|
Prvá amatérská spojení odrazem od Měsíce 1960-1975 Jindra Macoun, OK1VR Informace o prvních EME testech zde, zde, zde, zde, zde.
21. července 1960 mezi 0700 a 0800 pacifického času bylo uskutečněno mezi stanicemi W6HB (Kalifornie) a W1BU (Massachusets) první amatérské spojení odrazem od měsíčního povrchu. Dlouhé měsíce příprav a pokusů byly korunovány tímto jedinečným úspěchem. Pokus byl proveden na pásmu 1296 MHz. Operátorem stanice W1BU byl Sam Harris, W1PZJ, operátory stanice W6HB byli členové Eimac Radio Clubu. Spojení bylo udržováno po několik hodin. ,,QRB“ mezi stanicemi asi 4340 km.
W1HDQ, VKV manager v USA, o spojení píše v podstatě toto: Ačkoliv zařízení použitá u obou stanic jsou dosti neobvyklá, zvláště vyvinutá a zatím se u ostatních amatérů nevyskytují, je dosažený úspěch především dílem operátorů, kteří se dokázali vypořádat s celou řadou problémů, a kteří se na tento experiment svědomitě připravovali. Parabolický reflektor použitý u W1FZJ má amatérsky důmyslně zhotovené zařízeni na sledování Měsíce po obloze. W1FZJ se před pokusem na 1296 MHz zabýval poslechem odrazů vlastních signálů na 145 MHz, které vysílal na Měsíc 128prvkovo anténou (několik dlouhých Yagi antén vedle sebe). Také toto anténní monstrum mělo automatický pohyb za Měsícem. Jeden konec celé soustavy byl umístěn na staré automobilové kostře, jejíž kola, elektricky poháněná se pohybovala po dřevěných kolejnicích, a unášela jeden konec anténního systému. Celé zařízení muselo mít vysokou stabilitu, neboť u přijímačů bylo použito šíře pásma 100 Hz. Magnetofonové záznamy zachycených signálů ukazuji, že signál byl právě na hranici slyšitelnosti mezi šumem s občasnými maximy 6 až 8 dB nad šumem. Operátoři stanice W6HB, kteří používali jen 2,5 m paraboly, doufají, že se jim podaří spojeni opakovat při dalších pokusech, kdy chtějí použít zrcadla o větším průměru. Chtějí se pak pokusit o SSB spojení tímto způsobem. W1BU/W1FZJ měl zrcadlo o průměru přes 5 m. Koncový stupeň vysílače W1BU byl osazen klystronem 1 kW. Na obou stranách bylo použito před přijímačem parametrických zesilovačů MA2 - 1000 (zřejmě označení použité diody). I když je těžko posoudit, do jaké lze dnes toto spojení nazvat „amatérským", přec jen je to událost, která snad naznačuje, jakým směrem se také bude v budoucnu ubírat vývoj amatérského provozu a jaké možnosti jsou zejména na nejvyšších kmitočtech. Není to tak dávno, co byly několika VKV amatéry prováděny v USA první pokusy o spojeni odrazem od meteorických stop. Bylo používáno vysílačů o příkonu 1 kW. Když jsme o tom četli poprvé, také jsme pochybovali o možnostech obyčejných a opravdových amatérů. Dnes se na to díváme jinak. Proto nezbývá, než považovat toto první EME spojení na 1296 MHz za první pokus o nový druh komunikace, které se budou moci časem věnovat snad i další VKV amatéři (zkratka EME znamená Earth-Moon-Earth = Země-Měsíc-Země). Při té příležitosti je užitečné připomenout tzv. ECHO Projekt. ECHO je družice Země, kterou vypustily na oběžnou dráhu USA. Po dosaženi této dráhy se od rakety oddělil hliníkový balón o průměru 30m, který krouží kolem Země a má sloužit k výzkumům šířeni na velké vzdálenosti odrazem elektromagnetických vln od jeho povrchu. Někteří amatéři se již pokoušeli o komunikaci odrazem od této družice. Zatím však bezvýsledně, i když za jistých předpokladů a podmínek jsou odrazy na 145 MHz realizovatelné. Za této situace je Měsíc stále ještě vhodnějším objektem pro odrazy než ECHO. Při střední vzdálenosti 384 000 km a průměru 3470 km lze počítat s účinnosti odrazu asi 17 %. Je to tedy podstatně větší reflektor než ECHO o průměru jen 30 m ve vzdálenosti 680-1400 km. Lze však předpokládat, že pro zkoumání odrazů a pro usnadnění komunikace na velké vzdálenosti bude v příštích letech vysláno několik takových balónů-družic o průměru desetkrát větším, tj. 300 m. Ty pak budou vhodným objektem pro takový způsob komunikace na amatérském pásmu 145 MHz
Stojící: Robert Sutherland W6UOV, Hank Brown W6HB, Bill Eitel
W6UF, George M W Badger W6RXW, Al Clark K6GJF, Bob Morwood. OK1VR AR 11/1960
