|
Historické okamžiky (na 56 Mc) - [1947] Po dlouhá léta jsme považovali pásmo 56 Mc za vhodné pouze pro vnitrostátní spojení, a ani jsme se nesnažili se na něm dostat za hranice. Až pak se najednou začaly objevovat první vlaštovky; jednak jsme četli v zahraničních časopisech zprávy o občasných spojeních nebo poslechu na delší vzdálenosti, jednak to bylo loňské málem uzavřené OSO stn OK2MV s Anglií, které dávalo tušit, že není vzdálen dějinný okamžik, kdy naše signály proniknou za hranice po Evropě a, kdoví, snad i ještě dále. Ta chvíle přišla. O některých těch skvělých úspěších jste již četli v minulém čísle K.V. Ale to nebyl případ ojedinělý. OK1AA, OK1AW, OK1FF, OK3ID, OK2MV a OK1RY jsou ti šťastní, kteří již pracovali se zahraničím, hlavně s Anglií. A zprávy se skoro denně předstihují. Těsně před vytištěním čísla dostáváme zprávu 1RY o neděli 3. srpna, kdy prý to na 5 m vypadalo málem jako na čtyřicítce. Nemohl prý dodělat jednoho G pro rušení množstvím jiných G stn‘s. Podmínky jsou tedy tady. Ale jsou to jen condx? Ba ne. Za všemi těmi úspěchy se skrývá práce, studium a trpělivost. Bezpracné výsledky nejsou ani na 5 m i za nejideálnějších podmínek.
V Anglii měli zatím víc úspěchů než my, a není to jen proto, že
jích na vvf pracuje víc. G5MQ píše v dopise OK1AW: „Používáte tam všichni
solooscilátory? Neslyšel jsem ani jednu stn, která by se zdála řízena krystalem.
Také by mne zajímalo, jaké používáte přijímače.Většina britských amatérů pracuje
se superhety a krystalem řízenými vysílači.“ Ano, to je to. ICW má dosah jen
jako fonie, a většinou menší, protože je chudá na postranní pásma jež přidávají
na srozumitelnosti signálu. Hrubá nosná vlna se daleko nedostane. Na špatný
přijímač se mnoho nechytí. Obyčejná a špatně přizpůsobená anténa vyzařuje málo a
ještě všude jen ne tam, kam bychom si to my přáli. Ale nakonec jedno doopravdy vážné slovo: Nelze nic namítati proti superreakčním přijímačům, pakliže jsou dobře udělány a splňují určitá základní pravidla. Jejich výhody jsou nesporné. Ale není možné připustit zjevy, které někdy úplně znemožňují práci na pěti metrech, a tím spíše vážnou práci na DX. Máme na mysli pekelné rušení šířené prostorem z nesčetných špatně konstruovaných superreakčních přijímačů, jež jistě svým majitelům poskytují radost z poslechu, ale těm ostatním už vůbec ne. Přátelé, zkuste to, předřadit vf oddělovací stupeň. Zesilovat nemusí, jen když vám vaše oscilace udrží doma. Protože jinak by vás měla KSR honit jako unlis vysilače. Trochu jsme zaběhli, ale k věci to patří. Protože jak jinak bychom mohli intensivní prací zvětšovat ty historické úspěchy, k nimž tak srdečně congrats těm, kteří se jich dopracovali, a jež nás tak povzbuzují?
Výsledky pokusů OK1FF na 58 Mc/s. Vladimír Kott, OK1FF Po pečlivých přípravách v zimě byla má práce, korunována úspěchy v druhé června, kdy se mě podařilo docílili 18/6 QSO se stanicí F8CT a pak se stanici FA8IH. 18/6 1947 v 1909-1925 SELČ se podařilo prvé spojeni na 5 m pásmu se zahraničím. Po delších přípravách a trpělivém vysedávání se na „cq dx five de OK1FF ozval F8CT s cw v síle rst 5/3 5 9 se silným qsb až do úplného mizení. Přijímače bylo použito 9lamp. superhetu vesměs s lampami RV12P2000 mf 6200kc s možnosti pro příjem cw, icw a fone. Vysílač 3 stupňový eco fd ppa input 100 watt, anténa půlvlnný Windom pro 28 Mc vertikální.
