Nepochybně  ano. Mezi digitální druhy provozu lze zařadit všechny ty, kdy přenášená informace je zakódována do konečného množství předem určené množiny diskrétních stavů, kterých signál může nabývat. Tak například FSK je druhem modulace, kde je informace přenášena tak, že signál je překódován tak, že nabývá dvou, nebo více kmitočtových posunutí od nominálního kmitočtu, u PSK se jedná o fázové posuny, u QAM jde o kombinaci předem daných amplitudových úrovní a fázových posunů. Těch digitálních modulací je samozřejmě více, ale jejich společnou výhodou je - oproti analogovému signálu - poměrně značná šumová imunita, takže poškození při radiovém přenosu informace je  oproti analogovému provozu malé. A co to je tedy analogový signál? To je takový druh provozu, kdy jednotlivým změnám přenášené informace přímo odpovídá nějaký signálový stav, který může nabývat libovolných, spojitých veličin v daném rozmezí. Příkladem takové analogové modulace je například frekvenční modulace, kdy signál nabývá spojitě jakékoli hodnoty kmitočtu v určitém rozmezí v závislosti na vstupní informaci, AM, ale také SSB apod. Nevýhodou analogových signálů je, že přenosový radiový kanál musí mít oproti digitálnímu vyšší odstupy signál/šum, protože jinak se spojitý analogový signál nedá přijímat.

VKV radioamatéry (a nejen je) ovšem zajímá možnost dosažení maximální komunikační účinnosti - tedy jak spolehlivě přenést informaci při co nejmenším odstupu signál/šum. Cesta za tímto cílem vede přes odmítnutí analogových, spojitých druhů modulace k co nejjednodušším modulacím, které z hlediska šumové odolnosti optimálně přenášejí požadovanou informaci pomocí nejjednodušších, a tím i robustních modulací. Mezi tyto modulace patří nepochybně především dvoustavová (tedy digitální, protože není spojitá)  frekvenční (2-FSK) a dvoustavová amplitudová modulace, kterou v radioamatérské praxi známe jako CW.  Odtud tedy také jasně vyplývá fakt, že CW je jedním druhem rozsáhlé rodiny digitálních modulací, protože přenášená informace není spojitá a pro použití CW se proto nejprve musí překódovat pomocí speciální kódovací tabulky (Morse code).  Tady ovšem radioamatérská cesta za co nejlepší komunikační účinností nekončí. V závislosti na bitové rychlosti přenášené digitální modulace (bit rate) zaujímá tento digitální signál různou šířku v kmitočtovém spektru. Aby se dosáhnul co nejlepší odstup signál/šum, je vhodné použít na přijímači takový filtr, aby jeho šířka odpovídala šířce signálu ve spektru a nebyla zbytečně větší, protože v takovém případě by se zhoršoval odstup signál/šum, neboť šum je nahodilá veličina a jeho výkon vzrůstá (teoreticky lineárně) se šířkou pásma. Filtr ovšem také nemůže být užší, protože to by vedlo k tomu, že by přes něj přenášená informace neprošla a nedala by se dekódovat. Jiným způsobem, jak při přenosu digitálního signálu dosáhnout vyšší šumové odolnosti, je použití samoopravných kódů. Při zakódování a opětném odkódování přenášené informace se použije nějaká z metod, která do digitálního kódu vloží samoopravné matematické procedury, jako jsou například kontrolní součty a podobně. Asi nejúčinnějším mechanismem tohoto druhu je tzv. Reed-Solomonův kód případně jiná metoda tzv FEC (Forward Error Correction), které se používají při provozu vyspělejších digitálních metod (např. WSJT) a přinášejí jim ještě lepší komunikační účinnost, než jednoduchá dvoustavová digitální modulace, která takovou metodu nepoužívá.

Morse code je jedním z nejstarších způsobů digitálního přenosu, vytvořený pro spolehlivý přenos informace v prostředí s malým odstupem signál/šum při použití dvoustavové modulace. Výhoda tohoto dvoustavového digitálního modu (nosná je, nebo není) je v tom, že narozdíl od ostatních digitálních modulací jsou někteří jedinci schopni se naučit  jej kódovat a dekódovat v reálném čase protřednictvím vlastního mozku, bez použití jiných výpočetních pomůcek. Navíc, díky tomu, že tímto druhem digitálního provozu jsou přenášeny většinou texty lidské řeči, je tento přenos do jisté míry samoopravitelný i bez použití některé z metod FEC, a to jen díky tomu, že lidská řeč obsahuje velké množství redundance (nadbytečných informací) a obvykle není žádný problém opravit chybně přenesený znak za správný, protože jinak by "nepasoval" do okolního textu. (Jiným, speciálním způsobem samoopravitelnosti je, pokud CW operátor - zejména při EME provozu - předem ví, jakou informaci má obdržet a přijímaný signál je použit vlastně jen pro synchronizaci - to je samozřejmě již spíše na hranici mezi samoopravitelností a podvodem...)

Označovat radioamatérský CW provoz za analogový je tedy absurdním nesmyslem a svědčí o nepochopení celé problematiky. Aby se správně odlišil radioamatérský provoz, k němuž je zapotřebí (vedle radiokomunikačního zařízení) také počítač k zajištění kódování a dekódování přenášené informace ( RTTY, AMTOR, PACKET, WSJT, PSK31, SSTV a jiné) od provozu, kdy si operátoři obou korespondujících stanic vystačí (nebo alespoň teoreticky vystačit mohou) pouze s využitím vlastního mozku a radiokomunikačního zařízení k témuž účelu, používá se pro tyto, pomocí počítače provozované komunikační módy, v mezinárodní radioamatérské komunitě označení MGM (strojově generované módy). Vymýšlení jiných názvů je jen takovou nepatřičnou slovní hříčkou. :-)

vpz