EME Earth - Moon - Earth, Země - Měsíc - Země - to jsou pojmy, které se v krátké době staly známými většině radioamatérů. Stále častěji se zkratka EME objevuje v odborném a amatérském tisku. Doplňujeme dnes informace o prvním amatérském spojení odrazem od Měsíce, uveřejněné v AR 11/60, některými podrobnostmi o technickém vybavení obou stanic. Bylo použito xtalem řízených vysílačů, osazených na koncovém stupni klystronem 1 kW. Vf výkon do antény byl 400 W. Vysílače byly řízeny xtalem 1 MHz, umístěným v termostatu. Pracovní kmitočet 1296,001 MHz byl udržován se stabilitou 50 Hz, což bylo naprosto nutné s ohledem na použité přijímací zařízení. Konvertor před přijímačem Collins 75A4 byl vybaven parametrickým zesilovačem. 1. mf kmitočet, laděný přijímačem 75A4, byl 29,5 MHz. Výstup přijímače byl veden do dvou nf flitrů, zapojených za sebou. První měl šíři pásma 500 Hz, druhý jen 100 Hz. Přípravné pokusy totiž ukázaly, že při užití filtrů 1000 Hz zůstával přijímaný signál stále ještě pod úrovní šumu i při použitém parametrickém zesilovači. Kalifornská skupina, W6HB (viz W6PO na obrázku během 1. EME qso), používala parabolické antény o průměru 2,3 m, stanice W1BU v Massachusets paraboly o průměru 5,5m. Obě byly zhotoveny amatérsky a časopis CQ otiskuje pěkné snímky, znázorňující jejich výrobu. Z obrázků je dobře vidět, že šlo o výrobu skutečně amatérskou. Technické obtíže, spojené s automatickém sledováním Měsíce, byly překonány vtipným amatérským řešením. Při prvním pokusu 17. 7. 1960 v 0145 pacifického času byly signály kalifornské stanice jen 2 dB nad šumem a s velkým třepotavým únikem. Telefonicky byl dohodnut nový pokus na 21. 7. 1960 v 0600. Kalifornský team mezitím provedl na svém zařízení některá zlepšení. Parabolický reflektor byl polepen stříbrným papírem a přijímač byl rovněž doplněn nf filtrem 100 Hz. Druhý pokus se zdařil. Signály byly až 7 dB nad šumem, ovšem opět s charakteristickým únikem. Doba, za kterou dopadnou signály po odrazu od Měsíce zpět na Zemi, je 2,56 vteřiny. Je zdůrazňováno, že dosažený úspěch není jen dílem hlavních operatérů obou stanic, ale společným dílem početných kolektivů, kde všichni vynaložili velké úsilí k tomu, aby se spojení podařilo. Kalifornský team kolem stanice W6HB měl 25 členů, kolektiv stanice W1BU tvořilo 15 amatérů. Závěrem lze říci, že 21. 7. 1960 bylo poprvé využito aktivně kosmického prostoru k amatérské komunikaci. A nebylo to jistě naposled. OK1VR AR 1/1961 Radiové dobývání kosmického prostoru, nebo přesněji využívání kosmických těles jako reflektorů při pozemské komunikaci na značné vzdálenosti pokračuje i na amatérských pásmech nezadržitelně vpřed, ruku v ruce s rozvojem nových možností soudobé sdělovací techniky, které nejsou nepřístupné ani možnostem amatérským. Stojí zato připomenout, že první odrazy od Měsíce na 111,5 MHz byly zachyceny v roce 1946. V roce 1950 začínají amatéři v USA s podobnými pokusy na pásmu 145 MHz. V roce 1952 se operatérům stanic K3KGP a W3LZD daří zachytit signály stanice W4AO. W3KQI se 700 W a 104prvkovou anténou vysílá k Měsíci a zachycuje za 2,56 vteřin své signály po odrazu v roce 1953. V květnu a červnu roku 1958 je navázáno první jednostranné profesionální spojení mezi Evropou a Amerikou mezi radioastronomickou observatoří v Bonnu a Belmarem v severoamerickém státě New Jersey na kmitočtech 108 a 151,11 MHz. K dispozici bylo zařízení o výkonu 50 kW, antény se ziskem 25 a 16 dB a přijímač s 1,2 kTo. Nové způsoby příjmu pomocí reaktančních zesilovačů otevírají další možnosti nadšeným radioamatérům a tak dne 21. června 1960 se daří v pásmu 1296 MHz první QSO odrazem od Měsíce kolektivům stanic W6HB a W1BU. QRB 4320 km - ve skutečnosti však 768 000 km. 14. září je pak toto spojení uskutečněno i na 145 MHz mezi K1HMU a W6DNG. Vše nasvědčuje tomu, že překlenutí Atlantiku na amatérských VKV pásmech odrazem od Měsíce je otázkou blízké budoucnosti. A prvním krokem k němu jsou první úspěšné pokusy německo-švýcarské skupiny, složené z DL9GU, DJ3ENA, DJ4AU, HB9RF a HB9RG, kterým se ve dnech 22. a 23. IV, 1962 podařilo zachytit v pásmu 1296 MHz po odrazu od Měsíce vlastní signály. Vysílač, osazený na koncovém stupni elektronkou RCA 7650, byl umístěn ve švýcarském městě Hedingen, kanton Zürich. Parametrický zesilovač konvertoru s diodou MA450C byl připojen k přijímači Collins 75A4 s nízko frekvenčním filtrem 100 Hz. Parabolické antény měly průměr 3 m. DL3FM, Dr. K. G. Lickfeld, připravuje k témuž účelu za podpory některých vědeckých institucí v NSR další stanici, která bude pracovat pod značkou DL0RF. V 5. čísle časopisu DL-QTC jsou uveřejněny první fotografie anténního systému, instalovaného na střeše domu DL3FM. Některé části anténního systému (paralaktická montáž) byly na střechu dopraveny vrtulníkem. Další zajímavé zprávy z tohoto nového oboru radioamatérské činnosti na VKV pásmech je možno zcela jistě očekávat v nejbližší době. A co u nás!?!? OK1VR AR 7/1962
