. 10. SM6ANR byl dokonce připraven i na 1296 MHz!!! Max QRB bylo 810 km, čímž byl vyrovnán čs. rekord na tomto pásmu ze dne 22. 10. 1962 (opět konec října!!!). Nemusíme připomínat, že to tehdy byli opět ústečtí OK1KCU/p a SM6ANR. OK1VHF to pak dále zkoušel s SM5AII a OH2GY, OK1VR/p s OH2RK. Tyto pokusy však skončily neúspěšně.

AR 1/1965

QSL-lístek, potvrzující spojení spojení OK-UQ2 na 145 MHz mezi stanicemi OK1VDQ a UQ2KGV. Na druhé straní QSL-lístku stojí; Dr Jan! Velmi mnoho díků za QSO. Je to prvé QSO s OK a těším se na další spojení s Vámi. Pracoval jsem ještě s OK1VR. On byl na hoře Sněžka. Všechno nejlepší. 73! Valek.

AR 2/1965

Není třeba zdůrazňovat, že zvláště v posledních dvou letech jsme si během příznivých podzimních podmínek troposférického šíření VKV přišli na své. Zatímco podzimní podmínky minulého roku (26.9.-8.11.) je možné označit za dosud nejlepší směrem na sever, byl letošní podzim zvláště příznivý pro spojení na západ a severozápad. Lze říci, že podmínky byly dobré po celou dobu od 19. 9. až do 30. 10. s několika vyvrcholeními, při kterých se dostaly ke slovu i stanice ze stálých QTH. Pozoruhodné bylo rovněž to, že příznivá oblast zasahovala celou západní i střední Evropu současně, zvláště v prvé fázi kolem 22. 9.

Dobrou práci pro propagaci značky OK udělaly stanice z přechodných QTH, kterých bylo letos opravdu nebývalé množství. Poznamenali jsme si tyto značky stanic pracujících z přechodných QTH: OK1AHO, 1EH, 1DE, 1GA, 1AIG, 1AJD, 1VHF, 1VBG, 1VDQ, 1VGU, 1KAM, 1KKL, 1KUP, 1VHT, 1VR, 1RX, 1QI, 2KWS, 2KJT, 2BIT, 3XW, 3HO, 3KTO, 3CAF a jistě nejsou všechny. Spolu s nimi to pak byly desítky stanic z QTH stálých. Mezi nejúspěšnější patřili OK2TU, 1PG, 1GA, 1AZ, 1AJU. Z vrcholků hor si vedli nejlépe 1DE, 1EH, 1VHF a liberečtí 1KAM, 1VBQ a 1VDQ. kteří po řadu dní poskytovali desítkám zahraničních stanic možnost k navázání spojení s Československem. Odměnou jim bylo několik nových zemi na 145 a 433 MHz. Zvláště na 433 MHz jsou to úspěchy velmi cenné. Prvé spojení OK - G na 433 MHz mezi OK1EH/p a G3LTF ze dne 17. 10. 1965 je současně novým čs. rekordem (QRB = 890 km). Srdečně blahopřejeme, Jendo!!!

A teď všehochuť nejzajímavějších zpráv, pokud je známe:

Rychle se lepšící podmínky signalizovala již dne 16. a 17. 9. řada spojení stanice HG2RD s italskými stanicemi. V dalších dnech pak rychle došlo k prvnímu velkému vyvrcholení téměř nad celou Evropou.

20. a 21. 9. byl největší senzací západní Evropy EA1AB (144,036, čtverec YD41) ze Santanderu, který pracoval s celou řadou stanic. S ON4NV a PA0LB to byla první spojení s PA a ON. 22. a 23. 9. převládal již směr na Z a SZ. Pro čs. stanice to byly nejlepší dva dny. S G stanicemi bylo možno pracovat i ze stálých QTH v OK1 a OK2. Pozoruhodné je spojení OK1PG - G3LTF, kdy OK1PG „jel“ jen na jednoduchý dipól. S G3LTF pracovali i OK2KJT/p. S OK3CAF se Angličanovi spojení nezdařilo. G3LTF poslouchal a marně volal dále stanice OK1VHF, 1QI/p a 2BIT/p. Max. QRB dosáhl při spojení s SP5SM dne 23. 9. - 1430 km. O 14 dní později, 7. 10. to byl zase SP9ANH (QRB 1320 km), se kterým měl QSO. Při spojeních s PA, ON, LX a F sice nebylo QRB tak velké, ale pro mnoho našich stanic to byly nové země. To nám ostatně napoví naše tabulky. Úspěchy stanic slovenských (3KTO) zatím ještě neznáme. Asi po desetidenní „přestávce“ se směr na západ otevřel znovu ve dnech 7-10.10. a pak o týden později - opět v neděli dne 17. 10.

