Na návštěvě u pana Guglielma Marconi

odbočka z dálnice Bologna - Florencie

Během letošní dovolené jsme si vyšetřili trochu času a navštívili muzeum pana Marconiho poblíže Bologne v městečku v oblasti SAS Marconi. Nebudeme nosit dříví do lesa a připomínat jeho život, když si celou historii úspěchů dotyčného vynálezce můžete přečíst například zde a zde.

Bývalý režim v Československu ovšem nebyl vzpomínce na pana Marconi zrovna nakloněný - znal se dobře s Benitem Mussolinim a dokonce byl v určitém období i členem fašistické strany. Navíc Rusové měli svého vynálezce radia - profesora A.S. Popova a Američané Chorvata Nikolu Teslu. Ovšem Guglielmo Marconi z Italsko-Irské rodiny přes všechno východoevropské přehlížení byl ten, kdo uskutečnil první reálné bezdrátové přenosy a stál u vzniku skutečné bezdrátové komunikace. A tak jsme si samozřejmě nenechali ujít příležitost toto muzeum navštívit a následně se s vámi podělit o naše dojmy a některé obrázky. Doufáme, že to ve vás alespoň podnítí chuť zúčastnit se tradičního listopadového Marconi memorial VHF Contestu a používat znovu telegrafní provoz i na ostatních radioamatérských, především GHz pásmech!

 

Telegrafní přístroj z konce 19.století

Proč tak zdůrazňuji telegrafní provoz - zcela logicky: pan Marconi byl pragmatický člověk a neviděl žádný důvod, proč vynalézat již v praxi osvědčené - nezapomínejte, že drátový telegraf byl v době jeho pokusů již celosvětově rozšířen a byl páteří všech profesionálních komunikačních spojů té doby. Teprve později začaly snahy o analogový přenos obrazu i zvuku, natož hledání jiných modulačních metod. Známá je historie pana Armstronga a jeho přínos ve věci FM modulace, ale neměli bychom zapomínat i na další digitální metody komunikace, u kterých m.j. stál i slovenský rodák Jozef Murgaš se svým objevem tónové telegrafie (a tedy vlastně FSK...). Zakončeme tento odstavec konstatováním, že pan Morse a jeho pomocník byli ti, bez kterých by G.Marconi nikdy nedosáhnul výsledků, za které ho dnes i po více než 100 letech obdivujeme. A proto - pokud dodnes telegraf neumíte, naučte se ho. Je to základní civilizační znalost a je ostudou každého muže, pokud není schopen alespoň té nejpomalejší komunikace tímto binárním druhem provozu. Neodolal jsem proto a i přes křik kustoda jsem si zahrál na telegrafní klíč kopie radiové kajuty na Titaniku, vybavené společností pana Marconi...

 

jiskrový bezdrátový vysílač Marconi z přelomu 19 a 20 století

Pár slov o situaci v 90-tých letech 19.století: v té době nebyly žádné elektronické zesilovací prvky a tak první generátory VF pole byla mechanická jiskřiště, protože elektrickou energii již lidé znali a využívali (viz ten telegraf, ale také první elektrické motory, dynama, baterie). Nu a při krátkém spojení zařízení vygenerovalo v jiskřišti značný proud. Pokud byl k jiskřišti připojen rezonanční obvod (cívka a kondenzátor), potom v něm tento zkratový proud vybudil zákmity na kmitočtu toho rezonančního obvodu. Tyto zákmity po několika kmitech (vlivem ztrát) pochopitelně ustaly, ale vygenerovaly tak VF energii na kmitočtu rezonančního obvodu. Stačilo k němu připojit anténu. Jenže - v té době nebyly ani znalosti o tom, jak takový rezonanční obvod zkonstruovat a spočíst jeho parametry - to byla práce pana Thomsona a jistě všichni (coby radioamatéři) znáte z výsledku jeho práce zpaměti alespoň základní matematický vztah pro rezonanční obvod. Ale mladý pan Marconi tohle neměl - a tak se pustil do toho z druhé strany - coby rezonanční obvod pro takto tlumené kmity použil anténu, která, jak jistě víte, je také svého druhu rezonančním obvodem. Vysílač byl sestaven - jenže nebyl přijímač! Co přijímač... nebyl detektor! Do té doby se experimentovalo s tím, že VF energie z antény byla připojena do součástky, které se říkalo koherer. Šlo převážně o skleněnou trubičku, zatavenou na obou stranách, která byla naplněna nějakým jemným vodivým práškem -