Pět týdnů před vyjitím čísla - taková je uzávěrka VKV rubriky AR. A tak se ve vánočním příspěvku 1962 do únorového čísla 1963 vrátíme k některým dosud nezveřejněným či nekomentovaným událostem roku právě uplynulého. Přes 8000 km bylo překlenuto na pásmu 1296 MHz odrazem o povrch Měsíce mezi stanicemi KH6UK a W1BU s W1FZJ. Stalo se to již 9. 8. 1962 v 0148 GMT. Je zajímavé, že zprávu o tomto možno říci fantastickém úspěchu přichází tak pozdě. Neamerické radioamatérské časopisy ji zřejmě přebíraly s jistou zdrženlivostí s ohledem na poměrně stručné údaje, publikované v první a jediné zprávě v časopise QST. Dlouho a systematicky se všichni společně připravovali na tento jedinečný pokus. Proti parabolickému reflektoru stanice W1BU ø 5,5 m stál na ostrově Oahu v Havajském souostroví třikrát tak veliký - ø 17,5 m. Na obou stranách bylo použito koncových stupňů 1 kW, osazených klystrony. W1BU přijímal na komerční parametrický zesilovač. Jaký přijímač měl KH6UK, zatím není známo. W1BU byl první, kterému se podařilo zachytit signály vysílané na Měsíc z ostrova Oahu. Trvalo to však ještě týdny, než na obou stranách bylo vše v takovém pořádku, že bylo možno uskutečnit spojení oboustranně. - Potud tedy zatím velmi stručná zpráva ve 12. čísle časopisu DL-QTC. Pokusíme se přinést o tomto mimořádném úspěchu podrobnější informace. OK1VR AR 2/1963
Vývoj radioamatérské komunikace na VKV pásmech byl v posledních letech ovlivněn řadou událostí, které se natrvalo zapsaly do její historie, ovlivnily její další rozvoj a byly impulsem k využití nových, na VKV dříve nevyužívaných druhů šíření. Maximem v šířeni troposférou na 145 MHz bylo překlenutí vzdálenosti mezi Havaji a Kalifornií. Bylo to v roce 1957, a bylo to v ideálním prostředí nad hladinou Tichého oceánu. V Evropě jsme se zatím musili spokojit s 1510 km. I to je však na evropské klimatické poměry více než dost. Pak přišly první úspěchy při komunikaci odrazem od polárních září, a i v Evropě se začalo využívat techniky šílení odrazem od ionisovaných meteorických stop. Dohled amatérů nad 2 m pásmem se stále zvětšoval, což vedlo k objevení i využití vlivu občasné mimořádně silné ionisované sporadické vrstvy Es na dálkové šířeni VKV až na 145 MHz. Pak se objevily další možnosti. Umělé družice Země - a Měsíc jako pasivní reflektor. První spojení odrazem od Měsíce na 1296 MHz dne 21. 7. 1960 mezi stanicemi W1BU a W6HB napříč Spojenými Státy bylo záležitostí dvou nadšených kolektivů. Síly jedinců i v zemi tak neomezených možností nestačily k zvládnutí náročné techniky nákladných zařízeni a rozměrných antén, naprosto nutných k překonáni několika set decibelů útlumu na trase Země-Měsíc-Země. Úspěch amerických amatérů na 1296 MHz podnítil zájem v dalších zemích a vyprovokoval k novému úsilí o překlenutí Atlantického oceánu několik skupin VKV amatérů evropských.
Tentokráte ovšem nebylo plánováno spojení troposférou ze západního pobřeží Irska, jak se připravovalo před několika lety. Šlo o to, navázat spojení s amatéry na americkém kontinentu technikou Země-Měsíc-Země (EME). Jedno zařízení začala budovat společná skupina švýcarsko-německá, seskupená kolem Dr. Laubera, HB9RG. Další zařízení dával dohromady za pomoci různých vědeckých institucí Dr. Lickfeld, DL3FM. V Anglii se připravovali G3CCH a G3FZL se zvláštním povolením na 441 MHz a G2HCG a G2HCJ na 145MHz. Počítalo se ovšem především s pásmy 1296 a 433 MHz, kde bylo možno využít nových typů bezšumových reaktančních zesilovačů, a kde i rozměry antén s požadovaným ziskem nebyly ještě příliš obrovité. S pásmem 145 MHz se nepočítalo především pro gigantické rozměry antén, potřebných k dosažení nutného zisku. Tím více proto překvapovaly kusé zprávy o soustavných pokusech mezi stanicemi OH1NL a W6DNG na 145 MHz, publikované v minulém roce v různých zahraničních časopisech. Jejich vyvrcholením pak je zpráva o spojení mezi těmito stanicemi dne 11. 4. 1964 v době mezi 15.00 a 16.00 GMT odrazem od Měsíce. Po téměř dvouletém úsilí a více než 70 pokusech prý bylo uskutečněno spojení Finsko-Kalifornie. Všechny potřebné podklady a údaje včetně magnetofonových pásků prý již byly zaslány sekretariátům příslušných oblastí IARU se žádostí o uznání tohoto nového světového rekordu na 145 MHz odrazem od Měsíce. Informace o technickém zařízení jsou zatím velmi stručné. W6DNG prý použil vysílače 1 kW velké anténní soustavy sestavené z většího množství Yagiho antén. Konvertor před Collinsem 75A4 měl na vstupu elektronku 416B. OH1NL měl 800 W vysílač a anténu se ziskem 20 ÷ 21 dB a podobný přijímač. Ponechme tuto zprávu zatím bez dalšího komentáře až do doby, kdy budou uveřejněny další potřebné informace.