I když se k těmto podmínkám a k případnému listopadovému pokračování ještě vrátíme, zaznamenáváme na závěr nejpozoruhodnější úspěchy na 433 MHz. Jde o prvá spojení OK - LX mezi OK1KAM/p a LX1DU dne 22.9.1965, OK - OZ mezi OK1AHO/p a OZ6AF dne 6. 10. 1965, OK - G mezi OK1EH/p a G3LTF dne 17. 10. 1965, OK - F mezi OK1EH a F9PW dne 18. 10. 1965 a OK - ON mezi OK1VHF a ON4HN dne 18. 10. 1965. Velkým úspěchem je i prvé spojení OK - GM troposférou na 145 MHz, které se dne 19. 10. zdařilo stanicím OK1VHF a GM3EGW. K těmto radostným úspěchům všem zúčastněným co nejsrdečněji blahopřejeme.

Abychom mohli uveřejnit úplný přehled o situaci na pásmech během těchto mimořádných podmínek, žádáme všechny naše stanice, aby zaslaly výpis nejzajímavějších spojení resp. stručnou informaci o počtech spojení s jednotlivými zeměmi v jednotlivých dnech. Nemělo by jistě smysl uveřejňovat VKV - DX žebříček s neúplnými údaji. Skromnost je sice dobrá vlastnost, ale v tomto případě na místě není. Vždyť AR čtou i v zahraničí a srovnávají. A máme se přece čím pochlubit.

AR 12/1965

[1967]
V. Skřička - F. Loos, OK2QI

Poměrně málo jsou mezi radioamatéry známy podmínky a výsledky šíření velmi krátkých vln (VKV) při inverzních situacích. V tomto směru ještě nedošlo k podstatnému využití poznatků meteorologie.

V některých radioamatérských publikacích sice najdeme zmínky o tzv. „vlnovém kanálu“ a o vhodných meteorologických podmínkách pro šíření VKV, ale bez bližšího vysvětlení podstaty. Tento článek chce poukázat na některé spojitosti mezi šířením VKV a inverzí, které byly ověřeny řadou pozorování (tab. 1). Tabulka nebyla zpracována na základě systematických pozorování, ale jen ze zájmu o získání důkazu dálkového spojení inverzí. Kdyby však v budoucnosti každý amatér mohl připojit ke svému záznamu o dálkovém spojení výšku inverze, mohlo by to později sloužit ke statistickému zpracování.

Je všeobecně známo, že teploty s výškou ubývá přibližně o 1 °C na 100 m výšky (je přitom třeba rozlišovat suchoadiabatický a vlhkoadiabatický pokles). Vertikální průběh teploty v každé vrstvě charakterizuje veličina ubývání teploty na 100 m výšky. Této veličině se říká vertikální teplotní gradient β. Vyhodnocením radiosondážních měření získáme teplotní křivku, která charakterizuje teplotní rozdělení určité vzduchové hmoty v závislosti na výšce. Inverze představuje takový stav vzduchové hmoty, kdy β má zápornou hodnotu, tj. v určitém rozmezí neklesá, ale naopak stoupá. Při β = 0 vzniká tzv. izotermie, která má podobné vlastnosti jako inverze pro šíření VKV. Charakteristické křivky těchto teplotních stavů jsou na obr. 1

Inverzní stav vzduchové hmoty vzniká z několika příčin:

1. Při nočním vyzařování, kdy při jasné obloze dochází k poměrně silnému ochlazení (v důsledku radiace) zemského povrchu a tedy i ke vzniku přízemní mlhy. Takto vzniklá inverze nemá dlouhé trvání, protože během ranních a odpoledních hodin dochází opět k prohřívání zemského povrchu a tím i přízemní vzduchové vrstvy, takže inverze se rozruší. Vrstva inverze je zde ohraničena zemí a dosahuje do několika desítek metrů (200 až 400 m nad zemí). Pokud dosahuje výšky kolem 200 až 400m nad zemí je vhodná pro radioamatérské spojení pozemních stanic.

2. Dalším případem, kdy vzniká inverze, je sesedání vzduchové hmoty (obr. 2). K tomuto jevu dochází pro to, že s výškou ubývá tlaku, dochází tedy k rozpínání vystupující vzduchové hmoty ve vertikálním směru. Klesající chladnější vzduch je současně nucen rozbíhat se do stran. Za těchto okolností dochází ke změnám β. Při vzestupu vzduchové hmoty vzrůstá, při klesání se naopak zmenšuje. Tento jev se vyskytuje v anticyklonách a výšky těchto inverzí bývají značně rozdílné, až kolem ± 2500 m.

