OK2KKW v květnovém VKV závodě IARU 2005

V reportáži z loňského subregionálu jsem si postěžoval na počasí, a to jsem asi neměl dělat. Letos nám totiž matka příroda zase ukázala, kdo je tady pravým pánem... Ale pěkně po pořádku:

Věrni tradici jsme se na kopec vypravili už ve čvrtek večer - jinak by se totiž stavba toho všeho haraburdí, které si na kopec vozíme ze středních a východních Čech stihnout nedala. Přes nepříznivou předpověď počasí jsme věřili, že žádná polévka se nejí tak horká, jak se uvaří. Když jsme na naše soutěžní QTH dorazili trochu po půlnoci ze čtvrtka na pátek, byly +3° a to vzbuzovalo naději. V pátek ráno ale byla teplota stejná - a navíc doprovázena sice drobným, ale vytrvalým deštěm. Na stavění antén se nám do deště sice moc nechtělo, ale nebylo vyhnutí - nicméně, protože nás nebylo na kopci dost (tentokrát nám chyběly ruce OK1KN), zvolili jsme jen úspornou variantu - jedna single anténa (KLM17LBX) na 20-ti metrovém stožáru a druhá (podle OK1RI) na 12-ti metrovém.  Naše původní představa na postavení dalších antén - vysokého maďarského stožáru a "moravského čtyřčete" z 5-ti prvkových antén DK7ZB vzala totiž s ohledem na vývoj počasí rychle za své. Vytrvalý déšť se totiž nejen  změnil na přeháňky, ale také zesílil, změnil se na déšť se sněhem a později začaly padat kroupy tak hustě, až se daly místy nabírat hrstmi. Trochu jsme se přitom zdrželi, protože jiná, než původně plánovaná varianta stožárů a antén znamenala nutnost mechanické a jak se později ukázalo, také elektrické  úpravy rotátoru OK1XNG. Stavba dvoumetrových antén se tak dost opozdila. Protože mezitím z Prahy startovala další část naší výpravy - David OK1RK a Majka OK1DYX, zaměřili jsme se na stavění dvoumetrového zařízení, abychom si ověřili, že nic nechybí - a dobře jsme udělali. Zjistili jsme chybějící obálku s některými konektorovými propoji a spojkami - a tak jsme Davida na dálnici za Prahou otočili aby chybějící kabely u OK1TEH doma vyzvednul. Za cenu více, než hodinového zdržení se to podařilo. My jsme se zatím mezi prudkými přeháňkami a při teplotě postupně klesající k nule odebrali stavět anténu pro 70 cm na 400m vzdálené betonové rampě - do setmění stála na místě. Parabolickou anténu na 23 cm (celoplechový talíř 160cm) jsme s ohledem na sílící vítr nestavěli a její vztyčení raději nechali na sobotní dopoledne. Zbaběle jsme tentokrát vzdali provoz na 3cm - všechno jsme sice měli na kopci, ale obava z nedostatku času při skládání a nedostatek operátorů s mikrovlnnou zkušeností odsunul tuhle libůstku na některý z dalších závodů. Mezitím přijel David s Majkou a "sněžný muž" Jirka OK1JFR (přijel na motorce!).
(poznámka: po kliknutí na obrázky se vám tyto zvětší a objeví se komentář)

Po večeři jsme postavili dvoumetrové zařízení a začali testovat. Když se zdálo, že všechno je víceméně OK, vytasil se OK1TEH se svým tajným plánem. Čtenářům, kteří čas od času zavítají na naše stránky asi není tajemstvím, že se v poslední době věnoval dost EME provozu s použitím více méně podlimitního zařízení - jediné 10-ti prvkové antény a PA o výkonu pouhých 100W, se kterým již dosáhnul EME spojení se 4-mi kontinenty.

A tak se v noci z pátku na sobotu moc nespalo. Nebudu vás napínat - domluvený sked EME se ZL3TY z lokátoru RE57OM se podařil téměř na první "brnknutí" - a ono by to ani jinak nešlo, protože ze západních Čech při dané deklinaci Měsíce jsme měli na pokus o QSO na Nový Zéland jen několik minut.

Toto spojení je novým OK rekordem v absolutní délce QSO v pásmu 2m a to překlenutou vzdáleností  18151km !  Překonali jsme tak téměř  20 let starý rekord Standy OK1MS, který to má na Nový Zéland z Nové Paky přece jen o trochu blíže :-). Na naší straně byl použit transceiver FT1000MP, výkon asi 1,5 HP do jedné 17-ti prvkové antény yagi, 20-ti metrový hliníkový koaxiální kabel 75 Ohm o průměru 16mm a na přijímací straně transvertor Sitno s tesláckou KF910 na vstupu... Tedy nic nedostupného. Kdo tento OK rekord prodlouží? Do Aše ještě pár kilometrů zbývá.

