A přesto - zatímco se okolo VKV radioamatérského provozu před nějakými 40 i ještě před 25 lety točila spousta mladých, nadaných a dychtivých kluků, kteří nelitovali ani času, ani námahy a ani něco těch rodičovských, či horko-těžko svých vlastních vydělaných peněz, jen aby mohli jet na závody, aby i oni mohli překonávat překážky radioamatérského DX-ování a porovnávat síly jak se svými kolegy, tak i se svými učiteli, či radioamatérskými vzory, dnes je ta doba definitivně pryč (a mikrovlnná radioamatérská pásma jsou nyní většinou doménou důchodců). Mezitím přišlo cinkání klíčů, politická moc bývalých mocipánů se programově změnila na moc ekonomickou a najednou bylo zapotřebí si nejprve zajistit nějakou práci, protože rodina musí dostat něco do krku, spousta z mladých kluků, kteří začínali na VKV radioamatérských pásmech v 80-tých letech najednou měla rodinu a protože stát se už o nikoho nestará, vzali si hypotéky, aby mohli splácet své bydlení - a najednou poznali, že se stali vazaly svého postavení, najít jinou dobře placenou práci je dnes již prakticky nemožné a protože rodina musí nějak žít, je nutno i v zaměstnání dělat spoustu kompromisů. Natož obětovat svého koníčka... Pryč je ta doba, kdy jsme si mohli někde v práci něco ubastlit a vraceli se domů okolo 4 odpoledne (i kdy přiznávám, že jako daň všeobecné přezaměstnanosti to občas bylo jen výsledkem toho, že si zaměstnanci na práci spíše hráli a vedení příslušného národního podniku si hrálo na to, že zaměstnance doopravdy platí). Radioamatéři se tak postupně stali jen pasivními pohlížejícími svých úspěšnějších kolegů, kteří měli do startu nové kariéry vybudované vztahy, získané v prostředí přisluhovačů bývalého režimu, kde narozdíl od nás obyčejných získávali snadno (často nikdy nesplacené) úvěry pro své podnikání, měli spoustu známých a i když mnohým jejich plány nevyšly, tak někteří další si vybudovali značné bohatství. Nic proti tomu, budiž jim přáno (ostatně sám nepatřím mezi chudé lidi), nicméně je zapotřebí připomenout, že dříve tak soudržná radioamatérská komunita se tím zásadně rozdělila. A tak zatímco někteří do svého radioamatérského koníčka mohli investovat miliony, jiní si museli a dodnes musí dobře rozvážit, zda si mohou vedle všech těch dusících nezbytných výdajů ještě dovolit s dětmi vyjet na kopec a zúčastnit se nějakého závodu. A pokud ano, jsou pak často otrávení z toho, že ti, kteří na nějakou tu tisícovku hledět nemusí, jim se svými komerčními parostroji nechutně chrochtají po celém pásmu a nedovolí jim si ten závod alespoň trochu důstojně užít. A tak pochopitelně hledali oporu v nějaké silnější organizaci, která se jich, podle jejich naivních představ, mohla zastat.

Není divu, že mnozí z těch, kteří se novými úspěšnými podnikateli (vzpomeňme výrok tehdejšího premiéra, "potřebujeme více Viktorů Kožených") z jakýchkoli důvodů nikdy nestali, s nostalgií vzpomínají na "staré dobré časy svazarmovského radioamatéření", kdy jsme sice všichni měli víceméně stejné "nic", ale "alespoň nám Svazarm občas zaplatil cesťák na Polní den, nebo nás zadotoval nějakým tím radioamatérským zařízením bývalé Radiotechniky (i ta anténa, rotátor, PSV metr, či TRX M160 přišel tenkrát zatraceně vhod), nebo nás v 80-tých letech dokonce poctil politickým úplatkem v našich očích dokonalého japonského transceiveru..." Takoví lidé se potom pochopitelně a s nefalšovanou radostí stali členy transformovaného Ústředního radioklubu Svazarmu, který začal působit pod upgradovaným názvem Český radioklub. (Pro objektivitu nutno ovšem podotknout, že ti co vzpomínají na dobu bolševického kádrování se slzou v oku tak dělají i proto, že to m.j. také byla doba jejich mládí, v jejichž světle si dodnes celou řadu hodně špatných věcí jsou schopni sami před sebou snadno omluvit). Pro spoustu - a neváhám říci většinu - radioamatérů to proto bylo zcela přirozené, zůstali ve stejném kolektivu, se stejnými kamarády, navíc zmizela ta odporná politika a hloupé cvičení radistických branců. Hlavně bylo možné si konečně koupit hezké zařízení, i ta QSL služba fungovala a ošklivý černobílý Radioamatérský zpravodaj se změnil na výpravný barevný radioamatérský časopis na křídovém papíře. Politicky nespolehliví kamarádi, kteří nesměli 20 let vysílat, dostali zpět své koncese, zmizelo nebezpečí jaderné války a všechno se zdálo nějak lepší a krásnější! Jenže to nebyla celá pravda, protože každá doba má své pro a proti...