Podmínky se zlepšily během měsíce května a hlavně pak začátkem června tak dalece, že se již dalo očekávat každým dnem probuzení 56 Mc pásma pro dálkové spojení. Ruské telefonie a cw stanice byly slyšet v síle až s 9 na 45.5 Mc. Několikráte jsem slyšel G5BY, ale spojení se mě s ním nepodařilo navázat. Podle pozorování proti jiným anglickým stanicím se domnívám když všech G stn zmizí a zůstane tam G5BY sám, že se asi stěží s ním podaří navázat qso. Snad by to bylo možné, ale by nutno použíti výkonné směrové antény, což zatím u mě nebylo možno vyzkoušet. Nejlepším dnem letošního roku byl zřejmě 30. červen, kdy se mě podařilo navázati celou řadu spojení s anglickými stanicemi. Snad bude lépe když podám menší výtah ze svého deníku, jak se podmínky toho dne vyvíjely. Pozorovat jsem počal asi o 1700 hodině a celou dobu až do 1905 bylo pásmo asi od 40 Mc úplně mrtvé. V uvedenou dobu se náhle objevila nosná vlna na frekvenci 60.3 Mc v síle s 3 se slabým, rychlým únikem, což bylo neklamným znamením, že se nejedná o harmonickou lokálního charakteru. Přešel jsem na druhý přijímač a zjistil jsem řadu prof. stanic v 1935 mezi 40 až 45 Mc, jak fone, tak cw. Od té hlídal jsem pečlivě 56-60 Mc pásmo a v 1953 náhle slyším jasně a silně „cq five de ZB1AB rst 569x se slabým qsb na s5. Volal dvakráte než se dovolal stanice PA ani nemusím snad říkat, že jsem ho volal též, ale marně . . . hi. Dalším jeho spojení byl PA0UN a G6LK. Mezitím jsem sám volal několikrát cq a až ve 2028 byl slyšen prvý Angličan toho dne, GM3PB rst 469. Následovalo jich pak více a 2058 se mě podařilo prvé spojení s G3DT. Celkem se mě poštěstilo udělal 7 stanic, G3DT, G5GX, G6OS, GW5UO, G5BD, G5MQ, a skoro na konec podmínek G5BY, který celou tu dobu na pásmu nebyl a při QSO ku konci zmizel velmi rychle s S9 do S0 během několika vteřin, aby se již více neobjevil! Vskutku velmi zajímavé, jak rychle podmínky ustoupily. Celkem bylo slyšeno 18 stanic: ZB1AB, GM3PL, GM8MJ, G5BD, G6DH, G3DT, G5MQ, G5BY, G3BY, G3APY, G5BM, G2BMZ, G6VX, G8LY, G3TN, G6OS, GW5UO a G5GX. Asi 4 stanice, ač mě volaly, na jinou odpověď nereagovaly. Ve stejné době byly velmi dobré podmínky na 28 Mc pro Evropu, tedy tak zvaný „short skip“. Sluneční činnost toho dne, podle vlastního pozorování slunečních skvrn, nebyla zvláštní, ač zvýšená vlivem vycházející větší skvrny a stávající velké skvrny v prvé třetině slunečního kotouče. Můj názor je ten, že skvrny samy nemají přímého účinku jako protuberance, které nejsou normální projekcí, dobře viditelné. Mám za to, že spojení 30. června bylo, způsobeno tak zvanou tepelnou ionisací, po vedrech, která před tím panovala po celou řadu dní. Velmi dobrý článek o různém možném se UKV vln je uveřejněn, ve QST 1947/2 ,,MAYBE IT'S JUST CONDITIONS", za který bych se přimlouval o celý a úplný překlad, neboť dosud u nás nic podobného nebylo uveřejněno a názory o UKV jsou velmi mlhavé (OK, OM, uděláme! Poz. red.). Aktivní dny t. j. dny kdy M. U. F. po stoupily výše k UKV byly v květnu, 4, 18 a 31. V červnu 1, 7, 14, 16, 18, 21, 22, 26 a 30. Použité přijÍmače celkem tři, pro 54.5 až 61.5 Mc upravený 11 lampový superhet, pro provoz a druhý superhet pro pozorování mezi 40 až 45 Mc. Konečně třetí universální americký ONE-TEN používaný též, pouze pro pozorováni posunujících se M. U. F. Zajímavé je to, že skoro všechny stanice používají cw a pouze jsem slyšel, jak volaly s icw naše dva hamy, OK1AW a OK1AA, zřejmě též jen proto, že tito pracují s ICW a superregenací. Když jsou podmínky, slyšel jsem G stanice na pouhých 30 cm drátu, sice slaběji, ale v síle dostatečné pro příjem. Doporučoval bych proto vyskoušeti příjem jen s pouhou reakcí, na příjem DX, ovšem to předpokládá pečlivou a stabilní stavbu detekčního stupně. Konečně další cesta je použití konvertoru dle návodu v Handbooku. Je nás sice málo na 56 Mc pro práci na dxy, ale úspěchy se dostavily, Jak vidět ze spojení OK1AA, OK1AW, OK2MV a mých a myslím že nás může blažit, vědomí, že jsme jedni z prvých v Evropě, kterým se podařilo navázat spojení na 5 m pásmu a je si jistě jen přáti, aby nás bylo více a o Československu aby se mluvilo v cizině co nejvíce!
