Byl jsem vyzván, abych realizační návod na konstrukci dolní propusti 144 MHz, která je zveřejněna zde doplnil o podobný ověřený návrh dolní propusti pro PA 70 cm. Zkusil jsem a tady je výsledek:

Začal jsem u počítače - a postupnou iterací jsem cca za 3 hodiny odladil tenhle teoretický návrh:

Pokud výsledky shrneme, mohla by tedy dolní propust vypadat asi takto:

Ale jak známo - šedá je každá teorie, zelený strom života. Teoretický výpočet tedy bylo zapotřebí uvést do praxe.
Začal jsem návrhem indukčností: nejbližší pomocnou ruku mi podal google tady. Tento výpočet ovšem platí jen pro samotnou cívku a při malém počtu závitů je nutno připočítat i seriově zapojenou indukčnost vývodů cívky. Při tom pomohla tato tabulka, kterou jsem sestavil s použitím vzorce uvedeného tady.   Pokud v "dvoumetrové" konstrukci dolní propusti bude potřeba na propojení sousedních terčů indukčnost o délce cca 22 mm, potom (ovšem ryze teoreticky) by se dala indukčnost 20 nH realizovat jako 1 závit CuL o průměru 1 mm na trnu 7 mm s vývody o délce 2 x 13 mm a indukčnost 36 nH jako 2 závity CuL 1 mm na trnu o průměru 5 mm o stejné délce vývodů.

Kapacity se daly oproti dvoumetrové konstrukci zmenšit pomocí silnějších teflonových vložek - nakonec jsem je složil z několika teflonových folií o tlouštce 0,6mm, kterou jsem měl v šuplíku z mého výletu do Pardubic. Výslednou kapacitu jsem změřil na běžném měřiči kapacit a nastavil na 8, resp. 10 pF (trochu kapacity jsem oproti výpočtu přisoudil rozptylovým kapacitám konstrukčního kondenzátoru).

No a potom jsem to splácal dohromady - a světe div se, ona to opravdu byla dolní propust. Téměř dle přání... Bohužel rezonovala trochu níž - minimum útlumu odrazu bylo cca na 405 MHz a 3 dB pokles nastával namísto na 530, tak už na 490 MHz. Zmenšil jsem tedy poněkud indukčnosti vstupní a výstupní cívky (L1 a L4) tím, že jsem ji namísto na 7 mm trn navinul na vrták o průměru 6mm. ještě bylo potřeba nepatrně zmenšit L2 a L3 (roztáhnul jsem trochu závity, přičemž se ovšem trochu pootočil  plech konstrukčního kondenzátoru C2 - ale protože to nevadí, nechal jsem to tak). Zkusmým povolováním šroubů všech 3 konstrukčních kondenzátorů mi vyšlo, že je ještě třeba poněkud snížit kapacitu C1 a C3 - vložil jsem tedy pod kapacitní disk další teflonovou folii - výsledná kapacita potom vyšla cca 7,5 pF. Propust nastavujeme, nebo alespoň kontrolujeme na nejlepší útlum odrazu - a nezapomínejme - bez měření není vědění ! 
Průběh útlumu už není tak kritický, jako správné přizpůsobení a při přesném dodržení této konstrukce se asi nebude příliš odchylovat od toho, co je zde uvedeno.

A potom jsem pro vás už jen udělal tyhle fotky, abyste mi věřili:

Jak vidíte, druhá harmonická je potlačená o 41 dB. Třetí harmonická potom cca o 60 dB
(pravděpodobně přeslech mezi drátovými vývody L1 a L4.
Průchozí útlum je cca 0,5 dB.

Útlum odrazu je cca 26 dB a hodnota je lepší, než 20 dB v šířce pásma 38 MHz.
 

Mechanická konstrukce dolní propusti (s využitím konstrukčních dílů, popsaných zde) vypadá takto:

C1 a C3 jsou cca 7,5 pF, C2 cca 10 pF, L1 a L4 jsou tvořeny 1 závitem Cu 1,5mm
na průměru 6mm, L2 a L3 dvěma závity na průměru 5 mm.

Na slyšenou na VKV.

OK1VPZ