OH1NL a jeho EME zařízení - 1964 O dva měsíce později totiž do k dalším spojením mezi evropským a americkým kontinentem jak na 433, tak na 145 MHz, o nichž není naprosto žádných pochyb, protože jejich svědkem byla celá řada dalších evropských VKV amatérů přímo na pásmech. Začalo to tím, že se 28. 5. 1964 po celém světě rozletěla tato zpráva, určené všem amatérským VKV stanicím:
Stanice KP4BPZ vysílá dne 13. června 1964 mezi 18.42 až 21.30 GMT směrem k Měsíci CW signály na kmitočtu 432,00 MHz pomocí obrovského parabolického reflektoru, umístěného v Arejibu na Porto Ricu. V neděli, 14. června, v době m 19.38 až 22.24 bude vysílání opakováno na pásmu 2 m na kmitočtu 144,001 MHz. Po ukončení každé relace poslouchá stanice v Arejibu na kmitočtech o 10 kHz vyšších. Odpovídat mají jen ty stanice, které vysílání KP4BPZ skutečně zaslechnou. Pokusů se mohou zúčastnit amatérské VKV stanice na celém světě, pro které je v té době Měsíc nad obzorem. Operatéři stanice KP4BPZ se domnívají, že naději na úspěch mají všechny stanice, jejichž výkon je alespoň 100W resp. 50W (!!!) a zisk antény nejméně 10 resp. 13 dB (!!!). K zachycení signálů prý postačí přijímač se šumovým číslem 3 dB, šíří pásma 100 Hz, připojený k 10 dB anténě." Taková tedy byla první zpráva, která též zůstala jedinou domluvou s protistanicemi. Většinou byla přijímána s rezervou i úsměvem. Podobných výzev se v uplynulých letech již objevilo více, všechny však vyšly naprázdno. Dopadlo to ovšem překvapivě, jak nám několik dní poté sdělil DJ1SB v oficiálním oběžníku, vydávaném v souvislosti s radioamatérskou spoluprací v rámci akce IQSY. Doslovné znění zprávy: „13. červen 1964 vejde do dějin amatérského vysílání. Ve večerních hodinách dne 13. června 1964 bylo navázáno skvělé spojení mezi stanicí KP4BPZ, QTH Arejibo v Porto Ricu a Švýcarskem a Anglií na kmitočtu 432,00 MHz. V Hedingen u Zürichu byla shromážděna celá švýcarsko-německá EME skupina (HB9RF, HB9RG, DL9GU, DJ3EN, DJ4AU a DL3NQ), když HB9QQ klíčoval vysílač během tohoto historického spojení . Vyměněné reporty 569/579!!! Poněkud později dosáhl stejného úspěchu i G3LTP. DL4BA poslouchal stanici KP4BPZ v síle S5 a byl svědkem spojení s Anglií. DL3SP slyšel signály se Střední Ameriky odražené od Měsíce v síle S3. Rovněž G3CCH byl svědkem spojení s Anglií. Sám se ovšem nedovolal. Tímto spojením byla překlenuta vzdálenost přes 9000 km, ve skutečnosti však šlo o vzdálenost téměř 800 000 km.
Příklad paralaktické montáže 5m antény DJ3EN. (Foto: DL3FR) Další příklad paralaktické montáže 3m paraboly WA6JZN. (zdroj DL-QTC) Druhý den, 14. června 1964 ve 21.00 GMT navázal stejné spojení i DJ3EN ze Schwarzwaldu na 145 MHz!!!. Oboustranně byly vyměněny reporty 559. Po tomto spojení byly slyšet signály z Porto Rica stále silněji, takže DJ8PL u klíče stanice DJ3EN si zkusil spojení znovu. Také toto bylo ihned navázáno. Všechna spojení byla nahrána na magnetofonové pásky a vysílána na 2m pásmu ostatním stanicím. DJ3EN pracoval s vysílačem 500 W a jednoduchou 10 prvkovou Yagiho anténou směrovanou na Měsíc, který byl v té době nízko nad západním obzorem. Signály stanice KP4BPZ byly zaslechnuty i dalšími VKV amatéry v Evropě.“
I když 300 m parabolický reflektor stanice KP4BPZ není amatérskou záležitostí, ale naopak v současné době největším parabolickým reflektorem na světě (viz časopis VTM č. 10/64, str. 346), kterým je vybavena tamní radioastronomická observatoř, a i když evropským VKV amatérům nedalo toto spojení tolik práce jako mnohá spojení odrazem od meteorických stop, přesto tyto skutečnosti nové události na významu nijak neubírají. Je to vlastně jen několik měsíců, co se s velkou slávou oznamovaly výsledky úspěšných provedených pokusů mezi anglickými a sovětskými vědeckými radioastronomickými observatořemi, během kterých byly vyměněny zprávy odrazem od Měsíce a od pasivní komunikační družice ECHO. Je vidět, že dnes jsou schopni tímto způsobem spolupracovat s radioastronomickými observatořemi i VKV amatéři. Vtom je třeba spatřovat především hlavní význam těchto prvních úspěšných pokusů. Proto také jménem všech čs. VKV amatérů všem účastníkům těchto úspěšných pokusů, jak na straně evropské, tak i ve Střední Americe, co nejsrdečněji blahopřejeme. Je pravděpodobné, že během pokusů byla z Arejiba navázána ještě další spojení s amatérskými stanicemi na jiných kontinentech. Zpracování a vyhodnocení těchto prvních pokusů s amatérskými VKV stanicemi poskytne jistě zajímavé údaje o parametrech, které by měla vykazovat amatérská zařízení schopná komunikovat odrazem od Měsíce či umělých družic Země. OK1VR AR 8/1964
Prvá spojení Evropa-Amerika na VKV o nichž byla řeč v minulém čísle AR, vzbudila značný zájem mezi amatéry především proto, že se podařila bez zvláště složitých aparatur - ovšem jen na té skutečně amatérské straně. Tam nebylo třeba žádných rozměrných antén ani parametrických zesilovačů. K zachyceni signálů postačil jen dobrý amatérský přijímač (konvertor), připojený k dobré anténě. To ostatně potvrzuji poslechové zprávy mnoha evropských stanic. DJ2NU, SM7BAE, DJ1SL, LX1SI a další stanici KP4BPZ slyšeli, ale nedovolali se. K tomu bylo přece jen třeba několika set wattů, přestože na druhé straně u KP4BPZ byly k dispozici ty nejvýkonnější prostředky. Pod značkou KP4BPZ bylo pracováno z místa na Portoriku, kde je v současné době největší radioteleskop na Zemi. Jde o kulový (nikoliv parabolický) reflektor o průměru téměř 300 metrů, vybudovaný v přírodní prohlubenině v horách, asi 20 km jižně od Areciba. Vysílaná vf energie se na reflektor přivádí a zachycené signály se z něho odvádějí pomocí zvláštního zařízení, umístěného na 550 tun těžké plošině, zavěšené ve výši 150 m nad reflektorem na lanech, která jsou zavěšena na 3 železobetonových věžích, postavených do trojúhelníku okolo reflektoru. Každá z věží je vzdálena 200 m od středu 50metrové reflektorové prohlubeniny, a její vrcholek je 140 m nad její horní hranou. Zaměřování se provádí pohybem tzv. primárního zářiče na plošině, zavěšené nad reflektorem. Tímto způsobem je možno zaměřit na každé místo na obloze, vzdálené až 20˚ od zenitu. Prakticky to znamená, že odrazem lze komunikovat jen od těch objektů, které jsou v zorném poli ± 20˚ od zenitu. Hlavním účelem tohoto radioteleskopu, spíše však radiolokátoru, je provádět hloubkový průzkum ionosféry a měřit změny teploty a hustoty elektronů ve výškách nad 50 km. Dosavadními radiolokátory bylo možno sondoval pouze spodní vrstvy zemské ionosféry. Studium ionosféry je tedy úkolem č. 1. Počítá se však i se zachycováním ozvěn, resp. s komunikací od Měsíce a ostatních planet sluneční soustavy, které se dostanou do zorného pole radiolokátoru. Pozornost má být věnována též výzkumu horkých plynů Slunce. Pozorovací program, zvláště pokud jde o výzkum ionosféry, se úzce dotýká
problémů spojených s použitím mezikontinentálních balistických raket a obranou proti nim. Proto byla celá stavba z valné
části financována řadou vojenských instituci v USA a vlastní stavbu prováděly ženijní jednotky americké armády.
