Průběh a výsledky
,,Mimořádné správní radiokomunikační konference" [1952]

Ing. Dr. techn. Miroslav Joachim, OK1WI

Od 16. srpna do 3. prosince 1951 konala se Ženevě ve Švýcarsku mimořádná správní radiokomunikační konference, o niž již v loňském 12. čísle přinesl zprávu časopis Krátké vlny. Ze zemi mírového tábora se konference zúčastnily delegace: SSSR, Běloruské SSR, Ukrajinské SSR, Albánské lidové republiky, Bulharské lidové republiky, Československa, Maďarské lidové republiky, Polské republiky, Rumunské lidové republiky. Byli přítomni jako pozorovatelé zástupci Německé demokratické republiky a z mezinárodních demokratických organisací byla zastoupena Mezinárodní rozhlasová organisace (O. I. R.).

Konference přes protest všech delegací zemí mírového tábora připustila na konferenci zástupce kuomintanské kliky, místo aby pozvala jedinou delegaci, která by právem mohla zastupovat Čínu a jejíž vláda také plně vykonává správu čínských radiokomunikací. t. j. delegaci Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky. Otázku pozvání Čínské lidové republiky konference americkou většinou hlasů odložila.

Návrh pořadu konference, vypracovaný Správní radou Mezinárodní telekomunikační unie (U. I. T.) ukazoval, že americká většina, která ovládá jak Správní radu, tak ostatní o konference Unie, nehodlá vést konferenci zákonnou cestou. Tato cesta byla jasně určena článkem 47 Řádu radiokomunikací z r. 1947. Konference se měla zabývat vypracováním methody sestavení úplného seznamu kmitočtů pro všechna pásma od 14 do 27 500 kc/s pro všechny služby, všechny země a všechny oblasti světa. Již první bod pořadu konference, vypracovaného Správní radou Unie, hovořil o tom, že konference má prozkoumat možnost zavést ty části spektra radiových kmitočtů, pro které Zatímní sbor pro kmitočty (C. P. F.), oblastní konference a konference pro jednotlivé služby vypracovaly plány nebo seznamy kmitočtů. Druhý bod pořadu konference, navrhovaného Správní radou Unie, hovořil o vypracování částečného seznamu kmitočtů pro pásma pod 4 Mc/s, o vypracováni seznamu kmitočtů pro pohyblivé letecké a námořní služby a o vypracování method pro zavedení těch částí Tabulky rozdělení kmitočtů podle rozhodnutí konference v Atlantic City (1947), pro které konference nevypracuje seznamy kmitočtů. K tomu je třeba poznamenat, že zavedení Tabulky rozděleni kmitočtů podle rozhodnuti konference v Atlantic City pro pohyblivé námořní a letecké služby není možné, nepodaří-Ii se tato pásma napřed „očistit“ od kmitočtů pevných stanic, neboť konference v Atlantic City přidělovala kmitočtová pásma pohyblivým službám na úkor pevných.

Třetí bod navrhovaného pořadu konference hovořil o datech zavedení jednotlivých částí Tabulky (Atlantic City 1947), ačkoliv článek 47 Rádu radiokomunikací hovoří jasně o tom, že celá Tabulka má být zavedena současně, a to v datu určeném Správní radiokomunikační konferencí.

Čtvrtý bod návrhu pořadu konference hovořil o rozpuštění Zatímního sboru pro kmitočty. Správní rada Unie tak chtěla dát zdání zákonnosti svému postupu ve věcí Mezinárodního sboru pro zápis kmitočtů (I. F. R. B.). Zatimní sbor pro kmitočty totiž ve skutečnosti zakončil svou činnost již 28. února 1950, když Správní rada Unie vyzvala poštovní správy jednotlivých členských zemí, aby odvolaly své zástupce, a rozhodla proti jasnému znění Řádu radiokomunikací, že C. P. F. budou představovat nadále členové I. F. R. B. (jako t. zv. mezinárodní členové C. P. F.).

Konečně pátý bod návrhu pořadu konference, vypracovaného Správní radou Unie, hovořil o tom, že konference má určit, do jaké míry může I. F. R. B. vykonávat své funkce, předvídané články 10 a 11 Řádu radiokomunikací. Správní radě muselo však být známo, že článek 47 Řádu radiokomunikací nedovoluje zavedení I. F. R. B. ve funkci sboru pro zápis kmitočtů dříve, než bude vypracován úplný mezinárodní seznam kmitočtů. Celý návrh pořadu dne ukazoval, že Správní rada dalece překročila svou pravomoc, když navrhovala ve skutečnosti revisi Úmluvy o telekomunikacích i Řádu radiokomunikací, když dovolili aby I. F. R. B. pracovalo i v době, kdy C. P. F. již přestalo fungovat a když vyzvala správy, aby na konferenci byly projednávány otázky částečného zavedení Tabulky jen pro některá pásma, aniž by byl vypracován úplný Mezinárodní seznam kmitočtů. Podle mezinárodní úmluvy o telekomunikacích jsou úkoly Správní rady Unie čistě administrativní - má v době mezi konferencemi plnomocníků dbát nad dodržováním Úmluvy a Řádu. Na to hned od počátku konference poukazovaly delegace Sovětského svazu a některých jiných zemí mírového tábora.

