|
Z KONFERENCE V ATLANTIC CITY 1947 Alois Burda
Od poloviny května do konce září probíhaly v Atlantic City v USA tří mezinárodní telekomunikační konference. Časově prvá vypracovala nový radiokomunikační řád, kterým jsou upraveny mezinárodně podmínky a pravidla pro radiokomunikační služby, druhá přijala Mezinárodní úmluvu o telekomunikacích, kterou jsou upraveny ústava a činnost mezi národní telekomunikační unie, třetí jednala o postupu při jednáních o světový plán podrobného rozdělení krátkých vin v oboru rozhlasu. ČSR měla na konferenci tří zástupce z ministerstva pošt (min. radu Ing. Krapku a Ing. Svobodu a odb. radu dr. Bušáka) a jednoho delegáta z ministerstva informací (odbor. přednostu V. Pacáka, jehož později vystřídal Ing. Ehrlich). Některým jednáním byli přítomni také zástupci Čs. rozhlasu, gen. řed. Lašťovička a techn. řed. Ing. Janík. Z rozmluvy s některými z delegátů přinášíme několik informací. Jaký význam měly konference pro Československo? — Československo má s cizinou 18 přímých radiotelegrafních spojení pro soukromé a státní telegramy, dříve dopravované po linkách. Všechna jsou provozována podle mezinárodních pravidel, o nichž se jednalo na konferencích. Se světem jsme spojeni i řadou leteckých linek, a všechny ty linky používají radioelektrických služeb. Máme dále řadu rozhlasových vysilačů, tedy další službu, možnou jen v rámci pronikavé mezinárodní úpravy. Na rozhlasu pak závisí výroba přijímačů a náš radiový obchod. Na mezinárodní úpravě rozhlasové techniky vlnové má však zájem i 1 700 000 účastníků našeho rozhlasu, kteří by bez ní nemohli poslouchat nejen cizinu, ale z valné části ani domácí rozhlas. Na mezinárodní úpravě radiokomunikací závisí také služba meteorologická. Nesmíme zapomínat ani na našich, téměř 500 amatérů-vysilačů. To jsou jen nejdůležitější naše zájmy, které vesměs souvisí s mezinárodní úpravou radiokomunikací a se zařazením Československa do jejího rámce. Zájem Československa na konferencích, kde se o tom jednalo a na řadu let rozhodovalo, je tedy jasný. Jak se uplatnilo Československo na konferencích? - Věříme, že se ctí. Zúčastnili jsme se prací všech nespočetných komisí, subkomisí, pracovních skupin a podskupin, v nichž byly dotčeny naše zájmy. Zasedalo se z počátku sedm hodin denně - nejprve mimo sobotu a neděli - později, když nahromaděnou látku nebylo možno zdolat, byly i schůze sobotní, nedělní, večerní ba i noční. Jedna plenární schůze zvláště pohnutá trvala s nočními přestávkami plné tří dny. Vedoucí naší delegace, Ing. Krapka, byl předsedou komise č. 7, která jednala o všeobecných věcech technických. Ač musila zpracovat velmi rozsáhlou látku (definice pojmů, hodnoty tolerancí a šířek pásem a j.), byla tato komise se svým úkolem hotova prvá. Zvláštním úspěchem je, že Československo dostalo zastoupení v jedenáctičlenném sboru pro zápis frekvencI, což bude stálý orgán Mezinárodní telekomunikační unie, který bude zasedat v Ženevě a kontrolovat používání přidělených frekvencí (mimo rozhlas). Naším zástupcem v tomto důležitém sboru na prvé volební období, t. j. na prvých pět let, bude min. rada Ing. Svoboda z ministerstva pošt. Na konferencích bylo zastoupeno 78 zemí a bývalo přítomno průměrně 650 delegátů a expertů nejrůznějších národů a jazyků. Jak jste se dohovořívali? - Většinou se jednalo anglicky a francouzsky. Rusové mluvili rusky, zástupci středo- a jihoamerických republik používali španělštiny (španělsko však nebylo zastoupeno, stejně jako Německo a Japonsko). Všechny řeči, proslovené jinak než anglicky nebo