Silvestr roku 2004 bude posledním dnem těchto stránek. K jejich zrušení přistupuji nerad, nutno přiznat, že je mi jich svým způsobem líto. Důvody jsou v podstatě dva - stránky byly opakovaně zneužity a pachatel útoku se snaží existenci těchto stránek obrátit proti mě, dalším důvodem je nedostatek času na aktualizaci jejich obsahu a fakt, že zejména po událostech podzimu 2004 nemám ani chuť, ani žádné ambice dělat žádné radioamatérské stránky v češtině, určené OK amatérům (z toho výjimkou budiž web ČAV, který je však určen pouze jeho členům).

Doufám, že se vám na těchto stránkách líbilo a že vám přinesly aspoň pár užitečných informací. Mě osobně přinesly rovněž "užitek" v podobě naprostého vystřízlivění a ztráty iluzí o OK amatérech. Omlouvám se všm slušným čtenářům, že jsem podlehl útokům "takyamatérů" a v podstatě dělám to, co si přáli - ruším tyto stránky. Na svou omluvu dodám, že hlavní roli přitom hraje již zmíněný čas - údržba těchto stránek se pro mě opravdu stává neúnosnou.

Pokud by chtěl někdo tyto stránky převzít, může se mi ozvat do silvestrovské půlnoci. Může dostat funkční web, z něhož budou odstraněny veškeré články, obrázky, komentáře a inzeráty. Rád mu ho předám a pomůžu i technicky v začátcích.

Vše nejlepší v Novém roce 2005 přeje

Martin, OK1RR

Mnohým z vás asi hnul žlučí návrh zákona o elektronických komunikacích, aspoň jeho § 100 odst. 5:

"Dojde-li k rušení příjmu rozhlasového nebo televizního vysílání, které je na daném území provozováno provozovatelem vysílání nebo provozovatelem převzatého vysílání podle zvláštního právního předpisu,¹¹⁾ provozem amatérské radiokomunikační služby, je Úřad oprávněn uložit držiteli oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro tuto amatérskou radiokomunikační službu podmínky k odstranění rušení."

Řeknete si možná, že tohle je jasná presumpce viny a co si asi o nás myslí úředník (nepochybně ČTÚ), když tohle navrhuje. Zde najdete jedno z možných vysvětlení.

Proč ČAV? Je nějaký důvod k tomu zakládat staronovou radioamatérskou organizaci, když je zde ČRK, který sdružuje 3000 radioamatérů, který nás zastupuje v IARU a kde po sjezdu je naděje, že postupně dojde ke změně stylu práce? Nejedná se o trucpodnik?

Po více než desetiletých přípravách (oprava větrné elektrárny, výroba nového zdroje) se v době přibližně od 10. 12. 2004 do 10. 1. 2005 pokusím o vysílání z ostrova Nelson (62˚15’S 58˚59’W) v souostroví Jižní Shetlandy, kde byla polárníkem Jaroslavem Pavlíčkem vybudována česká polární stanice s minimálními materiálními nároky, kde jsou testovány možnosti změny životního stylu.

V posledních letech přestává SSB závodníkům stačit relativně úzká fonická část pásma, zejména na 40 m. Jenže závod je závod a výsledek je nade vše, tak se klidně takový borec přeladí do CW segmentu a jde se soutěžit. Bohužel se nejedná o jednotlivé výjimky, ale podobný styl závodění se pozvolna stává pravidlem - jede tak nejen řadový účastník závodu, ale i expedice. Bandplán IARU zřejmě mnoha stanicím nestojí za dodržování, výsledek je přednější. Je to předzvěst toho, že za chvíli uslyšíme krkání a prskání fonistů po celém pásmu?

Konstrukce antény vychází ze známého typu Butternut HF9V. Rozdílný způsob řešení je jen v použití trapu na místě lineárního rezonátoru, použitého u původní HF9V (což je jistě lepší řešení, viz http://www.bencher.com/hf9vx.html). Je určena pro pásma 3,5 až 28 MHz, rovněž pokrývá WARC pásma 10, 18 a 24 MHz. Na rozdíl od podobných vícepásmových vertikálních antén by tato konstrukce měla bez problémů snést i větší výkony (s keramickými kondenzátory na 7 kV nejméně 1,5 kW). Otevřené trapy se samonosnými cívkami jsou výhodné z hlediska ladění, při provozu jsou i lépe chlazeny. Jsou však vystaveny vlivům počasí, autor popisu upozorňuje na rozlaďování trapů, pokud se pokryjí sněhem, příp. ledem.

Mnozí radioamatéři v USA i západní Evropě vzpomínají na stavebnice Heathkit, díky jimž se naučili základům radiotechniky a za přijatelnou cenu si pořídili své první zařízení, odpovídající tehdejším standardům. Firma však přestala stavebnice vyrábět, posléze ukončila i výrobu hotových zařízení pro radioamatéry a trh prakticky úplně ovládli japonští výrobci. Z pásem postupně vymizely signály podomácku zkonstruovaných zařízení, čímž došlo k zásadnímu zlepšení kvality signálů na pásmech a snížení rušení, současně to však znamenalo konec domácích konstrukcí. Stejný osud potkal i stavebnice – objevovaly se sice konstrukce jednodušších CW QRP transceiverů, vyvinuté většinou různými QRP kluby a občas nabízené ve formě stavebnice, ale všepásmový CW/SSB transceiver zůstal doménou hotových konstrukcí (např. ani populární HW-101 neměl 160 m).

Když v roce 1998 založili Wayne Burdick (N6KR) a Eric Swartz (WA6HHQ) v kalifornském Aptos firmu Elecraft, která přišla se stavebnicí QRP transceiveru pro KV pásma, věnovali tomu zpočátku pozornost pouze příznivci QRP, kteří rádi konstruují vlastní zařízení. V roce 1999 se objevily první vzorky stavebnic transceiverů K1 a K2 a bylo již zřejmé, že velkým japonským výrobcům zařízení pro radioamatéry zde vyrůstá konkurent, schopný nabídnout transceivery, které v mnohém překonávají i jejich špičkové modely.