Vyrostly nám děti, přišly počítače, internet, mobilní telefony, doba otevřeného cestování, krváky TV Nova - jen ty naše společné dluhy se kupodivu  nezmenšovaly, ale naopak rostly...  a netrvalo dlouho a zdaleka nejvzácnější komoditou OK radioamatéra se v novém režimu stal čas. Čas jsou přece peníze, podnikání, postavení, kariéra - ale také rodina. A tak radioamatérský provoz v OK i přes všechny materiální výdobytky zaznamenal  během 90 let první krizi. Poprvé v historii VKV radioamatéření (a nepochybuji, že v oblasti KV provozu to bylo nejinak, jen žádné statistiky nemám k dispozici) začal klesat počet stanic, které se účastnily VKV závodů.  Souviselo to možná i s tím, že v kritickém období po roce 1989 de facto přetrvávalo předchozí informační embargo (internet tenkrát ještě byl jen laboratorní hračkou a vydávat časopis ve větším nákladu nebylo pro malé radioamatérské skupiny finančně možné, navíc slušně mluvil anglicky jen zlomek lidí) a ti, co měli tenkrát v rukách moc a tedy i peníze, byli v té době mnohdy všehoschopní lidé s veksláckou a komunistickou minulostí, takže skupina idealistů volající po změně nejen že nebyla schopna organizačně odolat tlaku pragmatické většiny zkušených technologů moci, ale nebyla ani schopna prosadit porevoluční změny, očistu radioamatérských myšlenek jako například řadu let pěstovaného lpění na bezbřehé masovosti a spolupráci s armádou.. Prostě tu nezbytnou katarzi, na které by bylo možné začít stavět nové výzvy a učinit tak náš koníček zajímavý i pro novou generaci. Stagnace, bolševický materializmus přetransformovaný na modlu okamžitého úspěchu bez jakýchkoli pravidel, chybějící čas na rodinu a negativní vlivy komerčních médií, vychovávající celou společnost k sobectví, tak tvrdě postihly nejen naši současnost, ale pochopitelně i radioamatérskou budoucnost - tedy generaci našich dětí, která nebyla schopna pochopit nejen otazníky moderní české historie, ale navíc naše radioamatéření jim začalo připadat nekonečně nudné - proč se blbě vybavovat s někým na druhém konci světa v nějakých kódech víceméně o ničem, když přes Skype je to jednodušší, lepší a v konečném efektu mnohem levnější - a navíc si přece můžu na Facebooku najít pár kliknutími myši své přátele podle vlastního gusta. A tak jsme se všichni najednou ocitli ve světě, kde naši mladí lidé ani netuší, proč jim v lese, nebo v podzemní garáži jejich I-pod nefunguje. Jaký skandál! A to ani nerozvádím, jaké rozčarování radioamatérské společnosti přineslo poznání, že ačkoli se před rokem 1989 někteří z nás domnívali, že radioamatéři jsou takovou specifickou skupinou, která patří mezi elitu společnosti, při svých prvních návštěvách u našich zahraničních radioamatérských kolegů (a postupně jsme s tímto trendem konfrontováni i v tuzemsku) poznáváme, že radioamatéři nejenže nepatří mezi elitu, ale mnohdy ani ne mezi průměr společnosti...