francouzsky, byly současně překládány do těchto dvou jazyků a kromě toho bylo překládáno z angličtiny do francouzštiny a naopak. Překlady byly delegátům tlumočeny pomocí vysílacího zařízení pro velmi krátké vlny a sluchátkových přijímačů. Co přinesly konference radiokomunikačním službám, ze jména rozhlasu? - Jádro mezinárodní komunikační úpravy je v tak zv. službě mobilní, t. j. radiové službě námořní a letecké. Těmto dvěma službám - zejména námořní - je věnována většina z obsahu 47 článků nového Všeobecného řádu radiokomunikací. Na vlnové državě a detailnosti úpravy získává služba letecká. Služba rozhlasová udržuje si svou državu, získá však vypracováním světového plánu rozdělení krátkých rozhlasových vln a stanovením přesných pravidel o jejich používání. Služby pevné, kterých se používá pro mezinárodní telegrafní dopravu, a tak zvané služby pozemní, pracující s letadly a loďmi, získávají zřízením mezinárodního sboru pro zápis frekvencí. Prvou přesnou mezinárodní úpravu získávají služby, pracující na velmi krátkých vlnách, jako radar, televise, letecká navigace atd. Který stát získává z nové úpravy? - Nepochybně Švýcarsko. Přes americké snahy, přestěhovat sídlo Unie do Ameriky, zůstává zachována Švýcarsku dosavadní takzv. mezinárodní kancelář, příště generální sekretariát Unie. Jeho sídlem však již nebude Bern, ale Ženeva. Ženeva se stává trvalým sídlem sekretariátů všech tří poradních sborů (telegrafního, telefonního a radiokomunikačního), bude sídlem mezinárodního sboru pro zápis frekvencí i stálé administrativní rady Unie. Švýcarské vládě se také svěřuje projednávání diplomatických a administrativních aktů, souvisících s členstvím v Unii. Dojmy z Atlantic City. - Atlantic City jsou mořské lázně na protáhlém, písčitém astrově těsně při pevnině. Z New Yorku jeda se tam expresem půl čtvrté hodiny. Pláž, několik velmi přepychových mrakodrapových hotelů, řada obchodů, zábavních podniků a vilových domků. Není tu divadla, lázeňského orchestru ani pořádných sadů. Přesto oblíbené výletní místo Newyorčanů a časté sídlo kongresů a konferencí. V květnu byla citelná zima, později tropická vedra (35° ve dne, 25° v noci) a hlavně obtížné, vše pronikající vlhko, před kterým nebylo úniku. I šaty trpěly plísní. Kuchyň vydatná, ale někdy příliš americká. Na př. vepřové maso s dušenými jablky, vídeňský řízek, politý rajskou omáčkou a pod. A hlavně - hrozně draho. Z amerických dojmů nezapomenutelně působí mohutnost a organisace dopravy, zvláště dopravy letecké. Mezinárodní úmluva o telekomunikacích a ochrana rozhlasu před rušením Nová mezinárodní úmluva o telekomunikacích, slavnostně podepsaná 2. října 1947 v Atlantic City v USA také našimi plnomocníky, pamatuje i na ochranu rozhlasu před rušením. V čl. 44, odst. 2 se tu ustanovuje: Členové a přidružení členové (t j. členové mezinárodní telekomunikační unie) uznávají za žádoucí, aby učinili prakticky možná opatření na zabránění toho, aby činnost všeho druha elektrických přístrojů a zařízení nepůsobila škodlivá rušení radioelektrickému sdělováni a službám, zmíněným v odst. 1 tohoto článku (t. j. radiokomunikacím a službám členských států, uznaných soukromých podniků a jiných podniků, řádně zmocněných k provozování radiokomunikační služby). Ustanovení toto má sice spíše ráz všeobecné deklarace než povahu přesného závazku (,‚uznávají za žádoucí“). I pouhé slavnostní prohlášení bude však cennou oporou těm státním správám, které se chtějí konečně vyrovnat se starým, ale stále časovým a naléhavým problémem, odstraňováním poruch. -da.