Existují ještě některé jiné druhy inverzí; dělí se podle vzniku a bývají popsány v synoptických publikacích. Nás především zajímají společné znaky a ty jsou právě charakterizovány změnou teplotního gradientu (β).

Všimněme si ještě některých znaků inverze, které mají bezesporu vliv na šíření VKV. Inverze (izotermie) působí jako zadržující vrstva, takže velká část nečistot, která spolu s vystupujícím vzduchem stoupá do atmosféry, zůstává pod spodní hranicí inverzní vrstvy. Opticky se jeví jako vrstva se zhoršenou dohledností, zákalem nebo kouřmem a nad touto vrstvou dohlednost rapidně stoupá o několik desítek kilometrů, až několik set kilometrů (250 až 300 km), vystoupíme-li o 100 až 300 m nad vrstvu s horší dohledností. Tento úkaz byl pozorován z letounu. Není bez zajímavosti, že při inverzní situaci 28. 12. 1963, kdy bylo dosahováno velmi dobrých výsledků v dálkovém spojení, byla při západu Slunce pozorována určitá deformace slunečního kotouče, který vypadal jako nepravidelný čtyřúhelník. Dokonce v tu dobu byla z Černého lesa v NSR pozorována Sněžka na tuto velkou vzdálenost „vzhůru nohama“. Zajímavý je i případ, kdy za podobné situace osádka sovětského dopravního letounu brzy po startu pozorovala. pod sebou hvězdy a Zemi nad sebou. Dík přístrojům tento optický klam rozeznala. Dalším projevem inverze je oblačnost typu stratocumulus (Sc), tzv. Helmholtzovy vlny, které vznikají kolmo na vektorový součet směrů větru nad (V1)a pod (V2) inverzní vrstvou; projevují se jako souběžné pásy na obloze (obr. 3). Tato vrstva Sc vzniká proto, že v samotné inverzní vrstvě se zmenšuje relativní vlhkost s výškou. Dochází totiž k difúzi vodních par (prolínání), což se děje vždy směrem dolů, takže vrstva pod inverzí má vždy maximální nasycení vodními parami. Ze závislosti růstu teploty na výšce v inverzní vrstvě a poklesu relativní vlhkosti (při němž vzrůstá nasycení) lze soudit, že tato skutečnost se jeví jako podstatný faktor pro lepší šíření VKV v této vrstvě a že dochází k podstatně menší ztrátě energie, což se projeví v dosahu šíření. V této souvislosti je třeba se zmínit také o indexu lomu, neboť jde o změnu hustoty prostředí pod inverzní vrstvou a v ní. Podle známého vztahu

N = sin α  / sin β (relativní index lomu)

můžeme usuzovat na částečný odraz vyslané energie a také na lom v inverzní vrstvě (takový, pro který platí N < 1, tedy lom od kolmice). K tomuto jevu se ještě přidružuje tzv. astronomická refrakce. Je to úkaz, kdy VKV procházejí nehomogenním prostředím a dochází k určitému zakřivení (obr. 4). Celý problém inverze jako vlnového kanálu je dost složitý a z uvedeného vyplývá, že záleží:

1. na rozložení inverzní vrstvy (výška),
2. na poloze, pokud jde o zeměpisný směr,
3. na vzájemných polohách radiových stanic,
4. v jakém směru a výšce vnikly VKV do inverzní vrstvy.

Tyto skutečnosti jsou potvrzeny praxí (tab. 1). Jde nyní o to, využít takových synoptických situací, kdy inverze vznikají, a určit výšku i rozložení inverzních vrstev.

Pro naši potřebu (vzhledem k zeměpisné poloze) se jeví nejvýhodnější tyto typy synoptických situací:

1. západní anticyklonální situace (Wa),
2. severovýchodní anticyklonální situace (NEa),
3. jihozápadní anticyklonální situace (SWa),
4. anticyklóna nad stř. Evropou (A) — (nejvýhodnější).

Je pochopitelné, že jednotlivé typy budou pro šíření VKV více nebo méně způsobilé, protože bude záležet na jejich vzniku, intenzitě a dalším vývinu.