První spojení Československo - V. Britanie na pěti metrech skutečností Josef Němec - OK2MV Právě před desíti měsíci, dne 22. 8. 1946 naskytly se výborné podmínky na 56 Mc pro spojení OK s G, neboť ten den byly večer u nás slyšeny značky G a naopak v Anglii byla slyšena stanice OK2MV (viz článek OK2MV na 56 Mc v KV 1946/163). Spojení bylo téměř hotové, leč pro poruchu na vysilači se neuskutečnilo. Několik qsl lístků od anglických posluchačů bylo slabou náplastí za nepodařené qso. Ze zaslaných reportů (s5-s7) bylo zřejmo, že možnost spojení zde byla a to mne podnítilo k plánovitější práci na tomto pásmu. Doufám, že moje poznámky povedou čtenáře k tomu, aby pásmo pěti metrové bylo podobně, přeplněno v době příznivých podmínek značkami OK, jako bývá obsazeno signály G a F. Jak jsem na to šel? Nejdříve jsem přestavěl popsaný již tx s LS50tkou do méně provisorní formy a vyřešil jsem lépe jeho modulaci. K promodulování této elektronky stačí docela malý modulátor asi toho typu, jako bývá modulační stupeň v běžných transceiverech (sám také používám modulátoru s B443 a 120 Volty napětí), ba, dá se vybuditi i pouhou mikrofonní vložkou s baterií ve vazebním transformátoru - používán malý síťový transformátor: vinutí s 220 Volta je v brzdící mřížce (G3) a vinutí 280 V na modulátoru. Brzdící mřížce je nutno dáti menší záporné napětí (30-60 V), jehož výší můžeme řídit hloubku modulace. Elektronce LS50 dávám 500 V a při správné vazbě s anténou z ní dostanu 40-50 W input. Anténu a sice v mém případě normální anténu Fuchs vyladěnou na 80 m, tedy přibližně 40 m dlouhou tvaru L (horizontální část je dlouhá asi 25 m, výška antény 17 m) vážu přes malou kapacitu asi na třetině závitu od mřížkového konce cívky. Poněvadž mne došlo již více dotazů a žádostí o podrobnější schéma, uveřejňuji je doplněné.
