Nemusíte číst celý dopis. Stačí, když řeknu jen, že:

• říkám ROZHODNĚ NE sloučení začátečnické třídy C s pokročilou třídou B, stejně jako ROZHODNĚ NE rozdílu pouhých 4 dB mezi začátečníkem a držitelem nejvyšší třídy.

• říkám ROZHODNĚ NE omezení nejvyšších výkonů, povolovaných v ČR, na 750 W

• říkám ROZHODNĚ NE výjimkám, umožňujícím povolit vyšší výkony, příp. jiná pásma. V návrhu mj. není uvedeno, pro které třídy by bylo možné výjimku uplatnit – z principu tedy není vyloučeno udělit výjimku i držiteli nejnižší třídy.

• říkám ROZHODNĚ NE lpění na telegrafii jako podmínce vstupu na KV. Současně říkám ROZHODNĚ NE povolení SSB provozu na KV těm, kteří nesložili zkoušku z Morse minimálně 12 WPM (60 zn./min.). Říkám však ROZHODNĚ ANO povolení digitálních druhů provozu (PSK, MFSK, Hell, RTTY) těm, kteří zkoušku z Morse nemají.

• říkám NE neúměrně vysokém počtu tříd povolení, který nemá obdobu v předpisech jiných zemí.

• říkám NE nesystémovém zavedení tříd povolení, u nichž není vyžadována znalost telegrafie. Říkám však ROZHODNĚ ANO povolení vyšších výkonů (až do hranice tř. A) na VKV bez zkoušky z telegrafie.

• říkám NE nesystémovém zavedení tzv. „novických“ tříd. Říkám však ROZHODNĚ ANO posunutí minimální věkové hranice k dosažení koncese, lépe zrušení této hranice jako takové.

• říkám ROZHODNĚ NE přetrvávajícím časovém omezení platnosti povolení díky neexistenci právního nároku na vydání, resp. opětovného vydání povolení se stejnou volací značkou.

Ing. Martin Kratoška
Vyšehradská 45
128 00 Praha 2
tel.: 224 917 855
e-mail: mar.comp@worldonline.cz

Ministerstvo informatiky ČR
odbor elektronických komunikací

Havelkova 2
130 00 Praha 3

V Praze dne 29. prosince 2003

Věc: Předpisy o provozu stanic amatérské radiokomunikační služby

V souvislosti s přípravou zákona o elektronických komunikacích a na něj navazujících prováděcích předpisů se v průběhu roku 2003 mezi českými radioamatéry diskutovalo o nové podobě předpisů, neboť se očekávaly závěry Světové radiokomunikační konference (WRC) 2003, zejména zrušení povinné znalosti telegrafie pro operátory, pracující v kmitočtových pásmech krátkých vln, tedy pod 30 MHz. Během této diskuse se projevila i poměrně silná podpora první, tzv. populistické koncepce¹⁾. Této skutečnosti využil Český radioklub (ČRK) a předložil návrh, který vychází právě ze snah zpřístupnit radioamatérství co nejširšímu okruhu zájemců i za cenu snížení nároků na jejich kvalifikaci. Návrh ČRK však bude pravděpodobně jediným konzistentním návrhem, který MI a ČTÚ obdrží, neboť zde není žádná další organizace či skupina, schopná zpracovat jiný návrh. Hrozí zde nebezpečí, že MI, ČTÚ, příp. další orgány obdrží jediný, jednostranně podaný návrh, jehož přijetí by v rámci České republiky ohrozilo amatérskou radiokomunikační službu v její podstatě. Proto považuji za nutné upozornit na jiný možný pohled na tuto problematiku, na nedostatky návrhu ČRK i na možné důsledky jeho přijetí.

Obecně vzato, je jakýkoli konkrétní návrh předpisů bezpředmětný, pokud není doprovázen návrhem požadovaných kvalifikačních předpokladů, které musí uchazeč o danou třídu povolení prokázat ve zkušebním řízení.

Standardním argumentem bývá odkaz na závěry Světové radiokomunikační konference (WRC) z roku 2003, která mimo jiné zrušila povinnou zkoušku z telegrafie pro operátory, pracující v kmitočtových pásmech krátkých vln, tedy pod 30 MHz. Již méně často se uvádí, že se nejedná o závazné zrušení této zkoušky, ale rozhodnutí, zdali tuto zkoušku zachovat či zrušit, bylo ponecháno na národních kmitočtových regulátorech (povolovacích orgánech). Důsledkem tohoto polovičatého rozhodnutí je stav, kdy v některých zemích (např. v Německu, Velké Británii, Švýcarsku atd.) ke zrušení zkoušky z telegrafie došlo, v jiných nikoli. Poukaz na fakt, že radioamatéři v České republice by po vstupu do právně homogenního prostředí EU měli práva menší, než radioamatéři v mnoha zemích unie, je tedy zcela irelevantní.

