|
III. VKV BESEDA, 12.- 13. PROSINEC 1959
Přátelské a vpravdě amatérské prostředí, dobrá nálada, velký počet účastníků ze všech částí republiky, zajímavé referáty a dobrá organisace - tím vším se vyznačovala již tradiční beseda čs. VKV amatérů, pořádaná ve dnech 12. a 13. prosince v Praze. O její velmi zdařilý průběh se spolu se všemi účastníky zasloužila zejména hrstka nadšenců - z kolektivní stanice OK1KRC při VÚST A. S. Popova, kteří ve svém volném čase připravili a spolu s dalšími s pražskými VKV amatéry provedli opravdu velmi pěknou akci. Mimořádným způsobem ji podpořil i ředitel Výzkumného ústavu sdělovací techniky A. S. Popova, který také po oba dny se zájmem sledoval její průběh. Sobotní program zahájil v 16.30 předseda pořádající organizace, inž. Veselý. Ředitel ústavu s. Rada pak seznámil přítomné s posláním VÚSTu a zmínil se o některých úkolech, které ústav v současné době řeší. Výtah z obsáhlého úvodního referátu s. Macouna, OK1VR, přinášíme v další části. Po večeři pokračoval program diskusí. Čas bohužel neúprosně kvapil a tak se na mnohé, kteří chtěli přijít také „s troškou do mlýna“ nedostalo. Z nejzajímavějších uvádíme: S. Číp, pracovník Čs. rozhlasu a člen pol. prop. odboru ÚRK pohovořil o propagaci amatérské práce, tak jak ji provádí ve zvláštních relacích zahraničního vysílání Čs. rozhlasu. Díky dobré spolupráci s VKV odborem jsou častou náplní těchto relací zprávy z oboru VKV. OK2VCG přednesl obsáhlý příspěvek s četnými návrhy na zlepšení technické a provozní úrovně. OK3CAJ se kriticky vyslovil k některým nedostatkům a informoval o činnosti VKV amatérů v nejvýchodnější části republiky. OK1ANK zaujal stanovisko k některým kritickým připomínkám a zmínil se o chystané reorganizaci řízení radioamatérské činnosti. Po malém překvapené (viz obrázky na zadní straně obálky) pokračoval sobotní program volnou debatou v kroužcích podle zájmu až dlouho do noci.
Druhý den byl věnován technickým referátům. OK2VCG: Komunikace na 145 MHz odrazem od polární záře a meteorických stop, s ukázkami magnetofonových nahrávek zachycených signálů. OK1GW: Nové způsoby příjmu na VKV - parametrické zesilovače. Tento referát byl jeden z nejlepších a nejzajímavějších. Jeho první část je otištěna v dnešním čísle. OK1GV: Zajímavý konvertor na 145 MHz k přijímači MWEc (mf 3-1 MHz)s dvojím směšováním pomocí jednoho xtalu. Směšovací vfo (tzv. vxo) na 145 MHz. Inž. Hytha (VÚST) informoval o principu nové směrové antény na decimetrové vlny, vhodné pro pásma 1250 a 2300 MHz. Anténa bude později popsána v AR. Inž. Kožner (VÚST) pohovořil o všeobecných zásadách návrhů přijímačů na VKV. S. Vachuška, ex OK1YN, spolu s OK1VMK seznámili zájemce s konstrukcí svých úspěšných zařízení na 1250 a 2300 MHz. OK3YY přednesl zprávu o situaci na VKV pásmech v OK3, HG, YU, YO, LZ a UB5. S. Nešpor z OK1KRC oznámil pak výsledky proměřování konvertorů pro pásmo 145 MHz, které provedl spolu s OK1AAP a v krátkém, ale velmi zajímavém a poučném referátu zhodnotil použité konstrukce a koncepce řešení. Obsahem závěrečného nedělního referátu který přednesl OK1VR pozdě odpoledne, byly informace o vyhodnocení „zpráv a počasí“ se zřetelem na výskyt a charakter inverzí. Tolik (tedy alespoň stručně) o vlastním programu.