Poslouchám, jak již bylo dříve psáno na EC trojku vlastní výroby, rozšířenou o superregenerační stupeň s triodou 6C5 . takže celkové osazení přístroje jest: EF9 EF6, 6C5 + 6C5. Jinak rozdělení součástek, zejména ladicích prvků je shodné s klasickým Štětinovým Pento-SW3, dokonce ladicí kondensátory jsou ještě od Štětiny z r. asi 1933. Upozorňuji, že je třeba pohráti si se zpětnou vazbou tak, aby bez superreakce nasazovala bezvadně po celém kondensátoru pro hrubé ladění - u mne je to při cívce, která má pouze 1 a půl závitu s katodovou odbočkou na polovině závitu, rozsah od 28-61 Mc. Reakce musí nasazovali asi v polovině potenciometru 50 KO poněvadž při zapojení superreakce sejde níže. Podotýkám, že s ohledem na rychlou manipulaci (ladím větším kondensátorem a menším, když narazím na nosnou vlnu pouze dolaďuji) vážu anténu přímo na detekční stupeň, čímž je první vf stupeň vyřazen. Připojení antény provádím jednoduše tak, že klipsnu antény připnu na špagetovou isolaci přívodu ke stratoru ladícího kondensátoru detekčního stupně, tato kapacita úplně dostačí. Je jisté, že tento přijímač by mohl býti dokonalejší, kdyby byl uspořádán se zřetelem k ukv (kondensátory menších počátečních kapa kratší spoje, použití menších elektronek, např. vojenských, které tyto krátké spoje dovolují a pod.), byl jsem vsak tolik qrl, ze jsem se k teto adaptaci dosud nedostal. Zhotovil jsem si rx se dvěma RV12P2000 kde se ovládá superreakce potenciometrem, v citlivosti nenašel jsem však žádného rozdílu a nasazováni superreakce se mi zdá při zapojení s cívkami jemnější a zaručeně méně rušící posluchače v okolí. Nejdůležitější je zde však ta okolnost, že pouhým otočením vypínače mohu přejit z přijmu ICW na CW a důležitost tohoto zařízení nepřezírejme, jak uvidíme později nehledě k tomu, že si šum superregenerace nedovolí přečíst slabé signály. Snad ještě vhodnější by byl zvláštní beat osciláfor, jak byl svého času popisován OK2BR. V cizině používají speciálních superhetů - těmi zatím zkušeností nemám, snad kol. OK2EL neb jiný z našich konstruktérů nám něco jednoduchého a dobrého navrhne.
Po onom památném 22. srpnu 1946, kdy se uskutečnily nové rekordy na tomto pásmu v cizině jsem volal denně všeobecnou výzvu ICW mezi 2000-2200 hodinou, ale podmínky zmizely a vyneslo mi to jen stížnosti sousedů na rušení rozhlasu. Zanechal jsem tedy zbytečného volání a věnoval se více plánovitému poslechu. Již od 21 8. jsem si povšimnul souvislosti příjmu na ukv se slunečními skvrnami a jsem velmi povděčen ústřednímu vysilači OK1CAV, který zařadil zprávy astronomické společnosti do svého pravidelné ho vysílání. Vždy, když byla hlášena zvýšená činnost sluneční, byl pozorován lepší příjem směrem k ukv. I na 28 Mc jsem se dožil mnohých překvapení. Někdy.se zdálo pásmo úplně hluché, nikde ani pípnutí a pojednou se ozvalo volán zcela ojediněle na celém pásmu, na př. VU7 - Bahrein Islands, s kterým jsem navázal hravě spojení a byl jsem u něho s 7! Další zajímavý zjev, který jsem si ně kolikrát potvrdil, byl ten, že lepšící se příjem ukv nastával s přibývajícím soumrakem - aspoň příjem G a F vždy byl v maximu až za soumraku, kolem 80-20 GMT. Snad oblačnost a teplota zde hraje svoji úlohu, ač méně pravidelnou. Ve většině případů byly dobré podmínky při změně počasí k horšímu, ve 3 případech bylo před neb po bouři. Souvisí to vše jistě s měnící se výškou ionisované odrazné vrstvy a s jinými, nám dosud neznámými momenty. Byla by zde možná výborná spolupráce s astronomickou společností i s meteorickými badateli. Poslech na ukv by měl býti jak bylo již kdysi, navrhováno organisován, jednolivá pozorování shromažďována a občas shrnována a uveřeňována. RP posluchačům otevírá se tak široké pote působnosti - i taková dílčí práce, když by se dělala plánovitě a soustavně, by mohla pomoci k průzkumu ukv. Dobrý příjem ukv se dá i dosti pravděpodobně předpovědět, jak vidno z příkladů anglických a amerických amatérů. Schází nám však dosti odborné literatury v tomto směru, ač jistě v cizích časopisech vyšly nějaké informativní články. Volám naše překladatele (kol. OK1AQ atd.), probuďte se! A nyní několik listů z mého deníku, doufám, že i to poslouží našim hamům v jejich snažení. Při hlídání pásma 56 Mc vycházím jednak z pozorování zjevů vnějších jako zpráv meteorologických, slunečních a pod. a dále z vlastních pozorování, zejména pásma 28 Mc. Poněvadž mohu plynule přecházeti pouhým otáčením jediného ladicího kondensátoru z 28 Mc až na 61 Mc, mohu dobře pozorovati, jakým směrem se poslech vyvíjí, či k pásmům nižším nebo vyšší frekvence. Zdá se, že poslech G a F na 56 Mc je možný tehdy, když tyto značky jsou silné na 28 Mc, aspoň při mém pozorování to bylo pravidlem. Nemusí však býti pásmo 28 Mc těmito sigs přeplněné, bývají to většinou sigs ojedinělé, ale značně silné. Snad, budeme-li stejně usuzovati podmínky pro W, podaří se nám někdy na jaře, kdy značky W vystupují ve značné síle, za příznivých poměrů v ionosféře překlenouti oceán.