Přesto všechno na přelomu století ještě nebyla otázka slušné budoucnosti radioamatérského VKV provozu zcela ztracená - stále ještě zde byli mladí lidé, kteří o radioamatéření měli zájem, lepší materiálové předpoklady pomáhaly budovat zařízení na pásma vyšší, než tradičních 144 a 432MHz. Bylo to období hledání. Protože ČRK během 90.let veřejnost zklamal - a on nemohl nezklamat, protože vnější okolnosti i zájmy některých lobbistů byly silnější než zbytek veřejnosti (a vedení ČRK rezignovalo na svůj primární úkol - hledání nových radioamatérských talentů)  - začali jsme se synem nejprve pomalu a potom čím dál s větším úsilím - pochopitelně jen do jisté míry - zkoušet suplovat chybějící informační činnost ČRK v oblasti zaměření na (v OK tradičně na výjimečně vysoké úrovni) radioamatérský VKV provoz. Začali jsme po počátečním několikaměsíčním váhání, jak s tímto sdělovacím prostředkem naložit, provozovat informační, jen na VKV radioamatérská pásma zaměřený web OK2KKW. Troufnu si neskromně říci, že díky nekonečné práci a tisícům hodin práce si tento informační zdroj vydobyl mezi radioamatéry jistého postavení a snad alespoň některým radioamatérům pomohl najít orientaci - jak na zamyšlení se o souvislostech moderní radioamatérské historie, tak i na provozní, technické a společenské výzvy současnosti. Pokud v prvním desetiletí 21.století v OK a OM narozdíl od ostatních evropských zemí (s výjimkou I, S5 a 9A)  počty stanic na VKV pásmech (vyšších než dvoumetr) rostly a aktivita na 2m nepadala tak strmě dolů jako jinde, bylo to možná do určité míry i výsledkem naší práce. Statistiku výsledků OK stanic ve VKV závodech naleznete zde.

Vývoj v radioamatérské komunitě na počátku 21. století

Do toho přišla druhá VKV radioamatérská krize. Vyrostli tu lidé, kteří investici nějakého toho zbytného balíčku několika stovek tisíc korun považovali především za dobrou příležitost k zábavě a zejména prezentaci vlastní moci a začali bez ohledu na hamspirit pod záštitou ČRK budovat contestové superstanice v kategorii "multibeaming" a nekončícím počtem kilowattových PA. A protože fyzika se ohýbá těžko (a to bez ohledu na politický systém) a parametry komerčních zařízení si operátoři té střední a nižší příjmové třídy, kteří do VKV závodění nemohou investovat takové prostředky a čas jako jiní, se za 10 let systémově příliš nezměnily, začalo být 24 hodinové contestování s obyčejnou stanicí spíše torturou, než zábavou. Těchto pár "supergun" stanic si okolo sebe přirozeným způsobem silného QRM "vyčistily" teritorium v okruhu cca 30km, což vedlo k tomu, že někteří radioamatéři se k těmto "supergun contestovým týmům" přidali, jiní se přestěhovali na mikrovlnná pásma a ostatní na VKV provoz rezignovali.  Počet stanic, které se zúčastňují aktivního VKV provozu začal opět klesat. Když jsme se proti nadměrným výkonům a multibeamingu techto stanic ozvali, dostali jsme se neočekávaně do střetu s představiteli ČRK, protože čím dál tím víc lidí, propojených s těmito "superguns" stanicemi je napojeno na dnešní vedení této největší české radioamatérské organizace a touto cestou formují její rozhodování ve prospěch svých zájmů. Od té doby jsou editoři webu OK2KKW za svou kritiku výkonů, přesahujících legální limity považováni  za osoby velice nežádoucí (minimálně z pohledu některých lidí z vedení ČRK). Věřili jsme (možná trochu naivně), že OK VKV radioamatéři se vzchopí a ve svém zájmu převezmou osud VKV provozu do svých rukou a dotlačí vedení ČRK k rozumným kompromisům, ale zklamali jsme se. Volby ČRK v roce 2009 dopadly tak, že to naopak posílilo lobby "vyvolených" a tím pádem také beztrestných představitelů hrstky "supergun" VKV stanic. Lobby těchto stanic  je od té doby již silnější, než obecná apatie zklamané radioamatérské komunity a není proto překvapením, že dřívější rádobydemokratický nátěr ČRK již byl pragmaticky odhozen a o všech důležitých rozhodnutích, které ovlivňují celou radioamatérskou veřejnost se dnes prakticky výhradně rozhoduje na neveřejných jednáních mezi těmito "vyvolenými", aniž by do toho měli členové ČRK (a natož nečlenové, i když se jich to také bytostně dotýká) šanci jakkoli promluvit. Známý to trefně označil jako "kartel studia kamarád".. Vedle řady různých účelových pochybení asi dnes toto účelové vyloučení veřejnosti z rozhodovacích procesů zdaleka nejvíce poškozuje samotný ČRK, neboť jsou přijímána rozhodnutí, ušitá horkou jehlou, což kritikům dává do rukou jinak těžko dostupný střelný prach, hi. Pro poslední změnu Všeobecných podmínek VKV závodů například stačilo předem tento návrh vystavit na webu ČRK a nemusely existovat dohady, co všechno je, či není součástí předběžných výsledků.