Obr. 5. ukazuje rozložení inverzní vrstvy 13. 5. a 14. 5. 1966, kdy bylo dosaženo zainteresovanými VKV stanicemi z Pradědu v korespondenci se stanicemi v pásmech VKV pozoruhodných spojení na vzdálenost 600 km. Výška kóty Praděd je 1492 m n. m. Šlo o to potvrdit existenci vlnového kanálu, kterou jsme měli zatím potvrzenu jen náhodně, a to v letní i zimní době. Proto jsme k pokusu využili vzniklé situace NEa. Podle sledovaných výstupu (obr. 5) byla odhadnuta inverze kolem výšek 2000 až 3400 m nad zemí. NEa situace 12. 5. 1966 byla charakterizována rozsáhlou tlakovou výší, která zasahovala do celé střední Evropy a projevovala se na výškových mapách do výšek nad 500 mb. Střed této tlakové výše (1035 mb) se rozkládal nad jižní Skandinávií. Nad střední Francii se udržovala brázda nízkého tlaku se zvlněnou studenou frontou.

Počasí 12., 13. a 14. se projevovalo dobrou dohledností a jen slabou kupovitou oblačností 1-3/8 Cu v prostoru Šumavy a Č. Lípy, která vznikala kolem 11. až 13.hodiny 15. a 16. vzniklo poněkud více konvektivní oblačnosti. Použita radiosondážní měření nepokrývají plně náš zájmový prostor, ale presto dávají obraz o inverzní vrstvě nad střední Evropou (obr. 5). Skutečnost, že nemáme dostatečné množství zpráv radiosondážních měření, je dána malou možností získat běžně tyto zprávy (vhodné je využití radiodálnopisného vysílání evropského meteorologického centra).

Podobná anticyklonální situace 8. 11. 1966 přesvědčivě potvrdila možnosti určení výskytu vlnovodu a jeho využití, tentokrát plným dvoumetrovým pásmem DL, DM, OE, HB i F stanic. Na vzdálenost přes 800 km byly reporty 59! Nevyužití takových podmínek pro VKV spojení do VKV maratónu, kde se v tomto případě hodnotí nejvyšší stupnicí, nás mnohdy jistě mrzí. Za tři dny bylo získáno tolik bodů, jako za celé tři měsíční etapy.

To potvrdilo existenci vlnového kanálu, protože těchto výsledků bylo v minulosti dosaženo jen náhodně.

Další pozorování by přineslo odpověď na otázku, bylo-li vzdáleností 1000 až 2000 km na VKV dosaženo extrémně vysokým vlnovým kanálem v atmosféře nebo odrazem od sporadické vrstvy Es. Je možné, že čs. amatéři tím nikoli poprvé dokázali výskyt vlnovodů VKV vysoko nad povrchem evropského kontinentu. Vlnovody byly známy již dříve z přímořských oblastí, kde často vznikají těsně nad hladinou moře a umožňují šíření i nejkratších vln na vzdálenost několika set km.

Velká většina amatérů má již o těchto skutečnostech určité představy a zkušenosti. Zůstává však problémem, jak získat údaje o výskytu inverzí v takových výškách. Proto na závěr několik informací, jak získat údaje o inverzích a návrh, jak je rozšiřovat pro co největší okruh.

1. Kde, kdy a jakým způsobem se dají informace získat?

Zprávy radiosondážní měření z celé Evropy se jako součást meteorologie soustřeďují a zpracovávají v Evropském meteorologickém centru v Offenbachu. Počet těchto zpráv z každého státu je různý (podle rozlohy), ale je jich dostatek pro vyhodnocení charakteristických údajů toho nebo onoho státu. Jsou to tzv. zprávy TEMP. Jsou kódovány a údaje jsou vynášeny na termodynamické diagramy, z nichž pak lze vyčíst řadu údajů o vzduchové hmotě vertikálním směrem, např. výskyt spodní základny kupovité oblačnosti, tlaku, inverzi a možnosti tvoření bouřek aj. Tato radiosondážní měření se provádějí denně v, 01.00, 07.00, 13.00 a 19.00 hod. SEČ. Po vyhodnocení jsou tyto výsledky souhrnně vysílány několika způsoby:

a) faksimilovým vysílačem již graficky vyhodnocené na kmitočtu. 134,8 kHz ve třech částech: od 03.40 do 04.05 první část, která obsahuje údaje ČSSR, Německa a Holandska druhá část od 04.08 do 04.23 obsahuje údaje Švýcarska, Francie a Anglie. Třetí část od 06.32 do 06.57 obsahuje údaje Maďarska, Polska, Jugoslávie a Skandinávie. Nevýhodou tohoto způsobu je dost zdlouhavý příjem přenášeného obrazu.

b) radiodálnopisný přenos, který uskutečňuje opět Evropské meteorologické centrum na kmitočtu 4095 kHz. Je daleko rychlejší, obsahuje větší počet zpráv. Nevýhodou je, ze tyto zprávy nejsou vyhodnoceny a jsou zakódované.

