|
JAK ČAV VYSTOUPIL Z IARU 1950-1951 NEKOMENTOVANÝ VÝTAH Z ČASOPISŮ KV a AR
25 let JARU. [1950] Ing. Dr Miroslav Joachim, OK1WI Brzy po skončení první světové války, v roce 1919, začaly se v etheru znovu objevovat stanice amatérů, jejichž činnost byla válkou přerušena a jimž byly již před válkou vyhrazeny kmitočty nad 1,5 Mc/s. Je jasné, že největšího rozvoje tehdy dosáhlo amatérské hnutí v imperialistických Spojených státech, kde první poválečné období bylo ještě ve znamení válečných zisků, z nichž těžila i drobná buržoasie. A příslušníci maloburžoasních vrstev tvořili největší procento amatérů vysílačů. Postupně vznikalo amatérské hnutí i v ostatních imperialistických dohodových státech a tak po prvních marných pokusech a po tom, co Paul Godley v prosinci 1921 v bažinách u Ardrosanu na skotském pobřeží zachytil po prvé v Evropě stanice z USA, došlo k prvním spojením mezi amatéry USA a Francie. Tuto řadu spojení zahájili F. H. Schnell (1MO) z Hartfordu, Conn. a Léon Deloy (8AB) z Nice dne 26. listopadu 1923. Druhým spojením bylo Deloy-ovo spojení s Reinartzem (1XAM), Obě tato spojení uskutečnili tito amatéři na kmitočtu kolem 3 Mc/s. To byl počátek rozvoje využití krátkých vln, o nichž akademičtí odborníci do té doby pochybovali. Postupně používali amatéři vyšších a vyšších kmitočtů a ve světovém étheru se začaly objevovat stanice nejrůznějších zemí. Spolek amatérů USA - ARRL (American Radio Relay League) začal vydávat diplom WAC (Worked All Continents) těm amatérům, kteří dosáhli spojení se všemi kontinenty. Bylo třeba určité mezinárodní dohody o značkách stanic a o způsobu provozu. Tehdy v roce 1925 přijeli zástupci ARRL do Paříže a projednávali tyto otázky se zástupci amatérů 22 zemí. Pak tedy 17. dubna 1925 vytvořil tento amatérský sjezd mezinárodní sdružení IARU (International Amateur Radio Union). Na pařížském zasedání nebyl tehdy zástupce buržoasního Československa. Až do r. 1930 nebylo totiž amatérské vysílání v Československu povolováno a nebylo tedy oficiální organisace, která by sdružovala amatéry vysilače, kteří se přes zákaz objevovali v étheru. V roce 1932 teprve vznikl spolek ČAV, který požádal o členství v IARU a byl r. 1934 přijat. Ale v Paříži nebyli tehdy ani zástupci první země, která nastolila spravedlivý společenský řád a která dala všechnu moc do rukou nejpokrokovější, dělnické třídy, zástupci Sovětského svazu. A v Sovětském svazu již tehdy začínaly pracovat stanice amatérů, kteří na rozdíl od většiny amatérů kapitalistických, zemí byli příslušníky pracujících vrstev. Uvážíme-li však, že pařížské zasedání se konalo brzy po skončení intervence 14 imperialistických zemí proti Sovětskému svazu a vzpomeneme-li běsnění všech tehdejších buržoasních pisálků proti Sovětskému svazu a toho, že tehdy téměř nebylo řádných diplomatických styků mezi SSSR a kapitalistickými zeměmi, je nám neúčast sovětských amatérů zcela pochopitelná. Tak tedy vznikla IARU, která do vínku dostala zcela nekonkrétní idealistické úvahy o tom, že amatéři všech zemí jsou stejní, která se snažila zastřít třídní rozpory tím, že je prostě ignorovala a která nakonec, když bylo třeba čelit rozpínavosti fašistických zemí, neučinila ani nejmenší krok ve věci mezinárodní solidarity. Po dobu druhé světové války zcela zaniká činnost IARU i jejích složek ve většině zemí. Teprve po roce 1945 zahajuje IARU znovu činnost a to vcelku na stejných zásadách, jako před válkou. Činnost IARU je převážně administrativního rázu a pokud tento rámec nepřesahuje, má nesporný význam. Politický charakter IARU je patrný ze dvou případů. V