Z 10ti metrového pásma se rozšiřuje příjem někdy směrem k ukv. Důležitými orientačními body nám budou: rozhlasové stanice G na frekvencích 36-37 Mc (8 m) duplexní rozhovory ny 40 Mc (7,5 m) CW sigs WBU, FRO, GLW a jiné (Lojzíčku, sežeň mi v Anglii přesné frekvence) a konečně mezi 43 42 Mc (7 m) zvukový doprovod k televisi francouzské a britské. Kolem frekvence 45 Mc (6,6 m) vystoupí za dobrých podmínek zvláštní vrčení, vlastní televisní vysílání obrazové. Ještě výše, kolem frekvence 47 Mc (6,4 m) bývá někdy slyšel sovětské vysílání, pořady z Moskvy a na 52 Mc (5,8 m) zvláštní vrčení (obrazový doprovod k předešlému?) Obvykle při silných signálech televisních bývají dobré podmínky pro práci na 56 Mc. Při té příležitosti upozorňuji na to, že angličtí i francouzští amatéři pracují kolem frekvence 58 Mc! Po onom kritickém 22. srpnu m..r., kdy byly podmínky mimořádně příznivé jsem nezpozoroval nic pozoruhodného na příjmu (aspoň pokud jsem mohl sledovat, jsem také jinak qrl hi!), až na jaře 1947. První zajímavější den byl 8. II., kdy bylo slyšet sigs G na 10 m v síle s 9 a sestoupily až k frekvenci 40 Mc. Bylo slyšet sigs GLW, ERFA a fonii, kol 1600 hod. na 43 Mc vystoupily již televisní doprovody - dále příjem na vyšší frekvence nesestoupil. Dne 11. II (sluneční skvrny!) na 45 Mc telegrafie. QRA de WBU, pak americký rozhlas - příjem ustal v 1515. V tu dobu byly na 10 m silné sigs ZB2, CR4, VO6, W1-5. Podob poměry byly dne 12. II. Dne 26. II bylo slyšet na 35,42 Mc v síle s 8 pokusné vysílání B. C. N. York W2XHM Dne 7. III. silná britská televise, pak dlouho nic až 14. 5. kol 2000 znovu televise britská i francouzská. Podmínky se pozvolna zlepšují a vyvrcholují v den valného sjezdu 7. 6. (proto moje nepřítomnost hi!), kdy v 2130 pronikají superregeneračním šumem sigs G, které po 10 minutách vystoupí do síly s 9 a udržují se, ke konci již s qsb až do 22,00 hodin. Byly v té době slyšeny G5BY, G6VX, G2NH a dále neurčená ON4. Anglické stanice pracovaly s HB9CD a volaly FA8IS. Stanice všechny pracovaly kolem frekvence 58 Mc a na superreakčním příjmu se vzájemně rušily. Pouze jedna z nich pracovala ICW, ostatní nemodulovanou telegrafií. Volal jsem ICW, spojení však nebylo dosaženo. Den po té příjem sešel pouze k televisní frekvenci. Dne 14. 6. znovu silný příjem televisní i ruský a ve 22.00 zaslechnut signál CO de F8??, pak nastal silný únik. V následujících dnech, hlavně 16., 17., 18., 19. a 21. 6. televisní vysílání francouzské i britské v síle až s9 mezi 20-22.00 hodinou. Tyto dny stupňuje činnost sluneční, skvrn na slunci přibývá, velké horko, přes den teploty kolem 26 st. C a jasno. V sobotu ohlašuje rozhlas v předpovědi na neděli k večeru bouřky, což potvrzuje již od rána můj tělesný barometr, hi! Celý den slunečno a dusno, odpoledne začíná vítr a mezi 19-19.30 se snese nad krajem bouře, která však Hodonín zasahuje pouze svým okrajem. Ve 20.00 hodin sedám k přijímači, televisní pořady již jsou slyšitelné, jdu na vyšší frekvence a zde na 57 Mc zachycuji nosnou vlnu a ze superreakčního šumu vynikají mužský a ženský hlas italského duplexního rozhovoru - jediné slovo přesně určeno: Portorosa. Ve 20.15 přehlušuje superreakční šum silná telegrafie CW, vypínám superreakci a objeví se krásný signál, jak jsme zvyklí poslouchati na nižších