¹⁾ Dochází zde ke střetů dvou koncepcí, z nichž první chce radioamatérství zpřístupnit co nejširšímu okruhu zájemců a umožnit jim využívání celého spektra pásem této radiokomunikační služby včetně krátkých vln, kde byly od počátku vyžadovány zvláštní znalosti a schopnosti, jmenovitě příjem telegrafních (Morse) značek uchem a jejich vysílání rukou (s pomocí elektromechanického zařízení). Druhá koncepce se opírá o skutečnost, že velmi úzká krátkovlnná pásma nelze zpřístupnit většímu okruhu málo kvalifikovaných zájemců, kteří nejsou vybaveni zmíněnými znalostmi a schopnostmi, aniž by nedošlo k jejich znehodnocení, resp. omezení jejich použitelnosti pro dálkovou (mezikontinentální) komunikaci. Tento pohled vychází ze zkušenosti, že tito méně kvalifikovaní zájemci usilují především o možnost fonických druhů provozu, které zabírají velkou šířku pásma.

Prvně zmíněnou koncepci prosazují většinou radioamatérské organizace – členové Mezinárodní radioamatérské unie (IARU) a málo kvalifikovaní držitelé povolení nižších tříd, kteří se cítí diskriminováni oproti zkušeným kvalifikovaným radioamatérům. V mezinárodním měřítku je tato koncepce podporována nejen zmíněnou IARU, ale také výrobci a prodejci radiokomunikačních zařízení, určených radioamatérům. Vzhledem k tomu, že je na první pohled patrné, že členské organizace IARU sledují dosažení co nejvyššího počtu členů, výrobci a prodejci zařízení své komerční zájmy a méně kvalifikovaní radioamatéři bezpracné rozšíření rozsahu oprávnění svého povolení, lze tuto koncepci označit jako populistickou.

Druhá koncepce vychází především ze znalosti krátkovlnných pásem, šíření vln v oblasti krátkých vln a vědomí, že krátkovlnná pásma, vyhrazená amatérské radiokomunikační službě jsou velmi úzká a jejich hranice pevně stanovené. Smyslem této koncepce je především zachování krátkovlnných pásem ve stavu, použitelném pro dálkovou komunikaci. Zachování přísných podmínek pro vstup na tato pásma rovněž představuje výrazný motivační prvek, stimulující méně kvalifikované zájemce k dalšímu studiu, čímž je naplněno jedno ze základních poslání amatérské radiokomunikační služby – studium a další vzdělávání. Tuto konzervativní koncepci prosazují především kvalifikovaní radioamatéři, dosahující špičkových výsledků a některé organizace, sdružující tyto kvalifikované radioamatéry.

Hlavní nedostatky návrhu ČRK spočívají v:

• sloučení začátečnické třídy C s pokročilou třídou B. Tím dochází k znehodnocení výsledků práce pokročilých radioamatérů, držitelů třídy B, kteří se na zkoušku a zejména na nový styl práce na pásmech, kam ve třídě C neměli přístup, připravovali dlouhou dobu.

Toto opatření se dotýká přibližně 1000 držitelů povolení třídy B, kteří se ptají, jaký smysl měla jejich snaha, když podle předloženého návrhu přibližně dalších 1000 držitelů oprávnění třídy C dostane bez zkoušek stejný rozsah oprávnění. Řada z nich tedy protestuje proti tomuto sloučení. Je nutné dodat, že navrhovaný rozsah oprávnění těchto sloučených tříd je stejný, jako rozsah oprávnění třídy A (tedy nejvyšší třídy) před rokem 1991.

• dalším zmenšení rozdílu mezi začátečnickou třídou a nejvyšší třídou A. Dle návrhu ČRK představuje tento rozdíl pouze 2,5 násobek výkonu (tedy 4 dB). Povolená pásma i druhy provozu jsou shodné.