N O V Ý Ř Á D R A D I O K O
M U N I K A C Í Dr Alois BURDA Když byla zahájena v Atlantic City ve Spojených státech 15. května t. r. mezinárodní konference telegrafních správ, aby projednala a přijala nový Všeobecný řád radiokomunikací (VŘR), vznikla mezi amatéry vysilači obava, aby novou úpravou nebyli zkráceni, po případě aby nebyla příliš omezena jejich práva, která vyplývají z dosud platné káhirské revise VŘR roku 1938. Obávali se zejména, aby nebyla příliš zúžena dosavadní frekvenční pásma. Dne 2. října t. r. konference skončila a výsledky jejích prací jsou vtěleny v nový VŘR, a tu je možno považovat tyto obavy celkem za rozplašeny. Nový VŘR přináší ovšem jistá omezení frekvenční državy amatérů-vysilačů, ze kterých nejbolestnější bude nepochybně ztráta pásma 58,5 až 60 Mc/s ve prospěch rozhlasu, po případě v Americe i na prospěch služby pevné a pohyblivé. Naopak zase získávají amatéři řadu pásem nad 200 Mc/s (nový VŘR jde při rozdělování frekvencí až do 10 500 Mc/s na rozdíl od dosavadního VŘR, jehož rozdělení končilo u 200 Mc/s), a tak věřím, že vcelku nemusí být naši amatéři vysilači s výsledkem nespokojeni. Kromě dobré vůle zúčastněných telegrafních správ pomohla i spolupráce mezinárodní organisace amatérů-vysilačů, jejíž zástupci byli přítomni v úloze expertů. Jistě že se nezapomnělo ani na výtečné služby, které radioamatéři prokázali věci Spojených národů v poslední válce. Co tedy ustanovuje nový VŘR o radioamatérech vysilačích a čím se nová ustanovení - platná od 1. ledna 1949 - liší od ustanovení dosavadních? Nový VŘR především neslučuje radioamatéry v jediném článku (dosavadním čl. 8) s provozovateli pokusných experimentálních stanic. V novém VŘR pojednává o vysílacích radioamatérech článek 42, o stanicích experimentálních další samostatný článek 43. V definicích, kterými začíná znění nového VŘR (č. 1), jsou amatérské stanice určeny jako „stanice amatérské služby“, a služba amatérská je definována jako „služba, která záleží v sebevzdělání, vzájemném sdělování a v technickém studiu, a již provádějí amatéři, t. j. řádně oprávněné osoby, které se zajímají o radiotechniku výhradně z osobní záliby a nikoli ze zájmu peněžního.“ Povšimněme si, jak nová definice uznale charakterisuje ráz radioamatérské práce, zvláště její význam sebevzdělávací a technicko-pokusný. V anglickém originále se mluví o „service of training, intercommunication and technical investigations“, ve francouzském překladu pak o „service ďinstruction individuelle, ďintercommunication et ďétude technique". Povinnosti a práva radioamatérů upravuje článek 42 nového VŘR (dosavadní VŘR upravoval tyto věci ve známém čl. 8), a tento článek zní (kursivov písmem jsou vyznačeny věcné odchylky event. doplňky nového VŘR,. pouhé odchylky stylistické nejsou důležité): Radiokomunikace mezi amatérskými stanicemi rozličných zemí jsou zakázány, jestliže, některá ze zúčastněných správ ohlásí, že s tím nesouhlasí. Jestliže tyto radiokomunikace jsou dovoleny, musejí se jednotlivá vysílání mezi amatérskými stanicemi rozličných zemi provádět v řeči jasné a musejí přestávat na zprávách technického rázu, které se týkají pokusů, a na poznámkách ryze osobní povahy, o kterých podle jejich nepatrného významu nelze předpokládat, že by jejich doprava byla svěřena veřejné telekomunikační službě. Naprosto se zakazuje použít amatérských stanic k vysílání mezinárodních sdělení, které pocházejí od třetích osob nebo osou pro ně určena. Právě uvedená ustanovení mohou být změněna zvláštními dohodami mezi zúčastněnými vládami. Každá osoba, která