frekvencích: F8LO a kousek pod ním F8OL. Již předem vytopený vysilač zapínám a volám oba ICW - neozývají se. Signály francouzské jsou slyšet až do 20.40, stále ve stejné síle s bez krátkodobého úniku s 7-8. Volám opětovně modulovanou telegrafií, ale marně. Podmínky pro F pozvolna mizí a objevují se stanice anglické G5BY, G5XC, G6LK, G2MV a několik jiných, které nebyly blíže určeny, z těch 2 fonické, skoro všechny ve stejné síle s 7-9. Volám modulovanou telegrafií, znovu se nikdo neozývá. Čas utíká a příznivá chvíle k dosažení touženého výsledku, zdálo se, zase uplyne. Vypínám modulátor a z nouze klíčuji pouze banánkem kladného napětí 500 V. Ve 20.54 přecházím na příjem a - dech se mi zatajil, historická chvíle v našem amatérismu nadešla, spojení Československo - V. Britanie na 56 Mc uskutečněno - G5BY volá OK2MV. Rychle přepínám, dávám mu rst 589, žádám qsl crd by air mail a sděluji: it is the first qso OK with G. On mi dává report r5, s5, all ok a já po rozloučení poohlížím se po druhých, ale podmínky začínají se zhoršovat a kolem 2120 zanikají úplně. V té době na pásmu 28 Mc byly silné stanice G a F a zejména fonie LX1JW byla s9.
Podmínky pro příjem ukv ještě v době psaní této
zprávy 23. 6. trvají. Včera, znovu byla mezi 20-21.30 silná televise i ruský
rozhlas a dle sdělení RP 391 z Břeclavě byla slyšena ve 20.45 stanice G6LK a
několik jiných, blíže neurčených stanic. Poslouchal na dvojku s RV 2000 (superreakční)
na kterou též zachytil dne 22. 6. stanici G5BY, která právě pracovala se mnou.
Zajímaly by mne zprávy, zda v této době byly zachyceny cizí stanice v Čechách. Již včera, tj za 3 dny po qso jsem obdržel potvrzení od G5BY (sám již také jistě má můj qsl lístek poslaný též leteckou poštou). Stanici G5BY naši čtenáři znají z KV 1946/164, kde, shodou okolností jsme na jednom listě oba. G5BY, Hilton L. O. Heffernan, Resthaven Hotel, Thurlestone, S Devon, je z čelných usw manů v Anglii a je zajímavé číst jeho staniční lístek. Je to první britská stanice, která pracovala s Japonskem, Aljaškou a Brit. Kolumbií, telefonicky r. 1931 s Kalifornií, telefonicky v r 1935 s W na 10 m, první britská stanice, která pracovala mimo Evropu a sice se S. Afrikou na 58 Mc dne 24. června 1946, první, která pracovala se Švýcarskem na 58 Mc 22. srpna 1946 a nyní první, která pracovala s Československem dne 22. června 4947. Byla to také první evropská stanice, která překlenula, oceán na 56 Mc dne 27. prosince 1946. Kromě toho je vítězem v mnoha amatérských soutěžích a možno říci, že jeho amatérský život je vlastně historií britského amatérismu. Moje přáni, aby pásmo 56 Mc bylo přeplněno sigs OK se vyplnilo dne 30. VI. Ten den bylo velké parno a dusno, ve stínu 33 st. C. Večer se schylovalo k bouři a síť proudu byla u nás vypojena do 21.15 hodin. Po odstranění závady jsem zapjal přijímač a již bylo pásmo plné sigs G, většina z nich volala OK stanice a sice: OK3ID, OK1FF, OK1AA, OK1AW s kterými pak také byli skutečně ve spojení. Slyšeny byly: G5BY (nejsilnější a nejdéle), G5GX, G2MV, G6CW, G7SQ, G6XH, G6LK, G3APY, G2BMZ a jiné. Spojení bylo navázáno s G5GX a G2MV - byli u mne rst 589, já u nich 577. Použité zařízení bylo stejné, jako 22. VI., pouze klíčování CW bylo dle náčrtku blokováním G3. Signály byly zde v maximu v 21.30, ve 21.45 nastával