OK1TEH tedy tentokrát opravdu zabodoval! A co dál? Následovalo bezproblémové EME QSO s RU1AA, RN6BN, bohužel se nepodařilo dokončit QSO s JH2COZ, i když jsme se oboustranně slyšeli.... (Měsíc u něj v průběhu QSO zapadnul), a potom pokus o SSB QSO s RN6BN - ale ani to jsme bohužel nedokončili, přestože jsme se na začátku skedu slyšeli velice pěkně - Měsíc totiž mezitím u nás vylezl na 15° nad obzor - a pro naši anténu bez možnosti elevace se stal nedostupným. Byli jsme slyšeni ještě u 5B8AD, ale na spojení už také nedošlo. Škoda. Takže příště.

Ale noc byla ještě mladá - protože bylo jen několik hodin po maximu meteoritického roje Aquarid, nebe bylo pro MS provoz téměř plechové - a tak David s Matějem pro klub přinesli nová spojení s OH8K, OH8HTG, RA3WDK, RA3QTT, SM2CEW, SM3JBO, RU1AC, OH6QU... a pochopitelně tomu odpovídající řadu nových "kostek".

Ráno nebylo kam spěchat - ostatně počasí bylo i nadále mizerné - a tak jsme na dokončení stavby našeho 70 a 23 cm pracoviště vyrazili až téměř před polednem. Ale ouha - po zapnutí 70cm PA neteče klidový proud - rychlá kontrola ukazuje, že stařičká GI14b z roku 1963 to má po 8-mi letech provozu konečně za sebou. Protože nemáme okamžitě k dispozici novou vygetrovanou elektronku, je jasné, že tohle pásmo letos vyhraje někdo jiný :-( Naštěstí alespoň 23cm šlape dobře a PA s GI7b dává po posledním mírném upgrade spolehlivých 150 a ve špičkách dokonce necelých 200W. Rozhodujeme se proto zahájit závod na 70 cm s holým transceiverem (50W), aby bylo možné alespoň dohazovat  na 23 cm a mezitím se pokusit opravit vadný PA (vyměnit elektronku a vygetrovat ji).

Rozjíždíme závod. Na dvoumetru jako obvykle David, na 70cm Láďa OK1DIX, na 23cm Matěj. Ukazuje se, že OL7C ze stejného čtverce bez uzardění porušují dohodu učiněnou před několika měsíci a vyjíždějí na dvoumetru také. Kde jsou ty doby, kdy jsme s OK1WPN dohodli, že květnový závod nepojede OL7C dvoumetr a my na oplátku nepojedeme dvoumetr o Polním dnu..? Sliby se mají plnit nejen o vánocích!  Pokud tedy o Polňáku vyjedeme na dvoumetru  také, nedivte se, chlapci... Ovšem při rušení od OL7C je zřejmé, že také tenhle závod nevyhrajeme - při každém spojení je nutno se ptát protistanice na její údaje dvakrát, třikrát, čtyřikrát... Odhadem tak přicházíme nejméně o 10 % spojení - a to zejména těch s nejvyšším bodovým ziskem! Alespoň že náš signál je v pořádku - při kontrole zařízení pár dnů před závodem se mi ještě podařilo poněkud zlepšit již tak dost dobrou (ve srovnání s jinými transceivery) spektrální čistotu vysílače a tak nás potěšilo, když nám protistanice z Karlových Var (na značku si teď nevzpomínám) ještě před závodem hodnotí náš signál jako velmi dobrý - při úrovni S9+40dB jsme u ní na IC706 MKII "širocí" jen ± 7kHz.

Mezitím pracujeme na co nejrychlejším zprovoznění 70cm PA. Ale problémů není ještě dost. Necelé 3 hodiny po začátku závodu přestává na 70 cm pracovat naše druhá FT847 - poslouchá, ale nevysílá - a to nejen na 70 cm, ale nevysílá nic ani na žádném jiném pásmu - tedy asi něco v mezifrekvenční cestě vysílače. Oprava na kopci není možná. Odstavujeme tedy definitivně pásmo 70cm a současně s tím zároveň prohráváme 23cm - protože bez možnosti dohazování si spojení ze 70 cm se na 23 vyhrát nedá. Škoda. Zadarmo tedy tento závod odevzdáváme do rukou jiným. Matěj se sice ještě bude na 23cm trápit až do konce závodu, ale jeho snaha bude již spíše zaměřená na rozdávání bodů, než na boj o stupně vítězů. Budiž mu alespoň to přičteno k dobru.