manipuluje s přístroji amatérské stanice, musí mít prokázáno, že je způsobilá vysílat a přijímat podle sluchu texty ve značkách Morseovy abecedy. Zúčastněné správy mohou však od této podmínky upustit, jest jde stanice, které používají výlučně frekvence vyšších než 1000 (tisíc) Mc/s. ‘Správy učiní opatření, která uznají za potřebná, aby bylo ověřeno, že každá osoba, která pracuje přístroji amatérské stanice, má k tomu technickou způsobilost. Zúčastněné správy určí největší výkon amatérských stanic. Při tom přihlédnou k odborným způsobilostem operatérů a k podmínkám, za kterých řečené stanice mají pracovat. Veškerá všeobecná pravidla, stanovená Úmluvou (to jest Mezinárodní úmluvou o telekomunikacích) a tímto Řádem, platí také pro amatérské stanice. Zvláště pak vysílaná frekvence musí být tak stálá a tak prosta harmonických, jak to dovoluje pro stanice tohoto druhu stav techniky. V době vysílání musejí amatérské stanice dávat v krátkých přestávkách svou volací značku. Je vidět, že věcné změny v novém VŘR. nejsou značné. Nejdůležitější je zajisté ta, která dává státním správám moc upustit od zkoušení a prokazování předepsané zručnosti při vysílání a přijímání Morseových značek u těch amatérů, kteří používají výhradně frekvencí nad 1000 Mc/s. Daleko nejdůležitější pro naše radioamatéry je článek 5 nového VŘR, který přináší nové rozdělení frekvencí mezi jednotlivé druhy radiokomunikačních služeb, resp. ty jehož části, které se týkají vysílacích radioamatérů. Především a všeobecně je nutno poznamenat, že nová rozvrhová tabulka udává číselné hodnoty jen ve frekvencích, nikoliv v metrech, což je ostatně přirozené, když se uváží, že tabulka ta jde až do 10 500 Mc/s. Nová tabulka zná dále dvojí druh přidělení, a to jednak přidělení světové, t. j. všechny díly a oblasti světa bez rozdílu, jednak přidělení oblastní. Některá frekvenční pásma jsou přidělena na podkladě světovém, jiná na podkladě oblastním. Celý svět je rozdělen na tři oblasti, z nichž první oblast obsahuje Evropu a Afriku spolu s celým SSSR, Tureckem a Vnějším Mongolskem druhá oblast Severní, Střední a Jižní Ameriku a třetí oblast zbytek, tedy Čínu, Indii, Australii, Oceanii atd. KoneČně je nutno poznamenat, že kdežto téměř všechny ostatní ustanovení nového VŘR budou platit již od 1. ledna 1949 nabude nové rozdělení frekvenčních pásem, A TO PRO FREKVENCE MENŠÍ NEŽ 27 500 kc/s (tedy pro vlny delší než 10,91 m) platnost až později, .pravděpodobně začátkem roku 1950. O tom rozhodne zvláštní konference pro sestavení nového mezinárodního seznamu frekvencí, kterou obešlou telegrafní správy na rok 1949 do Ženevy. Zejména to tedy znamená, ze radioamatéři budou moci používat dosavadní význačné frekvenční pásmo 28 500 až 60 000 kc/s již jen do 1. ledna 1949. Následující tabulka podává přehled dosavadního a nového přidělení frekvenčních pásem pro amatérské vysilače evropské oblasti:
Na konec zmínku o tak zv. stanicích pokusných. Ustanovení o tomto druhu stanic byla, jak bylo připomenuto, v dosavadním VŘR obsažena společně s ustanovením o stanicích amatérských v čl. 8. Nyní však je těmto stanicím věnován zvláštní samostatný článek 43. Především je nutno si uvědomit, co nový VŘR těmito stanicemi míní. Jejich definice zní takto: pokusnou stanicí je stanice, která používá Hertzových vln pro pokusy, na kterých má zájem pokrok vědy a techniky. Tato definice nezahrnuje do sebe stanice amatérské. Článek 43, který pojednává o těchto stanicích, zní: Pokusná stanice může zahájit spojení s pokusnými stanicemi jiných zemí jen se souhlasem té správy, které