Se svolení Pepy, OK2PO, uveřejňuji jeho článek, který vyšel ve čtvrtém čísle časopisu AMA v roce 1995. Tento článek je, bohužel, dosud aktuální. Prakticky nic se od té doby nezměnilo, pouze lidé, o kterých Pepa píše, již nejsou většinou mezi námi. Zemřeli, aniž se jim dostalo příslušné satisfakce. A ve vedení postsvazarmovské organizace jsou ti samí aparátčíci jako tenkrát. Přátelé, uděláme s tím něco? 16. října 2004 máme poslední možnost. A nyní již necháme mluvit Pepu OK2PO:

Doufám, že již naposled sliboval spolek svým členům, že: .. bude rozhodně pokračovat v oproštění radioamatérských orgánů od těch, kdo v minulosti přispívali k nespravedlivým postihům radioamatérů a k neopodstatněným odnětím povolení. Bude i nadále prosazovat jmenovitou a adresnou omluvu odpovědných orgánů nespravedlivě postiženým radioamatérům - říká se na závěr PROGRAMOVÉHO PROHLÁŠENÍ ČRK na prvním Sjezdu po listopadu 89! A tak jako po roce 1968, (v roce 68 vyšlo podobné povídání o postižených) když tenkrát - díky internacionální pomoci tanků našich tehdejších bratří - se až na malé výjimky dále nic nedělo, neděje se nic od prohlášení ani dnes. U příležitosti 50. výročí skončení 2 svět. války bylo vzpomenuto několik našich HAMs, kteří byli nejvíce postiženi a doplatili na své aktivity tím nejcennějším. Jistě by si zasloužili důstojnější místo v našem vědomí, než je připomenutí v souvislosti s nějakým výročím.

Trochu ve stylu české nátury a tradice, že lépe je psát o mrtvých a nikdo není doma prorokem, zůstávají v anonymitě a bez povšimnutí stovky HAMs, kterým byly sebrány koncese i se zařízeními v padesátých letech!!!

U mnohých to bylo podruhé, když poprvé přišli o koncesi i se zařízením na podzim roku 1939. Nechce se mi věřit, jak se na jistých orgánech praví, že centrálně, nějaký kompletní seznam HAMs, kteří přišli o koncese v uvedené době, nelze zjistit.

Asi je naivní očekávat satisfakci od aparátníků Svazarmu či šéfů HAMs, kteří úspěšně přežili padesátá, šedesátá, sedmdesátá léta a pokračují dál.

Nedávno, na jednom sezení (starších) HAMs mi bylo nepříjemné, když objektem kritiky byl HAM, který už po několikáté žádá min. vnitra, aby mu bylo - zjednodušeně řečeno - vráceno zařízení, odebrané v 50 letech. Vůbec nepokládám za nemorální, hlásit se o svůj majetek. Kdyby se hlásili všichni postižení, (a případně potlačilo vedení spolku HAMů) muselo by MV udělat oficiální závěr nad touto záležitostí, možná i s nějakou formou náhrady. A přiznat, že se jednalo o hromadnou krádež zařízení, která postupně z MV zmizela. A někteří starší vědí, že jinými HAMy byla zařízení rozprodávána. Ví o tom asi tisíc lidí, všichni o tom mluví jen tak mezi sebou a čekají, že s tím někdo něco udělá. Že se nejedná pouze o jakési stíny minulosti, kterými je již zbytečné se zabývat, chci ukázat na příkladu jednoho z nich! Je to Ing. Oldřich Štourač OK2BNK, ex OK2SO. Radioamatérskou činností se zabýval od konce dvacátých let. Jak sám dnes přiznává, od roku 1934 do 1936 vysílal načerno.

Poprvé povolení k vysílání získal od 1.června 1936, kdy v 05.15 téhož dne udělal první QSO s OK2OX. Spojení trvalo celou hodinu. Pak následovalo stovky spojení až do září 1939, kdy do jeho bytu přišlo sedm uniformovaných a jeden civil. Sebrali - odnesli mu koncesi i se zařízením !

Podruhé získal koncesi se značkou OK2SO na podzim roku 1945. V této době byl velmi aktivní a úspěšný. Zejména ve velkých mezinárodních závodech. Až do 7. března 1952, kdy mu asi pět příslušníků STB, (tak se prokázali) opět sebralo koncesi i se zařízením, které opět již nikdy neviděl.

Potřetí získal koncesi na podzim 1967, kdy se začínalo blýskat na lepší časy. Dostal značku OK2BNK a třídu C. V roce 1968, jsme po ustavení odbočky Českomoravského svazu radioamatérů v Gottwaldově požádali oficiálně MV o rehabilitaci pana Štourače a udělení oper. třídy A, kterou také obdržel.

Olda - pod značkami OK2SO a OK2BNK získal přes 150, převážně velmi vzácných diplomů. Např. je držitelem diplomů - WAC z datem 25.února 1938, když žádost podal v roce 1937, dále WAS z 21.10.1948, WAZ s poř. číslem 233 vystavený 4.10.50, DXCC čís. 471 z 29.4.1949, DUF z 27.12.50 atd. atd!

Dále diplomy ze závodů - první v OK - v CQ WW DX Contestu 1949 i 1950, s umístěním do 10. místa v EU a další první a druhá místa v různých nár. závodech. A vše ze zařízením a ANT vlastní výroby. Hlavně pro své HOBBY se naučil a ovládá sedm cizích jazyků. Přes vše uvedené patřil vždycky mezi skromné, velmi pracovité a vynikajícím způsobem reprezentující značku OK!

Dne 23. srpna 95 se dožil 84 let! Dovolte mi, abych mu touto cestou upřímně poděkoval za jeho skvělou reprezentaci značky OK a přínos radioamatérskému hnutí v OK. Do dalších let přeji dobré zdraví, pohodu a radost ze života.

Josef Bartoš, OK2PO