Stojí za to zmínit se ještě několika slovy o organizaci, která klapala opravdu bezvadně. Lze říci, že pořadatelé pamatovali opravdu na vše. Třístránkový podrobný program (včetně časů odjezdů autobusů k VÚSTu), který obdržel včas a doporučeně nejen každý přihlášený, ale i další aktivní VKV amatéři, byl prvním příslibem dobré organizace připravované besedy. Připravené štítky s natištěnou značkou obdržel každý ihned při vstupu, takže seznamování bylo snadné a rychlé. Večeře i oběd byly podávány včas. Navíc byl po celou dobu otevřen bufet s rozličným občerstvením. Mimopražští účastníci byli ubytováni společně. Bylo to sice až na druhém konci Prahy, ale objednaný autobus ČSAD obstaral dopravu večer i ráno rychle a pohodlně. Během besedy byla uspořádána výstavka zařízení na VKV pásma. A protože konstruktéři byli na výstavce přítomni, mohli podat zájemcům všechny potřebné informace. Byla to opravdu dobrá forma výměny zkušeností. Však také bylo kolem exponátů stále plno. Velký zájem byl i o výstavku výrobků VÚSTu, ať již šlo o hotové přístroje nebo o velmi pěkné miniaturní součástky, určené pro zařízení pracující na VKV. Závěrem lze říci, že III. beseda čs. VKV amatérů, pořádaná tentokráte „jen“ základní organisací, neskončila špatně. Nic však není nikdy tak dobré aby to nemohlo být ještě lepší. To si říkají zejména soudruzi z OK1KRC,a proto již teď začali připravovat besedu příští. Žádají touto cestou všechny účastníky, aby jim v přípravě pomohli tím, že zašlou své kritické připomínky a podnětné návrhy, které by bylo možno uplatnit při pořádání IV. besedy čs. VKV amatérů 1960. Kdy a jak? Snad 11. a 12. prosince 1960. Ráz besedy ponechat a vlastní program snad poněkud upravit. Omezit snad počet odborných referátů na 2 až 4. Hlavní diskusi provést v neděli po obědě a program zakončit do 16 hod. Besedy by se jistě rádi zúčastnili i někteří VKV amatéři zahraniční a jistě by u nás byli srdečně přijati. *
* *
Sešlo se nás půldruhé stovky *) na této besedě, schůzi, sjezdu, kongresu či konferenci - abych užil všech termínů, které se vyskytovaly na došlých přihláškách podle toho, jak si kdo naše setkání představoval a co od něj očekával - a zastupujeme takřka všechny kraje naší republiky. Je to již třetí takové setkání. Lze tedy říci, že má jistou tradici. Nezazlívejte nám, že jste mnozí o loňské i předloňské besedě nevěděli. Byl to jen nedostatek zkušeností, který způsobil, že naše snaha o dobrou a užitečnou věc skončila s menším úspěchem, i když jsme s ní byli loňského roku všichni spokojeni. I když nejsme žádným shromážděním, které má právo rozhodovat o zásadních otázkách a problémech, tj. o těch, o nichž rozhodují vyšší složky naší organizace, můžeme říci, že zde, na tomto početném shromáždění, zastupujeme všechny čs. VKV amatéry, organizované ve Svazu pro spolupráci s armádou, a pokud z našich diskuzí vyplynou některé jedno značné závěry, můžeme je postoupit vhodnou for mou k úvaze, projednání a nakonec snad i realizování vyšším složkám naší organizace. Pro úplnost a na vysvětlenou bych chtěl říci, že můj příspěvek není vlastně referátem o situaci na VKV pásmech u nás i v zahraničí, jak bylo uvedeno v programu. Se situací na pásmech jsme - myslím - dostatečně obeznámeni z amatérského tisku i z vlastního provozu. Považuji svůj příspěvek skutečně jen za úvod k vlastní diskuzi - nebo lépe za takový první diskusní příspěvek. Chtěl bych se v něm dotknout snad v poněkud nesouvislém sledu jen některých otázek a problémů, se kterými se setkávám při své aktivistické funkci, a které jsou také předmětem četných dotazů z vašich řad. Jak to tedy vypadá s vlastní činností na VKV pásmech u nás v poslední době? V současné době je vydáno 1240 povolení k provozu radioamatérských vysílacích stanic. Z toho