fading, který se zvětšoval až v 22.10 signály umlkly úplně. Na 28 Mc byly v té době silné G a F a pásmo 14 Mc bylo přeplněno silnými signály západní Evropy. Blahopřeji všem OK hamům, kteří dosáhli úpěchu, zejména OK3ID, který mi vyrazil dx rekord na 58 Mc (1500 km); mám skutečně radost, že jsem rozvířil hladinu a svým hlášením z 22. VI. se přičinil k těmto československým úspěchům. Z této zprávy vysvítá, že k dosažení úspěchu na pěti metrech je třeba: 1. Pozoroval podmínky příjmu na nižších pásmech, zejména na 28 Mc. To předpokládá možnost příjmu na 28 Mc a rychlé přecházení k frekvencím vyšším dvěma oddělenými příjmači nebo vhodně upraveným přijímačem jediným. Objeví-li se signály na 45 Mc, buďme qrv pro 56 Mc! 2. Sledoval zprávy sluneční a meteorologické. 3. Poněvadž většina cizích amatérů pracuje nemodulovanou telegrafií (CW), buďme připraveni i pro takový příjem vhodným přijímačem (buď podobného typu, jak popisuji, neb dobrým superhetem). Na obyčejném superreakčním přístroji zachytíme sice signály značně silně, ale přečíst CW signály, zejména, jsou-li slabší, bude obtížné. 4. Vysílač ve skromných poměrech stačí MO, lépe ovšem 2 neb vícestupňový s oscilátorem krystalovým neb aspoň EC. 5. Anténě třeba také věnovat pozornost, nejlépe dobře umístěná směrovka, i na anténách jiných můžeme dobyti úspěchu. 6. A na konec to nejdůležitější: hodně trpělivosti. OK2MV Další odkazy - G5BY: http://www.uksmg.org/50yrsof50megspt5.htm + http://www.uksmg.org/archive1.htm
25 LET VKV MARATÓNU I když se tomu nechce věřit, má československý VKV maratón za sebou 25 let. První ročník VKV maratónu byl vyhlášen v červnu 1948, v roce vítězství pracujícího lidu, kdy se rozvinula masová soutěživost i mezi radioamatéry. Soutěž sledovala rozvoj VKV provozu na pásmech od 50 MHz výše. Byla vypsána po předchozím souhlasu ČAV českobudějovickou VKV skupinou. Aktivita a výsledky ročníku překonaly všechno očekávání. Celkem se zúčastnilo 40 stanic a 26 RP. Na prvních místech soutěžily OK2 o OK3 stanice s velkým bodovým náskokem. Konečný rozdíl mezi vítězem OK2MV a OK3ID byl velmi těsný. Vítěz používal k práci od krbu na 56 MHz vysílač eco-fd-pa-pa s elektronkami RL12P35 a LS50, příkon 50 W a anténu Fuchs 42 m. OK3ID začal s vysílačem eco-pa 25 W. Později přidal na další pa LS50 s příkonem 100 W. Přijímače byly devíti elektronkové superhety a OK3ID začal používat 4 prvkovou směrovku. Závod přinesl zajímavé poznání, že ani vysoký bodový rozdíl mezi vedoucí skupinou a ostatními účastníky neodradil nikoho od dalšího soutěžení, naopak komentáře připojené k deníkům mluvily o vůli v závodě pokračovat. To bylo morálním vítězstvím všech soutěžících, které na celé soutěži vždy nejvíc potěší. Zajímavé je zjištění, že i v soutěži RP se umístili na prvních místech moravské stanice nejen ze stálého QTH, ale i z přechodného. Podmínky šíření pro DX provoz byly velmi příznivé, již od 3. června 1948, kdy bylo pracováno na 56 MHz se stanicemi F8, F9, FA8 a další den s 15 G stanicemi, jednou belgickou a jednou skotskou a následující dny byly vhodné pro DX provoz. Dne 19. června 1948 OK1VW uskutečnil první spojení OK-OH na pásmu 5 m s OH2PK ve večerních hodinách. 23. 6. pokračuje DX provoz se F G HB SM PA LA a OZ. Pravá inflace DXŮ vypuklo 27. 