V současné době je observatoř vybavena vysílačem, který pracuje na kmitočtu 430 MHz(!!!). Při trvalém zaklíčování dodává do antény 150 kW, v pulsním provozu až 2,5MW. Později má být užíváno dalších kmitočtů - 40 MHz, 900 MHz, popřípadě ještě vyšších. Při stavbě byla věnována velká pozornost kvalitě kulového povrchu reflektoru. Na základní ocelovou kostru byla uložena kabelová mříž, která je trvale napínána na každých 1,5 m závažími, takže kulový tvar je zaručen na ploše 18,5 akru s přesností ± 2,5 cm. Kulový tvar reflektoru byl zvolen též proto, že při daném způsobu zaměřování pohybem primárního zářiče lze dosáhnout největšího zorného pole Při prvních pokusech s amatérskými protistanicemi ve dnech 13. a 14. června t.r. byla navázána tato spojení: Na 433 MHz s W1BU,W9GAB, HB9RG, W9HGE G3LTF, všechno A1 a s W1FZJ A3. Na 145 MHz s W1BU, K2LMG, G2HCJ, WB6ZGY, DJ3EN, W3TIK/3, W3TMZ, W3LUL/3, DJ8PL, W4HJZ, DL3YBA, W4FJP, a W0IC. Všechna A1.
Spojení HB9RG - KP4BPZ je novým světovým rekordem v kategorii šíření odrazem od Měsíce (EME) na 433 MHz a nejdelší překlenutou vzdáleností na tomto pásmu vůbec. QRB 7370,5km. Jde ovšem o to, do jaké míry lze hovořit o rekordu na amatérském pásmu s ohledem na charakter stanice na Portoriku. Švýcarsko-německá skupina, seskupená kolem dr. Laubera HB9RG, začala s přípravami na EME ihned po prvním EME pojení v USA v roce 1960. Od poštovní správy v NSR si opatřili parabolu o ø 2,5 m, vyrobili paralaktickou montáž, výkonný koncový stupeň a parametrický zesilovač. To bylo již v roce 1961. Prvním úspěchem bylo prý zachycení vlastního signálu odraženého od Měsíce 22. dubna 1962. Pokusy s W1BU nebyly úspěšné. Proto bylo zařízení dále zlepšováno. Parabola byla zvětšena na ø 5 m. Napáječe byly nahrazeny bezeztrátovými Heliax, plněnými dusíkem. Prvním partnerem jim bylo Slunce, kdy při poslechu jeho šumu na 23 cm ,,šolíchali“ přijímač. Novým typem varaktorové diody značně zlepšili stabilitu zesil vače. Při posledních pokusech na jaře 1964 slyšeli šum Slunce na 23 cm již o 6 dB nad šumem přijímače. Celé zařízení, připravené nyní pro pokusy na 1296 MHz vypadá takto: srdcem vysílače je tranzistorovaný oscilátor na kmitočtu 8 MHz za kopaný 2 m pod zemí na zahradě HB9RG. To je totiž nejlepší thermostat. Kmitočet lze v jemných mezích přesně dolaďovat pomoct varaktoru Kmitočet je na 24 MHz srovnáván na osciloskopu s dlouhovlnnou rozhlasovou stanicí Droitwich, pracující na 200 kHz. Běžným způsobem je kmitočet násoben až na 145 MHz. Odtud pak jsou již po užívány dutinové rezonátory s elektronkami 3CX100A5 až na 1296 MHz. Dvě paralelní dutiny s těmito elektronkami dávají 100 W na 1296 MHz. Na PA je pak elektronka RCA 7650 se 400 W vf výkonu do antény. Souosý koaxiální napáječ plněný dusíkem proti vlhkosti je něco přes 5 m dlouhý. Přijímač je parametrický zesilovač, konstruovaný podle QST (Č. 1/61). Varaktorová dioda je typu 4294. Kmitočet pumpovacího oscilátoru je 9 GHz z klystronu 2K25. Na směšovači je 1N21F a první mf je na 145 MHz. Následuje běžný 145 MHz konvertor s mf na 28 MHz a mf přijímač - Collins R C39A. Tak tedy vypadá zařízení připravené pro pokusy ne 1296 MHz odrazem EME. Protože u HB9RG s pásmem 433 MHz pro EME vůbec nepočítalo, nezbylo, než použít pro pokusy s KP4BPZ některé části běžného zařízení. HB9RG se totiž o pokusech, plánovaných na 13.6, dozvěděl jen 10 dní předem. V této krátké době se tedy podařilo připravit jen výkonnější vysílač a upravit primární zářič 5m parabolického reflektoru. Přijímačem byl běžný konvertor se šumovým číslem 7 dB. Stanice KP4BPZ byla poslouchána velmi dobře (až 15 dB nad šumem) i při spojeních s W1BU, W9GAP, W9HGE, W1FZJ a G3LTF. OK1VR AR 9/1964