2. Vzniká otázka, kdo a dokdy by tyto údaje mohl vyhodnotit. Tato práce vyžaduje odborníka-meteorologa, který by měl k dispozici všechny uvedené údaje. V našem případě je to Hydrometeorologický ústav, který zpracovává meteorologické zprávy pro Čs. rozhlas (pro plachtaře) a mohl by k nim připojit i krátkou zprávu o inverzní situaci, která by vyhodnocovala:

a) výšku spodní a horní hranice inverze,
b) její rozložení, pokud jde o směr a prostor,
c) krátkou předpověď o možnosti změny, trvání nebo zániku inverze.

Domníváme se, že celá tato relace by trvala maximálně 3 minuty.

Příklad: Praha, inverze 800 až 1000 m, Varšava 500 až 700 m, Vilnius 300 až 500 m, Leningrad 300 až 500 m. Inverze potrvá ještě asi 3 dny.

Pokud by HMÚ nebyl ochoten tuto službu poskytovat, bylo by možné požádat pracovníky meteorologické služby letiště Svazarmu Vrchlabí, aby se takto formulovaný přehled vysílal za jeho zprávami. Vysílač „Letiště Vrchlabí“ se hlásí zprávami a předpověďmi počasí pro svazarmovská letiště denně na kmitočtu 4730kHz od 07.40 do 07.50 hod., od 08.40 do 08.50 hod. atd.

O těchto možnostech využití meteorologické služby byli již na setkání v Libochovicích informováni představitelé odboru VKV. Nyní záleží na nich, jaká opatření navrhnou k řešení této otázky. Domníváme se, že její vyřešení by bylo přínosem pro všechny VKV-amatéry.

Sledované situace inverzí - Tab.1.

AR 3/1967

Vzhledem k velkému časovému zaneprázdnění S. Jindry Macouna rozhodl VKV odbor ÚSR, že rubriku VKV povede nadále s. František Karhan, OK1VEZ. VKV odbor děkuje zároveň s. Macounovi za jeho dosavadní dlouholetou úspěšnou práci a doufá, že za pomoci všech čtenářů bude i práce s. Karhana stejně úspěšná.

Polní den 1967 [FB TROPO OK-G]

První červencovou sobotu a neděli letos již po devatenácté měřili VKV amatéři svou operatérskou a technickou zdatnost v druhém největším závodě VKV v Evropě - tradičním Polním dnu, který od roku 1965 pořádají amatérské národní organizace NDR, PLR a ČSSR.

Krásné letní počasí, výborné podmínky šíření a opět rekordní počet stanic v závodě - to vše umožnilo dosáhnout účastníkům především v pásmu 2 m výborných výsledků. I když konečné výsledky závodu budou známy až po jeho vyhodnocení mezinárodní komisí, která se sejde letos v Praze počátkem prosince, předběžné výsledky (v tabulce) z došlých nekontrolovaných soutěžních deníků ukazují, že čs. stanicím se podařilo dosáhnout rekordního počtu bodů nejen v bohaté historii PD, ale v jakémkoli VKV závodě vůbec.

Z tabulky je zřejmé, že XIX. PD bude nejúspěšnější v historii co do počtu dosažených bodů i zemí, kterými bylo pracováno, i do počtu stanic na všech pásmech.

Vraťme se však krátce k nutné předehře závodu, a to k přidělování kót pro PD. Přes veškerou snahu po objektivitě sklízí VKV odbor ÚSR za tuto činnost každoročně nevděk a nevěcnou kritiku. Je snad zbytečné uvádět, že o dobré kóty, zvláště v Čechách a na Moravě, žádá vždy několik stanic a kótu může obsadit v jednom pásmu jen jedna stanice. Je třeba znovu zdůraznit na adresu všech nespokojenců, že sporné případy jsou velmi pečlivě projednávány a přidělení kót schvaluje celý VKV odbor hlasováním. Nyní k vlastnímu závodu. V posledním červnovém týdnu se rozbíhal provoz (především na dvou metrovém pásmu) dík příznivému vývoji povětrnostní situace a byla naděje, že podmínky šíření budou nadprůměrné. V noci z pátku na sobotu však čekalo stanice na kótách značné překvapení.