Jak z tohoto návrhu pořadu konference, tak z počátečních jednání konference, která seděla pod americkým diktátem, bylo jasné, k čemu americký útočný blok směřuje: K co nejrychlejšímu zavedení těch částí Tabulky, které jsou určeny pro pohyblivé letecké a námořní služby a které tedy umožňují letadlům a lodím USA a jiných zemí útočného bloku zdržovat se daleko od vlastních zemí na základnách, které obkličují blok zemí mírového tábora. Na druhé straně byl také patrný zájem velkých koncernů, výrobců radiových zařízení, aby z dodávek materiálu, spojených se zavedením nových pásem (jiné kmitočty, menší vzdálenost mezi kanály kmitočtů) měly co největší prospěch. S prvním bodem těchto snah ostatně souvisí také značné zisky z dodávek vojenských radiových zařízení.

Pro ostatní části spektra se útočný blok ani nepokoušel o vypracování přijatelných method zavedení Tabulky, neboť předpokládal, že ani pevné ani rozhlasové služby nebudou problémem (aspoň pro velké země, které mají dostatek velmi výkonných vysílačů).

Další snahou, která se jasně v průběhu jednání projevovala, bylo dosáhnout nového rozdělení kmitočtů ve prospěch útočného bloku, vedeného Spojenými státy.

Úkoly zemí mírového tábora byly proto jasné - vést konferenci po zákonných cestách, daných úmluvou a Řádem, nedovolit zavádění částí Tabulky rozdělení kmitočtů, sloužících výhradně útočným cílům imperialistů, odhalovat před ostatními zeměmi útočné cíle imperialistů, odhalovat snahy koncernů a nedovolit nové rozdělení kmitočtů ve prospěch imperialistů.

Tyto jasné mírové snahy našich delegátů se nejlépe projevují z dokumentů, které byly postupně během konference vydány delegacemi Sovětského svazu, jakož i ze zápisů jednáni plenárních zasedání a schůzí komisí. V dokumentu konference č. 12 podala delegace Ukrajinské SSR návrh rozhodnutí, že: nejbližším a nejnutnějším úkolem C. A. E. R. je vypracování methody dovolující sestavení návrhu  Mezinárodního seznamu kmitočtů v  pásmu od 14 do 27500 kc/s. Vypracování takové methody musí být především provedeno pro pevné služby a pro krátkovlnný rozhlas, neboť rozřešení otázky používání kmitočtů těmito službami je jedno z nezbytných podmínek dosažení vyhovujícího řešení otázky pro ostatní služby. Tento návrh, který by byl konferenci zavedl na jedinou správnou a zákonnou cestu, byl mechanickou americkou většinou zamítnut a byly přijaty návrhy na rozkouskování spektra a na zavádění částí Tabulky v nejrůznější data.

Stejně konstruktivní a plně zákonné byly i ostatní návrhy delegace SSSR, obsažené v dokumentech 52 (doporučení, aby Správní rada Unie přestala financovat I. F. R. B. a aby správy odvolaly osoby, které jimi byly určeny pro práci v tomto sboru), v dokumentu 53 (poukazujícím na nezákonné notifikace kmitočtů se strany imperialistů na cizích územích a žádající zrušení těchto notifikací), v dokumentu 54 (obsahujícím návrh jediná zákonné a za dnešních okolností použitelné methody vypracování Mezinárodního seznamu kmitočtů na základě Bernského seznamu kmitočtů z r 1939 nové vzniklé země by dostaly právo na kmitočty, dříve nezákonně notifikované na cizích územích) a konečně v dokumentu 92 (který poukazoval na nezákonné další používání LORANu v severovýchodním Atlantiku, jehož činnost byla bodem 146 Řádu radiokomunikací dovolena jen do 1. července 1949 a který jasně slouží výhradně vojenským cílům. LORAN při tom působí rušení řadě pevných a pohyblivých námořních stanic v okolí pásem 1900-2000 kc/s.) Všechny tyto dokumenty byly americkou většinou zamítnuty. Jen v případě nezákonných notifikací imperialistů na cizích územích se hlasovací mašina porouchala, když většina malých zemi hlasovala pro návrh Egypta, který byl značně zředěným a zeslabeným vydáním myšlenek obsažených v dokumentu 53.