dva různé koherery té doby

například šlo o kovové piliny - a v případě přiložení VF napětí došlo na mikroskopických vzdálenostech jednotlivých drobtů materiálu k jiskření a tedy přeskoku VF energie. Tím ovšem došlo zároveň k propojení stejnosměrného obvodu, který byl připojen na koherer a to vyvolalo nějakou akci - v Marconiho případě zazvonil stejnosměrný zvonek s Wagnerovým kladívkem. Koherer tedy fungoval jako jakési polomechanické relé, které přeskokem VF energie vyvolalo průchod stejnosměrného proudu. Bylo to sice ultra primitivní, ale nějak to fungovalo a dovolovalo to zlepšovat antény a rezonanční obvody vysílače. U mladého pana Marconiho (na místní poměry to byl obrovský boháč díky otci, který byl majitelem obrovských pozemků i matce, která byla dcerou pana Jamesona - který v Irsku vlastnil již tehdy světoznámou palírnu whisky) nebyla žádná nouze a mohl se plně věnovat svým pokusům a nemusel myslet na finanční zdroje pro své pokusy.

první receiver setup pana Marconi

Jeho asi prvním známým úspěchem - a de facto prvním reálným bezdrátovým přenosem informace bylo, když Marconi na vzdálenost několika kilometrů byl schopen zapínat zvonek. Protože neměl zpětný komunikační směr, jeho člověk mu dával zprávy o zdařilém radiovém přenosu tím, že vystřelil z pušky do vzduchu. Vskutku bizarní datový uplink, hi.
 

stanoviště první vertikální antény

Potom to už šlo ráz na ráz: Marconi objevil uzemnění a tedy i protiváhu vertikální antény. Většinou přitom pro vztyčení (a ladění) antén používal větrných draků, kterými své antény vynášel. Nabídnul svůj vynález bezdrátové komunikace italskému vojsku, ale byl odmítnut. Přestěhoval se tedy do Anglie, která mu byla druhým domovem (irský ostrov byl v té době součástí Britského impéria) a protože o jeho vynálezy neměli zájem ani komerční provozovatelé telegrafních linek (de facto jejich business ohrožoval) začal budovat vlastní komerční společnost pro bezdrátovou komunikaci. Všechno už v té době bylo jednodušší - Lee de Forest objevil vakuovou diodu, která byla nejlepším detektorem ze všech do té doby známých kohererů a zanedlouho i triodu - VF energie se tím pádem dala zesilovat a mohly být zkonstruovány oscilátory, generující netlumené VF vlny, které měly mnohem větší komunikační dosah, než jiskrová telegrafie. Netlumené VF generátory byly v té době ale ještě také mechanické, kde se uplatnil Teslův vynález alternátoru - a dodnes je jedna taková historická stanice v příležitostném provozu...
 

jak vidíte, Marconi byl opravdu velikán (vpravo OK1VPZ)

Marconi překlenul Atlantik, když z britského Poldhu dokázal uskutečnit jednosměrné radiové spojení na Newfoudland (kdyby tehdy znal radiové šíření, veděl by, že toto QSO bylo uskutečněno jen díky tomu, že vysílač (jiskrový) generoval spoustu harmonických kmitočtů, které se odrazem od "plechového nebe" ionosféry dostaly až k přijímači s neselektivním kohererem...). Marconi ale byl velikánem i v tom - a řekl bych zejména v tom, že dokázal všechny tyto "podivnosti" zachytit a následně je komerčně využít. A tak to má být - výsledky lidské práce mají sloužit dalším a ne být zamčeny jen někde ve skříni patentového úřadu. Jeho firma bez nadsázky přinesla rádio do každé domácnosti a s firmou Marconi jste se na trhu mohli setkat až do konce 20.století.

Když pan Marconi v roce 1937 zemřel, z piety se v době jeho pohřbu na 2 minuty odmlčely všechny rozhlasové stanice na celém světě.
 

poutač u silnice zve do muzea pana Marconi

Pokud byste se  také chtěli sami podívat do jeho muzea, doporučuji se objednat předem. Otevřeno mají jen o víkendech a pokud nejste dohodnuti s kustodkou muzea, musíte tam být v neděli již okolo 10 hodiny dopoledne. Vstupné je opravdu radioamatérské a nikoho nezruinuje.

Trochu zamrzí nespolupráce italské organizace ARI s tímto muzeem - mají sice na pozemku muzea stožár a antény, ale pouze krátkovlnné a nepodařilo se sehnat nikoho z radioamatérů, kteří by dali naší návštěvě další rozměr...

Příště se třeba na dovolenou vypravíme někam jinam a jistě to bude z hlediska radioamatérské historie také alespoň trochu zajímavé.

Fotky jsou níže a zkusili jsme několika z nich přiřadit alespoň krátké popisky. Doufám, že se vám budou líbit! Věnujte prosím také čas textům pana Jiřího Segera (SK) - nestora české radiokomunikační historie - více jeho texty níže.
 

OK1TEH  24.8.2019