aneb slušnost po česku

I kdybych byl dobrý herec, stěží bych dokázal zakrýt rozladění a špatnou náladu z výsledku nedávného sjezdu ČRK. A jelikož hrát neumím vůbec, nezbývá, než s pravdou ven.

Členem ČRK jsem nikdy nebyl a důvody jsem několikrát popisoval. Těm, kteří to nečetli, to mohu zopakovat. Nikterak mě netěší nepodporovat organizaci, která nás zastupuje v IARU, ale bližší košile, nežli kabát - s tím, co IARU pro mě udělala dobrého, se setkávám zřídkakdy, ale s tím, co špatného „pro mě“ udělala organizace, která nás v této mezinárodní radioamatérské unii má zastupovat, se setkávám několikrát denně, ani ne tak na pásmech, ale kdykoli si vyzvednu e-maily nebo se podívám na paket nebo určité stránky na internetu. A protože koníčka dělám pro radost a tohle mi radost nedělá, nemám jinou volbu, než se od toho distancovat a pokud možno izolovat. Na druhé straně si leckdo mlčení vykládá jako souhlas a proto se občas ozvu, i když mě psaní článků podobných tomuto vůbec nebaví.

Když OK1UU zveřejnil dokument „Je čas na změny“, považoval jsem to za projev životaschopnosti organizace, neboť se našel aspoň jeden její člen, který svoji nespokojenost nedával najevo jen nadáváním, ale byl ochoten něco pro to udělat. Organizaci věnoval obrovské úsilí, velké množství času a peněz a jednal - naprosto samostatně, přímo a bez obalu. Nemám právo soudit, jestli to udělal dobře nebo špatně, ale když jsem uvedl, že mě netěší nepodporovat organizaci, která nás zastupuje v IARU, měl jsem na mysli především to, že kdyby se organizace změnila tak, jak tento dokument navrhoval, pravděpodobně bych se stal jejím členem a nabídl bych veškerý svůj um v prospěch její i ostatních radioamatérů. Bohužel se tak nestalo a proto mi nezbývá, než se dál distancovat a izolovat od ní i od lidí, kteří způsobili, že ke změnám nedošlo.

Nemá smysl se rozepisovat nad prostředky, jaké se používaly v „předvolebním boji“ nebo vést úvahy nad závažnými okolnostmi, zjištěnými v předsjezdovém období. Nejen, že jsme se nezbavili estébáka ani svazarmovského politického pracovníka, ale našim radioamatérům nevadí ani podivné obchody či zpletichařená „výběrová řízení“, kdy jeden z členů rady sám sobě dohazuje kšefty. Dál budou naší scéně dominovat radiokluby, zatímco jednotlivci budou na okraji zájmu. Radioamatérské „kvality“ a jazykové neznalosti nového předsedy budou nejen ostudou značky OK, ale co je horší - nový předseda vysílá k radioamatérům signál, že i na nejvyšší příčce vedení organizace může stát prakticky kdokoli a nezáleží na tom, co umí. Vzniká tu nový princip „zasloužilosti“, kdo se zasloužil o majetek (i za cenu obejití tehdejšího nařízení vlády o zmrazení pohybu majetku společenských organizací), je hodnocen výš, než člověk, který dlouhé desítky let úspěšně reprezentuje značku OK ve světě.