je 380 kolektivních a 840 soukromých. Do tohoto počtu je také zahrnuto téměř 100 speciálních VKV koncesí a několik kolektivních stanic, kterým je povolen provoz také jen na VKV. Jsou to opravdu velká čísla. Je patrné, že velmi značně přibývá soukromých stanic, zatím co počet stanic kolektivních se příliš nemění. Myslím, že je to zcela logické. Členové stávajících kolektivních stanic zvětšují postupně svoji amatérskou kvalifikaci tak, že se nakonec stávají koncesionáři. To je radostné a potěšitelné. Porovnáme-li počet koncesí v ČSR s počtem koncesí v jiných zemích a vyjádříme-li jej dnes tak populární mírou - počtem na jednoho obyvatele, a vezmeme-li v úvahu ještě další desítky provozních operátorů, objeví se nám vše v ještě příznivějším světle. Méně příznivé je to už s vlastní činností. Nemohu se ubránit dojmu, že se v četných případech stává snaha mít koncesi jen záležitostí prestiže a módy. Na první pohled se snad zdá, že nečinnost některých stanic nemůže nikomu škodit. Naopak - na pásmu je alespoň více místa. Vše se nám ovšem objeví v jiném světle, podíváme-li se na to s hlediska kontroly. Díky dobré spolupráci ÚRK s RKÚ přechází kontrola do rukou samotných amatérů. Myslím, že je to správné. Vzrůstající počet nevysílajících resp. jakkoli nečinných amatérů však kontrolu ztěžuje, a nakonec to vede k tomu, že je ohroženo vydávání dalších koncesí, mezi kterými jsou jistě i takové, jejichž majitelé nečinní nebudou.
Jinou bolavou stránkou je činnost VKV koncesionářů na 80 m pásmu a nečinnost na VKV pásmech; Myslím, že je dostatečně známo, proč byl pro tyto koncesionáře uvolněn telefonický provoz na pásmu 80 m. Skutečnost nás poučuje, že to mnozí nepochopili a místo aby jim 80 m pásmo sloužilo jen jako pásmo dorozumívací - nouzové, mají je za hlavní a jediné, a vysílají jen tam. Je v pořádku, že je na fonické části 80 m pásma živo. Jak k tomu však přijdou obyčejní krátkovlnní céčkaři, kteří musí se svými 10 W čekat na povolení k fonickému provozu na 80 m celý rok, a při tom ještě dokonale ovládat telegrafní provoz! Bude asi účelné doporučit, aby se VKV koncesionářům udělilo povolení k fonickému provozu na 80 m až po určité době, až se ukáže, že na VKV pásmech skutečně pracují, a že tedy měli při podání žádosti na mysli skutečně činnost na VKV. Toto řešení je možno realizovat ihned. - Lepší by jistě bylo zavést pro VKV koncesionáře operátorské třídy podobně, jako pro držitele KV povolení. Jako příklad uvádím třeba takovéto rozdělení: třída C, 25 W, a všechna VKV pásma. Po roce činnosti třída B, 50 W, a telefonie na 80 m pásmu navíc. Po několikaleté úspěšné činnosti resp. na doporučení VKV odboru URK 150 W. S takovým řešením jako definitivním, které by také umožnilo VKV koncesionářům určitý technický růst, ovšem v současné době počítat nelze. Rozsáhlejší úpravy povolovacích podmínek budou patrně do značné míry ovlivněny závěry, které vyplynou se světové radiotelekomunikační konference UIT, která právě proběhla v Ženevě. Ani dnešní - jednotřídní - úprava však nezabraňuje technickému růstu VKV koncesionářů, pokud pod pojmem technický růst rozumí růst výkonu svého vysílače či spíše růst anodové ztráty koncového stupně. Celá řada jich již obdržela povolení k práci příkony vyššími, s příkony několika set wattů. Také v těchto případech se projevil dobrý vztah RKÚ k nám, amatérům. Zajímavé je ovšem to, že těchto mimořádných příkonů, pokud jsem informován, zatím není využíváno. Proč tedy si o tyto příkony na VKV amatéři vlastně žádají? Proč si o ně žádají zejména ti, kteří na VKV ještě vůbec nevyjeli? Proto bude jistě velmi správně, když po volení k užívání větších příkonů budou udělována jen na doporučení ÚRK, a to skutečně jen těm, kteří jich budou používat k vážnějším pokusům. Dostatečnou