KP4BPZ opět na 70 cm. Po prvních pokusech organizovaných dne 13.6.64 (viz AR 8/64), které byly korunovány hned napoprvé překvapujícími úspěchy na 145 i 433 MHz byl dán obrovský radioteleskop v Arecibu na Portoriku znovu k dispozici pokusům na 70 cm až ve dnech 3. a 24. července 1965. Pokusy, trvající vždy 3 až 4 hodiny, byly neobyčejně úspěšné. Dne 3.7. v době od 18.35 do 22.20 GMT bylo v Evropě navázáno či odposloucháno 30 SSB nebo CW spojení stanice KP4BPZ se severoamerickými a evropskými stanicemi. Operatér stanice KP4BPZ dal evropským stanicím tyto reporty: HB9RG 55, DL3YBA 559, G3LTF 56, OZ8EME 55, DJ4AU 559, LX1SI 459. Téměř stejné reporty obdržely i stanice americké - nejlepší K2MWA/2 - 579. 24.7. v době od 11.10 do 14.03 GMT se pokusů zúčastnily další stanice. Operatéři holandské stanice PE1PL v této době zaregistrovali 35 spojení s W1, W3, W5, W6, W8, W9, W0 a VE. Z evropských stanic uspěly: OZ8EME, DJ4AU, G3CCH, SM7OSC, DJ0LO, G3LTF, DL3YBA, DL1EI, G3EGV, PE1PL, DL6IQ a G3DMZ. Spojení se odbývala CW, SSB nebo CW/SSB. (pozn. OK1TEH: Nahrávku signálů KP4BPZ pořízenou na 70cm 3.července 1965 v Florissantu - Missouri si můžete poslechnout zde. ) Stanici KP4BPZ poslouchal u nás velmi dobře i OK2WCG. Jeho magnetofonové nahrávky si jistě se zájmem vyslechli účastníci olomouckého symposia
Je pravděpodobné, že se pokusy budou po čase opět opakovat. Dosavadní zkušenosti ukazují, že výstavba vhodného zařízeni není nad síly a možnosti obyčejných amatérů, zvláště když spojí své sily jako to udělali v HB9RG, SM7OSC, SM6OSC, OZ8EME, PE1PL a nepochybně i dalších stanicích. Najde se tedy podobná parta nadšenců i u nás? OK1VR AR 11/1965 EME Velká Británie - Kalifornie. - Dne 25. záři 1965 bylo navázáno další spojení v pásmu 433 MHz odrazem od Měsíce. Pracovaly spolu stanice G3LTF a WA6LET, která patří universitě ve Stanfordu. Signály byly slyšet na obou stranách 3-5/3-5. Stanice WA6LET používala vysílač 100 W a parabolickou anténu o průměru 50 m. Na obou stranách byly použity parametrické zesilovače před tranzistorovými konvertory. OK1VR AR 3/1966 K dotazům, jaké zařízení bylo na americké straně použito při prvém spojeni Evropa Amerika (G3LTF - WA6LET) na pásmu 433 MHz odrazem od Měsíce sdělujeme, že WA6LET je klubovou stanicí na Stanford Research Institute. Mají k dispozici 50 m parabolickou anténu, která má na pásmu 433 MHz zisk 44 dB. Během pokusů se zdařilo spojeni s K2MWA/2, W3SDZ, W9HGE, W2CCY, G3LTF, K2CBA, K2YIC/2, W2FZY/2, W2IMU/2, W1ZIG a W1HIV, neúplná spojení s W9GAB a HB9RG. Všechna spojení se uskutečnila CW. OK1VR AR 4/1966
VK3ATN informuje, že slyší vlastní signály odrazem od Měsíce. Používá při tom zařízení dostupného amatérskými prostředky a to na pásmu 144 MHz. Vtip je vtom, že postavil patrovou kosočtverečnou anténu, namířenou na vypočítané místo v prostoru, kde se Měsíc ocitá asi na hodinu třikrát až pětkrát měsíčně. Příkon má 150 W a konvertor s 6CW4. Má přitom nahrané vlastní odrazy, jež jsou až 20 dB nad hladinou šumu! Pokud by někdo měl o tyto pokusy vážný zájem, bližší informace podá OK1DE. OK1VR AR 5/1966 VK3ATN pracoval s
K2MWA/2 28.11.1966 odrazem od Měsíce. Ray, VK3ATN, měl čtyřnásobnou
kosočtvercovou anténu s předpokládaným ziskem asi 30dB, příkon 150W na
144,088 MHz a přijímač s 6CW4, doplněný na vstupu nf filtrem o šířce 90
Hz. K2MWA/2 měl 450W vf příkonu, parabolu o průměru 18m a v přijímači
tranzistor K5001 s KTo = 1,4. Nf šířka pásma byla 250 Hz.
Francie-Kalifornie na 144 MHz
Anténa F8DO z roku 1966 8x9el Yagi Dear Matej Best regards and 73's
Spojení Země-Měsíc-Země
9.IX. 1968 bylo uskutečněno na 145 MHz EME spojení mezi SM7BAE a K6MYC po dobu 30 minut. O dva dny později bylo toto spojení s úspěchem opakováno. 9.XI. 1968 bylo navázáno EME spojení no 1296 MHz mezi G3LTF a WB6IOM. G3LTF používal vysílač s výkonem 150 W, anténu parabolu Ø 6 m a přijímač s parametrickým zesilovačem F=2dB). U WB6IOM byl vysílač s výkonem 500 W (6x2C39), anténa parabola 3 m a přijímač také s parametrickým zesilovačem (F=1dB). OK1VCW RZ 3/1969 Opět jedna zmínka o SM7BAE, která opravdu stojí za to. 4.3. 1969 mezi 1700-1800 GMT navázal EME spojení na 145 MHz s novozélandskou stanicí ZL1AZR! Překlenutá vzdálenost činí 11.000 mi! a je novým světovým rekordem na 145 MHz. SM7BAE používá Yagiho antény s celkovým počtem elementů 96 a vysílač s příkonem 550 W, který má na PA dvě elektronky 4-400 s uzemněnou mřížkou.