roce 1949 došlo k hlasování o přijetí frankistického Španělska do IARU. Proti přijetí Španělska hlasovalo jen Československo a Norsko a Mexiko se zdrželo hlasování. Naproti tomu, když v roce 1948 požádal Ústřední radioklub v Moskvě o přijetí do IARU, nebyla jeho žádost vůbec projednávána. Při příležitosti 25letého trvání IARU, kdy hodnotíme činnost této organisace, uvědomujeme si všechny její nedostatky, které plynou z toho, že její vedení je v rukou amatérů z imperialistických zemí. Bude třeba vyčkat výsledků mezinárodního kongresu IARU, který zasedá ve dnech 18-21. května t. r. v Paříži a podle něho rozhodnout o dalším postupu ČAV v IARU. Nesmíme zapomenout, že v IARU je Československo jediným zástupcem lidově-demokratických zemí. V Sovětském svazu a v lidově-demokratických zemích se amatérské hnutí po stupně stává masovým a amatéři těchto zemí se staví aktivně do řad obránců světového míru. S postupujícím uvědomováním v kapitalistických a zejména v koloniálních zemích přestane i tam být amatérské vysílání výsadou buržoasie, jak to mu prozatím vždy bylo a dosud je zejména v USA. To teprve bude počátkem skutečného rozvoje amatérského radia. OK1WI - KV 1950
DOPIS ČAV IARU Koncem minulého roku zaslal CAV Mezinárodní amatérské ra diové unii v USA dopis tohoto znění:
Týká se: Členství v IARU, Dne 26. července 1950 se Českoslovenští amatéři vysilači obrátili na IARU dopisem, ve kterém tuto organisaci žádali, aby vyzvala všechny členské organisace k hlasování o připojení ke stockholmské výzvě Světového výboru obránců míru. Tato výzva byla již podepsána více než čtvrtinou všeho lidstva. Českoslovenští amatéři jsou přesvědčeni, že většina radioamatérů si přeje mír a proto chtěli získat světové amatérské hnutí do tábora míru, tábora čestných lidí celého světa. Vždyť konečně účelem a snahou IARU by mělo být, aby bylo dosaženo dorozumění mezi národy bez ohledu na jazykové, národnostní a rasové rozdíly a bez ohledu na vzdálenost. IARU ve své odpovědi nedemokratickým způsobem odmítla naši výzvu, aby o věcí hlasovaly všechny členské organisace. Ale nejen to. Když českoslovenští amatéři vysilači odeslali do Spojených států staniční lístky se zněním stockholmské výzvy, vrátila ARRL, jejímž přívěskem je IARU, tyto staniční lístky zřejmě z obavy, aby se nezkreslené znění stockholmské výzvy nestalo známým radioamatérům ve Spojených státech. Tato výzva totiž hovoří o zákazu všech barbarských zbraní k masovému ničení a zvláště atomové pumy. Na druhé straně ARRL bez váhání rozesílá staniční lístky amatérů Spojených států, na nichž se propaguji atomové zbraně a válka. ARRL věnuje celé stránky svého časopisu QST zapojení radioamatérů do válečné služby MARS (Military Amateur Radio Service) a nesporně tím podporuje nelidské útoky amerických jednotek proti bezbranným dětem a ženám v Koreji a jinde na světě. Tím se ARRL staví jasně do tábora připravovatelů nové války. Současná výhružná řeč presidenta Trumana, která měla připravit světové veřejné mínění na použití atomové pumy proti lidové Číně, vede nás k tomu, abychom jasně prohlásili: Českoslovenští amatéři vysilači nikdy nepatřili a nebudou patřit do tábora připravovatelů masových vražd. Ve válce proti fašismu položilo mnoho našich amatérů své životy. Nemůžeme proto zůstat členy organisace, která se činně účastní přípravy nových válek a bestiálních atomových vražd. Proto vystupujeme z IARU a z ARRL a sdělujeme všem radioamatérským organisacím na světě toto své rozhodnutí a důvody k němu. Jsme přesvědčeni, že náš boj za mír bude úspěšný, neboť mír je věcí všech čestných lidí.