Milan, OK1WHF, pracující se Sněžky, který zaslal o průběhu PD velmi podrobnou zprávu, k tornu říká: „Zařízení na PD jsme připravovali již od podzimu loňského roku a vyzkoušeli je v několika závodech (A1 Contest, Velikonoční závod, II. Subreg. Contest), které jsme všechny vyhráli. Používali jsme pouze tříprvkové antény a stanoviště při A1 Contestu a Velikonočním závodě bylo horší, než měly stanice, které skončily až na dalších místech s dost velkým bodovým odstupem. Pro PD bylo zařízení doplněno druhým přijímačem, znovu sladěno, pře kontrolován příkon (22 W); vyvedli jsme přívod anodového napětí PA na zdířky pro co nejrychlejší kontrolu příkonu a upravili modulátor. Rozměry celého zařízení byly omezeny rozměry malého auta Trabant 601, do něhož se kromě dvou operatérů (OK1WHF a OK1VFT) musely umístit ještě dvě další osoby.

Při předběžné domluvě nám OK1VR, který má na Sněžce stabilní přechodné QTH, nabídl k používání svou jedenáctiprvkovou anténu Yagi, zkrácenou o 4 prvky a umístěnou pod střechou. Pro jistotu jsme však s sebou brali i náhradní tříprvkovou anténu Yagi š se skládacím stožárem vysokým 10 m.

Po instalaci zařízení, v pátek 30. 6., jež trvala asi dvě hodiny, se konečně v 17.40 ozvala první výzva naší stanice OK1WHF. Ihned se ozvala polská stanice SP9BPR/6 a za ní mnoho dalších, např. OK1VMS a OK1XW na Lomnickém štítě. Podmínky byly průměrné, a tak jak OK1WHF, tak i OK1VFT přibývaly do deníku hlavně stanice OK a SP v okruhu asi do 300 km, z nichž byly nejzajímavější stanice SP2KAE/2 ve čtverci IN67f a SP2AJP ve čtverci JN61f a několik HG stanic. To už bylo 01.00 SEČ v pátek a dosud nikdo netušil, co se na večer a ráno příštího dne chystá. Po běžném provozu, zakončeném spojeními s varšavskými SP5AD a SP5SM, jsme otočili anténu na východ a snažili se o spojení s UB5AC nebo UB5ATQ,o nichž uváděl SP5AD, že jsou na pásmu. Při prolaďování pásma bylo pojednou v síle 589 slyšet závěr nějakého spojení . . . vy 73 es hpe cu agn . . . přijímač byl už téměř odladěn a v tom se ozvala značka . . . de G2JF. Otočili jsme bleskově anténu na západ (byla to stále anténa OK1VR s amputovanými 4 direktory pod střechou)a G2JF přišel po krátkém zavolání okamžitě zpět s reporty 589/589 (vyslaný/přijatý) a čtvercem AL65d. Po skončení spojení dává OK1WHF krátce QRZ a ozývá se ve 23.58 SEČ G3KEQ 579/569, jméno Jack a ZL60a. A dále těsně za sebou následují: 00.13 G3LTF 579/579 AL23j, 00.17 G4CM 589/589 nr, London, 00.27 G3SHX 579/579 AL49j, 00.34 G8GP 579/589 London, 00.39 G3LIM 579/579 ZL49g, 00.50 G6CW 579/579 ZM05a nr Nottingham, 00.57 G3NNK 589/569 AL31c, 01.03 G2XV 569/579 AM61j, 01.07 PA0KWY 569/579 CM72d, 01.10 G3LQR 579/579 AM58f, 01.14 PA0ATR 579/589 CM74j, 01.25 G5DS 479/579 ZL49e, 01.39 ON4TQ 589/589 CL62a, 01.42 PA0WKH 46/57 nr Amsterodam, 01.50 G3SZX 569/579 YL50g, 01.55 PA0RLS 579/579 CM63j, 02.00 G3FVC 559/589 ZL37f, 02.05 G3DAH 549/579 AL56b, 02.09 DJ9CZ 559/589 DL71a, 02.30 G3RST 58/57 fone AL71c. 02.39 PA0ADS 56/54 CL10a, 02.49 ON4RY 57/59 CK13a. Dále jsou slyšet jen stanice, s nimiž jsme již pracovali, i ty však pomalu mizí. Navázal jsem tedy spojení s OK3HO, abych se dozvěděl, co je nového na východě. Daňo sděluje, že měl spojeni s G3RST, G3LTF, ON4TQ a ON4RY. Na pásmu není již nic nového, střídají se tedy operatéři a OK1VFT navazuje fonická spojení s PA0ADS a ON4RY.