OK1VCW RZ 5/1969 VKV ZAJÍMAVOSTI OD NÁS I ZE ZAHRANIČÍ V Itálii je připravena skupina amatérů I1RUI, I1FIL a I1AVB k EME spojením na 145 MHz. Jejich zařízení má vysílač s výkonem 300 W (2x4CX25OR), anténa je parabola se ziskem 28 dB (?). Jejich vysílací kmitočty jsou 145,050 o 146,00 MHz. Adresa pro korespondenci: I1RUI, Box 511, Florencia, Italy. V Turecku (Izmir, NY47f) připravuje svou stanic k EME pokusům TA3CC a na Maltě (HV03c) je aktivní 9H1S, který konal již pokusy s SV1AB. Tedy další země se kterými dosud Československo nepracovalo na 145 MHz a které by byly možná vhodné pro MS pokusy. OK1VCW RZ 6/1969
ZL1AZR, který je spolu s SM7BAE držitelem světového rekordu na 145 MHz (viz 5/69), navázal na stejném pásmu další EME spojení 2.IV. tr s K0MQS. OK1VCW RZ 9/1969 EA4AO staví nové dva vysílače pro EME. Jeden na 433 MHz s 2x4CX250B a druhý pro 1296 MHz s 2x3CX100A5. 29.X. 1969 pracoval EME SM7BAE no 145 MHz s W1FZJ/KP4. Toto spojení nebylo předem dohodnuto a W1FZJ/KP4 odpověděl na CQ stanice SM7BAE. Toto spojení bylo ještě dvakrát opakováno ve dnech 30. a 31.X. 1969. SM7BAE měl též spojení s K6MYC a slyšel K6HCP a KH6NS! OK1VCW RZ 1/1970 Švédsko a Československo na 145 MHz v roce 1969 VKV rubrika přinesla v minulém i letošním roce několik informací o pozoruhodných spojeních na 145 MHz mezi stanicemi čtyř světadílů s použitím odrazů signálů od Měsíce (EME, Earth-Moon-Earth). Jak vypadá část deníku jedné takové stanice, v tomto případě SM7BAE, přináší následující reprodukce, kterou můžeme publikovat díky VHF Bulletinu VERON.
W1FZJ/KP4 pracoval
na 145 MHz EME dosud s VE, W a SM, slyšel KH6NS a byl slyšet v KL7.
Používá parabolu o Ø 30 m a vysílač s výkonem 800
W.
VKV rekordy u protinožců Dne 7.12. 1969 byl vytvořen australský rekord v pásmu 1296 MHz mezi VK2BDN/P na Mt Gimini a VK2ZAC/P na Mt Conobolas. Překlenutá vzdálenost činila 238,5km. Obě stanice při spojení používaly kmitočtovou modulaci. Vysílač VK2BDN měl na posledním stupni varaktor, který byl buzen VF příkonem 13 W z vysílače 432 MHz Přijímač měl na vstupu diodu a první MF tvořil konvertor pro 145 MHz. Anténa byla u obou stanic parabola o Ø 127 cm. Vysílač VK2ZAC byl také varaktorový s výkonem 2 W. Byl buzen varaktorovým vysílačem pro 433 MHz. Stejný u této stanice byl i přijímač. Tento rekord neměl však dlouhého trvání a byl již 5.2. 1970 překonán stanice mi VK3AKC v Geelongu ve státě Victoria a VK7WF v Burnie na ostrově Tasmania, což představuje vzdálenost 357km. Tento rekord vydržel jen několik hodin a byl překonán stanicí VK3ZKB 40 km severně od VK3AKC což bylo vzdálenost 400 km. VK3AKC měl vysílač s FT 2C39 o výkonu 3 W. Anténa parabola Ø 2,1m přijímač podobný jako VK2BDN. VK3ZKB použil tranzistorový TX pro 145 MHz, varaktorový násobič s MA4060 na 432 MHz a na posledním stupni UHF tranzistor, jehož přechod B-C pracoval jako varaktor - výkon 3 W. Anténa byla parabola Ø 1,2m. První MF kmitočet byl 70 MHz. VK7WF měl vysílač, jehož základem byl SSB vysílač pro 145 MHz s nepotlačenou nosnou a varaktorovými násobiči až do 1296 MHz. lak to vypadá na ostatních pásmech? 1.2. 1970 byl překonán rekord na 433 MHz spojením mezi VK3ZYO ve státě Victoria s VK5ZDY ve Stirlingu v Jižní Austrálii. QRB při tomto spojení bylo 648 km. Vzájemné reporty byly 59. I tento rekord byl již překonán spojením mezi u nás známou stanicí VK3ATN v Birchipu v Severní Victorii a již dříve zmíněnou stanicí VK7WF. Délka tohoto spojení je 688 km. Na 145 MHz bylo 1.2. 1970 navázáno první spojeni mezi distrikty VK3 a VK6. VK3AOT na Mt Wawerly u Melbourne pracoval s VK6KJ v Alboy v Západní Austrálii VK6KJ pracoval později ještě s VK3AMK VK3ATN a VK3CI. Spojení s VK3CI je novým rekordem ve VK6 na tomto pásmu a představuje vzdálenost 2560 km. K těmto poměrně kuriózním a vzácným informacím patří jistě ještě i informace z Nového Zélandu. Tamní stanice ZL1AZR se postarala o to, že spolu se stanicí K6MYC pomocí odrazu signálů od Měsíce navázaly spojení pres cely Pacifik na pásmu 145 MHz K tomuto zatím unikátnímu spojení došlo 7.6. 1970.