Za ČAV:
Ohlas vystoupeni ČAV z IARU v tisku Sovětský časopis RADIO Č. 2 přináší doslovný text dopisu ČAV Mezinárodní amatérské radiové unii IARU a otiskuje komentář, ve kterém příznivě posuzuje stanovisko ČAV vůčí IARU a zhodnocuje důvody, které vedly ČAV k tomuto kroku. Rovněž bulletin OIR. Č. 33 uvádí zmínku o rozvázání styku ČAV s IARU avšak bez komentáře. Poslední kalendář IARU otiskl dopis ČAV i písemnou odpověď IARU v plném znění.
KAM JDE I.A.R.U. Ve druhé polovině května r. 1950 se konal v Paříži sjezd k 25. výročí založení I. A. R. U. (Mezinárodní amatérské radiové unie). Teprve v posledních měsících roku 1951 však byly rozesílány oficiální zápisy a závěrečná zpráva z tohoto sjezdu, takže teprve nyní máme možnost zhodnotit, kam spěje tato organisace, která je ve skutečnosti jen přívěskem A.R.R.L. (Americké radiové relátkové ligy) z West Hartfordu, Conn., USA. Činnost obou těchto organisací byla již zhodnocena v obou našich radioamatérských časopisech (Krátké vlny a Elektronik) v době, kdy českoslovenští radioamatéři vystoupili z I.A.R.U. i z A.R.R.L. na protest proti zapojení obou těchto organisací do tábora podněcovatelů války.
Tehdy počátkem roku 1951 psali Českoslovenští radioamatéři v
dopise I.A.R.U. : O tom, že I.A.R.U. je jen přívěskem A. R. R. L., hovoří jasně i text závěrečné zprávy ze sjezdu roku 1950. V doporučení č. 9 se hovoří o tom, že A.R.R.L. se má „poradit“ s ostatními radioamatérskými spolky I.A.R.U., než předloží své návrhy na plánování amatérských pásem americké kontrolní službě F.C.C. Tím je nepřímo vyjádřena podřízenost této „mezinárodní“ radioamatérské organisace diktátu F. C. C. Vytvoření zvláštní kanceláře I.A.R.U. pro oblast 1 (t. j. pro Evropu a Afriku) a předání této funkce britské R.S.G.B. ničeho nemění na skutečné závislosti I.A.R.U. na A.R.R L. a tím na F.C.C. Charakteristické je také, že předsedou čestného výboru sjezdu I. A. R. U. byl zvolen kolaborant princ Louis de BROGLIE, který se neslavně ,,vyznamenal“ ve věci postupu francouzských úřadů proti předsedovi Světové rady míru prof. Frédéricu Jolliotovi-Curiemu. V době, kdy lid celého světa bojuje proti imperialistických podněcovatelům války za zachování míru a kdy pokrokoví radioamatéři na celém světě vyjadřují své sympatie tomuto boji a podepisují mírové výzvy Světové rady míru, sjezd I.A.R.U. vědomě opomíjí toto živelné mírové hnutí a zabývá se jen plánováním pásem a administrativními otázkami. Závěrečná zpráva sjezdu I.A.R.U. tak znovu potvrzuje, že vystoupení československých radioamatérů z „Mezinárodní“ radioamatérské unie bylo správným krokem. Českoslovenští radioamatéři půjdou nadále po boku radioamatérů mírového tábora, vedeného Sovětským svazem, svou cestou k vybudování ještě šťastnějšího a plnějšího života ve své vlasti a při svých spojeních s radioamatéry celého světa budou vystupovat jako uvědomělí obránci míru a pravého mezinárodního přátelství pracujících.
str. 62 Amatérské rádio 1951
... Láska nás rozdvojuje, ta, která vichrem rudým duje, z
našeho srdce kolektivního, přes vaše sobecká, jednotlivá.... Českoslovenští radioamatéři považují za svou radostnou povinnost používat amatérského rádia v zájmu míru, za který bojuje všechen náš pracující lid. Svou povinnost plní českoslovenští radioamatéři jednak vzornou prací na mírové výstavbě své vlasti, avšak i při amatérských spojeních s celým světem vystupují jako uvědomělí obránci míru. Jako všechna věda a technika v zemích míru, slouží tak i krátkovlnné amatérské vysílání v naší zemi mírovým účelům.