Východ a jihovýchod je otevřen jen první 2 hodiny závodu. Potom přechází studená fronta, začíná sněžit. Ještě jakž-takž se chvíli daří dělat spojení napříč fronty do I a HB9, ale okolo půlnoci začínají antény namrzat, jejich PSV letí vzhůru a zároveň vítr sílí a sílí. Antény na dvoumetru tedy vynuceně otáčíme po větru, parabolu na 23cm "do praporu" tak, aby kladla větru co nejmenší odpor V této poloze zůstává celou 1/3 závodu (!). Pásmo je zcela zavřené. Ale nevzdáváme se - protože u OL7C vichřice ničí rotátor v takové poloze jejich antény, že  se dosud neobyčejně obtížné rušení zmenšilo, směrujeme vynuceně na jihovýchod (vichřice fouká ze severovýchodu) a doufáme, že se nám podaří udělat nějaká ta spojení do YU, 9A a HG. Z důvodu námrazy a horšího PSV stahujeme dosavadní výkon jen asi na 1/4. Přesto téměř okamžitě následují protesty OK1KRQ, na něž nyní "díky" vichřici vynuceně směrujeme. Když vichřice přechodně trochu polevuje, podaří se nám jednu anténu otočit proti větru na severozápad. Ale tam na CW žádná protistanice není. Proto se před pátou ranní David vrací na SSB.

Mezitím Matěj opouští karavan 23cm pracoviště - ani Etavira s 2kW příkonu již karavan stojící na vrcholu betonové radarové rampy nestačí při vichřici o teplotě -4°C dostatečně vytopit natolik, aby se tam dala slušně přečkat noc. A vichřice mezitím stále sílí, nad ránem již podle meteorologů přesahuje 100 km/h.

     

To, co nás postihlo v noci, se postupně přesouvá na východ - studená fronta krok po kroku "válcuje" Krkonoše, Orlické hory, Beskydy... Jen jižní Moravě, kde sedí naše zavilá moravská konkurence, se jako zázrakem zase téměř vyhýbá :-) Nechtěli bychom být v neděli dopoledne na Lysé hoře. Na 23 cm východ mlčí - kde jsou OM3W, OM3KHE, OL9W a další...?

               

Během dopoledne se konečně vítr zmenšuje. Antény nám naštěstí nespadly, jen jedna z nich přetočila rotátor téměř o 180°. Matěj se vrací na 23cm pracoviště, na dvoumetru se také střídá - k zařízení si sedá OK1DIX. Konečně se trochu otvírá západ - nechodí to tam sice nijak výborně, ale alespoň trochu... Kde ale jsou všechny ty DL stanice, které na 23cm obvykle děláme? Holanďané nechybí, ale Němci zůstali kvůli počasí raději doma. A tak děláme, co se dá. Konečně se daří i nějaká spojení na dosud zcela zavřený východ - na 23cm přitom mají některá z nich zcela nepochybně charakter silného "rain scatteru" - až se nám to podsouvá myšlenku dát report 59S. Ale to se na 23 cm moc nedělá a tak dáváme report normálně. Poslední hodinu závodu se pootevírá na 23cm i sever a tak ještě honem dokončujeme cenná spojení s SK7MW a OZ1FF - což je pro nás na 23cm nový čtverec. A nakonec ještě třešnička na dortu - půl hodiny před koncem závodu nás na dvoumetru volá SSB OZ1BEF s nepochybně aurorovým signálem - Slunce se nám tedy za mizerné počasí odvděčilo alespoň polární září - spojení via Aurora sice nepřibývají již tak rychle - přece jen spoustu stanic už máme - ale přece jen se daří vydolovat některé špeky - vedle několika SM také G3LTF, G4RRA a nakonec závod korunuje QSO s EI5FK, který je pro nás v tomto závodě naším ODX - 1494km QRB.

Balíme. Počasí se trochu umoudřuje a tak přitom kupodivu ani nemokneme, dokonce se mezi uhánějícími roztrhanými mraky na chvíli ukáže příslib sluníčka. Kopec opouštíme v 7 večer a vydáváme se na těch našich několik set km dlouhou cestu domů. Do postele se dostáváme před druhou ráno. Jako obvykle si pokládáme otázku: "stálo nam to za to?" a při tom víme, že pokud nám to naše tělesné schránky dovolí, na příštím velkém závodě zase chybět nebudeme.

A jak to nakonec dopadlo? Tady jsou souhrnné výsledky:

Výsledky / Results:

 

 

 

 

 

Podrobné výsledky včetně contest logů ze závodu najdete během několika týdnů zde.

73! OK1VPZ