|
Pokud používáte malé tranzistorové PA, nebo podobné polovodičové budiče velkých elektronkových zesilovačů a dosud jste si takový tranzistorový zesilovač nezničili zavysíláním si do nepřizpůsobené zátěže, můžete hovořit o štěstí. Protože štěstí nebývá vždy k dispozici, je vhodné si takový tranzistorový PA doplnit reflektometrickou ochranu. Článek na téma takové primitivní ochrany jsem již napsal zhruba před rokem a je k dispozici zde, ale protože i u nás mezitím došlo na nějaké další malé polovodičové PA, začal jsem řešit nejen opakovatelnost obvodového zapojení zesilovače a komparátoru (což bylo bez problémů), ale také opakovatelnost výroby té primitivní směrové odbočnice zhotovené sletováním ze dvou semirigidů. A právě při opakovatelné výrobě takových primitivních odbočnic podle vzoru, uvedeného zde a zde se ukázalo, že je s tím bohužel trochu problém. Semirigidy jsou totiž různé a směrová vazba vyrobená ze semirigidu s relativně tlustým měděným pláštěm není stejná, jako vazba sletovaná ze semirigidů s hliníkovým pocínovaným pláštěm (a to nejen proto, že hliníkový plášť má snahu při pilování s cílem vytvořit štěrbinu v plášti se snadno rozšklebit). Problém je i v tom, že cín může při sletování dvou koaxů směrem dovnitř vytvořit kapičky či vlákna, které se snad dokonce mohou spojit. Potom budou parametry takové směrové vazby hodně rozdílné podle toho, jak šikovně, pečlivě a rychle to s tou pistolovou páječkou umíte... A vzhledem k tomu, že jsem se ani za 45 let, co tu páječku držím v ruce nenaučil správně pájet (alespoň Franta OK1WC to vždy tvrdil, hi), musel jsem to řešit nějak jinak. A tak, protože mne nebaví vymýšlet konstrukce, které nemohu kdykoli zopakovat nejen já, ale po mně taky jiní, rozhodl jsem se navrhnout takovou konfiguraci, která by opakovatelná byla. Zde je výsledek: Prvním problémem, který bylo nutné řešit, je vazební útlum směrové odbočnice. Velký vazební útlum (okolo 40dB a více) prakticky neumožňuje měřit malé odražené výkony, protože napětí na detektoru je příliš malé. Z nouze ctnost je použití zesilovače odraženého výkonu jako to bylo doporučeno zde, ale lepší je nižší vazební útlum odbočnice. Druhým problémem je kombinace vazebního útlumu a výkonu PA, aby nedošlo k přetížení zatěžovacího odporu směrové vazby. (Tento problém vykazují například dvě směrové vazby Kathrein pro GSM, které mi někdo přivezl z Holic, neboť mají na 23cm vazební útlum jen cca 22dB, i když mezi radioamatéry rozšířený datasheet mluví jinak - je totiž pro stejně vypadající vazbu jiného objednacího čísla.) Protože maximální výkon, pro který lze takovou vazbu ze semirigidů použít se pohybuje okolo 200W VF (výkonový limit pro SMA konektory), nepostačíme s jednou délkou vazby pro 144, 432 i 1296 MHz a bude nutno použít různé délky vazby - například jednu pro 144 a 432, a jinou pro 1296 a 2320MHz. Počítat jistě umíte a tak lehce zjistíte, že při 200W PA a vazebním útlumu pouhých 20dB zakončovací odpor 0,25W shoří docela spolehlivě. Třetím problémem je směrovost - tento parametr není tak kritický, protože takovou "homo domo" vazbu asi nemáme pro měření velmi malých hodnot PSV (SWR), ale pro reflektometrickou ochranu - t.j. pro hodnoty PSV horší, než cca 2, tedy pro útlum odrazu menší, než cca 10dB. Směrová vazba by měla být alespoň 4x lepší (tedy mít směrovost alespoň 16dB). Čtvrtým problémem je útlum odrazu vlastní směrové odbočnice - tedy jaký výkon se od ní odrazí zpět do zesilovače (protože její impedance se liší od 50Ohmů) a neprojde na výstup. Protože výkonová ztráta není velká, položme si zadání, že lze akceptovat výkonovou ztrátu například 2,5% (tedy například 5W z 200W), a tedy útlum odrazu vlastní směrové odbočnice by určitě neměl být menší, než 16dB. "Klasická směrová vazba" ze dvou "připilovaných semirigidů (vzorek č.1) má problémy s velkým vazebním útlumem na 144MHz a vychází dost dlouhá. Při její výrobě jsem poznal, že důkladné propájení obou koaxů může mít za následek místní protečení cínu mezi oběma štěrbinami a de facto jejich prozkratování, což má za následek, že vazební útlum prudce roste (na dvoumetru až přes 50dB). Proto v případě, že se rozhodneme pro tuto konstrukci, je třeba pájet spíše "na studeno", jak je ukázáno na obrázku reflektometru od OK1TIC. Pokud ale budeme chtít tímto způsobem vyrobit dvě víceméně identické vazby (například pro jištění dvou polovin stejných výkonových stupňů v jednom PA sdruženém sestaveném ze dvou zesilovačů), asi narazíme. Proto jsem se rozhodl zkusit opakovanou konstrukci směrové vazby tak, že jsem v daném úseku odstranil z obou semirigidů celou trubku vnějšího vodiče, obě teflonové "žíly" středního vodiče přitisknout k sobě a těsně omotat CU vodičem a ten dobře proletovat, aby z něho vznikla nová, oválná společná trubka pro oba střední vodiče - samozřejmě s patřičným přesahem na vnější trubky obou koaxiálních vedení. A potom jsem už jen měnil délku společného souběhu obou vodičů a trochu měřil. Zde jsou výsledky těchto pokusů:
|
.jpg){kind=link}
