Ing. E. NORBERT v časopise Funkmagazín. Česky: OK1AQ

NEJKRAT©Í VLNOVÁ DÉLKA VHODNÁ K DÁLKOVÉMU PROVOZU [1937]

Asi před 10 lety profesor Appelton dospěl početní metodou k nejkratąí vlnové délce vhodné ku provozu na velkou vzdálenost. Tehdy se vyslovil, ľe takový provoz je moľný jedině na takových vlnách, které se jeątě odráľejí od ionosféry. Jsou to vlny kolem 10 metrů, coľ prakse potvrdila. Jiľ tenkrát profesor Appelton ukázal na fakt, ľe 10 metrů není ľádným standartem, nebo» hustota elektronů v odrazné vrstvě a výąka této vrstvy jsou podrobeny jistému kolísání.

Za posledních deset let pokročily naąe poznatky o odrazné vrstvě a její výąi. Poznali jsme určité situace v ionosféře, které sníľily kritickou vlnovou délku pod deset metrů. Taková situace v ionosféře nastává, kdyľ ve výąi 100 km nad zemí se objeví hustý odrazná vrstva. Tato vrstva byla nazvána "abnormální krajinou E" nebo "intensivní krajinou E" [dnes sporadická vrstva Es]. Tvoří se hlavně v létě a má tu vlastnost, ľe sniľuje vlnovou vhodnou délku pod deset metrů. Dále bylo shledáno, ľe hustota elektronů v tak zvané "horní krajině E" je stejná, jako ta, od které se normálně odráľejí krátké vlny. Ta dosahuje svého maxima v měsíci říjnu a listopadu a nikoli jak bych očekávali v červnu a v červenci.

Nyní nás zajímá, jak stanoviti kritickou vlnovou délku. Na obrázku v bodě A na povrchu zemském jest vysilač. Poloměr Země je R a výąka ionosféry nad povrchem Země je H. Vysilač je tak postaven, ľe vysílá své vlny vertikálně. Určitým  zařízením se zjią»uje vlna od ionosféry odraľená a na Zem opět dopadající. Vlnová délka vysilače se stále zmenąuje, aľ při jisté vlnové délce nezjistíme ľádné reflexe. Tato  vlnová délka λ_v  je ralativně hodně velká. Takovéto měření reflexe provádějí badatelé denně. Ovąem λ_v je odraznou mezí jedině pro vlny vysílané kolmo k ionosféře. Jsou-li vlny vyzařovány směrem ąikmým, počíná odrazná mez klesati, a čím ąikměji jdou vlny, tím menąí je délka vlny, který se jeątě odrazí.

Máme-li nyní nalézti nejkratąí vlnovou dílku, která se vůbec jeątě odráľí, musíme z vysílače vysílati vlny vodorovně, nebo» pak je moľný úhel dopadu k ionosféře nejmenąí. Tuto vlnovou délku nazýváme λ_h. Délku λ_h nepotřebujeme měřiti, nebo» ji mlľeme zjistiti jednoduchým matematickým způsobem, srovnáním. Lze dokázati, ľe mezi λ_v a λ_h existuje tento vztah:

λ_h / λ_v = (2H / R)^1/2

Prakticky: Počítáme na příklad s abnormální krajinou E, která v létě je často účinnou a u níľ H = 100 km. Poloměr Země je 6400 km. Z toho pak:

λ_h = λ_v / 5,6

Appleton a Naismith nalezli, ľe pro tuto vrstvu můľe klesnouti λ_v aľ na 35 m. Pak by v tomto případě bylo λ_v = 6 m.

Vyąetřováním odrazu v "horní krajině F", to je v té, v níľ normálně dochází k odrazu krátkých vln, bylo zjiątěno, ľe v měsíci říjnu a listopadu hodnota λ_v klesá na 40m. Protoľe tato vrstva je vzdálena od zemského povrchu 250 km, vypočítáme velikost λ_h takto:

λ_h  =  λ_v / 3,6  =  11m

Na rovníku bylo měřeními zjiątěno λ_h = 30 m pro odraz od F vrstvy. Z toho pak λ_h = 8,3 metru.

Aľ dosud uváděná měření byla provedena r. 1934. Pokusy v roce 1935 ukázaly, ľe se λ_v i λ_h zmenąily. Tento výsledek nikterak nepřekvapuje, vľdy» je známo, ľe se blíľíme jednomu maximu slunečních skvrn. Tento zjev se vyskytuje v cyklu 11 let. Zvětąený počet skvrn na slunečním kotouči se projevuje hojnějąím výskytem magnetických bouří.

Počítejme proto s daląím poklesem kritické vlnové délky, a to aľ do r. 1939, kdy nastane proces opačný.

Krátké vlny 1937

pro web OK2KKW přepsal a upravil Matěj, OK1TEH