Již od prvních dnů organisovaného boje všech čestných lidí za
mír se stali naši radioamatéři činnou součástí této mírové fronty. Hned při
prvém sjezdu obránců míru v dubnu 1949 v Paříži, jehož část se pro intriky
francouzské vlády musela konat v Praze, rozeslali naši radioamatéři všem
radioamatérským organisacím na světě poselství „Za trvalý mír“. Všechna svá
spojení končili v té době mírovou výzvou. Později, když se všichni čestní lidé na světě podepisovali pod stockholmskou výzvu pro zákaz bestiální atomové zbraně, rozesílali naši amatéři do celého světa staniční lístky s plným zněním této výzvy a prohlášením, že sami tuto výzvu podepsali. Příklad takového staničního (QSL) lístku, který počátkem loňského roku rozesílala stanice OK1MIR, pracující na I. čs. sjezdu obránců míru, vidíme na obr. 1. Někteří poctiví amatéři kapitalistických zemí vyslovili souhlas s těmito akcemi, avšak jejich organisace, které jsou v rukou vládnoucí buržoasní třídy, vracely tyto lístky a prokazovaly tak, že si mír nepřejí a že se bojí toho, aby jejich členové se dozvěděli pravdu o mírovém úsilí našeho lidu. Když jsme později v otevřeném dopise IARU (International Amateur Radio Union - Mezinárodní amatérská radiová unie) vyzvali tuto „Mezinárodní“ organisaci, aby dala hlasovat o přistoupení světového amatérského hnutí ke stockholmské výzvě, IARU, která je jen přívěskem ARRL (American Radio Relay League - Americká radiová relátková liga), tuto oprávněnou žádost odmítla a jasně potvrdila, že chce vést světové amatérské hnutí cestou agrese, cestou připravovatelů masových vražd. Českoslovenští radioamatéři pak z této organisace vystoupili, neboť nechtějí podporovat podlé snahy amerických agresorů. V poslední době se nám dostaly do rukou dva dokumenty, které vrhají jasné svět na uvedené počínání IARU i ARRL. Jedním z nich je článek „Radiová liga varuje amatéry“, z časopisu Radio daily, ve kterém se hovoří o „varování“ Harolda E. Stassena, ředitele t. zv. Křižáckého tažení za svobodu. Varování před mírovými akcemi československých radioamatérů obsahuje slabomyslné tvrzení, že prý naši amatéři konají svoji mírovou práci „na příkaz ministerstva informací“. Ti amatéři, kteří by se k mírovým akcím nepřipojili, budou - prý podle prohlášení československé vlády (!) - potrestáni. Nejvyšším trestem za to je podle Stassena - trest smrti. Stassen „nechce omezovat osobní spojení mezi Amerikou a zeměmi za ‚železnou oponou‘ jen ‚,varovat‘.“ Takové „varování“ však dobře známe - dnes je to „varování“, zítra Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti, pak vyhazov z místa a nakonec vězení. Ale toto „varování“ má i jiný smysl - ještě více zapojit americké amatéry do služby agrese, do služby pro válku. O tom podává svědectví druhý dokument, článek v časopise QST. Hams Aid Korean War Effort
The puzzled operations officer at one of our Air Force
bases in Japan watched the planes coming back (from Korea shortly after the war
started). Tento článek ukazuje, že téměř ve stejné době, kdy naši amatéři aktivně zvýšenou měrou přesvědčovali své přátele v cizině o nutnosti boje za světový mír, na druhém konci světa skupina „amatérů“ ze spojovacích oddílů US okupační armády v Japonsku a v Koreji hrubým způsobem zneužívala amatérských pásem pro vojenskou zpravodajskou službu a pomáhala útoku amerických agresorů proti korejskému lidu. Na obr. 2 vidíme reprodukci části chvástavého článku z časopisu QST, vydávaného v USA. Každý čestný člověk se otřese: „Hams aid Korean war effort“ (Amatéři pomáhají válečnému úsilí v Koreji). Aby