"Vše, co zde napíšu, jsem případně schopen - a konec konců i ochoten - doložit písemnými doklady z výpisu z na mne vedeného "signálního svazku" u STB, nemyslím si však, že by bylo k něčemu dobré napsat konkrétní jména z obou dále uvedených skupin radioamatérů.

Jak je možná pamětníkům známo, v roce 1981 jsem byl služebně na geologické expedici - bez chlupu půl roku - v Mongolsku, odkud jsem asi 3 měsíce poměrně úporně vysílal a udělal hezkých pár desítek tisíc spojení. Jak je možná pamětníkům známo, ŽÁDNÝ OK radioamatér seriozní expediční vysílání ze zahraničí "nepřežil" bez patřičného potrestání - výjimka HORSKÝ. O tom dále.

Ani mě se tento osud nevyhnul. Jsem zločinec a přestupník, a bylo mi vyčítáno:

1. Domů mi došlo mnoho tisíc direktů - to bylo v pořádku, jistému radioamatérovi (nikoliv agentovi, ale přímo pracovníku STB, čili v Cibulkově seznamu není), došlo 13 direktů - jak bylo později prokázáno, sám se uvedl v jednom US buletinu jako QSL MGR. To byl velký zločin - aby nedošlo k omylu - MUJ. Věčné otázky při výsleších byly: ".. a vysvětlete nám, jak je to možné?"
2. Kdosi - a nevím kdo, ale vím, že to byl OK - se mne ptal na pásmu, co tam děláme. Byl jsem při takových hovorech vždy velmi opatrný, nicméně s asi dvoutýdenním zpožděním se nám dostávaly do rukou noviny, a v Mladé Frontě byla dvoustránková příloha o čs. geologické činnosti v Mongolsku. Řekl jsem asi 10% toho, co bylo ve článku, nic navíc, jenom méně. Ajajajaj: vyzradil jsem podnikové tajemství.
3. Kdosi - a nevím kdo, ale vím, že to byl OK - se mne ptal na pásmu, jaká je v Mongolsku krajina, a já blbec mu řekl, že krajina - step - je zachovaná a panenská, a vypadá určitě přesně stejně, jako vypadala za Djingischana. Tuto větu lze interpretovat pouze, výhradně a jenom jako urážku Mongolské lidově demokratické republiky, neboť jsem řekl, že tam není žádný pokrok!
4. Kdosi - a nevím kdo, ale vím, že to byl OK - se mne ptal na pásmu, proč jsem se vytratil v závodě (byl to IARU) po asi 10 hodinách z pásem. Na vysvětlenou: v půli července bylo ve stepi, či lépe řečeno v poušti, kde jsme byli, 50 stupňů Celsia ve stínu, na mé HB9CV na 20m bylo fázovací vedení uděláno z Cu lanka v PVC izolaci (jak se běžne dělalo), a toto lanko se horkem vysvléklo z roztavené izolace a krasně se spojilo s boomem. Anténa, respektive sloup, byl 20m vysoký z ocelové vrtařské trubky, a zvedalo ho nasvislo asi 10 lidí + automobil. Konstrukce vpravdě debilní, nicméně mnou připravený hliníkový sloup "nepřežil" cestu po trans-sibiřské magistrále v kontejneru spolu s automobilem ARO a dalšími věcmi. Kontejner dorazil v pořádku s "původní plombou", ale bohužel prázdný. Komentář pak byl: "... proboha, vy jste ale máci, proč si posíláte přes půl světa prázdný kontejner, to se tady u nás - v SSSR - přece nemůže absolutně stát, aby někdo něco ukradl!" No, a protože na prodloužený weekend osádka tábora odjela za "civilizací" do Ulan Batoru, zůstal jsem pouze já, abych mohl vysilat, a jeden Mongol, protože se mu nechtělo se celý den hrkat stepí v autě tam, a po dvou dnech zase celý den zpět. A já zločinec řekl, že jsem anténu nemohl spravit, protože jsme byl v táboře sám, jenom s jedním Mongolem, a tak jsem nemohl anténu sundat, opravit a zase zvednout. Bylo mi řečeno, že jsem rasista...

A teď, co bylo dále. Píši to, co jsem se dozvěděl až ze svazku. V mé "kauze" vypovídalo několik radioamatérů, agentů či spolupracovníků STB. Byli mezi nimi tací, kteří si vymýšleli, lhali a říkali vědomé nepravdy, aby zaškodili. Pak byli tací radioamatéři - spolupracovníci STB, kteří vypovídali a mluvili pouze tak, aby celou věc "jakž takž rozumně" vysvětlili, a vlastně mi pomohli. Celá kauza podle spisu - to jsem se dozvěděl vlastně až před dvěma roky - byla připravena na mé "zavření". V té době jsem si myslel, že nejhorší, co se mi může stát, bude, že přijdu o koncesi. Taky mi při výsleších říkali: "podpište nám to a nic se nestalo". Řekl jsem jim, že když mi seberou koncesi, tak si jiného koníčka najdu a budu taky živ.

Potom bylo setkání "špičkových" KV závodních stanic v té době, t.j. OK1KSO, OK1KRG (kde jsem byl VO) a slovenské skupiny ze Šamorína, která měla, jak bylo všeobecně známo, blízko k ministerstvu vnitra. Tam jsem o mé patálii mluvil. A najednou sestoupil DEUS EX MACHINA. Při posledním (prvním po uvedeném setkání a celkem asi osmém) výslechu mi řekli, že celou kauzu zastavují, že mne musí potrestat a že mi zastaví na rok činnost. Já řekl: "ale to zastavujete také činnost OK1KRG - to také chcete?" A oni řekli: "to ne, vy jste pořád PO třídy A, můžete normálně vysílat pod klubovní značkou, činnost máte jenom pozastavenou, a tak jste bez problémů pořád VO!" Čili nic se nestalo. Ze spisu jsem se dozvěděl, že to byl zásah z nejvyššího velení bratislavské STB. "Můj" pracovník s tím byl velmi nespokojen a chtěl mé skutečné ztrestání, a stejně tak výše uvedená první skupina radioamatérů - spolupracovníků."