6., kdy řada stanic pracovala opět na 5 m, s 0,5 W pracoval OK1LD a další s F9 o G5. Pozornost upoutávají odvážlivci, kteří do moratonu zasáhli i v pásmu 408 MHz, jako OK1VB a další. VKV horečka zasáhla Slovensko. Začal se rovněž rozšiřovat okruh VKV pracovníků. OK3DG uskutečnil na 5 m spojení s GI5SJ/O od krbu. Z docházejících deníků bylo možno pozorovat stoupající technickou úroveň používaných zařízení. Prim měl OK1AA. Pro soutěž byly vydány tištěné deníky, které byly soutěžícím na objednávku zasílány zdarma. Vyhodnocování prováděl OK1WY. V dalších ročnících se VKV maratón stal velice oblíbeným, zvláště pro možnost práce v přírodě. V roce 1951 došlo k uspořádání v němž se VKV spojení hodnotila ve společné soutěži s KV pásmy v OK kroužku. Přesto že VKV spojení byla výhodně bodována; ukázalo se později, že plní jen úkol pomoci získat body KV stanicím a nesleduje rozvoj činnosti na VKV pásmech. V roce 1953 došlo s ohledem na začínající televizní vysílání k poslední soutěži no 56 MHz a nastal přechod na vyšší pásma. V OK kroužku si vede nejlépe stanice OK1KUR, součtem bodů ze všech soutěžních pásem. Na 56 MHz je první OK2KGV, na 145 MHz OK1KUR, jakož i na 220 MHz a na 420 MHz je první OK1KKA. Ve druhé kategorii, což byly individuální stanice, zvítězil OK1JQ před OK3DG, OK1FA, OK1GM a dalšími 75 účastníky. Ukázalo se, že rozvoj VKV činnosti, jak technický, tak provozní má své specifické stránky a nedá se zařazovat do KV kategorií ani se zvýhodněným bodováním ale jen jako samostatná kategorie, tak jak ji dnes známe. V roce 1956 vydaný dodatek k povolovacím podmínkám o vydávání povolení pro VKV stanice znamenal velké oživení VKV pásem. VKV maratón v roce 1960 probíhal no 145 a 433 MHz kategorii stálé QTH, se čtyřmi etapami během celého roku. Nepočítala se spojení ve dnech krátkodobých VKV závodů. Ze 46 stanic na dvoumetrovém pásmu zvítězil OK1VAM těsně před OK1VAF a na 70 cm zvítězil OK1SO před OK2OJ. V dalším ročníku VKV maratónu se počet soutěžících ještě zvětšil a z 53 soutěžících zvítězil OK1VCW před OK2BBS a OK1AED. Na 433 MHz zvítězil OK1EH jemuž zajistil první místo velmi dobrý výsledek v jediné etapě s průměrným QRB 205 km. V roce 1962 se úpravou kategorií na krajské počet soutěžících zvětšil na 125 stanic. V roce 1963 jich bylo 149 a největší účast zaznamenal VKV maratón v roce 1964, kdy soutěžilo 159 stanic. Řada našich stanic během poslední etapy VKV maratónu splnila podmínky pro získání VKV diplomů jako VHFCC, VHF s řadou doplňovacích známek, VHF 25 a 50, SP-VHF-Award, Europe-QRA, našeho VKV 100 OK a dalších. Do poslední etapy VKV maratónu 1964 se výrazně zapsaly „podmínky století“ - mimořádné podzimní podmínky pro troposférické šíření, kdy velmi mnoho stanic ze stálých OTH pracovalo s LA, OH o SM o dodnes jejich ODX spojení přes 1000 km, jsou u většiny těmi nejdelšími, která navázaly. V tomto roce pracovali účastníci VKV maratónu na 145 MHz s 19 zeměmi. Každý kdo se VKV maratónu zúčastnil poznal, že jeho přínos po provozní stránce a pro poznání VKV šíření je veliký. I pro příští léto počítá VKV odbor se zachováním této soutěže s tím, že budou tvůrčím způsobem upravovány soutěžní podmínky tak, aby vyhovovaly maximálnímu počtu soutěžícÍch a plně respektovaly současný technický stav. OK1QI - RZ 10/1972! Krátké vlny 1947 (pro stránky OK2KKW přepsal OK1TEH) |