A touto omezenou komunikací ČRK se druhá VKV radioamatérská krize stala v podstatě chronickou. ČRK se po sjezdu 2009 v zásadě zapouzdřil, komunikuje jen s předem vybranými loyálními jedinci a sděluje radioamatérské veřejnosti jen to, co musí. Porovnejte například vývoj obsahu zápisů ze sjezdů ČRK v letech 2000, 2004 a 2009. Výsledek jejich informačního obsahu hovoří sám za sebe... Tomuto trendu také odpovídá dosud chybějící zveřejnění oficiálního zápisu posledního sjezdu ČRK, sjezdu, který byl už asi stejně pořádán především proto, aby bylo učiněno zadost stanován ČRK a zákonu a ne proto, že by to někdo z vedení ČRK snad opravdu potřeboval coby jakousi zápornou zpětnou vazbu od členů tohoto spolku. Sjezdu, ve kterém by členové této organizace měli teoreticky vybírat z mnoha kandidátů právě ty nejlepší lidi do vedení a dát jim jasné úkoly pro další období. Nic z toho nebylo letos ani předpokládáno. Vždyť i naši kritici přiznávají, že příprava posledního sjezdu ČRK byla špatná a jednání probíhalo dost chaoticky. Od několika účastníků sjezdu ČRK jsme slyšeli, že jejich totožnost nebyla při příchodu kontrolována a údajně nebyla ani podepisována žádna prezenční listina - což u volby vedení právního subjektu, který hospodaří s rozpočtem cca 4 mil Kč bude při schvalování zápisu asi trochu problém. Škoda, že jsme se sjezdu ČRK nemohli zúčastnit sami (pro chřipku OK1TEH) a přinést tak mnohem detailnější informace. Nicméně teď je to již jedno, hrstka "delegátů" z řad členů ČRK, přítomných  na sjezdu, stejně již nic zásadního ve vedení ČRK nemohla ovlivnit. Jediný kandidát na předsedu byl samozřejmě podle plánu zvolen, jeho nejbližší spolupracovníci také. A kdyby se náhodou něco zvrtlo a nastal chaos, bylo možné využít šikovné klauzule stanov, která stanoví, že když není nová Rada zvolena, zůstane ve funkci ta stávající, osvědčená... Radioamatérská veřejnost tento poněkud zvláštní systém vedení ČRK sice vidí, ale je již zcela apatická. Jeden z členů ČRK mi řekl: "proč bych měl do toho Hradce jezdit? Je to pro mě drahé, ztratím celý den a oni si to stejně zorganizují tak, jak jim to bude vyhovovat.". Na žádné  překvapení tedy nebylo zaděláno. Vždyť samotný výběr místa valné hromady ČRK hovoří sám za sebe a účast  jen cca 4% členů této organizace také. Čistě pro zajímavost - ještě nikdy v historii nebylo vedení ČRK zvoleno tak malým počtem hlasů. Asi není mimo realitu, pokud prohlásím, že mám dojem, že i Český radioklub již byl de facto zprivatizován, aby mohl plnit úkoly, pro které byli do jeho Rady nanominováni a následně navoleni lidé, kteří stejně jako předseda mají blízko k "supergun contestování" a jimiž je většina české radioamatérské veřejnosti považována spíše za křoví. A přitom by se ČRK mohl namísto toho konečně ujmout tak potřebné role zastánce radioamatérského provozu na mikrovlnných pásmech, či mít konečně fundovaného manažera pro EMC! Nemusí být daleko období, že za chvíli nastane situace, že ČTÚ bude dělat aukce kmitočtů pro širokopásmové datové přenosy, provozovaná "pod šumem" zařízení běžných uživatelů spektra. Co to bude znamenat asi chápete.

