Pohled zpět

Jan Šíma, OK1JX

Prolistovat poválečné čtyři ročníky Krátkých vln znamená probírat se historií znovuzrozeného ČAV; srovnat je s ročníky předválečnými značí pochopit plný dosah vývoje, kterým ČAV prošel od svých raných začátků.

Když po počátečních organisačních zmatcích a drobném soupeření mezi jednotnými spolky amatérů vysilačů vznikl ČAV, došlo v roce 1935 k založeni spolkového časopisu jako spojovacího článku mezi ústředím a členy rozptýlenými po celém území státu. Časopis, který se v prvním svém ročníku jmenoval „ČAV, časopis československých amatérů vysilačů“ a teprve od ročníku druhého nesl jméno „Krátké vlny, časopis pro pokusnictví na krátkých vlnách - Oficiální orgán československých amatérů vysilačů“ byl hned od prvního čísla veden zřejmou devisou „amatéři amatérům“. Je radostné pozorovat, jak usilovně a důsledně se měnící se redaktoři snažili vyhnout pouhému napodobení cizích vzorů a slepým překladům; nejvýš jen z materiálové nouze to čas od času nastává v každém časopise použili zpráv zahraničního původu o obecně platných zajímavostech z našeho oboru. Naprosto dominující většinu obsahu vždy tvořily práce původní. Pro toho, kdo se pamatuje nebo slyšel, jak tíživá byla při nízkých příspěvcích a malém počtu členů hospodářská situace předválečného ČAV, je tím povzbudivější zjištěn že i při takovém nedostatku prostředků, kdy bylo nutno čekat s vytištěním nového čísla K. V., až se pokladníkovi sejde dostatek peněz na zaplacení účtu tiskárny, dovedli si amatérští redaktoři listu vychovávat a udržet nemalý okruh stálých spolupracovníků. Nadšení a láska k oboru to byly, jež působily neustálé zvyšování úrovně K. V. až k ročníku 1938, zjevně již tvořenému s rutinovanou žurnalistickou jistotou.

Pak však přicházíme na č. 10-11 s optimistickým úvodníkem 1RW „Byli jsme a budem“ a u volacích značek autorů se objevuje předložka „ex“ . . . Mobilisace. Zástavení činnosti. Mnichov.. . Neutuchající naděje, že koncese budou vráceny prolíná poslední samostatné číslo K. V. před zánikem samostatného československého státu.

Druhá republika, rejdiště fašisujících elementů a nesmyslných, formalistních změn, přinesla ČAV porážku: pod protekcionářským nátlakem úřadů musel ČAV přijmout oktrojované sloučení s tehdejším Radiosvazem v tak zvanou Jednotu radioamatérů. Jaké spojení! Nuzný, skutečně demokraticky zespodu postavený ČAV, založený na beztřídním, aktivním nadšením spojeném členstvu, měl vlít krev do vyschlých žil kapitálem uměle udržované organisace, operující fantastickým počtem pomyslných členů a papírových odboček; organisace, jejíž valné hromady byly groteskou, udržující u moci a správních titulů stále stejnou skupinu jedinců po moci a titulech bažících. Jaké spojení, když hned v první den okupace uchvatitelé rozpustili a zakázali ČAV, zabavili jeho majetek a bezohledně persekvovali jeho členy. Jaké spojení, když v oficiálním Časopise „Rundfunkwissenschaft“ bylo zveřejněno zastavení činnosti ČAV, kdežto t. zv. Jednota radioamatérů fungovala, měla kanceláře a vydávala svůj časopis „Radio“ nerušeně dále?

Tento Časopis, který měl podle dohody být veden redaktorem z řad ČAV, prodělal zajímavou změnu: jeho první číslo ročníku 1939, tedy hned po vnuceném spojení, nabito jiskřivými nápady obsahovými i v grafické úpravě; na článcích je vidět nadšení jejich skutečně amatérských tvůrců a z celkové úpravy fakt, že redaktor 1RW bystře použil hmotného věna Jednoty. Ale již z následujícího čísla je patrné, že došlo k roztržce, z redakčního kruhu mizí značka ex a se stránek Radia amatéři vysilači, nad nimiž se uzavřela hladina hlubokého protektorátního mlčení.