Rozsah oprávnění třídy A je obrazem celkové úrovně předpisů, upravujících amatérskou radiokomunikační službu v ČR. Existuje-li vůle k rozšiřování rozsahu oprávnění nižších tříd bez odpovídajícího rozšíření požadavků na kvalifikaci, je na místě otázka, proč k obdobnému rozšíření nedochází i u třídy nejvyšší. Předkladateli návrhu (ČRK) je jasné, že omezení výkonu na 750 W je v mnoha případech příliš restriktivní, neboť představuje nejen určitou diskriminaci českých radioamatérů vůči svým protějškům v celé řadě zemí, ale také fakticky znemožňuje používání standardních zesilovačů výkonu, které vyrábí a nabízí řada výrobců po celém světě. Ve snaze tuto diskriminaci alespoň částečně odstranit navrhuje ČRK

• aby povolovací orgán mohl na základě výjimky povolit vyšší výkony, příp. jiná pásma. Je třeba připomenout, že výjimka je nesystémové opatření, snižující význam zkušebního řízení a vlastního zařazení do tříd. V návrhu kromě toho není uvedeno, pro které třídy by bylo možné výjimku uplatnit – z principu tedy není vyloučeno udělit výjimku i držiteli nejnižší třídy.

Dále je nutné zmínit se o špatných zkušenostech s podobnými výjimkami, udělovanými v minulosti. Tyto výjimky, udělované na základě různých doporučení, byly velmi často zneužívány k politickým manipulacím a nepříznivě ovlivňovaly hodnocení českých (československých) radioamatérů ve světě. V návrhu není blíže určeno, kdo a na základě jakých kritérií by měl o udělení výjimky rozhodovat. Existuje proto odůvodněná obava, že si podíl na tomto rozhodování bude nárokovat Český radioklub, který o sobě tvrdí, že zastupuje většinu českých radioamatérů²⁾. Tím by se otevřela možnost vyvíjet nátlak na kvalifikované radioamatéry, schopné reprezentovat ČR v radioamatérských sportovních disciplínách, donucovat je ke členství apod. I z tohoto hlediska se proto jeví jakékoli výjimky jako zcela nepřijatelné.

• neúměrně vysokém počtu tříd povolení, který nemá obdobu v předpisech jiných zemí. Z toho také vyplývá zvýšená administrativní náročnost zkušebního i povolovacího řízení.

• nesystémovém zavedení tříd povolení, u nichž není vyžadována znalost telegrafie. Požadavek na zavedení těchto tříd je celosvětovým trendem a je nutné akceptovat požadavky českých radioamatérů na jejich zavedení. Praktické poznatky z Německa, Velké Británie, Švýcarska a dalších zemí, kde byly tyto třídy zavedeny, jsou však důvodem k obavám ze zavedení podobných tříd u nás. V uvedených zemích došlo ke sloučení stávající krátkovlnné třídy se stávající VKV třídou (bez nutnosti zkoušky z telegrafie). Prokázalo se však, že držitelé této VKV třídy jsou zvyklí na fonický provoz na VKV, který je diametrálně odlišný od provozu na krátkovlnných pásmech, a nejsou zpravidla schopní se přizpůsobit novým požadavkům.

Je třeba připomenout, že požadavek na zavedení těchto tříd byl odůvodněn poukazem na skutečnost, že povinná znalost telegrafie je překážkou, bránící poznávání nových digitálních druhů provozu mnoha uchazečům, jinak kvalifikovaných k tomu, aby tyto nové druhy mohli provozovat. Proto by bylo na místě povolit uchazečům, kteří neprokážou znalost telegrafie, pouze tyto digitální druhy provozu v příslušných segmentech krátkovlnných pásem.

Nepovolení fonických druhů provozu těmto uchazečům podporuje navíc poměrně nízká úroveň jazykových znalostí těchto radioamatérů i skutečnost, že dosavadní držitelé VKV tříd neměli možnost se seznámit se zvláštnostmi krátkovlnného dálkového (transkontinentálního) fonického provozu. Je třeba poukázat na zásadní rozdíly v komunikačních schopnostech operátora, který je např. rodilým anglickým mluvčím a operátora, hovořícího menšinovým jazykem.

Naproti tomu by tato třída povolení měla umožnit jejich držitelům obsluhu VKV vysílače o výkonu, srovnatelném s výkony používanými v zahraničí, a to i při zvláštních druzích provozu. Z tohoto hlediska se jeví hranice 750 W jako nedostatečná, např. výkony, používané pro spojení odrazem od měsíčního povrchu, dosahují běžně 2 kW.

• nesystémovém zavedení tzv. „novických“ tříd. Požadovanému účelu by mnohem lépe vyhovovalo posunutí věkové hranice na 10 let, případně její odstranění. Lze předpokládat, že počet zájemců o navrhovanou třídu N2 bude cca 300, o třídu N1 pouze několik desítek. Je tedy na místě otázka, je-li nutné pro takto nízký počet uchazečů koncipovat zvláštní třídu. Dále lze předpokládat, že se zájem o radioamatérství projeví především v rodinách radioamatérů a lze tedy využít možnost pracovat pod volací značkou rodinného příslušníka jako druhý operátor.

