Pro tento závod se naše závodní parta rozdělila: odvážlivci OK1RK, OK1KN, OK1DIX, OK1XNG a moje maličkost, namlsaní loňským úspěchem, nedbali varování poměrně nepříznivé předpovědi počasí a vyrazili na naše soutěžní QTH v nadmořské výšce přes 1000 m, zatímco OK1TEH, obdařený čerstvou znalostí telegrafie se po dohodě s námi (z důvodu relativního dostatku operátorů při jednopásmovém závodě) rozhodl zůstat doma a pocvičit si, co se z telegrafie během roku naučil.

Na kopec jsme postupně dorazili, jak jinak, až v noci z pátku na sobotu. Sobotní ráno bylo kalné - drobný, ale vydatný vodorovný krušnohorský déšť, mlha, 200% vlhkost. Nicméně, ještě vyhřátí a dosud v suchém prádle jsme vyrazili stavět stožár a anténu. Ta stála přibližně dvě hodiny před závodem - ale nadšení z nás již pomalu vyprchávalo - Jarka OK1KN bolel zlomený prst na noze, ostatní, promočení až "na trenýrky", rychle hledali poslední zbytky dovezeného suchého šatstva. Zařízení jsme postavili - a zaplaťpánbůh, hned napoprvé téměř vše fungovalo. Téměř - až na packet - protože OK1AR, který se chystal na Klínovci vyhrát v single kategorii vypnul tamní packetový nód, museli jsme jít s packetem na 70 cm - ale UHF "ručka" si postavila hlavu a odmítla spolupracovat s těmi ostatními packetovými "krabičkami". Byli jsme tedy tentokrát bez možnosti nakukovat do DX clusteru ...

Jen pro ilustraci - zde jsou fotografie antény, jak vypadala již téměř celá očištěná při skládání a jen poslední zbytky námrazy na některých prvcích a kusy ledu na zemi dokládají, jak asi anténa ještě před chvílí vypadala - první fotky jsme udělali až když byla anténa odlehčená a jeden z nás namísto jejího držení, aby se nezlámala, mohl vzít do ruky foťák...

Jako obvykle, závod rozjel David OK1RK, a vše se zpočátku vyvíjelo poměrně dobře - spojení utěšeně přibývala, na rozdíl od jiných závodů jsme neměli žádné rušení od OL7C, kteří mají svoje QTH ve stejném čtverci jako my (závod s ohledem na předpověď počasí moudře vzdali) a jen OK1KIM a OL2R si vůči nám udržovali drobný, asi 5-ti % náskok. Jedinou divnou věcí bylo, že na západ od nás nebyla skoro žádná aktivita ... ?

Problémy začaly večer - najednou začala elektrika blikat v rytmu klíčování, jako bychom měli příkon alespoň 10 kW a už za chvíli byla skoro tma - závadu se nám sice podařilo naštěstí objevit poměrně snadno, ale oprava byla složitější - vyhořelá rozvaděčová skříňka (HDS), která byla dosud stále pod napětím, totiž do tmy výsměšně žhnula tmavě červeným žárem, protože se v ní na přechodovém odporu zrezavělých šroubů u porcelánového pojistkového pouzdra zapálila izolace vodičů a další již šlo rychle ... Ale odvážné srdce i tentokrát pomohlo a tak jsme v noci, v dešti a mlze, jen při svitu baterky vylezli na střechu, pod napětím rozpojili svorky na přívodu elektřiny přímo na vrchním vedení a posléze opravili i tu HDS-ku. Bezpečáka by z podmínek, při jakých jsme pod napětím tyto operace prováděli, asi trefil šlak, ale nakonec jsme opět svítili a hráli.

Naše radost neměla dlouhého trvání - asi v jednu po půlnoci najednou začalo stoupat PSV antény, ta přestala směrovat - ještě asi hodinu provozu a potom to nevydržel ani PA - a po hlasitém plesknutí, při skóre asi 300 QSO "odpochodovaly " nejenom pojistky ... NÁMRAZA !

Nezbylo, než vyčkat rána - noc byla hrozná - jen s malým PA a hroudou ledu namísto antény se dovolávat těch několika málo zbylých stanic šlo nadmíru těžce.

Ráno se podařilo objevit problém v PA a hned, jak to trochu šlo, vyrazili jsme se pokusit s anténou něco udělat. Pokusy o oklepávání jsme vzdali rovnou a přestože anténa vážila asi 50 kg a kotvící lana byla tlustá jako čtvrtpalcová trubka, podařilo se anténu nakonec bez její destrukce sundat, očistit od ledu a znovu vztyčit. Hned se to projevilo na provozu - ale bohužel za chvíli začalo znovu pršet - a pršelo a pršelo - a při teplotě minus 1°C ! Nemusím dodávat, že anténa měla za chvíli zase PSV 3, potom 5 potom 10 ....

A tak jsme ve druhé 12-ti hodinové polovině závodu neudělali ani 100 spojení. Trápení skončilo na skóre 392 QSO. Když jsme všechno to železo skládali, svorně jsme si řekli, že jsme zase od té matky přírody dostali pěkně "na hubu" příště si to s tím studiem předpovědi počasí raději dobře rozmyslíme.

Když jsme narvali omrzlé trubky stožáru do auta, vypadalo to, že mi někdo v autě rozbil krabici skleniček - ale nebylo to sklo - jen všude led a led a led...

Výsledek je slabý, ale bohužel nic lepšího jsme v daných podmínkách nedokázali. Možná, že někdo z jiný, který jel třeba z Polabí, nebo slunné jižní Moravy, nám "natrhne křídlo".

Posuďte sami:

A ještě k tomu, jak dopadl OK1TEH z domova - s ohledem na skutečnost, že jel z Prahy z kuchyně s "holou" FT 847 bez jakéhokoli PA, s 20 let starým kabelem o délce téměř 50 m a 6-ti prvkovou anténou, těch jeho 147 spojení rozhodně nebylo špatným výsledkem, zeména v porovnání s tím, jak hodně "branný" charakter mělo naše účinkování v Krušných horách. Více informací o jeho závodu "od krbu" najdete na stránkách OK1TEH zde.

73! OK1VPZ

PS: a možná nebude marné, si naše zážitky porovnat také s "výpovědí" dalšího krušnohorského pokušitele - OK1AR, tak, jak ji zveřejnil na packetu.