Reportáž z letošního MMC bude heslovitá. Dostali jsme od Matky přírody na holou...  A to zrovna na chlubení moc není.

Listopadový telegrafní závod je na naší kótě s nadmořskou výškou přes 1000m vždy tak trochu "dráždění hada bosou nohou". Může to dopadnout velmi dobře - viz. například rok 2001, nebo může naopak dojít k situaci, kdy bychom raději seděli v nějaké útulné hospůdce, jak se to stalo o rok později. Letos jsme si proto po úspěšném UHF Contestu řekli, že budeme sice připraveni, ale, pokud bude předpověď počasí nepříznivá, zajdeme raději na pivo na Vyhlídku.

Ale znáte to: David už nějak dlouho nevysílal, také BAF se chtěl pochlubit, že už má řidičák ,a tak jsme si zase poslechli tu starou povídku o tom, jak na nás čekají Španělé v Pyrenejích a vyrazili jsme...

Tentokrát ale bez OK1TEH, který prohlásil, že on si raději zavysílá s domova, aby se, jako správný operátor třídy D, mohl zase jednou pomazlit se svým telegrafním klíčem - a že si stejně naběhneme na vidle.

Možná, že prvním varováním mělo být, že jsme hned ve slunném Polabí potkali sněhový pluh s radlicí - ale na nic jsme nedbali, naložili všechno to železo a  jeli.

V sobotu dopoledne jsme začali stavět - ouha: BAF nechal doma kliku od toho vysouvacího stožáru. No nic, jsme přece "šikovní kluci" a tak jsme si po malém zpoždění, související s výrobou náhrady, poradili. Protože předpověď počasí moc příznivá nebyla, postavili jsme jen menší, 20m vysouvací stožár s anténou KLM 17LBX a jako druhý stožár pro anténu podle OK1RI posloužil pouze 12m trubkový stožár pro 70cm. Než  jsme závod rozjeli, začal padat sníh. Zpočátku jen tak, aby se neřeklo. Spojení sice moc spojení nepřibývalo, pásmo bylo dost zavřené, ostatně OL7C na vedlejším kopci se také činili o sto šest, což způsobovalo problémy s příjmem, ale u roztopených kamen bylo jinak docela prima.

Námraza na 20-ti metrovém stožáru                                   Námraza na anténním direktoru po sundání antény

Večer volá OK1TEH, že si u něj stěžuje OK1MZM, že náš signál není v pořádku. Hledáme, v čem by to mělo být, ale protože ani po kontrole druhým přijímačem nic nenacházíme, jedeme dál. Držíme mírný náskok před OL4A, trochu ztrácíme na OL2R, ale stále to jde a věříme, že v neděli ráno, až si "moraváci" vytlučou, co se dá, ještě budeme moci zasáhnout do pořadí.

Po půlnoci dochází dvě stížnosti najednou - od OK1OPT i další německé stanice. Znovu vše kontrolujeme a zjišťujeme, že problém asi bude ve VF vazbě  mezi transvertorem a VN kabelem mezi zdrojem a PA. Ztrácíme asi hodinu řešením toho, jak si na kopci s bukového dřeva vyřezat rybičkou VN kapacitní průchodku... :-) Konečně pokračujeme. Asi za 2 hodiny rána - všechny jističe letí ven. Závada však není v PA, ale ve zdroji. Kucháme VN zdroj, ale nic nenacházíme. Opět se chvíli vysílá. Perioda mezi práskáním VN se stále zkracuje... Všechny indicie směřují ke krabicovému VN kondenzátoru 16 M. Navíc, a to je možná ještě závažnější, v době posledního plesknutí VN jsme právě přepínali na příjem a nějakou shodou okolností nám ten výboj vzal s sebou  do "věčných lovišť" i vstupní tranzistor přijímače transvertoru. Elektrostatický sníh nám už od toho okamžiku nevadil.

Něco pěkného? Jedno spojení do Rumunska, pár do Jugoslávie, několik hezkých Italů. Alespoň něco.

Ve čtvrt na šest ráno máme konečných 318 QSO. Budíme OK1RK, který se tak těšil na Španěle v Pyrenejích, kontrolujeme na německém meteorologickém radaru postup dalších frontálních systémů, předpověď vývoje počasí -  a potom přichází to osudové rozhodnutí: házíme do ringu ručník a vzdáváme to.

Důvodem toho, proč jsme po 30 letech vysílání ze Spáleniště asi poprvé vzdali ještě před koncem závodu ani není tak moc to zařízení - měli jsme náhradní transceiver a vysílat se dalo i s budičem - ale problém dělalo počasí. Venku se totiž ženili čerti a antény se pomalu měnily v tupý kus ledu - PSV stoupalo na 2, potom na 3 ... Navíc poměrně silný severní vítr začal sněhem, kterého v té době napadlo už asi okolo 15cm, pomalu vršit první letošní závěje na naší jedinou příjezdovou komunikaci (která se v zimě neudržuje)...

Pustili jsme se tedy do skládání - nejdříve otlouct teleskopický stožár od ledové krusty, pomalu zasouvat, potom antény, kabely, kotvy, rotátory. Mezitím stále padal sníh - za krk i jinam.

V půl jedenácté z kóty zbaběle prcháme - tu za tam už musíme auta potlačit - a tak myslím, že s ohledem na naše ojeté letní pneumatiky a obytný přívěs naložený asi tunou všelijakého železa, víceméně v poslední chvíli - na zemi leží v té chvíli již cca 20cm, jsou minus 3° a v úvoze cesty jsou závěje už skoro půlmetrové.

Marconi memorial Contest 2004 pro nás definitivně končí v 17 hodin odpoledne návratem domů. Tentokát se tedy opravdu nezadařilo. Ale alespoň budeme napříště lépe hodnotit naše možnosti a nepokoušet se srovnávat s borci, kteří mohou mít na horách vybudovány trvalé stožáry i s anténní systémy.

Alespoň pár fotek:

   
  Smutnou demontáž antény už v neděli ráno humorně vyvažuje OK1DIX              Majka OK1DYX se chystá po fotografovi hodit sněhovou kouli

A tak na slyšenou zase až v roce 2005 - z kopce to ale asi bohužel nebude dříve než v květnu. A slibujeme, že příště už rušit nebudeme víc, než odpovídá standardním parametrům použité (jinak poměrně kvalitní) technologie. Víme, co se stalo a jsme přesvědčení, že víme, jak tomu pro příště zabránit.

73! OK1VPZ

PS: log z tohoto nešťastného závodu  (necelých 14 hodin provozu) najdete cca za týden tady.