Ráno se zdá, že podmínky skončily, ale v tom je slyšet, jak OK2KJT (QTH Praděd) volá nějakou anglickou stanici. Stačí na 2 až 3 minuty spustit „cékvidlo“ a již jsou tu další DX: 08.46 G3IMV 459/579 ZL07h, 08.55 G6RH 579/569 AL41c, 09.19 G6NB 589/589 ZL15j, 10.05 opět ON4TQ 599/599, 10.24 F8VN 579/569 CJ51f, PA0WLB 559/599, dále několik DL/DJ stanic z Bremen a Hannoveru. Anglické stanice jsou slyšet ještě v 15.10, ale již velmi slabě do začátku PD však mizí úplně. Celková bilance doby od 23.38 v pátek do 11.14 v sobotu je tato: 19xG, 6xPA0, 2xON, 1xF kromě dalších bližších stanic. Je zajímavé, že kromě několika DL stanic, které však byly slyšet velmi slabě a kromě tří DL stanic, s nimiž bylo navázáno spojení, nebyly slyšet žádné další kontinentální stanice. Podmínky byly výborné a byli jame zvědavi, co se bude dít o Polním dnu. Probdělá noc sice na elánu nepřidala, vyhlídka na další probděnou noc též ne, ale s dosaženými výsledky jsme byli již před začátkem závodu velíce spokojeni.“

Situaci na Lomnickém štítě, který měl přidělen Viktor, OK1XW, a jemuž pomáhal OK1VMS, líčí operatéři takto: Na Lomnický štít jsme dorazili ve čtvrtek 28. června. Viditelná inverze dala tušit překvapení. Podmínky byly mírně nadprůměrné. Pracovali jsme s vysílačem OK1XW (EF80, 6L41, QQE03/12, GU32) příkon 24 W, modulace závěrnou paralelní elektronkou (EL84), přijímač konvertor OK1VMS (na vstupu 2x PC88) s dvěma M.w.E.c., anténa - osmiprvková Yagi vlastní konstrukce OK1XW na čtyřmetrovém stožáru. Ve čtvrtek večer byla navazována běžná spojení se stanicemi HG, SP, OE, OK, z ostatních spojení OK1VMS: YO5KAU (LG33e), YU1NHI (KF31h), YU2BOP (JF34j), UT5DC (L132a), UB5ATQ (MJ01h), UB5AC (MJ01h). V pátek se počasí značně zhoršilo a byla silná mlha. Od 20.50 do 02.30 hod. OK1VMS navázal 18 spojení kromě HG, SP, OK stanic též s YU2RDV (IG52c) a YO5NB (LH29e). Na Lomnickém štítě jame slyšeli, jak OK1WHF, OK3HO, OK3CDI navazují spojení s anglickými stanicemi, žádnou jame však neslyšeli. V sobotu od ranních hodin se však podmínky začaly rychle zlepšovat. OK1VMS má spojení s UP2ON (LO10j). Jeho slyšitelnost v Čechách je výborná. Z Prahy dostává report 59+. Těchto podmínek využila celá řada dalších stanic, např.: OK1KDO ze čtverce GJ66d měl spojení s G3LTF, F1IX, G5MR, G5NU, ON4TQ,ON4CP, OK1KSO ze čtverce GK46c dvě ON4 a tři anglické stanice; OK3KFV ze čtverce IJ75h dělali G2XV, G2JF, G3GA, G3IMV, ON4TQ, OK3CDI dělal Angličany. Od dalších stanic nemáme zatím zpráv.

Srdečně blahopřejeme. Kdyby se tyto podmínky udržely v závodě, mohlo být dosaženo ještě vyšších rekordních výsledků v PD. Škoda!

Podle soutěžního deníku OK1XW navázal 235 spojení se stanicemi z 11 zemí: 27 spojení přes 400 km, 17 přes 500 km, 7 přes 600 km, jedno přes 700 km, jedno přes 800 km a jedno 930 km. To je vynikající úspěch i přesto, že Lomnický štít je kóta s předpokladem dobrého umístění. Vítězství OK1XW není úplně náhodné; z Lomnického štítu byl v r. 1965 o PD desátý, v r. 1966 třetí.

Jak Viktor uvádí, podmínky šíření vyvrcholily v neděli v 11.30 hod. Počasí letos o PD na Lomnickém štítě bylo výjimečné - bezvětří, bez bouřkových mraků, s viditelnou inverzí a ostře ohraničeným horizontem. Avšak v pondělí odpoledne (3. 7.) tam napadlo 20 cm krup a sněhu. Škoda, že malý prostor a provozní potíže neumožnily stanici OK1XW práci na pásmu 70 cm po celý závod.

