První Polní den 1949

POZNÁMKY K POLNÍM DNŮM 1949

Staniční deníky neposlali: OK1ABH, BV, BM, EB, EF, KH, LC, LU OBY, OC, OHK, OTU, PN, RP, VB, VF, WB, WG, WJ, YK, YX, OK2BR, JU, TA, OK3BI, GI, IT, ZL.

Opožděně zaslali deníky: OK1AW, JQ, OK2KJ.

Bodován nebyl: OK1ME pro změnu QTH během soutěže.

Celkový přehled soutěžících stanic zaslán byl na adr.. ČAV Praha dne 1. 7. t. r.

Vítěz závodu OK1CZ si prvého místa zasloužil. Docílil celkem 71 spojení na 3 pásmech se 3 distrikty: z toho přišel o 12 uznaných spojení nesolidností některých amatérů, kteří nezaslali své deníky. Jeho TXy 40, 12 a 7 W, bezvadná poloha na Zlatém návrší v Krkonoších, dobré přijímače (2 superhety a 1 superreakční), jakož i hustá síť polních stanic v Čechách a ne naposled jeho ukv praxe rozhodly závod v jeho prospěch. Nepřímo mu ovšem pomohl OK2MV/3, který si zvolil své QTH jakožto třetí distrikt. Docílil QSO s OK2OZL a dvě s OK2MV/3. Používal 10 m vertikální antény pro všechna pásma a jako zdroje autobaterií, rotačního měniče a vibrátorů. V silně obsazené soutěži jest to jeho velký úspěch, stejně jako jeho spoluoperátorů OK1ZS a OK1AIM. Tak milý Oldo, gratulujeme a sám něco napiš o svém úspěchu!

Druhý vítěz: OK2MV/3 sváděl tvrdý boj o prvenství, v němž čestně obstál, uvážíme-li, že postrádal do určité míry předností nebo výhod OK1CZ. - Ostatně ho dělí od vítěze pouze rozdíl za necelá 2 spojení na 140 mc. Jeho zařízení ECOPA s 5 W příkonu na 10 a 6 m pásmu a solo oscilátor 0,5 W na 2 m jistě dobře fungovala, docílil-li celkem 65 spojeni: jako přijímačů používal vesměs superhetů, antény Fuchs, dipol a 3článkovou směrovku; zdroj: akumulátory a měnič. QTH: Javořina v Bílých Karpatech. Zařízení obsluhoval sám.

Třetí vítěz OK2OZL se sice pečlivě připravoval, ale postrádal výkonných zařízení, jako shora uvedení. Ztratil body též tím, že byl nucen předčasně závod ukončiti s ohledem na dopravní nesnáze. Zařízení 15 W, 1 a 0,7 W, RXy superhety a superreakční přijímače, 2 směrovky a Windom zdroje: akumulátory a měniče. Operátoři OK2OS, SO, TD, TE, UD, kteří spolu s ostatními členy odbočky spojili znamenitě užitečné s dobrým na Vel. Lopeníku v Bílých Karpatech.

Značný bodový rozdíl dělí od vítězů další účastníky soutěže, a tak čtvrtý OK3DG docílil 654, OK3JL 576 a OK1VR 507 bodů, tedy méně dohromady než vítěz závodu. A zde je právě viděti všechny přednosti stanice OK1CZ. Dálková spojení se uskutečnila ráno a před večerem: slyšeny byly ovšem i jiné dálkové stanice v různou denní dobu, avšak spojení nebyla navázaná. Po této stránce nepadlo zásadní rozhodnutí o dálkových spojeních. Daleko nejdůležitější je nadmořská výška, ani výkon nerozhoduje: tak OK2OZL dosáhl OK1CZ s 1 watem příkonu, ovšem i CZ měl 10 elektr. superhet. Jiná dálková spojení nežli mezi OK1CZ a OK2OZL resp. OK2MV/3 nebyla navázán byť mnohá byla na velké vzdálenosti.

Jako zařízení bylo co do příkonu použito asi 105 zařízeni do 2 W, 24 zařízení do 10 W. 5 zařízeni do 40 W. Přijímačů: 21 superhetů. 54 transcieverů a zbývající RXy pouze se superreakcí.

Vysílače: 54 tranceiverů, 2 čtyřstupňové, 3 třístupňové, 10 dvoustupňových, a další jednostupňové MO, ECO, Hartley atd. Antény: Rotační: 4-prvková 2x, 3-prvková 12x. 2-prvková 1x, rotační dipól 1x, Wirdom 29x, Hertz a Fuchs 29x, dipól 4x atd.