²⁾ V ČRK je sdruženo méně, než 40 % českých radioamatérů, kteří nejsou názorově jednotní.

• přetrvávajícím časovém omezení platnosti povolení. Tomuto aspektu není obecně přikládána velká důležitost, nicméně při neexistenci právního nároku na vydání, resp. opětovného vydání povolení se stejnou volací značkou vyvolává toto omezení nejistotu, která se projevuje zvlášť u starších držitelů povolení, kteří mají negativní zkušenosti s prodlužováním platnosti povolení, jak bylo praktikováno v minulosti. Je třeba zdůraznit, že této zájmové činnosti se lidé zpravidla věnují celý život a není proto na místě předpokládat ztrátu zájmu.

Amatérskou radiokomunikační službou se rozumí radiokomunikační služba, určená sebevzdělávání, pro vzájemná spojení a technická studia prováděná amatéry. Příslušné právní normy určují, do jaké míry bude možné tyto cíle naplňovat. Je třeba zdůraznit, že není možné české radioamatéry vnímat jako samostatnou entitu, ale je nutné na ně pohlížet globálněji v měřítku Evropy a v případě provozu na krátkých vlnách z pohledu celosvětového.

Konstrukce těchto předpisů po r. 1991 naznačuje rámec, do kterého se povolovací orgán snaží umístit amatérskou radiokomunikační službu. Administrativním rozhodnutím byl nejvyšší povolovaný výkon omezen na 750 W a to bez ohledu na dnes prakticky standardizované parametry používaných zařízení a technické podmínky jejich provozu.

Při uvádění předpisu do praxe je velmi důležitá jeho myšlenka, tedy signál, který chtěl zákonodárce vyslat k občanovi. Má-li amatérská radiokomunikační služba sloužit svému poslání, tedy sebevzdělávání a technickému studiu, je nezbytné, aby myšlenkou právní normy byla stimulace k sebevzdělávání a technickému studiu. Předpis tedy musí respektovat hodnotu vzdělání, praxe, zkušeností a výsledků práce konkrétního člověka. Populistické „zrovnoprávňování“ uznávaných odborníků, kteří mnohdy působí v oboru jako profesionálové s méně schopnými začátečníky, kteří často neprojevují potřebnou píli a touhu po vzdělávání, působí silně demotivačně. Dovolím si proto konstatovat, že ustupování populistickým tendencím určitých organizací či zájmových skupin není dobrým signálem a je v přímém rozporu s posláním této radiokomunikační služby.

V této souvislosti je nutné ještě upozornit na poměrně malý význam amatérské radiokomunikační služby z komunikačního hlediska. V době internetu a na něj navazujících komunikačních prostředků a obecně rozšířených občanských radiostanic se zpřísnění kvalifikačních požadavků nijak neprojeví v omezení možnosti občana komunikovat a obstarávat si informace. Proto se jeví změkčení požadavků na kvalifikaci, zejména zvláštní znalosti a dovednosti (telegrafie) jako ústupek obecným trendům, který sice bude mít za následek zvýšení počtu účastníků provozu na amatérských pásmech, avšak dnes ještě není možné posoudit, do jaké míry bude toto zvýšení přínosné. Telegrafie k amatérské radiokomunikační službě nedílně patří a pokud se tato skutečnost změní, nebude to důsledek technického pokroku či nových technologií, ale přibližování radioamatérů uživatelům občanských radiostanic. Proto považuji za nutné připomenout, že zachování povinné zkoušky z telegrafie nejméně rychlostí 60 zn./min. pro plný přístup na amatérská pásma (bez kmitočtových omezení) je podmínkou zachování existence amatérské radiokomunikační služby.

Tyto připomínky zasílám svým jménem, ačkoli je mi známo, že by doznaly širší podpory, zejména mezi kvalifikovanými radioamatéry, kteří se této činnosti věnují desítky let. Nemám potřebu se skrývat za organizaci a vlastní připomínky či návrhy označit jako vůli několika tisíc občanů. Přesto bych byl potěšen, kdyby příslušné orgány při koncipování předpisu vzaly v úvahu i můj pohled, který vznikl na základě čtyřiceti let působení v této zájmové činnosti a mj. také 12 let praxe zkušebního komisaře v provozním oboru.

V Praze dne 29. 12. 2003

Ing. Martin Kratoška