Zřetelně se tu projevuje devastace, napáchaná ještě za období totality ve jménu masovosti Svazarmu a k dokonalosti dotažená hektickou a rádoby liberální atmosférou 90. let. Úpadek radioamatérské činnosti má viditelný počátek, spojený se zavedením třídy D a zahájením činnosti radistických rad. Tuto skutečnost si však málokdo připustí. Je však taková, že třída D umožnila vstup mezi radioamatéry i lidem, kteří o radioamatérství nic nevědí - samozřejmě tím neříkám, že všichni držitelé třídy D nic nevědí o radioamatérství, chci tím říct, že třída D je „snadnou koncesí pro široké masy“, která odstartovala postupné snižování kvalifikačních požadavků na koncesi, tím i snižování míry „selekce“ a vzniku rovnostářského prostředí. Zavedení radistických rad dalo vzniknout „papalášům“ okresního formátu, kteří mohli díky svěřeným pravomocím vyvíjet nátlak na ostatní radioamatéry a v krajním případě i způsobit např. neprodloužení koncese. Tyto nástroje byly většinou zneužívány k donucování k aktivnější práci ve Svazarmu, tedy v kolektivních stanicích, jejichž důležitost tak vzrůstala. Důsledky této devastace působí dodnes - radiokluby pomocí systému delegátů rozhodují prakticky o všem a tento systém byl posílen ještě vznikem krajských odboček ČRK. Málokdo si uvědomí, že Svazarm nebyli pompézně odvolaní pplk. Šimek nebo s. Zahoutová, ale především základní organizace (kolektivky) s jejich předsedy a vedoucími operátory, kteří nebyli vyměněni, avšak často vychovali své nástupce k obrazu svému a svůj přístup k radioamatérství předali dalším radioamatérům. Protože ČRK považuje radiokluby za svůj základní organizační článek a protože se nikdy nezřekl nástupnictví Svazarmu, je pro mnohé dodnes Svazarmem. Leckdo se nechá opít rohlíkem a považuje „tvrdé jádro“ za zachránce majetku bývalého Svazarmu a nezajímá ho, co za tím by bylo, neuvažuje, jak by to mohlo být, kdyby tenkrát dostali šanci jiní lidé a naopak poslouchají vykonstruované katastrofické scénáře o tom, jak by radioamatéři o všechno přišli.

Noví radioamatéři o Svazarmu nic nevědí a svazarmovská minulost jim proto nepřipadá tak špatná, vidí jen, že radiokluby, vysílací střediska a i úspěchy našich nejlepších vznikly za Svazarmu. Fakt, že po roce 1990 toho vzniklo jen málo, pominou - ocení spíš ČRK jako „moudrého správce“, který nepřipustil vytunelování majetku bývalého Svazarmu a s potěšením kvitují, že nepřišli o svůj radioklub. Asi proto nevidí nic špatného na praktikách vedení ČRK, který svoji prioritu vidí v udržení radioklubů za každou cenu. Snad proto odmítají organizaci, postavenou na individuálních členech, jejíž potenciál tvoří schopnosti každého z nich - radioklub (potažmo ČRK) po nich nic nechce, v radioklubu si mezi „přáteli rádia“ bez koncese i déčkař může připadat jako Bůh. Proto je také třeba chránit se před individualistickými elitáři, kteří umějí 4 jazyky, jezdí 250 zn./min. Morse a v radioklubech vidí příčinu úpadku. Před těmi je nutné i ochránit organizaci a jestli proti nim bojuje její vedení, je třeba ho všemožně podpořit - vždyť i předseda není žádný elitář, je jeden z nich...

Účastník sjezdu OK1HH mj. píše: „Ačkoli byla tentokrát účast na sjezdu velmi vysoká, byl přesto počet hlasů ve volbách stále ještě cca. 3-4krát větší, než počet fyzicky přítomných členů. Rozhodly tedy hlasy delegátů. Ti přitom nejsou vůbec nijak právně vázáni, aby skutečně hlasovali tak, jak jim členové uloží a mají-li na to žaludek, klidně hlasují opačně. Navíc hlasují i hlasy členů lhostejných, kteří by se za normálních okolností do hlasování nijak nezapojili.“ Jednotlivec nebo skupina jednotlivců tak nemá šanci cokoli změnit, vítězství má v kapse ten, kdo „má“ větší počet hlasů a s kým se příslušný kandidát dohodne. Neumím si představit, jak by bylo možné takový způsob voleb označit za demokratický - i nejtotalitnější komunistické režimy dosahují volební „účasti“ až 99%, ale ČRK je první, komu se běžně daří dosáhnout 300 - 400% „volební účasti“. Chci se proto zeptat nově zvolených členů rady:

• opravdu si myslíte, že jste své funkce zaujali na základě regulérní volby?
• opravdu si myslíte, že si členové ČRK skutečně ve funkci přáli právě vás a nikoho jiného?
• nepřipadáte si náhodou hloupě a nemáte chuť si buď nějak ověřit, že vás lidé skutečně chtějí, nebo odstoupit?