kvalifikací k tomu budou informace o jejich činnosti s normálním příkonem. Jak to vypadá s provozní a technickou úrovní našich stanic? Myslím, že technická úroveň není špatná, alespoň na pásmu 145 MHz. Není sice ve svém průměru na současně dosažitelné úrovni, ale je dobrá s ohledem na situaci před několika málo lety. Na 435 MHz stojíme ve své většině už řadu let takřka na stejném místě, i když zde jisté předpoklady k dalšímu rozvoji již jsou. Problémem jsou zatím stále spíše přijímače než vysílače, a to jak pro nedostatek součástek, tak i pro nedostatek informací, tj. přístupně napsaných článků na toto téma. Oživení vyšších pásem je, jak nás poučuje zkušenost letošního roku, otázkou iniciativy několika jednotlivců. Je ovšem třeba již dnes počítat tím, že ani na tak vysokých kmitočtech nemají budoucnost sólooscilátory a superreakční přijímače. S technickou úrovní do značné míry souvisí i styl práce od krbu. Ta se u nás rozšířila opravdu pěkně. To tu nemusím zdůrazňovat. Zdá se mi však, že se i tam objevuje určitý náznak ustrnutí, alespoň několika případech. Nemíní-li se někteří naši amatéři zabývat později kmitočty vyššími, měli by nit alespoň snahu zlepšovat v rámci možností své zařízení. I se skromnými možnostmi lze provést mnohé cenné úpravy. Nemyslím tím chromovat, lakovat s vyměňovat knoflíky. Mám na mysli zlepšování a také zjišťování technických parametrů používaného zařízení, o kterých většina nic neví. Mnohdy není třeba stavět úplně nové zařízení. Stud malé úpravy ve vlastním zapojení, aby se podstatně zlepšila účinnost vysílače. To též platí často i o konvertorech, kde je možno malými úpravami vstupního obvodu pěkně zlepšit šumové vlastnosti. Dostupnými prostředky lze šumové číslo i měřit. Často je možno mnoho zlepšit na anténě. Tak i onak mohou ti, kteří nemíní své zařízení přestavovat, přesto dále stávající zařízení zlepšovat a navzájem se přesvědčovat, nejlépe s partnerem stejného druhu o účincích provedených zásahů. Myslím, že je to určitě poučnější a hodnotnější zaměstnání, než se spokojit pouhým konstatováním, že „to chodí“ zbytek života strávit přehráváním gramofonových desek a z páskových nahrávačů, nebo pouštěním hracích strojků s nekonečným CQ. Značná část našich amatérů stále zapomíná na studium dostupné literatury. Zejména na VKV je třeba si osvojit alespoň nejdůležitější teoretické základy. Myslím, že i s provozní stránkou naší činnosti, která jde nutně ruku v ruce s úrovní technickou, nemusíme být nespokojeni. Úspěchy dosažené ze jména v tomto roce jsou v porovnání s VKV amatéry v jiných zemích opravdu pěkné: Spojení na velké vzdálenosti odrazem od polární záře, úspěch OK2VCG při využití meteorických stop a malým příkonem, první spojení OK1EH s Itálií a Lucemburskem, pěkné vzdálenosti na 1250 MHz, první spojení na 2300 MHz, velké množství OK stanic, které se pravidelně objevují na pásmu. Navíc tomu můžeme ještě připočíst úspěchy, kterých dosahujeme jak účastí, tak umístěním v některých soutěžích. Chtěl bych při této příležitosti poukázat opět na jeden nedostatek, který pokládám za dosti podstatný. Je to přístup některých soudruhů, zejména ZO kolektivních stanic, k soutěžení a soutěžím. Pro mnohé stanice se stává účast na soutěžích pouhým zvykem, aniž by se předem vůbec seznámily důkladně se soutěžními podmínkami. Neplatí to jen o stanicích, které se objevují na VKV pásmech občas, resp. právě jen během soutěží. Platí to i o některých našich nejlepších stanicích, jejichž operátoři se již zřejmě považují za tak dokonalé, že pokládají studium soutěžních podmínek jen za ztrátu času. A z nedostatku informovanosti pak způsobí během soutěže na pásmu svým suverénním porušováním podmínek pěkný zmatek. K tomu pak přistupuje i otázka vyplňování soutěžních