Konference byla pod nátlakem delegace USA zavedena ke studiu dílčích plánů, ať již. vypracovaných C. P. F., nebo oblastními (Řád radiokomunikací rozděluje světové telekomunikace na 3 oblasti: 1. Evropa s Afrikou (celé území SSSR patří do 1. oblasti) 2. Severní a Jižní Amerika a 3. Asie a Austrálie s Oceánií) konferencemi, nebo konečně konferencí C. I. A. R. A. pro pohyblivé letecké služby (Ženeva 1948-1949). Těm otázkami se podle většinového rozhodnutí konference začaly zabývat komise 5 (oblastní plány a dlouhovlnný světový seznam kmitočtů), 6 (pohyblivé služby), 7 (methody pro vypracování plánů nebo seznamů kmitočtů pro pevné služby, pozemní pohyblivé služby, krátkovlnný a tropický rozhlas) a 8 (methody zavedení jednotlivých dílčích plánů). Proti ustavení všech těchto komisí země mírového tábora protestovaly, neboť jejích ustavení znamenalo, že se konference dostane na nezákonnou cestu, odporující Řádu radiokomunikací - článku 47, bodům 1076 a 1077.

Když byla konference na tuto nesprávnou cestu zavedena, byly to opět dokumenty delegace SSSR (dok. č. 63, 59, 85, 101 a j.), které jasně odhadovaly nespravedlivý charakter jednotlivých dílčích plánů nebo seznamů kmitočtů, při čemž současně odhalovaly cíle, kterým mají tyto nové plány a seznamy sloužit.

Když pod nátlakem delegace USA konference přijala dílčí seznamy kmitočtů pro pásmo 14-150 kc/s, pro oblastní kmitočty a plány pro letecké a námořní pohyblivé služby, soustředila se celá práce konference na komisi 7, vedenou Kanaďanem Actonem, která se měla zabývat methodou sestavení seznamu kmitočtů pro ostatní části spektra. Bylo zcela jasné, že pro zúžená pásma pevných stanic bude vypracování seznamu kmitočtů nejobtížnějším úkolem. Delegace zemí mírového tábora opět zdůrazňovaly, že jedinou přijatelnou a uskutečnitelnou methodou je methoda uvedená v dokumentu konference č. 54 (dokument SSSR). Také mnoho jiných zemí se vyjadřovalo pro uspořádanou, plánovanou methodu (mezi jinými Indie a Burma, částečně Egypt, Holandsko a Švýcarsko). Indie. která má velmi špatné zkušenosti s vyhledáváním kmitočtů již za dnešního stavu hájila methodu, která by přidělovala kmitočty na základě různých faktorů (územních, hospodářských a pod.). Tato methoda by však byla znamenala masové změny kmitočtů a porušení historicky se vyvinuvšího složení spektra radiových kmitočtů. Znamenala by také porušení priority dat notifikací. Ostatní země, které se vyslovovaly pro uspořádanou methodu, se však pod nátlakem delegace USA neodvážily svůj názor prosazovat a uváděly, že se podvolí i jinému řešení.

Nakonec přijala konference proti hlasům zemí mírového tábora nesmyslnou, technicky neopodstatněnou t. zv. „dobrovolnou“ methodu (jindy zvanou „vývojovou“). Tato methoda v podstatě znamená, že každá stanice, která je dnes mimo pásmo podle Tabulky (Atlantic City 1947), si bude moci vyhledat svůj kmitočet v pásmech odpovídajících Tabulce. Podle výsledků tohoto chaotického přesunu kmitočtů, který by jistě vedl k velkému zvýšení rušení a k potlačení stanic malých výkonů, měl by být vytvořen nový Mezinárodní seznam kmitočtů. Všechny delegace zemí mírového tábora a zejména delegace SSSR nesčetněkrát dokazovaly nezákonnost a nezodpovědnost takového počínání. Také ostatní delegáti v soukromých rozhovorech často vyslovovali své obavy a svůj nesouhlas s „dobrovolnou“ americkou methodou. Avšak pod nátlakem delegace USA a s použitím hlasovací mašiny byly tyto návrhy po nepatrných úpravách schváleny.

Pokud jde o amatérská pásma, konference se jen dotkla otázky pásma 21 Mc/s. I když žádné konkrétní datum zavedení tohoto pásma nebylo dohodnuto, je dosti pravděpodobné, že pásmo bude via facti zavedeno velmi brzy. Jak známo, podle rozhodnutí Ministerstva spojů SSSR již sovětské amatérské stanice 1. kategorie mají práci na tomto pásmu povolenu. Na druhé straně je třeba říci, že hazardní „dobrovolná“ methoda, propagovaná a prosazovaná delegací USA, by vedla k velkému zvýšení rušení v celém postiženém spektru radiových kmitočtů a tedy i v amatérských pásmech.