Můžete se zlobit, nesouhlasit, či protestovat, ale to je asi tak jediné, co se s tím, jak jsou karty rozdány, dá dnes udělat. Nepřekvapuje, že členové ČRK, kteří ten vývoj vidí, raději než na nějakém sjezdu, hlasují nohama - za poslední 4 roky (volební období dosavadní Rady ČRK) jich z této organizace utekla téměř 1/4 (ze všech členů). Ostatně prohlédněte si výše graf vývoje počtu členů ČRK za posledních tucet let. Hovoří sám za sebe... Data toho grafu najdete úplně dole. Je ovšem pravdou, že data o počtu členů za rok 2013 ještě nejsou definitivní - oproti informaci tajemnice ČRK se jistě ještě někteří členové (stejně, jako v minulých letech), dodatečně přihlásí, ale s ohledem na trendy minulých let si dovolím vsadit svůj inženýrský diplom na to, že i tak půjde o největší meziroční pokles za posledních 10 let - pokud ovšem nebyla data za rok 2012 zmanipulována. To je ale v roce 2013 s ohledem na personální obsazení nové revizní komise asi nemožné a dodatečně napravit chybné (?) údaje by předpokládalo m.j. nejprve vyhodit tajemníka, který přinesl tyhle špatné zprávy o počtu členů, kteří zaplatili členský poplatek ČRK za roky 2012 a 2013 v určeném termínu (do konce února?). No, uvidíme, jak se bude situace v ČRK vyvíjet dál. (Poznámka OK1VPZ z července 2013: tajemnice ČRK byla mezitím skutečně vyhozena a nový tajemník potvrdil, že ČRK má pro rok 2013 2147 členů, z toho 2058 držitelů radioamatérské koncese.) Až už tady zanedlouho informační radioamatérský portál OK2KKW nebude, vzpomeňte si na tento článek a ověřte si ve vlastním zájmu další vývoj v ČRK sami. Pokud tedy bude ještě co ověřovat, protože informace o činnosti Rady ČRK a Výkonného výboru ČRK (podle stanov by se mělo zasedání VV  konat zpravidla měsíčně (!) - opravdu tomu tak bylo?) jsou v protikladu s obdobím před rokem 2009 čím dál tím skoupější, takže nakonec se možná naše "největší, nejotevřenější a nejdemokratičtější" radioamatérská organizace definitivně uzavře sama do sebe. Pár desítek až za hrob věrných členů (pokud chcete tyto "skalní příznivce" poznat, běžte se podívat například na emailovou konferenci ok_list_crk, hi)  jí bude k legální existenci stačit a vedení ČRK to umožní ovlivňovat celou českou radioamatérskou komunitu s minimálními náklady. Ale ono to vlastně už nikomu ani nevadí...

Tady by asi bylo na místě tuto úvahu ukončit (ostatně jsem neměl při jejím psaní záměr se jakkoli strefovat do ČRK), ale na jazyk se derou další otázky, z nichž nikoli na posledním místě je podivný přístup nového vedení ČRK ke koncepci práce s mládeží, kterou zpracovalo 40 zkušených radioamatérů a v protikladu podpoře této věci Rada ČRK raději odmítnutím kontrol soutěžních stanic podporuje contestování bez výkonových limitů. Namísto toho, aby se pánové i za cenu finančního krácení jiných programů zaměřili na naši budoucnost! Koncepční materiál "Zachráníme ham-radio pro budoucnost?" se tak stal jen jedním z textů, ležících bez užitku na webovém serveru ČRK. Zkrátka, košile je opět bližší, než kabát a proto zřejmě převážil názor proč se teď starat o budoucnost a výchovu nějakých chlapců, nebo nedej bože snad investovat do nějaké mediální kampaně, která by nám mohla najít nové zájemce o radioamatérský provoz, když je na prvním místě zapotřebí jakýmkoli způsobem vyhrávat nad obtížnou konkurencí...  Připadá vám to zvláštní? Kdepak! Co také můžete očekávat, když radioamatéři jsou jen odrazem dnešní společnosti, které vládne mafiánský kapitalizmus a z již téměř zaniklé občanské společnosti se dnes dělá symbol lůzy. Čeští občané a spolu s nimi i radioamatéři prostě mají vládu svých věcí přesně takovou, jakou si svým mlčením zaslouží. A bohužel zatím nevidím žádný náznak toho, že jejich mlčení a apatie by mohla v dohledné době skončit...

Je na čase nalít si čistého vína: české radioamatéření je v krizi, kterou jsme si z větší části ovšem zavinili sami. Vím, není to hezké konstatování a navíc se obávám, že při turbulencích, které mohou provázet další společenský vývoj v ČR i EU se dosavadní negativní trendy mohou ještě zhoršit. Ale nechci být nositelem špatné nálady. Podívejte se raději ven - i když jsme v to už téměř nedoufali, tak jaro přece jen přišlo!

73!  OK1VPZ
duben 2013

doplněno v červenci 2013

v listopadu 2014 byl doplněn tento odkaz: http://www.ok2kkw.com/next/crk/vek_clenu_crk.htm

Příloha - data pro graf počtu vývoje členů ČRK