|
Radiový příjem a meteory [1949]
Jak souvisí tyto zdánlivě vzdálené pojmy? Výzkumy v posledních letech ukázaly, že použití radioelektrických zařízení, hlavně radarů, může velmi prospět astronomii při studiu meteoritů, a naopak zase hlubší poznání vlivu meteoritů na poměry v atmosféře vysvětlí některé neobvyklé zjevy, které se vyskytují při příjmu krátkých vln. Meteority jsou úlomky pevné hmoty, přicházející z vesmíru, které prolétnou velkou rychlostí asi 50 km/vt zemskou atmosférou, prudce ji stlačí, rozžhaví se a zanechávají za sebou prchavý dojem zářivé dráhy. Větší meteory, které před. vstupem do atmosféry váží několik kilogramů a jejichž rozžhavené zbytky o váze několika desítek gramů dopadnou až na zemi, jsou poměrně vzácné a na území ČSR jich dopadne za rok jen několik. Zato se vyskytují velmi hojně drobná tělíska, větší než špendlíková hlavička, a prolétnou za jasných nocí oblohou jako létavice. Naše planeta jich potká denně přes 20 milionů, viditelných pouhým okem a několik miliard, viditelných v dalekohledu. Za války pozorovaly vojenské skupiny, obsluhující radary, že radioelektrické záření vrhané do prostoru směrovými anténami jejich přístrojů, se odráželo na shlucích meteoritů a vyvolalo v přijímači ozvěnu podobně, jako by narazilo na nepřátelské letadlo. Tyto zkušenosti podnítily odborníky k organisování podrobnějších výzkumů, a hned po válce velký počet pozorovatelů, vyzbrojených mohutnými směrovými vysilači, se věnoval sledování meteoritů, hlavně jejich velkých shluků, zbylých z původních velkých komet, jejichž drahou naše země občas prochází. Tak nedávno sovětští badatelé, Levin a Šešnik, pozorovali dlouhodobé odrazy na skupinách meteorů, v Anglii Lowel se věnoval registraci meteoritů, zachycovaných velmi úzkým paprskem na vlně 4 metrů, Hey a Steward útočili na meteory směrovým vysílačem o výkonu 150 kW na vlně 5 metrů. Oba poslední zaznamenali na př. 9. října 1946 odpoledne 10 odrazů za hodinu, o půlnoci jejich počet vzrostl na 35 a ráno ve 4 hod. byly odrazy tak četné, že je nebylo možno jednotlivě registrovati. Ve Spojených státech byl uskutečněn velkorysý program pozorování meteoritů, pro který bylo použito 20 velkých radarových zařízení na 3 metrech, 60cm, 10 cm a 3 cm. Z těchto pozorování vyplynulo, že odrazy se dějí v prostoru daleko větším, než by odpovídalo velikosti malého zrnka hmoty, které představuje meteor. Někteří fysikové proto uvádějí na vysvětlenou, že nastává ionisace vzduchu ve velkých výškách pouhým prudkým nárazem meteoru na atomy plynu, jiní poukazují na to, že každý žhavý plyn je již tím silně ionizován. V každém případě je zřejmo, že meteor při svá dráze atmosférou vytvoří protáhlý válec, naplněný ionty a elektrony, jehož osu tvoří dráha meteoru. Tento tvar se zanedlouho rozptýlí, avšak odraz radaru jej bezpečně zaregistruje. Podle zkušeností, vyplývajících z četných pozorování, byla také vypracována methoda, jak lze tímto způsobem přímo změřit rychlost meteorů. Vznik této husté koncentrace elektronů, které se postupně rozptylují, má však také značný význam pro studium šíření radioelektrických vln. Podle Appletona tyto elektrony přispívají k vytvoření t. zv. abnormální vrstvy E, která působí dočasný vzrůst intensity příjmu ultrakrátkých vln. Jindy lze naopak pozorovat rychlý pokles intensity příjmu, který trvá vteřinu nebo dvě. To nastane tehdy, jestliže odraz od dráhy meteoru interferuje s vlnou, odraženou od některé ionisované vrstvy a nastane tak rychlý únik. Pro sledování meteorů není však nutně zapotřebí nákladných speciálních aparatur. Průchod meteorů můžeme také přímo slyšet na prostém, avšak citlivém přijímači krátkých vln. Na př. při poslechu vzdálených stanic na vlně 15 až 20 m zaslechneme náhle tichý hvizd, připomínající vzdálenou sirénu, který začne nad 3000 kmity/vt a postupně se snižuje až zanikne. Tento zjev je zejména nápadný, sledujeme-li krátkovlnnou rozhlasovou stanici, jež vysílá jen nosnou vlnu bez modulace ve vzdálenosti několika desítek kilometrů, kde přejímáme ještě slabě přízemní vlnu, kdežto odrazová prostorová vlna se ještě neuplatňuje. Vysvětlení klouzavého hvizdu? Vlny, odražené od shluku elektronů v blízkosti meteoru, interferují s přímou přízemní vlnou. Protože odrazová plocha se rychle pohybuje, liší se frekvence odražené vlny podle Dopplerova principu od kmitočtu přímé vlny a tím vzniká akustický proměnný tón, klesající od nejvyšších kmitočtů až k nule. Takové pozorování meteoritů je velmi jednoduché, vyžaduje však hodně obětavých spolupracovníků a proto si v některých státech Astronomické společnosti již zajišťují spolupráci amatérů RP v tom to zajímavém vědeckém úseku. ELEKTRONIK-RADIOAMATÉR 6/1949 Více na téma provozu odrazem od meteoritických stop zde na naší stránce DX provozu. |