Ale hned po revoluci a vítězství 9. května se ukázalo, že nadšení věrných nezaniklo nucenou nečinností a vznikly mohutné řady nových zájemců. Při znovuzakládání ČAV se od účastníků doslova vybíral do klobouku dobrovolný příspěvek na krytí nejnezbytnějších organisačních výloh. To a nadšení, jasná idea všech zúčastněných, byl jediný základní kapitál znovuzrozené organisace. Jak pevný a plodný základ to byl, je patrné z výsledku: dnes je ČAV spolkem organisačně, hmotně i počtem členů nezanedbatelně silným, uznaným úřady i veřejností. I když je zřejmé, že ve všech svých složkách snese zintensivnění pracovního úsilí a zpřesnění pracovních method, je jasné, že dnešní ČAV je vskutku zdárným dítětem někdejší neumělé, chudé organisace malé hrstky veřejnosti neznámých nadšenců.

Při zrodu obnoveného ČAV v roce 1945 poskytl jeho organisačním zprávám a technickým poznámkám ochotně místo kolegiální Radioamatér. Brzy však bylo patrné, že rychle se rozrůstající organisace pracovníků s ryze vyhraněným zájmem nutně potřebuje vlastni tribunu, protože v rozsáhlém okruhu čtenářů Radioamatéra byl podstatný počet těch, kteří se o krátkovlnné vysílání vůbec nezajímali, a naopak v ČAV sdružení zájemci o tento obor, výhledově několikaletou abstinencí, chtěli časopis s maximálním rozsahem jemu věnovaným. Proto jsme v r. 1946 obnovili tradiční Krátké vlny. Mezi oběma listy pak byla mlčky a prakticky důsledně zachovávána zásada, později vyjádřená zákonem o úpravě poměrů ve vydáváni periodik, totiž že nebudou pro jeden zájmový obor dva časopisy. Podle této zásady čerpají tedy Krátké vlny látku z amatérského vysílání a k němu se vážících z jiných oborů radiotechniky, kdežto v kolegiálnímu listu, změnivšímu zatím název na Elektronik, zůstává nedotčena jeho dřívější generální linie, daná všeobecným rozhlasovým radioamatérstvím a širokým polem elektroniky mimo otázky podmínění technikou vysílací. Mezi oběma působišti je zcela jasná dělící čára, která je vcelku správně z obou stran zachována. Pokud byla vytyčená zásada někdy porušena, pokládáme to za přehlédnutí, které bude vymýceno. Hlavně jde o to, aby existence dvou příbuzných časopisů nevyužívaly disidentské živly, jaké se občas vyskytnou v každé organisaci. O žádnou zakuklenou nekalou soutěž zde nikdy nepůjde, protože je dobře znám fakt, jak mnoha čtenářů mají oba listy společných. Zvláště ti pak nesmějí dojít k názoru, že snad listy zápasí o jejich přízeň. To by byly praktiky, jež zůstaly v nenávratné minulosti.

Tak jako obnovený ČAV, začínal z ničeho i náš obnovený časopis. Ze stránek poválečných ročníků K. V. je dobře patrno, jak těžce si redakce vychovávala a soustřeďovala postačující kádr spolupracovníků. Z toho je nejjasněji vidět, jak nepřetržitý vývoj v těch čtyřech letech proběhl. Někteří odešli, mnoho nových přišlo; a pokud nepřišli sami od sebe, je dnes již dostatečný kádr těch, na něž je vždy možné se obrátit se žádostí o článek odpovídající vědomé linii časopisu. Tak je a bude stále možné dodržovat tradiční již linii „amatéři amatérům‘, a to i při rozmanitosti technické úrovně a zájmového zaměřeni našich čtenářů, jimž všem je nutno v určitém poměru a s dostatečnou periodicitou vyhovět. V poslední době se zastavení činností některých stanic projevilo v jisté nervositě některých koncesionářů a utrpěla tím částečně i jejich ochota ke spolupráci s K. V.; ale se stabilisací stavu povolení k vysíláni zmizí i tento zjev a vrací se vzestupná tendence vší amatérské práce a tím i výběr materiálu pro naše stránky.

Každý pohled zpět nutně musí vyústit v pohled vpřed. Prospekt je jasný, pro ČAV i jeho tiskový orgán: zvýšeni účinnosu naši organisační práce; důsledné prohlubování technických znalosti, konstrukčního důvtipu a provozní schopnosti členů; nábor a řádná odborná výchova nových operátorů; a konečně, pro všechny zvyšování politického a kolektivního vědomi. Tak nejlépe prospějeme naší lidově demokratické vlasti a její brannosti, jejíž jsme nedílnou částí.

Nemohu nezakončit citaci titulku úvodníku ústředního orgánu sovětských amatérů, Radio, v jeho letošním 10. čísle:
Rastit i množit kadry korotkovolnovikov!

KRÁTKÉ VLNY 12/1949