Pokud se týká provozu: vzhledem k nevlídnému počasí nemohla většina operátorů zůstati se svými stanicemi na horách přes noc, takže spojení byla z 90% navázána přes den. Po této stránce nutno si povšimnouti příštích polních dnů. Moravští amatéři neměli právě nejlepší umístění, když Praděd, Kralický Sněžník a celé Jeseníky vůbec zůstaly neobsazeny. Pořádající odbočka OK2OZL měla v úmyslu podávati předem zprávy o proponovaném umístění jednotlivých stanic, ale nenašel se pro tyto zprávy vhodný čas vzhledem k rozhlasovým přenosům celostátního významu; v tomto směru se tedy pořádající odbočka omlouvá.

Jen několik málo amatérů nepovažovalo spojení icw za cw spojení a proto je nevyhledávali nebo nezaznamenali, čímž poškodili sebe i své partnery. Pokud se týká účasti - byla jistě dobrá a podle našeho soudu byla by ještě větší v případě příznivějšího počasí. Ale i tak mnozí zakusili obtížnost odloučení od svého QRA a jeho el. sítě. Jiní pak špatným porozuměním pro práci svých přátel těžce poškodili ostatní nezasláním staničního deníku. I když se zjistilo, že několik značek bylo zneužito, 29 nezaslaných deníků ze 102 účastníků je jistě odstrašující skutečností, ale doufáme, že i připomínkou pro příští polní dny, které nechť přinesou i po této stránce obrat k lepšímu a mnoho úspěchů. Naopak zasluhuje pozornosti, že poslední v pořadí, který dosáhl 0 bodů, měl jen jedno spojení a poslal log správně: to však neudělala protistanice, takže přišel o své body: to jsou dva protiklady ham spiritu.

Menší poznámka nakonec: bodování a kontrolu deníků provedlo 16 členů odbočky OK2OZL z místa i okolí.
 

OK2OS + OK2SO

str 134. Krátké vlny

Polní den contra smůla
Viktor Wofek, OK1WY

Zabrání, héj-rup a metrák změti akumulátorů, měničů, vysilačů a přijímačů, naložený na malém dodávkovém dvoukoláčku, opouští nástupiště zastávky, chvílí se zmítá ve vzduchu a přistává na plošině služebního vozu, vtažen do nitra rukou pana vlakvedoucího. Za hodinu se opět napínají svaly dvou párů rukou, kolena se trochu zachvějí - asi tak, jako signály W6 v ranních hodinách na 15 Mc - a náš metrák již stojí na peróně v Českém Krumlově.

Tlačíme vozík před stanici a marně se rozhlížíme po Pepíkovi a jeho Jawě 250, která je podstatnou částí naší výpravy. Netrpělivě sledujeme hodinovou ručičku. Přece tu měl již dávno být. Pak něco zarachotí, zaprská, zaskřípou brzdy a Jawa stojí před námi. Ihned přivazujeme vozík za mašinku, Pepík si ještě uvědomí, že nemá povolení k jízdě s vlečným vozíkem a zadoufá, že snad přece jen na horské silnici nebudou páni od silniční kontroly SNB a za chvilku již sledujeme sluchem, jak Jawa bublá po silnici v tahu do kopce. Pro nás zbylé nastal závod s časem; v 17 hodin chceme být z Kletě ve vzduchu.

Sluníčko úmorně pálí, moje XYL klopýtá přes balvany, Bruno, rudý jak přetížená anoda, tahá již asi třetí šátek z kapsy a stírá pot a můj dech je již také pěknou chvilku funivým. Ale stále výš a výš, až konečně jsme nahoře.

A teď. Kde je Pepík? tady je jeho Jawa - a už ho slyšíme od poslední zatáčky, jak volá o pomoc, protože ten vršek na konci Jawa přece jen nezmohla. Když jsme doběhli, spatřili jsme Pepíka ve stavu značně desolátním. Větší kopečky běžel vedle mašiny, která šla na jednotku. A náš vozík a přístroje? Jémine! Jedna guma vozíku prázdná, náklad na stranu a stanové dílce, které měly chránit náklad před prachem, zamotány v kolech. Nu potěš Pámbu, scházel jen ruční nabiječ, pro který se Bruno pak vracel hodinu cesty zpět. Nálezce byl poctivý a nabiječ byl v úschově v hajnici.