deníků. Nechci to zde rozvádět do detailů. K případným námitkám ohledně adres podotýkám, že povolovací podmínky hovoří o tom, že plná adresa se nemá uvádět při spojeních a na QSL lístcích. Nikdo také ale nežádá, aby na soutěžním deníku byla uvedena plná adresa. Podobně je třeba vyplnit jméno stanice, ale ne nějakými (neinformovanému nesrozumitelnými) zkratkami. Není to formalita, ale nutnost. Nutnost zejména v těch případech, kdy deníky odcházejí do zahraničí, To, že uvedené rubriky jsou ponechány prázdné, zavdává příčinu některým zahraničním amatérům k tomu, aby šířili zprávy, že naše kolektivní stanice jsou stanice profesionální. Charakter práce na VKV v současné době nutně vyžaduje těsnou vzájemnou spolupráci všech, kteří se na ní podílejí, má-li být dosaženo pokroku a dalších úspěchů. Platí to nejen o jednotlivých stanicích, platí to také ve větším a velkém měřítku národ ním a mezinárodním. Víme velmi dobře, jakých pěkných úspěchů jsme dosáhli během posledních let právě diky tomuto kolektivnímu pojetí naší práce ať již v jednotlivých kolektivních stanicích, nebo mezi námi všemi jak tu sedíme, a víme také velmi dobře, že by těchto úspěchů nebylo, kdyby nebyl stejný styl uplatňován i na poli mezinárodní spolupráce a kdybychom se na tomto poli mezinárodní spolupráce v rámci daných možnosti úspěšně nepodíleli. Důkazem této skutečnosti je situace v minulých letech, kdy se u nás činnost na VKV z valné části vybíjela pouze o Polních dnech a kdy většina z nás neměla tušení o možnostech v tomto odvětví naší činnosti, zatímco v zahraničí byla v této době celková technická úroveň podstatně vyšší. Jakým způsobem k této spolupráci v mezi národním - evropském měřítku dochází a jakým způsobem se na ní podílíme my, českoslovenští VKV amatéři? Členy VKV komitétu I. oblasti, v níž pracujeme i my, jsou VKV pracovníci členských zemi mezi národní amatérské organizace. Z přítomnosti na pravidelných zasedáních nejsou vylučování v žádném případě VKV pracovníci zemí resp. organizací nečlenských. Naopak, jejich přítomnost - jako pozorovatelů, je vítána a informace o chystaných zase dáních jsou jim zasílány. Týká se to tedy také nás VKV amatérů v ČSR, kteří nejsme členy mezinárodní amatérské organizace. O všech dosud uspořádaných konferencích jsme byli předem informováni oficiálními oběžníky a letos ještě navíc dopisem od DL3FM, Dr. Lickfelda, který je předsedou komitétu. Pokládali jsme za správné podílet se na řešení některých otázek alespoň písemně, abychom jednak přispěli k celkovému pokroku, a jednak dokázali, že naší snahou není jen vyhrávat soutěže, ale také předávat získané zkušenosti a poznatky ostatním. Náš příspěvek ve formě připomínek k projednávaným bodům spolu s dalšími návrhy byl proto zasílán buď přímo sekretáři konference (v roce 1957), nebo navíc některým účastníkům, VKV pracovníkům jednotlivých zemí (v roce 1958). To, že naše návrhy a připomínky měly s mají abych tak řekl „úroveň“, je patrné z toho, že většina z nich byla nakonec pojata do vydaných doporučení. Je to jistě potěšitelná skutečnost, ze které je vidět, že nejen vlastní činnost na pásmech, ale i celá orientace v tomto odvětví naší amatérské činnosti je správná. Méně potěšitelné ovšem je, že jsme z našich příspěvků propagačně vůbec nic nevytěžili. O nich - jako o připomínkách nečlenské organizace - se zřejmě na konferenci, jíž jsme se nezúčastnili ani jako pozorovatelé, nejednalo jako o československých. Určitě však o nich bylo hovořeno neoficiálně, v kuloárech, kde se s nimi seznámili všichni účastníci. Někteří z nich pak o rok později předložili naše návrhy jako návrhy vlastní - a tak došlo k jejich doporučení VKV komitétem. Obdobně, tj. bez propagačního zisku, to dopadlo i letos v Haagu, pouze s tím rozdílem, že letos