Opravdové nebezpečí pro amatérské vysílání

Zatímco radioamatérská veřejnost je znovu a znovu masírována nebezpečím PLC, u kterého se již mezitím podařilo dosáhnout výrazného potlačení nežádoucího vyzařování v radioamatérských KV pásmech, mnohem větší nebezpečí nyní hrozí celé radioamatérské komunitě, a to zejména těm operátorům, kteří preferují provoz na VKV pásmech, příchodem systému UWB. Tomuto nebezpečí jsme se již věnovali několikrát, naposled například zde, ovšem bohužel marně a tento článek zapadl víceméně bez povšimnutí. Stojí za zaznamenání, že naše největší radioamatérská organizace v této věci jako obvykle neučinila nic.

V čem je problém?  Systém UWB je určen především pro vysokorychlostní radiové přenosy na blízké vzdálenosti, a předpokládá se, že bude použita většinou v domácnostech pro datové přenosy mezi jednotlivými zařízením i spotřební elektroniky. Takovou vzorovou aplikací je například propojení HDTV STB a HDTV plasmového TV displaye, přičemž jako "standardní" přenosová rychlost se předpokládá 1Gb/s.  Tato širokopásmová komunikace je pochopitelně (podobně jako PLC) velmi odolná proti rušení a proto bude v praxi spíše rušit, než bude rušena. Podle použité modulace bude především generovat širokopásmový šum napříč po pásmech, přičemž hodnota tohoto širokopásmového šumu bude v šířce SSB filtru na úrovni až - 117 dBm, což je ve stupních S úroveň cca S5. V této souvislosti je nutné připomenout, že v radioamatérské VKV praxi se běžně zpracovávají signály na úrovni - 140 a při provozu EME až -150 dBm a méně. Pochopitelně zařízení někde v domácnosti, které pracuje s tímto výkonovým limitem nezpůsobí stejnou úroveň rušení na svorkách přijímací radioamatérské antény, umístěné někde na střeše. Ovšem při vědomí faktu, že počet zařízení, používajících přenosy UWB v oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva rychle poroste, není nadsázkou, pokud budeme předpokládat, že úroveň širokopásmového rušení na VKV pásmech, způsobeného UWB, a to zejména na 13cm a výše může v městské zástavbě na svorkách antény lehce přesáhnout úroveň - 120 dBm,  což by prakticky (a především na 9 a 3cm) zcela znemožnilo radioamatérskou DX komunikaci, založenou na zpracování slabých signálů.

O problematice navigačního systému Galileo a provozu v pásmu 23cm jsem už psal, takže jen jen připomínka zde.

Vím, polévka se nikdy nejí tak horká, jak se uvaří, nicméně legalizace provozu UWB aplikací přes radioamatérská VKV pásma opravdu může během následujícího desetiletí takový hořký výsledek, jak je uvedeno v nadpisu, přinést. Je to bohužel chmurná předpověď, ale není příliš odtržená od reality. Naštestí se plné míře projeví především na vyšších VKV pásmech. Ovšem ani nižší pásma  nejsou zcela bez nebezpečí. Vždyť i v těsném sousedství amatérského DX segmentu 70cm zanedlouho začne v OK provoz nový mobilní operátor, který začne poskytovat rychlé mobilní připojení k internetu. Dá se reálně očekávat, že provoz základnových stanic tohoto systému rovněž způsobí značný nárůst širokopásmového šumu v tomto pásmu. Je s podivem, že ČTÚ provoz takového systému v pásmu 420 až 430MHz, který je v rámci EÚ velice neobvyklou aplikací, u nás povolil.  Užijme si tedy těchto pásem, dokud je ještě máme.

 vpz

Výzva ČTÚ k připomínkám Návrhu všeobecného oprávnění pro zařízení UWB a dalších radiových nízkovýkonových aplikací je zde.

Návrh celého textu Všeobecného oprávnění SRD tady.  Tady je výňatek článku 17, týkající se konkrétně UWB:
 


Článek 17

Konkrétní podmínky pro stanice využívající ultraširokopásmovou technologii

 
(1)     Stanicí využívající ultraširokopásmovou technologii (UWB – Ultra Wide Band) se rozumí stanice, která jako neoddělitelnou součást nebo jako příslušenství obsahuje technologii pro rádiovou komunikaci na krátkou vzdálenost, zahrnující záměrné genero­vání a vysí­lání vysokofrekvenční energie rozložené do kmitočtového úseku širšího než 50 MHz, který se může překrývat s několika kmitočtovými pásmy přidělenými radiokomunikačním službám 29).

 

(2)     Technické parametry stanic jsou:

Ozn.

Kmitočtové pásmo

Maximální střední hustota e.i.r.p.

Maximální špičková hustota e.i.r.p.

a

do 1600 MHz

–90 dBm/MHz

–50 dBm/50 MHz

b

1600 – 3800 MHz

–85 dBm/MHz (viz odst. 4)

–45 dBm/50 MHz

c

3800 – 4200 MHz

–70 dBm/MHz

–30 dBm/50 MHz

d

4200 – 4800 MHz

– 41,3 dBm/MHz

0 dBm/50 MHz

e

4800 – 6000 MHz

do 31. 12. 2010: – 41,3 dBm/MHz

od 1. 1. 2011: –70 dBm/MHz

do 31. 12. 2010: 0 dBm/50 MHz

od 1. 1. 2011: –30 dBm/50 MHz

f

6000 – 8500 MHz

– 41,3 dBm/MHz

0 dBm/50 MHz

g

8,5 – 10,6 GHz

–65 dBm/MHz

–25 dBm/50 MHz

h

nad 10,6 GHz

–85 dBm/MHz

–45 dBm/50 MHz

 

(3)   Používání stanic, které jsou připojeny k pevné instalaci, pevné infrastruktuře, pevné venkovní anténě, k motorovému vozidlu nebo k železničnímu vozidlu, není povoleno vně budov.

 

(4)   V kmitočtovém úseku 3400 – 4800 MHz je povolena maximální střední hustota e.i.r.p. –41,3 dBm/MHz za podmínky omezení klíčovacího poměru, kdy součet dob vysílání je menší než 5 % během kterékoliv sekundy a menší než 0,5 % během kterékoliv hodiny, přičemž žádné vysílání nesmí překročit dobu 5 ms.

 

(5)   Stanice může vysílat s jinými limity e.i.r.p. při použití jiných vhodných technik zmírňujících rušení, pokud je dosaženo alespoň takové úrovně ochrany, jako při použití limitů uvedených v odstavci 2.


29) Harmonizovaná norma EN 302 065 se vypracovává.