podléhá. Každá správa oznámí druhým interesovaných správám takto udělená povolení. Interesované správy určí ve zvláštních dohodách podmínky, za jakých mohou být spojení zřizována. Každá osoba, jež v pokusných stanicích manipuluje na svůj vrub nebo na vrub někoho třetího s radiotelegrafickými přístroji, musí mít prokázáno, že je způsobilá vysílat a přijímat podle sluchu texty ve značkách Morseovy abecedy. Správy učiní opatření, která uznají za potřebná, aby bylo ověřeno, že každá osoba, manipulující s přístroji pokusně stanice, má k tomu technickou způsobilost. Interesované správy určí největší výkon pokusných stanic, přihlížejíce k podmínkám, za kterých ty stanice mají pracovat. Veškerá všeobecná pravidla, stanovená Úmluvou (t. j. Mezinárodní úmluvou o telekomunikacích) a tímto Řádem, platí též pro pokusné stanice. Tyto stanice pak mají zvláště vyhovovat technickým podmínkám, které jsou ukládány vysílačům, pracujícím v těchže frekvenčních pásmech, leda že by sám technický princip pokusů tomu bránil. V době vysílání musejí pokusné stanice dávat v krátkých přestávkách svou volací značku nebo své jméno v tom případě, že by šlo o stanice, které ještě nemají volací značku. U pokusné stanice, která nemůže působit škodlivé rušení nějaké službě v jiné zemi, může dotčená správa, uzná-li to za žádoucí, použít jiných směrnic než těch, které jsou uvedeny v tomto článku. Český
překlad všech ustanovení nového VŘR vyjde, a to pravděpodobně někdy koncem
roku 1948, ve zvláštní příloze k Věstníku ministerstva pošt. Motto: Audiatur et altera pars. Je tedy na řádku let rozhodnuto o našich osudech, a jak u to bývá, mohlo to dopadnout hůře. Čím chceme říci, že to nedopadlo nejhůře a až na ztrátu nejbolestnější, totiž „šestapadesátku“, jsme celkem spokojeni. Zopakujme: ztráty nejdelšího pásma 160 m, sotva kdo bude litovat. „Osmdesátka“ bude užší, nebude jen pro amatéry, a svízelné poměry na ní tedy zhruba zůstanou, „Čtyřicítku" nám konference přistřihla na polovic neboť rozhlasové zpravodajství je patrně věc závažnější než sebevzdělání, světové přátelství a podpora snah humanitních, pěstovaných amatéry. I „dvacítka“ je užší, zatím na štěstí jen nepatrně, a je na tom možná trochu naší viny, neboť jsme se po válce začali všichni si stěhovat k jednomu konci. Zato jsme dostali nové pásmo, 21 Mc/s. To je zisk tak pěkný, že vyváží ostatní ztráty až na pětimetrové pásmo. Té mírně zúžené „desítky“ nelitujeme, ale toto jste nám, pánové na konferenci neměli dělat. Bylo to nejmilejší pásmo na ukv, na které má tolik nadšenců krásné vzpomínky u proto, že bylo nutno ve spojení s tímto pásmo opouštět naše koutky a kumbálky a pracovat na svěžím větru, na kopcích a vrcholech naší půvabné vlasti, za slunce, deště i sněhu, jak právě určil bůh povětrnosti. Ještě že silvestrovská nálada pomůže plašit chmury, až budeme na sklonku roku bourat svá pětimetrová zařízení. Další ultrakrátkovlnná pásma nám zatím mnoho neprospějí, i když nám byla přidělena se štědrostí tak opulentní, že na př. třícentimetrová vlna má pásmo ve celých 500 megacyklů. Jako to bylo kdysi, ustupujeme k vlnám stále kratším, pozvolna, ale jistě. A proto máme strach z příštích porad. Jakže tomu bylo na samém počátku? První amatéři-vysílači vznikli v USA hned po prvých úspěších Marconiových. Dokázali postavit stanici a doufali, že i tak učiní aspoň jeden z jejich přátel s kterým se pak budou moci bavit. Bylo to nadšení a radost z „bezdrátového“ hovoru s přáteli. A už tehdy je povzbuzovalo vzrušení z DXů na jednu, ba i na pět mil! To bylo před čtyřiceti