byl náš podíl na vydaných doporučeních největší. Po zkušenostech z minulých let jsme letos připomínky k vlastní konferenci nezaslali, ale seznámili jsme s nimi včas některé VKV pracovníky v zahraničí. Tím se současně dostávám k další formě mezinárodní spolupráce, kterou je užší styk mezi jednotlivými organizacemi resp. VKV pracovníky zejména sousedních zemí, obvykle s obdobnými specifickými podmínkami s ohledem na VKV, a tedy často i se stejnými zájmy a názory. A z valné části právě díky dobré spolupráci mezi námi a některými VKV pracovníky v zahraničí tam má značka OK velmi dobrý zvuk. V rámci této spolupráce dochází i k výměně časopisů, která byla doporučena na konferenci v Paříži v roce 1957. Při této příležitosti rád konstatuji, že náš časopis téměř po všech stránkách předčí všechny docházející evropské časopisy. Konstatují to i zahraniční amatéři, kteří mají náš časopis k dispozici. Předseda VKV komitétu, DL3FM, se ve svých střízlivých dopisech nejednou našemu časopisu nadšeně obdivoval. Jeho obdiv k nám se projevuje např. i v náplni jím redigované VKV rubriky německého časopisu DL-QTC, kde jsou podzáhla vím „Ze zahraničí“ zprávy o Československu velmi často a vždy na prvním místě. Totéž platí o rubrice „UKW Bericht“ ve Funkamateuru, redigované známým DM2ABK, s. K. Rothammelem, a nakonec i o pravidelném měsíčním oběžníku News Letter, vydávaném sekretariátem VKV komitétu I. oblasti, a zasílaném VKV pracovníkům zemí členských i nečlenských, který obsahuje časté zmínky o ČSR. V této souvislosti bych se rád zmínil o velmi dobré spolupráci s našimi spolupracovníky - aktivisty - členy pol. prop. odboru ÚRK - s. Čípem a Haszprunárem z Čs. rozhlasu, kteří se díky svým jazykovým znalostem na jedné straně a informovaností o celkové amatérské problematice na straně druhé podílejí na reprezentaci značky OK v zahraničí mimořádným způsobem. Ve svém zaměstnání mimo jiné sestavují a řídí pravidelné relace pro zahraniční amatéry v jazyce německém a anglickém. Úkolem těchto relací je jednak informovat amatérskou i neamatérskou veřejnost v zahraničí o radioamatérském dění u nás a jednak přispět k informovanosti široké veřejnosti o amatérství vůbec. A opět díky dobré vzájemné spolupráci jsou častou náplní těchto relací zprávy z oboru VKV. Pokládám za vhodné zmínit se v souvislosti s mezinárodní spoluprací o zavedení tzv. QRA - Kenneru. Byli jsme pozváni na tzv. Weinheimer UKW Tagung, což je tradiční sjezd německých VKV amatérů. Tento sjezd, s početnou mezinárodní účastí, se koná každoročně, několik týdnů před evropskou konferencí VKV pracovníků. Na pořadu jsou kromě odborných přednášek i body určené k projednání na zasedání VKV komitétu. Měli jsme tedy příležitost podílet se na řešení některých otázek takřka oficiálně. Zájezd do Weinheimu se však neuskutečnil. Hlavním bodem diskuze o provozních otázkách byl nám všem známý QRA - Kenner, o jehož zavedení a uplatnění máme naprosto suverénní zásluhu. S vlastním návrhem přišel před časem DL3NQ. Návrh byl publikován v DL-QTC a užívání QRA-Kenneru doporučeno zejména v mezinárodním měřítku. U nás byly informace o novém způsobu uveřejněny jako dodatek k jednotným soutěžním podmínkám pro VKV soutěže v AR. DL3NQ měl na mysli zjednodušení provozu při soutěžích a odstranění potíží při . vyhodnocováni vzdáleností. Tehdy však zůstalo jen u toho publikování. Navržený způsob se neujal, protože si nikdo nedal práci s tím, aby si na mapě sestrojil síť čtverců, odkud by mohl potřebné údaje tj. označení čtverců zjišťovat. V době, kdy jsme už u nás měli mapy se zakreslenou sítí čtverců v tisku, byl v NSR navržen nový způsob. Jeho autorem byl známý hannoverský VKV amatér DL9ARA. Nový způsob byl v principu stejný, byl však zcela odvozen ze soustavy zeměpisných