K největším zmatkům dospěla konference, když po dokončení prací 7. komise začala pracovat 8. komise, jednající o způsobu a datech zavedení jednotlivých částí Tabulky. Zde se nejlépe ukázalo, že nelze postupovat tak, jak si to představovala delegace USA, t. j. po částech. Otázky jako: priorita mezi jednotlivými službami, otázka stanic, které dočasně změní svůj kmitočet, avšak pro rušení se budou muset vrátit na svůj původní kmitočet, to vše vedlo k velmi složité proceduře, schvalované nakonec pod hrubým nátlakem delegace USA a bez důkladného prodiskutování.

Při konečném hlasování o závěrečných aktech konference o půlnoci z 1. na 2. prosince 1951 hlasovalo 52 delegací pro tato akta, 9 delegací zemí mírového tábora hlasovalo proti, Burma a Indie se zdržely a 22. delegací nebylo přítomno. Podle prohlášení předsedy konference Holanďana Van der TOORNA nebylo dosud mezinárodní konference, kde by podpisující země vyslovily tolik výhrad jako zde. Celkem bylo při podpisování závěrečného protokolu dne 3. prosince 1951 vysloveno 32 výhrad jednotlivých zemí a 5 výhrad bylo společných (až pro 43 zemí). Velká část výhrad prakticky znamená nesouhlas s americkou „dobrovolnou“ methodou přechodu na nové kmitočty (Belgie, Švýcarsko a j.) nebo přizpůsobení se stanovisku zemí mírového tábora, které nehodlají přecházet na nové, částečné seznamy kmitočtů a na nové plány a budou se dále přidržovat notifikační praxe u Generálního sekretariátu U. I. T.

Podle závěrečných aktů konference má dohoda vstoupit v platnost 1. března 1952 pro ty země, jejichž správy nebo vlády tuto dohodu schválí. Množství výhrad a téměř všeobecná neochota přizpůsobit se hazardní methodě přesunu kmitočtů však ukazuje na obtíže, se kterými se uplatňování „Dohody“ v praxi setká.

V závěru je ještě třeba připomenout závažné dokumenty delegace SSSR, která v řadě svých dokumentů rozbila pomluvy delegace USA a Spojeného království, týkající se svobody informací. Delegace SSSR jasně ukázala zločinný charakter vysílání Hlasu Ameriky i B.B.C. Ukázala, že propaganda, určená k šíření nenávisti mezi národy a k podněcování k válce, nemá práva na mezinárodní ochranu. Delegace SSSR také ukázala, že vysílání B.B.C. i Hlasu Ameriky slouží k podněcování špionážního a sabotážního hnutí v zemích mírového tábora a znamená tudíž vměšování do vnitřních záležitostí cizích států. Sovětská delegace připomněla v této souvislosti známý „Zákon o vzájemném zajištění bezpečnosti“ podepsaný Trumanem 10. října 1951, který přiděluje 100 milionů dolarů na podvratnou činnost agentů imperialistů v zemích mírového tábora. Naproti tomu vysílání ze zemí mírového tábora, nehovoří o jiném než o pracovních úspěších lidu těchto zemí a o jejich úspěších v boji za udržení míru v celém světě. Stejně vyzněl í závěrečný projev vedoucího delegace SSSR Igora Alexejeviče Cingovatova po ukončení ceremonie podepisování závěrečného protokolu dne 3. prosince 1951. Vedoucí sovětské delegace v něm ukázal na velké oběti sovětského lidu v minulé válce, na jeho mírové budovatelské úsilí a na jeho upřímné snahy o zachování míru podle přání lidu všech zemí.

Úloha delegací zemí mírového tábora nebyla na konferenci lehkou. Měly proti sobě mechanickou většinu delegací zemí, v nichž dosud vládne kapitalismus. Pod vlivem jasného a nesmlouvavého stanoviska delegaci zemí mírového tábora se však americká hlasovací mašina několikrát porouchala. Nejprve v otázce nezákonných notifikací kmitočtů na cizích územích, kde zůstali imperialisté osamoceni jen se svými nejoddanějšími satelity. Ale i tak věrný pomocník delegace USA, jako byl filipínský delegát A. F. Alvendia, který často podporoval názor delegace USA, aniž jej úplně vyslechl, někdy zakolísal. Na nočním zasedání pracovní skupiny 8D dne 14. 11. 1951, když byl delegát USA po čtvrté donucen změnit názor, který filipínský delegát po každé podporoval, prohlásil Alvendia, že bude USA podporovat jen v případě, že opět názor nezmění.

Celkově možno říci, že se delegacím ze zemí mírového tábora podařilo v mnoha případech rozbít řetěz neporozumění a pomluv rozšiřovaných imperialisty v zájmu jejich válečných cílů. Tím naše delegace přispěly na svém úseku práce boji lidu celého světa za světový mír.

KRÁTKÉ VLNY 1/1952