O průběhu PD na Sněžce píše nám OK1WHF: „Během první hodiny závodu jsme navázali 28 QSO, během druhé 20 a tímto tempem jsme pokračovali do 19 hod., kdy s 80 QSO přecházíme na CW. A hned se ozývají OK1XW (KJ62g) na Lomnickém štítě, OK3CDI ze čtverce KI18b a OK3KDX z neméně neobvyklého čtverce LJ62e. Pří západu slunce je rovněž možné pozorovat, že rovina inverze, která byla předchozí noc vidět na severozápadě, se přesunula na severovýchod a tedy že nejlepší podmínky šíření budou pravděpodobně v tomto směru. A skutečně se nám to po půlnoci potvrzuje. Ve 23.13 slyšíme fone stanici SP7KAK/8 ze čtverce LJ62b, po ní SP8KAQ/8 a po přechodu na telegrafii děláme SP2KAE/2. Přecházíme na příjem a slyšíme konec spojení SP2HV z Gdaňska. Krátce voláme a po přepnutí SP2HV odpovídá. Končíme toto spojení a těsně nad začátkem pásma ve spleti silných signálů slyšíme slaboučké: OK1WHF, OK1WHF de UP2ON K+, odpovídáme reportem 569128 a přijímáme 599020, LO10j. Necháváme anténu v tomto směru a pokračujeme spojeními s SP5SM, SP5AD a dále UP2YL a konečně i nejvzdálenější stanicí, se kterou jsme o PD měli spojení, UP2BA ze čtverce MO27j (podle kmitočtu i QRA víc nasvědčuje tomu, že jde o známého UP2ABA, jenž získal koncesi KV a má tedy i upravenou značku), QRB 783 km. Následují ještě SM7AED, SM7BCX a pak krátký spánek OK1WHF u zapnutého cékvidla, naštěstí jen asi na 1/2 hodiny.

V 06.29 nás opět uvede v nadšení spojení UB5ATQ, fone 58 až 59 ze čtverce MJ01h, Lvov, konečně nová, již 23. země pro OK1WHF. Nikita je tímto spojením velmi nadšen, vyřizuje pozdravy pro OK1SO, OK1HV a pro další amatéry, které při své osobní návštěvě v minulých letech v Praze poznal.

Dopoledne slyšíme ještě, jak OK1XW na Lomnickém štítě pracuje s několika stanicemi UP2, nám se již žádné dálkové spojení nedaří. Navazujeme tedy ještě spojení s těmi bližšími stanicemi, na které se navečer nedostalo a PD končíme s 219 spojeními, zaznamenanými v deníku.

Máme velikou radost po zjištění,že celkový bodový výsledek je téměř 43 000 bodů.“

Škoda, že výborné umístění OK1KRA je kaleno stížnostmi stanic (OK1KOR, OK1WC) na jakost vysílaného signálu a rušení v pásmu 145 MHz.

Výsledky v kategorii I na 145 MHz nejsou vzhledem k maximálnímu příkonu 5 W pozadu za kategorií II. Bodový zisk stanice OK3KAP 22 000 bodů a 7 zemí nebo spojení OK1KAM s SM7AED (640 km) je vynikající - blahopřejeme.

V pásmu 70 cm bylo dosaženo též výborných výsledků; podmínky šíření nepřinesly však žádná pře kvapení. Nejdelšího spojení v kategorii I dosáhl OK1GA s DL3SPA (282 km) a v kategorii II OK1KCO z Děčínského Sněžníku s OK1XW na Lomnickém štítu (471 km).

Velmi potěšitelná byla rekordní účast 11 stanic v pásmu 1290 MHz. Nechybělo mnoho a stanicím OK1KCO a OK1WBN (198 km) se málem podařilo překonat čs. rekord.

Z připomínek k závodu: Vymezení pásma 144,00 až 144,15 MHz pro telegrafní provoz mělo velmi kladný ohlas, došly návrhy na rozšíření tohoto pásma nejméně o 100 kHz. Stanicím se doporučuje více používat VFO a převzít provozní praxi z KV - ladit se na protistanici. Některé stanice, např. OK1KHL, 1KNR, 1KLQ, 1KRF pracovaly v telegrafním pásmu provozem A3 a právem si na ně ostatní stanice stěžovaly. Dále je navrhována úprava etap v pásmu 435 MHz s ohledem na pásmo 1290 MHz.

Všechny připomínky v soutěžních denících projedná odbor VKV a na vážné stížnosti (např. OK2BCF) odpoví odbor VKV přímo. Tiskopisy na soutěžní deníky závodů VKV jsou již v radioamatérské prodejně v Žitné ulici na skladě.

Závěrem dík a blahopřání všem úspěšným stanicím za dobrou reprezentaci a mnoho úspěchů v budování zařízení a v přípravách na jubilejní XX. Polní den 1968.

OK1VEZ

AR 12/1965

v roce 2007 přepsal a upravil pro web OK2KKW Matěj OK1TEH