nebylo omylu, „válečné úsilí“, to je útok proti svobodě korejského lidu, to je surová vyhlazovací válka, kterou Severoameričané a někteří jejich satelité vedou proti korejskému civilnímu obyvatelstvu. Článek, který byl připraven Velitelstvím US armády Dálného východu, je důkazem toho, že američtí okupanti po řadu měsíců před přepadením Korejské lidově-demokratické republiky tvořili spojovací a zpravodajskou síť na území jižní Koreje a byli ve stálém spojení s okupační armádou V Japonsku, a to na amatérských pásmech a s „amatérskými stanicemi“. Článek se snaží přinést důkaz, že se prý Američané na útok protl svobodě korejského lidu nepřipravovali. „Důkazem“ má být tvrzení, že prý v před večer tohoto útoku při spojení mezi „amatérem“ JA2KK v Tokiu a „amatérem“ HL1US v Seulu „nebylo narážek na nadcházející boj.“ Velitelství Dálného východu se samozřejmě snaží popírat historicky prokázanou skutečnost, že v Koreji byl konflikt vyprovokován Severoameričany a jejich Iisynmanovskými loutkami. Celý svět se však mohl např. i v severoamerickém tisku přesvědčit o tom že J. F. Dulles, známý protikomunistický „odborník“, byl několik dnů před zahájením útoku proti Korejské lidově-demokratické republice na revisi útočných opatření na 38. rovnoběžce. Vojenšťí operátoři USA, kteří po mnoho měsíců byli v Koreji, nehovořili samozřejmě o svých útočných plánech, „amatérským“ rádiem. Charakteristické je ovšem i to, že američtí okupanti v Jižní Koreji koncese měli, ale korejské obyvatelstvo nikoli.
Z dalšího se dovídáme, že tito zajímaví „amatéři“ měli hned u
vysílače připraveny ruční granáty, kterými před příchodem korejské lidové armády
vyhodili stanici do povětří. Dále se z článku ukazuje, jaký strach měli američtí
agresoři z hněvu korejského lidu, když se „tísnili v hlídané skupince,
očekávající, že bude v každém okamžiku napadena partyzány“ a když se půda Koreje
stávala pro ně - podle tvrzení článku - „horkou“. V důsledku tohoto jednáni ARRL a jejího přívěsku IARU, které je v rozporu s nejzákladnější ideou tolik opěvovaného HAM SPIRITU (čestný amatér nikdy nemůže sloužit agresivní válce), českoslovenští amatéři vystoupili z IARU. Všechna činnost našich radioamatérů je dnes zaměřena na službu šťastnější budoucnosti našeho lidu, která může být zajištěna jen bojem za udržení světového míru. Mezi československými radioamatéry proto mají místo a oprávnění jen ti, kteří všemi svými silami jsou připravení za mír bojovat a všechnu svou dovednost i technické znalosti tomuto boji věnovat. Ti, kdo by chtěli jen lhostejně přihlížet nebo dokonce pošilhávají se sympatiemi k americkým agresorům, do našich řad nepatří. Je povinností každého čestného radioamatéra, aby pomáhal jejich odhalení. Je povinností všech našich amatérů, aby bděle s tohoto hlediska posuzovali ty, kdo se hlásí do našich řad a kteří se často i prosazují na funkce v naší nové organisaci ČRA. Lid Koreje i všech ostatních zemí, ohrožovaných nebo obsazených imperialisty, nikdy nezapomene na všechno hrubé porušování svých práv a svobodu si vybojuje, jako si jí již v r. 1917 vybojoval sovětský lid a po něm řada dalších a dalších, i Lid náš
Překlad orámované části článku v QST:
Amatérské RÁDIO str. 75 - 1952 PS: možná jen stručný dodatek - za agresora byla v korejské válce Valným shromážděním OSN označena severokorejská armáda a do Korey byla poslána armáda USA s mandátem OSN. Co se týká situace v tehdejším SSSR - zatímco tento na počátku 50-tých let intenzívně "bojoval za mír", vyvíjel současně své první atomové a vodíkové bomby. |
Proč
odmítají