souřadnic. Ve Weinheimu pak došlo k utkání mezi zastanci a propagátory jednotlivých systémů. Dlouhá diskuze, během které se vítězství přiklánělo střídavě na jednu nebo druhou stranu, skončila, když DL3FM přečetl náš dopis, týkající se projednávané záležitosti. Skončila hlasováním, ve kterém byl schválen původní návrh 97 : 3 hlasům, to znamená, že pro něj nakonec hlasovali i jeho odpůrci.. DL3FM pak byl pověřen, aby na haagské konferenci prosazoval zavedení QRA-Kennen v celé Evropě. Že se to podařilo, je vidět ze zápisu o jednání. Snad se teď mnozí domnívají, že tedy naší neúčastí na mezinárodních konferencích prestiž čs. VKV amatérů nijak podstatně neutrpěl. V Haagu však za naší neúčasti byla vyvolána diskuze, ve které se hovořilo o jakémsi profesionalismu některých čs. a polských klubových stánic. Bylo konstatováno (cituji doslova), že „tyto klubové stanice nelze přísně vzato považovat za amatérské, protože prý jsou podporovány z vnějších zdrojů a v některých případech je jim prý zařízení dokonce kupováno, takže mají v soutěžích nepatřičnou výhodu před opravdovými amatérskými stanicemi, které si veškeré zařízení opatřují na vlastní náklad“. Bylo navrženo, aby tyto stanice byly hodnoceny ve zvláštních kategoriích a sekretář VKV komitétu, pan Lambeth G2AIW, byl zmocněn, aby se v této záležitosti dotázal na naše stanovisko. Naše stanovisko jsme pochopitelně p. Lambethovi naprosto jasně tlumočili. Stojí za to poznamenat, že to bylo vůbec poprvé, kdy byla vyvolána na oficiálním amatérském mezinárodním shromáždění diskuze na toto téma. Jsem přesvědčen o tom že kdyby byl býval na tomto zasedáni někdo od nás, mohl hned na místě podat všem správné vysvětlení. Rád bych se teď zmínil o stycích se sovětskými VKV amatéry DOSAAFovci. Myslím, že by se zde dalo mnoho zlepšit. Sovětský svaz je totiž jedinou sousedící zemí, se kterou dosud nemáme spojení na žádném z VKV pásem. Je to skutečně s podivem, uvážíme-li, že máme společné hranice a přitom víme, že se v SSSR na VKV skutečně pracuje. U příležitosti letošního (1959) květnového ukrajinsko-maďarského VKV závodu pracovalo na Ukrajině přes 200 stanic, z nichž větší část byla soustředěna v těsné blízkosti našich hranic - v Zakarpatské oblasti nedaleko Užhorodu. Mezi maďarskými a ukrajinskými stanicemi byly navázány desítky spojení na 2 m pásmu a několik spojení na 70 cm pásmu. A jedině proto, že jsme se o této soutěži včas nedozvěděli, nedošlo ani tentokráte ke spojení Československo-Sovětský svaz na některém VKV pásmu. Byla tak promarněna jedinečná příležitost. Kdybychom byli o této soutěži včas informováni, jistě by se našlo dosti stanic, které by se nerozpakovaly obsadit při této příležitosti řadu přechodných QTH ve snaze navázat konečně spojení se sovětskými VKV amatéry. Je zajímavé, že o soutěži byli velmi podrobně informováni amatéři západoněmečtí, kteří obsadili několik výhodných kót nedaleko jihočeského pohraničí,aby se pokusili o spojení s HG nebo RB stanicemi, zatím co my jsme o tom nevěděli prakticky nic. Naše úsilí o spolupráci s amatéry DOSAAF je již staršího data, a několikrát o tom byla zmínka v AR. Jedním. z projevů tohoto úsilí byla např. diskuse na předloňské výroční schůzi ÚRK o spolupráci se sovětskými amatéry formou spolupráce a družby mezi nižšími složkami mezi radiokluby. Na základě závěru z této diskuze pak bylo doplněno usnesení z této schůze bodem 14, který zní : „Zajistit spojení a užší spolupráci s radiokluby DOSAAF“. Iniciátory diskuze i této části usneseni jsme byli právě my, VKV amatéři. Zdá se však, že k užší spolupráci mezi našimi a dosaafovskými radiokluby zatím nedošlo. Je to skutečně paradoxní, uvážíme-li, že tato forma spolupráce je propagována a přináší své ovoce v mnoha jiných případech. Přátelské styky, spojené