Proto se na mě nezlobte, ale nemohu si vážit lidí, kteří jsou schopni přijmout takovou volbu, kteří takový systém „voleb“ tolerují a už vůbec ne takových, kteří tento systém navrhli jen proto, aby je udržel ve funkci a využívají ho ke svému zviditelnění. Právě v tom hledejte důvod mého odtažitého a štítivého postoje k ČRK a jeho členům, můj apriorní nesouhlas s čímkoli, co ČRK udělá.

Mezi radioamatéry je mnoho moralistů, kteří se neustále ohánějí slušností. Některá moje vyjádření jim již 15 let připadají neslušná a poslední dobou se podobně vyjádřili k rétorice OK1UU. Tohle je ve skutečnosti laciné a stupidní, avšak nutno přiznat, že v českém prostředí velmi účinné vytváření negativního image. U nás je zvykem vše kulatit a mlžit, nevyjadřovat se konkrétně a nebýt adresný tam, kde to není posvěcené. To je taková česky specifická forma východního klanění se autoritám. Naopak tam, kde to posvěcené je, je nutné být adresný, konkrétní a odsuzovat, třeba i drsnějšími prostředky - proto je třeba mít nepřítele a mít ho výrazně označeného, aby se i méně inteligentní jedinec správně trefil. Jako veřejný nepřítel je vhodný ten, kdo se staví na odpor zavedeným praktikám, kdo se otevřeně distancuje od obvyklých způsobů jednání, avšak má jistý vliv a jisté kvality, pro které je řadou lidí uznáván.

Zatímco souhlasící konformní jedinec má právo být slabý, zranitelný a lidsky omylný, veřejnému nepříteli se tato „práva“ nejen nepřiznají, ale jakékoli zaváhání nebo omyl je mu veřejně předhazován jako něco odsouzeníhodného a neprominutelného. Tak se stalo mě, že jsem se stal veřejným nepřítelem a strašákem a má to již 15letou tradici, která je tak hluboká, že k odsouzení dnes již stačí prohlásit, že někdo používá moji rétoriku. Dozvídám se, že jsem odsuzován i mladými lidmi, kteří mě v životě neviděli a pro nové adepty koncese jsem strašák. Oblíbenou praktikou je vytržení věty či odstavce z něčeho, co jsem napsal a následné použití ve zdrcující kritice, dokládající špatnost toho či onoho. Chce-li pak takový kritik (útočník) předvést, jak je charakterní a otevřený, klidně se vedle mě posadí a začne v takovém duchu provokovat a čeká na moji chybu. Obvyklým argumentem je „... nic osobního, ale ty neumíš být diplomat...“. „Diplomacií“ se samozřejmě rozumí česká kulatost a mlžení, mluva „jak když másla ukrajuje“ (lidově řečeno nikoho nenasrat). Samozřejmě se nikdo nepídí po motivu mého jednání a je mi automaticky připisován zlý úmysl nebo aspoň je ze mě dělán neinformovaný naivní blbeček. To je tedy ta slušnost po česku...