Ještě jednou mobilisujeme svaly a to, co nezmohla mašina, musí dokončiti lidské síly, až jsme konečně kompletní na vrcholku. Unavený Pepík ihned odjíždí domů a já se jdu přesvědčit, zda náš telefonicky zamluvený nocleh je opravdu reservován. Tahle rána opravdu trefila. V chatě je nový hostinský, nocleh máme zajištěn, ale ještě se nevyvařuje. A moje XYL má pouze dvě kedlubny, pět buchet a tři rohlíky jako železnou zásobu pro tři hladové krky na dva a půl dne. Dopálen, vybaluji šestimetry, stavím je na taneční parket v přírodě, těsně pod chatou, zapínám přijímač a prohlížím pásmo. Kolem sedmi metrů slyším, jak nějaká pozemní stanice slibuje některému pilotu pár pohlavků po přistání a již na 50 Mc navazuji spojení s OK1SA, abych zařízení přezkoušel. Avšak uprostřed spojení přijÍmač, kterému se asi otřesy při dopravě příliš nelíbily, umlká a již nám nevydal ani hlesu. Co teď? Nu, na štěstí Pepík slíbil, že nás bude u krbu sledovat, tož zapínám znovu vysiLač a zoufale halekám: „Pepíku, pro Boha, hrozí nám smrt hladem, tady nevařej a přijímač pro šest metrů je taky v tahu, přijeď zítra ráno a vše přivez!“ a tak dokolečka, dokola, celou hodinu. Pak pro změnu pokouším desetimetry, tranceiver pěkně běží, ale slyším jen jednu W2 ve spojení s G. Tož, nedá se nic dělat, pro dnešek balíme krámy. V noci ještě vstáváme, na 28 Mc slyšíme OK1OJA volající OK1OPL, ale sobota uplynula a my jsme ještě bez bodu.

Ráno, když jsme popili žaludský protlak, který byl podáván pod honosným názvem „káva“ a nějakou tmavou vodu, o niž Bruno - který je drogista - přisahal, že je to urologický čaj, jdeme za tím pomáhati plachtářům, kteří chystají z Kletě starty k splnění Céčka. Prvý start. Pomáháme táhnouti lano, skáčeme přes kořeny, prodíráme se klečí, vyhýbáme se jamám. Pak lano povolí, slyšíme nějaký křapavý zvuk a - Šohaj sedí pěkně na smrčku, který plachtači zapomněli odstranit. Výškovka je porouchaná, nosníky trupu přeraženy a my máme po práci a po radosti.

Konečně v _1/211 Pepík opět vyštval svoji Jawu na Kleť, přivezl svůj přijímač a jídlo (byly to řízky) a ihned se stěhujeme se svým zařízením na věž, kde se usazujeme na plošině pro triangulační měření a konečně docilujeme prvá spojení na 50 Mc. Pepík zatím opravuje píchlou gumu přívěsného vozíku a hned napoprvé zalepuje těch děr dvaadvacet. Po dvou zatěžkávacích zkouškách se ten počet již zvětšil jen o dalších šest. - Přelaďujeme také na 28 Mc a natahujeme Lechery a motáme cívky pro 144 Mc, s kterými jsme původně v soutěži nepočítali a také na těchto pásmech shromažďujeme body. Večerní déšť naši práci přerušuje, Pepík se vrací na mašině opět na noc domů, hladový, protože jsme mu omylem snědli í jeho oběd a my uléháme s blahým vědomím, že naše výprava přece jen nebyla marná.

V pondělí ráno jsme již opět v časných hodinách vzhůru a hledíme ještě urvat, co se dá. Pokoušíme se o rekord na 144 Mc, při čemž trpělivého prostředníka dělá OK1AM u mikrofonu stanice OK1OBV, umístěné u Votic, ale marně. A tak naším nejlepším výsledkem zůstává spojení s OK1OKH na 144 Mc na vzdálenost 130 km. V myšlenkách se však stále s obavou vracíme k tomu, jak jen naše krámy dostaneme domů, protože je nám jasno, že vozík s těmito gumami již nikdy metrák neunese. S těžkým srdcem v pondělí v poledne zastavujeme další práci a vydáváme se na honičku za auty s poznávací značkou ČBU a nějaké to číslo. Měli jsme štěstí. Pan hostinský přece jen měl v zásobě nějakou tu flaštičku něčeho pálivějšího a my našli jednoho rozjařenějšího ,,budějckého“ automobilistu, který se uvolil všechno naše nádobíčko nám vzít domů. V normálním rozpoložení mysli by to asi neudělal, protože jeho manželka pak měla ve voze kolena až po bradu a dětičky jen tak tak, že nemusely do kufru.

My pak s prázdným vozíkem jsme již snadno sjeli dolů do Holubova, ještě snadněji jej naložili na vlak a doma pak počítali body, kterých jsme napočetli 225. Že nám jich soutěžní komise přiřkla jen 135 je již jiná kapitola, spadající na vrub stanic, které nezaslaly deníky.

Tak jsme se s tou smůlou v PD opravdu pěkně servali. V některých chvílích jsme byli na lopatkách my, v jiných zase ona prosila o milost, vzteku a zlosti také bylo dost, ale ještě více bylo radostnějších chvil a tak hlásíme, že v PD 1950 jsme opět jistými účastníky.

Jen, prosíme vás, nikomu neprozrazujte, že Pepík je OK1AGJ a Bruno OK-11647. Oni by se mnou již nejeli. A své XYL také raději tyto Krátké vlny nedám ani do ruky.

str 168. Krátké vlny
 

Krátké vlny 1949