lety. Amatéři ze Spojených států tehdy neslyšeli nikoho z cizích kolegů, a žádný cizinec nikdy neposlal zprávu o poslechu Američanům. Oceán byl nepřekonatelnou hradbou ticha. Na větši vzdálenosti (i přes oceány) se pracovalo předáváním zpráv po řetězu stanic. Krátké vlny znamenaly 200 m. Oblast pod 200 m byla tichá. Uplynulo mnoho roků, než jejich možnosti začaly být tušeny. V r. 1917 bylo ve Spojených státech asi 4000 amatérů. I ukázala se potřeba radiových zákonů, které by vymezily vlnové délky pro různé služby atd. Tehdy to šlo ještě bez konferenci: „Amatéři? Aha. No, strčíme je pod 200 m, ty vlny stejně k ničemu nejsou.“ (Bezmála s týmž odůvodněním je letos v Atlantic City „odškodňují“ pásmy pod 5 metrů.) A hle, ukázalo se, že dosah amatérských stanic vzrostl na tahdy neslýchanou vzdálenost pěti set, a někdy dokonce tisíce mil.! Amatéři v USA začali pomýšlet na překlenutí Atlantiku se zařízením na 200 m. Amerika však vstoupila do války a tři čtvrtiny amatérů nastoupily ve Francii jako operátoři a instruktoři. Potom přišel mír, a část se jich zase vrátila. Chtěli vysílat, avšak jejich předseda H. P. Maxim plný rok musil prosit a urgovat v Bílém domě, než vyšly první koncese. A už tehdy byl trh válečných přebytků. Novinkou byly elektronky. Amatéři začali s přestavbou vojenských přístrojů pro 200 metrů a zakrátko se vzájemně slyšeli přes celou americkou pevninu. Což přes oceán? Teď víme, že tam jsou také amatéři. Neslyší nás, ale možná nejsou zvyklí na tak „krátké“ vlny. A tak vyslal v prosinci 1921 spolek ARRL do Evropy jednoho z nejlepších amatérů, Paula Godteye, s nejlepším amatérským přijímačem. Pokusy začaly a Godley v Evropě uslyšel třicet Američanů! Tato zpráva otřásla celým americkým světem. Za rok byly podniknuty nové zaoceánské pokusy: tentokrát evropští amatéři zachytili 315 amerických stanic a k tomu v Americe uslyšeli jednoho Francouze a dva Angličany. Tím bylo dokázáno: jde to přes oceán. Zvyšovat výkony přes povolený kilowatt nemůžeme. Lepší přijímače? Vždyť už máme superhet. Což změnit vlnovou délku? Nahoru nesmíme, dolů, však ano. A tak v roce 1922 provedl redaktor QST pokus mezi Hartfordem a Bostonem na 10 m. Dopadlo to skvěle. V příštím roce uspořádala ARRL pokusy na vlnách až po 90 m a bylo zjištěno, že při kratších vlnách byly reporty lepší. Vypadalo to tak, jako by byli amatéři něco popletli. A popletli opravdu, totiž dosavadní „oficiální“ názory celého inženýrského světa, když Schnell (W1MO) a Reinartz (W1XAM) dokázali pracovat po několik hodin s Deloyem (W8AB) ve Francii, vesměs na 110 m (v listopadu 1923). Poté začalo
houfné opouštění pásma 200 metrů. Rokem 1924 začal být celý svět posedlý
radiem a celé tucty obchodních společností začaly s kvapnou přestavbou Jaké to bude na dvacítce? Ukázaly se nečekané možnosti - amatér na pobřeží Tichého oceánu mohl se bavit s ‘kolegou na pobřeží Atlantiku za pravého poledne. Splněný sen DX ve dne! A již bylo nutno stanovit mezinárodní značky k rozlišení národnosti volacích značek. ARRL začala vydávat diplomy WAC těm stanicím, které prokázaly spojení se všemi pevninami. Historie tedy učí, že mezinárodní konference, které přinášejí řád do éteru, jsou nutné. Vidíme však také doklady, že amatéři, objevitelé krátkých vln, si za svou pionýrskou a kulturní práci nezaslouží, aby byli odstrkováni. Doufejme, že nás další konference nezatlačí výhradně pod 10 m. A kdyby nás zatlačily, budou snad od nás čekat zase nějaký objev? Kdoví, i ultrakrátké vlny mají možnosti. RADIOAMATÉR 11/1947 pro web OK2KKW přepsal a upravil Matěj, OK1TEH |