Proč o tom píšu - kdyby se to týkalo jen mojí maličkosti, nepsal bych. Ono se to ale týká prakticky kohokoli, kdo se v daný okamžik stane nepohodlným, kdo kritizuje či projevuje nespokojenost nebo kdo je schopen odhalit lži, podvody a jiné levárny. V poslední době se to podařilo právě OK1UU a jsem si jistý, že stejně bude nakládáno s kýmkoli, kdo se v budoucnosti pokusí o kritiku a odhalování nepravostí. Smutné je na tom to, že k těmto praktikám se uchylují i lidé, kteří vystupují jako přátelé odsuzovaného. To se stalo i v případě „opoziční skupiny“, jejíž volební kampaň manažeroval OK1UU. Konkrétněji - na jednu schůzku „opozičních kandidátů“ jsem byl pozván i já a důvod jsem pochopil až na místě. Šlo o to ukázat dvěma prsty, „vidličkou“, současně na OK1UU a mě a vytknout „příliš agresivní“ způsob vedení kampaně. Odpovědi na otázku, co s tím mám já společného, jsem se nedočkal, jen jakéhosi blábolení o tom, že jsem kamarád OK1UU, který by proto měl být v mém vleku. Stejně tak jsem se nedočkal odpovědi, co mám tedy dál dělat, kam se mám uklidit, abych s touto kampaní nebyl spojován. Na technické podrobnosti ohledně QSL služby a časopisu, které jsem považoval za důvod pozvání, došlo jen okrajově. Pochopil jsem však, že se nevyplácí ani být mým kamarádem. Předpokládám, že se bude hledat viník neúspěchu „opozičních kandidátů“ a že se najde … v OK1UU. I to je ta slušnost po česku...

Je tu vidět rozdílný metr - co se nepromíjí kritikům poměrů kolem ČRK, to se toleruje jeho loajálním členům. Příkladem jsou hrubé, lživé a překrucující výpady OK1FXX, které se objevovaly jeden čas v OK listu i v 10 minutových intervalech. Leckdo se divil, leckdo kroutil hlavou, leckdo si myslel, že se jejich autor musel zbláznit. Vyneslo to své ovoce - OK1FXX se nejen stal členem rady, ale hlasy, které posbíral, dokázal prakticky zvrátit průběh sjezdu. Paradoxně zasednou za jeden stůl někteří „opoziční kandidáti“, kteří prošli sítem „demokratických“ voleb s člověkem, který je napadal. Jistě dojde ke smíru a vše skončí úsměvem, nikomu nebude vadit někdejší sprostota a vše se zapomene - udělal to nakonec člen ČRK, který vystoupil proti „opozičníkům“ a to se přeci smí, že ano. I to je ta slušnost po česku...

Nebudu dospělým lidem dělat přednášku o slušnosti, spíš doporučím všem těm moralizujícím „diplomatickým kulatičům“, kteří dnes díky nedemokratickému „volebnímu“ systému sedí v radě ČRK, kteří zkousnou estébáka i svazarmovského politického pracovníka, kterým nevadí ani podivné obchody či zpletichařená „výběrová řízení“ jednoho ze staronových členů rady a kteří začnou mlít cosi o tom, že je třeba být v organizaci i v jejím vedení, aby to nebylo ještě horší a aby nepřišli o možnost provést reformu nereformovatelného, aby byli zticha. Byla by to totiž slušnost, ale tentokrát ne po česku, ale doopravdy.

Možná se někde slavilo vítězství a cvakaly fotoaparáty. Důvod má asi OK1XU a OK1FXX, ale určitě ne členové ČRK (o nečlenech, potažmo OK amatérech nemluvě). U někoho se prohloubí apatie, u jiného se ještě více vyhraní názory a v každém případě dojde ke zhoršení vzájemných vztahů. Pro příště se zřejmě použijí mnohem agresivnější metody propagandy, protože na inspiraci OK1FXX se bude vzpomínat ještě dlouho. Jen slušní lidé se budou ještě obtížněji prosazovat, protože na podobné praktiky nebudou mít žaludek. Tak se organizace s názvem ČRK stane symbolem pletich a machinací pro mnohem větší počet lidí, než dosud. Inu, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...