Známá švédská stanice SM7BAE navázala do poloviny roku 1970 no 145 MHz již 60 EME spojení (nikoliv ale s různými stanicemi). SM7BAE používá pro toto spojení následující zařízení: anténa je 16x10Y se ziskem 20dB, vysílač 1,5 kW má na PA 2x4CX250B, přijímač začíná konvertorem s FET-y podle DL6SW, za kterým následuje přijímač Drake s krystalovým filtrem, jehož propustná šířka pásma je pouze 50 Hz. Paul K7CW o EME pokusech s SM7BAE na začátku 70. let napsal: "....I remember the first time I heard Kjell's call sign. I was in Jerry, WA7KYZ's (now SK) shack in the early 1970s as Jerry was preparing to call CQ in his first attempt at 2 meter EME. The antenna was pointed at the point on the horizon where the moon would first appear. We were wondering whether we would be able to hear anybody. A few minutes before moonrise, we began hearing a station calling CQ. He was weak, but I was able to pull SM7BAE out of the noise. Back then, neither of us knew that such a station existed, so it took Jerry a little while longer to confirm that that's who it was, in his own mind. Jerry called Kjell. Kjell copied Jerry's call sign almost immediately. But, persisted in sending "?" after it, as though he weren't sure. Jerry's was undoubtedly the first WA7 station he'd ever heard on 2m EME. Eventually, Kjell was certain of Jerry's call sign and they completed the QSO. It wasn't my shack, but I think I was just as excited as Jerry in working Kjell..." (zdroj Moon-net).
PRVNÍ EME QSO NA 13cm O Světový rekord na 2300 MHz vytvořily dne 11.6. 1970 stanice W4HHK o WA4HGN/P na vzdálenost 401 km. Na stejném pásmu bylo navázáno 19.10. 1970 prvé EME spojení mezi W4HHK a W3OKP po pokusech trvajících 3,5 roku. Obě stanice používaly na PA klystrony s výkonem 300 W a obě stanice měly přijímače s parametrickými zesilovači. W3GKF měl parabolu Ø 8 m se ziskem 43 dB a W4HHK parabolu Ø 4,5 m se ziskem 39dB. Při tomto spojení byl použit způsob provozu používaný při MS. První kompletní spojení končící obvyklým 73 trvalo 35 minut. Jednu ze stanic poslouchal i DJ4AU.
4,5m parabola W4HHK pro EME na 70/13cm a Paul, W4HHK v jeho shacku, více: http://www.n4mw.com/PaulWilson.htm OK1VCW RZ 3/1971
F8DO doufá, že zahájí nové pokusy na 70cm. Výkon jeho vysílače je 1kW, s pokusy začne v srpnu nebo záři. V současné době používá anténu 4x9el. Yagi. Také F1MJ a kolektiv doufá, že brzy začnou s pokusy, jen co zhotoví nový anténní systém. VK2BHL (ex. F6AEG) bude QRV
pro pokusy EME na 432.100 nebo 432,200 MHz s výkonem 1 kW a 10m velkou
anténou. VK2BHL a F9FT uskutečňují dohovory na 14,100 MHz každou sobotu
0700 GMT. Pro příjem signálů na 70 cm bude potřebo anténa se ziskem 22-24
dB a konvertor s 2 kTo. ZE SVĚTA V minulém roce bylo navázáno EME spojení mezi OZ9CR a W3KE na 1296 MHz. OZ9CR používal parabolu o Ø 8m a W3KE o Ø 26m. Vyměněné reporty byly 489. OK1VCW RZ 3/1971 PA0SSB navázal 22. a 23. února na 23 cm EME QSO s VK3AKC. Je to nejen první spojení PA-VK na 23 cm, ale i nový rekord na tomto pásmu. VK3AKC používal parabolu 7m a 250 W. Stejnou anténu měl i PA0SSB, ale s vysílačem 500 W. (Podle VHF Bulletinu VERON). OK1VCW RZ 5/1975 VKV V ZAHRANIČÍ 22. února t. r. se uskutečnilo vynikající EME spojení na 1296 MHz mezi PA0SSB a VK3AKC. Signály PA0SSB byly v Austrálii přijímány 6-8 dB nad šumem a v obráceném směru 4-6 dB nad šumem. DL3YBA pracoval EME 18. 3. t. r. s K8llI, 22.3. s VE2DFO a o den později s K6QEH a WA7KYZ. Měsíc před tím měl spojení s WA6LET. DL3YBA používá anténní systém se ziskem 20,5 dB a přijímač se šumovým číslem 1,3 dB. 22. března došlo k historickému prvnímu EME spojení s Asií. Jeho aktéry byly na 432 MHz stanice VE7BBG a JA1VDV. OK1VCW RZ 7/1975 Přeložil, přepsal a upravil pro web ok2kkw OK1TEH v roce 2004-2008 Zdroj: Amatérské Rádio 1960, 61, 62, 63, 64, 65, 66 (se souhlasem OK1VR), RZ a čísla DL-QTC (tnx Jindro za zapujčení!) Zdroj fotek http://sutherland.blogs.com + SM7BAE: http://www.esr.se/basinfo/arkiv.htm W4HHK: http://www.arrl.org/arrlletter/99/1203/ Pokračování se zaměřením na OK stanice: |
W1FZJ v ohnisku své 5,5m paraboly
DL3FM ve shacku W1FZJ, OM
Harrise Medfield
144 MHz EME anténa OH1NL
složená z 12 dopólů. Zisk 21dBd. 
Anténa DL3YBA pro 432
MHz - 4x 22el Yagi 
SM7BAE v roce 1968
Yngve SM7BCX na návštěvě u
SM7BAE si prohlíží EME PA na 144 MHz 
Nová EME anténa F8DO