s výměnou zkušeností, spolu udržují pionýrské organizace, školy, zemědělská družstva, výrobní závody a další a další instituce. Domnívám se, že je to opravdu velký nedostatek, neexistuje-li podobna forma spolupráce i mezi radiokluby a myslím, že je v moci mnohých kolektivek a radioklubů, aby se v tomto případě ujaly iniciativy a pokusily se o užší spolupráci se sovětskými amatéry v některém z radioklubů DOSAAF. Jako příklad bych chtěl uvést naši snahu o spolupráci s radioklubem ve Stalinu, v jehož řadách je soustředěna většina nejlepších ukrajinských VKV amatérů. Vypadá to tak, že přece jen dojde k jistému zlepšení ve spolupráci, a to tak říkajíc na nejvyšší úrovni. Byli jsme informováni s. náčelníkem Krbcem, že příští rok (1960) se v plánu činnosti počítá s pozváním dvou zástupců DOSAAFovských VKV amatérů jako pozorovatelů na XII. čs. Polní den. Věříme, že přijedou, a že během PD navštíví několik stanic a seznámí se s námi blíže. A věříme, že se o rok později PD zúčastni také Do jisté míry má své nedostatky i spolupráce s VKV amatéry v Maďarsku. Rozdíl je v tom, že s nimi na pásmech pracujeme, účastní se našich soutěží, ale styk s nimi je opravdu jenom na pásmu. Letos pracovalo během PD asi 30 maďarských stanic, ale došel jen jeden jediný deník od HG5CT. Došel asi proto, že byl zaslán přímo. Není to určitě náhoda, protože maďarské stanice zřejmě nedostaly ani naše mapy, které jsme jim včas a v dostatečném množství zaslali, a vůbec nepoužívaly nového způsobu označování QTH, což přineslo opět velké potíže při vyhodnocování. Tyto příklady by snad stačily k objasnění problémů s úkolů spojených s propagací naší činnosti v zahraničí. Při naší činnosti, kdy každý jednotlivec, každá kolektivka reprezentuje v zahraničí značkou OK naši lidově demokratickou republiku, musíme mít na zřeteli, že veškerá činnost, veškeré akce musí být do nejmenších podrobností podřízeny snaze propagovat značku OK co nejlépe. Platí to o práci na pásmech, o stycích korespondenčních i o stycích osobních. Platí to pro nás aktivisty i pro naše funkcionáře. Myslím, že je třeba podstatně zlepšit a rozšířit ty způsoby propagace, které zde byly uvedeny, případně najít nové tak, abychom zahraničním amatérům poskytli dostatek příležitostí, aby se seznámili s naší činností a aby si také někteří západní amatéři poopravili své, kapitalistickým tiskem zkreslené, představy o nás. * * * A ještě několik slov o druhé prosincové události, která shromáždila také velký počet našich VKV amatérů. Nebylo to sice v Praze, ale na pásmu, kde se u příležitosti prvního, ale jistě ne posledního ročníku Hradecké VKV soutěže vyrojilo několik desítek stanic. Jedině dík a chválu je možno vyslovit soudruhům krajské sekce radia v Hradci Králové za jejich iniciativu... Byl to opravdu dobrý nápad uspořádat, a pořádat i nadále o vánočních svátcích tuto soutěž. Typické prosincové podmínky znesnadňovaly navazování dálkových spojení, ale i tak si skoro všichni přišli na své, díky rychlostnímu charakteru soutěže na dvou pásmech současně. AR 2/1960 v roce 2007 přepsal a pro web OK2KKW upravil Matěj OK1TEH Viz také IV. beseda VKV amatérů 10. prosince 1960 ve VÚST A. S. Popova. |
Beseda, pořádaná 12. a
13. pr
Na schůzce VKV
amatérů si o problémech své práce pohovořili OK2VCG, Dawe Axe W7AGJ, který
se o besedě do ve Vídni a odskočil si do Prahy, OK1VR a OK3YY.
3, 4, 5 dobrou formou
výměny zkušeností byla výstavka mnoha pěkných zařízení.
6 OK2VCG přehrával záznamy
svých spojení odrazem o polární záři a meteorické stopy.
7, 8 - a nakonec si každý
něco odnesl. Zájem o elektronky a objímky připodobnil chodbu ústavu obchodnímu
domu v předvánoční době a OK1VMK, ex OK1YN a OK1KDO/1WV přibyla starost, jak
dopravit „nepatrnou“ pozornost hostitelů domů.
